Ulice v LA

*Je docela překvapený díky tomu, co se dozvío jejich sestře a docela ho ta slova bolí, jelikož mu vždycky na jeho starší sestře záleželo stejně jako na té mladší a má ji rád stále, ale je na ni naštvaný, že je opustila.* Je dobře, že jsi utekla... *Zamumlá a stále je tou informací docela dost zaskočený.* Třeba ti jen nechtěla ublížit, proto ti to nejdřív tajila. Určitě by ti nechtěla ublížit, vždyť je to pořád naše starší ségra, ne? *Prohodí a potom už vytáhne cigaretu a hned si ji zapálí.* Čtyři roky je tady a nic nám neřekla... *Polkne jakoby si to teprve teď začal uvědomovat. Když mu sebere cigaertu, zamračí se, ale po jejích slovech jeho výraz zase zjemní.* Pomáhá mi to na nervy. *Pokrčí rameny a potom přikývne.* Dobře, slibuji, nebudu si tím ubližovat. *Potom se zas na ni trochu zmateně podívá a povzdechne si.* Neztratíš mě, jasný? Nic se mi nestane a ani neodejdu, nejsem Hedda. Nikdy bych nedokázal od tebe, od rodičů odejít. *Řekne co nejvíc pevným hlasem, ale u toho se mu do očí rvou slzy.*

*Řekne mu, co se stalo v parku a i to, jak od Heddy utekla.* Změnila se. *Vzlykne potichu a pak se trochu zamračí, když ho sleduje, jak si zapaluje cigaretu. Vezme mu jí a uhasí jí o zem.* Tak si najdi něco jinýho. *Namítne. Je plno věcí, který by mu mohly pomoct na nervy a neubližují mu.* Dobře. *Přikývne, když jí slíbí, že si tím přestane ubližovat a pak potichu poznamená, že nechce ztratit i jeho. Po jeho slovech se jí skutálí po tvářích pár slz. Vidí i ty slzy v jeho očích. Krátce přikývne a utře si rukávem tváře.* Rodiče se nesmí o Heddě dozvědět. Nechci vidět zase mámu brečet. *Poznamená, i když to Romeovi už nejspíš mohlo dojít.*

Změnit se mohla, ale snad ne tolik, aby ti ublížila. *Zamumlá a sám se v to snaží doufat. Jeho sestra mu chybí, ale potom, co se teď dozvěděl si není jistý, jestli ji někdy vůbec chce vidět. Poté mu už vezme cigaretu, tak jí slíbí, že s tím přestane, i když sám ví, že to jsou jen řeči, jak ji uklidnit.* /Teď kdyby mě viděla s trávou, tak moc nadšená nebude./ *Do očí se mu vecpou slzy a pár se mu i skutálí po tváří, ale hned si je je utře.* Neboj, ode mě se to nedozví. A pochybuju, že by jim to Hedda řekla. *Povzdechne si a hlavu si opře o zeď.* Měli bysme jít, ať rodiče nemaj strach. Zvládneš to? *Zeptá se jí starostlivě a opět si ji prohlédne.*

*Na jeho slova o tom, jak se jejich sestra změnila jen pokrčí rameny a už na ně nic neříká. Místo toho mu uhasí cigaretu, protože ho nechce taky ztratit a moc dobře ví, jak kouření škodí zdraví.* Jo, ta s náma dobrovolně už nepromluví. *Setře si rukávem všechny slzy a rychle zamrká, aby rozehnala všechny slzy, které se na její tváře skutálet nestihly.* Jo, zvládnu. *Přikývne.* Co jim řekneme? *Koukne na něj trochu bezradně. Moc dobře ví, že už měla být dávno v ghettu, protože je všem jasné, že tak dlouho by střílet šípy do stromu v parku nejspíš nevydržela.*

*Slíbí jí, že s cigaretami přestane, i když ví, že tenhle slib nesplní a nedodrží ho. A i kdyby, stále tu je i tráva, z které by asi taky nebyla moc nadšená, kdyby se to dozvěděla, proto radši mlčí.* Však mi ji na nic nepotřebujeme, tak ať s náma nemluví. Zvládli jsme to bez ní čtyři roky, zvládneme to i dál, ne? Její vina, že odešla. *Pokrčí rameny, ale i tahle slova ho bolí, protože by chtěl, aby jejich rodina byla zase celá. Následně usoudí, že by se už měli vydat do ghetta a na její otázku zamyšleně našpulí rty.* Že jsme si udělali sourozenceký den a zapomněli jsme na čas. Napřed trénovala, pak jsme šli třeba do kavárny pak třeba na útesy a úplně jsme na čas zapomněli. *Pokrčí rameny a vstane, přičemž ji podá ruku ruku, aby se mohla postavit.*

Jo, asi jo. *Řekne potichu a u toho přikývne. I když si říkala, že po čtyřech letech není možné, aby se Hedda vrátila, pořád v ní byla malá jiskřička naděje, kterou teď sama Hedda uhasila několika litry ledové sprchy. Bolí jí, že se na ně takhle vykašlala a ještě k tomu jí dneska lhala. Pak se na to ale snaží myslet, aby jí netekly pořád další a další slzy a zeptá se Romea, co řeknou rodičům.* To zní hezky. Někdy bysme to mohli udělat doopravdy. *Zazubí se na něj, i když jí v očích jde vidět pořád ten smutek. Je ale mnohem menší, než když jí tu našel. Chytne se jeho ruky a postaví se. Luk se šípy si vezme do ruky a pak se s ním vydá do ghetta.*

*Nemohl se večera dočkat. Prakticky pořád chodil v komnatě dokolečka a sledoval čas. Nebýt Kathiky, na festival by se vůbec netěšil a nejspíš by tam ani nešel. Taková zábava pro něj moc nebyla. Radši by seděl v komnatě s knížkou, než být mezi miliardou lidí. Jakmile se na hodinách objeví čas, na který čekal, vydá se z komnaty k pokoji Kathiky. Zjistil si, který to je. Na sobě má černé džíny, bílé triko a černou koženou bundu. Jako pokaždé, když jde někam do města, má v uchu černou náušnici. V paláci jí nenosí, protože se to na porady a k obleku nehodí. Jakmile dojde k jejímu pokoji, zaklepe na dveře a s trochu nervózním úsměvem počká, než mu otevře.*

*Je vděčná Wellsovi za to, co pro ni udělal. Když opustila Prosklený salonek, vydala se hned za rodinou. Povídala si s nimi a její rodiče samozřejmě vyzvídali, co má s Wellsem. Když se o tom bavili byla celá červená. Pak jim i řekla, že s ním jde dneska na Festival. Nevadí jim to. Navedla je do Bazénu, kde se zabaví. A ví, že na sebe budou mít čas do neděle. Před chvilkou dosprintovala do svého pokoje, kde si dala krátkou sprchu a umyla si i vlasy, které si trochu natočila a pak pár pramínků spletla do copánků. Vzala si na sebe černé šortky a k nim boty, které se k nim hodí, protože jsou ve stejném stylu. Má ještě červené tílko bez ramínek. Líčení si udělala třpytivé líčení a rychle si i nalakovala nehty. Protože spěchala, několikrát to přetáhla, nad čímž se rozčilovala. Ale nakonec je s výsledkem docela spokojená. Když slyší klepání na dveří, akorát si dává náušnice*Momentík!*Zavolá a pak se jí konečně podaří dát si poslední náušnici a rychle otevře dveře, kde uvidí Wellse. *Ahoj. Promiň, trochu jsem nestíhala.*Omluví se, že mu hned neotevřela, i když čekal tak půl minuty.*Jdeme?

*Neví co si myslet o Claviovi. Má pocit, že jí hlava za chvíli vybuchne. Od doby, co ho potkala na vyhlídce prakticky nevylízala ze svého pokoje v ghettu. Nedokázala by s nikým komunikovat, aniž by se rozbrečela. Když se ale dozvěděla o festivalu, usoudila, že by to mohlo být dobré rozptýlení. Nakonec se prostě připravila a vydala do města. Doufá, že nepotká nikoho známého a bude si moct dnešek užít co nejvíce. Brzo se vmísí do davu, mířícího na náměstí a jakmile tam je, krátce se rozhlédne a zamíří ke stánku s pitím, kde si koupí kelímek piva. I s ním se poté vydá co nejblíže k pódiu.*

*Dojde k pokoji Kathiky a zaklepe na její dveře. Pousměje se, když slyší její hlas a pak počká, než mu otevře. Rychle jí sjede pohledem.* Ahoj. Vypadáš božsky. *Pochválí jí.* Teda... ne, že bys jindy nevypadala. Vypadáš dobře vždycky, i ta uniforma ti hrozně sluší, ale no... *Donutí se zmlknout a trochu zčervená v tváři. Nervózně se poškrábe na zátylku a pak se pousměje.* Jestli chceš, klidně ještě počkám, nevadí mi to. *Nabídne jí a pak přikývne.* Můžeme. *Zauvažuje, jestli jí nabídnout rámě, nebo chytnou za ruku nebo nic a nakonec jí opatrně chytne za ruku a sleduje, její reakci. Spolu s ní se pak vydá na nádvoří, kde na ně čeká jeho auto. Otevře jí dveře spolujezdce a pak si sedne za volant a odveze je co nejblíž k náměstí, kde zaparkuje. Vyleze z auta a podrží jí opět dveře, aby mohla vystoupit.* Byla jsi už na nějakém festivalu? *Zeptá se jí ve snaze nějak začít konverzaci.*

*Rychle se snaží připravit, aby moc nezdržovala a když někdo zaklepe na dveře, akorát si dává do uších náušnice, takže poprosí o chvilku a pak otevře dveře a pozdraví jej. Usměje se, když ji pochválí a jakmile to začne ještě více rozebírat potřese hlavou.*Neboj, já vím, co chceš říct a.. díky.*Sklopí pohled na chvilku a pak jej zase zvedne. Vždycky se zdá sebejistá, ale vedle něj najednou ne.*To je v pohodě. Už jsme připravená. Jen jsem si potřebovala zapnout náušnici, když jsi zaklepal.*Už můžou jít. Pak se zeptá, jestli mohou jít a když jí to potvrdí, vyjde ze svého pokoje a zavře dveře. Když ji Wells chytne za ruku, překvapí jí to, ale nevadí jí to. Spolu s ním se vydá na nádvoří a sedne si za jeho pomoci na místo spolujezdce a zároveň mu poděkuje za otevření dveří, stejně tak, když jí o chvilku později dveře zase otevře, i když by to zvládla sama.*Ještě ne. Nebyla příležitost.*Pokrčí rameny.*Ale dneska se těším.*Usměje se na něj.*Ty jsi byl?/Určitě ano./*Pak se zaměří na náušnici v jeho uchu.*Nevěděla jsem, že máš náušnici. Ale je hezká. Hodí se to k tobě.

*Když jí uvidí, hned jí řekne, jak jí to sluší a pak se do toho klasicky zamotá.* Neni zač. *Usměje se trochu nervózně a pak přikývne. Chytne jí za ruku a vydá se s ní k autu. Jakmile zaparkuje u náměstí, podrží jí dveře a pak se s ní vmísí do davu.* Ne, nebyl. Vždycky jsem radši zůstal v paláci a četl si. Ale dneska mám skvělou společnost, díky které se těším. *Usměje se na ní a pak trochu zčervená, když si všimne jeho náušnice a lekne se, že se jí to nebude líbit.* Děkuju. *Pousměje se na ní, když si dopoleschne její slova.* Nosím jí jenom, když jdu do města. K obleku a celkově princi v paláci se moc nehodí. *Pokrčí rameny a pohledem sklouzne ke stánkům kousek od nich.* Co ráda piješ? *Zeptá se jí, aby věděl, co jí má objednat. Počítá s tím, že nasuchu nezůstanou.*

*Dneska je ve městě festival, kde ona samozřejmě nemůže chybět. Ráda se občas trochu pobaví. Na sebe si vzala černé šortky s pásky a má podobné i tričko a lodičky. Má náušnice ve tvaru kruhu. Vlasy má jen vzadu trochu sepnuté. Má nalakované nehty a líčení tmavé. Dojde na Festival, kde už hraje hudba. Za chvilku začne chodit do rytmu hudby. Dojde na Festival, kde se zařadí do davu začne se vlnit ještě více do rytmu hudby.*/Možná bych se s někým mohla i seznámit./*Zauvažuje. Před obličej má také šátek, aby ji nikdo nepoznal.*/Jestli to Eris už nepráskla rodičům../

*Původně ani na festival nechtěl jít, ale rozhodl se, že by na chvíli z paláce vypadnout mohl. Na sobě má normálně rifle a mikinu, prostě to, co nosí úplně normálně. Jen vlasy má možná o něco víc učesané. Když dojde až na festival, rozhlédne se kolem sebe a už by nejradši odešel. Pořád se necítí na to, aby byl mezi tolika lidmi, ale nakonec se prorve skrz dav někam k podiu, i když to co hrají stejně moc neposlouchá, ale spíše se snaží mezi lidmi splynout. Když se prodere docela blízko k podium, zdá se mu jako by viděl Navyu, tak popojde ještě blíž, aby se přesvědčil, že je to vážně ona. Když zjistí, že to vážně ona je, zhluboka se nadechne a pevně zavře oči.* /Jít za ní? Nejít za ní? Vždyť jsem nechodil do města hlavně kvůli ní./ *Znonu si povzdechne, ale nakonec se rozhodne dojít až k ní.* Těch lidí je tady nějak moc. *Pronese potichu směrem k ní a potichu se uchectne, přičemž má pohled zabodlý do země.*

*Ujistí jej, že chápe, jak to myslel, když se zamotal do toho komplimentu. Nechápe, proč je z ní tak nervózní, i když na druhou stranu ona je z něj trochu taky. Poděkuje mu a když ji chytne za ruku,, vydá se s ním k jeho autu na nádvoří. Poděkuej mu, když jí podrží dveře, když nastupuje a pak následně i vystupuje. Ještě na Festivalu nebyla, tohle je pro ni premiéra. Položí mu stejnou otázku a po jeho odpovědi přikývne a trochu zčervená, když ji nazve zase skvělou společností.*/Proč se červenám?/*Zaskučí v duchu. Tohle nikdy nedělala.*Takže rád čteš. Máš nějáký oblíbený žánr?*Zeptá se jej zvědavě ve snaze zjistit o něm něco více.*Taky docela ráda čtu, hlavně detektivky. Baví mě to tipování vraha a tak. I když se ve většině případů mýlím.*Zasměje se krátce. Všimne si jeho náušnice a pochválí mu ji. Líbí se jí a přijde jí, že se k němu hodí.*Nemáš zač, říkám jen svůj upřímný názor.*Pokrčí rameny.*Společně s oblekem by to asi vypadalo trochu zvláštně. A dovedu si představit, že by rádci nebyli zrovna nadšení a měli spoustu připomínek.*Je jí líto, že ani nemůže mít náušnici, jen protože je princ.*No.. moc nepiju alkohol, takže třeba jen Colu? Nebo něco takového. Celkem je mi to jedno. Když to nebude alkoholický.*Prohrábne si vlasy. Možná je trochu divná, v jejím věku si lidé často užívají a alkohol často pijí, ale ona ne.*Upřímně se divím, že jsi mě sem pozval.*Řekne po chvilce.*Mohl by jsi mít jakoukoliv dívku. Kterákoliv by přijala tvoje pozvání.*Je ráda, že pozval ale ji.*

*Na Festival jde, aby se pobavila a navíc, proč ne? Na sebe si vzala šedé šortky společně s černým tričkem. Taková klasika, která nikoho neurazí. Vlasy má v culíku a jeden pramínek přitom i v copu, aby její účes byl o něco zajímavější.*Nehty má nalakované na stříbrno a na prstech prsteny. V uších má náušnice ve tvaru houslového klíče. Když dojde na místo, náměstí, kde je i postavené podium, začne se vlnit do hudby. Brzy si ale všimne někoho kousek od sebe.*/Odkud ji znám?/*Po chvilce přemýšlení, odkud dívku na kterou se dívá zná jí dojde, že je to Navya. Zahrála si na detektiva a nakonec se jí podařilo najít jak vypadá.*/Můžu začít s jejich usmiřováním../*Pomyslí si a přejde k ní a i ke svému bratrovi, který se u ní objeví. *Ahoj.*Pozdraví ji s úsměvem.*Nevím, jestli mě poznáváš, ale nebudu to nijak okecávat. Jsme Chrysane Martinelli a moc dobře vím, že ty jsi Navya Sánchez. *Řekne na rovinu.*A vím, že jsi měla vztah s mým bratrem. Nedávno jsem to z něj vytáhla. Protože jsem ho potkala, zničeného. Po chvilce přesvědčování mi řekl, co se stalo. A je mu to líto, to vím. Je zničený, miluje tě Navyo. Udělal chybu, ale každý si zaslouží druhou šanci. Nevím, jestli jsi slyšela příběh našich rodičů.. Ale taky to neměli jednoduchý.*Pokrčí rameny a pak se podívá na Clavio, na kterého se zazubí.*

*na dnešní hudební festival se hodně těší, protože by měla vystupovat skupina Royal Collaps, ve které hraje a zpívá i Cole. Doufá, že se jí podaří se dostat nepozorovaně do zákulisí, a pak s ním odejít někam do soukromí. Do města zamířila ještě před začátkem festivalu a zdržela se s pár lidmi na jednom opuštěném sídlišti. Schválně přišla trochu později, aby se nepotkala se svou rodinou. Na sobě má který bílý top s výstřihem do V a přes něj nahozenou džínovou bundu. K tomu zvolila úplné potrhané černé džíny a boty na vysokém podpatku, taktéž černé. Vlasy má u hlavy spletené do dvou copů, které ji na temeni končí, a pak už je má rozpuštěné. Líčení a doplňky má jemné. Hned jakmile dojde na festival zamíří co nejblíže k pódiu, kde se pomalu začne pohybovat do rytmu hudby.*

*S kelímkem piva se vmísí do davu a snaží se dostat co nejblíž k pódiu, aby pořádně viděla na kapely. Když se vedle ní ozve hlas, trochu sebou trhne, protože jí to překvapí a hned ví, koho uvidí, ještě než otočí hlavu.* To ano, ale na festivalu se to dalo čekat. *Odpoví mu pouhým konstatováním a sleduje ho, jak pohled zabodává do země. Než stihne cokoliv říct, ozve se vedle ní další hlas. Pozná, kdo to je, přeci jen španělskou královskou rodinu zná dobře z různých časopisů a tak. Nikdy ale netušila, že ona bude znát jí.* A-ahoj. *Pozdraví jí zaraženě a pak rychle zatěká pohledem mezi Claviem a Chrysane.* Emm.. Já vím. *Odpoví jí pořád trochu zaraženě a pak se podívá na Clavia. Ví, co k ní cítí a vidí na něm, že je mu to líto.* Je hezké, jak se staráte o bratra... *Pousměje se na Chrysane.* ...ale já mám také city. A potřebuju čas. /A ne aby mi jeho sestra říkala, co mám a nemám dělat./ *Proběhne jí hlavou, ale nedovolí si to říct, protože je to přeci jen princezna.* Ráda jsem vás poznala. Omluvte mě. *Udělá rychle pukrle a krátce se pak podívá na Clavia, než se vydá proti proudu davu, směrem pryč od podia, zatímco se jí oči zalijí slzami. Nejradši by na ty lidi zařvala, aby uhnuli a tolik jí nezpomalovali.* /To na mě vážně poslal svojí sestru, aby mě přemluvila?/ *Honí se jí hlavou.*

*Dojde ke Claviovi a Navyi. Hned jí začne říkat, co si myslí. Neposlal ji její bratr, jen jí chce říct, že ji vážně miluje. Když se vydá pryč, vydá se za ní.*Počkej!*Vykřikne.*Já chápu, že potřebuješ čas. Je mi jasný, že ti ublížil.*Přikývne.*A že potřebuješ taky svůj čas. To chápu. Jen ti chci říct, že Clavio ti vážně ublížit nechtěl a předtím se opil. Nechci tě nutit mu hned odpustit. *Řekne jí.*A abys věděla, neposlal mě on. Sama jsem si tě našla... Řekl mi jen tvé jméno, já si tě sama našla, jak vypadáš, on chtěl abych to nechala být. A možná jsem měla.. promiň.*Omluví se jí a rychle se raději vmísí do davu. *

*hudební festival je akce, kterou si nemůže nechat ujít. Navíc pořád trčet v paláci už ho nebaví. Má na sobě černé džíny a obyčejnou modrou mikinu. V davu si všimne Chrysane, která právě mluví s nějakou holkou a klukem. Podle toho, jak jejich rozhovor dopadne odhaduje, že to nejspíše byla ta dívka, kterou se nedávno snažila vypátrat a její bratr.* /Jako detektiv by se možná uživila, ale jako dohazovač asi moc ne./*pomyslí si a zamíří za ní, protože má další důvod, proč si z ní utahovat. Když ale uvidí její ztrápený výraz, je mu jí trochu líto.* Dohazování nevyšlo? *nadhodí, jakmile k ní dojde a pousměje se.*

*Řekne jí, že na festivalu ještě nebyl, protože vždycky radši seděl v komnatě s knížkou.* Asi ani ne. Ale dost často čtu romány nebo nějaký povídky. Občas něco z poezie. *Odpoví jí a pak se pousměje.* Detektivky mě nikdy nijak nenapadlo přečíst. *Zauvažuje.* Ale asi to zkusim. *Usměje se a pak se uchechtne.* Tak, kdybys odhadla vraha hned, asi by to zkazilo to překvapení a to napětí. *Zasměje se a pak se začnou bavit o jeho naušnici.* Jo, to já taky. Občas mají připomínky jenom když se někde objeví moje fotka, kde jsem ve městě. *Prohrábne si vlasy a zeptá se jí, co si dá k pití.* Nepiješ alkohol?Má to nějaký zvláštní důvod, nebo ti to prostě nechutná? *Nadzvedne obočí. Docela ho to překvapilo. Pak s ní dojde ke stánku s pitím a objedná jednu colu a jedno nealkoholické pivo. Zaplatí prodavačce a pak podá Kathice její kelímek.* To asi jo. Ale já tu chtěl být s tebou. *Usměje se na ní s růžovými tvářemi.* Já se zase upřímně divím, že jdeš se mnou. Není na mě nic moc zajímavýho a každej, koho by ses zeptala, by ti řekl jo.

*Hned jak dojde na festival, vmísí se do davu lidí u podia. Po chvilce uvidí Navyu, ke které se po chvíli dostane.* Jo... No... To asi jo. *Přikývne a pohled zabodne do země, ale hned zas vytřelí vzhůru, když uslyší moc dobře známý hlas jeho sestry.* /Prosím ať se mi to jenom zdá... Tohle nemyslí vážně./ *Ke slovu se moc nedostane, jen zaraženě civí na jeho sestru. Potom se rychle otočí na Navyu a začne vrtět hlavou.* Ne, Nav... Prosím, poslouchej mě. *Hlesne potichu, ale to už odběhne pryč. S naštvaným pohledem se otočí na sestru a pevně zatne zuby, aby se trošku uklidnil. Sleduje jak i ona se vydá pryč a tak tam jen chvíli stojí, než se rozhodne jít za jeho sestrou. Po malé chvilce ji najde a musí zhluboka dýchat, aby se úplně nerozčílil.* To sand nemyslíš vážně. *Procedí skrz zuby, ale potom to nevydrží a naštvaně rozhodí rukama.* Vážně ti děkuji. Nemohla bys mě jednou nechat na pokoji? Byl bych ti za to vděčný! Nestojím o to, aby ses mi pletla do mých vztahů. *Trochu zvýší hlas, ale v očích se mu objeví slzy, takže se radši otočí a vydá se hledat Navyu. Když ji zahlídne, na okamžik se zastaví a pak se až vydá za ní. Opatrně ji položí ruku na rameno a pohled zase zabodne do země.* Nav... Já... Je mito tak moc líto. Nikdy jsem se jí o nás dvou neměl zmiňovat, mělo mi být jasný, že to nenechá být. *Potichu hlesne a opatrně zase ruku z jejího ramene sundá.*

*Podívá se na Clavia.*Já ti chtěla pomoct, myslela jsem to dobře! Ublížil jsi jí, takže s tebou se nebude chtít bavit o moc víc jak se mnou. A já jí jen chtěla říct, že ti může věřit, že jsi to tak nemyslel a že ji doopravdy miluješ.*Chtěla mu jen pomoc, asi měl pravdu. Sklopí pohled.*/Už ani s bratrem se bavit nemůžu../*Proběhne jí hlavou. Vydá se davem pryč a chce se rovnou vydat do paláce, kde se chce zavřít. Nechápe, proč musí všechno kazit. Když uslyší známý hlas, povzdechne si.*/Jde si utahovat?/*Otočí se na něj. Nemá na něj moc náladu, jako by snad někdy měla.*Ne, nevyšlo. Očividně všechno jen pokazím.*Pokrčí rameny.*Na utahování nemám náladu.*Řekne a raději přejde k baru, který je od nich kousek a objedná si panáka, kterého do sebe kopne.*

*Když zjistil, že se ve městě koná nějaká velká akce, nerozmyšlel se dlouho a rozhodl se, že se tam vydá. Bez sourozenců, bez rodičů. Sbalil si menší batůžek, do kterého si dal nějaké sušenky co našel v kuchyni, blok a pastelky. Nebylo to pro něj až tak těžké se dostat na místo, kde bude nespočet lidí, takže teď už se proplétá s nadšeným úsměvem na tváři mezi lidmi a snaží se dojít někam, kde by ho ti lidé neušlapali. Když se dostane mezi nějaký dav, který stojí u podia, dotlačí se až někam dopředu a u toho se zaujatě dívá na všechny ty lidi kolem sebe. Jak se tak kouká na lidi kolem sebe, pohledem najde hned vedle sebe osobu, u které si není jistý, jestli je to princezna nebo ne. Zamyšleně našpulí rtíky, aby si ji lépe prohlédl.* /V pálaci jsem ji už rozhodně viděl! Je to určitě ona!/ *Vyhoupne se na špičky a rošťáckým úsměvem jí zaklepe na rameo.* Výsosti! Teda... Jste to vy, že ano? Teda.. Asi jsem se měl uklonit. *Řekne rychle a s úsměvem se tedy ukloní.* Mohl bych se na něco zeptat? To je u dospěláků normální, že tancují s pivem v ruce a u toho dělají něco... Co vypadá jako tancování? Ještě když to tady tak řve, *Nakrčí obočí a na Alyssiu se hned potom zazubí.*