Venkovní akce

*hned zamíří za Aronem a sice prvně začne zdvořile, ale na jeho odpověď ani nečeká a hned se posadí, načež spustí svou přednášku. Čeká námitky, ale bude si stát za svým, což Ho snad moc překvapit nemůže.* To si piš že nedostaneš, protože budeš ležet, dokud nebudeš v celku a osobně na to dohlédnu. Akce nejsou tovje povinnost, když jsi měl dneska bouračku sakra. Neštvi mě. *přimhouří oči do tenké čárky.* Budeš v pořádku když budeš odpočívat a ne se honit na akcích! *probodne ho pohledem. Bojí se o něj. Šílela strachy, když se o tom dozvěděla, takže je jasné, že se bojí i twď.* Když mě tam nepustili, mysleal jsem si, že to bude vážnější, tak jsem ti zbytečně nechtěla přitěžovat. *Přizná. Mohlo to opravdu dopadnout o hodně hůř.* Moc mě to mrzí. *řekne trochu posmutněle, ale hned na to zase nasadí přísný výraz.* Autem už sám jezdit nebudeš, na to máš řidiče. *rozkáže panovačným tónem. Nechce riskovat jeho život.* A co ta... Niamah? Ta dívka, se kterou jsi byl prostě. Je v pohodě? *její jméno jí vypadlo a tak doufá, že tipuje správně.*

Zabíjet ne ,ale přizabít někoho jen tak neuškodí, obzvlášť když někomu taky ubližuje. To je jak koloběh přírody. *Pokrčí rameny,a le říká to tiším hlasem, aby ho neslyšely děcka a nevzaly si z toho nějaký příklad do budoucna a náhodou z nich nevyrostly masový vrazi. Pak složí Avě kompliment, al takový zaobelý, ale hádá, že ona tak nějak pochopí, jak to myslí. Občas ho děsí, jak moc ho zná, aniž by cokoliv musel říkat a toho se bojí, že s takovou přijde na něco, co by mělo zůstat tajnosti, i když je to jeho manželka.* Kulinářský zázrak.. No... Když myslíš. *Ušklíbne se ale tak, aby to neviděl malý Hay. Pak poslouchá výmlvu Avy, že je plná, ale je rád, že Hay ji moc neposlouchal nebo to nějak nepochopil a i tak ji šel udělat porci. Musí se napít vody, aby sám zahnal toho divnýho pocitu v puse ze směsky sladkého a slaného.* Přece nebudu trpět sám. Je to i tvoje dítě, musí trpět se mnou. *Zašeptá zpátky k Avě a pobaveně sleduje její rekaci jak to jí. Nadšenýho Haye si posadí na klín, aby už radši nic s jídlem nedělal, jinak by ji ještě na tcku přinesl opečenou žížalu.* Budeš to chtít přespat nebo půjdeme potom do komnaty? *Zeptá se avy a nechá ji tentorkát rozhodnout o tom, co budou jako celá rodina dělat dál.*

To ty taky, Purity. A já ti nemám jak konkurovat a myslím to opravdu vážně. Já jsem obyčejná ustrašená myš s oblibou ve zvířatech, protože lidem nevěřím tolik, co jim. Ale ty, jsi výjimečná a máš v sobě obrovský potenciál. A když se podíváš pořádně, vypadám jako korunovaný šprt. *Zkusí zavtipkovat a povytáhne si brýle ke kořeni nosu a přitlačí si knihu na prsa, aby tomu dodala ten pravý nádech. Ne že by se musela snažit, podle mnohých znaků šprt byla, učení ji baví, škola taky, ten vzhled školačky jak by smet, proto možná ve škole nebyla oblíbená a nikdy nebude. Trochu ji povadne úsměv, ale jen na chvíli. Nechce Purity zbytečně něčím zatěžovat, taková ona není.* No samozřejmě, jak by mě mohlo napadnout, že taková sexy zrzka jako ty by mohla uvažovat i nad něčím jiným, že? *Odkašle si a uculí se. Popichování ji vždy bavila a když má teď novou oběť, ještě ke všemu nezvyklou na toto její řádění, bude si to užívat ještě více, dokud neuzná, že to stačilo. Hranice má pevně stanovené a nerada přes ně přechází.* Taky doufám, vypadala fajn a pomohla mi s tebou na plese. Nerada bych, aby to bylo něco vážného, co by ji ublížilo. *Povzdychne si a trochu potřepe hlavou, ten oheň ji vážně láká.* No, mám volno, ale takové věci mě baví a pracuju dopředu, kdybych hodně zmeškala školu, abych tolik nemusela dohánět, přeci jen je selekce běh na delší trať a pokud bych se dostala dál, což nedostanu, nechci za ostatními ještě více zaostávat. A no, kdybys chtěla, bude mi ctí si na tobě pár věcí vyzkoušet. *Zní to možná děsivě, ale ráda by učila, alespoň na školá, kde se jim normálního vzdělávání nedostává. Lidi si to zaslouží a ty děti ještě víc, ať jsou z jakékoliv kasty.* Hmmm, četla si někdy Zlodějku knih? Nebo… Rudá jako rubín? Myslím, že by se ti mohli líbit. Jen to druhé je spíše středoškolská romantika, ale je to třídílné a hrozně krásně napsané. *Tu serii miluje, stejně jako další knihy od té spisovatelky. Je to sice starší, ale stále atraktivní.* Nechceš si sednout k ohni, ať stále nestojíme?

*Předpokládá, že její zdvořilost nevydrží dlouho a taky že se nesplete. Zná jí skvěle. Převrátí očima, když se neuklidní a dál nadává a pokračuje v přednášce. Jako kdyby se nebavil se svojí bývalkou, ale někým z rodiny. Daphne a táta reagovali úplně stejně. Naštěstí má ale na své straně mámu, která to přeci jen trochu uklidnila. Je rád aspoň za nějaký ústupek. Zítra během "odpočinku" se vydá do střediska, aby udělal aspoň něco, pak se připraví na další pondělní schůzku, kterou má s další účastnicí a vyčistí Flekovi klec. Vcelku dobrý plán. Večer možná půjde do kuchyně vyžrat zbytek sladkého z oběda nebo večeře, podle toho, kde bude lepší dezert a u toho se pokusí vymyslet něco týkající se jeho dohody s Lyonesse. Nikdo ho nedonutí celý den ležet v posteli. Nikdo a nic.* Osobně na to dohlédneš? Mám se těšit na návštěvy? *Chytí se jejích slov s úsměvem s úmyslem trochu odbočit od její přednášky.* Moje povinnosti se moc bouračkám nepřizpůsobují, to víš přece. Nebude najednou polovina Illey na měsíc bez jídla a práce nebo ve válce, protože budou muset čekat, až se dám dohromady. Takhle to funguje. *Pokrčí rameny. Měla dost dlouho výhled z první řady na to, jak fungují jeho povinnosti, takže to ví. Nadzvedne obočí, když pak uslyší její panovačný tón.* Víš, že ty o tom nerozhoduješ, že jo? *Uchechtne se.* Řidiče sice mam k dispozici, ale nejsem chromej, řídit zvládnu a baví mě to. A ty víš, že nejezdím jako idiot. Tohle ale nešlo ovlivnit. I se řidičem by to skončilo stejně. *Pokusí se použít rozumné argumenty, které jsou pravdivé.* Má otřes mozku, ale nic, co by jí ohrozilo na životě, bude v pořádku.

*Aspoň tím, že do ní narazí dívka, se nenudí, take to má své plusy. A tím, že je to princezna, aspoň zná zase o někoho navíc.* Ne, nic jsi mi neudělala v pohodě. Mně jen tak nic neuděláš. *Poví ji lehce pobaveně a prohrábne si u toho vlasy. Pak jí vše odsouhlasí, že dělá to, co dělá a že s ní měl její bratr v pátek schůzku. Pak ji ale zmate, jestli ji může tykat, protiže by ji nechtěla nějak naštvat tím, že by ji začala tykat a jí se to nelbilo.* Dobře, já jen radši. Chtěla jsem ti začít sama od sebe tykat, jen jsem nevěděla, jestli by ti to nevadilo. A v pohodě, nemolouvej se. Navíc jsi výš postaven, mi můžeš tykat tak jako tak, ne? Jesli si pamatuju něco málo z etikety. *Zazubí se na ní a musí se pobaeně usmívat nad tím, jak dívka z jednoho tématu na ruhé mění strašně rychle, přide ji jak neřízená střela. Potkala dvě sestry Aarona a pokaždé ji přijdou jak z jiného světa než Aaron.* No... Dá se to tak říct, jako malá jsem dělala amaterskou verzi. *Pokýve hlavou na souhlas. Další její otázka ji zase překvapí, i když ne tak moc, je to jeho sestra, je jasný, že se bude zajímat.* No... K zahození není, hezkej je a i povahu má hezkou. *Pokrčí rameny a u toho se zase musí pousmát , heikož si vzpomene na konverzaci s její sestrou o jeho břišácích a zároveň na tu schůzku, kde jí vyvrátil to, jak si ho celou dobu představovala.*

*Když se k ní Ascian přiblíží zezadu, lekne se a skoro z něj dostane infarkt. Chybí jen málo, aby ho skutečně měla. I když se dost lekla, za chvilku ohledně toho stejně žertuje a pobaveně se usmívá.* Uděláš něco jinýho? A co? *Nadzvedne obočí. Překvapuje ji, že nad tím jen přemýšlel, většina lidí to nedělá.*/Asi si jen dělá legraci a já vidím něco, co by někdo další neviděl, přeháním./ Ráda? Páni, nevěděla jsem, že mi tajíš tohle. *Hraje překvapenou.* Ale je dobře, že jsi ten svůj stav vylepšil a neboj, můj pohled na tebe je pořád stejný. *Ujistí ho kvapně. Je jí jasné, že se přeřekl, ale to neznamená, že si z něj kvůli tomu nemůže dělat legraci. * No to je. *Potvrdí mu to. Zřejmě mu došlo, že mluví o něm samém. O chvilku později už moc neváhá a spojí jejich rty. Minul se poprvé políbili a musí říct, že to bylo skvělé, stejně jako dneska.* Většinou bývám sama. Sestřenky na akce moc nechodí a já.. doufala jsem, že narazím na tebe, proto jsem s nikým rozhovor nezačínala. *Přizná se, že čekala na něj, vlastně sem šla jen kvůli němu.*

Ani přizabít, Maxi. Vážně. Vždyť násilím ničeho nedosáhneš, nic to neřeší, akorát si lidi ubližují. Nakonec se něco stane i tobě. A tím, že by ses k tomu uchýlil se akorát tak snížíš na úroveň toho druhýho člověka a nebudeš o nic lepší. *Stáhne starostlivě obočí, protože vážně nechce, aby se její manžel bezhlavě pouštěl do nějakých bitek a tím ohrožoval akorát tak sám sebe. A to ona nechce, miluje ho, potřebuje, aby byl v pořádku a pak je v pořádku a šťastná i ona. Potom, co ochutná pochoutku od Haye se natáhne po Maxově sklenici vody, kterou mu ukradne a sama si z ní lokne. Sama tu žádnou nemá a neupila nějak moc, takže by mu to nemuselo vadit.* Tak to pěkně děkuju, chrabrý rytíři. *Poznamená pobaveně, aby ho popíchla, protože měla za to, že gentlemani od podobných chutí ženy zachraňují. Když Soph vidí, jak si Max posadil na klín Haye, hned se usadí na klín Avy. Ta jí obejme a přitulí si jí k sobě. Překvapí jí, že může opravdu sama rozhodnout nebo aspoň vyjádřit názor ohledně zbytku večera, ale potěší jí to. Max jako kdyby byl v posledních dnech někdo úplně jiný.* Děti se hodně těšili na přespání a stanování, ráda bych, aby si to užili. *Odpoví mu s úsměvem.* Ale jak chceš ty, přizpůsobíme se. *Ujistí ho rychle.*

*Potřese nad ní hlavou. Dneska si zřejmě ukroutí krk.* Jak konkurovat, prosím tě? Já tě jako konkurenci neberu a to ne kvůli tomu, že bych si myslela, že sem něco víc, to ani náhodou, jen jsi moje kamarádka a já nesoutěžím a ani nehodlám dovolit, aby mezi nás Selekce vrazila klín. Jsme za tebe ráda. *Usměje se. Klidně jí bude princi cpát před noc, však si musí uvědomit, že je Artemis ta pravá. Dokonalá kandidátka na královnu a zároveň i skvělá manželka, lepší by si nemohl přát. Je vše, nad čím by mohl přemýšlet.* A jsi nádherná a basta. *Dodá poté. Ona brýle nosí koneckonců taky, pokud je to to, co jí vadí. Přes den problém nemá, ale když si třeba čte navečer, už je to horší. Zrudne jako rajče poté, co jí z pusy vypadne ten dvojsmysl a Artemis neodradí její výraz a začne si z ní utahovat.*/Proč já? A proč ten oheň nehoří více? Bych do něj skočila a bylo by po mě, je tak malinký, to by byla pomalý smrt a nebo by mě ještě stihli vytáhnout./ Já nejsem sexy, to zaprvé a nad ničím jiným neuvažuji.. *Sice se s další účastnicí bavila o princových svalech, ale tak vždyť by se o ně zajímal kdokoliv. Není slepá a už podle fotky vypadá skvěle a co teprve naživo?* Asi jí napíšu a nebo navštívím. Nebo spíše obojí, prvně by bylo lepší jí napsat a až poté za ní jít, pokud bude mít náladu a taky jak jí to dovolí doktoři. *Nerada by se tam zjevila jen tak, když se Niamh bude cítit špatně a bude chtít odpočívat a poté ji rušila.*Jasně to chápu. Být tebou bych akorát počítala s tím, že se dál dostaneš spíše, než nedostaneš. Vždyť si s princem rozumíš, ne? *Nevidí jediný důvod, proč by její kamarádka měla hned ze soutěže vypadnout. Naopak jí píše v duchu plánuje svatbu. *Klidně se stanu tvým pokusným králíkem. *Uchechtne se. Naštěstí o nic nejde.* Rudá jako rubín jsem četla všechny díky. Ale Zlodějku knih ještě ne, asi se podívám po ní. Díky za radu.. Mají u tolik zajímavých knížek, že sama bych si nevybrala. To bych nezvládla přečíst ani za celej život, kdybych žila tady. *Je to pro ni ale stejně učiněný ráj.* Klidně můžeme. *Vydá se s ní k ohni. Než se tam ale stihnou posadit, všimne si skupiny lidí vycházející z lesa a následně začne zmatek.*Zatraceně. *Zanadává. Pochopí, že rebelové právě útočí, tak popadne Artemis za ruku.* Pojď, musíme odtud pryč. *Nechce, aby se jí něco stalo, takže ji začne táhnout s sebou směrem do paláce a úkrytu. *

*Celou akci postává bokem, zaregistruje hned na začátku, že jí zamává Artemis, tak se usměje a zamává ji zpět. Taky postřehne svého bratra a protočí očima. Neměl sem chodit, nelíbí se jí to a kdyby k němu nepřišla Alyanna, hned by na něj nalítla a klidně ho seřvala i před svědkama jako malýho kluka. */Proč si tak zahrává se zdravím? Potřebuje holku, která ho od práce odvede, hlavně si nesmí vzít žádnou workoholičku./ *Jelikož tu je vlastně sama, podívá se na mobil. Už se připozdívá, lidi ji tu viděli, takže povinnost splnila a může jít za Opaline, kterou i když prvně chtěla s sebou nevzala. Kvůli tomu, co se strhne poté je za to vlastně ráda. Objeví se tu rebelové a začne útok, tentokrát je ale pravý, ne falešný jako minule. Lidé se rychle vydají do paláce a kvůli tomu zmatku z očí ztratí svého bráchu, o kterého se bojí hlavně.*/Až ho potkám, uškrtím ho./*Jenže to zřejmě bude muset počkat, rozeběhne se do paláce dále od rebelů, ale cestou ji zastaví rebel, který sepřed ní objeví a další věc, co si pamatuje je jak padá na zem a cítí bolest na hrudníku.*

To je mi jasné, že tobě něco udělat, nebude zase tak lehké. I tak, jistota je jistota. *Zasměje se a pobaveně na ni mrkne. Poté ji trošku zavalí otázkama a každá otázka je trošku mimo, ale to přeci nevadí, ona je taková. Po většinu času je hrozně energetická a zbrklá, totiž skákání od jednoho tématu k druhému je něco, co je pro ní typické.* Sice jsem výše postavená a teoreticky ti můžu začít hned tykat, jak jsem také udělala, ale i tak to někdo výše postavený může brát jako neslušnost a nezodpovědnost.. Vsadím se, že i sám Aaron by mě za to nepochválil, ale to je tedy fuk, když ti to nevadí. *Mávne rukou a zasměje se. Poté se jí zeptá na wrestling, protože jí opravdu její koníček a zároveň povolání zajímá.* Je fajn, že se u toho takhle držíš. Jak jsi se k tomu vlastně dostala? *Optá se ještě, než na ni vytáhne otázku na jejího bratra. Po její odpovědi se usměje, i tohle ji stačí, přestože odpověď byla vážně stručná.* Poznala jsem z něj, že si s tebou rozumí. *Pronese a už se chystá se jí zeptat na další věc, avšak místo zaslechne povyk lidí, střelby a bolestné výkřiky.* Rebelové. *Vydechne a začne se rozhlížet po svém bratrovi.* Aarone, Aarone! *Vykřikne, protože ho nikde v tom zmatku nevidí. Rychle chytí Lyu za ruku.* Musíme pryč. *Vyhrkne a rozběhne se, jenže brzy ji něco srazí k zemi. A to přesněji ostrá bolest ze břicha, kam ji jeden z rebelů v rychlosti zabodl nůž. Při pádu na zem se jí ještě zkroutí ruka, v jejíž předloktí ji bolestivě křupne.* Hlavně běž! *Vykřikne na Lyu, kterou před svým pádem pustila. Při zvedání se se snaží zhluboka dýchat, aby nějak rozdýchala bolest. Udělá pár kroků dopředu, avšak když ji postřelí do ramene, neudrží v sobě bolestný výkřik. Z rány na břiše ji teče čím dál více krve, která ji protíká mezi prsty ruky, u které nemá zlomené zápěstí. Zavrávorá a má co dělat, aby nespadla zpátky na zem, snaží se bojovat, proto udělá ještě pár kroků, jenže poté už se na nohou stejně neudrží a ztratí vědomí.*

To je tajemství. *zazubí se na ni. Možná i k tomu dnes dojde, ale byl by raději, kdyby ne. To by mu trochu pokazilo tu legraci. Pak nad ní ale protočí očima.* Jen si ze mě utahuj, karma ti to vrátí. *potřese nad ní hlavou.* Hele, mlč, ano? *uchechtne se a probodne jí pohledem, i když mu pobaveně jiskří v očích. Poté se opět políbí, což si náramně užívá. Pochopitelně.* Aha, takže takhle ty na to jdeš. *Zasměje se a lehce jí dloubne loktem do žeber.* Neměl jsem v plánu jít, ale pak jsem tě zahlídl z okna, tak jsem si řekl, že půjdu. *pokrčí rameny. CHce ještě něco říct, ale to už se z lesa vynoří rebelové. O útoku věděl, takže ho to nepřekvapí.* Pojď jdeme pryč. *řekne rychle a chytne jí dost pevně za paži. Místo toho, aby jí ale začal táhnout k úkrytu do paláce, zamíří směrem k lesu a během chvilku jí přitiskne druhou ruku na pusu, kdyby jí náhodou napadlo křičet nebo tak něco.* Sice nejsi připravená s batůžkem a v sexy prádlu, jak jsme se bavili, ale ty žlutý šortky ti moc sluší, víš to? *zamumlá těsně u jejího ucha.* A teď spolu hezky utečem na menší výlet. Ať tě ani nenapadne se mi vzpínat. Bude se ti to líbit, uvidíš. *pousměje se a jakmile se dostanou k lesu, kde už nikdo není, vytáhne z kapsy menší injekční jehlu, ve které je tekutá droga, která jí uspí během chvilky, takže neváhá a bodne jí s tím do ramene.* Promiň, princezno. Já ti to pak vynahradím. *slíbí jí a políbí jí na tvář, i když netuší, jestli ho vnímá. Jakmile v jeho náruči ochabne, zvedne jí a zamíří lesem k staré cestě, kde už má připravené auto a poté zamíří rovnou do ghetta. Za pár hodin se probudí, bude trochu mimo, ale nic hrozného se jí nestane.*

*Uchechtne se.* To možná jo, ale stojí to za to. *Zazubí se na něj.* Mě takhle sleduješ? Jsi nějakej divnej stalker? *Nadzvedne obočí. Chce mu navrhnout, aby se i podívat na občerstvení, něco by si docela dala, ale postřehne rebely, kteří se vynoří z lesa. Aspoň, že dneska nemůže páchat sebevraždu skokem z balkonu jako minule, ale to co se stane je snad ještě horší. Vydá se s Acianem rychle pryč a jelikož se dívá hlavně okolo sebe, protože mu věří, že ji vede do bezpečí, překvapí jí, když jí zacpe pusu. Vykulí na něj oči, když jí dojde, o co se jedná. Věřila mu, začala k němu něco cítit a neřekla by, že je to jen obyčejné pobláznění, co přejde. Ale teď? Neví, co si o něm myslet. Tohle mu jen tak neprojde, to je jasné. Ten chlap jí lhal, nechal ji k němu něco začít cítit a pak se ukázalo, že je jeden z lidí, které nenávidí nejvíce na světě? Kteří její rodinu připravili o tolik věcí. Její máma nevěděla, že je členem rodiny Schreave, její strejdu vychovali jako vlastního a poté ho nechali mučit otce a sestru. Jejího tátu postřelili a hrozil, že nebude chodit.. Poté injekci začne ztrácet vědomí docela rychle, ani nedokáže zakřičet, když jí dá ruku z pusy, ale vnímá jeho slova, která nevěří, že dodrží. Ona si ho k sobě už nehodlá pustit.*

Vždyť já taky ne, ale dokážu ocenit krásu, když ji vidím a ty jsi doslova nádherná, tamže se nebudeme hádat, já uznám, že si krása sama, a já uznám, že si krása sa,a a jsme vyrovnané. *Zazubí se na ní, nechce ji zase moc provokovat, ale jsou každá odlišná. Purity má nádherné oči, vlasy, je chytrá, šlechetná, přátelská. U Temi je problém, že nikdy nevyužije svoje možnosti, ani když by ji to mělo zachránit život. A ani aby tu mohla zůstat déle. Ano, palác ji pomalu mění, ale nechce nikomu brát místo, pokud to princ tak bude cítit. I kdyby ji vyloučil, chápala by to a přála by mu vše nejlepší, aby byl šťastný s tou, kterou si vybere a získá.* Jsi sexy a je mi jasné, že uvažuješ. Jen bys mrkla a měla bys ho obtočeného kolem prstu. V dobrém slova smyslu řečeno. *Vše je v dobrém slova smyslu řečeno. Jinak by to ani z pusy nevypustila, občas ji ale přijde, že je její milé chování už přes čáru a lidem vadí, ale ona za to nemůže, prostě je jen milá, starostlivá, ráda by byla i přátelská, kdyby kamarády měla, tedy, kromě Purity, ta už se tam počítá automaticky.* Já ji nechci moc rušit, ale když ji navštívíš, dáš mi vědět, jak na tom je? Zkusím ji zastihnout hned potom, co to bude možné a bude se na to cítit. *Alespoň bude mít čas ji sehnat něco dobrého a lákavého, co ji udělá radost, ale nejprve, stejně jako její kamarádka, ji napíše a snad se dohodnou.* To nevím, viděla jsem se s ním jednou, tedy dvakrát, omylem, ale myslím, že nejsem jeho typ.A moc děkuju, budu se snažit být dobrá učitelka a ještě lepší kamarádka. A s knihami ti moc ráda pomohu. *Usměje se a dojde s ní k ohni, tedy se k němu spíše rozejde, než aby došla. Když ale uslyší řev, otočí se tím směrem, aby zjistila, co se děje.* Cože? *Trhne s sebou, když za ni kamarádka zatáhne a díky tomu upustí knihu.* Počkej, kniha… *Vysmekne se a rozeběhne se k spadlé knize, sebere ji, ale když se zvedne, ocitne se před ní ne moc vysoký rebel. Hlasitě spolkne a i když má srdce až v krku, rychle se otočí a rozeběhne se směrem k paláci, ale z nějakého důvodu ji píchá v boku a i ostře štípe, avšak nechce si přiznat, že je to vážné a tak běží dál i s zachráněnou knihou směrem do paláce a těsně za Purity.*

*spustí svoji přednášku, za kterou si hodlá stát a svůj názor měnit nebude.* Neodbíhej od tématu. *probodne ho pohledem.* Ale jo, čekej návštěvy. Jen je takový, jaký si asi představuješ. *protočí očima. Rozhodně ho bude držet v posteli. Ale zase... v určitých mezích. I když to si zase říká teď: Realita může být úplně jiná.* Vždyť máš plno sourozenců a nevládneš sám. Odpočinout si můžeš sakra. *potřese nad ním hlavou.* No... to vím, ale poslechneš mě, protože ti na mě záleží a já už nechci umírat strachy o tebe, takže to určitě neuděláš, že? *nasadí psí oči, i když si není úplně jistá účinností. Ale snaha se cení.* Já vím, ale ty a řidič je něco jinýho. *namítne zoufale.* To je dobře. *pokývne hlavou a chce se ho zeptat ještě na pár dalších věcí, jenže to už se spustí povyk, protože zaútočí rebelové. Hned se zvedne a chce pomoct i Aaronovi, ale to už jí tělem projede palčivá bolest, která vychází z břicha, kam ji postřelili. Snaží se to ale nevnímat a nadále pomáhat Aaronovi dostat se do úkryytu, protože jeho život je mnohem důležitější než ten její .*

*Zatím jen popíjí pití a sem tam si zobne něco z občerstvení, nezapojuje se do nějakého rozhovoru. Doufá, že by se tu mohl objevit Daren, to se zatím ale nestalo a ona mu to ani nevyčítá. Později mu asi napíše, jestli se nechce stavit k ní do komnaty. Spát tady nehodlá, i když je ta možnost. Stejně by tu byla sama, to bude raději sama i u sebe v komnatě v pohodlnější posteli, než v zahradách, kde je to nebezpečné. Kdykoliv mohou zaútočit rebelové. Kdyby to udělali v jejích spánku, neměli by šanci. Jak se ukáže, očividná dovede předpovídat budoucnost nebo m nějaký šestý smysl, jelikož se tu rebelové skutečně objeví. A tentokrát to zřejmě nebude chyba strážců, ale je to skutečné. Samozřejmě se rychle vydá do paláce, kam zamíří i ostatní hosté. Je to zmatek, do proudu lidí, kteří se snaží uprchnout se vmísí i ti, kteří se jim snaží ublížit a ona má smůlu, že jednoho takového potká. Ucítí bolest v břiše, ze kterého se začne valit krev. Naštěstí je blízko ní strážce, který se rozhodne jí pomoct na ošetřovnu, jinak by zde asi zůstala.*

*Její bráška trávil teď poslední dobou až moc času na ošetřovně a jí za ním moc nechtěli pouštět, přestože jim jasně říkala, že ona je jeho milovaná sestřička a ona mu dokáže přeci nejlépe pomoci. Teď už byl sice pryč z ošetřovny, ale ona svého velkého brášku nemohla nikde najít, aby ho požádala, aby s ni šel na dnešní akci. Proto se navlíkne do obyčejných legín a mikinky, načež se rozběhne i bosky na akci sama. Chvíli se tam motá mezi lidmi, než si všimne mezi lidmi velkého křiku a povyku, následně zaslechne i nějaké rány, což ji jako malou holčičku velmi vyděsí. Sama začne křičet a plakat, dá i nožky do pohybu a rozběhne se pryč. Jenže nedoběhne daleko, protože jí tělíčkem projede nejdříve pálivá bolest od řezné rány na nožce, pak však ucítí ještě mnohem ostřejší bolest od boku, která ji společně i s velkým šokem donutí k tomu, že téměř hned omdlí. Jenže teď tu není její velký bráška, aby ji zachránil a ona je drobounká, proto si někdo jejího tělíčka nevšimne a omylem ji trošku při útěku kopne do hlavy.*

Klid, nikoho nebudu přizabíjet. Ale kdybych viděl stejně někoho, jak někomu ubližuje, tak byh mu o něco omlátil hlavu. *Pokrčí rameny, přičemž má na tváři nic neříkající výraz. Vastně stejně jako většinu jeho života. NIkdy by nikoho bezdůvodně nezabil, ani by nikomu bezdůvodně neublížil, musel by k tomu mí důvod, pak by to dokázal jednodušše. Pak se musí usmívat na Hayem. Avě tu sklenici nechá, ať se napije jak moc potřebuje.* K vaším službám, princezno. *uchechtne se a lehce zavtí hlavou. Ale pobaveně. PAk s ejí zeptá, jak bude probíhat jejich večer.* Můžeme tady spát. *Přikývne a zase á na tváři jeho klasický výra. Jenže pak začne všude být moc velký hluk, jelikož začne útok. Rychle popadne Haye do náruče, Soph vezme za ruku a přitikne se k Avě. Jenže když vidí, že se k němu vrhá rebel, zamračí se a rychle se otočí tak, aby neublížil Hayovi, ale dopadne to tak, že ho rebel řízne do krku, ned mu z tho začne téct krev a rzkašle se, takžestčí Aye jednomu ze strážců a naznačí mu posunkama, at odvede jeho děti i manželu do úkrytu, jelikož mu nejde mluvit, jakmile se pokusí mluvit, oze se jen bublání krve. Rychle si na to začne tlačit rukou, ale stejně ztráta krve, je ztráta krve a mu začne zhasína svět před očima, než spadne na zem. Jeho myšlenky před tím, než úplně vypne jsou na to, aby jeho celá rodina byla v pořádku.*

Neobíhám. Jenom se zajímám. *Brání se, ale až moc rychle, takže je poznat, že jde o lež. I když to myslel dobře.* Pff. Takže žádný mazlení. To nebude zábava. *Odfrkne si smutně. Kvůli ní a jejím návštěvám by možná v posteli i zůstal. Možná. A nebo.... Ne, odešel by, pak by se omluvil a pozval si jí na další návštěvu jako náhradu.* Ale já jsem za všechno zodpovědný nebo budu, až převezmu korunu, ne nikdo jiný. A sourozenci mají svých starostí dost a já je nechci zatěžovat ještě víc. *Snaží se jí to vysvětlit.* Odpočívám jak jen to jde, neboj. *Pokračuje dál o něco konejšivěji.* To není. Můj život má stejnou cenu jako život každýho jinýho přece. *Oponuje jí. Rozhodně se nepovažuje za někoho, jehož život by byl důležitější než život ostatních. Než stihne něco dalšího, spustí se povyk a on hned ví, co to znamená. Rychle se postaví na bolavou nohu, kterou teď ale ignoruje. Vytřeští oči strachem, když uvidí krev řinoucí se z Alyany. Odstrčí její ruku, kterou se snaží pomoct jemu, aby k ní měl lepší přístup a mohl si jí vzít do náruče.* Budeš v pořádku. *Prakticky jde o rozkaz. Bolest celého svého těla potlačuje a soustředí se jen na to, aby dostal do bezpečí co nejdřív jí.*

A nebo bys zavolal mě, abych ti uklidnila a vyřešilo by se to v klidu. *Oponuje mu stále klidně, protože vážně odmítá uznat násilí jako nějakou cestu k řešení problémů. Nekývne na to nikdy a nikdy s tím nebude souhlasit. Šťastně se usměje, když jí nazve princeznou a pak za podpory dětí, které jsou z dnešního večera nadšené, vyjádří přání přespat tady jako většina ostatních. Dětem stanovačku slíbili už dávno a teď mají prostor k tomu slib splnit. A jestli z toho budou mít radost, třeba se jim někdy povede to zorganizovat soukromě. Jenže vzhledem k tomu, že se hned po chvilce spustí útok, děti budou mít těžko nějaké pozitivní vzpomínky. Přitiskne se k Maxovi, jakmile se postaví na nohy a chytne Soph za druhou ruku, kterou k ní natahovala. Jakmile se Max natočí i s Hayem, stáhne Haye více k sobě, aby byl ve větším bezpečí. Děti jsou pro ní to nejhlavnější, hlavně musí udržet v bezpečí je. A pak samozřejmě i Max. Jenže z toho najednou začne téct krev a rozkašle se. Rychle se snaží vzpamatovat, aby pochopila, co se stalo a odmítne se nechat strážcem odvést. Strčí mu obě děti, na které rychle zakřičí, že všechno bude v pořádku a pak se vrhne k Maxovi, který mezitím ztratil vědomí.* Ne, ne, ne, ne. *Zamumlá rychle, když si k němu klekne a rychle zkontroluje jeho tep. Ten naštěstí nahmatá. Sice slabší, ale je tam. Nemůže ho ztratit, to by nedokázala. Přehodí si jednu jeho ruku přes ramena a pokusí se i s ním postavit, ale vzhledem k jejich rozdílným proporcím a Maxově velikosti, jí hned nohy málem vypoví službu. Zachrání jí ale jeden strážce, který Maxe podepře z druhé strany a pomůže jí ho dostat do paláce do rukou doktorů.*

Neboj, já jsem jak z kamene, sice na to nevypadám, ale nic mi jen tak neuděláš. *Poví ji s úsměvem. Už je doela otupeá od nějakých ran, talže to, že do ní dívka narazila, bylo jakoby do ní nrazailo vážně něco malého. Nedá se to srovnat s tím, když na ní skočí holka dvakrát těžší než ona sama.* Aaron se ale o tomhle nemusí dozvědět. Byl by vůbec nadšený, kdyby věděl, že se bavíš s jeho účastnicema? *Zeptá se jí zvědavě.* A vážně mi to nevadí. *Ujistí ji s úsměvem.* /V jejich rodině je to vážně jen, torpédo, torpédo, Aaron, beztak další torpédo./ Máma mě přihlásila, aby mě nějak zabavila, byla jsem akční dítě. *Pokrčí rameny. To, že ji přihlásila kvůi jejím záchvatů, vzteku ji neřekne.* Poznala si z něj, že si se mno rozumí? A to si poznala jako jak? *Zeptá se jí s povytaženým obočím. Pak už je všude úplný chaos, jakmile ji princezna hcytí za ruku, nechá se odtánouot nějakým směrem, sama by nevěděla kudy běžet. Jakmile ale Claudia spadne na zem, zraněná, hned se zase rozeběhne k ní. Do toho se ten stejný rebel, co ji zranil rozhodne zranit i ji, ale její reflexy ji donutí zvednout ruku, takže ji nůž zůstane v ruce, rebel ho samozřejmě ale vytáhne, což je po ní ještě bolestiější. Ale aspoň si zachránila možná i život tím, že ji to nezabodl do břicha nebo hrudi. Snaží se nevnímat tu bolest a tu krev a snaží se pomoct princezně.* Nevstávej, nesnaž se ani hýbat. bude to v pohodě. *Okřikne ji tak, aby ji slyšela. Pak si její jednu ruku přehodí přes rameno a snaží se ji aspoň trochu popozvednout, jelikož ji nemůže zvednout úplně kvůli její zraněné ruce a pak ji odtáhne do úkrytu.*

*Dárek pro prince už má několik dní u sebe, ale zařizování okolo něj bylo trochu na delší dobu. Dohadovala se na něm totiž s taťkou a musela se domluvit ještě s lidmi s paláce, aby to šlo vůbec udělat. Nakonec to ale prošlo a má z toho neskutečnou radost, ale zároveň i strach, není si totiž jistá, zda ten dárek ocení, nebo ne. Doufá v první možnost. Než se vydá na oslavu, nejprve se oblékne do světle modrých až šedivých šatů, k nim si vezme světle modré balerínky, protože budou zase venku v zahradách a trávník a podpatky nejsou dohromady. Dále jí komorné natočí a na temeni spletou rozpuštěné blond vlasy, jemně nalíčí a přidají ještě pár šperků. Před svým odchodem ještě vlastnoručně zabalí krabici, dá na ni nalepovací hvězdičku a jak do krabice, tak i do balícího papíru udělá díry. Není to estetické, ale dárek alespoň neumře vedrem nebo udušením. Ještě na poslední chvíli sáhne po vějíři a vydá se na akci. Zatím ani jednu nevynechala, ale nezlobila by se, kdyby tu poslední byla vynechala. Ráno byla na vyndavání stehů a do konce života jí tam asi zůstane jizva. Což o to, jizev má hodně a mnohem větších, ale ten šok byl hodně nepříjemný. A jediný, kdo o jejím zranění ví, je Purity a Chalsianna a té to řekla tak trochu omylem.* /Snad se tam sejdeme všichni a snad jsou už ostatní v pořádku. Daph je mi líto./ *Jedna z komorných ji říkala, že na ošetřovně skončilo hodně lidí a mezi nimi i princovi sestry a několik účastnic. Bylo to kruté a ji naštěstí se nic velkého nestalo. Na akci s myšlenkami jinde dojde mezi prvními, ale nikam se nehrne a spíše si stoupne opodál, urovná si krabici a spíše se rozhlíží, co se kde děje.*

*Proběhly už poslední úpravy a oné už mohla vyrazit. Po dlouhé době se odhodlala vylézt z komnaty a zavítat na nějakou akci. Stále se však styděla. Jemňoulinký, téměř matný make-up poměrně dobře zamaskoval ony už mizející kruhy pod očima. Sama se tomu stále divila. Opravdu byl princ úplně v klidu a akceptoval její problémy? A dokonce jí i pomohl? Vskutku ano. Nevěděla však, co by mu měla dát k narozeninám. Proto se rozhodla vytisknout onu společnou fotku, zarámovat a rám ještě trochu ozdobit. Doufala, že nedostane zdrbáno. Do menší kabelky dáreček s mobilem strčila a šla na oslavu. Klidným, ale zároveň i rychlým krokem. Menší podpatky tentokrát takový hluk nedělaly. Jakmile přišla na samotnou akci, usmála se. Zase měla chuť fotit, ale nemohla v jednom kuse pracovat.* Krása. *Zašeptala a šla hlouběji mezi lidi, zatímco se užasle rozhlížela.*

*Jestli měl ze svých narozenin radost? Ani náhodou. Jenže tak nějak na ně musel. Kdyby byla nějaká jiná akce, přemýšlel by o tom, že by se z ní vymluvil. Ale vymluvil se z vlastní dvacátých třetích narozenin? To by neprošlo ani jemu. Takže se snažil po několika dnech - kdy byl jen zavřený v komnatě, jedné chlastačce s Beou a menšímu, nebo spíše trochu většímu, požáru své komnaty - dát nějak dohromady. Skončil si do sprchy, i když to se sádrou není nic, v čem by se vyžíval, oholil se, učesal, vzal si na sebe čisté oblečení - pro něj klasický oblek a včera před spaním se nadopoval výjimečně prášky proti bolesti, aby byl schopný usnout a trochu tím smazat kruhy pod očima. Jinak má takový bordel v hlavě a tak hlasité myšlenky, že se mu to nedařilo. Taky se poprvé po pár dnech najedl, to mu dodalo trochu energie. Teď už ale jde do zahrad, kde se koná jeho oslava a jakmile tam dojde, stoupne si trochu stranou a rádoby zaujatě začne zkoumat stoly s občerstvením, aby se nemusel dávat s nikým do řeči. Rodině se pořád vyhýbá, i když Bea si k němu cestu našla a před oslavou mu už dala i dárek, který ho skutečně potěšil, a na společnost nikoho jiného taky nemá náladu.*

*Na oslavu Aarona by přece nemohla chybět, přece jen je účastnie a tahle akce ji i zajímá. Na sobě má kráté šaty, make up tak, aby ji latil k šatům a vlasy má mírné zapletené, ale ne moc, protože s její délkou vlasů se stejně moc nedá dělat. Dlouho uvažovala nad dárkem pro prince a namohla přijít na to, co by mu mohla sehnat. Nakonec se uchýila k dvoum věcem, rotože nevděla, jestli vůbec tu jednu ocení. Jednu udělala ona sama a druhou musela říct, aby ji ji koupila komorná, ale vybrala ji taky sama. Takže drží plátno, které je zabalené v černém apíru a ještě jeden balíček, které je přivázaný na tom větším, ten je zabalený v bílým papírů Nese o ale ta, aby jednou rukou to drželo co nejlíp celé a druhou to podepírá předloktím, protože dlaň má po posledním útoku stále obvázanou, jelikož se to polde doktorů bude hojit dlouho. Jí spíš štve to, že nemůže do tělocvičny a že bude trvat dlouho, než se ji aspoň trochu vrátí cit v té ruce pokud vůbec. Když dojde na místo, rozhlédne se kole a spatří Aarona, na kterého se zvědavě koukne a pak zamíří k občertsvení.*