Letiště v Illey

Pak je mi líto, že jsem právě zasedla tak skvělý charakter a doufám, že Vám to aspoň minimálně vynahradím.*Nechala se trochu unést dívčiným vtipkováním a potěšilo jí její vřelé chování. Říkala si, že minimálně na společnici v letadle měla nyní štěstí. Nenamlouvala si ale, že se z nich staly přátelé, spíše byly jako dvě zatoulané dívky, které se před velkou životní událostí trochu utěšovaly svou přítomností, I tak ale byla na sebe Willow hrdá, že nepociťovala skoro žádnou nervozitu. Bylo to skoro, jako kdyby její dosavadní život byl příprava na tento den a následující události.* Být lady je menší věda, než bys řekla, myslí, že zanedlouho ti to půjde automaticky a už nad tím ani nebudeš uvažovat. Však ono prostředí paláce udělá své. *Odpověděla jí upřímně. Když se člověk nachází ve vyšší společnosti, je pak slušné chování skoro podvědomé, aspoň tedy u ní, nebyla si jistá, jak je na tom Chris, ale na povzbuzení neviděla nic špatného.* Není za co děkovat. *Odpověděla jí prostě a na chvilku se zahleděla z okna stejně jako dívka sedící naproti ní. Slunce zrovna zapadalo a když odvrátila pohled od okna, zaujalo jí, jak se Chris pod paprsky rozzářily světlé vlasy jako tekuté zlato, které se rozlévalo po tmavě červených šatech v příjemném kontrastu. Dokázala uznat, když si někdo vybral dobrou barvu k odstínu svých vlasů a pokožky. Když dívka opět promluvila, vytrhla jí z přemýšlení a Willow se jí podívala opět do očí. Chystala se dívce odpovědět, ale její pozornost právě plně získal mladík, který se vynořil zpoza dveří a s velkým úsměvem dívky pozdravil. Když jim rozdal kytice, slušně poděkovala a neodpustila si lehký úsměv, když viděla, že princ vyvedl Chris z míry. *Právě jsi měla skvělu příležitost to vyzkoušet.* Zašeptala, aby je princ neslyšel. Zajímalo by jí, jak by princ zareagoval, kdyby ho dívka opravdu štípla. *Nepochybně.*Zareagovala jednoduše a dál se k tomu nevyjadřovala. Sama dokázala luxus ocenit a vnitřek paláce jí velmi zajímal. Doufala, že si dívka její reakci nevyložila špatně. Raději tedy odpověděla na další slova. *Nic jiného od sebe ani neočekávám. *Pronesla. Připadalo jí rozkošné, že se jí dívka pokusila utěšit, ona ale na nic takového nebyla zvyklá a naučila se žít bez toho.* Jsem si jistá, že ty taky. Navíc, nevadí mi ti s něčím poradit, pokud budeš potřebovat. *Nadnesla. Přišlo jí, že by měla tu jistotu dívce vrátit, i když ona sama jí tolik nepotřebovala. Byla zvyklá být na všechno sama, ale neměla problém dívce pomoci, připadala jí sympatická. *Studentka, to musí být také značně stresující život. *Řekla zamyšleně. Dívčina volba jí připadá zajímavá a její vybraný obor jistě nepatřil mezi nejlehčí. Při přistání se připoutá a potichu se zasměje Chrisině poznámce.* /Výstižná slova./ *Když vystoupí, je lehce překvapená nabídkou, ale zároveň jí to potěší.* To bych moc ráda.* Přistoupí k nejbližší limuzíně a pokyne Chris aby si nastoupila první, když jim řidič otevře dveře. Následně se také posadí dovnitř a čeká až se auto rozjede.* /Už jsou tak blízko u paláce./ *Zanedlouho skutečně již projíždí zahradami a než se Willow naděje, už stojí i s ostatními dívkami v hale. Přistoupí k ní komorné a ona se naposledy otočila k dívce.* Uvidíme se později, děkuji ti za příjemnou společnost, Chris.* A s těmito slovy se elegantně vydala za komornými do své komnaty, zatímco si zaujatě prohlížela vnitřek paláce.*

*Seděla a v klidu poslouchala funkcionáře, jak oznamuje přistání letadla. Hned tedy jak letadlo přistálo se odpásala a vstala ze sedadla, na němž celou dobu seděla, vystoupila z letadla. Pohlédla na prince , ale hned na to svůj pohled přesunula k funkcionáři.*Vám taky*kývla, přičemž si prohrábla své krátké vlasy. Naposledy si pak všechny účastnice i s princem prohlédla a následně se už jen chystala věnovat jen komorné, co jí zavede k jejímu pokoji.*

*nechápe, proč si myslí, že by mu měla omlátit kytku o hlavu. Vždyť takhle hezkou kytku nemůže zničit právě díky Němu.* Rodiče... spíše prostě rozhodli o tom, že půjdu. /A pravděpodobně podplatili někoho, abych se se, dostala ale to vůbec nestojí za řeč../*domyslí si, ale o tomhle detailu se zmiňovat nebude.* Jak myslíte. *pokrčí rameny. Nehodlá se s ním i něčem dohadovat.* Proč ne. *alespoň bude mít šanci jej poznat, i když se těší, až bude v nějaké komnatě, sama.*

Uvidíme. Snad ne. Přece musí vědět, že tam budou holky, co v paláci nikdy nebyli. *Pokrčí rameny. Mohli dostat školení i oni a ne jenom účastnice, ne.* Já jsem zase ráda, že jsi tak v pohodě a nijak se mě nebojíš. Aspoň když nenajdu nikoho s kym si povídat, budu vědět, že ty mě do háje nejspíš nepošleš. *Zazubí se na ní. Pak už se spolu představí a ona jí rovnou řekne zkratku, jakou jí oslovovat, aby si nezlámala jazyk.* Děkuju. Sice je děsný se někde podepisovat celým jménem, ale jinak mi to nijak moc nevadí. *Zkonstatuje pobaveně a pak už se připoutá a sleduje přibližující se Midston.* No jasně. *Souhlasí s tím, že pojedou spolu a také podle toho hned v Mistonu nasedne do limuzíny skoro s ní.* Už se nemůžu dočkaat. *Řekne natěšeně a sleduje ubýhající cestu. Když vidí palác, překvapeně vydechne.* To je dokonalost. Já totiž studuju architekturu. Teď jsem v sedmém nebi. *Vysvětlí a stále trochu omráčeně vejde do paláce. Furt se rozhlíží okolo sebe a nadšení jí z očí doslova svítí.* No.. Tak se asi zatím měj. Určitě se musíme co nejdřív potkat. Chci slyšet všechno o tvých komorných a tak. *Otočí se ještě na dívku, která s ní cestovala a pak jí ještě obejme a vydá se se svými komornými do své komnaty.*

Upřímně doufám, že postel v paláci se bude vyznačovat podobně měkkým charakterem, takže žádné vynahrazování nebude nutné. *Ujistila ji vesele. Další slova od Willow zněly jako ujištění, ale to, že to bylo snadné pro ni, ještě neznamenalo, že to Chris zvládne taky. Uměla dobře předstírat, ale všechny ty pravidla, všechna ta očekávání... dokázala by je doopravdy naplnit? Tím si nebyla jistá. Cestování milovala, díky škole se dostala na spoustu zajímavých míst, ale i ve volném čase se snažila opustit na chvíli Itálii a prozkoumat další kousek téhle planety. Takhle vysoko v oblacích se navíc cítila klidně. Člověk měl doopravdy svět jako na dlani a navozovalo to určitý pocit nereálna. Nečekala, že se bude muset tak rychle vrátit myšlenkami na zem, když je překvapil princ. Pokroutila hlavou a potlačila smích nad slovy Willow.* Jsem si jistá, že to by nečekal. *Ramena se jí otřásla, když jí přeci jen unikl tlumený smích. Na druhou stranu by asi ze Selekce letěla jako blesk. Nebylo jedním z pravidel v příručce, kterou dostala, že se nemají prince dotýkat, pokud to sám neinicioval? Zaobdivovala dívčino sebevědomí, sama si v určitých věcech věřila, v jiných už méně. Byla perfekcionalistka, vždycky jí přišlo, že je prostor pro zlepšení.* To je od tebe milé. *Byla si jistá, že nabídku nevyužije. Vždycky všechno zvládala sama, a když ne, tak taky ztroskotala sama.* Dá se říct. *Pobaveně pokroutila hlavou.* ALe určitě ne tak moc jako život modelky, alespoň nesledují každý můj krok. /Což se teď ale nejspíše změní./ *Znovu zapochybovala nad rozhodnutím zúčastnit se Selekce, ale teď už stejně nebyla cesta zpět. Po přistání vystoupí z letadla a nabídne Willow, aby jela s ní. Když nastoupí do auta, velmi rychle zbledne, ale snaží se předstírat, že ji moc zaujal výhled z okna, než aby se snažila zapříst konverzaci. Naštěstí cesta trvá krátce a ona je brzy zase na pevné zemi.* /Dá se fobie nějak zbavit?/ *Povzdechla si v duchu. Zamířila s ostatními do paláce, téměř instinktivně se pokusila ještě jednou najít pohledem prince, než se napomenula. Byla tady kvůli němu, ale nepřijela sem kvůli němu.* /Teď se soustřeď na jiné věci./ Děkuji. *Usměje se ještě naposledy na funkcionáře. Přeci jen je celým odletem provázel a zdálo se, že má těsně před infarktem.* Zatím ahoj, snad se brzy uvidíme. *Rozloučí se s Chris a vydá se s komornými, které jí byly přiděleny, do komnaty.*

"Je princ, jeho mysl je pro mě jeden velký otazník. Neboj, mluvila jsi celkem rozumně," *snaží se jí svým úsměvem povzbudit. Třeba to není až tak zlé. Na jednu stranu si ji princ alespoň bude pamatovat, to je také plus. A možná, že později pochopí hlubší význam jejích slov. Nina si navíc vždy vážila moudrých slov a gest, která přináší užitek.* "Platí, ale varují tě, jsem dost nešikovná," *usmívá se a doufá, že té dívce trochu zvedne náladu. Své květiny si prohlíží. Ani ona je nedokáže úplně ocenit. Byly to jen květy na okrasu. Navíc jen laciné gesto od někoho, komu na ní vlastně vůbec nezáleží. Její bratranec Jack jí nosil mátu, kopr a podobné rostlinky. Toho si vážila mnohem více, než květů, které nyní dostala. Navíc je ani nedokázala pojmenovat. Nechala se vyvést z letadla. Doufala, že tuhle dívku ještě uvidí. Zdála se jí milá a chytrá. "Ráda jsem tě poznala," * zamává jí ještě, když jí odvádí do její komnaty.*

*Zeptá se jí, kdo ji sem tedy přihlásil, když ne ona sama a po její odpovědi přikývne.* Aha.. Doufám ale, že i tak váš pobyt v paláci bude příjemný. *Odpoví ze slušnosti. Mlčí, dokud letadlo nepřistane a pak se jí zdvořile zeptá, zda chce jet v limuzíně s ním. Po její odpovědi jí nabídne rámě, aby ji k autu mohl dovést. Celou jízdu mlčí. Nějak nemá pocit, že by se s ním lady chtěla vybavovat, když už předtím odpovídala tak krátce a ani jemu nevadí, že mlčí. Když dojedou k paláci, zase jí pomůže vystoupit.* Komorné vás dovedou do komnaty. Hezký zbytek večera lady, rád jsem vás poznal. *Rozloučí se s ní a pak se vydá pryč. Má co dělat, aby přímo neběžel, ale šel normálním tempem.*

Určitě s tím všichni počítají. *Až proběhne nějaká etiketa a budou jim vyřčená pravidla o tom, jak se mají chovat, tak to určitě půjde hladce. I když si možná myslí, že je to krapet zbytečné vzhledem k tomu, že určitě každá účastnice ví, jak koho oslovovat, jak se chovat v přítomnosti královské rodiny a tak podobně..* Do háje tě rozhodně nepošlu. Budu ráda za každé tvé přepadení. *Oplatí Pers zazubení ještě před tím, než se sobě navzájem představí, přičemž ji pochválí její jméno.* Ne každý má tak zajímavé jméno. *Řekne ještě s úsměvem k jejímu jménu, myslí to samozřejmě dobře. Vážně se jí její jméno líbí. Chvíli sleduje provincii Midston, než se Pers zeptá, zdali by si s ní nesedla do limuzíny, když je funkcionář obeznámí o tom, jak letadlo již přistálo. Je ráda, že nabídku přijme.* Tak jdeme. *Usměje se a hned, jak vyjde z letadla, tak se posadí do limuzíny, vedle Pers. Když je cesta za nimi a ony po chvilce stojí před palácem, lehce pootevře ústa.* To je nádhera. *Souhlasí s ní, nic tak krásného nevidí každý den, zvlášť ještě, když je ze šesté kasty.* Architektura je nádherná. *Usměje se na Pers, když uvidí její nadšení, který je přeci jen o něco zřetelnější, než to její.* Ty se také měj. Těším se, až si zase o něčem popovídáme. *S úsměvem ji oplatí objetí, než si najde s komornými svou komnatu, tak ještě na ní mávne.*

*Dnes ho čeká odlet účastnic. Docela se na to těší. Přeci jen cestovat s tak hezkýma holkama by chtěl snad úplně každý chlap. Ví, že jedna várka už letěla včera a štve ho, že u toho nemohl být. Ale dnes tu je a chce z toho vytěžit co nejvíce půjde. Na sobě má svůj oblíbený oblek zdůrazňující jeho široká ramena a na tváři se mu usadil jeho okouzlující úsměv, kterým balí holky po celé Illey. V rukou má desky na papíry, které mu dívky mají předat hned po příjezdu sem. Dostaly je od jeho kolegyně krátce po losování spolu s pokyny jak je vyplnit a pravidly Selekce. Až poté si budou moci nastoupit a on tak má možnost promluvit si s každou z nich, na což se dost těší.*

*Docela nervózně přijde na letiště za doprovodu všech, kdo ji směli vyprovodit až sem. Samozřejmě, že je to hlavně tuna bodyguardů, což Cali docela vadí. Je zvyklá na to, aby se mohla nerušeně hýbat, ne být v takové zlaté kleci, kterou jí mohutné osoby připravily. Stále tomu nemohla uvěřit, opravdu pojede do paláce, který je jenom královské rodiny. Zamyslela se, jak že to říkala její babička? Opatrně si sáhne na kabelku, kterou má přes rameno, a zhluboka se nadechne. Je toho na ni v tuhle chvíli docela dost, tak se snaží si utřídit myšlenky. Jak se má chovat? Má se snažit co nejvíc podobat babičce, nebo prostě jenom být tou šedou myškou, kterou by nikdo nebral jako soupeřku? Ani jedno jí neznělo jako dobrá volba, ale nebyl čas nad tím uvažovat. Viděla osobu, u které se měly hlásit. Funkcionář stál kus od ní, poznala ho podle desek, a rychle si z kabelky vytáhla své desky, teprve až v kterých měla pečlivě uložené papíry, které musela spolu s ostatními odeslat. Ještě do noci si to znovu pročítala a usínala s nimi u hlavy, jako by to pro ni byl jenom sen. Rozhlédne se okolo sebe, jako by čekala zástup mladých dívek, tkeré byly stejně jako ona vybrány do selekce, ale když jí dojde, že je první, jen si opatrně upraví své šaty. Nevzala si něco moc troufalého? NO, doufala, že na bílých šatech s květinovým vzorem, hnědém sáčku, klobouku a sandálech na podpatku nic nezkazila.* DObrý ne. *Pozdraví funkcionáře opatrně a skoro až plaše, jak se schovává pod svůj klobouk.* Nejdu doufám pozdě, že ne? *Zeptá se ho opatrně, když nikoho nevidí.*

*ne že by se jí o paláce chtělo, přihlásila ji máma, aby měla lepší život, jenže jí se nechce vůbec odjíždět od rodiny, chce pomáhat s postíženým bráchou. Ale zas si dala cíl, že aspoň se bude snažit v selekci zůstat jen kvůli penězům. Na princi ji nezáleží, proč by mělo? Vůbec ho nezná, nemá na něj žádný názor. Ani se nesnaží nosit oblečení, které by bylo vhodné, takže to nemá ani teď. Větší výstřih, vysoké boty na podpatku. Blonďaté vlasy má rozpuštěné a makeup má tak akorát. Teď momentálně sedí v autě a projíždí si fotky z domova, které kdo ví jak dlouho neuvidí. Jako kdyby ji princ hned vyřadil, nevadil by jí to. Ale ty peníze se hodí. Jakmile ji řidič oznámí, že jsou na letišti, povytáhne obočí, na řidiče se usměje a vyleze z auta ven. Dojde hned k tomu chlápkovi, který by měl být funkcionář a dá mu papíry.* Dobrý den, jsem Gretchen Halia Rook. Ty papíry by snad měly být všechny *Pokusí se na něj usmát a čeká, než jí ty papíry schválí.*

*Čeká na příjezd účastnic a když uvidí první limuzínu, široce se usměje. Počká než k němu první dívka, CALI, dojde.* Dobrý den. *Pozdraví jí a převezme si od ní papíry.* Proč tak plaše, slečno? Takový hezký oči a nádherná postava.. Vy byste se neměla schovávat pod klobouk. *Nakloní hlavu mírně na stranu.* Ne vlastně, jste tu jako první. Takže bysme si třeba stihli užít i nějakou tu zábavu. *Zahýbe obočím nahoru a dolu.* Papíry jsou v pořádku, takže můžete na palubu. Teď stejně budou přijíždět ostatní a svědky u toho nepotřebujeme. Tady je moje číslo, kdyby vás princ nudil. *Mrkne na ní a strčí jí do ruky vizitku se jménem a pár kontakty. Během chvíle se tu objeví další účastnice, GRETCHEN.* Krásný den, lady. Máte zajímavé jméno. To moje je Steven. Kdyžtak se hned po princi řadím do fronty. Jste naprosto okouzlující. *Usměje se na ní svým klasickým svůdným úsměvem a vezme si od ní papíry.* Jsou v pořádku. Tady máte zase jeden ode mě. *Mrkne na ní a podá i jí vizitku se svým jménem a kontakty.* Kdybyste se během letu nudila, stačí na mě mrknout a vypařit se na záchod. *Poradí jí.*

*Nervózně se houpe na chodidlech a převažuje tak svou hmotnost ze špiček na podpatky a pak zase zpátky. Má co dělat, aby se nenatáhla, ale očividně je v takovém nervózním chování zběhlá. Když na ni ale funkcionář promluví, podívá se na něj pohledem plným překvapení a zároveň čiré nechuti. Jakmile jí nabídne číslo, jen povytáhne obočí, ale strčí si ji poslušně do kabelky a pospíchá dál. Koutkem oka si všimne, že na letitě přichází i další dívka, nezná ji, neviděla ji ani ve výběru, ale je pravda, že se na něj ani pořádně nedívala. Měli ho doma zaplý, ale ona u toho přemýšlela o novém projektu, co by mohla navrhnout své nadřízené. Ačkoli věděla, že jí nic neudělá.* Ahoj. *Usměje se na dívku trochu nešikovně, když i ji propustí funkcionář, a jen si povzdechne jeho směrem. Co jen komu udělala, že dostala takové pako.*

*Je nervózní. To je tak jediné co si uvědomuje. A taky jede limuzínou. Limuzínou! Ona! Je to mnohem větší luxus než v její motorce, na koni, nebo vůbec kdekoliv, kde kdy seděla. Do selekce se přihlásila sama, a už teď toho nelituje. Vlastně je naprosto nadšená. Pohlédne z okna a nervozita se vypaří.* /To je nádhera!/ *Ještě nikdy nevycestovala takhle daleko od domova. Otec si jí vždy drží blízko a ona nad tím vlastně vůbec nepřemýšlela. Doma má všechno - pláž, teplé slunce, bar i s alkoholem... kamarády, jestli se jim tak dá říkat, motorku. Po chvíli přijedou na letiště. Za pomoci řidiče vystoupí a rozhlédne se. Paráda. Chytne svůj batoh a projede si rukou své zrzavé kudrlinky. Upraví si světle modré šaty a rychlým krokem se vydá ke skupince lidí.* Ahoj. *Řekne směrem k dívkám. Potom dojdeme k chlapovi, který vypadá, že tu velí.* Beatrice Aimeé Stormer. *Představí se s úsměvem modelky.* Tak jsem tady. *Podívá se na něj.* Co mám dělat? *Zeptá se hned a přejede si prsty po kolečku v nose.*

*Vyhlíží příjezd poslední dívky a když jí uvidí, opět na tvář nasadí oslnivý úsměv.* Steven Simonet. *Představí se jí nazpátek. Po její otázce se pousměje a přikročí k ní o krok blíž, čímž naruší její osobní prostor. Jednu ruku jí dá okolo pasu a sjede poté na její zadek, který lehce zmáčkne.* Třeba mě. *Navrhne jí jako kdyby mluvili o počasí.* Ostatní mi normálně předaly papíry a odnesly si jenom moje číslo, ale ty si podle mě zasloužíš daleko víc. *Skloní se trochu k jejímu uchu.* Třeba naplácat kvůli tomu pozdnímu příchodu. Ty a já? Kabina letušek během letu? *Navrhne jí s povytaženým obočím a znovu se na ní oslnivě usměje. Pak už všichni nastoupí do letadla.* Takže za chvilku vzlétneme. Proto se prosím připoutejte. Jakmile budeme ve vzduchu, můžete se volně pohybovat po palubě a letušky tu jsou pro vás, kdybyste chtěly nějaké občerstvení. Já jsem tu pro vás, kdybyste si žádaly jiné služby. *Mrkne na všechny a znovu předvede svůj úsměv.* Let bude trvat přibližně hodinu. V Midstonu nasedneme do limuzín a pojedeme do paláce, kde se rozloučíme. Tedy... Všechny máte mé číslo, takže ne na pořád nejspíše. *Zakončí svůj proslov a dá pilotovi vědět, že můžou vzlétnout*

*Druhá skupina účastnic přijíždí právě dnes a u toho on nemůže chybět. V letadle se objevil i včera a nebude riskovat ušlapání těchto dívek za to, že těm včerejším věnoval nějakou extra pozornost. Do teď se schovával v kokpitu, kde flirtoval s jednou letuškou. Letadlo už před chvilkou vzlétlo, takže je asi čas jít už k nim. Včerejší béžový oblek vyměnil za tmavě modrý. Pod sakem ještě má bílou košili. A jako další doplněk k tomu můžete počítat hodinky na jeho pravé ruce. Podívá se na ně a povzdechne si. Bude u nich asi něco přes hodinu. Nejspíše si zase vybere jen jednu, protože se mu ve skupinách moc být nechce. Od letušky si i jako včera vezme několik pugétů květin.*/Snad tu dneska nebude taková účastnice jako včera.*/Vzpomene si na jednu, která z toho dárku nadšená nebyla. Dost ho to naštvalo. Nic jim dávat nemusel a když květiny nemá ráda, má to napsat od přihlášky, ne nad tím pak ohrnovat nos. Nečte jim jejich mysl. Teď ale nasadí nacvičený úsměv a přejde před dívky. Ještě ale zaslechne slova funkcionáře a zamračí se. Odkašle si a vejde zpoza něj. * Vaše číslo a jiné služby? *Zeptá se jej se zamračeným výrazem na obličeji. */Kde je ten introvert ze včerejška?/ *Podívá se na účastnice.* Obtěžoval vás?

*Vystoupí z auta a hned zamíří k funkcionáři, na kterého se koukne a usměje, přičemž mu podá papíry.* Děkuji. Steven je taky hezký jméno. Skvěle se hodí k někomu jako  jste vy. *Zazubí se na něj a dá si pramínek vlasů za ucho.* Okouzlující? Chtěl by tohle slyšet princ, že mi toto říkáte? *Pobaveně se usměje, ale musí říct, že ji to těší a baví. Koukne se na ten papír a úsměv se jí ještě rozšíří.* Děkuji, budu si to pamatovat a když se budu nudit, dá vám vědět. *Zamrká na něj a ještě ho sjede pobaveným pohledem, načež si stoupne bokem, ale stále po funkcionáři pokukuje s úsměvem na rtech. A samozřejmě ještě daruje i úsměvy všem dívkám kolem sebe.* /Mohla bych si s ní aspoň povídat v letadle. Třeba bude lepší než princ. Pak po jeho pokynu nasedne do letadla a sedne si někam dopředu. Kdyby se třeba za tím funkcionářem chtěla vypařit. Ještě na něj mrkne, ale to už se vynoří sám korunní princ.* Vůbec ne, obtěžování bych tomu neříkala. *Odpoví mu a uchechtne se.*

*Nedokáže si odpustit ani skupinové balení všech holek v letadle, když jim dává informace ohledně letu do paláce. Nevěděl, že s nimi dneska poletí i princ, takže když se objeví vedle něj a promluví na něj, překvapí ho to. Nedá to na sobě ale znát a sebevědomě se na něj usměje.* Tak.. přece si je nemůžete vzít všechny. Nechte nějakou šanci i nám ostatním, princi. *Pokrčí rameny. Na nějakou úklonu nebo projev úcty si ani nevzpomene.* Jasně, že jsem je neobtěžoval. Že, dámy? *Mrkne na ně.*

Těší mě Stevene. *Chce k němu natáhnout ruku na pozdrav. Ale je rychlejší než ona a navíc jí pořádně překvapí. Úsměv jí zmizí.* /No to si dělá legraci./ Papíry ti moc ráda dám. *Usměje se znovu a vymaní se z jeho sevření.* Tvoje číslo si taky ráda vezmu. Pro případ nouze samozřejmě. *Propálí ho s úsměvem očima.* Ale s tím zbytkem si budeš muset pomoct sám. Můj zadek je momentálně vyhrazený pro prince a ne pro nějakého oplzlého funkcionáře kocourku. *Poplácá ho po tváři, ne tak aby to byla facka, ale taky ne úplně lehce. Potom se vydá k ostatním dívkám.* To vám dělal taky? *Zeptá se znechuceně.* Jestli jo, tak... /Já vlastně nevím co./ *Odmlčí se.* Jsem Beatrice, můžete mi říkat Beo. *Usměje se na ně a společně s nimi vstoupí do letadla. Podle pokynů se připoutá a chytne se sedačky. V letadle ještě neseděla.* Myslím že využiju jenom ty letušky. *Křikne na funkcionáře. Ale hned se zase zklidní když si všimne prince. Chvilku přemýšlí, co odpovědět, ale nakonec se rozhodne být ta hodná. To by přece udělala máma.* Jen trochu vtipkoval. Nic víc. *Probodne funkcionáře pohledem.*

*Poslechne si řeči toho funkcionáře a zamračí se nad tím. Nakonec vyjde z kokpitu a zeptá se, o co tu jde. Poslouchá ho a sevře ruce v pěst.* Mám si mezi nimi najít manželku. Ještě se neví, která z nich to bude a vy v popisu práce nemáte napsáno, že byste je mohl balit. Šance u nich můžete mít, až po Selekci. Nyní jsou de fakto zadané. A pokud neznáte pravidla. Už jen tohle flirtování s nimi a nebo to, že vám to oplatí de dá považovat za porušování pravidel. A za podvádění mě může hrozit poprava. *Pokrčí rameny. To by neudělal, ale to ten funkcionář neví Zatne zuby.* Jak jsem řekl, v popisu práce není žádné flirtování s nimi a myslím, že tam naopak je projevování určité úcty, jak ke mě, tak nim. Ještě přede mnou na ně budete mrkat a pokračovat v tom? *Potřese nad tím hlavou.* Do zítřka chci na svém stole vaši výpověď. *Podívá se na něj takovým výrazem, který naznačuje, že by se neměl pokoušet říct nic jinýho, jak "Ano Výsosti" a rychle zmizet z jeho zorného pole.*

Taky je nežádám o ruku. Myslím, že není důvod to tak hrotit. V popisu práce žádný podobný zákaz nemám. *Pokrčí rameny. Z toho, že s ním právě mluví princ si nic moc nedělá.* Hodláte mě nechat popravit jenom za to, že jsem na ně promluvil? Není to náhodou omezování lidské svobody? Navíc momentálně byste přišel o dost velkou část holek. *Usměje se sebevědomě. Nehodlá prásknout, která konkrétně mu flirtování oplatila, ale může mu být jasné, že minimálně jedna to byla.* Vždyť o nic nejde. Obyčejný tik v oku. Jste docela blbě naladěný. *Poznamená a uchechtne se, když slyší o podání výpovědi.* To se vážně předvedete takhle? Vždyť o nic nešlo. Nemůžete mě donutit k tomu, abych podal výpověď. Diktaturu tady myslím nemáme. *Ignoruje jeho pohled a sám se na něj dívá se sebevědomým v tom svém.*

*Tiše se dívá na toho úlisáka, který všechny dívky obtěžuje, jako obtěžoval ji. Zakoulí očima a když se jí dívka představí, nebo aspoň doufá, že to jméno bylo patřené jako představení se jí, a malinko se pokusí usmát.* Jsem Cali. Z Hansportu. *Představí se tiše i jí a následně zapadne do letadla. Pak už se jen vydává letadlem někam úplně dozadu, kde nikdo není, a málem už sebou padne na sedadlo. No, padla by, než si všimne jeho královské výsosti, korunního prine osobně, a zhluboka se nadechne, jako by dostala elektrický šok. Nemotorně se tak nějak skoro ukloní a pak rychle padne na sedačku, jako by ji měla schovat. Okamžitě začne ve své malé tašce šmátrat, než tam najde to, co hledala. Vytáhne potrhaný starý notes, který by objemově vydal za knihu, a začne si ho prohlížet. To by ale nemohla neslyšet tu hádku tam vpředu. Zvědavě se vykloní do uličky a sleduje to jak stará Keliška.*

*Vážně má co dělat, aby mu za drzost už jednu nevrazil.* Ty účastnice podepsaly jistou dohodu. Nesmí flirtovat s nikým jiným a ani si s nikým jiným začínat. A právo popravit mám i na toho, kdo s je takto nějak obtěžoval. *Nechá ho mluvit a dívá se na něj zamračeně.* Neudržujete pravidla. Strážci, rádci a i další muži mají zakázáno flirtovat s účastnicemi, Nejsem slepý a ani hloupý. Nabízení čísla, jiných služeb a mrkání? To je dost přes čáru. Nemluvě o nedostatku úcty při jednání se mnou. Dobře, tak vás vyhazuji já sám. Máte padáka a od chvíle co přistaneme v Midstonu taky dvacet-čtyři hodin na to, abyste se sbalil a vypadl z paláce. Pokud vám slovo korunního prince nestačí, klidně vám na zítra sjednám schůzku se samotným králem. Tak či onak si myslím, že byste ten hodinový let měl využít k hledání si nového pracovního místa.

*Poslouchá prince i toho druhého ňoumu.* /To snad nemyslí vážně./ *Pokusí se nevnímat, otevřít si knížku a nechat to být. Chvilku jí to vyjde. Přečte celou větu. Ale pak si mistr teď už ne funkcionář začne dovolovat ještě víc.* /Tenhle člověk by měl být pravidlama obeznámen ještě víc než my!/ *Pokusí se znovu ponořit do knížky, ale když čte to samé slovo už po páté, zaklapne knížku a rozepne pás. Chvilku ještě sedí, protože její svědomí jí říká, aby to nedělala, ale s hlasitým:* Promiňte. *Se protáhne okolo letušky a dojde k princi a tomu druhému.* Debile. *Zavrčí a vrazí mu jednu do nosu takovou silou, že se zapotácí. Jakmile pomocí sedačky chytne ztracenou rovnováhu, zatočí zápěstím, které jí zabolelo a podívá se na oba dva.* Omlouvám se, ale já sem musela. *Ukloní se princi a navrch dá funkcionáři ještě facku.* To je za to letiště. *Podívá se mu do očí a zvedne mu ukazováček před nos. Potom se ještě jednou ukloní a vydá se zpět na své místo.*