Staré jezírko

*On naozaj nemá cholerickú povahu. Dá sa povedať, že je flegmatik a väčšinu vecí prejde len s mávnutím ruky. Horšie je to už ale, keď mu do cesty príde daná vec, ktorá patrí do úzkej skupinky javov, čo ho štvú. Táto skupinky bohužiaľ zahŕňa bohužiaľ aj jeho snúbenicu, ktorá zosobňuje všetko, čo nechce a od čoho by sa radšej držal ďalej. Už len jej priezvisko, pôvod sú jedným obrovslým mínusom. Navyše vďaka nej bude musieť stratiť slobodu, ktorú miluje a dodnes si ju užíva plnými dúškami. Vlastne sa správa, akoby ani žiadnu snúbenicu nemal. Takže z toho dôvodu je v jej prítomnosti najmenej príjemnou verziou samého seba. Ak by ju totižto stretol niekde v bare alebo vonku, správal by sa k nej úplne inak a ak by to sama dovolila, možno by sa to stretnutie vydalo úplne iným smerom, pretože podľa neho je krásna. Ale keďže vie, čo je zač, radšej by si jazyk odhryzol, aby jej to priznal nahlas. A presne z tohto dôvodu ho prekvapí jej ospravedlnenie a potom aj jej návrh. Nevie, čo všetko si o tom má myslieť, čo na to povedať a ako reagovať. Jednoducho ho dostala do úzkych a presne tak sa aj tvári. Preto z neho bez premýšľania vyletí otázka, či to od nej chcú jej rodičia. Dávalo by to zmysel, keďže chcú ukončiť vojnu. A po jej odpovedi sa zas zatvári ako by mu prezradila, že otehotnela s jednorožcom a o mesiac mu porodí 8 žriebät. Niekde vo vnútri sa mu začína rysovať akýsi pocit neistoty, ktorý súvisí s tým, že ju ASI nesprávne odhadol. To asi je dosť podstatné. Poškrabe sa na zátylku a sklopí pohľad. Trvá mu dlho, dokým sa to donúti povedať.* Kvôli tomu, čo som ti povedal, sa od nich držať preč nemusíš. Sú to stále tvoji rodičia. *A keďže ho bude dnes asi len dostávať do úzkych, tak v tom naozaj znamenite pokračuje, pretože zas netuší, čo jej povedať.* Ty si robíš nejaký kurz, ako ma pripraviť o slová? *Spýta sa jej namiesto odpovede, krátko a s malým úsmevom porkrúti hlavou, a nakoniec jej odpovie.* Bohužiaľ sa toho zväzku asi nezbavíme. Nedá sa to. *Povie skôr sa pre seba.* Nechceš radšej  skoro slobodný život tu s rodinou ako sa spoznávať so mnou? Ja som ti už viackrát povedal, že od teba nič nečakám. *Pozerá sa jej do tváre a pravdou je, že on sa presne tohto, čo navrhla desí. Aj v tomto momente by najradšej zdrhol.*

*Opatrně sleduje jeho reakci, ale zároveň pohledem pořád těká k zemi, protože se trochu i bojí toho, jakou reakci v jeho obličeji uvidí a co jí na to řekne. Když se vyjádří k tomu, že ještě nemluvila s rodiči od toho, co se dozvěděla pravdu, mírně potřese hlavou.* Vždycky jsme k sobě byli upřímní. Od mala mi vštěpovali plno zásad. A pak z nich vyleze, že udělali něco takovýho. Ještě k tomu až potom, co to sama zjistím od někoho dalšího. Budu se s nima znova bavit, až se na to budu cítit. Ale to je jedno, tohle tě nejspíš nezajímá. *Zamne si ruce a pak nadzvedne obočí po jeho otázce.* Ne. *Odpoví trochu váhavě a pozorně sleduje jeho obličej, aby jí neunikla ani jedna změna jeho výrazu a ona mohla kdyžtak včas utéct.* A já tě pokaždé dost dobře slyšela. *Ujistí ho.* Nechci se s tebou poznat kvůli tvému očekávání. Ale myslím, že oba dva si zasloužíme šanci. A možná jsem staromódní, ale myslím, že manželé by k sobě měli mít blízko a aspoň spolu bydlet. Navíc každý někoho potřebujeme. Neříkám, že svůj život a vládnutí nezvládneš sám, to ne. Ale nebude to jednoduchý a já bych ti s tím třeba mohla nějak pomoci. Být tu pro tebe. *Nemluví tak pevným a jistým hlasem jako předtím, protože se bojí, že jestli doteď nešlápla vedle, teď už se to klidně stát mohlo a ona si nikdy není jistá jeho reakcemi.*

*Takýto typ rozhovorov neznáša. O pocitoch, krivdách a... pocitoch. A nejakým zázrakom tu teraz stojí a dievča, ktoré by mal neznášať, urážať a podŕdať ním, mu rozpráva o probléme s jej rodičmi, ktoré spôsobil on sám. Sám nechápe, ako sa do tejto situácie dostal a ktorá z vyšších síl ho neznáša, keďže ho celkom slušne trestá. Po jej slovách si zas vezme veľmi dlhý time-out, aby dokázal zložiť nejakú vetu, ktorú je vhodné predniesť v tejto situácii. Nepatrí medzi empatických ľudí a jeho súcit sa rovná veľkosti čajovej lyžičky, ale aj on chápe, že asi nie je šťastná. Keďže ale zas nechce pripomínať niekoho s rečovou vadou, tak prehovorí.* Je to zaujímavé. *Ale po tejto vete si uvedomí, že radšej mal zostať ticho. Zas mu ruka vystrelí ku krku, na ktorom sa poškrabe a má v pláne sa opraviť.* Teda asi je to tvoj problém, ktorý ťa trápi, takže pre to je to zaujímavé. *Rozvinie to, ale keď si v hlave zopakuje, čo práve prehlásil, zistí, že to nedáva zmysel.* /Ach, ježiš./ Tak takto... nie je mi je to jedno, keďže sa to týka aj mňa. Ale nie že by som bol tvoj rodič. *Skončí svoj rozsekaný monológ, ktorý natiahol možno aj na jednu, pre neho veľmi bolestnú, minútu, a radšej už drží ústa, pretože je mu jasné, že ona nemá ani šajnu, čo jej chcel povedať.* /A to neviem ani ja./ *Pomyslí si, ale nanešťastie ona zas rozpráva a slová, čo vychádzajú z jej úst ho desia.* /Nemá to niekde gombík na vypnutie, prosím? Alebo nedá sa reklamovať?/ *Pomyslí a keď mu odpovie negatívne na to, že nemá žiadny kurz, ako ho dostať do úzkych, párkrát si sám pre seba kývne hlavou.* Výborne. Tak ty si prirodzený talent. *Jeho slová sú naplnené iróniou, ktorá ho ale nezachráni, pretože jeho uši už za chvíľu počujú, že ona tu chce byť údajne pre neho a pomáhať mu. Výrazne zbledne v tvári a zas sa poškriabe na zátylku. Už musí vyzerať ako niekto, kto má vo vlasoch vši.* Tak ty chceš byť pre mňa a spoznať ma? *Vyzerá, ako by mal čochvíľa odpadnúť, takže prejde k zábradliu a oprie sa oň chrbtom. Jeho zvyčajne sarkastické a sebavedomé ja si asi práve vzalo prázdniny a zostalo tu len toto, čo sa tvári, ako by malo dostať infarkt. Mlčí a bohužiaľ si všetky jej slová opakuje v hlave. Nejako sa nedajú vypnúť. Nakoniec sa na ňu pozrie, ke´dže mu dôjde, že asi neodišla.* /Ale mohla by./ A čo sa ti nepáči na manželstve cez oceán? Ak chceš môžeš mi raz za týždeň zavolať a spýtať sa ma, ako sa mám. Možno aj dvakrát. *Pripustí nakoniec, keďže predsa len týždeň má až 7 dní.* /Keby to bol taký pondelok a sobota, tak by sa to dalo, nie?/

*Překvapí jí, když jeho reakce na to, co řekla o svých rodičích je, že je to zajímavé. Jen mírně nadzvedne obočí a pak počká, než to dořekne. Když už je potom ticho asi minutu a půl a vypadá to, že už nic dalšího říct nehodlá, nadechne se k odpovědi.* Asi jsem měla být zticha. *Zamumlá nakonec potichu sama pro sebe, protože jí dojde, že nemá, jak na jeho slova nahlas zareagovat. Oni dva nejspíše nebudou schopní se spolu někdy plynule bavit. Když se jí pak zeptá, jestli se účastní nějakého kurzu, jak ho připravit o řeč, odpoví, že ne.* Mohla bych o tobě říct to samé. *Namítne po jeho slovech s menším úsměvem, protože oba dva jsou na tom stejně a často neví, jak zareagovat na slova toho druhého. Pak už mu méně jistým hlasem řekne, že by tu pro něj chtěla být a ráda by ho poznala a pomáhala mu vládnout a tak dále. Když vidí, jak se opřel zády o zábradlí, zmateně se zamračí a udělá pár kroků směrem k němu.* Jsi v pořádku? *Chce ho kdyžtak nějak odtáhnout teď a ne ho potom tahat z vody, kdyby měl přes zábradlí přepadnout.* Co se mi na tom nelíbí? Mám být do konce života s někým spojená a ani ho neznat a nežít s ním? Ty opravdu tohle chceš? Nikdy jsi netoužil po něčem víc? Nikdy jsi ani na chvilku nechtěl skutečné manželství? *Zeptá se ho možná malinko dotčeněji, než by měla. Pak jen lehce potřese hlavou.* To je jedno, zapomeň na to. Neměla jsem se ptát. *Zamumlá ještě předtím, než má Corey nějakou šanci na reakci na její otázky.*

Ticho... je úžasná vec. *Poznamená po jej slovách, pretože on by teraz za chvíľku ticha v jej prítomnosti predal aj dušu.* /Ak existuje niekto taký, kto by ju chcel kúpiť tu a práve teraz, nech sa páči./ *A pokiaľ by nikto, ani diabol, nechcel jeho dušu, tak by veľmi rád predal aj Angel, ale tú by dal hocikomu aj zdarma. Toto stretnutie z neho čerpá neskutočné množstvo energie a on sa cíti,  ako by sa práve vrátil zo súboja s päťhlavým drakom.* /Aj to by bolo lepšie, ako toto./ *Pomyslí si a nakoniec sa jej aj otvorene spýta, či náhodou nechodila na nejaký kurz, ktorý by im detailne popisoval, ako vystrašiť muža a spôsobiť mu mŕtvicu, infarkt v jednom, pretože podľa jeho teórie, by ona mohla ten kurz viesť a nie ho iba navštevovať.* Ja ťa ubezpečujem, že ja som na žiadne hodiny nechodil, ale po dnešku si nejaké skúsim nájsť. *Poznamená a v jeho tóne sa okrem sarkazmu dá nájsť aj odtieň nervozity, ktorú nedokáže skryť, hoci sa o to naozaj snaží. Ale všetka jeho pretvárka sa odparí ako voda v horúci letný deň, keď mu porozpráva všetky tie úžasné veci, ako by mu chcela pomáhať, vo všetkom mu asistovať a tráviť s ním čas. Vydesí ho to až niekam ku kosti, zbledne v tvári a idú na neho mdloby. Musí urobiť pár krokov k zábradliu, o ktoré sa oprie a pár minút mlčí, aby sa dal trochu do kopy. Po jej slovách sa na ňu zazubí a kývne párkrát hlavou na súhlas.* Len je dnes nejaké teplo, nezdá sa ti? *Asi to mal byť sebavedomý úsmev v štýle "všekto je okej", ale skôr vyzeral "preboha, ona na mňa zaútočí, pokúše ma a ešte bude aj slintať". Vlastne sa na ňu aj díva ako by bola odpudivý uslintaný pes pripomínajúci hot-dog. Nakoniec však tento stav prekoná, znova sa odlepí od zábradlia a na jej slová aj odpovie, keďže sa to patrí.* /Nechcem. Fakt nechcem./ Pozri, Angelica, ja nie som materiál na vzťahy. Nikdy som žiadny nemal a keby si môžem vybrať, žiadny ani nechcem. S kýmkoľvek. Vyhovuje mi to tak, ako to je. *Netuší prečo sa zrazu tvári tak nespokojne.* /Že by jej práve začali jej dni?/ Tak pýtaj sa koľko chceš, ale s tým, že sa ti už odpovede nebudú páčiť, ja už nič nespravím. *Krátko pokrčí ramenami a potom rozhodí rukami, ako by netušil, ako by toto malo pokračovať ďalej.*

*Jen přikývne a nic dalšího neříká. Nechce to ticho narušovat. To by udělala leda ve chvíli, kdy by ho chtěla provokovat. A to dneska opravdu nechce. Ráda by to mezi nimi urovnala a nějak se dostala k tomu, že by se mohli pokusit víc poznat a fungovat spolu jako dva dospělí normální lidé. To mu také potom řekne a když vidí, jak mu zmizí barva z obličeje, udělá k němu pár kroků a zeptá se ho, jestli je v pořádku, protože ho nechce tahat z vody a nějak oživovat.* Ne, ani ne. *Potřese hlavou po jeho odpovědi a trochu nakrčí obočí nad jeho úsměvem, který ale vůbec není uvěřitelný oproti tomu, který u něj viděla předtím na terase. Zaregistruje, jak se na ní dívá a o trochu pod tíhou toho pohledu ucouvne. Když začne mluvit, zamračí se a chystá se ohradit, že se nejmenuje Angelica, ale doposlechne si jeho slova až do konce a pak už jí zkomolené jméno přijde maličkostí, kterou se rozhodne neřešit.* Dobře, promiň. Neměla jsem to ani zkoušet. Zapomeň na to. Tohle byl blbej nápad. *Zamumlá rychle a potřese u toho hlavou.* Já... už půjdu. Chci ještě něco dneska dodělat. *Vycouvá od starého jezírka a pak se vydá se sklopeným pohledem směrem ke svému sochařskému ateliéru, kam měla původně namířeno.* /Asi bych se měla rozloučit s vidinou, že někdy budu šťastná../

*Jej slová na neho mali naozaj divný účinok. Je bledý v tvári a má pocit, ako by ho golier na jeho vlastnom tričku škrtil. A že je tu neskutočné teplo. Asi za to môže fakt, že sa rozprávajú o spoločnej budúcnosti, ktorú chce ona stráviť vo vzájomnom spoložití a harmónii. A on sa toho vždy príšerne bál. Miluje svoju slobodu a to, že si môže robiť, čo sa mu začne. Navyše sa bojí, že by sa mu stalo to, čo jeho rodičom. Vie o tom, že jeho otec jeho mamu miloval a potom ju v podstate zabil svojou sprostou dobyvačnou politikou. A to ho zničilo a neskôr uvrhlo do pazúrov tej čarodejnice, ktorá je momentálne poľskou kráľovnou. Takže keď sa skombinuje jeho očarujúca povaha a strach zo záväzkov má pocit, vznikne pocit, ako by toto boli posledné minúty existencie na zemi. Nakoniec ale nespadne cez zábradlie rovno do jazierka, ako by možno mohol, ale namiesto toho sa rozhodne, že k nej bude úprimný a vysvetlí jej, že on na vzťahy naozaj nie je. Nejako dúfa, že je to správny krok, keďže ona mu to vylieva jeho srdiečko odkedy sa stretli. Ale nie je, keďže sa podľa jeho úsudku zrazu začne správať utiahnuto a začne sa s ním lúčiť.* Klamať ti nebudem. A maj sa. *Vypadne z neho. Hnedé oči má zapichnuté do jej odchádzajúceho chrbtu.* /Ženské. Človek sa im nezavďačí, ani keď je k ním úprimný./ *Preletí mu hlavou. On jej klamať fakt neplánuje a nikdy to ani nerobí, ale úprimnosť niekedy ublíži ešte viac ako klamstvo. A napriek jeho pomalým myšlienkovým pochodom týkajúcich sa medziľudských vzťahov mu dochádza, že ju asi sklamal. A jedna vec ho na tom v celku dosť serie. Že mu to nie je úplne jedno. A to asi len z toho dôvodu, že ani jej nie je úplne ukradnuté, čo urobil jej otec jeho mame a jemu samému.*

Ještě z původního sídla, které bylo po nastěhování královské rodiny přestavěno, zbyla starší část a mezi tu patří i staré jezírko. Voda je zde stále udržovaná, takže se zde klidně můžete i vykoupat.

*Dal si prášek, což je u něj úspěch, protože je vyloženě nesnáší. V tomhle je po svém dědovi. Jenže dneska měl až moc velkou kocovinu na to, aby si nic nedal. Upřímně si ze včerejška moc nepamatuje. Jen ví, že byl v baru, sbalil nějakou holku, která byla rán ještě v jeho komnatě. Nařídil, aby ji odvezli kam chce a sám předtím než vstala se vydal na procházku a na snídani. Poté udělal ještě nějakou práci. Jako vždy si toho vzal o něco více, protože to nechce nechávat na svém otci. A teď se v černých džínách a bílé košili šourá starší částí paláce, která byla ještě před dvaceti-třemi lety sídlem. Schreave rodina se sem přistěhovala nedávno, prvně měli palác v Angeles, ale ten díky rebelům lehl popelem. Tady bylo vždycky jen sídlo, které se muselo přestavit. Pro všechny zaměstnance a hosty by tu nebylo dost místa. Dojde až ke starýmu jezírku. Chvilku se dívá na jeho hladinu, ale pak se rozhodne zchladit. Jo, i teď, kdy je tu asi patnáct stupňů. Shodí ze sebe džíny, košili a zůstane jen v boxerkách a skočí do vody. Je dost otužilí, protože tohle to plavání si neužívá poprvé. Jezírko předtím sloužil jako bazén a voda je tu pořád udržovaná i na koupání. A vzhledem k tomu, že moc lidí o tomto místě neví, je tu klid, vetší než v létě u bazénu a proto raději chodí sem. *

*celé dopoledne strávila v posteli s kocovinou. Včera toho neměla sice až tolik, ale kocovině se nevyhne. Vzala si prášek, který jí dala Simone a celkem se jí ulevilo, tak zamířila do hudebního salonku, kde strávila skoro celé odpoledne. Lásku k hudbě má po mámě. Na sobě má jen černé džíny a velkou tmavě červenou mikinu. Vlasy má v ledabylém culíku. V uších má sluchátka a prochází se bezmyšlenkovitě po paláci, dokud nedojde až k starému jezírku. Hned si všimne Xaviera a uchechtne se. Sundá si sluchátka a přejde trochu blíže k jezírku, ale je v dost bezpečné vzdálenosti, kdyby náhodou Xavier dostal jeden ze svých obvyklých špatných nápadů.* Máš kocovinu a koupeš se v takový zimě. Ještě onemocníš. *potřese nad ním hlavou.* /Tak ale aspoň bych nebyla sama./*pomyslí si. Na svou nemoc se snaží většinou nemyslet a dělá, jakoby ani nebyla.* Jsi idiot. *usoudí nakonec.*

*Chce se trochu ochladit. I tohle mu z části pomáhá proti kocovině. Teď si teda spokojeně plave v jezírku, díky čemuž se i zahřívá a není mu zima. Až vyleze bude pravděpodobně jako rampouch, ale to je problém Xaviera budoucího, tak za deset minut, který jej bude proklínat. Když na něj někdo promluví, zastaví a otočí se tím směrem. *Dal jsem si prášek a už je mi docela dobře. *Pokrčí rameny a uchechtne se. * Nejsem, jen jsem otužilej, narozdíl od někoho, kdo si stěžuje, že voda v bazénu má jen třicet stupňů a fňuka, jaká je mu zima. *Zazubi se na ni. Narážel tím totiž práce na ni. * Jak se máš? Vše dobrý? *Sice navenek a pred cizíma působí mb jako, že je mu vše někde a o nikoho se nezajímá, jeho sestra se jednou z výjimek. Je její starší brácha, vždy se o ní bojí a stará. I když mu občasné lezla na nervy, když ji měl pořád za zadkem. *

*když se jí udělalo trochu lépe, zamířila do hudebního salonku, kde strávila většinu odpoledne. Pak se ale se sluchátkama v uších vydala na procházku palácem. Pořádně ani nevnímá, kam jde, dokud nedojde až ke starému jezírku, kde narazí na svého brášku. Nechápe, jak se tam může jen tak koupat v takové zimě.* Hele, já si nestěžuju a už vůbec nefňukám! *začne se bránit a založí si ruce na hrudi.* Jsem jen normální, narozdíl od tebe. *odfrkne si a pak se posadí na zem do tureckého sedu.* Mám se fajn a všechno dobrý. *pokrčí rameny. Což možná sice není až tak pravda, protože posledních pár kontrol vynechala,takže ani neví, jak na tom je. Cítí se ale relativně fajn.* Takžeee..*nevinně se na něj zazubí a opře si bradu do dlaně.* Jak pak se těšíš na ty nafintěný holčičky, co budou bojovat o tvý srdce? *Konec věty řekne schválně trochu dramatičtěji a povytáhne jedno obočí.*

*Otočí se na svou sestru, která se tu najednou taky objeví. Na tom, že tu plave nevidí nic špatného. Je kolem patnácti stupňů to je dost a jezírko má taky nějak tak.. Nad deset určitě. */Ale kdybych onemocněl, Selekce by se taky o něco odložila.. / *Proběhne mu hlavou. * Ale jo fňukáš. Jako malý mimino, což vlastně jsi. Kde máš vůbec dudlík? A chrastítko? *Začne ji jako vždycky provokovat a utahovat si z ní. To dělá skutečně rád a mohl by to zařadit k jeho koníčkům. Od čeho taky sourozenci? Prakticky na dvě věci a to na utahování si a když je potřeba na pomoc tomu druhému. *O tom by se dalo jistě velice dlouho diskutovat. Ale ne, prostě nejsi. Jsi Schreave a my nejsme normální. *Jsou tvrdohlavý, natvrdlý.. Prostě Schreave. Zeptá se ji jak se má a mezitím se dostane ke břehu. Vyleze z vody a rychle se obleče. Už jen podle jejího úsmevu odhadne, co bude následovat a začne se rozhlížet po nejbližším východu. Nahlas zaupí. * No taak. Nemluv o tom. *Promne si obličej. * Jak si myslíš, že se asi člověk může těšit na třicet-pet fiflen, kterým půjde beztak jen o korunu? Nebo co když to budou děsivé stalkerky, co mi budou stát pod oknem v noci? Musím si tam nechat dát strážce. Nechápu a proč si musím vybírat manželku takhle, to bych raději bral dohodnutej sňatek. To bych ji aspoň nemusel brát na rande, usmívat se jako podelanej měsíček na hnoji.. *Sedne si vedle ní na zem. *

*začne se bránit, protože podle ní rozhodně nefnuka a ani si nestěžuje. Když si pak z ní začne utahovat, propálí ho pohledem, načež se natáhne pro jeden kámen, který sice není moc velký, takže mu tolik neublíží, ale zase to není nějaký kamínek. Prostě tak akorát. Jakmile ho má, hodí ho po něm.* Nejsem mimino, dědku. *Zavrčí naštvaně. Ani ona nikdy nenechá příležitost, kdy by si z něj mohla utahovat, jen tak a vždy toho využije.* Tak jsem normální v rámci Schreave. *Pokrčí rameny. Když se pak posadí vedle ní na zem, začne se s nevinným výrazem vyptávat na Selekci.* Ale prooč? Vždyť se musíš tak těšit. *Zazubí se na něj a pobaveně ji zajiskří v očích.* Tak když to budou stalerky, tak je nějak odraď. Tě budou třeba sledovat v noci, tak dělej něco divnýho a ony raději odjedou. A nemusíš se usmívat jako měsíček na hnoji, ne? Co kdybys je třeba všechny nenápadně vyvraždil? Já ti pomůžu! *Přednese mu svůj geniální nápad.* Pak je budeme kopat v lese, snad si nikdo nevšimne 35ti těl a pohřešovaných. *Zapřemýšlí a je si vědoma, že tady mluví blbosti, ale i tak ji to přijde jako skvělý nápad.*

*Začne si ze své sestřičky utahovat, jak má ve zvyku. Dělá to vážně rád. Kameni se lehce vyhne a uchechtne se.*Ani házet pořádně neumíš. No jo, neboj, do toho dorosteš a Jendou budeš mít více síly, abys dohodila dále, jak dva metry před sebe.*Začne ji zároveň "utěšovat" a snaží se tvářit smutně, ale pobavením mu cukají koutky.* A copak tě doma nenaučili, že ke starším se máš chovat s úctou, mladá dámo? *Nadzvedne obočí.* I o tom by se dalo dlouhoooo diskutovat. *Uchechtne se. Jeho sestra podle něj prostě normální není. Zeptá se jak se má a po její odpovědi přikývne. Ví o její nemoci a kdyby to bylo vážnější, doufá, že by mu to řekla.*/Raději se ještě poptám doktorů../*Sedne si vedle ní na zem a zaúpí, když se začne vyptávat na tu debilní soutěž. Přeje si, aby nikdy neexistovala. No.. vlastně se díky ní potkali jejich rodiče.. Tak si přeje, aby se prostě nějak zrušila. Zázrakem. A jemu se to vyhlo.* A ty by ses těšila, kdyby ti sem přijelo třicet-pět chlápků, kteří by se tě snažili sbalit a všude tě otravovali? *Nadzvedne obočí.*/Ale to by nebylo tak špatný, kdybychom měli Selekci zároveň. Aspoň bych si mlácením jejích nápadníků mohl léčit svý mindráky./ Tak v noci budu dělat určitý věci aspoň vždy s jednou z nich doufám. Když už tu budou, mohly by si nechat říct. *Zapřemýšlí nahlas. Proč by si nechával takovou příležitost utéct, že?* Právě, že musím. Celá země to ode mě očekává. Chtějí romantický příběh ze Selekce a nelíbilo by se jim, kdyby se na ty účastnice princ mračil a nebo je postupně házel z letadla dolů, už při cestě sem. /Nebo nechal to letadlo bouchnout a skočil padákem dolů../ Jasně, 35 pohřešovaných holek, "náhodou" právě těch ze Selekce nebude nápadných. A když nás někdo objeví zakopávat tělo řekneme co? *Zeptá se a zvědavě poslouchá, jakej "geniální" nápad z jeho sestry zase vypadne.*

*když si z ní začne utahovat, hodí po něm kámen a zakleje, když mine.* Já nebudu mít o moc více síly. /Možná tak na umírání/ *Ušklíbne se.* Ale ty budeš slábnout, tak to budu mít jednodušší. *Zazubí se na něj.* Chovám se s úctou k rozumným lidem. *Sladce se na něj usměje. Xavier ji rozhodně rozumný nepřijde.* Jojo, vychvalovat mě dlouho určitě můžeš. *Pohodí hlavou naoko namyšleně a pak se uchechtne. Pak se ho začne vyptávat na Selekci. Není nějak moc nadšená, že tu bude tolik lidí, ale na druhou stranu se těší, až uvidí Xaviera v koncích.* Fuj, ne, nech mě být, vztahy jsou na nic. *Protočí naoko zhnuseně očima. Láska jí vážně nic neříká.* Ale třeba jeden na pár nocí do postele by šel. Nemusí to být zrovna Selekce ale.* zapřemýšlí.* Ježíš, proč vy chlapi neumíte myslet i na něco jinýho než na sex?*zeptá se a potřese hlavou. Ignoruje ten fakt, že na to pravé myslela teoreticky taky.* Mě by se to líbilo.*pokrčí rameny.* Hm, asi to je riskantní no. Tak jim jednoduše na nějaký akci dáme kapku smrtelnýho jedu do jídla, to si nikdo nevšimne. *Vymyslí tedy druhou variantu.* Pak nebudeme muset zakopávat my, ale někdo jinej, kdo se o to stará.

*Uchechtne se.*Já neslábnu. Jsem v té nejlepší možné formě. A neprovokuj, nebo tě vezmu a hodím tě do vody. *Pohrozí jí z legrace. Neudělal by to. Nechce, aby se ještě nachladila a nějak se jí přitížilo. Nakonec sám vyleze z vody a sedí vedle ní. Hypnotizuje nyní u klidnou vodní hladinu jezírka. Když začnou mluvit o Selekci, není nadšený. Ty holky tu budou tak za tři týdny a pro něj.. to bude peklo. Nechce si hledat manželku. Ví, že to tak měli všichni Schreave a všichni mu říkají, že změní názor, že je po svém otci. Z části i kvůli těmhle kecům je tak tvrdohlavej a Selekci prostě odmítá.* Teď sem přijede spousta princů.. Jen abys věděla, nějaký ti ublíží, s někým si začneš, aniž by jsi mi to neřekla a jednu mu vrazím *Upozorní jí na to rovnou. Musí si přece prvně s tím chlápkem promluvit, než to zajde někam dále a říct mu podmínky za kterých může být s jeho sestrou. Jako třeba žádnej sex přes svatbou, ale pochybuje, že tohle by dodrželi. Zamračí se na ni.* Hele, na jednu noc můžu mít holky jen já. Ty ne. jsi moje malá nevinná sestřička a nezkoušej mi říkat, že je to jinak. *Zamračí se na ni. * Jestli přijdeš za měsíc s tím, že si těhotná nechám tě zavřít ve věži a z toho chlapa bude žena.. *Je někdy u Aideen až přehnaně ochranářský.*Umímee. Třeba na jídlo. *Dá jí jeden příklad. Další ho nenapadá..* A co když to jídlo sní ještě někdo jinej? *Najde na jejím plánu další chybu.*

Ne! *vykřikne a schválně raději ustoupí ještě dál. Rozhodně nemá v plánu se koupat ve studený vodě. Ví, jaký má Xavier názor na Selekci, ale neodolá rýpnutí. Ostatně jako vždy. Takhle někoho provokovat je její nejoblíbenější činnost.* Ahh, nikomu vrážet nebudeš. Proč musíš být tak moc ochranářský? *probodne ho pohledem. Sice nemá úplně vztah v plánu, ale i kdyby měla, tak by byla vážně naštvaná, kdyby to Xavier udělal.* Taky že já nemám holky na jednu noc ale kluky. A nejsem malá. Jsem dospělá. *řekne naoko uraženě.* Nepřijdu těhotný a to bys mi neudělal! *zamračí se na něj.* Bez svý úžasný sestřičky bys nevydržel. *řekne sebevědomým ale stále naštvaným hlasem,* Jasně a ještě jsem zapomněla na chlast, že? *ušklíbne se.* Nesní. Bude to buďto na nějaký akci jen pro účastnice, nebo to ohlídáme tak, aby účastnice dostaly to zkažený. A přestaň hledat furt chyby. Mý plány jsou geniální.

*Uchechtne se, když vidí, jak rychle Aideen ustoupí dál. Pak se začnou bavit o Selekci, což se mu nelíbí. Ty holky mají přijet až za tři týdny. Proč ho tím nemohou začít otravovat tak den předem? Aby si užil ještě chvilku klid a poslední dny svobody. Protože pak si asi fakt bude muset najít manželku a představa toho, jak je ženáč se mu nezamlouvá. */Si vezmu tu s největšíma kozama a bude to.. Kdyby se do přihlášky dala otázka, jestli mají prsa aspoň trojky, taky by mi to usnadnilo vybírání./ Jsi malá. Pro mě vždycky budeš moje malá sestřička. *Zazubí se na ni a pocuchá jí vlasy, jak to dělal, když byli menší.* Těhotný? Už ani ta angličtina Aideen.. *Zavrtí pobaveně hlavou nad jejím skloňováním.* Chodil bych tě navštěvovat. *Pokrčí nad tím rameny.* Jo a na chlast taky. Vidíš. To jsou už tři věci. A zrovna ty nejnutnější, co potřebujeme k životu. *Nedovede si představit den bez aspoň jedné skleničky whisky.* Ptám se na logický otázky. Protože ta otrava by taky nebyla nenápadná. Kdybys chodila s otrávenýma koláčkama na táce a násilím jim to cpala do pus.. *Uchechtne se. Pak se zase zadívá na vodu a mlčí.* Každopádně v Selekci to fakt bude ještě sranda. Ani nevím kam ty holky budu zvát. /Asi budu střídat komnatu, pro ty nejvíce sexy a mučírnu, pro ty otravný../

*když jí pocuchá vlasy, ožene se po něm a loktem ho dloubne do břicha.* Nejsem. Malá. A nech moje vlasy na pokoji! *řekne výhružně a začne ho vraždit pohledem.* Nech mě býýýt. *zaupí a nachvilku skloní hlavu.* Bych tě tam nepouštěla. *odfrkne si a založí si ruce na hrudi.* Jasně, jasně... docela potřebný je taky třeba být zdravý, mít rodinu a domov. Na to byste taky mohli občas myslet. *potřese nad ním hlavou.* Ale však jim to nikdo nebude cpát násilím! Bože, ty jsi tak pitomej.. *má pocit, že Xavierovi ta studená vody zničila i ty poslední mozkové buňky.* Bude to třeba snídaně. Jenom ty a účatsnice a potom i já. Každá účastnice dostane něco na snídani a bude v tom kapka jedu. Ty ale dostaneš jiný talíř, který otrávený nebude. A aby to nebylo moc nápadný, tak budeš mít zpoždění a na tu snídani dojdeš chvilku po tom, co ony začnou jíst a vymluvíš se, že jsi musel něco řešit. Ten jed bude působit pomalu btw. A dojdeš se mnou, aby to nevypadalo, že se fakt vymlouváš, já jim to potvrdím. Třeba.. co já vim, byl jsi se mnou na ošetřovně kvůli těm stupidním kontrolám. No a do večera jsou účastnice mrtvý, ty šťastný, ale budeš muset předstírat smutek. *odvypráví mu to tedy do detailů.* Už to ten tvůj zestárlej miniaturní mozek chápe? Že je to jednoduchý?

*Zasměje se tomu jejímu dloubnutí. Už se chce zeptat, jestli ho tohle mělo bolet, ale nakonec se rozhodne ještě více ji nedráždit. *Jsi malá a oproti mě vždycky budeš. Moje malá sestra, o kterou se musím starat. /A chránit ji před chlapama podobnýma mě../ Tak bych s tebou mluvil přes dveře. A nedělej, že bych ti taky nechyběl. Jsem přece jen ten nejlepší brácha, jakého sis mohla přát. *Usměje se na ni.* No a rodinu založíš díky čemu? Z části na to myslíme. A pokud nevíš jak se dělají děti.. No motýlek sedá na květinku a tak vznikají děti.. *Řekne jí to verzí pro děti.* Hele, znám tě a klidně bych se vsadil, že něčeho podobnýho bys byla v klidu schopná! A nejsem pitomej. *Zamračí se nad tím lehce. Poslouchá její plán.* To zní ale fakt docela dobře. Jenže, co když potom sem přijdou jiný účastnice? To takhle chceš vyvraždit všechny holky, který bych si mohl vzít, co jsou v Illey? *Myslí si, že už jen po druhý otravě by na ně přišli, protože by to bylo fakt zvláštní.* Nemám zestárlej a ani miniaturní mozek, jsem úplně v pohodě. Jen se ptám na logické věci a podrobnosti!

*odfrkne si, když se zasměje a odolává touze mu vrazit.* Nemusíš se o mě starat. Jsem dospělá a samostatná. *Probodne ho pohledem.* Spíše ty bys potřeboval minimálně jednu chůvu, protože se furt chováš jak malé děcko. *zamumlá.* Bych ti neodpovídala a ty bys mluvil sám se sebou. Ale jo, chyběl bys mi.. *uzná nakonec. Xavier by jí vážně chyběl. Vždyť je to její starší bráška a taky jediný sourozenec a má ho ráda.* Bože, vim, jak se dělají děti, tak o tom nemluuv. *zaúpí, protože o tom se jí vážně bavit nechce.* Schopná bych toho byla jen v případě nouze a jsi pitomej! Ještě horší než pitomej... *pak mu tedy začne říkat svůj plán trochu podrobněji a v duchu zajásá, když to konečně pochopí, jenže když v tom pak hledá další chyby, má chuť mu vrazit.* Nepřijedou. Budou mít strach. A když jo tak vymyslíme jinej plán. Třeba bychom mohli zfalšovat tvoji smrt, ty bys utekl a já s tebou mrptože odmítám být královna, rodiče by zadělali na jiný děcko, což jim asi problém dělat nebude a všechno bude v cajku.*pokrčí nevinně rameny.* Ne, hledáš v tom chyby, který tam nejsou! Ve všem vždycky děláš chyby. Hlavně v tom co dělám já. *trochu naštvaně vyšpulí spodní ret*

Vždycky budeš moje malá sestřička, kterou musím a chci chránit. Na tom se nikdy nic nezmění. *Pokrčí rameny. Je okolo ní ochranářský někdy až extrémně, ale má o ni prostě strach. A to jen proto, že ji má moc rád, je to jeho sestra.* Nepotřebuju, nechovám se jako děcko. Jsem dospělej chlap. /Co se bude muset brzo oženit a mít vlastní děcko.. jak bych mohl být já děcko, když budu mít děcko? / *Uchechtne se.* Tak bych si povídal sám se sebou, stejně bych tě chodil navštěvovat i dál. A ty bys mi taky chyběla. *Usměje se na ni.* To je dobře. A taky doufám víš, jak dětem zabránit..*Nechce být navrch toho všeho ještě strejda.* Nejsem pitomejj.*Její plán pochopí, ale najde tma pár chyb, na které se zeptá.*Byla bys skvělou královnou sestřičko. A oba dva bychom nemohli utýct, to bychom naši nemohli udělat. Tak by ses měla obětovat a nechat utýct mě. Ty bys na svou Selekci měla ještě pár let čas taky.. *Začne ji přemlouvat ať to vezme za něj.* Jen mě napadají možný komplikace a prázdný nedomyšlený věci. Musíš umět přijmout kritiku, abychom náš plán zdokonalili a byl bez chybičky.

Ani když nám bude 80? *zeptá se a pobaveně ji zacukají koutky. Na jednu stranu je ráda, že není Xavierovi ukradená, ale na druhou stranu jí přijde, že to přehání. Dokáže se o sebe postarat sama.* Jo, věkem dospelej jsi, ale to je tak všechno. Rozumu máš tak na dvou leté děcko, logika žádná, mozek žádný, pitimost maximální, chování tak na úrovní dvou měsíčního batole. *povinně pokrčí rameny a zazubí se na něj. Když řekne, že by mu také chyběla, pousměje se. Je ráda, že mezi sebou mají hezký vztah, i když se umí taky pořádně pohádat.* Jo, vim. Vím všechno. Nic jinýho vědět nechci a nepotřebuju a už vůbec ne od tebe. *doufá, že tím konečně utne tuhle debatu.* Ale jsii. *stojí si za svým.* Ne! Prosím, udělám cokoliv! Jen mě nech být a nenuť mi kralování nebo Selekci! *řekne zděšeně, protože to by byla její noční můra.* Nejsou tam prázdný nedomyšlený věci.. ale fajn, máš další kritiku?

Jo, ani když nám bude osmdesát. Protože vždycky budeš mladší jak já. A až budeme tak staří, toho tvýho chlapa, kterýho by sis v tom věku už mohla najít budu mlátit chodítkem, když tu i ublíží. *Naplánuje jim krásnou budoucnost.* To není pravd. Jsem normální.. Víceméně. Nápady máš hloupý taky, kážeš vodu a piješ víno. *Zamračí se na ni. Nakonec ale řekne, že by mu taky chyběla, kdyby tam byla zavřená a nemluvila by s ním.*Ale nejsem. *Stojí si za svým taky on. Následně se rozesměje nad její reakcí, když ji přemlouvá, že by mohla být královnou a mít Selekci místo něj za nějaký ty tři roky třeba.* Ale byla by jsi vážně dobrá. Dokážeš být zodpovědná, když chceš a práci bys zvládla. *Přemlouvá jí dál. Dělá to ale jen z legrace. Tohle by na ni nehodil. Ví jak je proti tomu. Přemýšlel nad tím, že by se titulu vzdal a jediný důvod, prčo to skutečně neudělal je právě jeho sestra, protože by to zasáhlo ji.* Ne, už asi ne. To tě jistě těší.