Jeskyně s vodopádem

*Dneska mel domluvenou schůzku s Adyou, na kterou se strašně těší. Nikdy by neřekl, že se začne bavit s někým, kdo je původem z paláce, jelikož ví, jak to zničilo jeho tátu, ale pokud ji neřekne to, co dělá, nějak špatný by to být nemuselo. Už dlouho se rozhoduje, že si pořídí psy, proto se ještě staví na chovné stanici a díky tomu se zdrží, proto se bojí, že tam dojde a ona tam zbytečně bude čekat.* /Tu kuličku si pořídím třeba zítra./ *Dojede na motorce až k jeskyni a dojde až dovnitř. Už se mu zdá docela zima, proto si nebral na sebe plavky. Když se budou chtít koupat, půjde prostě v boxerkách. Jinák má na sobě světle růžovou mikinu a modré džíny onošeného vzhledu. Vlasy ani nemá narovnané, takže je má přirozeně zkroucené do kudrlinek. Poté si stoupne ke zdi jeskyně, o kterou se opře a z batohu vytáhne bonboniéru, kterou si dá za záda, aby ji neviděla až přijde.*

*na dnešní setkání s Attiem a těší, ale zároveň je dost nervózní. Je to poprvé, co bude venku z paláce s nějakým klukem, takže je to dost pochopitelné. Na sobě mě černé úzké džíny a tmavě červený lehký svetr s trošku větším výstřihem. Vlasy si nechala rozpuštěné a make-up má jen lehký, ostatně jako vždy. Plavky si nebrala a upřímně doufá, že Attie se nebude chtít koupat, protože se jí moc nechce před ním ukazovat. Na to nemá dost sebedůvěry. Vzala si s sebou maličkou přenosnou kyslíkovou nádrž, aby se jí po cestě do jeskyně lépe dýchalo. Nezapomněla ani na svůj foťák, který s sebou tahá všude. Jakmile dojde blíže k jeskyni, kyslíkovou nádrž si sundá a schová ji do kabelky. Nechce, aby ji Attie viděl. Pomalým a trochu nejistým krokem se vydá hlouběji do jeskyně a doufá, že už tu Attie bude, takže když ho uvidí, tak se jí uleví.* Ahoj. *Pozdraví ho a úsměvem a rozhlédne se kolem.* Je to tu nádherné.

*Docela se zdrží kvůli návštěvě psů, které by si chtěl pořídit, takže doufá, že jestli tam už Adya bude, že se na něj nebude zlobit. Hned jak zaparkuje před jeskyní, vystřelí do jeskyně, kde si oddychne, že tady ještě není, ale trochu se zděsí, že by se ji něco mohlo stát nebo že se rozhdola prostě nepřijít. Proto si zkontroluje mobil, jestli nemá od ní nějakou zprávu. Oddychne si ale když uslyší její hlas a hned se na ni usměje.* Ahoj, jsem rád, že jsi přišla. *Pozdraví ji a také se rozhlédne kolem sebe.* To je. Většinou je tu i hodně turistů, ale teď to vypadá, že jich tady moc není. Je to hodně romantický místo, takže se divím, že tady nejsou žádný ocucávající se páry. *Uchechtne se a pak se zazubí a podá jí s úsměvem bonboniéru.* To je pro tebe. *Druhou rukou se poškrábe na zátylku.* Jak se vůbec máš? *Zeptá se ji hned na první a klasickou otázku, která ho napadne.* /Tad vlastně děda požádal babičku o ruku. Pomocí krabice od pizzy./

*je trochu nervózní, ale zároveň se hodně těší. Je ráda, že konečně vypadne z paláce, protože se moc často ven nedostane. Jelikož se rozhodla jít pěšky, tak si s sebou vzala přenosnou kyslíkovou nádrž, aby se jí lépe dýchalo a neseklo s ní někde. Když dojde až k jeskyni, kyslíkovou nádrž schová, protože nechce, aby ji Attie viděl a ona mu pak musela říct o své nemoci. S ním si připadala minule jako normální holka a chce, aby to tak zůstalo, takže mu to neplánuje říct.* Taky jsem ráda, že jsi přišel a nenechal mě trčet v jeskyni samotnou. *Uchechtne se a rozhlédne se kolem sebe.* Naštěstí že tu nejsou. *Asi by jí to fakt bylo dost nepříjemné, kdyby se tady nějaký pár vedle nich líbal. Překvapeně na něj koukne, když ji podá bonboniéru a na tváři se jí objeví široký úsměv.* Děkuju, tos nemusel.*její tváře naberou červenou barvu a tak raději trochu sklopí hlavu.* Dobře, ty?*oplatí mu otázku s posadí se na kámen vedle nich.* Ta motorka venku je tvoje?*zajímá se a rozbalí tu bonboniéru.* Vem jsi. *Nabídne mu s úsměvem a sama si jeden kousek vezme.*

*Dojde do jeskyně, kde se opře o její zeď, kde čeká, jestli Adya přijde nebo nepřijde. Poté se už rozhodně zkontrolovat mobil, jestli s ejí třeba náhodou něco nestalo nebo jí do toho něco nevletělo, ale to uslyší její hlas a musí se na ni usmát.* To bych si nikdy nedovolil. *Zazubí se na ni a pokrčí rameny. Neměl by důvod ji tady nechat, když se sám těšil na to, až ji zase uvidí.* Ale turisti se tu možná objeví, ti ti ten cucající se pár nahradí. *Zasměje se a pak ji podá bonboniéru a u toho se nervózně poškrábe na zátylku.* Nemusel jsem, ale chtěl. A když já něco chci, tak přesto nejede vlak. *Usměje se na ni a posadí se na další kámen vedle ní.* Dá se to, mám se fajn. *Usměje se a po její další otázce přikývne.* Jo, ta je moje. V rodině se učí na ní řídit snad každej. *Uchechtne se a pokrčí rameny.* Ale to jsme přinesl tobě a ne abych ti to ujídal. *Nakrčí obočí, ale na tváři má stále menší úsměv.*

*když si všimne Attieho, uleví se jí, protože tu rozhodně nechtěla být sama a je ráda, že se na ní nevybodl. Pozdraví ho a po jeho slovech se na něj usměje.* Raději turisty než cucající se pár.. to by bylo divný. Navíc bysme jim rušili soukromí. *Uchechtne se. Když ji podá bonboniéru, na tváři se jí objeví široký úsměv a zároveň zčervená.* Jak myslíš, ale vážně jsi to dělat nemusel. *Uchechtne se a posadí se na kámen vedle nich.* to máte jako tradici? Učit se jezdit na motorce?*zeptá se trochu pobaveně. Přijde ji to zvláštní, ale zajímavé.* Ale já se chci podělit. Dělej, vem si.*přikáže mu a koukne na něj nekompromisním pohledem, protože v tomhle nepovolí.*

Tak by šli jinam. Nedělalo by mi problém je vyhodit. *Zazubí se na ni a docela pobaveně se usměje nad představou toho, jak vyhazuje nějaký cucající se pár.* Myslím a vážně jsem to chtěl udělat. A klidně budu chtít pokaždé. *Usměje se na ni a pak pokýve hlavou na její otázku ohledně motorky a na ty další se zasměje.* Jako by, i tak se to dá říct. Ale spíše to máme i místo auta. Tak máme každej člen motorku. A netuším proč. Možná proto, že motorky jsou prostě zajímavý. *Uchechtne se a pokrčí rameny.* /A na utok, se na nich jede líp, než autem. Ma vůbec někdo od nas auto? Měl kdy nějakej rebel auto?/ *Poté pobaveně protočí očima a vezme si teda z bonboniéry.* Ty bys nedala pokoj, že? *Zasměje se, když to sní a pobaveně nad ní zavrtí hlavou.*

Nemůžeš je vyhodit. Spíše my bychom měli odejít, aby měli soukromí. *Namítne pobaveně.* Jsi tvrdohlavý. *zkonstatuje a uchechtne se. Poté se začne vyptávat na tu motorku a přijde ji zajímavé to, že každý z jeho rodiny má motorku.* To jste jako nějaká rodina gangsterů? Ti jezdí na motorce, ne? *pokládá mu další otázky a pobaveně na něj koukne.* /V Angeles je jen jeden gang.. rebelové./*napadne jí, ale Attie ji nepřipadá jako rebel. Přijde jí na to až moc hodný. Vždyť rebelové zabili jejího tátu při útoku a on jí někoho takového, jako je rebel, nepřipomíná. Když si konečně vezme kousek z bonboniery, vítězně se na něj zazubí.* Nedala, taky dokážu být tvrdohlavá.

Soukromí můžou mít doma. *Zazubí se na ni a po jejích slovech se zasměje a pokýve hlavou.* To se u nás v rodině dědí už od mých prarodičů. A řekl bych, že to zasahovalo i dál. *Svěří se ji pobaveně. Pak už řeší motorky a když řekne to o tom gangu, snaží se na sobě nedat najevo, že na chvili ztuhl.* Jo, ale my žádní gangsteři nejsme, neboj. *Uchechtne se a lak pokračuje dál.* Jen máme lásku k motorkám v rodinez dědičnou. *Pokrčí rameny a usměje se na ni.* /Jo, jsme rebelové, ale gang bych tomu neříkal. Jsme taková nezávislá, nevinná, malá skupinka lidí, kteří se snaží zamordovat královskou rodinu. Taky dědičná záliba./ *Uchechtne se v duchu a poté se s úsměvem koukne na Adyu a chvíli ji jen sleduje a stěží se pak od ní odtrhne.* Toho jsem si všiml. *Zasměje se.*

To jo, ale i tady. *Stojí si pobaveně za svým.* Takže se není čemu divit, že jsi tvrdohlavý. *Uchechtne se. Poté začnou řešit motorky a ona narazí na jeho rodinu. Je dost všímavá, takže si všimne, jak nachvilku ztuhl.* Nemyslím to vážně. Vždyť bych tě tipovala spíš na nějakýho andílka než na gangstera. *Usměje se. Nechtěla ho nějak urazit nebo znepokojit, takže doufá, že to pravě neudělala.* Když můžeš být tvrdohlavý ty, tak i já. *Zazubí se na něj, načež si vzpomene na svůj foťák. Položí bonboniéru mezi ně a vytáhne ho z kabelky. Dává si přitom pozor, aby Attie nezahlédl tu přenosnou kyslíkovou nádrž. Než stihne jakkoliv Atticus zareagovat, rovnou ho vyfotí a pak se na své dílo podívá a uchechtne se.* Vypadáš tam skvělé. *Strčí mu foťák před nos a nevinně se na něj zazubí. Poté si všimne, že dojel autobus plný turistů, kteří se do jeskyně nahrnuli.* S těmi turisty jsme to zakrikli.*uchechtne se, ale zároveň se trochu zamračí, protože bez turistů to tu rozhodně bylo hezčí.*

No jo pořád. *Uchechtne se. * Ale i tak, jsou lepší místa na soukromí. *Dodá si ještě tvrdohlavě, ale spíše pro sebe. Je rád, když ma poslední slovo.* Vážně? Takže bys neřekla, že jsme třeba nějaký krvelačný gnagster? *Zasměje se a u toho se poškrábe na zátylku.* Samozřejmě, že jsem ale andílek, ten největší. *Zazubí se na ni a ignoruje tu myšlenku, že se vlastně skoro trefila do toho, co je zač.* Ato je co za pravidlo? *Odfrkne si na oko uraženě. Když vytáhne foťák, překvapeně se na ni koukne a než se naděje, tak je na fotce.* Hej, tohle není fér. Kdybys mě upozornila, tak ti i zapozuju. *Zasměje se a schválně ohrne spodní ret. Následně se překvapeně ohlédne po těch turistech a nahlas zaskuhrá.* To si snad ze mě dělaj... Srandu. * Zamumla si a teďmá chuť chytnout ten nozik co má v batohu a všechny turisty do jednoho vykuchat.* Mám je vyhnat? *Zamračí se a koukne se tázavě na Adyu.*

Vždyť je tohle.vyhlaseny jako jedno z nejromantičtějších míst. Jaká další romantická místa, která jsou ještě víc romantická, asi tak existují?*povytahne jedno obočí a na tváři ji přitom hraje pobavený úsměv.* Ne, neřekla.*protočí očima a uchechtne se. Jeho rodinu sice nezná, ale Attie ji rozhodně takový nepřijde.* Jenom si dávej pozor, abych svůj názor nezměnila.*pohrozí mu pobaveně.* To jsem teď vymyslela.*poinformuje ho. Poté vytáhne svůj foťák a rovnou ho vyfotí.* Kdybych tě upozornila, tak už bys na ty fotce nebyl takhle svůj. Pózoval bys, což jen tak přirozeně neděláš.*uchechtne se a dyž pak ohrne spodní ret, vyfotí ho znovu*, Teď jsi mi zapózoval.*zasměje se. Pak už si všimne těch turistů, nad čímž se trochu zamračí.* Ne, to je dobrý. Třeba zachvilku odejdou.*řekne nadějně a bezrozmýšlení se posune o malý kousek blíž k Attiemu. Většinu dne tráví zavřená ve své komnatě, takže tolik lidí v tomhle malém prostoru je pro ní trochu nepříjemné a zároveň i nebezpečné vzhledem k její nemoci.*

Eh, co ja vím? Určitě něco jo. Třeba maják nebo i klidně pokoj, když jsou tam dva lidi co se maj rádi? *Zazubí se na ni a doufá, že nezní jako starej a ještě k tomu beznadějnej romantik.* Tak já ten nůž a sadu různých dýk co mám v batohu vytahovat nebudu, nechci abys ten názor změnila. *Pronese ze srandy, i když by se to dalo považovat za poloviční pravdu, když se v jeho batohu určitě povaluje nejakyz menší nožík, které tam nosí pro všechny případy.* Úžasný, takže to nemusi platit, ne? *Zasměje se a pokrčí rameny.* Ale jojo. Na fotkách přirozeně pózuju. *Uchechtne se a nevinně se na no zaculí.* Můj Illeagram je jedna velká přirozená póza. *Řekne na oko vážně, přičemž s eu toho usmívá, takže to vážně nevypadá. Pobaveně na ni zavrtí hlavou, a následně ho potom už naštvou turisti. Když vidí, jak se k nemuz posunula blíž, ochranářsky ji položí tuku na rameno.* Ja je vážně klidnez vyženu. Klidně a bez násilí, neboj. *Usměje se na ni a jen čeká na její souhlas nebo neosuhlas.*

Tak fajn, tahle konverzace tady končí, než se dostaneme někam, kam nechci. *Raději to utne a uchechtne se. Pak na něj koukne a pobaveně ji zajiskří v očích.* Jo, to bys fakt dělat neměl. Nože a dýky si nech pro někoho jinýho. *Zasměje se.* No to teda musí platit. Co řeknu, to platí.*Zazubí se na něj. Nemyslí to ale až tak vážně. Poté už vytáhne svůj foťák, který s sebou tahá všude a vyfotí ho.* Ale furt pózuješ, to není to samý jako momentka. *Stojí si za svým.* Jo, to jsem si všimla.*zamumlá a lehce se začervená, když tím vlastně přizná, že si hledala jeho Illeagram, na kterém pak nějakou tu dobu strávila. Poté už se v jeskyni objeví i turisti a ona se nevědomky trochu přisune k Attiemu. Tolik lidí v menším prostoru v ní vyvolává trochu úzkosti a zároveň strach, protože je tak větší riziko, že něco chytí. Může ji vesměs zabít i blbá rýma. Když ji položí ruku na rameno, ztuhne a doufá, že si toho nevšimne. Na jednu stranu ji to přijde příjemné, ale na druhou stranu má chuť se odtáhnout.* Je to veřejný místo, bylo by hnusný, kdybysme je vyhnali. *Řekne a následně se na něj otočí a pousměje se.* Vážně, je to v pohodě. Jenom musíme hlídat tu bonboniéru, nebo ještě přiletí nějaký dítě a sní nám ji. *Uchechtne se.*

A kam se nechceš dostat? *Zazubí se na ni a nakloní hlavu na bok a pobaveně se na ni usměje.* Dobře, dobře. Tak já tě poslechnu a dýky se nechám pro někoho jinýho. *Zasměje se a pak pobaveně povytáhne obočí.* A to si vzala kde? *Uchechtne se a pobaveně nad ní zavrtí hlavou.* Ale na momentkách vypadam strašně. *Zasměje se a pokrčí rameny. Pak tazávě povytáhne obočí, ale to že nejspíš projížděla jeho účet nechá být, i když ho to potěší, ale to by si nepřiznal na hlas. Když vidi jak je nesvá, když přijdou lidi, položí ji ruku na rameno a povzbudivě se na ni usměje.* Fajn, tak já je tady nechám být. *Pokrčí rameny, ale pak vstane.* Ale neunikne mi, že si mezi něma nesvá. Pojď, svezu tě na ještě jedno hezký místo. Jestli se teda se mnou nebojíš jet. *Uchechtne se a čeká, nestli půjde nebo ne.*

Do určitých.. ehm.. míst. *Uchechtne se a doufá, že už to Attie nebude dál rozvádět.* Určitě je někdo ocení víc než já. *Opravdu si je jistá, že ona za ty dýky nestojí.* To jsem taky teď vymyslela. *Zasměje se a předvede opět svůj "argument".* Nevypadáš, vypadáš na nich skvěle. *Namítne pobaveně. Skutečně ji ty fotky přijdou skvělé. A taky vtipné. Ani si pořádně neuvědomí, že se tak nějak přizná k tomu, že si projížděla jeho Illeagram. Trochu ji vyvedou z míry ti turisti, co se tady objeví, ale snaží se Attieho přesvědčit, že je opravdu v pořádku. Bohužel ale neúspěšně.* Kam?*zajímá se a vstane.* Ale musíš jet pomalu. *Přikáže mu. Není si jistá, jak by to její plíce zvládli, kdyby jel rychle. A úplně se tady před ním nechce začít dusit.*

Těch místo je spousta. *Uchechtne se pobaveně a zavrtí nad ní hlavou. Na další jeji slova jen kehce pokrčí rameny a dál ty dýky, které ani v batohu nemá, nerozebírá. Sadu dýk má doma, jelikož není až takový fanatik, které by sebou musel nosit plno dýk každý den. Stačí, že tam má maximálně menší nožík.* Ty ato tvoje vymýšlení na místě. *Zasměje se a zavrtí hlavou, příčemž mána tváří stále úsměv.* Co třeba útesy? *Usměje se na ni a přejde k motorce. Nechce aby tady musrla zůstávat, když na ni vidí, že se tady necítí dobře.* Neboj, pojedu opatrně a pomalu. *Následně z motorky vezme helmu, kterou on stejně moc nenosí a a nasadí jí ji na hlavu a utáhne ji ji tak, aby ji nepadala, protože přece jen je to jeho helma, takže jeho velikost. Pak se posadí a čeká, až se posadí i ona.* Pořádně se drž, nerad bych tě po cestě někdo ztratil. *Uchechtne se a pak se pomalu rozjede k útesům.*

*protočí nad ním očima, ale už to raději dál nekomentuje. Hádá, že Attiemu je dost Jasné, kam tím míří.* Hele, lepší vymýšlet na místě, než nevymýšlet vůbec. *Zazubí se na něj, jakoby teď řekla větu, která ovlivní lidstvo.* Tak jo. *Nadšeně kývne hlavou a usměje se. Poté zase schová svůj foťák a vydá se za ním k motorce. Je z toho trochu nervózní a doufá, že to nějak udýchá a Attie splní svůj slib, že pojede pomalu.* Dobře.*kývne hlavou a musí se pousmát, když ji nasadí helmu, která je jí stále dost velká. Poté se posadí hned za něj a pevně ho obejme rukama kolem těla.* Neboj, mě se tak lehce nezbavíš. *Uchechtne se a následně už vyjedou směrem k útesům.*

*i když už nemusí tajit svého bratra, tak se na tu schůzku moc netěší. Přemýšlel, že by ho tady násilím dotáhl místo něj, ale nakonec zjistil, že má dostaveníčko s jinou účastnicí. Jelikož s Raelynn vyráží do města, není formálně oblečený, ale má jen džíny, bílé tričko a černou koženou bundu. Dneska už ho nemodruje ani kocovina konečně, takže zase vypadá jakž takž jako člověk. Dojde ke komnatě Raelynn, zaklepe a počká, až mu otevře.* Ahoj. *pozdraví ji.* Jak se máš? *zeptá se na asi tu nejvíce obyčejnou otázku.* Můžeme?

*Dneska má mít rande s princem. Nebo spíše, jak před nedávnem zjistila, s jedním z princů. Když o tom slyšela, musela nechápavě zírat do stěny asi tak půl hodinu než jí došlo, že jí královští doopravdy převezli a ona o tom neměla ani tucha. Na sebe si oblékla roztrhané džíny a černý crop top, protože i když by nejspíše měla nějak dávat najevo, že je jedna z Elity, z vysoka na to kašle. Moc dobře si uvědomuje, že jí spousta lidí v Elitě nechce, ale nad tím se vždy jenom ušklíbne a v duchu jim ukáže prostředníček. Z rozesílání prostředníčků jí ale vyruší klepání na dveře, které otevře.* Ahoj. *Odpoví trochu váhavě a sjede ho pohledem, jako kdyby jí to pomohlo odhalit, který z těch dvou idiotů je právě před ní. Bohužel v tomhle je dost bezradná a značně jí to komplikuje práci, kvůli které sem přijela.* Momentálně zmateně. Ty jsi která z těch stejných buněk? *Nakloní hlavu mírně na stranu s menším falešným úsměvem.* Jo, klidně. *Pokrčí rameny a vyjde za ním na chodbu.* Dělíte se takhle jako buňky běžně? Že za chvíli tu budete čtyři, pak osm a pak... no vždyť víš. *Nechce se zrovna teď zaobírat složitějšími výpočty.*

*dojde ke komnatě Realynn, a když mu otevře, tak jí pozdraví. Pořádně si neuvědomí, že vlastně Raelynn neví, se kým mluví, takže prvně moc nepobírá její zmatený pohled.* Jsem ta hezčí buňka, takže Jace. *zazubí se na ni. Když ho poté ujistí, že můžou jít, nabídne jí rámě a společně se vydají směrem k nádvoří, kde je připravené auto.* Neumíš základní počty? *zeptá se trochu pobaveně, když to utne hned na osmi.* A ne, to nedělíme. Naštěstí. *uchechtne se.* A doufám že se ani dělit nebudeme. *řekne trochu vážněji. On osobně by úplně dvojčata nechtěl.. ví, kolik šedin tátovi přibylo, díky němu a Justicovi. Když dojdou k jeho autu, otevře jí dveře na místě spolujezdce a sám se posadí na místo řidiče.* Brácha říkal, že vás minule málem vyboural ,protože jsi mu řekla něco divnýho, takže tě rovnou upozorňuju, dávej si bacha na to, co říkáš. *nechce riskovat, že tohle bude jeho poslední schůzka a navíc mu Raelynn už tak přijde děsivá*

*Sjede ho zmateným pohledem a uvažuje, kterej z těch debilů před ní akorát stojí.* /Myslela jsem, že svět takovýho idiota nezvládne a teď musí zmáknout hned dva. Život je někdy fakt nefér./ *Po jeho odpovědi nadzvedne mírně obočí a pak se ušklíbne.* To je dost diskutabilní, na rozdíl od tvýho nízkýho IQ, který máte s bráchou nejspíše stejný. *Neodpustí si příležitost k rýpnutí a pak se s ním vydá na nádvoří, přičemž mírně protočí očima nad tím nabídnutím rámě, které ale nakonec přijme.* Umím, ale většinou se nezahazuju s něčím zbytečným a myslím, že hlavní myšlenku, kterou jsem chtěla vyjádřit, jsi pochopil. *Opáčí a pak se uchechtne, když slyší jeho odpověď.* Vidíš, jak jsi chápavej občas. *Pochválí ho s ironickým podtónem.* Nejsi sám. *Přikývne, protože v to nejspíše doufá celá země. V autě se posadí na sedadlo spolujezdce, kde se hned uvelebí a začne si hrát s konečky jednoho svého dredu. Když slyší to upozornění od Jace, vyprskne smíchy.* Na pusu si nikdy pozor nedávám a doufám, že pouta a lepenku sis nechal pro nějakou křepelku na večer v komnatě. *Ušklíbne se.* Navíc to byl vtip, jak jsem měla vědět, že hodí smyka? Asi má nějak černý svědomí nebo co. *Pokrčí stále bezstarostně rameny a jednu nohu si přitáhne k sobě na sedadlo, aniž by se starala o to, že by ho mohla ušpinit botou.*

*řekne jí, s kým má tedy schůzku. Je rád, že je to konečně odhalené, ale to, jak se ho ptá snad každý člověk už ho štvě.*/Měli by jsme se nějak odlišit.. Jůša by si mohl nechat ty růžový vlasy./*napadne ho, ale je mu jasné, že to mu neprojde.* Nene, Justice je na tom hůř. *brání se pobaveně.* Já jsem ale chápavej skoro vždycky. *opět se musí bránit. Poté jí otevře dveře na místě spolujezdce a posadí se na místo řidiče. Upozorní jí, že by si měla dávat pozot, na to co říká, nebo nakonec ještě sknčí někde v příkopu. Povytáhne obočí nad její odpovědí.* No.. s těma poutama jsi to odhadla správně, ale lepící pásku mám i v kufru. *vozí s sebou něco málo pro všechny případy.* Taky by mě to polekalo. *začne trochu bránit Justice. Když vidí, jak si přitáhne koleno k bradě, odolá otrávenému protočení očima nebo nějakému napomenutí. Jen doufá, že to moc nezašpinila. Když dojedou na místo, zaparkuje hned u vchodu do jeskyně, aby se zbytečně nemuseli potkávat s novináři, kteří na něj teď všude jen číhají díky tomu, že se zjistilo, že jsou princové dva. Opět jí otevře dveře a poté společně vejdou dovnitř, kde nechal připravit deku a nějaké občerstvení, takže je to takový provizorní piknik.* posaď se a klidně si cokoliv nabídni. *kývne hlavou k občerstvení a sám se posadí.*

Nemůžu zatím posoudit, každopádně jste na tom oba nejspíš dost bídně. *Ušklíbne se a poté se na něj i zazubí.* Vážně? Chápavýho chlapa jsem ještě nepotkala. Chápeš i ženskou logiku? *Popíchne ho, protože nezná chlapa, který by ženské logice rozuměl. Zatím se setkala akorát s těmi, kteří na ní nadávali a ženský označovali za příšery z jiného vesmíru. Když pak dostane v autě varování ohledně toho, co má a nemá říkat, důrazně převrátí očima.* Nějakou mašinu na odchyt duchů taky, když jsi tak paranoidní? Jenom doufam, že tam nemáš mrtvolu. *Ušklíbne se znechuceně a pohledem zaletí směrem do zadní části auta, kde se nachází kufr, jako kdyby čekala, že odtatud prostrčí hlavu ufo a zamává jí.* Netušila jsem, že jste takový strašpytlové. *Pokrčí rameny a nezaujatě kouká z okýnka, přičemž si hraje pořád mezi prsty z dredem a nohou podupává do rytmu písničky, která jí zní v hlavě. Schválně tou nohou, kterou má na svém sedadle, protože miluje provování těhle princátek a tuší, že jejich auta jim budou milejší, jak palác. U jeskyně vystoupí z auta a poprvé její obličej opustí ironický škleb a nahradí ho údiv, protože i když tu jako malá byla, protože zde vyrostla, už zapomněla, jak krásné tohle místo vlastně je. Rychle ale údiv zase zamaskuje a následuje Jace do jeskyně.* Ukážeš mi nejdřív, co jsi nechal otrávit? *Zeptá se s nadzdviženým obočím a přejede to jídlo pohledem.*