Malý salónek

*Když přijde Shaye, která je dneska první na řadě na setkání s ním, nasadí úsměv. S touto dívkou si tyká a je rád, že ona nezačala zase s "Vaše Výsosti". Nabídne jí něco k pití a pak jí nalije vodu a podá jí ji. Následně si sedne naproti ní.*Musím říct, že ti to dneska moc sluší.*Mrkne na ni. Uchechtne se.*Ano, přesně tady jsme se potkali, říkal jsem si, že je to celkem náhoda.*Řekne pobaveně. Pak jí pobídne, ať mu něco o sobě, ideálně doufá, že se dozví něco, co ještě neví. Pozorně ji poslouchá.*A co přesně děláš v tom akváriu?*Zeptá se zvědavě a když se zmíní o tom, že si ještě přividělává pouličním uměním, usměje se.*Ty hraješ na kytaru, že? Pokud si teda dobře pamatuju..*Zavzpomíná na její přihlášku, ve které se o tomhle dočetl.*Jak dlouho hraješ a jak ses k tomu dostala? Vždycky jsi chtěla hrát na kytaru a nebo jsi zkoušela i jiné nástroje?*Řekne, že i ona se jej může na cokoliv zeptat a pak jen přikývne, když řekne, že nemá žádnou otázku na něj.*

*dojde do salonku a uvědomí si, naštěstí, že si vlastně s princem týkají. Poprosí o vodu a hned jak ji jí princ nalije, napije se a poděkuje mu. Když na ni mrkne, zčervená* Děkuju.*lituje toho že má vlasy vzadu seple, takže se pod nima nemůže schovat. Má na sobě jemně růžové šaty s odhalenými rameny. Pak jsi všimne, že se tady už jednou potkali a taky se tomu uchechtne. Pak na princovo přání začne vyprávět něco málo o svém životě. Neřekne mu ale proč se odstěhovali z Palomy. Dokud se jí sám nezeptá,
nemá důvod* Vypomáham jim s výchovou delfínů. Prostě je vycvičit, starat se o mláďata a tak. Už od mala mám ráda vodu a plavání, takže jsem se v tom našla. Že všeho nejvíc mne na tom baví starat se o mláďata. Většinou máme 3 ročně. Ale je s tím fakt práce. Hlavně když mají dobrou náladu.*řekne pobaveně a zavzpomíná na své oblíbené zvířata.* Jo, hraju.*souhlasí* Hraju asi 2 roky.*pak se odmlčí a pokrčí rameny* Dostala jsem si jako dárek k narozeninám. Je to kytara po mamince. Jedna z mála věcí co mi po ní zbylo./A co neuhořelo/*řekne a zhluboka se nedechne.* Ty na něco hraješ?*zeptá se ho také*

*Nalije vodu a jen se usměje na znamená, že nemá zač. Pak jí složí kompliment, díky kterému zčervená, jako skoro každá dívka, které kdy polichotil. Nechápe, co na tom červenání všechny dívka mají, ale občas je to i roztomilé. Její růžové šaty s odhalenými rameni jí ale skutečně sluší. Pak ji vyzve, ať mu něco o sobě řekne a pozorně poslouchá. Když se zmíní o akváriu, zeptá se, co tam vlastně má za práci.*To musí být velmi zábavná práce.*Souhlasí s ní. On už byl jednou plavat s delfíny a moc jej to bavilo. */Plavání máme jako společný koníček../*Je rád, že aspoň něco. Pak se zeptá i na to pouliční přividělávání. Vzpomíná, že dívka hraje na kytaru a tak ji zabombarduje otázkami na tohle téma.*Dva roky.. Doufám, že mi někdy zahraješ.*Pousměje se. Jeho úsměv pak povadne.*Jo, je mi líto, co se stalo tvé mámě.*Ví o tom. V přihlášce se udávají oba dva rodiče a on zaznamenal, že kromě datumu narození je u kolonky její matky i datum úmrtí. Pak zavrtí hlavou.*Ne, já na nic nehraji.*Sice to není pravda, ale to že hraje na piano ví jen Mionel, jeho nejlepší kamarád. Jinak nikdo a ani se to jen tak někdo nedozví. Všimne si, že jejich čas se blíží ke konci.*Ještě jedna poslední otázka.. Co si o mě myslíš?*Nakloní hlavu na stranu. Pak si stoupne, vezme ji za ruku a lehce jí na hřbet její ruky políbí.*Moc rád jsem tě dnes viděl Shaye, věřím, že se brzy zase uvidíme.*Počká, než odejde a pak si sedne na pohovku a čeká na další dívku.*

*když ji princ složí kompliment, zčervená. V tu chvíli lituje, že si nechala sepnout vlasy, které ji v takových situacích většinou zachrání. Pak se rozpovída o svém životě a když se princ zajímá o její práce v akváriu, řekne mu něco víc. Zavzpomíná na své miláčky v Bonitě.* Jo, to je.*souhlasí pobaveně. Když se jí pak zeptá na kytaru řekne mu jak k tomu přišla. Když princ řekne že doufá, že jí někdy zahraje jen se na něj trochu nervózně usměje. Pak zmíní svoji maminku a sleduje jak princi povadne úsměv* Jo, to je v pohodě. Bylo to těžký,ale dostala jsem se přes to.*pokrčí rameny a povzdychne si. Oka se ho zepta jestli taky na něco hraje.* Škoda, určitě by ti to šlo.*řekne pobaveně. Jeho poslední otázka ji překvapí. Nad odpovědi ale nepřemýšlí a řekne to, co ne pravda* Všechno dobré.*pokroči rameny. Je to pravda. Nenašla nic, co by se jí na paláci, princi a všem tomhle nelíbilo. Pak také vstane a když ji princ políbí ruku, usměje se na nej* To bych byla moc ráda.*rekne nakonec a vydá se ke dveřím.*

*Další dívka má každou chvilku přijít. Upraví si sako a napije se vody. Zrovna, když se otevřou dveře, odloží skleničku a stoupne si, aby mohl přivítat Willow. Zářivě se na ni usměje.*Dobrý den Willow. Prosím klidně se posaď.*Pobídne ji a poukáže na místo na pohovce naproti němu.*Musím říct, že ti to moc sluší.*Mrkne na ni s úsměvem malého kluka.*Klidně si nabídni něco z občerstvení. Nechceš něco k pití?*Zeptá se, aby případně mohl dívce něco nalít předtím, než se posadí.*Rád bych ti navrhnul tykání, jestli nevadí.*Tohle navrhuje každé dívce a ona nebude výjimkou, proč by taky měla být? Pak si tedy sedne na místo a jeho pozornost se zaměří jen na tu dívku, kterou by vzhlede přirovnal k andílkovi.*Řekni mi něco o sobě.*Vyzve ji.*Kdybys na mě i ty měla otázky, klidně se ptej, nevadí mi to a rád ti je odpovím.*Ujistí ji. Pak zavzpomíná na něco, co už o téhle dívce ví.*Co vzpomínám, ty jsi hodně sportovní typ.*Pousměje se.*Kromě krasobruslení, jaký sport máš ráda?*Zeptá se jí.*A jak jsi se vlastně dostala na led? Vždycky jsi chtěla být krasobruslařka?

*Prochází se po chodbě, která vede k malému salonku. Momentálně se chystá na setkání se Saweyrem, těší se, ale připadá si, jako kdyby prošla celý palác nejméně třikrát. Tváří se trochu jako ztracené štěně, ale na tváři jí hraje úsměv. Blonďaté vlasy má zapletené do drdolu, pramínky má po stranách vytažené a vlní se jí podél tváří. Je to elegantní a jednoduché. Na sobě má tmvě zelené šaty, které jí sahají až ke kolenům. V pase jsou zlatě přepásané. Obuté má stejně barevné lodičky, tedy zelené. Líčení volila takové, aby jí zvýrazňovalo oči. Její komorná si dala opravdu záležet, na víčku má nanesená zlatý stín, záhyb víčka je zvýrazněný hnědým stínem, který je rozmataný do ztracena. Rty nemá tolik výrazné, ale její laskavý úsměv mluví za vše. Skousne spodní ret a sedne si na volné místo. Poupraví si naušnice v zeleno-zlaté barvě, aby ladily. Rozhlíží se kolem sebe a všimne si, že už tady je.* //Nejdu pozdě, dobrý.// *Jde směrem k němu a ukloní se.* Hezký večer, Výsosti. Tykání jsme si už nabízeli na akci, mám pocit. *Usměje se a přisedne si.* Děkuji, jsem ráda, že se Ti líbí. I Tobě to sluší. *Kýve hlavou.* Ale ano, jednu otázku mám. Představ si, že se můžeš převtělit do čehokoliv, zvíře, věc... Co by to bylo? Já osobně bych byla nejraději orel. *Zeptá se.* Miluji zimní sporty, třeba lyžování. Potom karate, posilován,í plavání, tenis a Just Dance. Teda, pokud se to bere jako sport. *Zasměje se.* Od malička, tatínek mi dělá trenéra a před tím, než poznal mamku, tak trénoval hokejisty. I on je hokejista, takže to mám v krvi. Ale nežiji jenom sportem, to je jasné. Mám ráda zvířata, doma mám křečka Felixe. Vždycky jsem si přála psa, ale mamka to zavrhla. Nevím, proč. *Pokrčí rameny.*

*Stoupne si a přivítá Willow po jejích slovech, že jí tykání už nabízel, si uvědomí, že tomu tak skutečně je. Má chuť se plácnou do čela.*Jo, promiň, už jsem unavený.*Řekne pobavený sám sebou.*/A nebo mi začíná Alzheimer./*Řekne, že jí to sluší a pak se usměje.*Díky.*Poděkuje, když mu i ona složí kompliment. Pak jí nabídne, ať se ho zeptá na cokoliv bude chtít. Po její otázce se zamyslí.*Hmm.. Asi želva, ty žijí nejdéle a mají určitě pohodlný život. Chodí pomalu, nikam se neženou, jenom jí a spí.*Uchechtne se. Pak se jí zeptá na sporty, kterým se věnuje.*Karate?*Nadzvedne obočí.*Dobře, budu si na tebe teď dávat extra pozor, nepotřebuju skončit na ošetřovně..*Přejede jím předstíraným pozorným pohledem. Ale vážně tohle by do ní neřekl. Vypadá jako andílek, někdo by řekl porcelánová panenka, která se s trochou špatného zacházení rozbije.Zeptá se i na krasobruslení, čím se Willow živí.*Aha.. hokej je můj asi nejoblíbenější zimní sport.*Dodá k tomu taky něco.*To je škoda, psi jsou úžasná zvířata.*On má psy moc rád. Jsou jeho druhým nejoblíbenějším zvířetem hned po vlcích.*Tak třeba někdy v budoucnu si ho pořídíš.*Usměje se.*

Nic se neděje, kdybys věděl, na co dokážu zapomenout já. To jsem měla být na závodech, byla jsem ještě malá, a nechala jsem doma registrační formulář a druhý kostým... Měl si vidět mou matku, byla nepříčetná. *Uchechtne se a mávne nad tím lehce rukou.* Želva? To bych do tebe neřekla, ale dobře. *Cuknou jí koutky.* Ano, karate. Ale neboj, jsem naprosto neškodná. Ani mouše bych neublížila. *Nevinně se usměje, zřejmě jí nad hlavou svítí svatozář. Zamrká a zasměje se.* Jsou, babička měla zlatého retrívra Reeda. Pamatuju si na něj sice jen trošku, ale mám hezké zážitky. Co ty, máš nějakého domácího mazlíčka? *Zeptá se.* Tak to byste si s tátou rozuměli. *Uchechtne se.* Co bych ti o sobě ještě řekla... Ráda cestuji a zajímám se historii, nejhezčí to bylo asi ve Francii a Itálii. Hodně mě láká i Řecko, ale ještě jsem neměla čas tam vyrazit... Co ty, co tě baví, smím-li vědět? Chtěla bych se o tobě také něco dozvědět, pokud ti to nevadí... Rozhodně nechci, abys si připadal jako na policejním výslechu, tak Tě chci poprosit, kdyby mé otázky byly moc osobní, klidně mě zastav. Nechci se ptát na něco, co by Ti mohlo být třeba nepříjemné nebo tak, sama to nemám ráda.

*Uvědomí si, že vlastně s touhle dívkou se bavil už na oslavě nového roku a i tam jí nabídl tykání. Už je z toho za celý den zblblý. Dívek je hodně a už se mu to trochu plete.*To muselo být špatný..*Souhlasí. Pak řekne, že kdyby mohl být zvíře, byl by želva. Bere to kvůli tomu, že želvy žijí nejdéle a prakticky nic nedělají.*Buď želva a nebo možná vlk..*Zamyslí se, ale pak nad tím jen pokrčí rameny. Když zjistí, že tahle dívka dělá karate, překvapí ho to a to hodně. Nikdy by to do ní neřekl. Tahle dívka rozhodně nevypadá jako nějáká karatistka, která by ho srazila k zemi, ale asi by to odkázala.*Reed.. Tak se jmenuje i korunní princ Řecka..*Uchechtne se. Zná ho, je to konec konců jeho vzdálený příbuzný a co ví, momentálně je taky tady v Illey.*Já mám teď mládě vlka, vlče. Pojmenoval jsem fo Rafe.*Usměje se. Vlk možná není normální společnéík, ale jeho otec má tygra tak co.*To asi ano.*Přikývne.*Cestuješ? Kde se ti líbilo nejvíce?*Zeptá se jí. Poslouchá a když se zeptá na jeho koníčky, zamyslí se, čím začít.*No, já rád jezdím na motorkách a se i o ně starám, poslouchám hudbu, plavu a posiluju.*Pití alkoholu a návštěvy Luxury baru asi sem jako koníčky řadit nebudu..*Bohužel náš čas pomalu vypršel, mám na tebe ještě poslední otázku. Co si o mě myslíš?*Zeptá se, počká než odpoví a pak se zvedne, vezme její ruku a lehce ji na ni políbí.*Brzy se zase uvidíme, rád jsem tě dnes viděl.*Rozloučí se s ní a když odejde, sedne si a čeká na další dívku.*

Opravdu se tak jmenuje i korunní princ Řecka? Tak to je dobrý. *Zasměje se.* Babička by byla hrdá, že se její hrdina jmenuje stejně, jako korunní princ. *Zavtipkuje.* Vlče? Páni, slyšela jsem, že tvůj otec má tygra... Máte tu nějaká jiná exotická zvířata, třeba... žirafu? *Zeptá se. Poví mu, kde se jí líbilo nejvíce, a to ve Francii a Itálii.* Co si o tobě myslím? Znám tě jen z televize, zatím. Připadáš mi vyrovnaný, rozumný, tvoje názory se dají poslouchat a většinou s nimi i souhlasím. Nepřipadáš mi jako špatný člověk, zatím si o tobě myslím, že dokážeš být moc fajn. Tu chvíli, co jsem si s tebou popovídala v baru, jsem se cítila příjemně. Obvykle se ve společnosti mnoha lidí moc dobře necítím, ale to je jedno. Ani netušíš, jak jsem vděčná, že jsem se dostala do Selekce, že mám tu čest, tě poznat. Dívka, kterou si vybereš, bude určitě šťastná. *Usměje se a rozloučí se s ním,* Hezkž zbytek dne, budu se na to příště těšit. *Naposledy se na něj usměje a odejde.*

*Willow odejde a on si sedne na pohovku, ale jen na chvilku, protože hnedka se ve dveřích objeví další dívka, Keira. Stoupne si, zase s úsměvem.*Dobrý večer lady Keiro.*Pozdraví ji.*/Snad neblbnu a jí jsem ještě to tykání skutečně nenabídnul../Rád bych hnedka navrhnul tykání, jestli nevadí.*Zazubí se na ni.*Posaď se.*Kldině si nabídn iněco z občerstvení. Mám ti dát něco k pití?*Nabídne jí, jako to dělá u všech.*Vypadáš nádherně.*Polichotí jí ještě. Jako u všech. Opakuje to už po několikáté a leze mu to krkem. Ne, že by mu vadilo dívkám nějak lichotit, nevadí, ale když prakticky pořád opakujete to samý už po několikátý, začne to lézt člověku krkem. Ale nic na sobě nedává znát.*Kdybys na mě měla nějakou otázku, klidně se mě zeptej./Tohle už je asi poslední setkání, že?/Řekni mi něco o sobě.*Pobídne ji a přitom z ní nespouští oči.*/Fialové vlasy.. to jí budu říkat Fialka./*Rozhodne o přezdívce, která na ni sedí naprosto dokonale, aspoň podle něj.*Ty jsi začínající modelka, že? Vždycky jsi jí chtěla být?

*Ma na sobe saty, kremove barvy. Sve fialove vlasy ma sepnuty do uhldneho drdolu a jeji Makeuup je decetni, tedy aspon se o to snazila. Klepou se ji ruce a nez opusti svou komnatu pochoduje sem a tam. Vi, ze musi byt dokonala, aby na prince zapusobila.* /Prptoze on to tak chce a vim, co se stane, pokud selzu a vratim se domu priliz brzy./ *Uz jen nad tou predstavou ji zaludek dela kotrmelce.* /Prosim, hlavne at se me princ nedotyka... Nechtela bych mu vysvetlovat to, kdyz bych se u tam sesypala./ *Preryvane e nadechne a vydchne nakonec opusti svou komnatu a vysa se smerem k mistu, kde se ma s princem sejit. Nez vejde zhuboka se nadechne a snazi se pusobit tak klidne, jak jen muze.* /Bud perfektni, jak vyzadue Etiketa. Podvol se vsemu, co bude chtit./ *Zni ji v hlave slova jejiho otce vecer pred odletem do palace. Nasadi usmev a vejde do mistnosti a hned jakmile uvidi prince, udela elegantni pukrle a usmeje s ena nej tim hranym usmevem, ktery uz ma nacviceny bravurne.* I Vam dobry vecer Vysosti. *Rekne a potom prijde k nemu a posadi se na sostatecnou vzdalenst vedle nej a upravi si sukni satu, ruce, ktere se ji jemne tresou si zalozi do klina a kotniky ma u sebe. jako spravna dama. Jemne zruzovi, nad jeho komplimentem.* Dekuji Vysosti. *Pipne tise a potom jen kyvne hlavou.* Budu moc rada za tykani. Jr to tak mnohem prijemnejsi. /Chovej se tak, jak se na dvur slusi a patsi./ * Nad tim jestli si neco da zakrouti s hranym usmevem hlavou a potom si poslecne jeho slova.* Jak jiste vs, tak muj otec je uznavanym politikem. *Usmiva se, ale uvnitr jeji hlavy krici hlas, uz jen pri zmince o nem.* /Nedej nic zat..../ Rada ctu, Miluji hudbu a tanec. Miluji barevne veci hlavne v pastelovych odstinech. *Usmeje se poprve uprimne.* Bavi mne barveni vlasu a hodne se venuji fotografovani, ale radeji jsem sis na te druhe strane objektivu, Hraji na harfu. *Potom se podiva na prince.* Kdyby ses nenarodil do kralovske rodiny, ale byl bys obycejnym obcanem Illei, a ta by nebyla s kastami, cemu by ses chtel venovat? Zajima se a hned znejjisti a roztresenou rukou si da pramen vlasu za ucho.* Spatne Spatne Spatne... Boze muj.. to je tak moc spatne./

*Usměje se na dívku s fialovými vlasy, Keiru. Řekne, ať se posadí a pak jí i řekne, že jí to dneska moc sluší. A nabídne jí i tykání, jako to udělal u ostatních dívek.*To jsem rád.*Řekne, když její nabídku přijme a usměje se, když řekne, že to bude příjemnější. Pobídne jí, aby mu o sobě něco řekla.*Ano, to vím.*Přikývne. Už když slyší její příjmení, naskočí mu v hlavě obrázek jejího otce. Asi s ním i jednou nebo dvakrát mluvil.*Hudbu mám taky rád, ale jen ji poslouchám. Ty na něco hraješ a nebo zpíváš? Nebo jsi taky jen posluchač?*Ptá se, aby se o ní dozvěděl o něco víc.*Ano, to jsem si všiml.*Poukáže na její vlasy.*Připomínáš mi fialku..*Usměje se. Pak se mu dostane odpověď i na to, jestli hraje na nějáký nástroj.*Budu rád, když mi někdy zahraješ.*Řekne.*Hmm..*Zapřemýšlí.*Asi bych se snažil prosadit jako motorkářský závodník.. Nebo bych ty motorky jen navrhoval a nebo klidně opravoval.. Prostě cokoliv s nimi. Je to jeden z mých koníčků.*Vysvětlí jí. Pak se zamračí. Postřehne mu, že se její ruka třese a celé se mu na ní něco nezdá.*Keiro jsi v pořádku?*Zeptá se jí starostlivě. Neví, kde se ta starostlivost v něm probouzí, ale je tady.*Klidně mi to můžeš říct, neboj nikomu to neřeknu a pokusím se ti pomoci.*To, co řekne myslí zcela upřímně.*

*Podekuje mu za jeho kompliment a hranym usmeve se na nej usmiva a potom prijme jeho nabidku k tykani.* /Tohle otec necekal, ze si hned budeme tykat, ale vim, ze by jej to velice potesilo. Zse o krok bliz. Pochvali by me.... kez by ne./ *Jakmile ji pobidne, aby mu o sobe neco rekla, zacne tim, e je jeji otec znamy poliitik a o tom, ze s nim zije sama nejspis vi. Kyvne s usmevem hlavou nad jeho slovy a potom mu rekne jeste neco dal o sobe a potom se mu dostane odpovedi i na jeho otazku ohledne toho jestli na neco hraje.* Hraji pouze jen na harfu, ale nezpivam. To neni bohuzel moje silna stranka.* Rekne mu popravde a otom sklopi pohled.* Rada ti nekdy na harfu zahraju. /Pokud hned v prvnim vyrazovani nepojedu domu. Zase do jeho sparu./ *Pomysli si a poslechne si jeho dalsi slva a lehce se pousmeje, kdyz ji rekne, ze mu jeji vlasy pripominaji Fialky.* Jsem rada, ze aspon moje vlasy si pripomenou aspon nejakou kvetinu. *Uchechtne se a prsty si prejede po koneccich svych vlasu. Nasledne se jej zepta na to, co by delal, kdyby se nenarodil do kralovske rodiny a poslecne si jeho slova a jemne se usmeje.* Dovedla bych si te i predtavit, jak jedes na motorce v barvach sveho tymu, pod ktery bys patril a zavodil s dalsimi na draze o votezsstvi.* Rekne uprimne a potom si nervozne s rukou, ktera se ji trese da pramen vlasu za ucho a jakmile na ni zase Sawyer promluvi, zbedne k nemu pohled a da hned ruku zase dolu a snazi se zklitnit jeji tres.* /Nemuzu ti to rict, protoze byxh si tim u nej podepsala rosszudek smrti, kdyby vede, ze to vis./ Co? ne, ne to jen... je to, e jsem nervozni z toho, ze s tebou opravdu muzu mluvit i kdyz jen chvilku. Je to pro me opravdu ces a tak jsem... jen neroozni, abych... abych neplacla neco, co by te treba nastvalo. * Rekne prvni, co ji napadne.* /Tomu neuveri... Tohle by npresvedcilo ani mimino./ *Pohledem se kouka vsude mozne jen ne na Sawyera,*

*Zná jejího otce, asi se s ním i viděl. Dále poslouchá, co mu říká a snaží si toho zapamatovat co nejvíce.*No, když já zpívám, tak by to snad tím, jak je to hrozný probudilo i mrtvého, takže jsi určitě lepší.*Usměje se. Skutečně doufá, že ji někdy uslyší hrát.*To budu moc rád.*Usměje se. Pak mu řekne, že mu její vlasy připomínají fialky a sleduje ji, jak se prsty dotkne svých vlasů.*/Vážně celkem roztomilá./* Když se ho zeptá, co by dělal jako princ, trochu se zamyslí, ale jak už řekl jedné účastnici, chtěl by dělat něco s motorkami. Je to jeho největší koníček a držel by se toho prostě pořád.*Vážně?*Celkem ho to překvapí.*Hodně lidí mi říká, že by do mě motorky jako koníček netiply.*Usměje se. Celkem ho to i potěšilo. Všimne si na ní, že je nervózní, klepe se jí ruka a celá mu přijde moc napjatá. Lehce se nad tím zamračí, ne naštvaně, ale starostlivě. Ještě více se o tom, že není něco v pořádku ujistí, když vidí, jak zbledne.*Keiro, vidím to na tobě..*Povzdychne si.*/Nějak to zjistím. Dřív nebo později ano../Nebudu to z tebe tahat../Zatím ne./Ale kdykoliv se mi můžeš svěřit, dokážu zařídit hodně věcí, určitě bych ti pomohl. Ale do ničeho tě nenutím, je to tvoje volba.*Ustoupí tedy. Doufá, že se mu dívka někdy svěří. Pak si všimne, že jim nezbývá moc času.*Mám ještě poslední otázku.. Co si o mě myslíš?*Zeptá se, pak se zvedne. Vezme lehce její ruku a políbí ji na ni.*Moc rád jsem tě dneska viděl. Těším se na další, určitě brzké setkání.*Počká, než odejde a pak odejde taky, pro dnešek to bylo všechno.*

*Ona vi, ze se princ parkrat s jejim otcem bavil, protoze posledni dny selsysela doma nic jineho, nez to, aby si nedovolila se pred princem ztrapnit, nebo nejak zostudit jejich jmeno, kteere zna cela Ille. Potom se uchechtne nad jeho slovy ohledne zpevu.* Tak to bychom mohli krisit mrtve spolu. *Rekne s jemnym smichem a potom mu rekne, ze by mu ada nekdy zahrala, ale vi, ze to hlavne zalezi na tom, jak dlouho zde v bezpecipalace setrva. potom ji rekne , ze jeji barva vlasu mu pripomina fialky a ona se dotke svych vlasu.* /Fialka.. jak... mile./ *Pomysli si a potom se jej zepta, co by delal, kdyby nebyl princem a poslechne si jeho odpoved a hne si jej prestavi v motorarkych veech, jak sedi na sve motorce a v rukou drzu helmu.* Opravdu? Tak to jsem mejspis divna, ale ja si to predtavit dovedu.*Rekne uprimne a potom si da pramen vlasu za ucho a jeji ruka se roztrese a jakmile se ji prnc zacne ptat na to jestli se neo deje snzazi se tres ruky zklidnit a rekne mu, ze je to diky tomu, jak ne nervozni, ze setkani s nim, ale zni to tak strasne, ze by tomu veril snad jen opryvdovy najivni hlupak, kterm Sawyer vask neni a jakmile ji rekne, ze na ni vidi, ze se neco deje. zbedne k nemu pohled, kterym ho prosi, aby to nechal byt.* /Nemuzu s tim ven... ne td... a nejpis asi nikdy jindy. Zhnusila bych se mu a hned by me poslal domu. Potrbuji tady byt, co nejdele, abych nemusela byt doma./ Opravdu se nic nedeje. *Zalze, protoze musi. Potom, co se ji zepta na posledni otazku phledne na nej.* Myslim si, ze jsi mily a vim jiste, ze jsi i starostlivy, coz znaci jen jednu vec a to tu, ze jednou z tebe bude skvely kral, protoze uz ted je mi jasna jedna vec. Vim, ze ti nebude jedno, jak je na tom tvuj lid a vim, ze si o nej bude delt starost, ale udelas hlavne vse proto, abys tu starost mt nemusel a abys jim pomhl k lepsim zitrkum. *Rekne mu zcela uprimne a jemne a uprimne se na nej usmeje a potom, co chytne jeji ruku ztuhne, ale necha ho, aby jeji hrbet polibil a potom zase srahne ruku k sobe a naledne vstane a upravi si sukni a pokloni se mu.* Rada jsem s tebou mluvila a aspon trosku te poznala. *Pousmeje se.* Take se budu tesit na nase dalsi setkani. Dobrou noc. *Rekne nakonec a potom se toci a jde ke dverim.* /Musim si davat pozor... musim si priste dat pozor na sve nervy./ *Hned jakmile je na chodbe, prid a ryche na kroku, aby uz byla ve sve komnate,.*

*Už jí to nebavilo v komnatě, takže se vydala na procházku palácem. Pořád myslí na včerejší schůzku se Sawyerem a to, jak by mu měla říct pravdu o tom, co jí udělal její otec. Při své procházce dojde až do malého salonku, kde se posadí na pohovku. Všimne si, že na stolku je pár prázdných papírů a tužka, takže neodolá a hned si jeden vezme a začne na něj kreslit. Po chvilce už dokončuje kresbu dětí u nich doma v ulici, jak si hrají s míčem, který našli na ulici a smějou se přitom. Soustředí se jenom na kresbu, na které pracuje a na nic jiného. Zapomene si dávat i pozor na to, jestli náhodou není někdo s ní v místnosti, takže se po dlouhé době uvolní a usmívá se.*

*právě byla v hudebním salonu takže má skvělou náladu. Prochází se palácem a při tom si potichu prozpěvuje a po chvíli zapadne do malého salónku. Když si všimne Khione, která je tak zabrana do své malby ztichne, a potichu zavře dveře. Dojde k ní pomalým krokem a s úsměvem na rtech. Napadne ji, že asi ještě neviděla, aby se Khione smála. Chvíli tam jen tak stojí a sleduje ji. Když pak dívka s kresbou končí, nakloní hlavu na stranu aby na obrázek lépe viděla* Páni..*řekne potichu s obdivem v hlase* To je nádherný.*narovná hlavu a koukne na Khione*

*Dojde do malého salonku, kde objeví papíry a tužku, takže neodolá a začne hned kreslit. Za chvíli se před ní rýsuje kresba hrajících si dětí u ní doma. Je tak zabraná do kreslení, které miluje celým srdcem, ale nikdy se mu nemohla věnovat, že se uvolní, přestane vnímat realitu a po dlouhé době se upřímně usměje a není nervózní z toho, že by sem mohl kdykoliv někdo vejít. Bohužel pro ní se po chvilce za ní ozve hlas. Ztuhne a trhne hlavou k místu, odkud se hlas ozval. Pak zjistí, že je to Shaye a to jí malinko uklidní, ale i tak je dost nervózní jako pokaždé, když s někým je.* A-ahoj. *Vykoktá potichu a pak se koukne na kresbu.* Díky. *Nejradši by namítla, že zas tak dobré to není, ale ví, že by to nejspíš přerostlo v hádku o to, kdo z nich dvou má pravdu a tomu se chce vyhnout. Není hádavý ani tvrdohlavý typ.* Jsi-jsi tu dlouho? *Zeptá se jí trochu nervózně.* /Už se nesmím nikdy takhle zasnít. Kdyby tu byl můj otec, ani bych se nestihla jakkoli bránit./ *Proběhne jí hlavou.*

*prochází si palácem a prozpěvuje si jako to dělávala doma. Rozhodne se zajít do malého salónku a jakmile tam vejde a všimne si Khione, utichne. Chvíli ji pozoruje a uvědomí si, že je to poprvé co jí vidí se smát. Až uzná za vhodné promluví a pochválí ji kresbu. Ona nikdy malovat neuměla a ani ji to nebavilo, i když tohle umění vždy obdivovala.* Dost dlouho n to, abych zjistila že se umíš i smát.*usměje se na ni, Promiň, že jsem tě polekala. *Udělá omluvný výraz a sedne si na proti*Jak dlouho se tomu venujes? Máš fakt talent.*podívá se znova na kresbu. Moc se jí to líbí. Připomíná jí to jak si se sestrou hrávaly když byly ještě malé.* Neruším tě že ne?*uvědomí si že jí vyrušila z kreslení a ukáže rukou ke dveřím* Klidně můžu odejít abys měla klid.*řekne*

*U kreslení se uvolní, takže si ani nevšimne, že někdo vešel a když se za ní ozve hlas Shaye, dost se jí lekne a celá ztuhne. Hned si vzpomene na to, co se jí dělo doma. Nervózně se jí zeptá, jak dlouho tady stojí a po její odpovědi sklopí pohled.* To umí každej. *Namítne a pak zavrtí hlavou.* To je v pohodě. Nechala jsem se unést. Moje vina. *Pousměje se na ní a sleduje jí, jak si sedne naproti ní. Pak sklopí pohled zase ke kresbě.* Vždycky mě to bavilo. Ale věnovat jsem se tomu mohla málokdy. *Odpoví jí popravdě a akorát si připomene, že sem vůbec nepatří.* Ne, to v pohodě. *Zavrtí hlavou a podívá se na ní.* Klidně zůstaň. *Pousměje se na ní.* Jak se máš? *Zeptá se jí, aby nebylo ticho.*

*kdyz si všimne Khione přestane si prospevovat a potichu dojde až k ní. Pak ji pochválí kresbu. Ona nikdy kreslit neuměla, takže ji vážně obdivue. Pak poznamená že tu stojí dost dlouho na to, aby zjistila že se Khione umí i smát a po její odpovědi se jen usklibne. Pak jsi všimne jak je dívka nervózní a tak se jí omluví ze jí polekala a pak se na ni jen usměje. Nechce se s ní hádat. Pak jsi sedne naproti ní, a když ji dívka ujistí že jí neruší kyvné hlavou a stáhne zpátky ruku.* Dobře. Co ty?*zeptá se jí taky* Už sis zvykla na palác?

*Ví, že je její chyba, že se tak lekla, protože si nedávala pozor a až moc se nechala unést kreslením. Ale je to poprvé za tři čtvrtě roku, co se dostala k papírům a tužkám. Doma na to neměla peníze. Řekne jí, ať klidně zůstane a pak se snaží udržet konverzaci tím, že se jí zeptá, jak se má a doufá, že se Shaye trochu víc rozpovídá. To se ale nestane a zase je nucena odpovídat ona.* Jo, jde to. *Pousměje se na ní a po její další otázce sklopí pohled.* Na ten si nezvyknu asi nikdy. Nepatřím sem. *Pokrčí mírně rameny.*

*omluví se že Khione vylekala a i když Khione říká něco jiného už to nechá být. Nechce se s ní hádat. Pak se posadí naproti ní a odpoví ji na otázku. Pak se jí zeptá na to samé a taky jestli už jsi zvykla na palác. Její odpověď ji překvapí.* Jsi si jistá?*zeptá se jí mírně. Podle ní má Khione srdce na správném místě a to je to nejdůležitější. Navíc vypadá že si s princem rozumí.* Za mne by jsi byla skvělá.*pokrčí rameny a pousměje se* Máš srdce na správném místě. Ale je to tvoje volba. Ty jediná víš, co je pro tvůj život nejlepší.*sklopí pohled.*

*Odpoví jí popravdě na otázku ohledně toho, jak si zvykla na palác a pak se na ní překvapeně podívá.* Jasně, že jsem si jistá. Jsem sedmá. Jsem zvyklá klidně dva dny nejíst, když nebyly peníze na jídlo kvůli tátovi. Jsem zvyklá na úplně jiný poměry, než jsou tady. Nehodím se sem. *Řekne jí, jako by to bylo přece jasné a pak se pousměje.* Ty bys byla taky skvělá. *Namítne.* Tady je až moc lidí a to já prostě nemůžu. /Navíc až Sawyer zjistí pravdu a uvidí ty jizvy, pošle mě domů jako tu nejvíc odpudivou účastnici Selekce./ *Proběhne jí hlavou.*