Vnitřní bazén - 7. ročník

/Kdo by ti tenhle úsměv věřil?/ *Ne, Kel byla jako hurikán, nezastavitelná a brala si, co zrovna chtěla.* To je dobrý, přežiju to i bez příšerné kocoviny po ránu. *Odfrkne si pobaveně. Neměla vysokou toleranci na alkohol. A navíc by si pak půlku večera nejspíš ani nepamatovala.* Jen jednou. *Útrpně zasténala.* Kamarádka mě vytáhla nahoru a mně to najednou přišlo jako hrozná švanda. *Povzdechla si. Jediná dobrá věc byla, že to nakonec nikdo nenatáčel, takže o jejím ponížení nezůstaly žádné důkazy.* Zaslouží si vědět pravdu! *Odpoví jí a ohrne spodní ret, načež si založí ruce na hrudi. Smích Kel je však nakažlivý a dívat se na ni, jak vyznává alkoholu svou lásku nešlo jen tak. A tak se taky rozesměje.* Hele, když mluvíš s drinkem, ještě jsi v pohodě, ale až ti začne odpovídat, bude to důkaz, že jsi fakt namol. *Stále se uvolněně usmívá. Alkohol je pro ni jako kouzlo, svět je po něm o tolik přívětivější a najednou se necítí pod tlakem udržovat tu perfektní masku.* Dobrý nápad, přizabijeme se společně. *Navrhne vesele, i když se nejspíše nic takového nestane. Její zděšení narůstá.* Néé, ani to nezkoušej. Zkus věřit eh na osud, pokud spolu máme být, tak budeme, ne? *Snaží se ji odradit. Potom ze sebe ale vypustí hroznou hloupost a smích Kel jí to potvrdí. Zrudne.* Ne! Nad ničím takovým neuvažuju. /Sakra práce tohle./ *Kašlat na opilost, potřebuje dalšího panáka a taky si ho sežene. Nakonec bude víc pod parou než Kelaya.* Ale mohlo by to být zajímavé. *Zamyslela se nad tím. Ji něco takového moc nelákalo, předstírala celý život, tak aspoň sex by mohl být upřímný jednou.* Možnááá, někdy, ale radši ne. *Uchechtne se.* Nezavazím ti tu vůbec náhodou? Nesnažíš se mě takhle zbavit, abys mohla jít svádět nějaké nevinné mužské oběti? *Pozvedne obočí.*

Jasně, že jo. *Přizná s přikývnutím, protože tohle není něco, co by měla a chtěla skrývat. Je to zajímavá osobnost a ještě příjemnější společnost, se kterou ráda tráví čas.* Nevadilo by mi, kdyby ne. *Zazubí se na něj, když jí doplní.* To je dobře. Kdybych mohla s něčím pomoct.... nemám žádnej politickej dosah nebo tak, ale i tak, kdybys našel způsob, jak ti pomoc, tak řekni. *Ví, že ona sama toho asi nebude moct udělat víc, než tady být pro něj a podporovat ho. Nemůže jen tak dojet do Rakouska a místního krále profackovat. A i kdyby, tuší, že tím by to pro Huntera jenom zhoršila. Všimne si, jak mu cukla ruka a sama si musí připomenout, kde jsou a kolik lidí je sleduje. Už jenom jejich první setkání, kde ho objala vzbudilo drby a to si myslela, že jsou tam sami. Neumí si představit, co by to vyvolalo teď. Jenom se na něj pousměje, aby mu dala najevo, že si toho všimla a ráda by mu gesto oplatila. Snad mu ho bude moct oplatit dnes později.* Jestli chceš, já klidně můžu. Ale vzhledem k drbům....jdi první. Sraz u jezírka? Dojdu tam za tebou. *Ujistí ho. Klidně by první šla ona, ale nechce ho tu nechávat samotného, když zdejší atmosféru snáší hůř a ona. A i když by ráda šla rovnou s ním, nechce vzbudit přílišnou pozornost a riskovat, že mu někdo kvůli ní ublíží, když se konečně dostal od svého otce, který to dělal celý jeho život.* Noo... Docela jo. Už jsem stihla i prohrát jednu sázku. *Uchechtne se, když si na to vzpomene, i když nemyslí na to, co pak musela udělat, protože to by zrudla.* Vážně? To je hustý. Já umim maximálně sáňkovat a trochu bruslit. *Zasměje se, protože na horách nikdy nebyla.* Jo, jedeme. Ale těšim se na to. Bude to něco úplně novýho.

Na tu by ti pomohl prášek a mohly bychom se léčit spolu. Víš co.. celý dej jen ležet v posteli, jíst zmrzku a koukat na filmy. *Tohle je asi poprvé, co řekne, že by dobrovolně jedla něco sladkého. Moc takové věci nejí, udržuje si dost postavu, takže vždycky uždibuje něco jen lehce a takové věci jako zmrzlinu jí, jen když musí, aby to nevypadalo divně. Třeba s rodinou někde na výletě, ti by to strašně komentovali, kdyby si nedala.* Fakt nejsi takový andílek jak se reprezentuješ. Ale to ej dobře, je s tebou mnohem větší sranda. *Usměje se na ni. To, že Christophine není úplně neviňoučká se jí naopak líbí.*/A mohlo by to zaujmout i prince./Občas je lepší žít v milosrdné lži jak v pravdě. *Zamračí se, ale tohle mračení jí nevydrží moc dlouho, protože se následně rozesměje.* Zatím jsem nic neuslyšela, takže to hádám není tak hrozné. *Podívá se na tu sklenici, jako by najednou měla promluvit.* Přesně! A pak budeme společně na ošetřovně a budeš moct trénovat balící taktiky na doktorech, abys pak okouzlila prince o to rychleji. /Dneska mě napadají jen samé skvělé nápady. Šikovná Kealya./ *Pochválí samu sebe v duchu, protože to očividně nikdo jiný neudělá.* Občas se osudu musí trochu pomoct. A jak víš, že není osud to, že jsme se potkaly a já ti teď chci pomoct? *Nakloní hlavu na stranu zvědavá, co jí na to Christophine řekne.*Nezavazíš. Jsem ráda, že tu jsi. Předtím jsem se děsně nudila.

A víš, že to nezní tak zle? A můžu vybrat film? *Smlouvá dále s úsměvem. Jak jen by si teď dala zmrzlinu! Díky alkoholu tu začíná být celkem horko.* Nereprezentuju se jako andílek. *Zareptá.* To tě mate ta blond a moje neochota zatáhnout prince do temného výklenku. *Odfrkne si a zavrtí hlavou. Ví, že není tak úplně nevinná, ale zase má určité standardy a ty se poslední dobou vážně snaží dodržovat.* Sakra, to bylo deep, co za tím vězí, temná minulost anebo alkohol? *Zeptá se zvídavě, ale rozesměje se spolu s ní. Je to hezké, smát se tak svobodně po dlouhé době.* SKvěle, ale je to jen otázka času. *Nakrčí nos, ale popravdě je tu opilá spíše ona.* Ale notáák, smiř se s tím, ty budeš balit sexy chlapy a já ti budu v pozadí držet palce. *Navrhne se šibalským úsměvem.* /Ale mizím ve chvíli, kdy skončí na zemi první kus oblečení./ Protože na osud nevěřím, ale doufala jsem, že ty jo. *Zazubí se. Věřila v nějakou větší sílu, v jejích očích to byl bůh, ale to jen protože byla vychovávána v křesťanské víře. Doopravdy si myslí, že v každém náboženství je kousek pravdy. Někdo jiný tu sílu ale zve jinak. Karma, osud, náhoda. Skoro každý ale na něco z toho věřil, proto svou víru nepovažovala za pošetilou.* Nejsem nudná? Tak to jsem ráda. /Vážně je tu vedro./ Nebude ti vadit si sednou? *Alkohol se jí už dostal do hlavy. Vzhledem k tomu, že byla půlka lidí rovnou v plavkách, kašlala na to a sundala si alespoň top, ačkoliv vteřinu zápasila se zipem na zádech. Následně si sedla na okraj bazénu a ponořila nohy. Chladivé objetí vody na kůži bylo vítané a pomohlo jí se soustředit.* Proč jsi vlastně pořád tady? Mně zasnoubit s někým, koho nesnáším, asi už jsem na útěku. *Přizná. Měla smysl pro povinnost, ale nehodlala by si vzít někoho, koho nenávidí. U někoho cizího by aspoň mohla mít naivní naději, že se do něj i tak zamiluje.* /I když mezi nenávistí a láskou je tenká hranice?/

Ale my v háji nejsme. Jsme na akci, nikde není psáno, jak dlouho tu máme být, takže stačí se tu ukázat tak na pět minut a pak odejít. Lepší než nato kašlat úplně. *uchechtne se, ale následně se trochu zamračí nad tím, jak si pořád musí popotahovat kalhoty.* Mně to takhle vyhovuje. Navíc já si z kalorií nic moc nedělam. *pokrčí rameny. Je takhle šťastný, změnu nechce a ani nepotřebuje.* Já si ho nevymyslel. Spíše aby sis ho nevymyslela ty. *na kytaru hraje už dlouho, i když je pravda, že poslední dobou na to dost kašlal. Překvapeně vykulí oči když uslyší o snowboardu.* Jakože ty se udržíš na snouwboardu? Tomu neuvěřím, dokud to neuvidím. *nedokáže si jí představit při něčem takovém, ale vidět to chce, takže se právě rozhodl, že na hory rozhodně pojede. Pak řekne, že je rád, že se jí na tom útoku nic nestalo. Upřímně si ani nedokáže představit, co by to znamenalo, kdyby se jí něco stalo. Už teď mu přijde křehká jak skořápka. Všimne si, jak se jí odhrnuly vlasy a když uvidí její rameno, zamračí. Když si přehodí vlasy zpátky, nakloní se blíže k ní a zase jí je odhrne a podrží stranou. Druhou rukou ji pak palcem lehce přejede po té vystouplé klíční kosti a potlačí dost znechucený výraz. Bylo mu jasné, že je jen kost a kůže, ale vidět tohle, i když je to jen kousek...* To ti tohle vážně přijde tlustý? *zeptá se tiše se zamračeným výrazem, protože nechápe, jak se může vidět v tom nejhorším světle.*

Ty jsi taky upřímně.. Zajímavá. Máš koníčky, které jsem u nikoho neviděl a jsi hodně zajímavá i povahou. *Pronese milejším hlasem.* Jenže já tě nevyženu. *Zavrtí hlavou, když řekne, že by ji to nevadilo. Ostatní by od sebe okamžitě odehnal s vražedým či chladným výrazem a svým špatným postojem k hodně věcem. Jenže u ní chtěl pravý opak, chtěl být v její blízkosti, protože si s ní připadal lépe a zapomínal na většinu starostí.* Dobře, řeknu. Děkuju, vážně. Ale nezapomeň myslet také na sebe. *Pousměje se na ní, chce, aby i ona byla šťastná a nepomáhala jen jemu, i když je jí za to vážně vděčný. Nepopsatelně moc, i když ví, že mu v tomhle může pomoci akorát svou přítomností, jelikož tohle je pouze na něm a dalších lidech z Rakouska. Nemůže jí do toho zatahovat a ani nemá vlastně jak. Poté mu cukne ruka nad tím, jak ji chce na uklidněnou stisknout tu její ruku, avšak neudělá to, kvůli okolí. Avšak když si všimne jejího úsměvu, pochopí to a je rád, že si toho všimla.* Dobře, sraz u jezírka. *Pokýve hlavou, je rád za to, že už brzy vypadne a nebude na dosah tolika lidí. Je rozumné, že půjdou odděleně a nějakou chvíli po sobě. Upřímně si představuje, jak by to mohlo lidem přijít divné, že by korunní princ odešel z akce s účastnicí selekce.* Už na první schůzce? *Zeptá se lehce pobaveně, když mu řekne, že už stihla prohrát sázku.* Pokud budeš chtít, mohl bych tě něco z ježdění na snowboardu naučit. Alespoň to zkusit. Co ty na to? Abys okusila i další zimní sport. *Pozvedne na ní obočí. On umí na snowboardu a když v Rakousku nastala zima a jezero, na které chodí s jachtou v létě, tak na něm většinou v zimě vždycky hraje hokej s jeho kamarádem, takže umí i bruslit.* Máš se na co těšit. Hory jsou úžasný. *Pousměje se a dopije svou skleničku.* Tak.. Já už asi zmizím, už je to dlouhý. *Trošku omluvně se na ní podívá a postaví se.* Budu čekat tedy u jezírka. *Věnuje ji menší úsměv a rychle se rozejde pryč z místnosti.*

No.. v tomhle máš překvapivě asi pravdu. *Uzná pobaveně. Nijak moc často s ním nesouhlasí, ale tentokrát ano. Přeci jen oni jsou v pozici, kde jim nikdo nemůže nic vyčíst.* Jak jsem mohla zapomenout na tvojí neexistující životosprávu? *Usměje se sladce a protočí mírně očima. Nechápe, jak toho do sebe zvládne narvat tolik. Jí by takový množství alkoholu zabilo. Ale na druhou stranu je pravda, že tomu, jak vypadá, by nevytkla ani ň.* Určitě hraju líp jak ty. *Zakření se, protože si ho nějak s kytarou neumí představit. Ale třeba se plete a on skutečně umí hrát a ještě k tomu i dobře.* No... Naposledy jsem to zkoušela s... no však víš. Byla to taková největší věc, jakou jsme spolu podnikli, výlet na hory. Od tý doby jsem na snowboardu nestála. Ale určitě si to brzo osvěžim. *Pousměje se mírně, nejspíš aby dokázala, že jí tohle vzpomínání úplně neláme, i když tomu tak úplně není. Pořád jí to hrozně bolí. A pochybuje, že by ta bolest mohla někdy odejít. Když se jí pak odhrnou vlasy, shrne si je zase zpátky, aby zakrývaly vystupující kost. Jenže on si toho všimne i tak a vlasy jí z ramene zase stáhne. Naskočí jí husina, když jí placem přejede po klíční kosti a trhaně se nadechne. Chvíli mlčí po jeho otázce a pohledem z jeho obličeje sjede ke svému rameni.* Jo. *Odpoví nakonec dost potichu a dost krátce a radši sklopí pohled někam pryč, aby neviděl, jak rudne a že se musí ovládat, aby nedala najevo slzy či už jenom to, jak jí tohle rozhodilo. Nechtěla, aby jí takhle viděl.*

Děkuju. *Pousměje se na něj a cítí, jak jí po tom komplimentu začaly červenat tváře.* To je dobře. *Usměje se na něj už víc široce. Ona by se jen tak odehnat nenechala, to může vědět už od jejich prvního setkání, kdy se nenechala odehnat ani po tolika ledových slovech, vražedných výrazech a vyjádření nezájmu v její pomoci. Je ale ráda, že názor změnil a ona mu může aspoň trochu pomáhat. Ze všech lidí, co zná, si tu pomoct zaslouží snad nejvíc.* Myslím na sebe. A já budu šťastná, když se nic nestane tobě. *Namítne a u toho na něj mrkne a mírně se zazubí. Když pak potvrdí, že se potkají u jezírka, pokýve hlavou a už teď se nemůže dočkat, až odsud vypadnou a nebudou mezi tolika lidmi.* Nojo. Děsně se mračil, tak jsem ho chtěla rozesmát. Povedlo se mi to. *Uchechtne se nad tou vzpomínkou, jak s pusou plnou bonbonů vypadal Xavier jako křeček.* Vážně bys mě to naučil? To by bylo super. *Rozzáří se a i její oči svítí nadšením.* Budu ti věřit a za dva dny se o tom sama přesvědčim. *Už teď se toho nemůže dočkat.* Jasně, běž. Za chvíli tam budu. *Ujistí ho a pak už sleduje jeho vzdalující se záda. Sama ještě chvíli sedí u baru a pomalu dopíjí sklenici džusu, než se sama vydá pryč.*

Zajímavý, ale složitý pro ostatní. *Uchechtne se a pak se na ni zvědavě podívá.* Ty máš taky hezký a zajímavý jméno. *Usměje se na ni. I když sama neví, jestli by se Honey chtěla jmenovat. Pak se teochu rozzáří.* Taky jsem ze šesté kasty, takže tě vážně chápu. *Pokýve hlavou s úsměvem na rtech.* Jo, to jídlo je tady skvělý. Ale nic nemá jídlo od mámy. To mi chybí. *Uchechtne se a pokrčí rameny. Po jejích slovech se na ni zazubí a zamrká.* Tak nesl tě do úkrytu, jo? *Zamžiká na ni obočím a nevinně se na ni pokračuje se zubením.* No... Asi ta jeho kočka. Ale on je taky fajn. Ale tygr je... Tygr. *Zasměje a nevinně se usměje. Princ ji přijde fajn, ale není z něj odveřená. Prostě je to fajn člověk, jako plno dalších.*

*Nadzvedne docela překvapeě obočí, protože vážně nečekala, že by s tím Christophine měla souhlasit.*Jo, klidně můžeš. *Uchechtne se.* Ale jo reprezentuješ. V domku na stromě jsi byla taková milá, snažila ses působit jako andílek. A ne, to, že jsi blondýna v tom až takovou roli hraje.. Možná menší, ale ne takovou. /Však ty tam prince zatáhneš./ *Hodně věcí, které si umane se stanou. Ona jim k tomu dopomůže. Zapojí všechny možné způsoby jak by je mohla k sobě dohodit.* Obojí.. obojí.. *Napije se znovu Mojita, aby raději nemyslela na to vše, co se jí v minulosti stalo. Šikana, pak se stranění lidí, fakt, že nikdy nepoznala a ni nepozná otce, protože ten je více jak dvacet let v kómatu. Občas ji i napadne, že by bylo lepší, kdyby jo prostě odpojili od přístrojů a ona nemusela žít v té naději, že jednou by se mohl probudit, ale pak se za tyhle své myšlenky zase stydí. Prý to nebyl nejlepší člověk, ale pořád.. je to její táta a třeba by se k ní choval dobře.*/Třeba, možná../*Jak nesnáší ta slova.* Možná..*Uzná. Sama cítí, že na ni alkohol už působit začal, takže k tomu, aby slyšela tu sklenici Mojita odpovídat už moc dlouho nezbývá.*/Pak mě tutově zavřou na psychiatrii../*Občas jí připadá, že patří spíše tam, než do paláce. I když palác by někdo taky mohl nazvat takovou psychiatrickou léčebnou.* S tím se nikdy nesmířím. *Zavrtí hlavou.* Nikdo neřekl, že nevěřím. Jen jsem podotkla, že by mohlo být osudem to, že bych tě měla s princem dát dohromady. /Jedno se nevylučuje druhému./*Věří, že existuje něco podobného. Že jednou bude vše, tak jak má být.* Nejsi, ani trochu. A tohle bych o mnoha lidech v paláci neřekla, takže si toho važ./Možná proto, že většina lidí v paláci obvykle bývají staří rádci, kteří jsou naprostí bručouni, nudní, kteří nerozumí ani vtípkům a legraci./ Nevadilo. *Sedne si vedle ní a nohy si taky ponoří do vody, začne s nimi lehce pod vodou pohupovat a přitom se dívá a partu, nejspíše strážců, kteří už odložili trička a jdou jim vidět svaly.* Pořád doufám, že by se to mohlo zrušit normální cestou. *Rozhlédne se kolem, aby se ujistila, že není nikdo dostatečně blízko nich, aby je slyšel a ztiší hlas.* A kdyby se to nepodařilo.. Mám už plán útěku naplánovaný do nejmenších detailů. *Ujistí ji.* Neřeknu ti jak přesně.. jen to, že motorku, když jsem opilá neřídím.

Jak překvapivě, pravdu mam ve skoro všem. *odfrkne si naoko uraženě, ale nedokáže potlačit pobavené pousmátí.* Jo to taky nechápu.. jak můžeš zapomenout na něco tak hrozně důležitýho a podstatnýho? To ti jen tak neodpustim, koťátko. *potřese nad ní hlavou. Je se svou životosprávou spokojený, takže se mu nic měnit nechce.* Vždyť ani neudržíš tu kytaru v rukou. *ušklíbne se, protože si ji nedokáže představit, jak drží něco těžšího. Vždyť se pořádně neudrží ani na nohou, což je jeho argument skoro na všechno. A stejně tak si ji nedokáže představit na snowboardu.* Aha.. a nebude to trochu nebezpečný vzhledem k tomu, jak na tom jsi? *nechce nějak moc vytahovat její minulý vztah, protože sice zrovna není andílek, ale taky není takový pitomec, aby o tom mluvil nebo k tomu měl nějaké poznámky. Neunikne mu, jak se jí odhrnou vlasy a ukáže se tak její rameno, které je jen kost a kůže. Nehledně na to, že se to pokusí Maddie zakrýt, vlasy ji stejně znovu odhrne a palcem ji lehce přejde přes vystouplou klíční kost. Zeptá se, jestli ji vážně tohle přijde tlusté a po její odpovědi jen potřese hlavou. Sice mu to přijde dost.. nechutné, ale z nějakého důvodu se nedokáže donutit odtáhnout, i když ona sklopí pohled.* Ale vždyť.. jde ti vidět.. kost. Úplně. Co ti na tom může připadat tlustýho? *zeptá se nechápavě.*

*Po asi dvou hodinách strávených v bazénu se vrátí zpět na břeh. Nakonec nepotkala nikoho, s kým by se mohla bavit. Ale co, tak do bazénu skočila aspoň sama. Plavala mezi lidmi a skákala dolů. Přece si to musela užít. Když jí to přestalo bavit. Vylezla a rozhlédla se znovu okolo sebe. Ne, nikdo nový se tu neobjevil. Byla to škoda, protože dneska měla zrovna na společnost náladu. Každopádně nikdo nepřišel, takže měla jasno. Přes plavky si znovu přehodila žluté tričko a vyrazila zpět na pokoj. S každým krokem zacinkaly náramky na jejích kotnících jako zvonky. Propadla loni jí to zábavné, než jí na mokré nohy začala být zima. Tak se tedy rozeběhla k pokoji po prázdné chodbě. Jakmile byla uvnitř, schodila ze sebe mokré oblečení a vzala si noční košili, přičemž popadla že stolu knížku a i s ní si vlezla do postele.*

*Spokojeně si leží na lehátku, pod vlivem alkoholu i trávy a odmítá se zvedat, je jiz tady dobře. Když ji ale vyruší dva hlasy, zamračí se a mrští po nich botama.* Umím mířit. Dívej. *Zvesne flašku a whisky si nalije do pusy.* Vidíš? Umim mířit. *Zazubí se na něj a pak se zamračí na Austina. Ja mu lásku vyznala. Včera. Jenže kn mi lhal chápeš? Nikdy mi neřekl, že je rebel! Jak by bylo tobě? Vlastně tobě matička ne matička taky lhala, ne? *Přiopile se na něj zašklebí.* Chci být ztracena. Když budu ztracena, nenajde mě ani snoubenec. Maximálně až se koukne do ztrátu a nález. *Pokrčí rameny a když ji vytáhnou a podepřou, zamračí se.* Je umim chodit. Pusťte měě. *Když uslyší o tom, že spadne, zazubí se na strážce.* Udělám bummm. *Pokrčí rameny a pak se zas zamračí.* No taaak. Já nechci na ošetřovnu. Fajn, jdeme do komnaty. *Rozpřáhne se rukama a ještě se natáhne pro flašku alkoholu. Tu tam přece nemůže nechat.* Ale půjdu po svých. *Zamumlá tvrdohlavě, ale hned jak se pokusí kousek sama ujítx zamotá se jí hlava.*

To je jen iluze, ve který žiješ, drahoušku. *Zamrká jako neviňátko a u toho se na něj sladce zaculí. Když jí pak nazve tou hroznou přezdívkou, propálí ho pohledem.* /To už tu dlouho nebylo../ *Povzdychne si v duchu, ale navenek se spokojí se zakoulením očima.* Promiň, jak jsem mohla zapomenout na něco tak barbarskýho a nechutnýho jako je zrovna tohle. *Ušklíbne se, ale neovládne mírně cukající koutky rtů, protože ač jí to znechucuje jakkoliv, stejně má nutkání se pobaveně usmát.* K čemu bych jí držela v rukou? Kytaru si běžně pokládáš na klín a hraješ. Viděl jsi vůbec někdy nějakou? *Nadzvedne obočí a nechápavě na něj kouká.* Jak jako že na tom jsem? Já jsem v pohodě, jasný? Nic mi neni a nebezpečný to pro mě bude úplně stejně jako pro kohokoliv jinýho. *Zamračí se nad jeho dotazem. Ještě víc se pak ale zamračí, když jí odhrne vlasy a sleduje její rameno. Odpoví mu popravdě, že jí to připadá tlusté. Všechno na ní jí tak připadá. Znovu k němu zvedne mírně nechápavý a trochu podrážděný pohled, když se jí ptá dál a sama se podívá na své rameno.* Všechno. Tohle. *Zatáhne se trochu za kůži, co tam má, jako kdyby to byl nějaký špek, i když je to jediná vrstva, kterou na kostře má.* Prostě všechno. Neřeš to. Já chápu, že ti přijdu odporná, tak to neřeš a ušetříme si čas a starosti oba. *Koukne mu zase zpátky do očí a nakonec potřese mírně hlavou.* Už musim jít. *Dlouho to tu nevydrží, aniž by se rozbrečela, takže se vysmekne z jeho blízkosti a co nejrychleji se vydá pryč.*

Okay, takže jsi oficiálně zodpovědná za jakoukoliv mou kocovinu. *Vyslechne, jak na ni působila a odfrkne si.* Byla jsem prostě jen milá. Jsem milý člověk, víš? *Vyplázne na ni jazyk. Bylo to dětinské, ale v tu chvíli jí to přišlo jako nejlepší možná reakce.* Ani nejsem přirozeně blond. *Odfrkne si spokojeně.* Teda, mívala jsem světle hnědé vlasy, které v létě dost vyšisovaly, ale nebyla to úplně blond. *Zhodnotí to. Neřekne však, proč se barví. Nebylo to kvůli vzhledu, ale kvůli tomu, jak byla podobná matce. Nesnesla koukat se do zrcadla a vidět ji. A za ty roky si na blond tak zvykla, že jinou barvu ani nechce.* Hmm. *Přimhouří oči, ale nevyzvídá. To je jedna z jejích nejlepších vlastností. Málokdy má nutkání dolovat tajemství, ví, jaký mají význam, sama jich má několik. Ale časem se s ní spousta lidí cítí tak přirozeně, že se stejně spoustu věcí dozví. Ráda by zažila mluvící sklenku. Tak daleko nikdy nebyla, ale jednou měla pocit, že na ni mrká lampa.* Aaaah, proč se s tebou vlastně bavím. *Protočí oči, ale její tón je příliš veselý na to, aby to myslela vážně.* Ale já na osud nevěřím, takže nevěřím ani tomu, že jsi tu od toho, abys mi zajistila moje šťastně až do smrti. /Nejsem Popelka./ *Ta představa je příliš vtipná a neskutečná. Položí si ruku na srdce.* Vážím si toho. Opravdu. *Otře si předstíranou slzu dojetí. Trochu už se jí motá hlava a je jí úděsné vedro, a tak si sundá top a sedne si k vodě tak, aby si v bazénu mohla chladit nohy. Tuhle stranu alkoholu nesnášela. Zabloudí pohledem tam, co ona, ale zase ho rychle odvrátí.* Určitě to půjde. *Ujistí ji soucitně a překvapeně na ni pohlédne potom, co jí sdělí. Už už by namítala, ale pak se nad tím zamyslí. Chtěla by ona žít celý život v kleci s někým, koho nemiluje?* Ah... tak... to aspoň občas napiš. A vyber si cool jméno. *Skousne si ret. Napůl vtipkuje, ale hledí na ni poměrně vážně navzdory alkoholu. Rozumí jejímu záměru a nehodlá ji odrazovat, přestože doufá, že nebude potřeba zajít tak daleko.*

Zlato z pekla tak maximálně. *Zasměje se.* Stejně to nic nezmění na tom, že prohraju. Ať už si vytáhnu pratetu a nebo Jace, tak budu v háji, protože nějakou pratetu jsem nikdy neviděl a Jace s Justicem vypadaj úplně stejně. *Uchechtne se a pokrčí u toho rameny. V takhle debilních hrách umí prohrávat a nijak mu prohra nevadí.* Díky. Ale … ono asi není moc co říct. Už jsem se s tim nějak srovnal. Teď spíš hledám nějaký svoje místo tady ve světě, kam zapadnu. Možná jsem ho našel a možná mě nakonec všichni vystěhujete a budete rádi, že jste se mě zbavili. *Poznamená, ale snaží se to podat jako vtip. Jako kdyby to ani nemyslel moc vážně a nic moc si z toho nedělal.* Každej den není posvícením. A i vy prckové si zasloužíte někdy povolit vodítko. *Zazubí se na něj, jako kdyby byl milost sama. Pak se ale vydá k Vie, které vyčte, že neumí mířit. Když vidí její důkaz, že to umí, zakoulí očima. Flašku jí sebere a odloží stranou.* Zrovna takovou ukázku jsem nepotřeboval. *Poznamená a pak poslouchá její slova a u nich krátce sklopí pohled.* Jo. A celej život. Ty aspoň vyrůstáš v pravdě. A máš milující rodinu. A další rozdíl mezi náma je ten, že já se neožral jak prase a nezhulil a ty jo. Úplně zbytečně. Co tim vyřešíš? Mě lhali, protože jsem byl prostředek k moci. Tobě lhal, aby ti to neublížilo. Je to blbej způsob, ale chápu ho..tak nějak. *Ale chápe, že přednášky jsou teď zbytečný, když je tak mimo.* Takže tě i tak najde. Být ztráta není žádná výhra, víš? *Vytáhne jí na nohy a pak kouká na strážce okolo nich, kteří na něj míří zbraněmi. Xavierovi jenom poděkuje pohledem a pak sleduje Viu, jak se snaží jít sama. Když ale vidí, jak se trochu zamotá, povzdychne si a vezme jí do náruče.* Nemel sebou a místo toho se snaž vyslovit „děkuju“. Určitě to zvládneš. *Projeví jí důvěru s menší ironií v hlase.* Kde má komnatu? *Podívá se na Xaviera a v doprovodu strážců se vydá Viu uložit do postele.*

S tím budu moct žít. *Uchechtne se. To, že by spolu koukaly na filmy nezní špatně. Je ráda, že je tu aspoň někdo, kdo se sní baví a nevadí mu. Mnoho lidí po chvilce otravuje a mají ji za blázna. Svoje holčičí kamarádky by dokázala spočítat jen na jedné ruce a dost možná by jí na to stačilo asi tři prsty? Zasměje se.* Jo, milá a občas se chováš trochu jako malé dítě. *Zazubí se na ni a odolá pokušení na ni vypláznout jazyk taky. To by přece už nepůsobila jako dospělák a tak chce ona vypadat. Nakloní hlavu na stránu.* Já vždycky chtěla blond vlasy, takže ti to dost závidím. Bohužel jsme je vždycky měla a asi i budu mít hnědé. *Ani nemá po kom být blond. Všichni její předci mají hnědé vlasy a barvit se ani moc nechce. Ještě by jí ta barva vlas zničila. Na její otázku odpoví, že za tím co řekne může být asi obojí. Je jí vděčná za to, že jí nijak neotravuje s tím, aby se jí svěřila. Moc se lidem nesvěřuje a zrovna nerada mluví o tomhle.* No to taky netuším. Většina lidí se se mnou baví jednou a pak zdrhá jen co mě uvidí. *Pokrčí rameny. Ne každý dokáže vydržet její přítomnost.* Jo, to chápu. Každý na něco věříme a na něco ne. Ale to, že ty nevěříš neznamená, že se ti nepokusím prince dohodit. Byla bys podle mě skvělá královna víš co.. Milá, chytrá, vypadáš i starostlivě. A korunu by měl dostat ten, kdo o ni vůbec nestojí. *Řekne jí svůj názor na to.* Ještě aby ne. *uchechtne se. Sedne si s ní k vodě, kde začne lehce pohupovat nohama a zadívá se na chlapi, kteří zde jsou bez trička. Doufá, že se to zasnoubení zruší, ale pokud ne.. Plán útěku skutečně má. Poté, co se na ni tak překvapeně Christophine podívá začne si myslet, že si dělala jen legraci.*/Možná je trochu šílená, ale ne jako ty./Neboj, ozvu se tak brzy jak jen bude možné. *Svoje číslo nebude mocí používat a stejně tak mobil. Pořídí si nějaký levnější, ale až po pár dnech, až bude dále od Midstonu. *

Nejsem žádnej drahoušek. *propálí jí pohledem, protože slovo "drahoušek" mu přijde jka z jiný doby. Pak ji nazve koťátkem, a když ho propálí pohledem, zatváří se stejně jako ona před chvílí.* Není to barbarský ani nechutný. Je to skvělý. *brání se a poté protočí očima* Viděl. Ale pořád musíš držet krk tý kytary. Viděla jsi vůbec ty někdy nějakou? *oplatí jí otázku, protože mu to tak moc nepřijde.* Ty že jsi v pohodě? Od toho máš hodně daleko. *ucedí, protože mu v pohodě rozhodně nepřijde. Pak už se začne zajímat o to, jak ji vystupuje klíční kost, což mu rozhodně v pohodě nepřijde. Bylo mu jasné, že je hubená, ale asi ne až do takové míry.* Vždyť je to kůže. *konečně odtrhne pohled od toho místa a podívá se jí do očí,* Neřekl jsem, že jsi odporná. To bych ti neřekl nikdy. *namítne, protože tohle by jí vážně říct nedokázal. Kdo ví, co by potom udělala. Neřekl by něco takoého nikomu.* Počkej, já ti nechtěl ublížit. *řekne ještě rychle, jenže ona už odejde. Prohrábne si naštvané a zoufale vlasy a pak se taky vydá pryč. Už nemá důvod tu zůstávat.*

Jsi krutá, vůbec ti nezáleží na mém utrpení. Fakt doufám, že přineseš nějakou dobrou zmrzlinu. *Poznamená a pokrčí rameny. Zvesela se zazubí.* Tak víš, co se říká, přijmi svoje vnitřní dětské já a tak. Občas ale zapomínám, že jsem jako dítě byla děsný spratek. *Uchechtne se. Opravdu byla divoké dítě, zvědavá a po smrti matky dělala různé vylomeniny, aby upoutala otce. Už to ale nebyla bezstarostná léta. Potom, co umřela matka, bylo vůbec všechno úplně jinak. Nad tím ale teď přemýšlet nechtěla.* Vždyť ti hnědá sluší. *Nechápavě svraští obočí. Kel nebyla tak úplně její typ, vždycky byla na dlouhonohé černovlásky, nebo naopak na roztomilé malé snědé krásky. Přesto dovedla ocenit její půvab. Ženy byly obecně často mnohem hezčí než muži. Existovaly však výjimky. Tady kolem bazénu se jich pohybovalo hned několik. A Kel by to neřekla, ale princ Xavier byl jednou z nich. Teď ho však pohledem nemohla vypátrat, vlastně už mohl být pryč.* Možná je to kvůli tomu, že jsi dohazovačka? *Zacukají jí koutky. Ona měla ráda lidi, co jsou sví, nemusela pak přemýšlet nad tím, co proti ní chystali.* Ale neboj, já nemám pud sebezáchovy, jsem tu kdykoliv to potřebuješ. *Usmívá se, ale myslí to vážně.* Aaah nech toho. *Odmávne to. Ona a královna? Byla to směšná představa. Kel ji neznala. Ne doopravdy. A Xavier? DOufala, že ji nikdy nepozná. S jejími záchvaty úzkosti by ji sotva mohl považovat za dost zodpovědnou na to, aby byla královnou. A jak sám řekl, kouká na to spíše rozumově, nehledá jen ženu, ale i královnu. Voda z bazénu jí trochu pomůže, alespoň už nemá pocit, že je jí takové horko. Vyslechne si její plán nevěří jí, přestože jí to přijde šílené. Ale nehodlá ji odrazovat, stejně by to nemělo smysl.* Dobře. Já jen, že .. je to extrémní řešení Ale chápu, proč ti to přijde lepší. *Vždyť jí sama řekla, že se chce vdát z lásky.* /Pošetilost./ *Ale stejně se tou představou mohla opájet.*

Neboj, jen tu nejlepší. *V druzích zmrzliny se moc nevyzná, prakticky ji nejí, ale prostě zajde do kuchyně, kde něco vezme.. Palác tu určitě nebude mít nějaké levné a hnusné. To by taky bylo, mít tu moderní vybavení, kino, soukromou pláž a bůh ví co dalšího a mít hnusnou zmrzlinu.* To bych do tebe fakt neřekla. *Potřese hlavou. Skoro tomu ani nemůže uvěřit. Christophine jí přijde strašně milá, jak by někdo takový mohl být fracek?*/No.. ty jsi taky byla v mládí úplně jiná, než teď./*Občas si to taky musí připomenout. Byla jiná jak svých chováním, tak i vzhledem. No, puberta dělá divy.* Díky. Vsadím se, že kdybych byla blondýna, chtěla bych zase jinou barvu, však víš. Lidi často touží zrovna po tom co nemají a nedokážou se spokojit s tím, co mají. *Pokrčí rameny. Ona ohledně svého vzhledu nebude asi spokojená nikdy.* Možná? *Zazubí se na ni. Ráda by ji viděla jako královnu, takže v dohazování bude pokračovat.* Nenechám. Byla bys dobrá královna. Řekni mi jeden důvod, proč bys nebyla. *Pobídne ji. Nepřipadá jí, že by se nějak bála pozornosti a kdyby se do prince zamilovala, kde by byl problém? Pak jí řekne svůj plán. Kdyby v sobě neměla už nějakou tu kapku alkoholu, asi by o tom pomlčela, ale takhle..*No to je.. Ale pokud to nepůjde po dobrým bude muset holt po zlým. Wallace si nevezmu. *To by raději skočila z útesu doopravdy.*

Dobře. A arašídové máslo nejlépe! *Povzdechne si. Nejedla zmrzlinu skoro vůbec. Stravovala se převážně zdravě, až na občasné půlnoční nájezdy na pizzu po nějakém večírku a alkohol samotný. Jinak v zásadě dávala přednost veganským produktům a dávala si pozor na to, co jí, aby její tělo mělo vždy dostatek energie. No a taky tu byla její kofeinová závislost. Ale zmrzlina? To byla vzácná pochutina a upřímně měla chuť si trochu zahřešit.* No jo. *Začervená se a pokrčí rameny. Dnes se styděla za věci, co jako malá vyváděla, ale asi se to dalo čekat. Během chvíle v zásadě přišla o dva rodiče. Matka umřela a otec se distancoval. Tehdy by dala vše za špetku pozornosti. Něco z toho dítěte v ní zůstalo, neustále pochybovačné ohledně toho, zda je hodno lásky. Věděla o jizvách na duši více než spousta jiných v jejím věku.* To je pravda. Já třeba chtěla delší nohy. *Zacukají jí koutky. Jsou s Kel stejně vysoké, tak jí nejspíše porozumí.* A taky chvíli trvalo, než jsem získala křivky. *Ušklíbne se.* Dělali si ze mě srandu, že jsem jako kluk. *Protočila oči. Nebylo se čemu divit. Od mala sportovala a kdysi byla dost drzá. Více si rozuměla s klukama, přestože si převážně držela odstup. Tehdá moc kamarádů celkově neměla.* Určitě. Ale konkuruje tomu ta šílená nátura. *Zasměje se.* Protože... *Zarazí se. Neví, co vše může říct. I nyní se hlídá.* Protože si sotva poradím sama se sebou. Jak bych mohla rozhodovat o jiných? *Vybere jeden z těch méně osobních důvodů. Na většinu lidí působila vyrovnaně, mile, jak řekla Kel. Ale v realitě? Byla více polámaná, než dávala znát. Pousměje se.* Nemusíš na to být sama. Chápu, proč to chceš udělat. Pokud budeš potřebovat... umím držet tajemství. A ráda ti pomůžu. *Ujistí ji vážně. Byla stále druhá, měla zdědit obchodní impérium, politické kontakty. Možná po tom netoužila o nic více než po koruně, ale bylo to její. Mohla by Kel pomoc.*

Vážně si ji neodvede představit jako nějakého drzého spratka. Sama byla dost jiná v mládí, vzhledem i povahou. Byla veselejší než teď, mnohem přívětivější, více se bavila s lidmi, snadněji jim věřila.. Vzhledově? Byla trochu oplácanější, což je i důvod, proč se dneska tolik hlídá v to, co jí. Měla taky rovnátka, v pubertě akné.. Naštěstí to věkem zmizelo a rovnátka taktéž nemá. Má dokonalý chrup. I když dneska vypadá už dobře, nese si následky z toho jak se jí děti posmívali. Kvůli tomu bývá ze začátku uzavřenější. A proto nesnáší Wallace. Byl jeden z těch hlavních, co se jí nejvíce posmívali. Nedokáže se přes to přenést, protože on jí nejvíce ubližoval a odrazoval ostatní, aby se s ní bavili, takže byla ještě osamělejší, že může být dítě které vyrůstá bez otc, být. */Beztak tam někde ten Wallace je./*V baru, kde se potkali se k ní choval dobře, ani prvně nevěděl, kdo to je, ale i tak.. Prostě nevěří, že by to mohlo být něco jiného, než jen maska, protože se ji očividně snažil dostat do postele. To překvapení, když zjistil, že je to ona jí dalo i takový hezký pocit zadostiučinění* To já taky. Být takový prcek he hrozný. *Uchechtne se.* Na jednu stranu nesnáším podpatky ale na t druhou děkuju Bohu za to, že je někdo vymyslel. *Aspoň s nimi může zakrýt ten fakt, že je úplný prcek.* Mně nazývali velrybou, Hagridem.. *Pokrčí rameny. Co by dala za posměšky typu, že je jako kluk!* Osobně mi nepřipadá, že by sis sama se sebou nemohla poradit.. Asi j to osobnější téma, co? Klidně mi to nemusíš říkat, pokud nechceš. *Kdyby chtěla, klidně by ji vyslechla, ale vyzvídat nebude. Ani ona to neudělala.* Děkuju ti moc. Kdyby něco, napíšu ti. Mám určitý plán, ale pomoct se možná bude hodit. *Pomalu se zvedne.* Už půjdu, ráda jsem tě dneska viděla a počítám s tebou na ten film a zmrzlinu. *Usměje se na ni.* Zatím. *Rozloučí se s ní a pak se vydá do své komnaty.*/Nakonec dnešek nebyl vůbec špatný./

*Nechlubila se se svým dětstvím. Dokud žila matka, byla uzavřené dítě. Dělala jen to, co jí povolili a nechala matku, aby ji využívala jako nějaký pitomý módní doplněk. Hrdá akorát tak na to, jak bylo její dítě roztomilé, absolutně se nezajímala o to, co bavilo její dceru. Táta byl jiný. Byl to její hrdina, někdo, ke komu vzhlížela a koho bezmezně milovala. Jenže pak došlo k té nehodě. A nic už nebylo stejné, ani ona.* To mi povídej. *Povzdechne si s úsměvem. Sama dlouho doufala, že ještě o něco povyroste, ale pak se s tím smířila. Naučila se nosit vysoké podpatky, díky nim se cítila víc sexy a žádoucí. Přesto dávala přednost pohodlným teniskám.* No právě, za mě jsou ideální klínky. *Na těch měla větší stabilitu, méně z nich bolely nohy, ale na výšce i tak přidávaly.* Tebe? *Nevěřícně na ni pohlédne. Nyní měla postavu modelky, dokonce možná až trochu moc hubenou, určitě by jí neuškodilo třeba dvě kila přibrat, nemusela se bát, že by jí to uškodilo.* Byli to pitomci, co kdyby tě viděli dnes, tak slintají. *Odfrkne si pohrdlivě. Pokrčí rameny, ale nepodívá se na ni.* Jo, osobnější. Ale díky. *Jsou věci, které jí říkat nehodlá, které nehodlá říkat nikomu.* V tom případě jsem vždycky na drátě. *Ujistí ji vstřícně.* Rozhodně. Dobrou noc. *Rozloučí se s ní. Překvapeně shledá, že už tu moc lidí nezbylo. A tak si sundá i kraťasy a vlasy si sváže do drdolu, rozhodne se si na chvíli zaplavat, trochu se probrat a zároveň unavit tělo, aby později mohla lépe spát. To se jí celkem podaří a za půl hodiny kolem sebe hodí ručník, posbírá své věci a vydá se do komnaty.*

*od toho, co jí pustili z ošetřovny, se krotí. Nechce podstupovat léčbu, takže ani nemá na výběr. Snaží se žít co nejvíce zdravě jak jen může, i když vzhledem k její povaze to není zrovna nejjednodušší. Taky musí chodit párkrát týdně na ošetřovnu na kontrolu, kdyby se to náhodou zhoršilo. Ale zatím to tak nevypadá, za což je neskutečně moc ráda. Už to ale nemohla v komnatě vydržet, a tak se rozhodla zajít do bazénu, kde opravdu dlouho nebyla. Na sobě má černé plavky, které jednoduše zakrývají to minimum, co je potřeba a vlasy si smotala do drdolu, ze kterého jí pár pramínků vyklouzlo. Make-up ani doplňky nemá žádné, přišlo jí to zbytečné. Stále je ale dost bledá a má kruhy pod očima, i když už ne tolik, jako před návštěvou ošetřovny. Jakmile dojde až k bazénu, sundá si červené šaty, které si oblékla přes plavky a položí je na jedno lehátko, které tady je. Pak už se jen vydá do vody.*

*Od té doby, co se dozvěděl to, co před ním jeho sestra tajila, prakticky nevylézal z posilovny, kde mlátil do boxovacího pytle. Doktoři mu to zakázali, ale to mu je jedno. prakticky si vynutil i to, aby ho pustili z ošetřovny, protože se cítí dobře. Proto se dnesk rozhodl zajít do bazénu, aby se i uklidnil, i když vztek upustil o boxovacího pytle. Na sobě má tepláky, které má přetažené přes černé plavky. Taky má na sobě bílé tričko, které mu obtahují obrysy obvazu, který má kolem hrudi. Když dojde k bazenu, hned o de dveří si zane sundávat tričko, aby si mohl sundat i ten obvaz, který mu příjde už taky zbytečný, ale stále ho musí nosit. Na hrudi má ještě dost znatelné zranění, to, že byl postřelen jde i při velék námaze slyšet na jeho dechu, jelikož se jeho plíce ještě úplně neuzdravila. Když dojde až k bazenu, tričko i obvaz hodí na zem a až při sundávání si tepláku si všimne dost známé osoby. Nervozně se pškrábe na zátylku a tepláky hodí taky na hromadu.* Ehm...Ahoj. *Pozdraví svou snoubenku, načež vleze za ní do vody s tím, že se opře o zeď bazénu.* Jak se máš? Jsi po tom útoku v pohodě? *Zeptá se ji starostlivě.*