Ghetto rebelů - Seveřanů

*probodne rebela pohledem, když začne mluvit o tom, jak se královská rodina nestará o Illeu a je rád, že je ta komorná na jeho straně, i když nechápe, proč to dělá. Měla by raději mlčet nebo prosit o milost.* Nám vyčítáte to, že se prý nestaráme o zbytek země, ale vy tady mučíte nevinnou holku, která je tu vesměs nedopatřením? Měl by ses zamyslet, kdo je tu "milý". Nemluvě o tom, že kdybyste mě tady nezabíjeli a neustále neútočili na palác, měli bychom mnohem víc prostoru na řešení těchto problémů, ale místo toho se musíme zabývat vaší krutostí a nulovou inteligencí. *propálí ho pohledem.* Ne, to se nestane. Ostatní jí v tom zabrání. *řekne, ale spíše proto, aby uklinil sám sebe a donutil se tomu co nejvíce věřit. Je mu jasné, že Misty bude chtít lítat někde po městě hledat ho, takže doufá, že ji v tom ostatní zabránili a ani oni nikam nešli. Kdyby se jim něco stalo kvůli němu, nikdy by si to neodpustil. Když ak schytá kopanec do postřelené nohy, snaží se nedávat najevo bolest.* Potratila. Kvůli vám. *řekne zlostně a ignoruje to, jak ho při zmínce o potratu, zabolí na hrudi.* Znám ji, neudělala by to. *odsekne té rebelce, protože ví, že by to Misty neudělala. Ale snaží se ignorovat tu malou část mysli, která si s tímto scénářem pohrává a láme mu srdce* Raději škemrej o milost dokud můžeš. *řekne té komorné, protože podle něj by to rozhodně měla udělat a ne ještě více riskovat život svými poznámkami. Moc se mu nelíbí, že by měla ta komorná obětovat svou krev pro něj, takže se nad tím zamračí, ale nic nenamítá, protože je mu jasné, že by to byla ztráta času. Pak sleduje rebelku, jak nahřívá nějakou tyč a doufá, že ji použije na něj a ne na tu nevinnou dívku. Zároveň se připravuje na bolest, která to bude logicky doprovázet. Ušklíbne se po slovech, že to nebude bolet. Když mu pak ale žhavé železo položí na ránu, zavrčí bolestí a přivře oči. Je to mnohem horší, než na co se připravoval. Bolest moc nepomine, když mu to železo sundají, ale i tak se pokusí uhnout před rukou a když se mu to nepovede, rebelku do ruky kousne nehledně na to, jaké to pro něj bude mít následky.*

A nebo by to vlastně bylo děsně chytrý. Nevíš, kde jsi. Nemáš nic proti mně a nemůžeš mi nijak ublížit. *Při těch slovech postupně dojde k ní a chytí jí rukou pod krkem.* Protože zatímco já ti můžu udělat cokoliv si jenom zamanu, ty nemůžeš nic. A protože ti garantuju, že můj obličej zapomeneš, než se odsud dostaneš. Nemám v plánu tě zabít. Tak mě nenuť ten plán přehodnotit, dobře, zlatíčko? Jinak se tu ještě můžeme sejít s tvým doprovodem ze včerejška, jestli to vůbec rozchodí potom, co se tě snažil zachránit. *Usměje se na ní sladce.* Zato ty oplýváš inteligencí. *Protočí očima po slovech krále. Dle jeho názoru je to prostě hovado bez mozku jako každý jiný Schreave.* Mně taky ne, ale když ho zabiješ před zraky jeho rodiny, bude to mít větší efekt. Kdybychom jim do paláce hodili jenom mrtvolu, bude to postrádat tu energii a drama. *Pousměje se trochu ďábelsky směrem k Jacovi, zatímco mluví se svou matkou.* Fajn. *Přikývne nakonec.* Neboj, nebude to bolet. *Usměje se falešně na Nyneve. S nějakou debilní stříkačkou to neumí, takže prostě jen vezme nějakou nádobu, čistý nůž a řízne tu holku do předloktí. Neví, kolik krve bude potřeba, ale lepší vzít o něco víc, než málo a muset se sem kvůli tomu vracet.. Stejný postup pak opakuje u krále.* Jakmile budou výsledky, vrátim se. *Odejde nakonec směrem do laboratoře. Tam se dozví, že je možnost otestovat komptabilitu rovnou u dvou vzorků zároveň. A kdyby to s komornou nevyšlo, nabídne se rovnou on, aby nemusel shánět někoho dalšího. Během pár chvil má v rukou výsledky, kde je prakticky stoprocentní shoda jak u něj, tak u Nyneve.* /Ale to by znamenalo….. Vždyť to přece není možný./ *Ale ať už se tomu snaží v hlavě bránit jakkoliv, právě zjistil, že jeho otcem je sám král Illey, kterého vždycky nesnášel.* Fajn. Zanesu to velitelce. Ty zatím připrav všechno potřebný. Přivedu ti krále sem. *Řekne rychle rebelovi v laboratoři a vydá se ven. Nemůže uvěřit, že celý jeho život byl lež. Nechápe, jak je možný, že má král jedno děcko u rebelů a jedno mezi zaměstnanci a pochybuje, že o tom sám věděl. To by tu holku chránil daleko více. Hlavní teď ale je, že mu jeho matka celý život lhala, když se ptal na svého otce. A vzhledem k tomu, jak se o svou rodinu stará, nedokáže tam ty dva jen tak nechat rebelům a své „matce“ napospas. Minimálně dokud nezjistí, jak to doopravdy bylo. Když dojde zpátky do cely, nasadí na obličej svojí klasickou masku, aby nikdo nic nepoznal.* Objevili se nějaký komplikace. Královský jsou prý dost blízko nás. Ostatní na tebe čekají v zasedačce, potřebují vědět, co bude dál. O ty dva se postaram. Výsledky z laborky budou za chvilku. *Řekne jí a doufá, že doopravdy odejde a on bude moct ty dva odsud dostat. Zasedačka je dost daleko, aby na to měl dostatek času.*

*Všichni v královské rodině ji přijdou naprosto směšní. Nenávidí je. její nenávist v ní začala klíčit, když její rodiče přišli kvůli nim o práci a pak musela sama sledovat, jak se její rodiče kvůli královským propadají do temnoty a stávají se z nich trosky. Když se dostala k rebelům, pochopila, že není sama, které královští mimoděk ublížili. A díky tomu v ní nenávist vybouchla jako bomba a už se nedá jen tak zastavit.* A to víš jak, že by to neudělala? Co když tě nikdy nemilovala? Jenže pak otěhotněla s někým jiným, mohla to tajit, mohla dát plod do někoho jiného. A jen aby to ututlala si tě vzala. Třeba tě nemiluje. Jen si s tebou hraje a celou dobu tě podvádí. *Celou dobu má klidný hlas, jako by mluvila o něčem normální při normální konverzaci a i tvář má naprosto klidnou.* O nic škemrat nebudeš? Ale budeš. Můžu být tvoje noční můra, že budeš škemrat každou noc, jestli to přežiješ. *Zasyčí na ní a potom už svého syna pošle do laboratoře, načež pokračuje v týrání krále. Poplácá ho po tváři, přičemž když ji kousne, vztekle zasyčí, napřáhne se a jednu mu vrazí.* Ty zkurvenej idiote. Tohohle budeš litovat. *Zavrčí na něj a rozhlédne se kolem sebe. Když uvidí co hledala, usměje se falešným úsměvem. Vezme nádobku se solí, nůž a přejde ke králi zezadu a nožem mu nejdřív roztrhne košili a na jeho záda se koukne s výrazem jako malíř na plátno, když netuší co malovat. Pak se ušklíbne a prostě mu do zad vyreje menší "r" jako "rebelové a hned potom mu do rány nasype sůl.* Doufá, že si pochopil, že kousat velitelku je jako kopat bosou nohou do vosího hnízda. *Procedí skrz zuby a jakmile se Austin vrátí, zvedne k němu pohled a zamračí se.* Fajn, ty dva máš na starost. *Ještě ty dva proálí phledem než se rychlým krokem rozejde pryč.*

Jemu neublížíš! *Jelikož ji ten rebel drží dost silně pod krkem její hlas nezní tak silně jak by si přála. */Luciena budou chránit. Bude v pořádku, určitě../Pracuji v paláci a vím jaká spoušť tam po vás vždycky zbyde. Kdyby se nemuselo pořád investovat do oprav paláce, vypadalo by to v Illey taky dost jinak. *Potřese hlavou.* Je to královna, nedovolí jí se utahat k smrti. *Ví, že se snaží královy nasadit brouka do hlavy a více ho zničit, takže je dost ráda, že tu je a třeba aspoň trochu pomůže.* Větší než ty. *Ušklíbne se na rebala.* Snaží se vám jen dát brouka do hlavy, ublížit, abyste byl více slabý, neposlouchejte je. To by neudělala. Všichni vidí jak se na sebe zamilovaně díváte. To se nedá předstírat. *Řekne králi.* Tahleta ženská to jen nechápe a ani u nikdy nepochopí. *Potřese hlavou.* Klidně si mě muč jak dlouho chceš, ale škemrat nebudu. Takový potěšení to nedopřeju. *Slova krále o tom, že by měla škemrat ignoruje. Tak nízko s nesníží. Pokud ji chtějí zabít, udělají to tak jako tak. Kdyby ji zabít nechtěli, mohli ji přece už dávno pustit, ne? Proč by riskovali, že po mučení si přece jen něco bude pamatovat, kdyby ji poslali pryč? Nevadí jí, že dá krev králi, ale když ji ten rebel řízne do zápěstí, zabolí jí to. Má k sobě ale pevně stisknuté rty, takže ani nepípne. Ušklíbne se, když král tu rebelku kousne. Kdyby to udělala jí udělala by to samé a ještě by jí plivla do obličeje, pokud možno. Zvládne se jen dívat, jak ta rebelka vyreje králi do zad menší "r" a nasype mu tam sůl, i když by ráda nějak pomohla. Pak se ale vrátí ten druhý rebel a to, co řekne jí dodá trochu naděje, že by je přece jen mohli najít*

Pusť ji do prdele! Ona za nic nemůže! *křikne na něj, když chytí tu dívku pod krkem.* Rozhodně víc než vy. *odfrkne si. Kdyby jim pořád nepůsobili zbytečné starosti, Illea by mohla být někde úplně jinde. Pak se snaží sám sebe přesvědčit o tom, že by ho Misty nepodvedla.* Nemluv o ní jak o nějaké levné děvce. *zavrčí zuřivě a začne ji vraždit pohledem. Nenechá nikoho mluvit o své manželce takhle. O nikom z jeho rodiny. Jen teď pro něj neexistuje dost způsobů, jak je donutit přestat mluvit. Slova dívky vedle něj ignoruje, protože je mu jasné, o co se ti dva snaží a jde jim to moc dobře. Pak poslouchá o tom, jak naloží s jeho mrtvolou, ale zachovává si neutrální výraz. Po ďábelském úsměvu Austina se na něj na oplátku sladce usměje. Když mu potom rozřízne ruku, přijde mu to jako úplné nic oproti bolesti, kterou cítí v noze. Poté neodolá kousnutí do ruky té rebelky, protože mu k tomu naskytla skvělou příležitost, i když ví, že za to ponese následky. Ty jsou mu ale momentálně dost jedno. Zemře tak jako tak, s tím se smířil.* Toho nebudu litovat ani jednu jedinou sekundu mýho života. /Kterej sice moc dlouhý nebude, ale co už/*domyslí si a s tvrdým pohledem ji pohlédne do očí. To, že mu vrazila sotva vnímá. Když cítí, jak mu pak začne něco vyrývat do zad, zatne zuby. Když pak ucítí i štípání a pálení díky soli, sykne.* To jsem pochopil dávno a je mi to někde. *zavrčí, protože toho stále nelituje a s radostí by to udělal znovu. Když se pak vrátí druhý rebel a řekne, že královští jsou blízko, v očích se mu mihe strach a doufá, že je to lež a nebo rychle odejdou. Nestrpěl by, kdyby se jim něco stalo. Když poté ta rebelka odejde, trochu se mu i uleví, protože mu zatím připadala o dost krutější než ten druhý rebel.* Co uděláš teď, když tu nemáš svou velitelku? Hodíš naše mrtvoly do paláce bez ní? *ušklíbne se.*

To ty nijak neovlivníš, zlatíčko. *Usměje se na ní sladce, protože jejímu doprovodu z plesu může udělat cokoliv se mu zamane. Mají v paláci spoustu nasazených lidí, kteří můžou zajistit buďto, že to nepřežije tam anebo že z ošetřovny beze stopy zmizí. Když se pak jeho máma snaží nasadit králi brouka do hlavy a ta komorná se jim to snaží překazit, jednu jí vlepí, aby jí donutil aspoň na chvíli ztichnout. Pak už se vydá se vzorky krve do laboratoře, kde po chvíli zjistí, že král je jeho otec a ta komorná …. Nějaká dost blízká příbuzná. Netuší, ale jak příbuzná. Sestra? Že by se královskému páru povedlo ututlat hned dvě děti? A proč by to dělali, když jsou oba Jacovo? Všechny tyhle otázky, ale skryje do pozadí, aby se mu nepromítli na tváři, když lže své, nejspíše adoptivní, matce, aby jí odsud dostal. Jakmile je pryč, zavře dveře a pár vteřin čeká v tichosti, aby se ujistil, že je dost daleko, než začne mluvit. Otázky krále radši ignoruje. Když se ujistí, že je bezpečný mluvit, vydá se k Nyneve.* Kolik je ti let? Kdy ses narodila? *Zajímá se s naléhavostí v očích a nakonec vytáhne nůž a rozřízne jí provazy, aby byla volná.* Dokážeš se sama postavit a jít? *Zeptá se jí, zatímco zamíří ke králi, kterého také zbaví provazů.* Tebe se na to asi ani ptát nemusim, otče… *Odtuší při pohledu na jeho nohu. Začne mu ránu zavazovat, aby to pro něj bylo aspoň trochu pohodlnější.* Máš tady mobil? *Zvedne k němu pohled. Hodil by se mu nějaký kontakt na královnu a určitě by odpověděla svému drahému manželovi.* Máme málo času, brzo jí dojde, že jsem lhal. Zas tak velký ghetto není. Takže navrhuju odsud vypadnout, napsat tvojí ženě, že se může vrátit k paláci, kde na ní počkáme a já vám všechno vysvětlim cestou, co vy na to? *Aniž by nějak dlouho čekal na odpověď, podepře Jace, protože je mu jasné, že sám nebude moct jít.* Tu transfuzi ti daj v paláci, teď by nás to zdrželo a zas tolik blbě na tom nejsi. *Ujistí ho, když s ním vychází z cel a vydá se k nejbližšímu zadnímu východu, kde touhle dobou nejsou hlídky a kde má taky zaparkované auto, kam krále naloží na zadní sedadlo, aby mohl mít nohu nataženou.*

/Strážci ho ochrání, určitě./ *Snaží se samu sebe uklidnit. Přece jen je to princ z Belgie, toho nenechají jen tak.*/No.. krále by taky jeho strážní nenechali jen tak./ *Nechce, aby si král nechal nasadit brouka do hlavy, takže tvrdí opak toho, co rebelové a jen sykne když schytá facku a na toho rebela se nenávistně podívá. Na chvilku vážně zmlkne a nechá ho, aby jí vzal krev. Nemá ani moc na vybranou v tomhle ohledu a když ten rebel odejde, jen se dívá na to, jak ta rebelka mučí krále. Ráda by mu nějak pomohla, ale je svázaná, takže neví jak, je svázaná na židli, zkouší se z provazů nějak dostat, ale nejde to. Vážně nedokáže nějakým zázrakem k sobě dostat nůž, kterým by provazy přeřízla. Pak se ale dozví, že královští jsou blízko, díky čemuž v ní zažehne plamínek naděje, že by je odtud mohli dostat. Zamračí se lehce po jeho otázkách.* Je mi dvacet-tři a narodila jsem se prvního července.* Odpoví mu na jeho otázku. Sice neví, k čemu mu to je, ale lepší mu říct tohle, než schytat další facku. Když vytáhne nůž, nějak tak čeká, že ji podřízne, ale on jí místo toho osvobodí. Nechápavě se na něj podívá.*/Prvně si mě splete s královnou a teď tohle.. To je fakt nějakej vadnej rebel./ *Pro jednou ale drží jazyk za zuby. Postaví se na nohy a na jeho otázku přikývne a pořád si jej nedůvěřivě prohlíží.* Nás už vedeš na popraviště nebo co? *Zeptá se, když zbavuje provazů i krále. Co ji překvapí ještě více než tohle je, když ho nazve otcem.* To jsem v ghettu nebo v komedii? *Zamumlá si pro sebe. To vysvětlení, proč je pouští by se hodilo, ale neptá se a jen přejde ke králi z druhé strany, aby ho podepřela a mohla mu taktéž pomoct jít. Kromě pořezaného obličeje a facky, kterou tam schytala a taky obtisku prstů na krku jí nic není. Vydá se společně s nimi ven k autu. Pořád neví, o co tu jde a upřímně si ani není jistá, jestli to vědět chce.*

*dost mu odlehne, když velitelka rebelů odejde, protože mu připadala krutější než ten druhý rebel. Zeptá se ho, co s nimi teď hodlá dělat, když je tu sám, ale on jeho otázky ignoruje a začne zpovídat Nyveve. Nechápe, proč se jí na to ptá, ale bolestně si uvědomí, že zhruba někdy na přelomu července a června by se jim s Misty narodilo první dítě, kdyby o něj nepřišli. Trochu se nad tím faktem zamračí. Vykulí překvapeně oči, když Nyveve pustí, ale je rád, že aspoň ona z toho vyvázne živá. Přeci jen za nic nemůže. Ještě více ho ale překvapí, když pustí i jeho.* Jaký "otče"? V tý laboratoři, nebo kdes to byl, ti něco dali, ne? *propálí ho pohledem a nechápe, proč mu říká otče.* Proč? Abys dal fotku na Illeagram těsně před tím, než nás odvezeš na šibenici? *zeptá se a ironicky se ušklíbne.* Naposledy byl v tom saku. *kývne k saku, které leží pohozené v rohu místnosti.* Ne. K Misty se nepřiblížíš. A už vůbec ne k paláci. Tenhle tvůj plán na popravu jde do kytek, vymysli si jinej. *odsekne, protože nehodlá dovolit, aby mu tohle vyšlo. Když ho podepře, sykne bolestí, protože má přeci jen postřelenou neošetřenou nohu, něco vyřízlé na zádech a pořezanou ruku. Vzhledem k tomu se taky nemá jak se mu vzepřít a nemá na to ani dostatek energie.* Do paláce se nedostaneš. *připomene mu a snaží se pochopit, co se to teď děje. Nemá ale jinou možnost mež ho následovat až k jeho autu.*

*Zeptá se s naléhavostí v očích, kdy se Nyneve narodila a když slyší odpověď, která se shoduje s jeho věkem, tak nahlas polkne. Datum narození se liší jen o pár dnů.* /Tak dvojče…/ *Nedokáže uvěřit tomu, že tady před chvílí škrtil svoje dvojče, pokud je všechno tohle pravda. Oba dva osvobodí a protočí očima po jejich otázkách.* Ne v laboratoři mi už dali výsledek. Máme pozitivní skoro stoprocentní shodu. Všichni tři. To z nás dva dělá otce a syna a z nás dvou *Koukne na Nyneve* dvojčata. *Oznámí.* Jestli chceš důkaz, tady to máš. Klidně si to nech znova potvrdit v paláci, tohle bych si nevymyslel. *Podá mu papír, zatímco se vydá k jeho saku, kde naštěstí najde telefon.* Jaký je heslo? *Když se do telefonu dostane, najde kontakt jeho ženy a napíše jí zprávu o tom, že jak krále, tak komornou živé doveze pár ulic od paláce a ať s sebou vezme doktory. Vše jí vysvětlí až na místě.* Nechci vás popravit, do prdele. Riskuju svůj vlastní život, abych zachránil ten vás, tak bych ocenil aspoň trochu vděku. *Zavrčí na něj a pak ho podepře spolu s Nyneve a dojde s nimi k autu. Posadí se za volant a co nejrychleji vyjede pryč, než někomu vevnitř dojde, co právě udělal.* Nikdy jsem neměl tátu. Jenom mámu, který nejsem vůbec podobnej. O tátovi mi nikdy nic neřekla. Je mi dvacet tři a narodil jsem se 24. června. Týden před termínem, kdy ses narodila i ty. Devět měsíců potom, co královna potratila, v době, kdy se jí mělo narodit první dítě. Nebo spíše děti. *Shrne jim rychlou časovou osu, která odpovídá a u toho pevně zatíná zuby a i ruce na volantu, až mu bělají klouby. Nechápe, co se právě teď děje. Jde proti tomu, v čem byl celý život vychovávaný, zjistil, že žil celý život ve lži a že jeho otec je někdo, koho se učil od narození nenávidět.*