Starý strom

*Když do někoho vrazí, otočí se na něj a rychle se omluví. Zrovna se chtěla vydat na parket a měla dávat větší pozor.* Měla jsem se rozhlédnout. *Namítne a pobaveně e usměje.* Ale to je jedno ne? Hlavní je, že se naštěstí nic nestalo, není potřeba se tu hodinu dohadovat, kdo do koho vrazil a tak. Stejně si každý budeme myslet svoje. Já jsem tvrdohlavá a vy tak vypadáte taky. *Dojde jí rychle, že tohle nemá cenu. Považuje to za svou vinu, ale od něj je určitě hezké, že to chce vzít na sebe. Rozhodne se představit, protože to považuje za slušné, když už ho takhle srazila svou neorhabaností.* No.. Ano patřím. Jsem princezna Belgie. Ale prosím nijak se neklaňte nebo tak.. Byla bych radši, kdybychom si i tykali. Na svém titulu si nezakládám a ráda se bavím s lidmi i jen tak. *I proto mu předtím neřekla celé své jméno, podle příjmení by mu to mohlo dojít. Přikývne.* Klidně můžeme. *Souhlasí a vydá se s ním ke stánku.* Vy jste místní? Nepřipomínáte mi nikoho ze zahraničních hostů. Omlouvám se, pokud se pletu. *U stánku si objedná obyčejný ledový čaj, který ale miluje a zaplatí ho.* Musím říct, ze zatím se mi v Illey moc líbí. Je to tu nádherné a veselé, nemyslíte? *Ona podobné akce, kde je smích a tanec miluje.*

*Nevolá na ni, ani ji nechce nijak otravovat, už tak ji určitě vlezla do osobního prostoru až až, když jí visela na zádech a byla na ní nalepená v podstatě od začátku jízdy až do jejího konce. proto se rozhodne, že si dá raději něco sladkého na zahnání špatné nálady a jelikož je to květinový festival, rozhodně tu musí mít i fialky, které neměla od svých dvanácti. Naprosto si je oblíbila. A když viděla u stánku ještě pražené mandle, které by normálnímu člověku rozdrtili zuby, neodolala už vůbec.* Tři balíčky od každého prosím. *Pousměje se a zaplatí ji tolik sladkostí. Pár se jich vejde do psaníčka, a zbytek si nechala v ruce, přičemž si jeden balíček fialek otevře. Během procházky okolo stromu pomalu ujídá, dokud nenarazí na Beu, která ji jen tak do pytlíku bez zeptání sáhne.* To bude tím, že dáváš ruce někam, kam nemáš. *Poví ji a pytlík zavře a porozhlédne se kolem.* Mají je tam, odkud jsem přišla, takže támhle. *Ukáže na stánek kousek od parkoviště a porozhlédne se kolem sebe.* Pokud je to pozvání na pití, tak ne. Dokážu si ho koupit sama. Takže asi ahoj? Pokud ode mě ještě něco nechceš? *Snaží se s ní trochu navázat konverzaci, ale ví, že tímto to zase celé končí a ona sama neví, zda má cenu s Beou něco začínat, nebo ještě něco nakoupit a vrátit se dom, i když by se ráda trochu pobavila, popila a možná i zkusila něco, co dlouho nedělala. Tančit.* /Hraje tu vážně hezká hudba. Možná by nebylo špatné si s někým zatančit a trochu si užít./

*Když znovu potká Lunu, ukradne jí bonbon ze sáčku, ale za ni osobně je ta věc až moc sladká. Nad jejími slovy se jí v očích zablýskne. Pak si však všimne, že má i pražené mandle, a tak se jí zeptá, zda neví, kde by je našla, jelikož logicky si je někde koupit musela. Zahledí se směrem, odkud ukazuje a nadšeně si poskočí.* Bezvaa. *Protáhne. Tenhle večer je lepší a lepší. Upřímně nechápe, proč je Luna zas tak nepříjemná. Ani napít se s ní jít nemůže.* /To je tak naštvaná, že jsem jí ukradla tu instantní cukrovku?/ *Odfrkne si v duchu. Ale možná právě proto neodolá tomu, aby ji škádlila a ta její chladná a nezúčastněná maska by zmizela.* Něco nechci? Oh, a co když jo? *Zeptá se těměř se svůdným úsměvem a prohlédne si ji.* Třeba bych přeci jen ráda strkala ruce tam, kam nemám... *Zamrká nevinně. Nemůže za to, že jí Luna těmi slovy předtím tak dobře nahrála. Vezme ji za zápěstí a potáhne ji směrem k parketu. Na pití na chvíli zapomíná.* Nebuď suchar, měsíčku, pojď si zatancovat. *Pozvedne obočí. Zajímalo by ji, zda její pýcha odolá výzvě.*

To věřím. V Dánsku je taky hezky, ale tady je tepleji a vždycky je to takový odpočinek od domova. Ale v Belgii je taky hezky. *párkrát tam byla. Přeci jen tam má tetu.* Ale bude potřeba ho do toho trochu nakopat, takhle by to šlo rychleji. Ale fajn, je to váš vztah, nebudu se do toho míchat. *pousměje se, ale trochu jí to zamrzí. Sama sebe ale napomene, že ona se do toho míchat nemůže. Sama má vztah, ten má být její prioritou. I když... občas je příjemné se raději plést do jiných vztahů, protože s Mathiasem je to náročnější.* /Je to můj snoubenec, miluju ho... nemůže to být náročný, jen moc přemýšlím./ *napomene se i za tohle, což dělává dost často.* Jo to asi bylo... ale i já se se snoubencem potakal na akci. Jen jako románek, pobavení. A pak mě požádal o ruku. Vy už teda zasnoubení jste... ale prostě a pointa je stejná. *Pokrčí rameny.* To jo, ale šanci na štěstí to nesnižuje. * Jo, jasně. A můžu. *protočí očima a uchechtne se. I kdyby nemohla... dala by si. Vždycky měla alkohol ráda.* No.. asi ne? *odpoví spíše otázkou a trochu nakrčí obočí, protože moc neví, co na to říct a jak přesně to myslí. To, že trochu zkomolí její jméno ignoruje. Přeci jen se znají chvilku... asi si ho nemusí hned pamatovat.* Jo, já vím, ale třeba... prostě chci, aby byl Matthew šťastnej. Promiň, je to tvůj snoubenec, já se do toho nemam motat.. už tě nechám být, ráda jsem tě poznala. A no... snad vám to bude klapat. *pousměje se a zamíří zase pryč. Asi to dost pokazila a příště by si měla dávat pozor na pusu. Zamíří rovnou k baru pro toho panáka, kde ještě chvíli zůstane.*

*Pozvedne obočí, když si všimne, že B zase na něco přišla. Něco, co bude zahrnovat i ji a to v docela děsivém smyslu. Polkne a čeká, co se z ní dostane. Popravdě čekala, že spíš půjde za ořišky, než se tu bude s ní chtít být.* Co plánuješ? *Trochu podezíravě si ji přeměří pohledem. Přeci jen, ta jiskra v oku naznačuje, že plánuje něco zvrhlého a zároveň vzrušujícího.* /Proč mi tohle vlastně děláš?/ *Povzdechne si v duchu a nechá se odtáhnout na parket.* Fajn, jeden tanec, ale hodím si k tobě ty věci a abys neřekla, že jsem zlá, tak si jedny ty oříšky budeš moct nechat, dobře? A ještě jednou mi řekni měsíčku a moje noha na tu tvoji nestoupne náhodou. *Pousměje se a hodí si zbylé čtyři pytlíky sladkostí k Bee do tašky, aby nepřekáželi v tanci. Psaníčko si mezitím rozepne a díky řetízku si ho dá křížem přes rameno, aby taky nepřekáželo.* No takže, smím prosit? *Nabídne jí ruku a čeká na to, až Bea vloží ruku do té její a bude s ní moct ovládnout parket, protože zrovna hrají příjemný ploužák.*

Takže jsi byla v Belgii? *Pozvedne obočí. V paláci teda nezůstávala... anebo možná jo. Lucy se vážně zas tak moc nezajímala o politiku.* Není to žádný vztah. *Má chuť si promnout spánky. Její chuť si Matthewa vzít snad ještě víc klesá, když zjišťuje, do jaké rodiny by se to přivdala. Teda, její rodina je taky dost chaotická, ale alespoň si každý tak nějak hledí svého a nepletou se do věcí druhých.* Hmm, to už jsme zasnoubení, takže to mám udělat opačně, odzasnoubit se a užít si románek a pak šáteček? *Zamrká nevinně, nemůže si pomoc, potřebovala si trochu rýpnout a ulevit frustraci.* Ale snižuje a o dost. *Zavrtí hlavou. Sice už na pravdou lásku a tyhle pitomosti nevěřila, ale pořád si myslela, že vzít by si měl člověk někoho, koho doopravdy zná. Manželství s Mattem bude... politika. A jak už bylo zmíněno, tu nemá ráda.* Nebyla jsem si jistá, promiň. *Odfrkne si v zásadě i trochu pobaveně. Asterie měla takový ten obličej, který mohl patřit ženě kdekoliv mezi dvanácti a třiceti lety.* Tak vidíš. /Můžeš být roztomilá i otravná zároveň a daří se ti to skvěle./ *Nemusí ji ale hned urážet. I když těžko říct, zda se tohle stvoření vůbec umí urazit* Já to chápu. Ale vždyť já ho vůbec neznám. *Zamračí se, když Asterie odchází a nejistě si skousne ret.* /Sakra práce tohle./ *Odfrkne si nakvašeně a dojde za ní.* Hele, nechtěla jsem tě urazit, jo? Jen je divný poslouchat, jak moc budu šťastná s někým, koho neznám a on nezná mě. To bys pak mohla říct o půlce lidí na planetě, že tamten bude šťastný s tou, protože ti přijdou, že se doplňují. *Objedná si panáka vodky.* A uvidíš, že si Matthew to zasnoubení rychle rozmyslí, až mě pozná. *Ujistí ji a pozvedne k ní panáka.* Na zdejší návštěvu Illey. Ať to každému něco dá. /Mně třeba zpátky svou svobodu./ *Kopne ho do sebe.*

To já vrazil do vás, já se měl rozhlédnout. *uchechtne se a protosčí očima.* Já nejsem až tak tvrdohlavý. Ale vy ano. To je dost očividné. *tušil to. A taky četl pár článků, zjišťoval si různý informace, takže ho to nepřekvapuje. Zeptá se, jestli není někdo ze zahraničních hostů, i když odpověď logicky ví.* Dobře. Ale to fakt raději budete dělat, že princezna nejste? NEní privilegium být královský krve? *zeptá se trochu zmateně. Co by on dal za to, aby měl takový dětství jako ona. Určitě musela mít plnohodnotné dětství. Jak by taky nemohla, když vyrůstala v paláci? Zatímco o n přišel o oba rodiče a než se ho ujali rebelové, byl na ulici. Pak už se tedy vydají k tomu stánku sobčarstvením.* Dělám strážce v paláci, takže jsem místní. *přikývne. Za tu práci byl vděčný, v paláci je lépe než v ghettu. I když i tam se má dobře, to ne že ne. Uchechtne se, když si objedná ledový čaj.* Jsme na festivalu... to nepijete alkohol? *zeptá se pobaveně a sám si objedná Whiskey, i když trochu zapomene, že je tu na motorce. Ale hlavu má teď plnou jí, takže nějaký motorka ho nezajímá teď.* No.. jo je, celkem. *přikývne trochu zdráhavě, protože zrovna jako veselé a hezké by to nepopsal, ale co už.* Máte ráda podobné akce?

Tanec? Zábavu? *Zeptá se s tím bezelstným úsměvem.* Měla bys mi trochu věřit, Luno. *Už když to řekne, uvědomí si, že je to tak trochu absurdní po ní žádat. Nevěří si navzájem už roky. Přesto ji vezme za zápěstí a táhne ji na parket.* Jen jeden? No, tak to doufám, že bude stát za to. *Odfrkne si, ale zdá se, že ji Lunin neochotný postoj spíše baví.* Jasně. Budu dělat, že ti je později vrátím. *Zažertuje, přesto ji překvapuje, že jí jeden pytlík obětuje. Sklidí je do tašky, která je větší než Lunino psaníčko a nechá si ji viset na boku.* Stejně mi ty špičky určitě pošlapeš, ty nešiko. *Pokroutí hlavou. Následně se však ukázkově ukloní.* Jistě, má drahá lady. Bude mi potěšením. *Zacvrliká rozpustila a vezme ji za ruku, za níž si ji okamžitě přitáhne k sobě. Ale místo toho, aby ji držela způsobně za ruku, obejme ji kolem pasu a tlakem na bedrech si ji k sobě přitáhne blíž. Jsou přibližně stejně vysoké, na těch podpatcích, i když Bea je pořád o kousek vyšší. Prsty ji jemně pohladí podél páteře a zlehka se začne na pohupovat a otáčet podle rytmu pomalé hudby. Není vůbec špatná tanečnice, naopak ji tanec a hudba celkově dost zajímaly a měla je ráda. Nemohla však popřít, že tanec využila k tomu, aby Lunu provokovala svou blízkostí. Tváře mají celkem blízko, tudíž může cítit její dech na vlastních rtech a musí se pousmát.* No vida, že umíš tančit.

Kdybyste nebyl tvrdohlavý taky, pochybuju, že byste se se mnou o tom, kdo do koho vrazil tak dlouho dohadoval. *Zazubí se na něj pobaveně. Na tohle snad nemlže nic říct, no ne?* No.. některá privilegia to určitě má, ale je tu i hodně nevýhod s tím spojených. Málokdy mám možnost se s někým bavit jen tak, bez toho aniž bych musela dodržovat některá pravidla etikety, tolik se hlídat a tak. *Pokrčí rameny.* Proto jsem ráda, když se jednou za čas najde někdo, s kým se mohu bavit jen tak, moc se to nestává a je to příjemná změna. *Kdyby byl královské krve, věděl by o čem mluví. Sama si myslí, že v tomhle s ní souhlasí snad všichni, kteří mají nějaký titul. Má to svoje výhody, například může cestovat, dovolit si spoustu věcí, ale i to má svou cenu.. Má jen málo soukromí a většina královských riskuje to, že jim bude dohodnuto manželství. To se jí naštěstí vyhnulo, její rodiče jsou v tomhle rozumní.* V paláci, tak to se možná dneska nevidíme naposledy. *Strážců je tam jistě spousta, ale třeba na sebe ještě narazí, no ne? U stánku si objedná jen ledový čaj, má ho ráda.* Piju alkohol, sice ne moc často, ale nebráním se mu. Nicméně teď jsem měla chuť na tohle. *Pokrčí rameny.* Ano mám. Mám ráda hudbu a hlavně tanec. Navíc tady je tak veselo, ještě s dětmi okolo. *Nemluvě o rozkvetlých stromech, což tomu dává ještě romantický nádech.* Mimochodem, nechcete si přece jen tykat? *Už to naznačovala předtím, ale teď se zeptá narovinu.*

*Je ráda, že na ní její sestra Daphne narazí, protože co by tady asi tak sama dělala, že? Samozřejmě, že by něco dělat musela, nedokázala by tu jen tak stát. Nejspíše by oslovila někoho úplně cizího, čímž by se s ním začala bavit, jako se svou obětí, ať už by chtěl, nebo ne.* Přijde mi, že tobě sluší vždycky všechno. Teda.. Až na ten pohled na tebe vždycky z rána.. *Mlaskne trochu nespokojeně a pobaveně ji při konci její věty zacukají koutky. Ví, že si z toho Daphne dělat hlavu nebude, se svými sourozenci se všichni takhle pošťuchují věčně. Poté už však na svou sestru vysype hned několik otázek.* Hmm, to je dobrý nápad. Třeba k narozeninám, ty jsou blíže, jak Vánoce.. Ale musím mít i něco, čím tě můžu vydírat, kdybys mi při výslechu nechtěla říct všechno. Ale to fotky z dětství asi postačí, že? *Zazubí se provokativně. Fotky z dětství jsou holt to nejhorší zlo, co může být.* To je dobře. *Usměje se a podívá se na její bříško, které si začne hladit. Kupodivu si vážně všimne toho, jak se jí na jednom místečku na břiše trochu nadzvedne látka šatů.* Vážně kope! *Zaculí se, načež zahraje samolibý úsměv.* Samozřejmě, já budu ta nejoblíbenější teta. *Mrkne na Daphne.* Já? Jo, mám se dobře. Zatím se úspěšně vyhýbám svému snoubenci, který by tu někde měl být, což je skvělý. *Usměje se.* A i ohledně té práce je vše v pořádku, zvládneme to. Jsem ráda, že jsem tu práci dostala, přišlo mi, že jsem toho z vás měla nejméně. *Nakloní hlavu trochu do strany.* Doufám, že ty se nijak nepřepínáš, co?

Docela silná slova od někoho, kdo to ani nedělá a dělat nechce. *Podívá se na ní mírně ublíženým pohledem. Na B je vidět, až moc jasně, co si o Luně myslí a Luna není slepá ani blbá, aby to přehlédla. Ale zatím nic neřekla, protože nechtěla přerušit tu možnou počáteční důvěru. Ale i když to i na díky těm pozváním vypadalo slibně, bylo jasné, že zase musela říct něco, i když nevinného, co Beu nastartovalo a zase jí plně zkazilo náladu.* Ten pytlík je záruka. Pokud mi to nevrátíš dobrovolně, přijdeš o všechno. A myslím, že za to ty oříšky nestojí, nebo snad jo? *Poví sladce. Přesto v jejích rysech je jasně vidět, že na svoje věci nenechá sáhnout jen tak někoho a je na ně citlivá. Takže když jí někdo něco nevrátí, v podstatě si podespal rozsudek smrti.* Jde vážně vidět, že mě neznáš. *Prohodí jen tak mimochodem a začne se s ní vrtět do rytmu hudby. Ctí, jak ladné pohyby smyčců jí prochází celým tělem a vedou jí v tanci. Celou dobu se j skoro bez mrknutí oka kouká do očí, ani jednou nepohlédne dolu na nohy.* I ty vypadáš, že něco umíš. *Pronese tiše a trochu poodstoupí, aby mohla Beu zatočit a zase ji k sobě přitáhne zpátky, přičemž ji obě ruce zase položí na ramena, kde bli i předtím.* Jak se vlastně zatím bavíš? *Zeptá se vcelku zdvořile, aby během tance navázala nějakou konverzaci. Přeci jen ten tanec je docela dlouhý a promrhat ho mlčením by byla docela škoda.* /Alespoň nějak zabít čas musíme a konverzace je to nejjednodušší./

/To nechci./ *Přisvědčí si v duchu. Je jen málo lidí, kterým věří. A s Lunou se dlouhá léta nebavily a důvěru jedna v druhou zlomily.* A není důvěra něco, co se musí získat? *Prohodí a lehce pozvedne obočí.* /Tak na tom pracuj, pokud o ni stojíš./ *Sama to dělá. Z motorky ji přeci neshodila, no ne?* Oh, to zní nebezpečně. *Nic si z její pohrůžky nedělá. Na to, aby ji znejistěla, by asi musela vytáhnout těžší kalibr. I když těžko říct, zds by neremcala i ve chvíli, kdy by měla nůž u krku. Měla by fakt zkusit obnovit svůj pud sebezáchovy. Pobaveně si odfrkne a přitáhne ji na parketu k sobě. Mezi jejich těly to nenechá moc prostoru, ale to je sotva něco, na co by si Bea stěžovala.* To ta škola princezen, musíme tančit ladně a bezchybně. *Zacukruje s úsměvem a nechá se navést do otočky. Ruce Luny zůstávají následně způsobně na jejích ramenech, zatímco Beatrice ty své zas tolik nekrotí, když jí prsty zlehka přejíždí po zádech.* Budeš se divit, ale skvěle. I bez alkoholu. *Dodá trochu uštěpačně, kdyby si snad Luna chtěla rýpnout, jaké je to překvapení, když je střízlivá.* Navíc je to před Selekcí jedna z posledních možností užít si trochu zábavy, pak to bude větší chaos. *Dodá upřímně.* Takže si to hodlám užívat hodně. *Nakloní hlavu na stranu, rty má téměř u jejího ucha, když se k ní nakloní trochu blíže.* Například tancováním a flirtováním s těma nejhezčíma holkama na slavnosti. A jak si se mi povedlo polapit jednu z těch nejlepších do své náruče, kdo by si to byl pomyslel. *Poví jí schválně trochu tišeji, aby o to více bylo jasné, že slova jsou mířená právě jen a pouze jí.* Taková roztomilá blondýnka, trochu upjatá, ale na parketu to slušně umí. Jen jsem myslela, že mě nenávidí. *Odtáhne se a v očích má vlastně téměř tázavý výraz, jako by si nebyla jistá, zda je to pořád pravda. Sama neměla tak úplně pocit, že k Luně cítí nenávist. Byla tam jistá zarytá nevraživost, nedůvěra, ostražitost. Vlastně by ani nedokázala říct, že ji má ráda a stejně ji dneska vyhledala a vyzvala k tanci. Bylo to trochu zvláštní. Ale rozhodně ne nepříjemné, když objevovala, že Luna není ten člověk, kterým si myslela, že je. Tak koho to vlastně neměla ráda? Existovala ta dívka vůbec ještě? Zároveň by bylo příliš děsivé, kdyby ne, protože s tou dávnou Lunou mohla být kamarádka. A s touhle? Chtěla to vůbec? S kamarády člověk přeci neflirtuje. Tedy.. Ona možná. Ale.. Ah, nač tolik přemýšlení, chtěla si prostě užít tanec.*

Nemusí to tak být. Když se s někým prvně bavíš a přijde ti sympatický, taky mu tu důvěru dáš. A když tě nezklame, už mu ji necháš a ani to nevnímáš. Ale po první zradě. *Naznačí prsty úvozovky.* Už tu důvěru nevnímáš jako něco, co můžeš jen tak dát, proto na ni dáváš i větší pozor. Alespoň tak to nějak vnímám já. /A tobě jsem ji skoro zase naservírovala na zlatém podnose.Ach ta moje naivita./ Jak myslíš. Dělej si z toho srandu jak chceš, ale nejsem ta nevinná puťka, co by se na tebe bála sáhnout. *přimhouší oči a něco temnějšího se v nich zaleskne. Toto by se dalo pochopit mnoha významy a právě ten jeden vykouzlý na Luniných rtech temnější, ale svůdný úsměv.* /Tuhle hru mohou hrát přeci jen dvě. Takže… Kdo z koho?/ Bezchybně. Nevím nevím, tvé ruce bloudí docela dost na to, že by měly být na jednom místě v nějaké poloze. *Povytáhne jedno obočí a jemně si skousne ret, aby se neusmála. Na alkohol ale žádnou poznámku nemá. Ani nechce. Bea pila už tak často, že to patřilo k jejímu životnímu stylu a Luna se to naučila ignorovat natolik, že to skoro až úplně vypustila.* Takže tu zase uděláš pořádný rozruch, než se vrátíš do paláce? *Stihne doříct, než ucítí její dech na svém krku a uchu. Mírně se napne, ale nepřestane tancovat. Jednou rukou jí zajede kolem pasu, díky čemuž si ji přitáhne přímo na sebe, že se tělem dotýkají a pomalu se začne přibližovat obličejem k tomu jejímu. Jen těsně před ním zamíří k jejímu uchu. Jen její rty lehce škrtnou o její levý koutek, možná schválně?* A jí zase v náruší stojí samotná princezna. Nemohla by být šťastnější. *Zašeptá, aby to slyšela jen ona a díky konci skladby to ani nemůže přeslechnout.* Takže opravdu myslíš, že tě nenávidí? *Dodá a odtáhne se, ještě jednou jí zavede do otočky a udělá drobné pukrle, jako dělají závodní tanečníci. Ona tím naznačuje jistou úctu.* /Možná jsem zase prozradila moc? Možná. A zase jsem jí nechala, ať si se mnou pohraje. Sakra./ *Na vteřinu zavře oči a pohledem zabloudí k tomu Beinu.* Děkuju za tanec, opravdu nejsi tak hrozná tanečnice, jak jsem si myslela. Ale teď si asi skočím pro pití, pokud budeš chtít jít se mnou, bránit se nebudu. *Uzavírání pocitů ji šlo vždy perfektně, ale co bylo teď jiné, nedokázáže říct. Ale při každém odváděcím slovu ji bodlo u srdce.*

Nedáš mu důvěru, dáš mu právě ty sympatie, určitou náklonnost. Ale hned se nesvěřuješ s životním příběhem a slepě tomu dotyčnému nevěříš ve všem. *Oponuje jí, jelikož tak to vidí ona. Aby někomu začala důvěřovat, musela ho trochu poznat a ujistit se, že záměry toho člověka s ní nejsou záludné. A vzhledem k tomu, že neměla tolik času a ve své pozici princezny se jí stále snažil někdo manipulovat, naučila se, že doopravdy věřit může jen své rodině. Proto ji tak mrzelo, že jim tentokrát nemohla říct, co ji trápí. Aaron by ji určitě vyslechl. Ale přidělala by mu starosti a stál by si za tím, aby se šla léčit a řekl by to celé rodině a ti by vyšilovali a máma by byla ve zbytečném stresu, i Daph a to není dobré pro miminka. Ne, rozhodně nehodlala věřit jen tak někomu.* Je to výhružka nebo příslib? *Pousměje se a mrkne na ni. Samozřejmě v tom vidí dvojsmysl.* Za to mě nemůžeš vinit. Mohly by i na méně slušná místa. *Nevinně zamrká, to jí jde dobře.* To ještě uvidíme. Nemůžu udělat rozruch pokaždé, pak by lidé přestali být překvapení. *Poučí ji, jako by jí to mělo být jasné. Pousměje se nad tím, jak se napne, když jí zašeptá do ucha. Tak přeci má na ni Beyna blízkost nějaký účinek. Nečeká však, že jí v provokaci vyjde vstříc. Tep jí prudce vystřelí, když se k ní Luna více natiskne a rty se téměř otře o její.* Opatrně měsíčku, víš, co se stalo na posledním festivale, když jsem tančila s dívkou, která se mi líbí... *Skousne si ret. Představa toho, že Lunu zatáhne někam dál od lidí, opře ji od strom a vykasá jí sukni, aby jí mohla udělat dobře, je dost lákavá. Tentokrát ji otočka netěší, vloží mezi ně moc volného prostoru.* Nevím. *Zamračí se, jelikož je to pravda. Neví, co k Luně cítí a co Luna cítí k ní. Bylo to až moc zamotaných a intenzivních pocitů, ne všechny ji dělaly šťastnou. Ale některé ano. Třeba před chvílí. Ale co to pro ně znamenalo? Sebere se a pukrle jí oplatí, teď už více hravě, skryje onu nejistotu a zmatek. To umí skvěle, schovávat se pod veselou maskou.* Nápodobně, slečno, Vaše blízkost byla... uspokojující. *Zvolí schválně tohle slovo a škubne jí koutek. Zamyšleně se otočí ke stánku s pitím. Jenže trávit čas s Lunou přinášelo nebezpečné myšlenky, na které rozhodně nebyla připravená. Přesto vnímala to pozvání jako nevyřčenou nabídku smíru... a možná i víc. O to spíš ji mrzelo ji odmítnout.* Vážně děkuji za tanec. A tady máš své věci. *Podává jí je z kabelky.* Ale já asi raději půjdu. Taky si nějaké nakoupím a tak. *Mykne rameny a uhne pohledem. Luna za to nemohla. Momentálně se prostě příliš bála na svém životě něco měnit. Jako by tím mohla pozastavit čas a nepřipustit, aby se rakovina vrátila. A ačkoliv se to Luna nikdy nedoví, jejich rivalita a popichování ji občas umělo nakopnout, když se začínala cítit mizerně. A to bylo nejblíž, jak jsi k sobě zatím byla odhodlaná pustit. Doopravdy nevěřila snadno. A taky si snadno nedělala kamarády na déle než jeden večer. A ten byl teď přeci

*Něco na tom bylo, ale stále si stojí za tím, že obě mají pravdu, ale každá v něčem a to tvoří pravdu celkovou. Popravdě, byla by asi šťastná jako blecha, kdyby ji Bea tu důvěru vrátila, ale to se jen tak nestane, pokud vůbec. Zná Beu, umí v ní číst. Možná chce zase něco mezi nimi otevřít, ale bojí se moc na to, aby něco udělala. A Luna je na tom bohužel stejně, i když trochu otevřeněji dává najevo, že mezi nimi už pomalu něco otevírá, nebo se o to pokouší.* Možná obojí. Záleží na tom, jak mě dnes večer ještě naštveš. I když myslím, že kdyby to byl příslib, tak své věci dostanu rychleji, než si mi je vzala. /Teď jen z jakého důvodu? Proto, že mě tak nenávidíš, nebo vidina užití na jednu noc je až tak lákavá. Kdo ví. Bylo by fajn se v tobě o něco lépe vyznat, B./ *Tanec si užívá a i nakonec to, jak Beiiny ruce bloudí po jejím těle. I přes látku na zádech je cítit, kam až putují a zase se vrací. Je zajímavé, že jako kamarádky toto nikdy nedělali a ani by si to možná netroufli, ale teď? Jsou na úplně jiné úrovni. A to je děsivé i vzrušující najednou. Motá to hlavu až nebezpečně moc.* A kam by ještě mohly? *Nadhodí provokativně. Jako když rybář nahodí a čeká, až se ryba chytne na návnadu. A jak ona, tak i ten rybář vědí, že se jednou chytne. Jen u Bey byla mnohem větší pravděpodobnost.* A to by bylo špatně si to se mnou dát taky? *Zašeptá o něco svůdněji, že i na ní ta představa má taky jistý účinek. proto aby odehnala jejich flirtovací náladu, zavede Beu do otočky a udělá větší prostor mezi ně.* To byla i na Vaší straně, Vaše Výsosti. *Neodpustila si malé popíchnutí skrz titul. Dostanou se tam, kde byli na začátku. A to je možná i dobře, bůh ví jakou propast by vytvořila tato hravá nálada. Možná větší než ta hádka.* Tak počkej ještě. *Poprosí ji, když ji začne podávat věci. Klekne si na jedno koleno a prsty si rozepínat boty, které si i následně sundá a vezme si je do ruky a tou samou pobere i zbytek těch věcí až na jeden balíček pražených mandlí.* Ten je tvůj. Můžeš to brát jako poděkování za dnešní večer. A myslím, že toto by se dalo brát taky jako něco malého. *Položí něžně volnou ruku na její tvář, aby vytvořila clonu a krátce, ale něžně jí políbí na rty.* Normálně by to bylo na tvář, ale mám rtěnku a bylo by to vidět. Dojeď v pohodě domů a zase někdy. *Přehodí si rychle balíčky do volné ruky a rozejde se směrem pryč. Při cestě ale zvedne ruku z botama na rozloučení. I když ten polibek byl mnohem lepší rozloučení, než toto.* /Tak jo, hlavně se neotáčej a nekoukej na lidi. Nikdo nemusí vidět tvoje rudé tváře./

*Nad těmi slovy si jen pobaveně odfrkne a raději už nic neříká. Upřímně si není jistá, jak by se v té situaci zachovala. Kde končí flirt a začíná reálná možnost toho, že by mezi nimi zrušila nějakou hranici. Prsty ji jemně hladí po zádech, když má tu možnost.* Těch možností je spousta. *Zablýskne se jí v očích a svůdně je přimhouří, dívá se na ni intenzivně, přemýšlivě.* Mohla bych ti je zabořit do vlasů, rozcuchat ti tak ten perfektní účes a zaklonit ti hlavu, abych měla přístup k tvému krku. Jak moc nahlas bys vzdychala, kdybych tě tam líbala, co? A co kdybych naopak šla více dolů? Vykasat ti tu sukni. V těch vzácných chvílích, kdy jsi měla džíny, se ukázalo, že máš moc hezký zadek, víš? Ale chtělo by to ověřit. Ale vsadím se, že by sis mé ruce přála ještě někde jinde. Ale to se na parket nehodí už ale vůbec. /Ne, že by tohle jo./ *Škádlit ji ale musela. Nad těmi slovy se musí vážně zamyslet. Bylo by to špatně? Možná jo. Nespávala s holkama, s kterýma se pak musela vídat. Otevíralo to pak dveře nedorozuměním, případně hůř, nějakým citům. A pokud si byla něčím jistá, tak tím, že cítit cokoliv k ní by bylo dost nebezpečné. Skoro stoprocentní jistota toho, že se daná osoba raní.* Možná... *Trhne rameny. Luna jí nepřišla jako holka na jednu noc. Je hodně způsobů, jak ji mohla ranit a tenhle byl podle Bey osobně příliš krutý. Upřímně je nakonec ráda, že tanec skončí. Užívala si ho. Ale zanechal v ní až moc rozvířených emocí.* To mě nepřekvapuje. *Podotkne po úkloně již svým typicky rozverným narcistickým tónem. Raději se však rozhodne rozloučit.* /Hmm?/ *Zmateně zamrká. Nakonec jí cvakne, že se chce asi zbavit lodiček, dokud jí Bea drží věci, a tak počká, než jí je předá. Oříšky si přebere téměř neochotně, jako by tím snad Luně dávala nějakou naději.* /Nebuď směšná./ *Povzdechne si v duchu. Proč musí být všechno tak složité? Takhle dnešní večer neplánovala. Není hloupá, pochopí, k čemu se schyluje, přesto na vteřinu zamrzne. Většinou je to ona, kdo dělá první krok. Ale ona žádný první krok zde připouštět nechtěla. Přesto sebou cukne až příliš pozdě. Nemohla nezaregistrovat něžný tlak těch měkkých úst. Lákalo ji to udělat opak své reakce. Naklonil se blíž a ochutnat ji. Změnit tenhle cudný polibek v něco žhavého a nekontrolovatelného. Místo ho o krok ustoupí a odkašle si.* Jasně, nerada bych měla šmouhu na tváři, takže asi děkuju. *Odpoví jí a odkašle si, aby nezněla ochraptěle.* /Co to vyvádíš, Luno?/ *Když byly mladší, nikdy si nevšimla, že by o ni měla Luna zájem tímhle způsobem? Co se změnilo? Chtěla experimentovat? Oh, ráda by si ji vzala pod křídla a ukázala jí, jak moc dobrý může sex být a že to “hraní okolo” jak to tak při jejich hádce nazvala, mohlo být zatraceně příjemný a rozhodně o nic méně uspokojující, nehledě na to, že měla své metody a hračky. Jenže tohle byla Luna. Všechno mezi nima bylo tak divné, nové, a přesto ve stínu jejich rozkmotření. Nemohla si dovolit si teď něčím takovým zabývat. Musela se starat o práci, kterou by tenhle přešlap narušil, vzhledem k tomu, že na dost věcech pracovala nyní s Lunou. Na svou rodinu. A na to, aby utajila, jak moc se její stav začíná zhoršovat. A tak ignoruje ty roztomile zčervenalé tváře Lunu a jen jí lhostejně mávne na rozloučení, než zmizí v davu. Jako by ten polibek brala vážně čistě jako rozverné přátelské gesto a nic jiného. Ne, že by to musela nalhávat sobě, stačí, když tomu uvěří Luna a bude se od ní držet dál pro své vlastní dobro.*

*změří si jí pohledem, protože jen horko těžko uzná, že má pravdu.* Fajn. *zamručí nakonec, protože na to už opravdu nemůže nic namítnout. I když ho to štve. Pak se začnou bavit o tom, jestli je dobrý být královské krve nebo ne. Trochu ho vytočí to, co říká. Sice královské nesnáší ale zase... vždyť se má celej život jak v bavlnce a ještě si stěžuje. Ale tak jako většinou na sobě nedává nic moc znát, protože emoce jsou u něj viditelné jen málokdy.* Alespoň se k vám ale lidé mají a máte všechno. *zamumlá.* Doufám, že se ještě nevidíme naposledy. Na vás určitě ještě někdy narazím. /A třeba tak polonahou a pak hezky v soukromí v Ghettu. A ještě mamču by to chtělo, ať jsou hody./ *pomyslí si. Asi všem rebelům by se logicky líbilo, kdyby měly dvě královský v ghettu. A navíc její máma - Nyveve - už tam byla a třeba by se ráda vrátila, ne?? Kdo by se rád nevracel do tak hezkýho místa?* To pak ale není žádná sranda. *Namítne. S alkoholem jde vždycky všechno lépe. Sice nepatří mezi ty lidi, kteří pijí denně jen tak, ale zase rád si občas dá.* Uječenými dětmi okolo. *uchechtne se, i když tak makuje úšklebek nad jedním chlapečkem, který se tu začal vztekat.* Rád. *pousměje se.* Jakej styl tancuješ? *Zpetá se, aby nebylo ticho. Už předtím viděl nějaké videa a nebo četl články, kde o tanci mluvila, takže ho to nepřekvapuje, ale přece musí hrát nějaké to malé divadýlko.*

*Už začala mať plné zuby paláca a celého toho života v pozlátku, a tak vyšla do mesta v kožených nohaviciach doplnených bielym tielkom a koženou bundou.* /Veď nemusím sa každý deň správať ako princeznička no nie? Už by sa tu konečne mohol ukázať Connor a Maeve, sakra kde vlastne toľko sú?!/ *Povie si sama pre seba, je stále nahnevaná na svojich súrodencov, že ju tu nechali samú, a tak je ona tá, čo musí reprezentovať zem na všetkých akciách v krásnych róbach s ukážkovým správaním hodným princeznej. Ako sa tak prechádzala prišla k starému stromu, ktorý ju niečím fascinoval, no sama nevedela, čím. Pomaly sa ale začala okolo neho prechádzať.* /Škoda, že tu nemôžem mať mojich krásavcov, tí by sa tu pekne vybehali./ *Spomenie si na svojich psov, ktorých nemohla so sebou zobrať, keďže dobre vedela, že by si nezvykli na nové miesto, a s najväčšou pravdepodobnosťou by ich poslali do psinca, kde by robili problémy. Po chvíli prechádzania sa okolo stromu si sadla do čistej no dosť vysokej trávy, kde začala rozmýšľať o celom živote.*

*Na pár hodin se rozhodl vypadnout z paláce a netoužil, aby ho někde odchytili novináři s otázkami. Tyhle lidi neměl rád. Moc se na veřejných místech se zvýšeným výskytem novinářů mimo akce neukazoval. Raději měl parky a klidné čtvrti, knihovny či čajovny. Byl rád že jeho snoubenka se zřejmě někde zapomněla po cestě netoužil po nějakém setkání s ní. Věděl jak vypadá ale i tak si myslel že by si mohla najít někoho jiného a jeho nechat být. Seděl pod stromem a kreslil si skicu do svého bloku. Vždycky měl rád umění a sám si psal básničky a kreslil. Moc lidem svůj talent neukazoval. Byl takový introvert a málokdo se mu dostal do výběru přátel. Zatím si ani sestry své snoubenky nevšiml a dál kreslil.-

*Keď si neďaleko seba všimne jej už celkom známeho muža, pomaly sa postaví, aby sa k nemu mohla presunúť.* Takže nie som jediná, ktorá vyrazila von z paláca? *Zasmeje sa, keď sa postaví priamo nad neho, aby mu urobila tieň.* Čo maľujte Výsosť? *Šepne, tak aby ju nikto nepočul, nepotrebovala predsa k sebe prilákať pozornosť iných ľudí.* Tak čo, aké ste mali posledné dni v paláci? *Opýta sa ho, po chvíli ticha, no nevie o čom má s ním vlastne hovoriť, jedno však vedela, že sa jej celkom ten muž páčil.* /Určite už ale bude zasnúbený./ *Pomyslí si, aj keď dúfa, že by mohol byť voľný. Ostáva však stáť na mieste, nevie, či si môže prisadnúť vedľa neho.* Eh  .. môžem si sadnúť? *Položí ďalšiu otázku mladému princovi.*

*Z jeho kreslení ho vyruší až hlas, který poznával. Byla to sestra jeho snoubenky, kterou už jednou potkal v knihovně.* /Třeba se dozvím něco o té mojí snoubence./ Myslím že zdaleka ne. *Zvedne oči na ní a mírně se pousměje.* Spousta lidí z paláce utíká, někam kde je větší klid. /Dát skoro všechny rody světa pod jednu střechu nedělá klid nikdy./ Vlastně nic. *Zaklapne blok. Nebyl ten typ člověka co ukazoval svojí práci. To by musela být někdo víc než někdo koho sotva zná.* Jistě. *Pokyne na místo vedle sebe. Dnes měl na sobě obyčejnou bílou košili a džínové kratasy z kterých mu koukali jeho bílé nohy, typické pro švédské podnebí. Moc příležitostí pro opalování neměl.* Emmeline? Nemýlím se? *Zeptá se jí. Byl si stoprocentně jistý že to je ona.* Z Holandska? *Tenhle rod si pamatoval až moc dobře. Vzhledem k tomu že si měl vzít jejich princeznu.* Jinak jsem Algot Andersson. *Nevěděl jestli si ho pamatuje a tak se představil ještě jednou. Rod Andersson už něco v Evropě znamenal. Měli silné spojenectví s Itálií a Německem, které nebyly taky zrovna bezmocné. Navíc Švédsko se po letech zase vyhrabalo na vrchol. Přesněji od doby co vládnul jeho otec. Ted nějakých 24 let.*

Ach, to je škoda, že nič nekreslíte Výsosť, tak načo potom máte ten skicár? *Opýta sa, už-už mu chce ten skicár vytrhnúť, aby sa pozrela, čo pred ňou skrýva, no prišlo jej to neslušné, a tak sa len zvalila vedľa neho na zem.* Nemýlite sa, som Emmeline. Áno, z Holandska, a Vy ste Algot hm ... zo Švédska? *Mierne nakloní hlavu, nevie či si dobre zapamätala krajinu, z ktorej princ pochádza.* /Počkaj, nespomínal niečo otec v spojení s touto krajinou a v spojení s Maeve?/ *Opýta sa sama seba, otca nikdy nejako veľmi nepočúvala, keď hovoril o niečom, čo sa netýkalo priamo jej.* Myslím, že ste sa mi už predstavovali Výsosť, nemusíte to robiť pri každej príležitosti, kedy sa stretneme. *Rozosmeje sa, no príde jej to roztomilé, že na niečo tak dôležité dokáže niekto zabudnúť.* Ale vlastne máte aj pravdu, tá Selekcia dáva poriadne zabrať celému palácu a ešte aj to množstvo zahraničných hostí. Ide ma z toho poraziť, a to som tu len hosťom. *Mykne ramenami, najradšej by už bola doma, alebo niekde kde je to pokojnejšie.*

*Neměl žádnou potřebu jí ukazovat co kreslil a vlastně ani nechtěl. Otravná otázka od ní mu nijak úsměv nezvedla.* /Taková hloupá otázka./ Na poznámky. *Odpoví jí první věc co ho napadne. Nikdy si sice žádný diář nenosil, ale to ona nemohla vědět. Paměť měl dobrou na to aby si všechno potřeboval zapisovat.* Jo ze Švédska. Taky na to i vypadám. *Jeho bílá barva pleti byla typicky severská a možná vypadal jakoby spadnul do pytle s vápnem. To ale i jeho "otec" a hodně švédů.* Nebyl jsem si jistý jestli si mě pamatujete. *Pousměje se a pak se taky zasměje.* To opravdu nemusíme. *Ani potom netoužil jí připomínat kdo je. Většinou se ani připomínat nemusel.* Služebnictvu fajt nezávidím. Starat se o všechny a princovi se selekcí taky ne. Palác jim teď musí praskat ve švech. *Neuměl si představit že by jemu uspořádali selekci. To by ho asi kleplo.* Zase to má výhodu v tom že se všichni soustředí na selekci a když se chce uzavírat nějaká dohoda mezi zeměmi tak si toho většina novinářů ani nevšimne. *Pousmál se. Neměl rád když něco vyjednával a psalo se o tom všude a ještě lidi věřili polopravdám.* Jste tu jen tak na výletě? *Optá se jí. On tu byl hlavně kvůli svému zasnoubení.*

Tak dobre, na poznámky. *Mykne ramenami, bolo jej vlastne úplne jedno, na čo tam má ten skicár, aj keď by sa rada pozrela na nejaké pekné maľby, a tak asi zájde do galérie.* Tak to teda máte pravdu, ste biely ako stena, ale zase niekedy je to na mužoch aj sexi, aj keď ... hm ... mali by ste sa trochu opáliť, veď vyzeráte ako duch. *Predhodí napokon, je jej jedno, ako to princ vezme, i keď by si s nim len veľmi nerada kazila vzťahy.* No jo, nezávidím princovi, aj keď má to niečo do seba. Selekcia je celkom dobrá príležitosť, ako si nájsť partnera a nie len mať vopred dohodnuté manželstvo s nejakou neznámou princezničkou, alebo princom, ktorého vôbec nepoznáme. Takto sa môžu do seba zaľúbiť, a zistiť, či ich to naozaj k sebe tiahne, alebo z ich vzťahu nič nebude. Takže so Selekciou súhlasím, aj keď je to dosť náročné. Ale služobníctvu nezávidím. Majú plné ruky práce nie len so Selekciou ale aj s nami, a to niektoré princezničky sú pekne rozmaznané a služobne sa na nich dosť hnevajú. *Rozosmeje sa, občas počúva slúžky, čo si hovoria o ostatných princeznách.* Och, podľa nich by ste mali ihneď zájsť do solária a opáliť sa. Vraj vyzeráte ako biela stena v salóne alebo na chodbe, a tak sa im môže ľahko stať, že do Vás narazia. *Zachichoce sa.* To máte vlastne pravdu, novinári majú plné ruky práce zachytiť všetko spojené so Selekciou a nás ostatných si ani nevšímajú, čo je super. Počula som, že teraz niekoľko dievčat otrávili na čajovom večierku. Kto vie, ako skončili. Nechápem, prečo to vôbec niekto robí. To nemôžu vymyslieť niečo originálnejšie? Otrava čaju? Veď to je už staré. *Kývne rukou.*

*Uznával že měl barvu jako stěna. Jednak ve Švédsku nebylo úplně počasí na opalováni a jednak moc na nějaké pláže nevylézal a to ani když byl u svého bratrance v Itálii. No vrchol jeho odhalování těla na veřejnosti bylo triko s krátkým rukávem a kratasy. Taky moc nepoužíval slovo sexy nahlas. Byl takový spíš umírněnější a gentleman.* Někdy není špatné vypadat jako duch. Snadno můžete splynout se stěnou a vyhnout se lidem které nechcete vidět. *Pokrčí rameny s mírným úsměvem.* Ve Švédsku stejně není moc počasí na opalování a nějak nevyhledávám válení se na sluníčku. *Spíš zalezl do stínu a díky chladnému švédskému počasí se většinou po pár hodinách na sluníčku akorát spálil.* Na vás je vidět že se opalujete o něco věc než já. *Poznamená s mírným úsměvem.* Pravda že je to asi lepší než mít nějaký domluvený sňatek, ale osobně bych to nechtěl absolvovat. *Jemu byl zrovna zasnoubení čert dlužný. Doufal že princezna bude mít aspoň stejné zájmy jako on a nebude moc komunikativní.* Komorná by rozhodně nebylo moje vysněné povolání. /Převlíkat někomu postel a starat se o rozmazlené princezny bych nedal./ Jo hlavně ten pocit že vás nikdo nemonitoruje od chvíle kdy vystoupíte z letadla. *Tohle nesnášel.* O tom jsem slyšel. No myslím si že tohle bude teprve nějaká předehra od rebelů. Otrava čajem nemůže být všechno čeho jsou schopní. Tedy podle toho co jsem slyšel. *Historku o tom jak tu jeho otce rebelové málem zabili slyšel už nejmíň stokrát a nehodlal nic podobného zažít.*