Prosklený salón

*Sice se už s princem potkala, ale i tak si na něj ještě nestihla udělat nějaký větší názor. Přijde ji jako horká, tvrdohlavá hlava, to je jediný normálnější názor, co na něj má. I tak se ale na schůzku přece jen docela těší, protože stejně neví, co by jinak dělala. V takovém luxusu je pro ni těžké si najít vůbec něco, co by ji bavilo. Na sobě má šaty od kolena, makeup který ji s němi ladí a las á jen ta lehce spletené, jelikož je má dost krátké na to, aby si je nějak více zaplétala do složitých účesů. Nejraději by stále hodila v kalhotech a mikině, šaty má sice ráda, ale není to nic, v čem by dobrovolně chodila 24/7. Když dojde do salonku, kde se má potkat s princem, pousměje se, když ho uvidí.* Dobrý den, výsosti. Děkuji. Musím říct, že ani vy nevypadáte špatně, i když to oko vám docela přidává na takový... Zvláštním vzhledu. *Uchechtne se a s přikývnutím se posadí. Překvapeně se otočí na tygra a při pohledu na zvíře se ji rozzáří obličej.* Ty jsi krasavec. /Hezčí než pániček./ *Zažvatlá směrem ke zvířeti a následně zavrtí hlavou.* Nic se nedám, ale díky. *Odmítne, ale přece jen slušně.* Přijde mi to tady jako až moc velký luxus, ale jo, je to tady hezké. A stihla. Něco málo jo, od zahrad, přes stáje až k bazénu. *Pokýve hlavou, dál si nevzpomene kde byla.*

*S lady Gretchen se už setkal, takže tipuje, že jejich setkání se od těch ostatních bude dost lišit, protože si přece jen něco řekli. Už je dost unavený, z toho všeho, ale snaží se to zakrýt a nedávat to na sobě znát. Napije se whisky a když lady přijde, stoupne si a přivítá ji. Uchechtne se.* Děkuju. Několik rádci mi řeklo, že vypadám jako nějakej rváč. Jde vidět, že celý život byli jen v obleku a nikdy se do bitky nezapletli. K tomu, abych takového vzhledu dosahoval mi chybí pár modřin a ideálně rozbitý nos./Ale k tomu nebylo daleko./*Ušklíbne se.* A tohle neberte tak, že jsem vás podněcoval k tomu, abyste mě zmlátila, prosím. *Uchechtne se. Reakce na Kace se dost lišily, ale tahle dívka je asi první, která na něj zažvatlá. Pobaveně ji sleduje.* Dobře, jak chcete. *Nebude ji násilím nutit pít a ani jíst, i když toho jídla je tu vážně dost.*Máme tu i vnitřní bazén a pláž, kdybyste se chtěla vykoupat. *Hádá, že mluvila o venkovním bazénu, když zmiňovala i zahrady a stáje.* A nebo nejlépe doporučuji vyhřívané bazénu u výhledu na město. Je tma ještě lepší výhled, než tady. *Kývne před ně. Tady je výhled vážně nádherný, ale tomu, co může vidět tam se to nevyrovná.* Lady řekněte.. Proč si myslíte, že se nejlépe hodíte na královnu? A o odpověď, že si to nemyslíte nebo si myslíte, že by jiná dívka či dívky byly lepší od vás nepřijmu, nepočítá se. *Zeptá se jí a zvědavě ji sleduje.* Mimochodem, kdybyste na mě měla nějaké otázky, klidně se taky ptejte. *Nemusí se přece ptát jen on. Stejně jak musí poznat on je, i ony musí poznat jej. Když si má jednu z nich vzít. I když z většiny má pocit, že by si jej vzaly i s třetím okem, blánama po těle a i kdyby jako koníčky měl vyvolávání satana a objímání záchodových mís, jen proto, že je to princ a budoucí král Illey.*

*Přijde do salonku a na prince se zvědavě koukne, přičemž se zastaví u jeho oka a pobaveně se uchechtne.* Měl jste jim taky jednu vrazit. Víte co... Aby jim to nebylo líto. *Pokrčí rameny a na jeho se ušklíbne.* Když budete chtít jednu vrazit, dejte mi vědět, ale jen tak bych vám ten obličejík princátka nemrzačila. Nemám k tomu důvod. Pokud byste mi k tomu nějaký důvod dal, pak klidně. *Nasadí nevinný pohled, s menším úsměvem na rtech. Když uvidí tygra, pohled se jí rozzáří a začne na něj žvatlat a je jí jedno, jestli je v její přítomnosti princ nebo ne. Když si všimne jeho pobavenýho pohledu, zakření se na něj.* Doma máme něco jako... dejme tomu útulek pro kočky. Kočky zbožňuju. A tohle je pro mě taky taková přerostlá kočka. *Vysvětlí mu to a doprovodí to pokrčením ramen.* Dobře, zapamatuju si to a někdy se tam vydám. *Pokýve hlavou a na jeho otázku nakloní hlavu na bok a zadumaně se na něj podívá. Ani nad tímhle nepřemýšlela, není tady za tím účelem vyhrát, nemyslí si ani, že by se zrovna do ní princ měl zamilovat, má tady víc holek, které se i chovají tak jak by měly, proto ani nad touhle otázkou nepřemýšlela.* Upřímně? Nad tímto jsem nepřemýšlela snad ještě nikdy. Jsem tady, díky mámě, to ona pro mě chce lepší život. Mým cílem proč jsem tady není být královnou. Ale co já vím jak tady skončím? *Uchechtne se a konečně se dostane k odpovědi na jeho otázku.* Jdu si za tím, co chci. Když mám nějaký cíl, jdu za ním, i kdybych měla kvůli tomu třeba přijít o život. Taky mám zkušenosti žít mezi lidmi, kteří mají jen rodinu, sami sebe. Takže vím, jaké je to snažit se přežít, když nežijete v takovém luxusu. *Pokrčí rameny, a sama si není jistá, jestli to co řekla, dává nějaký smysl. A taky to není tak, že by shazovala dívky, které žijí v luxusu už před selekcí, jen ona to takhle vidí. Následně se na něj zamyšleně koukne a nakonec mu zvědavě položí tak otázku.* fajn, tak mi popravdě řekněte, jaký máte pocity ze Selekce. Unavuje vás to? Vidíte na tom vůbec nějaké pozitivum? *Nakloní hlavu lehce na bok a s menším úsměvem si ho prohlíží.*

*Uchechtne se.* Nejraději bych to občas taky udělal, ale to by pak u nás moc dlouho nevydrželi a hledat každý měsíc nové rádce by bylo náročné. A kdo by k nám chtěl jít? Když by věděli, že je tu bude ještě korunní princ šikanovat.* Ale někdy by si ránu zasloužili, to bez debat.* Budu se snažit vám ho nedát, lady. *Schytat ránu do obličeje v tak krátkém časovém horizontu není zrovna lákavá nabídka. To, že na Kace zažvatlá ho překvapí, ale docela ho to i pobaví.* Pak to chápu. Ale jsem rád, že se ho nebojíte. Některé lady vypadaly, jako by nejraději skočily z okna, když ho spatřili. *Ne, že by mu nějak extra vadilo, kdyby se to skutečně stalo. Aspoň by se to hned zúžilo a tahle šaškaráda by mohla skončit dříve.* Vzala jste si nějakou kočku s sebou do paláce? Nebylo to nijak proti pravidlům.*Měly jim to dát vědět, ale pak by to nebyl problém. Zrovna kočka by taky nebyla nějak nebezpečné zvíře. Sám chová tygra.. As by nebyl rád, kdyby si některá z těch dívek přitáhla tarantule, ale přežil by to nějak. Nebojí se pavouků, al zase by se s nějakou tarantulí nemazlil jako s domácím mazlíčkem.* Nebudete litovat. *Přikývne. Zeptá se jí na otázku, na kterou se ptá každou účastnici. Sám si a ně utvoří nějaký názor, ale zajímá jej, jak si samy sebe představují. Tak jak se budou samy reprezentovat o nich taky něco vypovídá. Když některá lady řekne, že by byla dobrý královna, "protože si to myslím" Nevypovídá to nic dobrého.* Člověku občas tento luxus dokáže zaslepit mysl. Takže vědět jak jsou na tom nižší kasty je rozhodně důležitá. Dobrá odpověď. *Přikývne. Sám se často vydává do města, kde to vidí sám, ale nežil v tom. Lady toho musí vědět více jak on. Nad její otázkou se uchechtne.*Čekal jsem, že se na tohle některá z vás zeptá. Ale popravdě mnohem dířve.*Na chvilku se odmlčí a zamyslí se.* Nejsem z toho nadšený. Lidé tam venku se berou i ve třiceti a já se na ženění a rodinnej život ještě necítím, ale je to zkrátka moje povinnosti. Musím se oženit a mít potomka, aby měl do po mě přebrat vládu, kdyby se rebelům podařilo mě zabít. Takže Selekci beru jako takové nutné zlo. I když s některými z vás se docela bavím. Například s vámi. Nejste ze mě hotová a to se mi dost líbí. Je to osvěžující. *Uchechtne se.* A taky díky Selekci palác na chvilku vykročí z toho zaběhnutého stereotypu. To je asi taky výhoda. I když zase kvůli tomu, kolik je tu hostů častěji útočí rebelové. *Což je poměrně velká nevýhoda.*

Nesměl byste je nechat, by to někomu řekli a tím pádem odradili nové členy. Musíte to nějak ututlat. *Pokrčí rameny, jakoby to bylo úplně normální a úplně normální věc na bavení se s princem.* Chlapi umí ten důvod dát, aniž by chtěli nebo si to uvědomili, takže hodně štěstí. *Nevinně se na něj zazubí. Přece jen řídí taxík, hodněkrát se setkala s různými typy lidí a ti, kteří si nejvíce dovolili a nejvíce ji štvali byli právě muži, ale někdy to dělali, aniž by si to uvědomovali. Když se baví o jeho mazlíčkovi, pobaveně vytáhne obočí.* Jak se ho mohly bát? Je snad vycvičený na povel trhej? *Zeptá se o pobaveně a na tygříka se uculí.* Nevzala, netušila jsem, jestli bych mohla. Aby pak nebyl problém, kdyby mi utekla nebo tak. *Pokrčí rameny. Docela se jí stýská po těch chundelatých koulí, i když její největší oblíbenec je zrovna kočka bez srsti. Sice jejich útulek není úplně tulek. Nemají žádné povolení, dělají to jen z čisté dobré vůle, protože podle její rodiny ty kočky potřebují domov stejně tak jako lidi. takže jakmile uvidí nějakou nemocnou kočku, kočku bez domova, berou si je domů. A buď si je nechají nebo je pošlou do jiných rodin. Pak už jí trochu zaskočí jeho otázka, ale hned ze sebe něco dostane, vážně nad tímto nepřemýšlela. Neviděl v tom důvod proč o tom přemýšlet, když její cíl není stát se královnou. Jen přikývne a prohrábne si vlasy. Potom se ho zvědavě zeptá na to, jaký má popravdě názor na jeho selekci.* To jsem ráda. Nevidím důvod, proč být z vás úplně mimo. Neberte to nějak zle, jste hezkej chlap, ale jste pořád člověk. Podle mě titul nedělá z lidí bohy nebo tak něco. Jeto jen další slovo u jména.A řekla bych, že plno holek je z vás mimo hlavně vůli titulu. *Vysvětlí její vlastní pocity a koukne se na ně jtím pohledem, který dává najevo, že ji zajímá, jestli ho po tomhle nezabije.* Sleduje vás cel země, je jasné, že toho lidé využijí.

Takže je poslat rovnou pod gilotinu.. *Dělá, jakože se nad tím zamýšlí a promne si bradu.* No.. vzhledem k tomu jaký jsem tak jsem asi v háji a po celou dobu Selekce budu mí barevný obličej. *Uchechtne se. Není žádný zlatíčko. Rád flirtuje, provokuje a říká poznámky, co jsou občas až přes čáru.* No, většina lidí to nebere jako vy a já. Sice jsem jim řekl, že je krotký, ale ano vypadaly jako by se bály, že na ně skočí. A to i když jsem jej před nimi drbal a on celou dobu jen ležel v klidu. *Pokrčí rameny. Pokud člověk není slepý dojde mu, že Kace by vážně nikomu neublížil. Je to taková přerostlá kočka.*Mohla jste. Pokud chcete, klidně si můžete nechat nějakou vaši oblíbenou kočku či kočky přivést. Ale asi ne všechny. Nevím, kolik jich máte, ale takový hejno sta koček a za chvilku dvě stě s tím jak rychle se množí by bylo na palác asi moc.. *Pobaveně se usměje. Vzpomene si na svou tetu, Eadlyn, která kočky zbožňuje. A co slyšel, jeho tátu a strejdu vždy štvaly, hlavně ta kočka jeho tety. Když se ho zeptá a názor na Selekci, zamyslí se a pak odpoví upřímně. Nemá důvod v tomhle lhát. Selekci nechtěl. Necítí se ještě na ženění se a založení rodiny, ale zároveň ví, že je to jeho povinnost a na rozdíl od ostatních princů a princezen, kteří se z většiny vdávají a žení jen kvůli uzavření smlouv má on aspoň nějakou možnost výběru své budoucí partnerky.* Jsem upřímně rád, že to tak vidíte. *Pousměje se na ni.* Hodně lidí ve mě vidí vyloženě titul a nic jiného. Je mi jasné, že některá z vás jsou zde jen pro korunu a já jsem jen prostředek jak ji dostat. *A už si je jistý, které to taky jsou. Ty dívky poletí domů hned první. Lady Gretchen si tu naopak ještě určitě nechá. Je rád, že ej tu i někdo do ho neuctívá jako boha.* Jasně a navíc je zde o mnoho více hostů a tím pádem je snadnější zaútočit, než normálně a stráže ani neví, koho chránit jako první.* Přikývne. Podívá se na hodinky a zjistí, že jejich čas už vypršel.* Bohužel, musím toto setkání ukončit. *Řekne, postaví se a pomůže na nohy i jí. Chytne ji za ruku a na její hřbet ji lehce políbí.* Budu se na vás těšit zase někdy v budoucnu lady, vážně budu. *Jako u jedné z mála to myslí upřímně.* Nashledanou. *Rozloučí se s ní a vyprovodí ji pohledem z místnosti.*

A ještě to musíte ututlat před jejich rodinama. Jestli teda vůbec zapšklí rádci nějakou mají. *Uchechtne se a zamyšleně nad tím našpulí rty.* Třeba ode ě nebudete mít ani jednu ránu. Nejsem nějaká dámička, co by si všechno brala k srdci. Abyste si to pak nerozmyslel a spíše na mě neposlal nějakého odstřelovače a nezbavil se mě. *Uchechtne se nad tím a doprovodí to zašklebením se.* Asi se bály, aby jim nerozházel účesy. *Nevinně se zazubí a zase pohledem slétne k jeho zvířeti. Její výraz ale vystřídá překvapený pohled, který vypadá jako by se právě dívala na blázna, který ji řekl, že si třeba ze Zoo může odvést to největší zvíře co tam mají.* Vážně? To by bylo skvělý. *Vydechne překvapeně a ani se nesnaží skrýt překvapený a docela nadšený úsměv.* Nemáme jich tolik, tolik bychom nezvládli uživit, máme jich pár a snažíme se je dávat k jiným rodinám. *Pokrčí rameny, ale koukne se na něj pobaveným pohledem. Potom se už baví o jejich názorech na selekci a ona se přidá s tím názorem, že ho nebere jako někoho, kdo je něčím víc. Nemyslí si, že je dobré, aby ho tak vůbec lidé brali. Jasný, je to princ, má titul, ale co když mu to přece jen stoupne do hlavy?* Celé mi to přijde jako blbost. Teda doufám, že mě teď nepošlete do žaláře nebo mučírny za to, že jsem vám urazila tradici. *Uchechtne se a přikývne. Také vstane. Když ji políbí na ruku, hravě se usměje a věnuje polibek na tvář.* J8 na vás taky. *Uchechtne se.* Nashledanou. *Rozloučí se s ním a pak zmizí do komnaty.*

*V autě, vezoucím je do paláce, si vyměnil ještě pár zpráv s Jacem. Díky tomu věděl, kam má jít, protože seznamovačka s jeho přítelkyní se uskuteční rovnou. Je to zvláštní jít takhle představit přítelkyni rodičům. Připadá si trochu jako nějaký puberťák a to mu je už dvacet tři. A pak je tu taky ten detail toho, jak se jeho otec staví k němu samotnému. Trochu se bojí jeho reakce na Avu. Ale byla pravda, že ta byla daleko více plná živo, více společenská a usměvavější než on. Třeba to nebude až tak hrozný. Rád by tomu věřil. V paláci vystoupil z auta a hned zase chytil Avu za ruku. Ze setkání s otcem byl nervózní a uklidňovalo ho cítit její blízkost. Prosklený salon najde celkem snadno, už se tu trochu orientuje. Vidí, že jsou tu první, takže má čas se ještě jednou zhluboka nadechnout pro uklidnění. Koukne se na výhled, který poskytuje prosklená stěna a z ní vidět na celé osvětlené město pod nimi.* Tohle je tvůj nový domov. *Pousměje se na Avu a lehce jí políbí na čelo.*

*odejde s Misty z jejich komnaty a vydají se k prosklenému salonku, kde by se měli potkat s Austinem a jeho přítelkyní. Není moc nadšený z toho, že tu bude bydlet další rebel, ale asi to je menší krůček k lepšímu vztahu s Austinem. Na sobě má jen šedé tričko a černé kalhoty. Celý den trávil v komnatě, takže není nijak formálně oblečený a než by se převlékl, zabralo by to dost času. Je rád, že je tu i Misty, protože vzhledem k jeho povaze, by to taky nemuselo dopadnout úplně nejlépe. Pomalým krokem dojdou až k salonku a když tam vstoupí, kývne na Austina, aby se neřeklo. Pak lehce pozvedne koutky úst v nacvičeném výrazu a podívá se na jeho přítelkyni. * Dobrý den, rád vás poznávám. *řekne a doufá, že to nezní tak falešně, jak si myslí.*

*Jace jde o berlích, takže ho nepodpírá, ale pořád se na něj dívá, jestli třeba nepotřebuje pomoct nebo náhodou neztrácí kontrolu. Má o něj strach. Na sobě má obyčejné modré džíny a bílou mikinu. Na setkání se synovou přítelkyní by si normálně vzala asi něco o trochu více formálnějšího, ale ani Jace není v obleku a pochybuje, že ta dívka bude mít šaty nebo něco podobného. Ne, že by jí o vadilo, naopak. Je radši za takovéhle představení než nějaké škrobené. Když vejde do salonku na tváři má mírný úsměv. Uvidí jak ještě Austin dívku políbí na čelo a hned je jí jasné, že ty dva mezi sebou musí mít vážně krásný vztah.* Dobrý večer. *Pozdraví ji.*Taky vás moc ráda poznávám. Neposadíme se? *Zeptá se hlavně kvůli Jacovi, protože nechce, aby tak dlouho stál. Ví, že ve vstupní hale stál déle, ale tady to vážně není nutné.*

*Když souhlasila, že půjde s Austinem, neuvažovala nad tím, že bude muset promluvit i s královskou rodinou. Byla až příliš zaslepená, aby přemýšlela, co bude v paláci. Až když se ocitla uvnitř, nervozita stoupla na maximum a myšlenky prolétávaly ven stejně rychle, jak do hlavy přicházely. Jedno seznamování s matkou už přeci zažila, tak čeho se bát? Navíc s jejím příchodem souhlasili, což je z velké části možná i plán, jak se zalíbil Austinovi, pokud o to stojí. Byla nervózní, proto nenašla jiné východisko, než pozorovat Austina, dokud nepřišli královští rodiče. V ten moment chytla svého partnera za ruku a stiskla ji, zatímco se její oči zadívali na malou chvíli do země. Chvíli jí trvalo, než odpověděla na pozdrav, na to se až moc bála, že tohle dostavení skončí pohromou vzhledem k tomu, v jakém postavení je.*

*Povzbudivě tiskne Avě ruku, aby jí dodal aspoň trochu klidu a sám klid čerpá z toho, že jí má po několika dnech zase u sebe. V ghettu byli prakticky nerozluční a jsou oba zvyklí být s tím druhým každou volnou chvilku dne a teď najednou byli několik dnů bez sebe. Konečně je pro něj snaží mít na tváři úsměv a sám si připadá daleko víc uvolněnější. V salonu jí políbí na čelo a nijak se nerozpakuje nad tím, že zrovna v té chvíli přišli jeho rodiče. Neplánuje nějak skrývat svojí náklonnost a lásku.* Ahoj. *Pozdraví oba a pohledem pak sjede k Avě.* Vidíš? Říkal jsem ti, že je milej. *Pronese naoko s bezstarostným úsměvem v reakci na velmi přívětivý tón svého otce. Tu ironii v tom maskuje dost dobře, aby jí mohla poznat jenom Ava, i když pochybuje o tom, že Jace s Misty nejsou blbí, aby jim to nedošlo.* Jo, to asi bude lepší. *Přikývne po návrhu Misty a dojde k jedné sedačce, kde si Avu přitáhne na klín. Jestli má tohle setkání probíhat klidně a v přívětivém duchu, bude jí potřebovat mít u sebe co nejblíž, takže jí obejme okolo pasu.* Fajn. Tak já asi začnu. Tohle je Ava, moje přítelkyně. Avo, tohle jsou Misty a Jace, královna a král. Moji rodiče. /A tohle je zatraceně divná situace./ *Představí je nakonec jmenovitě.* Díky, že jsi mi vyšel vstříc. Vážim si toho. *Řekne pak s pohledem upřeným na Jace.*

*pomalou se doloudá spolu s Misty do proskleného salonku, kde by se měl potkat s přítelkyní svého syna.* /Je tu den a už tu má přítelkyni... To budou dva rebelové v jedný místnosti. Se můžeme jít bodnout rovnou./*proběhne mu hlavou a když dojdou do salonku, nasadí nacvičený menší úsměv. Je rád, že tu je Misty, uklidňuje ho to.* Já jsem jenom milej. *Řekne neutrálním hlasem a odolává tomu ho aspoň probodnout pohledem. Není na tom tak špatně, aby mu nedošlo, jak to myslí. Ale připomíná si, že mu má dát šanci. Poté se posadí na pohovku naproti Austinovi a jeho přítelkyni. Berle opře o opěrku a povytáhne trochu obočí nad tím, jak si Austin a ta dívka sednou. Bezděky chytne Misty za ruku a proplete si s ní prsty* Ještě jednou vás rád poznávám. Nemůžeme si tykat? Asi to bude pro všechny příjemnější. * Není za co, ale bude to tak, jak jsme se domluvili. *Připomene mu to, že oba dva stále budou pod dohledem. Aspoň nějakou dobu.* Takže.. jak dlouho se znáte? *Zeptá se, aby nebylo ticho.*

*Když dojdou do salonku pousměje se nad tím, jak Austin ještě tu dívku políbí na čelo, oba dva pozdraví a usmívá se u toho, ale nutno říci, že upřímněji, než její manžel. Když ten neměl berle, asi by ho při slovech "Já jsem jen milej." Drcla loktem, ale teď nechce riskovat, že by spadl. Všichni poznali tu ironii. Navrhne, aby se posadili a Jacovi lehce stiskne ruku, aby to jak se ti dva usadili nekomentoval. Měl by si sám vzpomenout na to, jak se chovali oni dva, když byli mladší a nemá je za to soudit.*Taky si myslím. *Raději by si s dívkou tykala.* Musí se pobaveně usmát po otázce svého manžela.* To není otázka, která tě zajímá nejvíce. *Poznamená a pohled z něj přemístí na ty dva.* Spíše má na jazyku otázku ohledně dětí. Trochu šílí z představy, že by díky vám mohl být už dědeček. To, že je už starší si jen nerad přiznává. Doufám, že nám nějaké dítě netajíte? *Zeptá se jich a nadzvedne obočí.* Když tak to řekněte, sem by se doktor dostal rychle, kdyby chytil infarkt. *Chce takhle trochu vtipkovat, aby se uvolnila ta napjatá atmosféra.*

*Austinova zvolená poloha ji nepřišla vůbec vhodná, ale odpor nekladla. Nechtěla ho před rodiči ztrapnit, proto se o něj ještě opřela. Král z toho jistojistě moc nadšený nebyl, proto se pohledem zaměřila spíše na královnu, která projevila daleko více snahy o společnou komunikaci, aby se cítila víc žádaně. Nápad o tykání byl jistě pro Austina i jeho rodiče bezproblémový, avšak si Ava nedokázala představit tykat šlechtě, pokud by je neměla přivázané na židli s nožem v ruce připravená k velmi vážnému výslechu. Už už chtěla zodpovědět otázku krále, než do toho vstoupila jeho žena. Nad její otázkou se musela usmát. Žádné dítě nemáme, i kdybychom chtěli, nebyl na to kvůli některým záležitostem čas. Nad založením rodiny jistě ani jeden z nás zatím nepřemýšlel. Seznámení proběhlo při tréninku, kdy mi bratr odjel pryč a Austin se mě ujal. *rozhodla se odpovědět i na otázku krále*

To nepopírám. *Věnuje Jacovi úsměv a musí potlačit touhu protočit očima. Naštěstí to pro něj není nic nového. Daleyza ho za to vždycky seřvala, nebo mu rovnou vlepila facku, takže ho takovéhle neuctivé chování docela dobře odnaučila. A jeho skrytá ironie nejspíš vymizí časem, až bude Jace skutečně respektovat jako svého rodiče. V ghettu by si něco takového taky nedovolil. Vidí, jak se mu nelíbí způsob, jakým si sedl, ale je mu to jedno. Naopak si k sobě Avu trochu přitiskne. On sám není princ, etiketu po něm nikdo nevyžaduje a tady mají přeci tu "příjemnou rodinnou atmosféru", tak co se rozpakovat. Nadzvedne obočí, když Misty opraví Jace, kterého očividně zajímá jiná otázka a skryje pobavený úsměv tím, že si opře hlavu o rameno Avy a nechá jí to vysvětlit.* Kdybych dítě měl, netajil bych to a vzhledem k tomu, že jsem svý přítelkyni věrný, tak jsem si jistý, že bych si potomka všimnul. /Navíc bych chtěl vidět, jak bys z něj byl nadšenej a přijal ho, kdyby to bylo dítě dvou rebelů, který odmítáš přijmout../ Navíc šedin zas tolik nemáš, Jaci. Nic co by nespravila barva. *Ujistí ho a ze všech sil se snaží hrát toho milého.* Známe se už docela dlouho a spolu jsme něco přes rok. Měl jsem na starosti většinu dětí a nováčků na tréninky. *Neví, jestli se Xavier zmiňoval o nápadu, že by tady mohl trénovat strážce, ale radši o tom pomlčí, protože se bojí, že by to vyvolalo buďto minimálně dost chladnou odpověď a nebo rovnou hádku. Radši si začne namotávat Aviny vlasy na prsty a tak trochu si s nimi hrát při čekání, jestli od jeho rodičů přijdou nějaké další dotazy.*

*oplatí Austinovi falešný úsměv a snad i ten nejblbější člověk na světě by dokázal vyčíst z jejich konverzace ironii. Poté se všichni posadí, což je pro něj pohodlnější. Trochu povytáhne obočí nad způsobem, jak si ti dva sednou, ale nijak to nekomentuje. Raději. Nabídne Avě tykání, protože to asi bude pro obě strany, příjemnější a pak se zeptá, jak dlouho se znají, aby tady nebylo ticho. Po slovech Misty protočí očima a lehce mu začínají koutky.* Ale zajímá mě. *Namítne.* Vždyť mi bylo před chvílí čtyřicet, nejsem starší. *Brání se naoko dotčeně.* A na děti už jsem se preventivně ptal. *Doplní trochu tišším hlasem.* Šedin mám minimum. A barvit se ještě taky nepotřebuju. *Odmítá si přiznat nějaké stáří nebo šediny. A už vůbec ne před někým jiným. Vždyť ještě tak starý není. Kývne hlavou po Austinově odpovědi.* To je už celkem dlouho. /Takový tréninky musí být vážně zábava/ no taak, proč bych měl mít infarkt? Vzhledem k Xavierovi jsem se na nečekaný vnoučata snažil připravit a zabránit tak infarktu. Ale tím nemyslím, že by se to muselo stát. *Přeci jen asi všichni ví, jaký Xavier je. Jako každý Schreave a taky to zdědil po něm. Sice se necítí na roli dědečka, ale připravený na šok asi být musí.*

*Vážně má chuť Jace drknout loktem, aby toho nechal a tvářil se normálně. Je všem jasné, že tyhle úsměvy jsou falešné a to není příjemné nikomu. Pohladí Jace ještě po paži, když vidí jak se podivuje nad tím, jak si sedli a věnuje mu úsměv, kterým by mu jako by chtěla připomenout, jak se chovali oni, ve věku Avy a Austina. Byli stejní. Je jí jasný, že jejího manžela spíše zajímá jiná otázka a zkusí tím uvolnit tu napjatější atmosféru.* Letos ti bude čtyřicet-pět lásko. Jsi na půlce cesty k padesátce. *Uchechtne se.* Ne, že by se za těch více jak dvacet let, co jsme spolu něco změnilo v jeho chování a tak. Pořád dovede být trochu dětinský, ale hádám, že to všichni chlapi a to asi poznáš. *Usměje se na Avu a přitom jako by ignorovala přítomnost Austina a Jace. Ví, že ji mohou slyšet, ale je to pravda. Chlapi se chovají i jako starší jako nějaká malá děcka.* Jen aby na to brzy nedošlo. Máš štěstí, že s barvením mám zkušenosti. Že bys zkusil zase růžovou? *Nadhodí s pobavený úsměvem.* Když byla Selekce, kde jsme se seznámili, měli jsme menší sázku, u které je mi jasný, že mě nechal vyhrát a pak jsem mu nabarvila hlavu na růžovo. *Vysvětlí těm dvěma, aby se taky chytili a doufá, že teď ideálně Jace začnou přesvědčovat, aby si tuto barvu nechal udělat zase.*

*Jakmile uslyší o věku krále a jeho dětinskosti, do široka se usměje. Je pravda, že i Austin bývá v některých chvílích jako dítě, očividně má po kom, ale v jejich letech je to jistě zcela v pořádku, ačkoliv pochybuje o případě krále. Jestli bude Austin taky tak háklivý na věk ve svých starších letech, bude si z něj určitě taky tak utahovat, jak to dělá královna, která se zdála být velmi chápavá* O růžové barvě vlasů bych mohla taky debatovat hodiny. I o modré a zářivě fialové. V dnešní době je to trend. Pokud chcete jít s dobou, doporučuji tu modrou, u nás to aktivně nosí dvě slečny a nikdy jsem neviděla líp vybranou kombinaci barev, která ladí jak s vlasy, tak s oblečením. Je to krásný pohled a na ty křiklavé barvy bych se mohla dívat hodiny. Jistě byste u mladší generace zaválel. *tváří se, že to myslí smrtelně vážně.*

No, jasně. Stáří přece začít tak...ve čtyřiceti pěti a půl. *Popíchne s menším ironickým úsměvem Jace. Když pak slyší, jak jsou všichni chlapi dětinský, protočí očima a radši se soustředí a namotávání Aviných vlasů na prsty, aby se zabavil, zatímco tu probíhá konverzace stylek o nás bez nás.* Tvoje vlasy vypadaj skvěle a sluší ti. *Ujistí s upřímným úsměvem polohlasem Avu. On by na ní nic neměnil. Pak se ale podívá na Jace a nakloní hlavu mírně na stranu.* Škoda, že sis tu růžovou nenechal. *Zkonstatuje, i když je jasné, že vážně to zas tolik nemyslí.* /Aspoň by bylo na první pohled jasný, jakej jsi šašek./ Jinak.. Na který pozici by mohla Ava pracovat? *Zeptá se, protože vzpomínání staré dobré časy jejich Selekce ho nijak moc nebaví. U toho střelí trochu otráveným pohledem po několika strážcích v rohu, který ho prakticky zabíjej pohledem.*

*když jeho manželka řekne, že ho spíše zajímá jiná otázka, namítne, že ho ale zajímá i tato.* To není tak moc. *zamumlá, i když mu to moc přijde. Padesátka je přeci jen půl století. Protočí očima po tom, když uslyší, jak jsou všichni chlapi dětinský.* Nejsem dětinský. Ty jsi pořád stejně tvrdohlavá. *brání se, i když tvrdohlavý je i on a to hodně.* Růžovou už nee, tý stačilo. Ale ty bys ji mohla znovu nahodit. *povytáhne jedno obočí, protože když Misty do paláce přijela poprvé, měla vlas růžové a podle něj to vypadá skvěle.* Nechal jsem tě vyhrát jen proto, že si musel tím pádem nabarvit hlavu i Justice. *protočí očima a pobaveně se pousměje. On měl aspoň to štěstí, že ho barvila Misty. Justice barvily jejich sestry, což bylo mnohem riskantnější.* Bylo to asi na týden, víc ani ránu. *odpoví Austinovi.* Já zůstanu u svých vlasů, žádnou růžovou ani modrou nepotřebuju. *uchechtne se po slovech Avy.* To záleží asi na tom, jak bude chtít... určitě se najdou nějaký místa v kuchyni nebo i nějaká pomocná komorná. A potom časem, podle toho, jak se to všechno bude vyvíjet, by samozřejmě mohla dostat povýšení. *odpoví Austinovi a pak se podívá na Avu a čeká, pro co se rozhodne.*

To ty taky. *Uchechtne se. Jace je rozhodně více tvrdohlavý, než je ona. A taky se pořád chová dětinsky, například když se dohaduje se svým bratrem. To počítá, že budou dělat i v osmdesáti na křeslech budou debatovat o tom, čí zuby to na té zemi vlastně jsou, každý bude tvrdit, že toho druhého, protože on přece starý není, i když oba dva už budou mít dávno svoje zuby vypadané.* Myslíš jo? *Nazvedne obočí. Docela uvažovala o tom, že by se zase nabarvila, ale nebyla si jistá, jestli znova růžovou nebo spíše nějakou mírnější barvu. Věděla moc dobře, že ji nechal vyhrát a ani se nediví, kdyby byla v jeho pozici asi by ho taky vyhrát nechala, aby potrápila svoje dvojče. Uchechtne se po slovech Avy i Austina.* Škoda. Modrá by ti slušela určitě, bys byl takovej šmoula. *Zazubí se na něj.* Mohla by sis toho když tak zkusit víc a rozhodnout se později. *Navrhne dívce a pokrč rameny. Klidně by jí navrhla, že může být dvorní dáma, ale už tak se ohledně toho hodně z nich dohaduje, takže s tímhle by raději počkala.*

*Dneska si domluvil rande s Christophine a lhal by, kdyby řekl, že se na to netěší prakticky celý den. Má ji rád, není tak tvrdohlavý, aby si aspoň tohle nepřiznal. Než si ale uvědomí, že jeho city k němu jsou už teď hlubší a je do ní zamilovaný, nejspíše to bude ještě muset trvat. Na vyznání lásky si bude muset Christophine muset počkat. A asi ani nebude o co stát, zrovna romantik to není, pravděpodobně se do toho nějak zamotá a nebo jí to třeba řekne až za padesát let na smrtelné posteli, kdo ví.. Nicméně pozval ji do Proskleného salonku, kam se rozhodl vzít s sebou i svého syna, když s tím souhlasila. Prvně ji chtěl vzít do cukrárny, ale s malým se mu tam chodit nechce. Je přece jen malý, starý ani ne týden. Na sebe si vzal černé džíny a obyčejné bílé triko. Malého ještě před schůzkou nakrmil, přebalil, zrovna se vyspinkal, takže bude dost miloučký. Je to v podstatě zlaté dítě, jen se chce strašně moc chovat a brečí, když má ležet. Ale tohle zrovna není problém. Sám se nad ním rozplývá a nejraději by ho držel pořád. Jenže taky musí pracovat a v těch chvílích si ho ukradne některá ze sester, bratr, případně i jeho rodiče, které jsou ze svého vnuka nadšení. Malého Maxe oblékl do bodyčka, které je šedé a má na sobě roztomilého modrého sloníka.* Tak jsem zvědavá, kdo se jí bude líbit více malinký. *Pormluví ke svému synovi, načež zaklepe na dveře od komnaty Christophine.*

*Z dneška byla příšerně nervózní. Od toho večer, kdy si s Xavierem psala, nemůže pořádně spát. Dejte jí dostatek prostoru a času a její mysl vyčaruje tunu katastrofálních scénářů, problémů a zádrhelů. I proto se vrhla do práce do školy, poslední dobou byla trochu ve skluzu. Navíc musela přijmout nějaký závěrečný projekt, který se měl týkat reforem. Dobré bylo, že po nich profesoři nechtěli nic konkrétního, jelikož kdyby se měla věnovat daňovým reformám, asi by jí před očima brzy plavaly čísla. Takhle si zvolila reformu školství, jako příklad si vzala to Illeyské, vzhledem k tomu, že stále napůl dálkově studuje svou školu v Itálii, tak by mohla získat výhodu, že si vzala "cizí zemi". Jenže od rána na tom pracuje, kolem poházené knihy, poznámky a různobarevné tužky. Ani si neuvědomí, že je tak pozdě. Zanadává, když si uvědomí, že je tu brzy Xavier. Spěšně vymění alespoň tepláky za jednoduchou černou sukni, vínový svetřík uzná za ucházející a jen zastrčí za lem. Vlasy prohrábne prsty a rychle splete do drdolu, ačkoliv jí pár pramínků zarputike utíká ven. Lehce se nalíčí a alespoň částečně tím skryje kruhy pod očima. Akorát nazouvá balerínky, když zaslechne klepání. V rychlosti napůl doskáká ke dveřím, protože ještě nasazuje druhou botu a tak tak nezakopne o nic na zemi. Zhluboka se nadechne a otevře dveře. Nestihla se duševně připravit, takže se jí při pohledu do jeho tváře sevře žaludek a srdce se rozběhne rychleji. Směs úzkosti, vzrušení, nadšení, marné touhy a radosti. Pokaždé ji to rozhodí.* Ahoj. *Dostane že sebe. Doopravdy s ním takhle zblízka mluví poprvé po téměř dvou týdnech. Je to zoufale málo. Pohled jí klesne k uzlíčku v jeho náručí. Asi ji nemělo překvapovat, že ho rovnou vezme. Souhlasila s tím, no ne? Stejně ji i teď zasáhla smršť rozporuplných pocitů při pohledu na očividně spokojené malé dítě. Nebylo možno určit, zda se na Xaviera podobá, ačkoliv její mysl se jí snažila vsugerovat různé náměty. Nemá stejné uši? A ty rtíky, spodní má plnější stejně jako on. Určitě by měla něco říct. Prsty si nervózně hrála s rukávy svetru.* Maxwell, že...? *Zeptá se pro zjištění, že si dobře pamatuje a zvedne oči zpět ke Xavierově tváři.* Těžko uvěřit, že je tvůj... je ROZTOMILÝ. *Vysvětlí. Je vlastně ráda, že ho Xavier drží. Díky tomu nemusí přijímat jeho rámě ani ho brát za ruku. Nechce se ho teď dotýkat, touží mít jasnou hlavu a držet si nějaký odstup. Nebylo tak těžké přiznat si, co k němu cítí. Bylo ale skoro nemožné navzdory tomu mít dojem, že se tím něco mění.*

*Jelikož Christophine souhlasila s tím, že by mohl vzít Maxwella, jde k její komnatě rovnou i s tím malým prďolou v náručí. Nikdo nemůže více nevěřit, že opravdu má dítě než on sám. Vážně to pro něj byl dost velký šok. Bál se jak t Christophine vezme, ale jak se zdálo nejvíce se bála o to, jestli ho nepošle pryč. To ho nenapadlo ani na vteřinu. I kdyby mu dala ultimátum, buď ona nebo jeho syn, jelikož některé dívky nechtějí vychovávat cizí dítě.. Asi by i vybral toho maličkého. Byl by zlomený ze ztráty Chris, do které se pomalu ale jistě zamilovává, ale jde tu o jeho syna a ten přece za nic nemůže.* Zaklepe na její dveře a čeká, než otevře. Přitom promluví k malému, který má otevřená očka. Je zrovna vyspinkaný, takže i miloučký. Aspoň nebude brečet. Ke štěstí mu prakticky stačí jen to, když ho někdo chová. * Ahoj.*Usměje se na dívku, kterou pozval dneska na rande.* Jsi snad ještě krásnější, než co jsem tě viděl naposled. *Možná je to tím, že se neviděli tak dlouho, i když dost možná by jí tohle řekl, i kdyby se neviděli jen hodinu. A ani neví jak se z něj ta lichotka dostane. Není v tom zrovna nejlepší, jako slušnost bere na akcích říct, že vypadá nádherně, ne takhle, ale jde mu to s ní samo.* Ano.. Maxwell Christian Ayden Schreave.. Možná jsem se tak trochu inspiroval i jménem dívky, která pro mě dost znamená.* Vlastně hned dvěma. Ayden má připomínat jeho sestru, což uznal okamžitě, ale před rodinou nedokázal říct, že Christian ho pojmenoval právě kvůli Christophine. Uchechtne se.* Proč tohle všichni říkají? Copak já nejsem roztomilý? *Udělá na ní psí očka.* Už žárlím na Kace a teď ještě na Maxe. *Podívá se na toho malého.*Mi přebíráš holky a tak v mladém věku, ts ts.. *No jde vidět, že je po něm.* Můžeme jít? *Zeptá se rovnou. Přece nemusí ztrácet čas postáváním na chodbě.*