Ghetto rebelů - Jižanů

Ty by ses trefila. *Pokrčí rameny s menším úsměvem na tváři. Když mu píchne prstem do tváře, schválne na ni u toho foukne a poté se zašklebí.* Prasknu. *Uchechtne se a pak se už stará o to, jak si ji označkovat na krku. Když se to poté otočí a polibkuna krku ucítí on, spokojeně vydechne a pak navrhne, že spolu můžou jít k němu do pokoje.* Mám. Neboj, nedostaneme se k výbušninám. *Zazubí se na ni a pak vstane a pomůže jí na nohy. Pak odejde ke dveřím a ještě se na ni otočí, aby se ujistil, že za ním jde.* Jdeme? *Zeptá se jí s úsměvem a vyjde z tělocvičny na chodbu.*

*Ani neví, jak je to dlouho, co se zde ocitla. Pamatuje si, jak šla do baru a bavila se tam s jedním z rebelů, kterému předestřela svůj návrh na to, aby jí dopomohli k trůnu. Chtěla se stát oficiální královnou Illey, aby si nemusela brát Doriana. Vládnout by ale nechala rebely a sama vládla minimálně. Jenže to vůbec nedopadlo tak, jak čekala. Z ničeho nic se jí zatmělo před očima a probudila se zde. Ve vlhké betonové místnosti plné různých mučících nástrojů. Plno z nich poznává. Už je viděla, když se jednou zatoulala do mučírny v paláci. Jak později zjistila, rebel, se kterým mluvila v ghettu, je samotný vůdce rebelů a jeho nenávist k ní i potom, co mu nabídla svou pomoc, jí až vyrazila dech. Nezdráhal se na ní použít jakékoliv nože, nebo rozpálené železo, během té doby, kdy tu je. Často jí vpustil drogu do žíly, takže odpadla a díky tomu nedokáže rozlišit, jak dlouho tu je. Může to být pár dnů, ale také pár měsíců. Nikdy moc nedávala najevo své emoce a už vůbec ne strach, ale nyní už se nedokáže namáhat s tím, udržovat si na obličeji nějakou tvrdou masku, takže jí v očích jde vidět strach a bezmoc a na tvářích má spolu s krví zaschlé i slzy. Po celých rukou i nohách má různé řezné rány a zároveň i spálenou kůži od rozpáleného železa. Na záda jí vypálili velký znak rebelů, což ona sama neví. Ví jenom, že se zády nemůže opřít o opěradlo dřevěné židle, ke které je celou dobu připoutaná v téhle mučírně. Vůbec neví, v jaké části ghetta se nachází a jestli vůbec v ghettu je.*

*Věděl, že jít za rebely není zrovma dobrý nápad, nechtěl ji tam pouštět samotnou a je naštvaný sám na sebe, že jí a její plán tam jí bez něj neprokouknul. Taly mu bylo jasné, že musí být někde u rebelů a poté hádce v rodinném chatu, kdy byl i trochu napilý, ale rozhodně toho co napsal nelituje, zjistil, že je vážně v ghettu rebelů, neváhal a začal se vyptávát různých lidí. Začal se vyptávát hlavně holek, kterých svedl v baru a doufal, že nějaká z nich bude rebelka. To se mu taky poštěstilo a jedna mu řekla dokonce i cestu v domnění, že tam bude chtít jít za ní. Takže teď jde směrem ke ghettu, za opasek si narval nůž, kdyby náhodou se to neobešlo bez nějaké bitky. Když se dostame k nějaké staré působící budově, nakrčí nad tí noc a vejde dovnitř.. Zevnitř to tam ale působí jinak než zvenku a také ho překvapí ta rozloha. Je mu jasné, že bude bloudit, protože kdo by tady sakra nebloudil? Po nějaké chvíle bloudění se dostane až někam k celám, kde ho překvapí to, že tam jeho sestra není. Když ale objeví ještě jendu místnost a nahlédne do ni, skoro mu to vyrazí dech. Uvidí plno mučících nástrojů, ale také svou sestru.* Brikssi. *Hlesne potichu a opatrně si před ní klekne a doufá, že vnímá.*

*Teprve dnes měl dorazit zpátky do paláce, avšak on už byl zpět v paláci pár dnů. Vrátil se dříve vlastně kvůli tomu, když se dozvěděl, že byla Brikssi unesena. Nemohl nic nedělat, tudíž byl v paláci téměř hned a snažil se nějak pomoci, či alespoň zjistit, kde se přesně nachází. Nemohl to přeci nechat jen tak, chtěl ji zachránit, i když věděl, že ona ho úplně vidět nechce. To mu bylo upřímně fuk. Jakmile se z nějakých zdrojů dozvěděl, že se Brikssi nachází v ghettu rebelů, zjistil si jeho polohu a rychle se tam rozjel. Musel si samozřejmě vzít i nějakou zbraň, to zvolil středně dlouhou dýku, kterou si zastrčil do opasku. Počítal s tím, že rebelové jsou nebezpeční, ale zase vkládal malou naději i v sebe, protože šermuje a cvičí s ostrými předměty pěkně dlouho. Oblékl se do černého oblečení, aby se kdyžtak ztratil v tmě a natáhl si kapuci přes hlavu. Na nose má stále náplast a pod očima má tmavé kruhy díky tomu, jak zjišťoval polohu ghetta. Jakmile se dostal před onu budovu, proplížil se dovnitř. Vevnitř už se dal do běhu, protože chtěl být u ní co nejdříve a dostat ji pryč, byl si jistý, že je tady. Aby se v ghettu neztratil, na sloupcích si dělal malé čárky od dýky, aby věděl, kde už byl a kde ne. Trvalo to půl hodiny a on už byl u různých cel. Zastavil se, když uviděl někoho klečet před jednou z místností a položil si ruku na dýku, avšak poté mu došlo, kdo to je.* Keenane? *Rychle k němu dojde.* Poslyš, fakt se nechci hádat když.. *Odmlčí se, když uvidí, kdo a v jakém stavu se nachází v cele. Šokem vydechne a prohrábne si vlasy.* /Do háje./ Lio? *Zkusí ji také oslovit, přičemž se i rozejde k zámku a začne si ho prohlížet, aby věděl, jak ho zneškodnit.*

*Neví, před jakou dobou jí dal ten rebel poslední dávku té drogy, po které je úplně mimo, ani jak dlouho to je od doby, co si na ní posledně cvičil s nožem a ohněm. Ale vzhledem k tomu, že její víčka jsou postupně lehčí a ona dokáže aspoň pár vteřin udržet otevřené oči a malinko nadzvednout hlavu, odhaduje, že už to nějaká doba bude a droga z ní pomalinku vyprchává. Radši ale nechává dál oči zavřené a hlavu sklopenou, aby se nemusela po tisící rozhlížet po místnosti, ve které je. Už to udělala stejně tolikrát, že přesně ví, co by viděla. A ví, že by jí to akorát vydeptalo ještě víc, než doteď. Když u sebe ale uslyší známý hlas, myslí si, že je to nějaký účinek té drogy. Že už z ní má i halucinace. Pak ale uslyší ten druhý a moc dobře ví, že ten by si asi nevysnila.* /To je to skutečné??/ *Zamžourá malinko očima a o trochu nadzvedne hlavu, aby se na ně oba podívala. Nedokáže na ně moc dobře zaostřit, ale pozná je.* Kee... *Zamumlá potichu a sotva přitom otevře rty, takže to vyzní spíš jako tiché zasténání, které jí vyjde z hrudi. Dýl neudrží vzpřímenou hlavu, takže jí nechá opět klesnout, stejně jako oční víčka.*

*Když zjsitil, že je v ghettu, neváhal ani chvilku a hned se snažil se tam dostat. To se mu taky povedlo a teď už kráčí ke ghettu. Když ho uvidí, je překvapený, že rebelové žijí v něčem takovém, ale nediví se tomu. U vnitřek čeká, že bude takový jako je to zvenku, proto ho to překvapí. Když po nějaké chvíli najde cely, překvapí ho také, že tam nikde svou sestru nevidí a vůbec, ale vůbec se mu to nelíbí, protože to může znamenat cokoliv. Když ale uvidí ještě e jednu místnost, ve které spatří mučící nástroje a svou sestru také, docela v něm odpadne ten strach, ale zároveň se zděsí toho, jak je zmrzačená. Když uslyší nějaký hlas, vytáhne nůž a najednou zjistí, kdo to je. Nevěřícně povytáhne obočí.* Co ty tady do prdele děláš. *Vydechne nechápavě a odoláchuti ten nůž po něm vrhnout.* Sisi, jsem tady. Už je dobře. *Poví něžným hlasem, který má to štěstí slyšet jen jeho sestra. A ted bohužel i Dorian. Když vidí, jak se dívá na zámek, uvědomí si, že ho něco tíží v kapse, ze které vytáhne nástroj na odemykání zámků. Hodí ho bezeslova Dorianovi.* /Nemůžu ho připoutat tady? A rebelům ho dát jako dar na usmířenou?/ Sisi, vnímáš mě? *Pohladí ji po vlasem a co nejvíc opatrně ji obejme.*

*Chvíli trvalo, než si vůbec zjistil kde se Brikssi nachází, avšak hned jak to zjistil, neváhal a zkrátka se pro ní vydal. Ať už to mezi nimi bylo jakékoli, nikdy by ji nenechal někde napospas rebelům. Už jen z toho pocitu, že ji někdo vězní, mu vřela krev v žilách. Jakmile byl u ghetta, nijak zvlášť si ho neprohlížel, protože kvůli tomu tady nebyl, i když ho vzhled místa celkem překvapil. Vevnitř se začal plížit chodbami a také si je značkoval, protože se tu vážně nechtěl ztratit. Nebyl na to čas, protože nevěděl, v jakém stavu Brikssi je a jestli tu náhodou nejde o drahocenný čas. Jakmile zašel do uličky s celami a uviděl Keenana, zprvu se lekl, ale poté se uklidnil jelikož bylo jasné, u koho byl. Rychle k němu přešel.* Jsem tu ze stejného důvodu, jako ty. *Zamumlá naléhavě a přejde k zámku. Když mu Keenan něco hodí, rychle to popadne a okamžitě odemkne, přičemž otevře, aby mohl Keenan vstoupit. Ještě se rozhlédne kolem dokola, aby věděl, že jim není někdo v patách. Raději má ruku stále připravenou na dýce.* Vypadá to, že je tu čisto. Mohli bychom jet mým autem, vzadu mám dost místa a v kufru mám také lékárničku. *Řekne rychle, protože je vážně nervózní z jejího vztahu. Navíc, počítal se vším.*

*Když slyší hlas Keenana, přikládá to halucinacím z drog. Moc dobře ví, že toho by si vysnila snadno. Když ale uslyší hlas Doriana a do toho ještě zkráceninu svého druhého jména, kterou mu dovolila používat při jejím oslovování, uvědomí si, že to bude nejspíše realita. Pootevře oči a pokusí se na ně zaostřit pohledem, i když se jí to moc nedaří. Siluetu Keenana ale pozná všude, takže hádá, že ten druhý bude skutečně její snoubenec. Teď jí je dost jedno, jestli tu je, nebo ne. Za normálních okolností by protáčela očima, ušklíbla se a měla plnou pusu sarkastických poznámek, ale teď se nezmůže ani na nějakou normální myšlenku. Nesrozumitelně zamručí, aby jim dala najevo, že vnímá a když uslyší Keenanův nežný tón hlasu, podaří se jí o pár milimetrů nadzvednout koutky rtů. Oči ale stále nechává zavřené.* Hmm. *Zamručí, aby mu dokázala, že vnímá a vynaloží všechny své síly, aby otevřela oči a zamžourala na něj. Objetí mu oplatit nedokáže už jenom kvůli tomu, že má svázané ruce, ale využije toho, že je u ní blíž, takže by jí mohl rozumět, protože pořád nedokáže pořádně otevřít rty a mluvit.* Je to... nějaká droga... Něco... něco mi dali. *Zamumlá potichu a pak začne kašlat kvůli tomu, že její hlasivky nejsou na mluvení zvyklé. Během toho vykašle i pár kapek krve, které vyplivne na zem před sebou.*

*Hned jak dojde do ghetta, dojde až do místa, kde by snad jeho sestra být mohla. Taky ji nakonec najde, ale když uslyší i druhý hlas, má co dělat aby po něm nehodil nůž nebo ho nezavřeli v jedné z cel.* Je to moje sestra. Jestli si myslíš, že tu naběhneš jako princ na bílým koni a ona tě začne milovat, jsi vážně mimo. *Zavrčí na něj a nakonec mu bezeslova hodí nástroj na otevírání zámků. Když je to otevřené, rychle se k ní vrhme a obejme jí.* Pššt, nemluv. *Pronese jemně a rychle ji začne rozvazovat. Když ji rozváže, opatrně si ji vezme do náruče. Hodí ledový pohled na Doriana, ale nakonec přikývne. Když tu má auto, tak cestu s ním přežije. Kvůli jeho sestře.* Fajn, jdeme. Leda že bys souhlasil s tím, že na tu židli přivážu tebe. Rebelové by aspoň měli nějakou hračku. *Zavrčí a čeká, až Dorian vyjde jako první. Kdyby tam náhodou někdo byl, ať to jako první odnese on, navíc, on drží Brikssi.* Odneseme tě do paláce, doktoři se o tebe postarají. *Pak se k ní nahne tak, aby to neslyšel Dorian.* Proč si mě sakra neposlechla? Proč jsi tam šla beze mě? Tvrdohlavá palice. *Zašeptá, aby to slyšela jen ona. I kdyby se na ni chtěl zlobit, nejde to, teď má jen o ni strach, který ale zavírá v sobě, aby jakýkoliv emoce neviděl Dorian.*

*Počítal s tím, že se Brikssi milovaný bratříček také bude snažit, aby byla co nejdříve v bezpečí, ale tak nějak nepočítal s tím, že bude mít takové štěstí s tím, že jej přímo potká. Přeci jen, když se potkali poprvé, tak to nedopadlo tak dobře a jakmile ho uviděl, byl chvilku zmatený v tom smyslu, jelikož nevěděl, jak na sebe budou reagovat. Ovšem teď tady nešlo o ně dva, ale o Brikssi, tudíž se dál nějak dlouho nerozmýšlel a šel do toho po hlavě.* Teď mi jde jen o to, aby byla co nejdříve v pohodě. K tomu nepotřebuji to, aby se do mě zamilovala. *Poví naoplátku a rychle odemkne zámek předmětem, jež mu hodil Keenan. Poté je sleduje, ale zároveň to sleduje i kolem sebe, aby bylo jasné, že po nich nikdo nejde. Když nakonec přikývne na jeho nabídku, vítězstvím se mu na chvíli zajiskří oči, ale více to nekomentuje.* Pořád mám nějakou sebeuctu na to, abych se dal dobrovolně rebelům. *Protočí jemně očima.* /Ti dva jsou fakt stejní./ *Poté vyjde z místnosti a kryje ty dva svým tělem, kdyby někdo náhodou přišel. Dýku má raději vytaženou a sevřenou v dlani. Vždy, než někam vyjde, tak se rozhlédne do všech uliček. Trošku jej děsí, jak lehce to vše jde, ale na druhou stranu si nestěžuje.* Teď musíme jen doufat, že si našeho příchodu rebelové už nevšimli a nečekají u hlavního vchodu. *Zamumlá a zase někam zahne.*

*Jejich slovní přestřelku stěží vnímá, takže jim do toho nijak nekecá a nedoprovází to svými poznámkami, kterých by za normálních okolností měla opravdu plno. Když se k ní pak Keenan skloní, využije toho, aby mu řekla o té droze, kterou jí dali. Jeho pokyn, aby nemluvila, mileráda poslechne, protože stejně na žádné další mluvení nemá sílu. Nechá se od něj rozvázat, ale jakmile jí vezme do náručí a dotkne se u toho jejích popálených zad, zkřiví obličej a zasyčí bolestí. Ví, že se snaží být opatrný, ale bolí to tolik, že to nezvládne ovládnout. Opře si hlavu o rameno svého bratra a jen tupě zírá před sebe a soustředí se na dýchání. Potichu zamručí po jeho slovech, aby mu dala najevo, že vnímá a po jeho dalších otázkách zavře oči a potichu si povzdychne.* Chtěla jsem....abys... abys byl v bez-bezpečí. *Zamumlá potichu. Oči otevře až když uslyší nějaký zvuk kroků, který se k nim blíží a který nepatří ani Dorianovi, ani Keenanovi. Rebel, který dělá hlídače u cel a i u mučírny se vydal ze sváči zpátky, aby zkontrolovat jejich vězně a právě teď se k nim blíží.*

Jasný, to ti tak uvěřím. Chceš jen aby tě měla ráda, proto si ji prošel hledat. *Protočí očima a vážně se musí bránit tomu tomu, aby si nevzal nůž a nehodil ho po něm. Když potom Brikssi vezme do náruči, omluvně se na ni koukne.* Promiň, promiň. *Zašeptá potichu a stáhne obočí. Nechce ubližovat své sestře, ale netuší jak by si ji měla vzít do náruče, aby ji to nebolelo.* A kdo říká, že to bude dobrovolně? Bych tě tady klidně přivázal a mučl bych tě sám, ale na to jaksi nemáme cas. *Ušklíbne se a potom když mluví se svou seateou, vrtí u toho hlavou.* A místo toho jsi to onnesla. Uzasny. *Protočí očima, přičemž když se vydají z té místnosti ven, přijde mu divné že tam nikdo není, takže ho ani nepřekvapí, když se před není objeví nějaký rebel* Doprdele. *Zamumlá a jednou rukou se snaží vytáhnout nůž. Když konečně drží, snaží se ho hodit po rebelovi, ale díky tomu, že drží svou sestru v náručí moc dobře nehází, takže ho jenom škrábne do nohy.* /Měl jsem si toho vzít víc./

Teď jde mi jen o to, aby prostě byla v pohodě, jo? *Stojí si za svým, přičemž má i starostlivý pohled, když vidí, jak Brikssi trpí i kvůli opatrným dotekům. Přesně ani neví, jak dlouho tu byla, ale raději to ani dopodrobna vědět nechce.* /Raději ani nemyslím na to, jak by vypadala, kdyby tu byla jen o pár dnů déle./ *Celu zpátky zamkne, aby to nebylo hned na první pohled podezřelé. Poté se podívá na Keenana.* Když myslíš, nechám ti to. Ale v jednom pravdu máš, na tohle teď není čas. *Jemně pokrčí rameny, ale to už mizí dopředu, kdy ty dva kryje vlastním tělem. Je v pozoru a jde potichu, aby nebyl tolik slyšet. Jakmile ale uslyší nějaký pohyb, který není jejich, zastaví se a rozhlédne.* Do háje. *Jelikož hned Keenan na rebela zaútočí, on udělá to samé. Jeho rána na noze, která ho zpomaluje, se teď celkem dost hodí. Zprvu natlačí rebela na zeď, přičemž mu dá hlavou do stěny za ním. Doufal, že ho omráčí, ovšem rebel místo toho si stihnul vzít zbraň. Nejdříve ho nechtěl zabít, avšak když ucítil ostří nože na své tváři, která začala hned krvácet, projel rebelovi dýku mezi žebra. Polkne.* Musíme jít rychle pryč, než si ho nebo nás všimnou další. *Ukáže Keenanovi rukou, aby rychle šel za ním. Dýku ještě vytáhne, krev si otře o kalhoty a rozběhne se k východu. Naštěstí ví, kde se nachází.*

V pohodě. *Zamumlá potichu s bolestí staženým obličejem, protože on je ten poslední, kdo by se jí měl omlouvat. Jejich pokračující dohady ignoruje a místo toho se snaží zhluboka dýchat, protože doufá, že by jí to mohlo aspoň trochu pomoci od otupění drogou a od soustředění se na tu hroznou bolest.* Jsem v cajku. *Namítne potom, co její brácha protočí očima. Neměnila by. Daleko radši je, že to dopadlo takhle, než aby to odnesl Keenan. I když si moc dobře uvědomuje, že on teď kvůli ní musí riskovat. Jenom doufá, že se mu nic nestane. Tahle naděje se zdá docela pohřbená, když uslyší další kroky, které se k nim přibližují. Trochu se schoulí ke Keenanovi, když si vzpomene, co všechno jí rebelové dělali a pak se snaží zaostřit na ten rychlý sled událostí. Vyrazí jí dech, když vidí Doriana, jak zabije toho rebela. Do něj by něco takového nikdy neřekla a vidět ho takhle jí překvapí. Není si jistá, jestli mile, nebo naopak. Nekomentuje to a jenom doufá, že s dalšími rebely se už nesetká a oni všichni se dostanou v pořádku z ghetta.*

Není to v pohodě, Sisi. *Zamumlá a nejraději by zabil ty, kteří ji to udělali, jelikož nikdo nebude ubližovat jeho sestřičce. A ten kdo jo, ten to udělá jednou a naposled. Plánuje se pomstít, sice zatím neví jak, ale pomstí se. Když proti nim vyjde rebel, povzdechne si a mrskne po něm nůž, i když díky tomu, že se pořádně nemůže rozmáchnout ho to bodne jen trochu do nohy, ale i tak ho to trochu zpomalí. Když uvidí, jak jde proti Dorianovi a Dorian proti němu, na chvíli se zastaví a zvažuje možnosti. Nakonec se rozhodne pro to mu pomoct, ale to už není potřeba, protože on rebela zabije. Hned mu vyletí obočí vzhůru.* Tvoje rodiče by asi nebyli moc rádi, že se z tebe stává vrah. *Ušklíbne se, ale na nic si nestěžuje. Jen řpikývne a vydá se za Dorianem, ale ještě se rychle skloní pro nůž. Když už je nedaleko východu, objeví se z jedných dveří jeden rebel, který se chce ohnat po Dorianovi, takže se rychle po něm rozmáchne nožem a zasáhne ho do břicha, ale u toho ho ještě rebel stihne bodnout do ramena. Zavrčí ale rychle kývne hlavou na Doriana.* Nevím, kde máš auto.Být tebou si pohnem, teď už o nás ví a všimnou si, že tam Sisi chybí. *Objasní mu, když už jsou skoro u východu.*

*I kdyby trpěla nějaká dívka, kterou by vůbec neznal jako Brikssi, i tak by mu ji bylo hrozně líto, tudíž ho teď vážně užíralo vidět někoho, koho nějakým způsobem znal tak trpět. Chtěl k ní nějakým způsobem promluvit, ale nakonec se rozhodl, že tohle raději přenechá Keenanovi. Poté se ale jeho pozornost zasekne na rebelovi, na kterého se téměř hned vrhnul, jelikož Keenan na sebe upozornil, čímž mu vlastně i trochu pomohl. Vše bylo hrozně rychlé a když skrz ten adrenalin v žilách ucítil jak ho ostří nože řeže po tváři, musel se začít bránit, než by rebelův nůž skončil v něm. Ovšem nikdy v životě by nikoho nechtěl zabít, proto ho natolik vzalo, když dýka projela rebelovým trupem, jako kdyby krájel dort. Poté dýku vysune, otře ji a polkne. Krev, která mu teče po tváři vůbec nevnímá. Proberou ho až slova Keenana.* Byla to sebeobrana. *Řekne duchem mimo, ale poté se zase rychle rozběhne* /Čas na truchlení budu mít až když budeme v bezpečí./ *Pomyslí si, načež si všimne dalšího rebela, který zraní Keenana.* Sakra, jo, poběž. *Rozběhne se co nejrychleji může ven z ghetta. Chvilku kličkuje, protože nemohl nechat auto někde viditelně, aby si rebelové jeho přítomnosti všimli. Z kufru ještě vezme lékárničku, která toho má v sobě dost. Hodí ji k nim na zadní sedadlo a sám si vleze k volantu.* Můžeme? *Koukne se na ně.*

Je. *Oponuje mu, i když jí je sotva rozumět. Naštěstí pro něj nemá energii na nějaké dlouhé dohady, takže v tom neplánuje pokračovat a on nejspíš vyhraje. Pak zaregistruje rebela, který jde proti nim a překvapeně sleduje, jak ho Dorian zabije. Ať už chce nebo ne, stejnak se to uvnitř ní sevře, protože si sama neumí představit, jaký je to pocit. Je svině, ale nikdy by asi nedokázala dobrovolně někoho zabít. A neví, jak by se s tím smiřovala, kdyby to udělat musela, tak, jako teď on.* /Všechno je to jenom kvůli mě. Je to moje vina. Jestli se jim ještě ke všemu něco stane.... Božee.. Musim se ode všech držet co nejdál.. Jsem katastrofa.. Akorát tak chyba, která se nikdy neměla narodit../ *Běží jí hlavou a aniž by to ovládla, na tváře jí steče pár slz. Nijak je nevnímá, takže se je ani nesnaží potlačovat. Dokud neuslyší Keenanovo zavrčení, ani si nevšimne, že proti nim vystaroval další rebel. Zaznamená ale, že Keenanovi začne téct z ramene krev. Je jí jasný, že to musí dost bolet a že jí v tomhle stavu nemůže nést.* Pu-pusť mě. Můžu jí-jít sama. *Zamumlá potichu a sama se pokusí z jeho sevření vykroutit, aby mohla jít po svých. Jenže přitom více zavadí zádama o jeho ruku a zkřiví obličej v ohromující bolesti, ze které se jí zatmí před očima a ona ztratí vědomí, takže přestane vnímat, co se s ní děje a dokonce i všechnu bolest.*

*Jen protočí očima a radši nic neřííká, teď chce jen odsud zmizet, to je to jediné, co chce. Když se proti nim objeví rebel, překvapí ho, že ho Dorian zabije a na jeho slova se zašklebí.* JAsný, sebeobrana. I tak je to zabití. *Ušklíbne se a je rád, že ho má s čím štvát. Pro něj není zabití problém, což sse ukáže, když se proti nim vrhne další rebel, kterého bodne do vřicha a je mu jedno, jestli to přežije nebo ne. A taky ignoruje tu bolest v rameni, al ekdyž si toho všimne Brikssi, povzdechne si.* Nic to není, zůstaň u mě. Ponesu tě. *Zaprotestuje a když začne lézt z jeho náruče, zavrčí. Když poté ztratí vědomí, zatlačí nějaké vyšilování a začne ho dusit vs obě. Poplácá ji po tváři a rychle ji osloví.* Sisi, no tak. *Zaúpí a i přes bolest v ramenni si ji zase vezme do náruče a doběhne za Dorianem. Rychle zamíří na zadní sedadlo, kde položí Brikssi tak, aby mu ležela hlavou v klíně a rychle si vezme lékarničku.* sakra můžeš už jet? *Popoženeho a Brikssi začne hladit po vlasech a pokusí se jí začít ošetřovat ty rány.*

*Je rád, že na to Keenan už nic neřekl, protože tady bylo spoustu důležitějších věcí, na které se musel soustředit. Jako třeba právě zachraňování jeho snoubenky, hádání se si můžou nechat na jindy.* Drž. Prosím. Pusu. *Řekne přerušovaně, protože Keenan si nejspíše našel opravdu něco, co mu hodně vadí a nad čím se bude asi ještě dlouho trápit. Následně už jdou k východu, kde potkají dalšího rebela, kterého Keenan zneškodní. Mohl by také říct nějakou narážku na to, že je vrah, ale je mu jasné, že jemu by to bylo naprosto ukradené. Proto se bezeslova rozběhne k autu, kde jim následně na zadní sedadlo hodí lékárničku a on sám se posadí dopředu. Jakmile ho Keenan popožene, dupne na plyn a rozjede se do paláce.* Pod sedadlem by měly být lahve čisté vody, můžeš tím kdyžtak polít vatové polštářky a použít to jako chladivé obklady na její popáleniny, prozatím. Než se dostaneme na ošetřovnu. *Zamumlá. Jeho rána na tváři, která určitě bude na několik stehů ho sice dost pálila, ale věděl, že oproti ním je to v pořádku a navíc, spíše teď trpěl psychicky, než fyzicky. Jelikož jel mnohem rychleji, než by měl, za chvíli jsou před palácem.*

*Vyčítá si, že Ast nechal tak dlouho v paláci. Teď zpětně si říká, že jí měl zachránit daleko dříve. Určitě to šlo nějak zařídit, jenom on je zabedněnec, co nic nevymyslel. V těch palácových celách nebylo skoro světlo, takže viděl její stav a rány jenom trochu. Až v ghettu si jí mohl lépe prohlédnout a když jí viděl, tak ho dost nakopalo svědomí. Je rád, že ty výbušniny nakonec způsobily větší poprask, než všichni čekali. Mělo to být jenom pár ran na odvedení pozornosti a nakonec skončil jak král, tak korunní princ v komatu a ostatní dost zranění. To mu ale nijak nepomáhá od výčitek z toho, že jeho kamarádka kvůli němu trpěla a málem umřela. Doktoři v ghettu se o ní hned postarali a začali léčit infekci v její ráně a další její zranění. Moc jim nerozuměl, když na něj vysypali několik latinských pojmů ohledně toho, co všechno jí je. Stačilo mu ale to, co sám viděl. Teď sedí u její postele a doufá, že bude co nejrychleji v pořádku. Chvíli si psal s Atticusem a teď sleduje obličej Asterin.*

*Všetky jej spomienky od momentu, čo nasadla do auta, sú zahmlené, pretože sa cítila naozaj vyčerpane. Bolo to asi kvôli tomu, že jej opäť stúpla horúčka. Pamätá si len, že ju niekto preložil na nemocničné lôžko a potom jej podali nejaké lieky. A potom zaspala. Bol to iný druh spánku, aký mala v cele, pretože predsa len je rozdiel medzi tým, keď človek spí v posteli alebo na studenej zemi. Vlastne sa prvýkrát prebudí až teraz. Pomaly otvorí oči, pretože ju ostré svetlo lámp oslepuje a navyše jej na moment trvá si uvedomiť, kde sa vlastne nachádza. Aspoň to s ňou už ale nie je tak zlé, ako včera, keď si o Wrenovi myslela, že je len výplod jej fantázie. Mierne natočí hlavu a všimne si tam Wrena. Na jej tvári sa zjaví polovičatý úsmev.* Je ti jasné, že po tomto momentu povesť supehrdinu zo svojej povesti nedostaneš? V každom filme vždy sedia pri posteli, tých čo sa im podarilo zachrániť. Ale som samozrejme rada, že si tu. *Oznámi mu namiesto pozdravu. Je jej jasné, že sa o ňu bál a bojí, pretože sa jej tak úplne nepodarilo zakryť, že tak úplne v poriadku nebola. Ale práve o tom sa baviť nechce. Preto sú jej prvé slová podryvačná poznámka.*

*Sedí u postele, kde leží Ast a chvíli odepisuje na zprávy Atticusovi. Plánuje s ním opravdu někdy k těm dětem zajít, protože u rebelů by mohli být podle něj daleko šťastnější, než v dětském domově a jim se hodí noví rebelové. Ze zamyšlení ho vytrhne pohyb, který zaregistruje a rty se mu roztáhnou do menšího úsměvu, když vidí, že se Asterin probudila. Už se jí chystá říct, že je rád, že je vzhůru, ale ona ho předběhne.* Jsem rád, že tě tvoje ironie a poznámky neopustily. *Uchechtne se a potřese nad ní hlavou.* Je normální, že se někdo snaží zachránit svojí nejlepší kamarádku a pak čeká, dokud nebude v pořádku. Navíc nic jiného na práci teď nemám. Jsem rád, že jsi vzhůru. *Pousměje se na ní a sjede jí pohledem.* Promiň, že jsem tě tam nechal tak dlouho. Měl jsem pro tebe přijít daleko dřív. Nemuselo by se ti toho tolik stát. *Potřese hlavou a prohrábne si rukou vlasy.* Jak je ti? *Zeptá se jí a snaží se mírnit starostlivý pohled v očích.*

Ja som len chcela dokázať, že mám pravdu. *Poznamená s malým úsmevom. Síce si prešla v paláci všeličím, nestal sa z nej iný človek, ktorého by opustila jeho zaťatosť alebo potreba určité veci zľahčovať. Zostala rovnaká, aká bola pred tým. Bohužiaľ. Keď počuje, že si začne vyčítať, že ju tam nechal dlhšie, ako mal, tak jej úsme v pier zmizne a potláča chuť mu pripomenúť, že ona od neho chcela, aby po ňu ani nešiel. Lenže vie, že túto časť už stihli prebrať včera, takže asi prvýkrát v histórii zahryzne do jazyka a z úst jej výjdu iné slová.*  Nič si nevyčítaj, dobre? Bola to moja sprostosť, čo ma tam dostala a ty si len musel napraviť moje chyby. Takže si urobil viac, ako si musel. *Odvetí. Štve ju, že ho hryzie svedomie kvôli niečomu, za čo vôbec nemôže, ale keďže ho pozná, tuší, že ho ten pocit len tak neopustí.* Mňa skôr mrzí fakt, že som všetkých dostala do problémov. Nabudúce sa už nič také nestane. *Sľúbi mu, pretože na tej akcii urobila naozaj niekoľko podstatných chýb, ktoré ju dostali až sem.* Som len unavená. Už len pár dní a zas bude všetko v poriadku. *Pravdupovediac, keby tu pri nej nesedel, tak by z tejto izby zdrhla už teraz. Asi by to nebolo v poriadku pri jej stave, ale čo už.*

Jako vždycky. *Ucedí pobaveně, protože ona potřebovala dokazovat, že má pravdu skoro pořád, ať už šlo o něco malého nebo o osud celého lidstva. Pak už ho ale pobavení opustí a on se jí začne omlouvat za to, jak dlouho jí tam nechal. To si bude vyčítat ještě minimálně do doby, než se dá Asterin dopořádku a možná ještě potom.* Každý děláme chyby, to ale neznamená, že za ně musíme nějak takhle pykat. Ale já ti měl pomoct dřív. Vždyť se na sebe podívej. Nemohla jsi přece čekat, že pro tebe nepřijdu vůbec. *Vzpomene si na ten vzkaz, který mu od ní přišel.* Nikoho jsi do problémů nedostala. Všichni jsou v pořádku a nikomu se nic nestalo. Leda palácovým. Král a korunní princ jsou v komatu. *Koutky rtů mu cuknou trochu nahoru ve vítězném úsměvu.* Chvilku si tu poležíš. *Poinformuje jí a sjede jí pohledem, protože tuší, že kdyby tu byla sama, tak se pokusí zdrhnout.* Nechceš donést něco k jídlu? Nemáš hlad? *Pokračuje ve vyptávání.*