Komnaty Selekce

*Všichni už se odebrali do svých postelí, protože je přeci jen dost pozdě večer. Den probíhal úplně normálně, jako každý jiný, takže nikdo netušil, co se chystá. Rebelové pronikli do paláce potichu a nepozorovaně se jim povedlo rozebrat alarm, který se běžně při útocích rozezněl, aby všechny na útok upozornil, a obsadit úkryty, do kterých běžně všichni utíkali. Do vašich komnat vběhnou rychle komorné a probudí vás s tím, že je palác pod útokem a vy musíte rychle pryč. Konkrétně do hrobky královské rodiny, která je na palácových pozemcích za lesem. Z komnaty si můžete vzít cokoliv, ale musíte být rychlé a oparné. Sice je noc, ale světlo baterky na vás může rebely upozornit. Ti nejsou jen v paláci, ale jsou rozmístění po celých palácových pozemcích. Rebelové jsou rychlí a blíží se k poschodí, kde se nachází komnaty, takže musíte být opravdu rychlé a co nejdřív utéc.*

NPC: Jako první utečete z komnaty na chodbu. Abyste se tam dostali, musíte rozpoznat, které postavy se skrývají na rozmazaných obrázcích. Jakmile to budete mít, pošlete jména postav admince, ke které jste přiřazeny. Máte 3 pokusy. (Máme pro vás připravené i tresty, pokud pokusy vypotřebujete.) Všechny postavy jsou z tohoto ročníku. Až uhádnete všechny, adminka vám pošle odkaz na další stanoviště, místnost chodeb (nebude se hrát na foru, ale na chatzy), kam se přihlásíte pod jménem své postavy a napíšete post, že se tam vaše postava dostala z komnaty. Tam na vás čeká další úkol. Bude jich několik. Jakmile splníte úkol v chodbách, napíšete tam post, že vaše postava běží na další místo a dostanete další odkaz na další stanoviště. A tak dále, než se dostanete do cíle, kterým je hrobka. Tam budete v bezpečí. Pro pár prvních máme překvapení. Ale dávejte pozor, v každé místnosti se může objevit rebel a ublížit vám. V této hře jde o váš život. Hodně štěstí.
Pokud máte dotazy, napište adminům.

Rozdělení účastnic:
AndyHoff: Nova, Ayleen, Alisah, Tallulah, Adeline
LF: Davina, Polaris, Juliet, Raylee, Topsy

*Poklidně si spinkala, kdežto ji najednou začaly budit komorné.* Ale notak, kolik je? *Když jsou komorné i dál naléhavé, rychle vyleze z postele. Když ji řeknou, aby si něco vzala, vytáhne ze šuplíku náhrdelník, který patřil její matce. Ano, pokud je vážně v nebezpečí, je to k ničemu, avšak ona u sebe vážně nemá žádné zbraně, protože počítala, že tady je v bezpečí. Sílu také nemá, aby snad rozbila postel. No, bude se muset spoléhat na své holé pěsti.*

*Slúžky ju z ničoho nič zobudili v strede noci. Nevedela, čo sa deje a bola zmätená, rana na chrbte ju bolestivo pálila. Šeptom jej komorné vysvetlili, že palác bol napadnutý rebelmi a oni sa musia dostať so bezpečia. Rýchlo si v tme obula topánky. Keby mohla, zobrala by si do ruky dajakú zbraň, aby mala pocit istoty, ale nič pri sebe nemala. Snažila sa nepanikáriť, ale napriek tomu jej po lícach tiekli slzy a celá sa triasla. Rana na chrbte sa jej otvorila a zmáčala jej nočnú košeľu. Zatla zuby, aby nevzlykla a horúčkovito rozmýšľala čo ďalej.* /Toto bude môj koniec./ *Zľakla sa, ale silou mocou si snažila zachovať chladnú hlavu. Nádych. Výdych. Nádych. Výdych. Bola pripravená utiecť. Ale čo mala robiť...?*

*trhne sebou když jí někdo překryje pusu rukou. Chce křičet. Pak k ní ale komorná promluví a řekne jí že palác napadli rebelové a musí utéct. Vyskočí z postele navleče si župan a pantofle popadne jablko z mísí s ovocem na stole a nůž na dopisy *

*Večer si lehla do postele a trvalo ji chvilku než zaspala. Nebyla ani moc unavená. Spala klidně a nic se jí nezdálo. Ten den nebyl nijak náročný a měla klid. Nedělala nic náročného a byla spokojená. Když v tom do její komnaty vběhly její komorné a vzbudili ji. Raylee se lekla, co se děje. A oprávněně. Prý je palác pod útokem a ona musí pryč./Sakra, Sakra/ Ta informace ji hodně zaskočila. Vyskočila rychle z postele na nohy. Musí utéct. Ale jak se jí to podaří? Musí přeží.*

*když ji probudí komorná, nechápe, co se děje. A proč ji někdo ruší uprostřed spánku. Doma moc pohodlnou postel neměla, takže tohle je asi jediná věc, kterou si v paláci skvěle užívá. Pohodlná postel. Po chvíli ale pochopila, co se děje. Překvapilo ji, že rebelové útočí i v noci. Myslela, že útoky jsou hlavně, když je nějaká akce. Rychle vylezla s postele, a dokonce nic nenamítala a toho by si měli komorné vážit a oblékla si župan a obula papuče. Mohla si vzít co chtěla, a tak toho využila. Do jedné ruky si vzala lak na vlasy, který se dá použít jako provizorní pepřák a třeba tím rebela oslepí. *

*Spinká líbezně jako Sipkova Ruzenka, az kdyz ji zatresou komorne, vzbudi se do primeho sedu.* TATI?! *Vykrikne hladite, ale kdyz se namisto jejiho otce objevi pred ocima komorne a rikaji ji o utoku, jen zakrici. Vypada, jako kdyby ji mela trefit prpka, ale i tsk se matozive zvedne a zamiri smerem ke svemu stolu, kde ma malou krabici se svymi vecmi. Vytahne si z ni malou keramickou panvicku a fotku. Fotku si da do dekoltu a pak vybehne na chodbu.*

* Konečně spala klidně bez probuzení, takhle se už dlouhou dobu nevyspala..Po chvíli jí vzbudí komorné, švihne ze sebou a hned se probudí, na sebe si vzala župan a pantofle, poslechne si komorné a vyděšeně přikývne. Vezme si mobil a baterku sebou a utíká pryč ze svojí komnaty* /toho jsem se přesně bála/* zavrtí hlavou a zapne si na telefonu baterku.*

*V pohodě si spí, peřinu má přitažneou až k bardě a spokojeně oddechuje. Jenže když k ní přijdou komorné, aby ji vzbudily, logicky má po spánku. Zmateně se na posteli posadí a protře si oči. Pusu si zakryje rukou a zívne, přičemž se snaží probrat každé slovo, co jí komorná říka. Jakmile z toho pochopí, že je útok, okamžitě vyskočí na nohy. Neví, co by si z komnaty mohla vzít, ale když ji zrak padne na obrázek, co jí namalovali její sourozenci, okmažitě ho čapne, složí si ho a dá do kapsy. Sice by se tím neubránila, ale kdyby se jí něco stalo, aspoň u sebe bude mít něco, na čem ji záleží.* /Meče by mohli mít na chodbě ne? A co tady dělaj rebelové? Myslela jsem, že útočí jen na akcích, tohle je podpásovka./

*Spala poklidně ve své posteli, jestli se tomu tak dá říkal, celou noc se převalovala ze strany na strany. Než do ní začaly drkat její komorné, aby jí co nejrychleji probudily. Jen na ně zmateně kouká, nechápajíc co se děje. Že prý útočí rebelové na palác. Vzala si jedinou věc co tu měla a, a která pro ní byla důležitá, chemické zápisky a vzorce, pro velice důležité věci, většinou je dokázala rozluštit jen ona a její otec. Komorné na ní navlékly sice župan, ale ona se ohlížela, poté si sama nasadila papuče a vyběhla ze svého pokoje kamsi do neznáma. Tohle se jí nelíbí, neví kam přesně má jít, pořád se v chodbách nevyzná.*

*Rychle vpadne na chodbu, jako by jí šlo opravdu o život, a v rukou drží pánev pevně jako nějakou kudlu. Klid, Seashell, to máš jistý, neboj se, nikdo ti neublíží. Vždyť tu jsou stráže. Co když sejmu nějakou stráž? Co by se stalo? Snad by pro to princ nebo král měli pochopení. Musí, protože nechci být stíhaná za ublížení na zdraví v rámci sebeobrany. Mělce dýchá a dívá se všude kolem sebe, zatímco tedy utíká někam dál do hradu. Očividně má v plánu najít to bezpečné místo, ať to stojí co to stojí.*

*Nevěděla co si vzít, aby jí to mohlo ochránit, však by nedokázala ublížit ani mouše. Skoro, tohle se jí nezamlouvalo. Třásla se a tiskla k sobě ten sešit, který byl pro ní nejcennější věcí, možná by s ním v případě nouze, mohla někoho praštit do hlavy. V tom jí to napadlo, věc kterou si vzala z hudebního salonu, housle. Teda konkrétně její oči padly na smyčec, který popadla do volné ruky. Nejprve si prohlédla jestli je v pořádku a nepoškozený, a i s ním se vydala rovnou pryč z pokoje. Snad najít stráže, kohokoliv kdo by jí dovedl do bezpečí z místa, kde se právě  nacházela. Rozhodne se pro běh, i když není zrovna nejrychlejší,, snaží se to udýchat..*

*Lezi v komnate ve sve posteli a spokojene spi, kdyz najednou i zacnou jeji komorne budit. Rychlee posadi a zmatene na ne koka. Na sobe ma cerne tilko s cernyma minikratasema a sve vlasy ma ve dvou dedolech na vrsku hlavy a par pramenu na podel obliceje, ktere ji vypadly z drdolu. Komorne ji rekly, ze musi rychle utect a tak nevaha a sleze z postele a necha komorne, aby ji daly bily zupan a vlezesi do papuci a do ruky si vezme jen jednu fotku. Forku Craiga, Nat a Ziggyho a hned se rozebehne ze sve komnaty. Vduse je tma a achaos a ona se snazi, aby se neztratila.* /Boze ochranuj me./

*Když se vzpamatuje a vyslechne si komorné, rychle vyběhne ven z komnaty. Netuší, co se děje a ani, co má čekat. V rukou pevně svírá náhrdelník a rozhlíží se naprosto zmateně kolem sebe.* /Co teď?/ *Všude je cernocerna tma, má problém se zorientovat.*

*Nechcela si so sebou zobrať nič, pretože sa bála, aby ju to nezdržovalo a neobralo o drahocenný čas. Nakukla popod dvere, či neuvidí kráčať tiene postáv a priložila si ucho na dvere. Ticho. To je dobre. Kráčala potichu ako myška až ku dverám.* /Všetky tie lekcie tanca sú predsa len na niečo dobré./ *Radovala sa v duchu, ale nedovolila si otáľať. Snažila sa ani len nešuchotať látkou. Bála sa, že by ju niekto mohol začuť alebo vidieť. Pootvorila dvere izby a ďakovala všetkým svätým, že nevŕzgajú. Porozhliadla sa, ale v tme toho veľa nevidela. S rukou pritisnutou na stene odchýlila dvere a nečujne vyšla na chodbu.*

*rychle se vhrabala z postele, oblékla si župan a obula papuče. Na svou cestu smrti si rozhodla vzít s sebou lak na vlasy, který by se dal použít na oslepení rebela. Není to nic geniálního, ale aspoň něco.* /Vždyť to je jako dělat Graffiti... třeba to bude účinný./ *nevěděla, co víc si vzít. Žádné osobní věci, památky na domov tady nemá. Ani nic, co by stálo za to zachránit. Rychle vyběhla na chodby, ale pak zpomalila a plížila se těsně u zdi směrem, kterým ji navedly komorné. Po cestě si všimla nějaké tyče, která byla jen tak pohozená na zemi. Neví, jak se sem dostala, ale upřímně je jí to jedno. Natáhne se po ní a pevně ji sevře v ruce. Pak už pokračuje dál směrem tam, kam mí jít.*

*popadne jablko a nožík a dle instrukcí komorné se vydá na cestu. Je tma ale nemá čas se pro nic vracet. Přitáhne si župan k tělu a je ráda že šla spát v chlupatých podkolenkách. Vlasy jí létají kolem obličeje když vyrazí pryč*

*jakmile ji komorne reknou potrebne instrukce, vyda se i s fotografii, ktedou dzi pevne jednourukou pod zupanem, a nasledne opusti komnatu a od rouskou tmy se dostane na chodby. Ma strach, protoze nevi, co cekata co e muze stat.* /Kam ted?/ *Rychle kraci jednou z chodeb. Bevi, kam vede, ale dpufa, ze se neztrati.*

*Něco by si mohla vzít s sebou. Rozhlédne se po komnatě a rychle popadne menší nožík a knížku. Mohla by někoho s ní udeřit po hlavě. Doufá, že to nebude potřeba. Vrhne se ke dveřím a rychle vyběhne na chodbu, rozhlédne se a rozběhne se po chodbě dál. Zatím neví, kam by mohla běžet. Kromě toho, tam je tma a ona jen těžko vidí.* /Tak kam teď?/

*Je celá zmatebá z toho co se děje, takže když ji ji komorné oznámí, že je útok, tak nějak to pochopí a taky se trochu dostane z té únavy, i když se snaží, aby se jí nezavírali oči. Vezme si do kapsy obrázek, který nakreslili její sourozenci a vydá se strachem v očích na chodbu, přičemž bojí i dýchat.*

*Když vyběhne ze svojí komnaty je celá zmatená a neví kam má jít nebo co má dělat, v ruce má pořád mobil s baterkou, zavírali se jí očí, což je pochopitelné když před 10 minutami vstala, byla tam tma takže moc nevěděla kam má jít nebo kam má běžet, rozsvítí si baterku a šla dál temnou chodbou.*

*Objeví se ve svých komnatách a skopne si z nohou botky na skoro žádném podpatku, které má na sobě. Ihned se vrhne k šatně hledajíc co nejvyšší pár bot s podpatkem, aby natrénovala svou chůzi na nadcházející ples. Tiše tedy popadne do rukou obyčejné boty na vysokém a tenkém podpatku, načež ze sebe sundá přebytečné vrstvy a vlasy si v rychlosti sepne do drdolu, který jen obyčejně zagumičkuje, aby jí vlasy nepadaly do obličeje. V tichosti se obuje do bot a následně se začne zvedat. To už zvládá docela v pohodě, i když se trochu kymácí, a pak se jen podívá na nohy.* To půjde. *Zamumlá si pro sebe a snaží se udělat několik kroků. Podpatky a dlouhé šaty najednou ještě neměla, tak se bojí a nervózně dělá krok za krokem, ale pak se prostě zase zabije. Zakopne o svou druhou nohu a s hlasitou ránou padne k zemi.*

*Zrovna měla službu a byla v komnatě jedné lady, kdy srovnávala vše nové oblečení do skříně. Byla samozřejmě ve službě, proto na sobě měla uniformu, což byly takové černé šaty s bílým límečkem a něčím, co připomínalo zástěru. Vlasy samozřejmě měla sepnuté, v pevném vysokém drdolu. Byla to poměrně menší dívka, její vlasy byly skoro až černé, její pleť bledá, ale tváře měla vždy růžové. Také šlo na první pohled vidět, jaké měla výrazné lícní kosti. Střelná rána na lopatce už se jí vlastně zahojila, avšak stále na ruku musela být opatrná a dnes byla poprvé ve službě, kdy od nehody používala obě ruce. Skládala prádlo do té doby, dokud neuslyšela ránu z vedlejší komnaty, některé lady. Rychle přiběhla do komnaty a začala dívce pomáhat zpět na nohy.* Jste celá? *Zeptá se starostlivě a očima se dívá po dívce, zdali je v pořádku a zdali neuvidí nějaké zranění.*

*Když se u ní objeví nějaká komorná, jen zamrká a s její pomocí se zvedne ze země.* Děkuju, jo, jsem v pořádku, jenom asi tyhle boty moc nebudou. *Povzdechne si a podívá se na boty, které už se zase poškrábaly o podlahu. Jak ona v nich nenávidí chodit.* Snažila jsem se naučit chodit na podpatcích a jak to dopadlo. *Mírně se uchechtne a sedne si zpátky tam, kde seděla při obouvání, a jen si tiše začne zase boty zouvat. Jak mohla být tak anivní a myslet si, že se jí povede se naučit chodit na podpatcích? No, to nikdy nepochopí.* Omlouvám se, jestli jsem vás vylekala. to byla moje rána tak slyšet? *Optá se jí a pak se podívá na boty, které sundala ze svých nohou. No, asi je nebude moct už nosit. A jak to přežije na plese, to je jen záhadou. Žádný tanec, jen si sednout a nic.*