Ghetto rebelů - Seveřanů

Kreslíš? Tak to mě někdy budeš muset nakreslit! *S viditelným zájmem na něj zajásal. Hltal každé jeho slovo, přičemž pomalinku ruku přisouval blíže a blíže. Nejpomaleji jak to jen šlo.* Já už konečně do školy nechodím. Hned jak jsem dochodil, odjel jsem vlakem sem. Tady jsem se totiž narodil. *Zhluboka se nadechne a vydechne.* Tak trochu jsem utekl. Ale vůbec toho nelituju. *Pousmál se a pokračoval v pohybu rukou.* Ale, tomu nevěříš. Musíš mít před dveřmi zástupy, zástupy a fronty. A ještě jednou fronty a taky davy. *Začal se smát intenzivněji, no potom cítil, že už je ten moment. Svou ruku položil na tu jeho a čekal na jeho reakci. Hlavu zvedl od ruky vzhůru aby se mu naskytl pohled do jeho očí.* /Co dělám? Co dělám! CO DĚLÁM?! Fuu... Musím si napočítat do tří.. TŘI! TŘI!!/

*Poslouchal jej nadále a sám se musel nad jeho radostí usmát. Možná ho skutečně nakreslí, kdo ví. *Možná tě nakreslím, jen to bude trvat dlouho... než se mi vůbec do toho bude chtít*zasmál se a pohlédl mu do očí*Takže jsi očividně starší*vyvodil si z jeho slov*Oh...*kývl. On by takto utéct nezvládl. Na to má své rodiče hodně rád.*Ne, to skutečně ne. Tedy nevím o tom. Mám ve většině času nasazená sluchátka, takže žádný hluk pak neslyším*Pravil, načež pohled přesunul na jejich ruce. Uvedlo jej to do rozpaků, dokonce pomalu i vypadal jako čerstvé rajčátko. Pak se podíval do jeho kukadel. */C-co to děláš Finne?/*vyslovil si v duchu*

*Nemůže ze sebe dostat ani slovo, i když jde vidět, že by rád něco řekl.* /Panika. Panika. PANIKA! Co mám dělat? Musím něco říct! Nějak to zachránit! RYCHLE!/ *Má hlavu plnou myšlenek. Navzájem na sebe zírají asi minutu, no poté se Finn konečně rozhodně začít mluvit.* Já se ti omlouvám... Je to moje chyba, ale... Já musím. *Stále se jejich ruce dotýkají a Finn pokračuje v proslovu.* Tenhle pocit jsem ještě nikdy nepoznal. Známe se tak hodinu, no už od začátku to bylo zvláštní. Jde z tebe hrozně přitažlivá energie, která mě nutí dělat věci který bych asi normálně neudělal. Promiň, ale musím. *Svou ruku podsunul pod jeho tak, aby ji mohl stisknout. Stále se přitom dívá Wyattovi do očí.* Je to jenom na tobě. Jestli ti to vadí, odejdu, a budeme dělat že se nic nestalo.

*Stále se na něj nervózně díval. Nechápal moc co se děje. Tedy možná trochu ano, ale věřit tomu nehodlal. Mohl se i mýlit. Následně jej jen v klidu poslouchal a přikyvoval. Sám ale nezvládl uvěřit tomu co mu ale řekl. Tak na rychlo? Jak ? Ptal se sám sebe v duchu*Dobře, tohle zní divně. Jsi si jistý tím co říkáš? Jsi si jistý tím co cítíš?*Nechtěl ho nijak ranit a ani toto nebylo myšleno ve zlém. Jen zkrátka nevěřil, že by zvládl něco takového cítit už teď, když to většině lidí trvá hodně dlouhou dobu. Pak ale zavrtěl hlavou*Ne, nevadí*znovu zavrtěl hlavou, přičemž se usmál*

*V jeho obličeji jde vidět obrovská nejistota.* Je to divný. A nepřirozený. A všechno možný... Taky tomu nechci moc věřit. Třeba mě něco klame, ale teď jen říkám to, co si myslím. Už hned jak jsi promluvil - bylo to jako kouzlo. Prostě okamžitý... Ale chápu, že se ti to zdá divné. *Dopověděl, a když mu Wyatt řekl, že mu to nevadí, pousmál se.* Tak to jsem moc, moc rád. *Pomalu začal svou ruku jemně sunout přes jeho ruku až k jeho krku, který z jedné strany ladně objal, tak jako při polibku. Zřejmě chce naznačit něco jako první krok.* I když bychom asi neměli, protože se neznáme... Nedokážu se ovládat. *Dopověděl a přiblížil se k němu ještě víc. Teď už seděli v podstatě nalepení na sobě.*

*To, že si svými slovy nebyl úplně jistý poznal hned. Navíc to i čekal, vždyť ani on sám si nebyl ničím jistý. *chápu tě. Ano, je to divné a neuvěřitelné. Ale né vždy se dá i chvilkovému pobláznění odolat... avšak i kdybys tomu nepodlehl, nezajet výčitky by tě i tak dostaly*pravil a sám se k němu přisunul blíž.*Rozumím*kývl, přičemž jej nechat dělat co sám uzná za vhodné, ačkoliv se toho trochu i bál. Byl si vědom toho, že jej vlastně skoro vůbec nezná. Vlastně vůbec. Znal jen jeho jméno a odhadoval jeho věk, ale nic víc o něm nevěděl.*

Asi existuje něco jako láska na první pohled. *Pousměje se a opatrně převezme jeho kytaru, kterou následně položí na zem. Teď už mezi nimi není žádná zábrana. Finn se zvedne a čapne Wyatta za ramena, postupně ho i se sebou odvleče až k pohovce na kterou se sesadí na kolena a jeho posadí vedle něj.* Když ti to teda nevadí... *Nevinným hláskem pronese a sedne si obkročmo přes něj. Ruce mu položí na zátylek a přitáhne si jeho hlavu ke svému obličeji. Tím nejpomalejším tempem se příblíží natolik, že se jejich rty setkají. Jelikož neví, co čekat, tak začne opravdu pomalu. O to víc vzrušující to je. Nejdřív ho jemně kousne do spodního rtu, pak ho začne ladně líbat. Je plný euforie a nezkrotitelných emocí.*

Možná ano*přikývl. On v ní však moc nevěřil, myslel si, že toto spíše pak bude složitější jak se vůbec na první pohled pozná. Ale bránit se tomu nehodlal, prostě nechal staršího chlapce, ať si dělá co uzná za vhodné. *Nevadí*zavrtěl hlavou, přičemž se na něj podíval, když mu už sedal na klín obkročmo. Zčervenal přitom, i když věděl, že onen polibek mu do tváří nažene červeně mnohem víc. A to se i stalo. Když ho začal líbat, oplácel mu to pomalu s červenými tvářičkami. Ta vášeň co v něm strašně dlouho přetrvávala se již dávno probudila celého jej zachvátila. *

Kdykoliv mě budeš chtít zastavit, můžeš. Jenom ti negarantuju že to později bude lehké. *Zašeptal mu do ucha a začal ho intenzivněji líbat. Ladně mu přitom kroužil konečny prstu po krku. Když už ho obyčejné líbání, i když pro něj nejlepší za celý je život, přestalo bavit, tak mu věnoval spoustu malých polibků přes jeho hrdlo až k hrudi. Potom se překulil na jednu stranu pohovky a Wyatta odstrčil na ten druhý a naznačil si aby si lehnul. Když tak udělal, opět si sednul obkročmo přes něj a začal z něj pomalu sundávat jeho tričko, které následně odhodil někam do neznáma.* Tak se mi to líbí. *Skoro až mu zavrčel do ucha a opět začal s letmými polibky přes celou jeho hruď.*

*Přikývl. Byl si toho plně vědom, ale i přesto musel něco dodat. *Když tak ti rozbiju hubu*ušklíbl se, přičemž mu následně začal polibky se zavřenýma očima oplácet. Líbilo se mu to . Líbilo se mu, když se dotýkal jeho rtů. Avšak těžko říct, jestli to není poblouznění. Doufal , že ne. Když však Finna přestalo pouhé líbání bavit, vyhověl mu v tom co chtěl. Wyatt si tedy lehl a nechal ze sebe sundat tričko. No neměl čím se chlubit. Možná jen krapet vyznačených buchet, ale nic víc nabídnout nemohl. Byl celkem dost vyhublý, asi proto. Při tom zavrčení mu naskočila husina. Oklepal se tedy a pak zaklonil hlavu dozadu. *

To snad ne. *Pousmál se a pokračoval v letmých polibcích. Postupně se dostal až do nejspodnější části hrudi, kde mu však stála překážka - jeho oděv.* Ty půjdou taky dolů. *Zavrčel a postupně mu začal rozepínat kalhoty. Vykouklo na něj jeho spodní prádlo. Kalhot se však chtěl zbavit úplně, takže mu je shrnul až ke kotníkům přes které je svléknul až dolů a opět, stejně jako zbytek jeho oblečení odhodil.* Teď je řada na mně. *V pokleku si rychlostí blesku svlékl tričko a to samé udělal s kalhotami. Asi ho moc nezajímalo, jestli někdo příjde.* /On je tak hezkej... Přesně můj typ./ *Finn je štíhlejší postavy, no svaly má. Teď když už byli oba pouze ve spodním prádle si opět obkleknul Wyatta a kleček na dím. Rukama se opřel vedle jeho ramen, takže nad ním klečel v poloze kočky.* Copak bys teď chtěl... *Zašeptal mu do levého ucha.*

Ale jo*přikývl. Kdyby se mu to nelíbilo, tak by jej holt praštil. Takový už byl. Hlavně v ohrožení života. Momentálně sice v tom nebyl, ale bralo by se to jako útok že sebezáchovy. *Páni...vrčíš jako skutečné zvíře*zapředl narozdíl od něj jako nějaká kočka. Stále jej nechával dělat víceméně co chce. Ano, zarazilo jej to, že mu skutečně starší vysvlékl kalhoty, avšak když se svlékl do spodního prádla i on , přestal žárlit.*/Páni...to tělo/*pomyslil si, přičemž se mu pak podíval do očí. *Já... vlastně ani nevím*zašeptal, načež přivřel oči.*

Hmm... Praštil bys mě, jo? Takže to mám chápat tak, že to máš rád takovýmhle způsobem? *Zašeptal a prstem mu začal kroužit po hrudi. Pomalu obkroužil každičký náznak svalu, až se opět dostal k jeho spodnímu prádlu. K tomu se hlavou příblížil tak, aby se v podstatě obličejem dotýkal jeho rozkroku. Ruce dal za sebe a pomocí úst mu spodní prádlo shrnul tak, aby bylo jeho přirození kompletně venku. Potom už spodní prádlo shrnul normálně rukama a odhodil jej. Taktéž udělal u sebe.* Ale, ty nevíš co chceš? To je škoda... *Pomalu si na něj lehnul tak, aby se jejich těla dotýkali na všech místech. Jsou zhruba stejně vysocí, takže to nebyl problém. Nejdřív ho letmo kousl do rtu a opět postupoval jako předtím - polibky se dopracoval až k jeho přirození.*

N-no...*zčervenal. Jak toto vůbec mohl vědět? Vždyť by byl Finn jeho první a navíc takhle brzo. Nevěděl však jistě, že to skutečně chce. Teď a tady. Co kdyby je načapal jiný rebel? To by byl trapas*těžko říct... já to ještě nedělal*zavrtěl hlavou*nevím jaké mám rád zacházení. *Podíval se mu do očí. Díval se mu do nich poměrně dlouho. Tedy dokud se nepřesunul k jeho spodnímu prádlu a nesundal mu je pomocí pusy. Hned na to si snažil jakkoliv překrýt rozkrok s červenými tvářemi.*/Možná jít domů, aby nás tu nenačapali?/M-mhm*hlesl, přičemž se zhluboka nadechl a vydechl.*

Achjo. *Povzdechl si a posadil se na pohovku už normálně.* Já vycejtím, když je něco v nepořádku. Ptal jsem se tě jestli to chceš, Wyatte... A vůbec nevadí že jsem tvůj první, i respektuju to jestli to nechceš teď a tady. *Vysvětlil mu a začal se pomalu oblékat. Wyattovo oblečení hodil k němu.* Já teda půjdu domů. Jestli máš zájem, můžeš jít semnou. Počkám venku, zatím se tady můžeš v klidu rozhodnout. *Doobléknul si poslední kusy oblečení, upravil si vlasy a vyšel ven.*

*když uslyšel jeho povzdech, omluvně se na něj podíval, načež kývl. Momentálně však nic neříkal a začal se raději oblékat. Mezitím poslouchal i Finna, jak mluvil. Chápal jej a tak i kýval. *Hned tam za tebou přijdu*kývl, přičemž si stejně jako jeho společník předtím upravil vlasy a všechno uklidil. *omlouvám se, ale je ještě až moc brzo.*přiznal*možná to cítím stejně jako ty, avšak raději bych počkal. Každopádně mi můžeš kdykoliv napsat a pak se můžeme i znovu sejít*pravil s úsměvem a dal mu jemnou pusu na tvář*Rád jsem tě poznal Finnie*nakonec mu podaroval ještě jeden polibek na tvář a na krk, načež už zmizel ve tmě.*

*Pořád v šatech z plesu sedí přivázaná k židli. Do teď byla mimo, protože když ji rebelové unášeli dostala docela ránu do hlavy. Neví, proč ji brali, přece není vůbec nijak důležitá, ne? Před chvilku začala vnímat a teď už může zamrkat a otevřít oči. Chvilku jí trvá, než pořádné zaostří a pak se rozhlédne po místnosti. Všimne si dalšího člověka, který je tu v místnosti s ní, taktéž přivázaný na židli.* Vaše Veličenstvo? *Zeptá se pro ujištění a ještě se snaží zaostřit. Pak se rozhlédne po místnosti.*/Bezva, jsem unesená rebely a ještě v místnosti s králem, který má zraněnou nohu a ještě mi tu vykrvácí, do háje fakt./*Pak si vzpomene ještě na někoho, kdo byl s ní včera na plese a rozhlédne se po místnosti znovu, jako by ho hledala.*/Lucien tu není.. Snad je v pořádku. Třeba ho nebrali./*I když vzít něj místo ní by bylo asi logičtější..*

*probral se před malou chvílí, ale sotva otevřel oči, hned mu víčka zase klesly díky bolesti, kterou ucítil v noze. Trvalo mu než se odvážil znovu otevřít oči. Teprve pak se mu začaly vybavovat události včerejšího večera. Okamžitě se ho zmocní strach o svou rodinu. Doufá, že jsou v pořádku. Je mu jedno, co s ním udělají nebo už udělali... jediné, na čem mu záleží, je, aby byla jeho rodina v pořádku. Na sobě má to samé co včera, akorát mu chybí sako, které netuší kde je. Poraněnou nohu má obvázanou něčím, co se podobá obvazu, ale nedivil by se, kdyby to byl jen nějaký kus hadru napuštěný nějakými chemikáliemi, které by mu akorát přitížili. Když uslyší nějaký hlas vedle sebe, trhne hlavou tím směrem a zkřiví tvář bolestí. Když uvidí tu dívku, chce něco říct, ale když si všimne jak vypadá, jen se na ni tupě podívá. Má pocit, že má halucinace, protože mu přijde hrozně podobná jeho manželce.* Ehm.. udělali vám něco? *dostane ze sebe po chvíli a musí několikrát zamrkat, protože ho ta podoba až děsí. Ale upřímně vůbec netuší, kdo to je.*

*Celou noc i dnešek se radši klidil z dohledu své matky a ostatních v ghettu. Mohl to svádět na zmatek v sále, na až šílenou podobnost mezi tou holkou a královnou, ale pravda byla taková, že on to jednoduše posral a nesplnil svůj úkol. Ať už je nebo není synem velitelky, pořád je zde jenom vojákem, jehož jediným úkolem je dobře splnit misi a udělat to, co se po něm chce. A včera selhal. Potom, co ho máma tak chválila a mluvila o tom, jaký skvělý velitel bude. Připadá si jako ten nejhorší rebel pod sluncem. I tak se ale rozhodl navštívit místnost, kde ty dva drží. Aspoň únos krále se jim podařil a hádá, že to na rozložení psychiky korunního prince bude stačit dostatečně. Ale pořád je tu to "ale".* Ne tolik jako udělala ona nám. Mě. *Odpoví na královu otázku, zatímco se přemístí k těm dvěma a probodne pohledem hlavně tu komornou.* Co si dělala na plese? Jsi šestá. Komorná. Nepatřilas tam. *Vyplivne na ní otázku a během čekání na odpověď si dojde pro jeden z nožů.* Díky tobě teď královna s celou rodinkou lítá po Midstonu a hledá svýho manžílka místo toho, aby dřepěla tady. Ale když už jsi tu ty... *Pokrčí rameny, zatímco jde k ní a nožem jí sjede od pravého spánku až do poloviny tváře. Nejde o nijak extra hlubokou ránu. Má hlavně způsobit bolest.*

*Je rozzuřená. A to tak jak ještě snad nikdy v životě nebyla. Nedává to úplně na vinu svému synovi, ale teď stejně nedokáže mluvit nerozzuřeně. Sama viděla, kterým směrem její syn běží. Nehorázně ji štve ta holka, protože ji ta podoba s královnou děsí a nejraději by obou dvou vězňů podřízla hrdla, aby si na nich vybila zlost. Aby si vybila zlost, dojde do místnosti, kde ti dva jsou. Taky zjistila od rebelů, že tam šel její syn. Když tak si aspoň užije zábavu v tom, že bude sledovat, jak její syn ubližuje těm dvoum. I když ona sama má nejvíc chuť na krále asi jako hladový vlk, který se těší na kus syrového masa, které by klidně strhl z žijícího člověka. Když dojde do té místnosti, pohled hned upře na svého syna.* Nešetři s ní. *Kývne hlavou k té holce. Na tváři má pohled plný nenávisti a kdyby by byla v nějakém filmu, nejspíš by plivala oheň. Potom se sama postaví před krále a zuřivě ho kopne do poraněné nohy.* Proč je ta holka tak podobná královně? *Vyštěkne na něj a na dívku se koukne.* Snad vás královna nepodvedla. *Zašklebí se a ještě se skloní ke králi, aby mu ten obvaz sundala, bylo by jí jedno, jestli by do toho chyl nějakou infekci.*

*Chvilku už vnímá, ale než zamrká a otevře oči, trvá to. A ještě déle se pokouší zaostřit. Co ji překvapí ji, že vedle sebe na židli uvidí svázaného krále. Všimne si i jeho pohledu a nechápe, proč na ni tak zírá. Sama si nepřipouští svou podobnost ke královně. Upozorňovalo ji na to více lidí, ale ona si to nedovede vysvětlit a proč by si tím tedy tak moc lámala hlavu? Je lepší to projít s mávnutím rukou. No, to teď ale doslova udělat nemůže, když je svázaná. Už mu chce odpovědět na jeho otázku, ale místo ní to udělá jinej hlas. Podívá se na toho rebela a zamračí se.* Tak se omlouvám za to, jací jste idioti, že unášíte lidi, abyste jim ubližovali. *Moc nekleje, ale teď se už neudrží. Navíc je to rebel. S nimi se nedá jednat slušně. Stačí, aby pomyslela na to, co mohlo udělat Lucienovi..* Palác nám občas dovoluje se akcí účastnit. Jsou tam na nás milí. *Ušklíbne se. Možná provokuje hada bosou nohou, ale upřímně? Nepočítá, že se kdy ještě podívá živá z téhle místnosti a odmítá projevit slabost. Takové potěšení jim nedopřeje.* To je dobře. *Okomentuje to, že královna hledá krále a krátce se na něj podívá a jako by e pousměje. Je ráda, že vzali místo královny ji. Je královské rodinně oddaná. Chovají se ke služebnictvu v paláci dobře. Skousne si ret, když jí ten rebel řízne od spánku až na tvář. Podívá se po očku na tu rebelku.* Nepodvedla. Těhotenství trvá devět měsíců, pokud vám to není známo a moje matka mě čekala během Selekce. *Nechce, aby královi nasadili brouka do hlavy těmihle nesmysly.*

*po chvílí se mu podaří otevřít oči a chvíli mu trvá, než mu dojde, kde tu je a co tu dělá. Jediné, na co teď dokáže myslet je, aby byla jeho rodina v pořádku. Je mu jedno co bude s ním. Vždycky takový byl. Všimne si dívky kousek od něj a chce jí odpovědět, ale zarazí se nad tím, jak strašně moc je podobná Misty, takže z něj nic nevyjde a jen mlčí. Až po chvíli se jí zeptá, jestli jí něco udělali. Sice je svázaná k židli jako on... ale nevypadá, že by měla nějaké závažné zranění. Přítomnost rebelů začne brát na vědomí až když mu jeden odpoví na otázku, která byla mířena na Nyveve.* Nemyslím si že zrovna ona by byla na té straně, která ubližuje. *odsekne. Když pak ten rebel zmíní, že ho jeho rodina hledá, zmocní se ho ještě větší strach o ně.* /Kdyby zůstali v paláci, udělali by líp.../ Opovažte se jim ublížit. *zavrčí zuřivě a propálí ho pohledem. Když ho potom nějaká rebelka kopne do nohy, celým tělem mu projede bolest a pevně zatne zuby, ale nedává na sobě bolest znát. Teda... jak nejvíce to dokáže.* Jak to mám do prdele vědět? *zeptá se a propálí jí pohledem. Nezáleží mu na tom, jestli si svým přístupem akorát všechno zhorší nebo ne. Stejně je mu jasné, že odsud se nedostane. A už rozhodně ne živý.,* To by neudělala. *řekne s jistotou.*Nechte ji být, ona za nic nemůže, je to jen nevinná komorná. *Nechápe, proč ji tady drží. Vždyť nic neudělala. Chápe, proč vzali jeho... přeci jen je to král. Ale nevinnou komornou? To mu nedává smysl.*

Bacha na pusu, bloncko. Tvůj život mam v rukou teď já, tak bych se být tebou snažil mě moc neštvat. *Doporučí jí a u toho jí probodne pohledem.* Jo, to moc dobře vim. Škoda, že takhle milí nejsou i na zbytek země, kde jim lidi umíraj na hlad a nemoci a zbytek jejich rodiny zůstane bez příjmu jenom s beznadějí. *To je to, co ho nejvíce na královské rodině štve. Starají se jen o ty, které mají pod vlastní střechou, jako kdyby hranice Illey končily pozemky paláce a dál už se jednalo o cizí zemi. Pochybuje, že někdo z těch idiotů za svůj život viděl opravdovou chudobu.* Nojo.. Ono je lepší, když se takhle bude uhánět a pak pomalu a bolestivě umře kvůli vyčerpání. Vlastně máš pravdu. Má štěstí, že jsme si vás spletli. *Souhlasí nakonec s jejími slovy a u toho na tváři vykouzlí falešný sladký úsměv. Řízne jí do tváře a když se tu najednou objeví jeho matka, nahlas polkne a trochu se nahrbí.* Je komorná. Šestá. Ty šetříme. *Připomene jí, i když tím nejspíše sám riskuje nějakou ránu. Pak čeká na odpověď krále ohledně podobnosti mezi královnou a tou holkou a protočí očima po odpovědi komorný.* A to znamená jako co? Vždyť tenhle idiot neudrží ptáka v kalhotách. Královna mohla klidně během Selekce chrápat s nim i s někym dalším. Plno věcí se v paláci pomocí úplatků utají. Královna nemusela potratit. Stejně se potom stáhla z veřejnosti kvůli „zármutku“, ne? *Její argument nijak moc nezabral. Když vidí pak tu odkrytou ránu na králově noze, trochu se zamračí.* Vždyť tu vykrvácí. *Podotkne směrem ke své matce. Ví něco málo o hojení ran a po dvaceti čtyřech hodinách by to nemělo rozhodně krvácet takhle hodně. Navíc kdyby král zemřel tady v příštích několika hodinách, nebylo by to úplně podle jejich plánu, který obsahoval veřejnou popravu, aby více rozložili královskou rodinu.* Potřebuje tranfuzi, jinak nám tu zdechne během příštích pár hodin, to nebylo v plánu.

*dojde do místnosti, kde drží ty dva, které včera chytili a koukne se na svého syna a povytáhne obočí.* Ale teď je tady, zkazila nám plány unést královnu. A neříkám, že ji máš hned zabít. Ale přece nemůžeme dovolit, aby se tady měla jak na dovolené. *Zašklebí se a potom zuřivě krále kopne do zranění a propálí ho pohledem.* Copak, ty si nehlídáš koho tvá milovaná ženuška do sebe pustí? *Povytáhne obočí a pak se zase otočí na tu holku, která ji už teď nehorázně leze na nervy.* Sklapni nebo nebudu tolik milá jako můj syn a ty budeš škemrat o smrt. *Zavrčí na ní.* /Během Selekce jsem byla těhotná i já./ *Proběhne ji hlavou, ale neřeší to nijak víc, protože ji vyruší slova jejího syna.* Mně by o rozhodně nevadilo. /Tatíka ti budu radši mučit./ *Zaklebí se, ale nakonec přikývne. Sice by o nejraději zabila, ale to si nechá na jindy, chtěla ho mučit, ne hned zabít. Takhle rychle s ním hotová být nechce, chce aby trpěl.* Fajn, nech odebrat krev tady naší "podoba s královnou je náhodná". Třeba bude mít král štěstí. Kdyžtak o vyřešíme jinak. *Ona sama se ale vydá k pultíku, kde vezme plátek železa na tyčce a o druhé ruky zapalovač a tyč nechá ohřívat. U toho ironicky mrkne na krále.* Nebude to bolet. *Zašklebí se na něj a rozžhavené železo mu položí na ránu. Nenechá to tam nijak dlouho, hned po chvilce vstane a rukou, kterou si tu nohu držela a kterou má teď od jeho krve ho poplácá po tváři.*

*Chce ujistit krále, že je v pořádku. Jen ji docela bolí hlava, ale oproti jeho noze to není nic.*/Musí se mu to ošetřit../*Nechce, aby tu ještě vykrvácel.* Nepočítám s tím, že se odtud kdy dostanu živá. Byli byste idioti, kdybyste mě nechali jít. *Pokud si myslí, že by mlčeli, idioty by vážně byli. Hned jak by dostala tu příležitost, řekla by všechno co ví, hezky dopodrobna a doufala, že to nějak pomůže.* Nevidíš do toho. Podporují i lidé z menších kast, ale ty jsi moc zaslepený nenávistí, než aby ses na to podíval jejich očima. *Stojí si za svým. Ona ví, že vše není jen tak. Zatne zuby, když ten rebel řekne, že je lepší, když se královna tak hodí po městě a shání svého manžela a pak ji řízne do tváře. Nechce mu dopřát to potěšení vidět, jak ji to bolí. I když její modré oči jsou dost upřímné na to, aby to poznal i když se to snaží skrýt. Pokud ale hledá nějaký strach, ten nemá. Je hlavně ráda, že tu není královna nebo Lucien či jiný člen rodiny. Pokud vymění svůj život za někoho z nich, stálo to za to.* O nic škemrat nebudu. *Odsekne směrem k té ženské a podívá se na ni zlostně.* V paláci se neutají nic. *Namítne.*/Jsou to magoři, jestli si myslí, že jjá mám něco společného s královskou rodinou, fakt magoři./*Nechce si ani připouštět tu možnost, protože má milovanou rodinu, o které by pak zjistila, že jí celý život lhala a ta představa je docela bolestná. Podívá se na ránu krále. Nevadí jí, že mu dají její krev, pokud teda bude stejné skupiny, naopak.*/Pak třeba vydrží déle a zachrání ho..*