Jachta královské rodiny

NIkoho nezklameš, věř si trochu. Budeš úžasný král. *USměje se na něj upřímně. Ví, že je to pravda, neříká to jen proto, aby ho utěšila, říká to proto, že ví, že má pravdu a věří v něj.* Ne, to bys mi neudělal. Nemůžeš mi nařídit měsíc nudy. To by vyšlo na stejno, jako bys mi nařídil měsíc v mučírně. Vážně budu v pohodě, nebudu unavená nebo tak, slibuju. *Zasalutuje, načež se ji na tváři objeví pobavený úsměv.* To bys měl. Dokážu být děsivá, když chci. *Pokrčí rameny, jako by se snad bavili o počasí nebo o něčem podobném a ne o tom, že by klidně naplánovala něco tak, aby hodil dřžkopád. Nakonec mu začne hrozit tím, že ho připravío jeho klenot a schválně zvedne nohu tak, aby si mohla protáhnout kotník, kdyby náhodou na ránu došlo.* No to bys nemě. Opovaž se, že uslyším komorný mluvit o tom, že bych si měla vzít růžový šaty nebo na nějaké narazím ve skříní a zažiješ noční můry ve dne. *Mrkne na něj jako naprostý andílek.*

*Usměje se na ni vděčně. Těší ho, že si to myslí, skutečně. Ani on si tak moc nevěří. * Ale ano, udělal a můžu, jsem přece budoucí král. *Může hodně věcí a kdyby viděl, že je na to špatně, klidně by ji nechal uvázat i na nemocniční lůžko na Ošetřovně.* Když se nebudeš přepínat, nikde na ošetřovně tě nezavřu, ale nenechám tě se zase zbytečně ničit. *Pokrčí rameny. Jen tak by jí tohle přece nenařizoval když ještě vidí, jak jí to není příjemné. Jen nechce, aby se jí něco stalo.* Jo, to dokážeš. Vidíš, můžeš být ještě strážkyně, postavíme tě do čela strážců, proto rebelům a oni hne zdrhnou. Geniální nápad. *Uchechtne se nad tím. Když mu začne hrozit, že ho připraví o jeho klenoty, raději nechá toho vtipkování. O koule fat přijít nechce.*Sakra.. tak ne no, ani před komornými to nezmíním.. *Možná měl v plánu jim to říct, možná ne, kdo ví?.. Jelikož jachta přijede do přístavu, vydá se s ní zase k autu a hodí jí do ruky klíčky.* Jak jsi chtěla, řízení je na tobě. *Usměje se a nastoupí s na místo spolujezdce. Cestou do paláce ji naviguje, pochybuje, že si bude dokonale pamatovat tu cestu, jen poté, co jeli jednou sem a když dojedou k paláci, doprovodí jí do komnaty.*Dneska jsem si to s tebou vážně užil, Gretchen. A jsem rád, že tu zůstaneš i po Selekci. *Usměje se na ni upřímně.* Dobrou noc. *Popřeje jí a jakmile zajde do komnaty, i on se vydá do té své. Už se docela těší na Maxe a doufá, že bude v pořádku. Máma, která ho hlídala, mu nevolala, takže doufá, že ano.*

a já ti přidu jako někdo, kdo se řídí někoho rozkazy a ještě k tomu rozkazem krále? Podceňuješ mě Xavierku, podceňuješ. *Zamrká na něj jako andílek, kterým samozřejmě je. Je je největší andílek pod sluncem, jen to, že nerada poslouchá rozkaz je detail.* Nebudu se ničit, slibujuu. *Protočí očima, ale na tváři má vděčný úsměv, i když ne moc velký, je tam. Je rád za lidi, jako je Xavier, za dobrý kamarády* To by se mi taky líbilo. *Zazubí se na Xaviera, ale pobaveně zavrtí hlavou. Strážkyně by asi být nechtěla. Hdá, že by ji to ničilo nervy.* Nezmíníš. *Zoapkuje, aby mu to vážně bylo na tisíc procent jasno. Potom se s ním vydá k autu a nadšeně chytí klíčky a sedne za volant auta a nadšeně položí ruce na volant, který pohladí.* Jedeme na projížďku, krásko. *Promluví tiše. Často mluví s autem, které řídí, pomáhá i to soustředit se a to auto si užívat ještě víc. Celou cestu ma na tváři spokojený úsměv, jelikož dlouho neřídila a chybělo jí to. Následně s ním dojde k její komnatě.* Já si to taky užila. A taky jsem ráda, díky vůbec za tu nabídku. Já i má rodina si toho vážíme. Doboru. *Usměje se na něj a zapluje do komnaty.*