Venkovní akce

*Na narozeninovou oslavu prince Aarona jde s lehkým spožděním. Jako dárek mu pořídila nějakou knihu o matematice, která nově vyšla. Napsala i jejímu autorovi a řekla pro koho je, tak získala i pro prince věnování a samozřejmě je kniha i podepsána. Druhá část dárku jsou sušenky dle jejího receptu. Chtěla aby byly co nejvíce čerstvé a proto je plánovala upéct dneska. Bohužel se jí podařilo zkazit těsto, takže musela na rychle dělat nové a tak nestíhala. V komnatě kam přiběhla se rychle oblékla do lesklých béžových šatů, které jsou poseté květinami, konkrétně to jsou červené růže. Co se týče bot, jako ty si vzala červené na podpatku. Oční stíny jsou béžové, jen jemné. Nehty má nalakované na červenou. Náušnice jsou Stříbrné s rubínem v sobě. Dneska jí všechno krásně ladí k jejím vlasům, které má vzadu jen tak sepnuté. Líbí se jí to, celý outfit. Své komorné považuje za kouzelnice, jak jinak by všechno tak krásně sladily. Dojde na místo oslavy, v ruce nese dárek, který je zabalený. Nalila ho samozřejmě sama a je u něj napsaný i vzkaz. Doufá, že se princi bude líbit. Na akci se rozhlíží kolem sebe, kde by asi tak mohlo být místo, kam by dárek položila a díky své neopatrnosti nebo spíše nešikovnosti do někoho vrazí.* Moc se omlouvám! *Vyhrkne a otočí e na dívku. Ta naštěstí nespadla, ani to nebyl tak tvrdý náraz, aby ji to shodilo.* Jsi v pořádku. Je mi to líto. *Sjíždí jí pohledem celou od hlavy až k patě.*

*Na akci tentokrát přišla. Ani se nebála, že jí někdo ušpiní šaty, to ji zrovna moc nezajímalo. Doufala hlavně v to, že nezaútočí opět rebelové. Prý to skončilo naposledy hodně špatně a navíc bylo dost zraněných. Byla to zkrátka hrůza. Snad to ale na oslavě bude v pořádku. Pořádili si dost naposledy, tentokrát by to mohlo jít bez nich. Rissa byla zahrabaná ve svých myšlenkách celkem dost, proto ani náraz tolik nevyděsil. Zachovalá úplně chladnou hlavu, jednoduše se k dívce otočila a zastrčila si vypadlý vlas za ucho.* Jsem v pořádku. *Ujistila zrzavou dívku, pak nahlédla do kabelky, aby zkontrolovala její obsah.* Vše je v pohodě. *Zašeptala.* A vy? Neudělala jste si něco? *Koukla se na ni mírně starostlivě.*

* Týždeň strávený na ošetrovni ju skoro zabil. Nie preto, lebo by bola nejak silno zranená, ale preto lebo spomienky sa znova objavili, vtedy keď ich najmenej očakávala. A to potom ako havarovala s Aaronom na aute. S ich rande si nepamätá takmer nič.  Iba aké si slabé záblesky toho dňa a potom len ostrá a tupá bolesť v hlave, ktorá ju sprevádzala takmer štyri dni. Vlastne, sprevádzala by ju aj dnes, ale rozhodla sa že, dnes ju utíši liekmi. Ešte stále sa necíti úplne fit, ale na akciu sa rozhodla ísť. Pravú ruku ešte stále nosí ortézu kvôli vykĺbenom ramenu. To je aj tak neodradilo od toho, aby sa tam neukázala v plnej paráde. Obliekala si na seba vzdušné šaty, ktoré mali čiernu sieťku a zakrývali len dôležité časti jej tela. Taktiež skrývali aj modriny a odreniny po celom jej tele. Hlavne tie na hrudníku, ale tiež aj staré jazvy po reznej ranách. Síce svoje jazvy miluje a nikdy by sa za ne nehanbila. Určite by nebolo vhodné ich ukazovať na  verejnosti a hlavne, tak vysokej spoločnosti, aká sa nachádza v paláci. Keď pomaly zojde schody do záhrady, všimne si pár pohľadov na ňu. Síce je na to zvyknutá otrasie to jej sebavedomím a najradšej by sa schúlila do klbka. To ale, neurobí, neuhne pohľadom a ani trochu neprizná, že pohľady ľudí ju otravujú skrátka sebavedomím krokom prejde cez otvorené dvere do záhrad a rozhliadne sa okolo.  Pri malej obhliadke si zoberie limonádu do ľavej ruky a opatrne ju upíja. Pri treťom okruhu si všimne, že v diaľke stojí Artemis, a tak sa ku nej nadšená vyberie. Pomaly sa ku nej priblíži. Milo sa na ňu usmeje.* Ahoj dnes ti to pristane.* Pochváli ju z uznanlivým pokývnutím hlavy.* A tiež som rada, že ťa vidím.* Prizná sa a venuje jej svoj úprimný úsmev. Síce sa streli len raz na úplnom začiatku, Artemis jej prišla veľmi sympatická.*

*Stále stojí na místě a pozoruje dění okolo. Je jí zvláštně, že se nemá s kým bavit, o někoho se opřít a má chuť se někam vypařit, aby ji už nikdo nikdy nenašel. Ale to by ji pak spadl dárek a to udělat nemůže. Stále poslouchá, zda je uvnitř vše v pořádku. Nerada by darovala něco, co už bude po splatnosti. Když se to tak vezme. Ale ani za boha se nedokáže odhodlat k tomu, aby za princem šla a dárek mu předala. Nevypadá ve své kůži a nechce ho otravovat. Proto ho jen hypnotizuje psím pohledem a doufá, že třeba příjde sám, smiluje se a ona mu bude moct krabici předat a třeba utéct někam, kde je bezpečněji. To by ji sice neprošlo, ale byli by všichni spokojení. Z jejích myšlenek ji vytrhne až stín, který se kolem ní mihne. Lehce sebou trhne. Nečekala, že se k ní někdo připojí, ale je za to neskutečně ráda. A zrovna za Niamh. Zapomněla ji napsat a poslat něco sladkého na zotavení. Mile se na ní usměje, ale je to stále plachý úsměv.* Ahoj, hrozně ráda tě vidím, vypadáš. *Prohlédne si ji od hlavy až k patě a v očích se jí zatřpytí.* Úchvatně a odvážně. /Vypadá v tom sebevědomě, já bych se asi propadla. Ale ona je na to určitě zvyklá a umí to prodat./ Jak se máš? Co ta bouračka? Jsi si jistá, že tu zvládneš být? *Zahltí ji otázkami, ale jen protože o ní má starost. Na poslední akci se ukázal Aaron a nastal útok rebelů a teď podobně domlácená Niamh. U obou by zavrtěla hlavou, že takto riskují, ale ona by nebyla jiná. Zvlášť když sama tu je i přes maličké zranění.* /Neměla by tu být dlouho, ještě se jí něco stane, ale když už přišla… Měla by si to užít./ Nedáš si něco k pití, jídlu, nebolí tě něco? *Starostlivě nakrabatí čelo. Kdyby mohla, vzala by ji a odtáhla zpátky do komnaty i přes její protest. Což by nedopadlo dobře.*

*Na akci přijde se zpožděním a je jí to líto. Vždycky přišla na čas, byla ráda dochvilná a dost si vyčítala, když na ni musel někdo čekat. To dneska sice nikdo nečekal a akce by se bez ní obešla, jinak byla snad na všech, ale stejně si za to v duchu hubuje. Zdržel ji dárek pro prince, který dělala sama. Doufá, že ho poté aspoň potěší. Rozhlíží se kolem sebe a i tak se jí podaří do někoho vrazit. Hned se dívce, v níž pozná další účastnici začne omlouvat. Když ji ujistí, že je v pořádku, úlevně se usměje.* Ano já jsem v pořádku. Jsem hlavně ráda, že jsem neudělala nic vám. Musím dávat více pozor. *Zahanbeně jí zrudnou tváře.*/Ani jedna akce se neobejde bez toho, aniž bych něco zkazila?/ Já jsem Purity mimochodem. Těší mě.

*Protentokrát přišla a dokonce i včas, narozdíl od první schůzky s princem. Jop, celkem se polepšila. Samotnou ji i překvapilo, že neschytala žádný hovor od bratra či rodičů. Nad tím moc ale nepřemýšlela. Více přemýšlela nad útokem. Bude i dnes? Probíhalo jí pořád hlavou, než do ní narazila jedna z účastnic. Rissa při tom zachovala chladnou hlavu, vůbec to neřešila. Takové věci se stávají. Pak jí ujistila, že je v pořádku, načež jí otázku oplatila. Naštěstí i samotná zrzka byla v pořádku.* Idrissa Cabin, potěšení na mé straně. *Usmála se.* Co jste přinesla princovi k narozeninám? *Zajímala se.*

*Je ráda, že se dívce nic vážnějšího nestalo, ani nespadla. Kdyby jí způsobila nějaké zranění, asi by si to neodpustila, i když by jí to odpustila Idrissa. To je další účastnice, kterou poznávám nově. Po skoro dvou měsících nebo jak dlouho zde je poznává asi čtvrtou? Zdá se to jaké malé skóre, ale vzhledem k její stydlivosti, červenání a panikaření je dobře, že se do teď nezavřela do komnaty a od Idrissy okamžitě neutekla a to nepůsobí ani nevrle, naopak zdá se milá a přívětivá.*/Když se taky většinou držíš u Artemis a otravuješ ji, nediv se, že znáš tak málo lidí./*Aspoň se jí představí, aby věděla, koho má vinit za to, že do ní narazil a když jí řekne i své jméno, pousměje se. Myslela si, že se tak jmenuje, jména dívek se trochu učila. Podívá se na dárek ve svých rukou.* No.. Sehnala jsem novou učebnici matematiky a dalších věd, měla by to být kniha od uznávaného profesora, který mi tam napsal i věnování, když jsem ho o to poprosila. A poté jsem princi upekla sušenky, dle mého receptu. *Usměje se.* Co vy? /Určitě vymyslela něco lepšího./

*Počula o útoku, ktorý sa stal hneď deň po jej nehode s Aaronom. Nedozvedela sa o ňom hneď. Predsa len dlhšiu dobu jej trvalo zistiť kto vlastne je a kde sa nachádza. Trvalo jej to pár hodín celé pochopiť a uvedomiť si to.  Cez tú bolesť a otupenosť si ani nevšimla stihnúť, že na ošetrovni ležalo mnoho ďalších. Cítila sa kvôli tomu odporne sebecky, že niekto nemohol ležať na jej mieste. Ona by predsa vydržala vo svojej izbe. Otras mozgu síce väčšinou len tie slabé priebehy už mala, nikdy neležala tak dlho v nemocnici. Podstate nikdy. Jej rodičia boli predsa diplomati. Doktora si mohli dovoliť mať u nich v rezidencii. Palác jej tú rezidenciu, tak trochu pripomína a tým pádom aj časy kedy s nimi bol otec a znova má svoje smutné obdobie, ktoré musí rýchlo prekonať. Práve, preto sa rozhodne vyhľadať nejakú spoločnosť. Ani nemusí ísť ďaleko a uvidí Artmis, ktorá sa jej odjakživa zdala sympatická a milá. Pri jej úvodných slovách sa zasmeje.* Ďakujem!* Šťastne jej zasvietia oči. A kvôli nej sa dokonca aj zatočí.* Milujem tento typ šatov hlavne, preto lebo je to zvyk pri korčuľovaní. Nemám rada ak mi zavadzia látka.* Povie jej nadšene a vôbec sa nezaťažuje s tým, že by ju mali úplne celú zakrývať. Predsa len nežijú stredoveku. Nezaoberá sa tým ako, vyzerá skrátka nosí to čo, sa jej páči a nikto jej nezakáže nosiť to, čo je skrátka súčasťou nej. Pri ďalších slovách sa na Artemis usmeje.*  To rande si ani nepamätám poriadne len fragmenty z neho. Ležala som v nemocnici s ťažkým otrasom mozgu, ale už je to oveľa lepšie.* Snaží sa ju utešiť a možno tak trochu klame, aby si Artemis nerobila starosti. Necíti sa nejak extra dobre, aby mohla pobehovať na Aaronovej oslave narodenín. No, chcela mu dať darček, ktorý postavila ku všetkým ostatným. Zohnala mu peknú zásobu sladkostí aj keď nepochybuje, že ich má veľa a tiež knihu s prísloviami. Aj keď celkom nechápe, prečo ale má dojem, že o niečom takom sa spoločne rozprávali.* A ty si v pohode...Počula som o tom útoku...*Dodá nakoniec a pozrie sa na Artemis, ktorá blúdi pohľadom na Aarona.* Ak chceš môžeš mu ísť ten darček.* Mykne plecami predtým, ako sa jej spýta Artemis či niečo nepotrebuje.* Možno by sme si mohli ísť sadnúť.* Navrhne a ukáže na voľný stôl ku ktorému sa vydá. Položí na neho prázdny pohár limonády a zdravou rukou si odsunie stoličku na, ktorú si sadne.*

Tys vlastně byla krasobruslařka. *Trochu překvapeně si to uvědomí. Naprosto na to zapomněla, přitom se o tom bavili na plese. Nebo spíš má takový dojem, že se o tom bavili. Poslední dobou, co je v paláci, je méně a méně stydlivá, nebo spíše se začíná bavit s ostatními, tolik se nebojí. Stydlivá je stále.* To je hrozné. A je ti opravdu dobře? Nepotřebuješ se posadit nebo tak? Nemotá se ti hlava? *Je strachem bez sebe. S otřesem mozku se nemá zahrávat, ani kdyby šlo jen o ten lehký. Navíc jejich nehoda byla před týdnem, docela se diví, že je vůbec schopná stát na nohou a být tu, aniž by se zkácela. obdivuje ji, ale zároveň by ji opravdu nahnala zpátky do pokoje, přikryla i přes tyhle hrozné teploty.* No, dalo by se říct, že jsem. Narozdíl od ostatních jsem zdravá jako rybička. *Usměje se na ni a ještě jednou se zadívá na prince, přičemž zavrtí hlavou.* Dnes ne. Prosím vás? *Zastaví si jednu nebohou dívku ze služebnictva. Nikdy toto nedělala, takže sklopí rudý obličej a nechá si spadnout pár vlasů do obličeje.* Mohla bys te tuto krabici odnést mým komorným do mé komnaty? Ale prosím opatrně, uvnitř je to opravdu hodně křehké. *Poprosí ji milým a slabým hláskem a doufá, že dívka krabici neupustí a všimne si dírek, které jsou všude okolo, pak se vydá se posadit k Niamh, ale předtím si vezme větší sklenici s vobou a citrónem a napije se z ní.* Máš nějaké plány na další týden, kam se podíváš, co budeš dělat? *Usměje se na ní. Nevyzvídá, aby vedla nějak dál konverzaci, ale protože jí to opravdu zajímá.*

*Na jej slová sa pousmeje. Nemá rada, ak jej hovoria, že to čo robila pred Selekciou je minulosťou. Na Artemis sa jemne usmeje.* Ešte stále krasokorčuliarkou som.* Nadhodí usmiata hoci sa jej to možno trochu dotklo. Ešte stále súťažiť môže nepatrí do starého železa aj keď s vykĺbeným rameno sa bude zotavovať dlhšie. A určite ďalší otras mozgu ju vyradí na dlhý čas. Hlava ju ešte stále bolí a závrate bývajú častejšie, akoby chcela. Ale ak by mala ešte chvíľu stráviť medzi štyrmi stenami prišla by o rozum.* Nie som ozaj v pohode. Neboj sa Artie mám sa naozaj dobre.* Odpovie jej s trochu podráždeným tónom, aby to Artemis nechala tak. Ak by sa cítila zle postavila by sa zo stoličky a skrátka by odišla do svojej izby. Nechce byť , ale na Artemis zlá a ani nepríjemná, nechce aby sa jej bála alebo čo. Radšej počúva , ako sa cíti.* To je dobre, že sa ti nič nestalo.* Mrkne na ňu a potom sa pozrie na princa a Artemis, ktorá na neho hľadí.* Nevadilo by mi to, ak by si ho odo mňa držala ďalej.* Povie jej s pobaveným úsmevom.* Priniesla som mu smolu, a preto sme havarovali.* Prenesie skoro vážne. Patrí medzi poverčivých ľudí a isto to mala za to, že mu hovorila do jeho života. Karma je pre každého dostupná zadarmo. Pozoruje Artemis, ako krabicu podáva komornej a ona sa pozrie tentokrát na Aarona. Odvráti od neho, ale skôr zrak ako by mala čeliť jeho pohľadom. Dnes má predsa oslavu a nechce, aby videl tú rýchlu zmenu nálady, ktorou práve prešla. Venuje pohľad artemis.* Mala by som vraj veľa odpočívať, ale úprimne to už ani nedokážem, takže budem veľa chodiť.* Zazubí sa na ňu.* A ty niečo plánuješ? Čo tu rada robíš?* Spýta sa so záujmom a hlavu natočí ku nej.*

*Naštěstí nespadla, stejně jako ona zrzka. Nebrala jí to vůbec za zlé, přeci jen za to nemohla. Někdo je holt velmi nemotorný od narození a už s tím nemůže nic dělat. Avšak taková nemotornost u dívek je náhodou i rozkošná. Proto se taky Rissa usmála.* /Taková od pohledu milá holka si srdce prince určitě získá jako by nic./ *Pomyslela si s úsměvem. Hned na to její pozornost opět upoutal dívčin hlas. Rozhodně měla lepší dárek, to už i odhadovala. Doufala však, že i její dárek se mu zalíbí.* Na našem prvním rande jsme se spolu vyfotili, tu fotku jsem zarámovala a rám i ručně ozdobila. Doufám, že to ocení. *Řekla polovičním hlasem.* Tohle by mě ani nenapadlo, další učebnice matematiky se mu rozhodně zalíbí.*Řekla mile, věděla moc dobře o Aaronově lásce k matice.*

Promiň, to vyznělo blbě. *Sklopí pohled. Často mluví o věcech v minulém čase a ani si to neuvědomuje. I o sobě říká, že studovala historii, přestože má jen na chvíli přerušené studium. Je to prostě zvyk, kterého se bude muset zbavit. I když jako budoucí historik to bude mít těžké, když to, co studuje už se dávno odehrálo.* Artie? Tak mě ještě nikdo nenazval. *Zrudne, ale uculí se. Ta přezdívka se jí líbí, je taková milá, něco jako Temi. A tím, že jí tak nikdo nenazval má nyní Niamh v tomto jisté privilegium. Je to od ní hezké a toho uculujícího úsměvu se asi na delší dobu nezbaví. Ani si nevšimla, že byla Nia trochu ráznější.* Děkuju, ale možná to nechám později. *Usměje se lehce smutně a předá krabici dívce, které s úsměvem poděkuje a vydá se nejprve pro pití, než se dostane k Nie. Netroufá si ji však takto nazvat přímo, neví totiž, jak dobře zvládá přezdívky od lidí, již moc nezná.* Popravdě se tu trochu začínám nudit, do zahrad chodím celkem často a prozkoumala jsem už většinu paláce, ale samotnou mě přestali aktivity docela bavit. A taky jsem dlouho nebyla plavat a ani bruslit, takže možná to. Nechceš se někdy přidat? Třeba na to bruslení? *Navrhne ji a zadívá se na ní psíma očima. Tak moc by se zase začala hýbat, něco hrát, cokoliv. Sice je silný introvert, ale není zase asociál, společnost kolem sebe při hrách nebo pohybových aktivitách spíše vítá. Plesy jsou zase něco jiného, tam by se nejraději zahrabala, protože lidí je tam opravdu hromada.*

*Na Artemis sa nevedela hnevať. Práve naopak patrí už teraz medzí skupinu ľudí, ktorých si v paláci veľmi obľúbila a ak aj raz niekto získa jej priazeň. Už vždy bude stáť po boku toho človeka. Iba jedine, že by si to daný človek nejak perfektne pokazil. Artemis si to teraz, ale nijak nepokazila ani tým, že jej pripomenula jej kariéru krasokorčuliarky do minulosti. Mávne nad tým usmiata rukou. Dokáže sa cez také niečo preniesť a možno naozaj sa nikdy už nepostaví na ľad. Ktovie, čo sa stane o mesiac alebo o dva. Naučila sa brať život taký aký ho žije práve teraz a cez ťažké chvíle sa nejak skrátka dostane. Keď jej Artemis oznámi, že jej vymyslela novú prezývku trochu ju to rozveseli. Rada dáva ľuďom prezývky.* To som rada, že som ti vymyslela novú prezývku.* Spokojne prehlasi a vypne hruď. Na jej slová o darčeku kývne. Nechce ju do niečoho nútiť všimla si, že je plachá myška a nerada by bola, ak by sa pri nej cítila nepríjemné. Započuva sa do aktivít Artie a prstami si poklepe po perách.* Tak ho môžeš tráviť so mnou aj ja sa tu celkom nudím a tiež mi chýba krasokorčuľovanie.* Smutne sa usmeje a na jej nápad sa usmeje.* Ak bude skym sa korčuľovať rada sa pôjdem korčuľovať.* Povie jej usmiata a od čašníka si zoberie ešte jeden pohár limonády, ktorý chlipka.* Rada by som mala v paláci kamarátku a tiež niekoho o koho sa tu môžem aspoň trochu oprieť.* Povie a odloží pohár na stôl. Tabletky asi prestali fungovať, pretože prišlo na ňu mdlo.* Asi už pomaly pôjdem naspäť. Som ešte stále nejaká unavená.* Povie smutne a opatrne so stoličky. Obíde stôl a Artie zdravou rukou objime.* Rada som ťa videla a dúfam, že čoskoro znovu.* Usmeje sa na ňu a pri odchode jej pošle ešte vzdušnú pusu. Keď sa dostane do utrub paláca zamieri ospalo do svojej izby