Prosklený salón

*Vzhledem k tomu, kolik se toho teď dělo kolem Selekce, nechtěla žádnou velkou oslavu. Ráno jí popřáli máma s tátou, někteří z její rodiny se vyjádřili na Illeagramu. Kupodivu mimo ně i Luna. Beatrice si stále myslela, že je na ni Luna naštvaná. Měla k tomu důvod, chovala se k ní celkem dost chladně, ačkoliv na tom plese jí to ujelo zpět k flirtování. Doufala ale, že to Clau nechá být. Přeci jen flirtovala skoro s každou holkou, proč by měla být Luna výjimka.* /Hmm, a proč nad tím přemýšlím, že?/ *Potlačí frustrovaný povzdech. Na sobě měla stejný outfit jako na fotce. Nakonec ale navrhla alespoň malé sourozenecké setkání v proskleném salonku, kde nechala nachystat nějaké občerstvení. Ono moc času už na tyhle jejich společné hurá akce nebude, chtěla si to užít, dokud to šlo. Navíc Daph určitě přinese Opaline, takže se bude moct pomazlit s neteří, pokud ji Daphne nechá. Všichni ji navštívili na ošetřovně, samozřejmě, a jak Daph slíbila, první dvě noci přespávala u ní. Malá samozřejmě slovo režim absolutně nemá, takže se jeden nevyspí, ale tak nějak pochopily, jak její cykly fungují. Bylo zvláštní, že její nejmladší sestřička měla dítě nejdřív z nich, pokud nepočítala Maxe, ale tu malou si všichni zamilovali. Jasně všem řekla, že nepotřebuje žádné dárky, chtěla jen využít situace a dostat je všechny na jedno místo. Bylo jí jasné, že Aaronova oslava za měsíc bude víc pompézní, vzhledem k Selekci, takže se vyřídí tam. Momentálně však na párty moc náladu neměla. Byla den za dnem rychleji unavená. Ačkoliv byla vždycky sova, začínala usínat dost brzo, jak její tělo spotřebovávalo mnohem víc energie. Dávala ale pozor, aby se to na jejím chování výrazně neodrazilo, nechtěla nikomu dělat starosti.*

*Moc dobře ví, že si Beatrice nepřála žádné dárky, ale snad nečekala, že to zrovna ona dodrží, že ne? Stavila se ve městě společně se svými komornými, sama si tam už zřejmě nikdy netroufne a něco vybral. Pro malou Opaline koupila obleček, na kterém je napsáno "teta je můj nejlepší kamarád na pití" protože jí připadalo, že to k nim sedí. Sice ještě Beatrice nemůže Opaline odtáhnout do baru, ale ten čas určitě taky jednou přijde. Nepřestala tedy jen u tohohle, ale jelikož ví, že její sestra ráda čte detektivky, koupila jí tři knížky, které nově vyšly a měly by nejspíše být i od autorů, které má ráda. Nechybí ani lístky na koncert její oblíbené kapely, když má ráda hudbu. Koupila dva, kdyby si chtěla někoho vzít. Nedávno slyšela nějaké drby o ní a Luně, ale i kdyby nebyly pravdivé, může ji tam vzít jako kamarádku nebo kohokoliv jiného. Původně chtěla vyrobit i přáníčko, ale na to neměla čas, tudíž jedno koupila a napsala tam aspoň sama text. Teď se musí ohánět hlavně okolo její malé princezny, kterou do salonku nese v takovém šátku, který si koupila přesně určený k tomuhle. Aspoň nemusí všude s sebou tahat autosedačku, tohle je skladnější. V ruce má zabalený dárek. Na sobě má obyčejné modré džíny a bílé tričko. Vlasy má v drdolu a co se týče líčení, vyloženě si jen zakryla kruhy pod očima, které má, dala si řasenku a lesk, žádné oční stíny, nic. Otevře prázdnou rukou dveře od salonku, kde už uvidí Beatrice.* Vše nejlepší! *Řekne jakmile ji uvidí, třebaže jí už jednou přála přes Illeagram. Přejde k ní blíže a podá jí dárek.* To, že jsi žádný nechtěla mě nezajímá. *Řekne jí narovinu. Malá zakňourá, takže si sundá ten šátek, aby si ji mohla vzít přímo do náruče, když se posadí, tak to nevadí.*

*Jak by mohl zmeškat narozeninovou oslavu své sestry? Nemohl. Sice ho štve, že je zase stejně stará, ale tohle zažívá každý rok, takže si už tak nějak zvyknul. Ono se to zase za měsíc srovná a několik měsíců bude mít opět klid s tím, že bude nejstarší. Ta krakatice, která se tváři jako prvorozená dcera svých rodičů se tak stejně nechová, takže role nejstaršího mu prostě zůstává. Samozřejmě nic z toho nemyslí špatně, je to jen způsob, jakým si jí dobírá. Rozhodl se aspoň částečně respektovat její rozhodnutí ohledně dárků. Nemá pro ní nic velkého ani hodně dárků jako obvykle. Jen zabalený hrníček s nápisem: "Being my younger sister is really the only thing you need - Love you.". Vejde do proskleného salonu, kde mají mít všichni sraz a usměje se, když tu uvidí Beu a Daphne s malou.* Ahojte. *Pozdraví je obě.* Všechno nejlepší. Doufam že už máš něco na zakrytí šedin. *Zazubí se na Beu a z kapsy kalhot vytáhne zabalený hrníček. Jako vždy má na sobě kalhoty od obleku. Nebral si ale kravatu a sako. Jenom košile a tu nemá zaplou úplně až ke krku, ale trochu volnější.* Je to jenom blbost, co jsem ti koupil už před nějakou dobou, neukamenuj mě. *Varuje jí rovnou.*

*Moc se těší na společnou rodinnou oslavu, kdy bude společně se svými sourozenci oslavovat narozeniny jejich sestry Bey. Těší se jako pokaždé, když má strávit nějaký čas s rodinou, navíc dnes uvidí nejen své sourozence, ale i její neteř Opaline, která je naprosto úžasná. Nebude ji samozřejmě Daphne brát, ale upřímně ji dělá radost i když ji jen může vidět. Je hrozně ráda a vděčná za to, že je Daphne i Opaline v pořádku, přestože se malá narodila o nějaký čas dříve, než měla. Krátce před začátkem oslavy si namaže hřejivým krémem všechny své natáhlé svaly, než se převlékne do černých kalhot a bílého topu. Z postele popadne dvě zabalené krabičky, s dárky pro Beu. Chtěla ji něco dát, přestože zprvu ani nevěděla, co by ji mohla dát. Na vybírání dárků je fakt docela dost velký antitalent, nakonec ji však koupila nějaký parfém a zlatý náhrdelník s přívěškem kapky, která je snad vyrobena z nějakého kamene, křišťálu, nebo zkrátka nějakého nerostu, to zapomněla. Ale náhrdelník ji nechala vyrobit, aby měla Bea svůj originální.. Jakmile popadne dárky, konečně se rozejde do skleněného salónku, kde má se všemi sraz.* Ahojte. *Pozdraví se zazubením a přijde k Bee.* Všechno nejlepšííí, Beunko! Jaký to je pocit, být o krok blíže důchodu? *Popíchne ji energeticky se svou poznámkou a zároveň přihlouplou přezdívkou.* Tady máš i něco ode mne. *Usměje se a podá ji dva zabalené dárky, přestože je při tom trochu nejistá.* Tak co, jak se máte všichni? *Optá se se zájmem, když se na všechny usměje.*

*Usměje se, když přijde Daphne a v nese sebou i Opaline. Když však vidí, že nese i dárky.* Ale no tak, mně jsi fakt nic pořizovat nemusela. *Kdysi měla oslavy a kopy dárků hrozně ráda, ale ty doby byly pryč. Tak nějak byla dohnána k uvědomění, že zdraví a rodinu vám nikdy nic nenahradí a od té doby si přestala o dárky říkat, ačkoliv jí většina rodiny tvrdohlavě stejně něco sehnala. I proto ví, že protestovat nemá cenu a jen si povzdechne a položí dárky na stolek, načež Daph opatrně obejme, dává přitom pozor na malou.* Děkuju. *Zašeptá vděčne a líbne ji na tvář.* Stejně jsi mi ten nej dárek už dala. Že drobku? *Zazubí se na malou, když si s ní Daph posadí.* Máme narozky ve stejný měsíc kulíšku, počkej, až budeš dost stará na to pít. *Zablýskne se jí v očích. Sice si ještě dlouho počká, ale jednou z nich budou narozeninové chlastací parťačky.* Maminka už to tuší, proto máš tak parádní bodíčko. *Pokývne si spokojeně nad výběrem oblečení pro Opaline.* Jak jí vůbec budeme pak říkat? Teď je to malá, drobek, cvrček a tak, ale pak musíme najít přezdívku pro Opaline. Jako je to moc hezký jméno, nechápej mě zle. Ale bude Opa? Opla hopla? *Ušklíbne se a cvrkne ji do nosíku, až na ni malá pohlédne téměř nechápavě a ožene se pěstičkou.* Line. Nebo Lin. Jako Linecký cukroví, to mám ráda. Mimochodem, dej si koláč, pekla jsem ho sama. *Ukáže k nabídce občerstvení. Koláč se pomyslně nakláněl na stranu a zespoda byl připečený, ale vzhledem k jejímu antitalentu na vaření a pečení, patřil k tomu lepšímu, co kdy vytvořila.* Braaaaško. *V zásadě skočí Aaronovi kolem krku.* Přijdeš mi najednou nějak mladší, hmm, to bude tím, že jsme stejně starý. *Hned se do něj nadšeně pustí a prohrábne mu vlasy, aby ho podráždila.* A doufám, že ty krém proti vráskám. *Oplatí mu to bez zaváhání.* /Navíc holky se můžou barvit, u kluků to působí divně./ Hmm, aby to nebyla výmluva. *Podezřívavě si ho přeměří, než si zabalený hrnek převezme a dá ho k těm od Daph. Následně už je tu Clau, která ji energicky objímá.* Eeh, Beunko, je mi snad osm? *Odfrkne si pobaveně.* Jste hrozný, ale děkuju. *Vezme si dárky i od ní.* Vám za trest neudělám tu radost, že bych je tady rozbalila. *Popíchne je.* A do důchodu mám daleko, jsem v nejlepším věku! *Ohradí se a rozvalí se v křesle.* Oh ano, jak se máte? Aarone? Co Selekce? *Obrátí se okamžitě škodolibě tam, kde jsou většinou nejvíc zajímavé novinky.* Už máš adeptku na vyřazení, která bude potřebovat náruč k utěšení? *Nevinně se pousměje.*

*Dojde do salonku, kde už vidí Beatrice a tolik jídla, kolik snad ani celá jejich rodina nesní.* Já vím, že jsem nemusela, jen jsem chtěla tě potěšit.* Pokrčí rameny a zazubí se na ni. Oplatí jí objetí a usměje se.* Nemáš za co. Hmm.. jelikož máš ty narozeniny, možná ti dovolím si ji taky pochovat. *Moc ji nechce dát z ruky, je to její malý andílek, však ať si pořídí vlastní děti, no ne?* Jo, počítám s tím, že ji budeš tahat do barů, ale až za osmnáct let, možná i více. *Rozhodně ji nebude tahat do barů v patnácti.*/I když kdo ví jak to bude se mnou ve Španělsku../Opi? Nebo Line zní krásně. Ale myslím, že ani celým jménem by jí nebylo špatné říkat. Opaline se mi nezdá samo o sobě nějak špatné a nebo zdrobnělé.*Pokrčí rameny.* Za chvilku si dám. *Přikývne. Vypadá skutečně lákavě.* Ahoj.*Pozdraví Aarona, zatímco si sundá ten šátek, ve kterém malou měla a sedne si na pohovku.* Sám teď provokuješ a za měsíc budeš plakat jak jsi starý. *Schreave chlapi to tak mají. A pokud nebude brečet a stěžovat si příští měsíc, určitě na to jednou dojde. *Ahoj, Clau.*Usměje se na svou další sestru, která sek ním připojí jako poslední.*Taky tě máme rádi. *Zasměje se, když je Beatrice nazve hroznými.* Já se mám skvěle, co ty?*Zeptá se jí na oplátku a pak se zvědavě otočí na svého bratra.* Jo, co Selekce? Které dívky tě zaujaly? Kam je pozveš? Ah..jen škoda, že jsem neměla možnost si s žádnou z nich promluvit, ale já to napravím.

*Překvapeně hekne, když mu najednou visí Bea okolo krku, protože zase takové nadšení ze své přítomnosti neočekával. Nakonec se ale široce usměje a objetí jí opakuje, přičemž jí zabalí do medvědího objetí a silně zmáčkne jako to dělal, když byli malí a dokazoval jí, že má větší sílu jak ona bez ohledu na to, že jsou stejně staří. Něco člověka prostě neopustí.* Nojonojo. Ale důležitý je, co je v hlavě a tím tě převyšuju natolik, že jsi oproti mě jako batole. *Zamrká na ní jako neviňátko, když jí vrátí úder, protože se přece jen tak nenechá.* Chlapům vrásky sluší. Vypadáme pak prý podle jedný studie pro ženy zkušeněji a cítí se s námi víc bezpečněji. Taky jsou takoví chlapi prý víc sexy. Takže mě vrásky nevadí. *Zazubí se na ní.* Mě stačí, žes mi to nehodila na hlavu. *Zasměje se, když uslyší jejich "trest" za to, že jí koupili dárky. Jakmile uslyší zvídavé otázky ohledně Selekce, lehce převrátí očima.* Nemá být dnešek o tobě? *Povytáhne obočí při pohledu na oslavenkyni a vydá se k zákusku, ze kterého si kus rovnou bez ptaní vezme, protože jeho chuť na sladké je obrovská. Rovnou si tím zacpe i pusu, aby nemusel hned odpovídat na otázky o Selekci.* Řekněme..... Že to neni ta nejhorší věc na zemi. *Odpoví nakonec vyhýbavě a snaží se skrýt vnitřní nadšení z toho, že to mezi sebou s Al vcelku urovnali a on s ní mohl strávit poklidnou noc, kdy usli jeden druhému v náručí.* Žádnej výslech! *Varuje je všechny a každou z nich sjede pohledem a u toho na ní namíří vidličkou, aby svým slovům dodal váhu.*

*Sice ji příprava na setkání se svými sourozenci a oslavení narozenin její starší sestry trvá o něco déle díky tomu, že si ještě narychlo namaže natáhlé svaly hřejivou masti, naštěstí to ničemu však nevadí a ona se nakonec do salónku přiřítí včas, ne s nijakým zpožděním, přestože dorazí jako poslední.* /Je to tak akorát, jsem dobrá./ *Pochválí se, když neslyší namítat své sourozence cokoliv o tom, jak by měla začít chodit na čas, či něco podobného. Všechny s úsměvem pozdraví a poté se přiřítí k Bee, kterou obejme, popřeje ji všechno nejlepší, předá ji dárky a samozřejmě nezapomene si do ní trochu rýpnout, s jejím věkem.* No, osm ti sice není, od takového věku už máš hoodně daleko, ale stejně ti Beunko říct můžu. *Zazubí se a na slovo "hodně" dá velký důraz a ještě ho schválně protáhne.* Nene, jsme naprosto úžasní a ty to víš. *Mrkne ještě na Beu, které vlepí nakonec i pusu na tvář, než se posadí do jednoho křesla.* Ale notak! Měla by sis je otevřít hezky tady, všechny. Abychom mohli vidět tvojí reakci. *Ukáže na ni prstem, než se všech zeptá, jak se mají.* Také se mám dobře. *Zazubí se na Daphne a chvilku se dívá i na její mimčo v náručí, než se zvědavě otočí na Aarona, jakmile se zmíní selekce.* Hmm, takže už mezi tebou a nějakou účastnící něco proběhlo, třeba pusa, nebo..? *Rukama mávne na důkaz, aby mluvil dál. Když však ale zmíní, že žádné výslechy účastnic nebudou, zablýskne se jí v očích.* Daph, Beo. Co kdybychom si příští akci každá odchytla nějakou účastnici a nějak jsme je vyzpovídaly? To je dobré, ne? *Usměje se nevinně, přeci ji také zajímá, jaké ty holky jsou.* A je nějaká, s kterou sis vyloženě nesedl? *Zeptá se ještě, když nakloní hlavu do strany.*

Tak to stačilo jen přijít. *Odpoví Daph, když zmíní, že jí dárky chtěla potěšit, ale víc už neprotestuje, nemělo by to cenu. Ví, že se jí dárky ode všech budou líbit, ale pro ni bylo hlavní, ze jsou všichni na chvíli zase spolu. I když chybí Max. Ale to čekala.* /Už holt nejsem jeho malá sestra./ Dovolíš? Oh, prosííím. *Žebroní. Zatím si ji mohla pochovat jen párkrát, když pomáhala hlídat, Daph ji téměř nepustila z náruče.* Však pít se dá i doma. *Podotkne nevinně. Mohla by jezdit na návštěvy, ať už se Daph vdá nakonec kamkoliv.* /Hlavně ne za Emmetta./ *Pomyslí si hořce. Ten si ti u ní už asi nikdy úplně nevyžehlí.* Je to hrozně dlouhé, to by bylo jako pořád mi říkat Beatrice, jde to, ale přezdívka je prostě potřeba. *Trvá si na svém.* Mám se skvěle, jako vždycky. *Ujistí ji a ta lež, již tolikrát vyslovená, jí splyne že rtů uvěřitelně a bez námahy. Zadrží dech, když ji Aaron objímá, protože jinak by o něj silou objetí přišla.* No jo, jsi namakanej, ale polámat žebra nemusíš.* Haha, tak to nechápu, jak tě se svou inteligencí batolete mužů opravovat na Illeagramu, když uděláš hrubku. *Rýpne si do Aarona na oplátku. Každý měl holt talent na něco jiného, jí šly jazyky rozhodně lépe než matika, fyzika a chemie.* No, podle mě jsi neatraktivní i normálně, sorry, kopu za jiný tým. *Odbude ho hravě. Pak už je tu Clau, kterou taky obejme, ale nad přezdívkou se musí ušklíbnout. Slavila sice dvacáté druhé narozeniny, ale najednou jako by byla zase pískle.* Ty mě teda hooodně štveš. *Odfrkne si pobaveně a napodobí u toho její tón.* Úžasní? Tak to mám asi jiné sourozence, než jsem si myslela. *Zavrtí hlavou. Tohle vzájemné popichování milovala. Všichni se navzájem škádlili, ale nebyla v tom žádná zlá krev.* Nic neotevřu. *Trvá si na svém. Musí v tom přeci být nějaká spravedlnost. Pak už ale všechny vyzvídají ohledně Selekce.* Však jo, je to o mně a mě zajímá, co ty a Selekce. *Zazubí se a přehodí si nohu přes nohu.* Pche, tak to bylo chabý. *Jeho odpověď nepovažuje za dostačující.* /Nu, ale má tady tu bývalou./ *Hádá, že favoritku má díky tomu jasnou. Ji osobně to trochu štvalo. Lidi dělali chyby, ale ona odpouštěla těžce a nelíbilo se jí, že ho ta dívka už jednou sobecky opustila. Chápala sice její touhu po soukromí, ale kdyby Aarona milovala, hledala by kompromisy, cestu... A hlavně by ho milovala i přes titul, no ne? Protože Aaron byl , jaký byl, i díky koruně a své roli, nešlo mu prostě odpárat od duše onoho prince, protože ta zodpovědnost, nadšení pro práci, s jeho povahou a postavením souvisely. Prostě jen doufala, že ho některá holka bude milovat opravdu bezpodmínečně a ne jen, když je to podle ní.* Vezmeme si každá aspoň dvě, ať ji stihneme, co nejvíc. *Přistoupí na nápad Clau.* Musíme si je přece proklepnout, nečekal bys, že tě přece dáme ledaskomu, no ne bráško? *Mrkne na něj a dá si něco z občerstvení. Má věčně hlad, ale dostane toho do sebe čím dál míň, jelikož je jí až moc často zle od žaludku. A taky zase víc pila. Jenže alkohol otupoval migrény, které se vrátily snad ještě s větší intenzitou, než když jí bylo čtrnáct.*

*Protočí očima.* Hele, nedohaduj se a normálně ten dárek přijmi, zpět i ho nevezmu.* Našpulí rty. A pokud jí ho vrátí, klidně ji bude nahnět po celém paláci, jen aby jí ho nacpala zpět.*Ano, dovolím ale už se se mnou nesmíš ohledně toho dárku dohadovat. *Malou Opaline nerada dává z rukou, je to její všechno.*No to dá, ale vy prostě nebudete.. Ne dokud nebude plnoletá. *Zamračí se lehce na Beu, aby jí bylo jasné, že to myslí smrtelně vážně. Jednou je načapá jaks e opíjí a uvidí to rodeo.* Pravda a to Line zní skvěle, takže tak. Já jí stejně budu říkat princezničko a nebo zlatíčko. *Usměje se a malou líbne na čelo.* Hmm.. něco na tom bude. *Pokýve hlavou na tvrzení Aarona ohledně těch vrásek a pobaveně se usměje.* Ale když budeš tak starej až ti vypadají zuby a ty je budeš slintající hledat, už to tak skvěle působit nebude. *Dodá hned poté, aby ho popíchla. Mezitím, co se baví s Beatrice Claudia, natáhne se po jedné jednohubce, kterou sní a pohupuje s malou v náručí. Ta má otevřená očka a zvědavě kouká na vše, co se děje kolem. *No taaak, otevři je. Copak nechceš potěšit svoje úžasný sourozence? *Zamrká na svou nejstarší sestru a pokusí se o psí očka.* Pff.. *Naoko uraženě si odfrkne, když prakticky popře, že by byli úžasní. Nenaštve i to, ví, že si dělá jen legrácky, to je u nich běžné.* Musíš svou odpověď rozvést. *Souhlasí.* Klidně do toho přidej i nějaký rovnice, ale hlavně mluuuv.* Proč pak ti to najednou nepřijde tak hrozné? *Hádá, že je to kvůli jeho přítelkyni, teda bývalé, ale třeba je v tom i něco více? Ani neví jak se k Alyanně a jemu staví. Kdyby ho skutečně milovala, milovala by ho se vším všudy, ne? Neřekla by, že jejich máma si v pozornosti libuje a přesto byla ochotná se vzdát soukromí, aby si mohla vzít tátu. Upřímně by raději vedle Aarona viděla někoho jiného.*To je dobrý nápad. Hlavně bych vyzpovídala ty, které se mu líbí nejvíce.

Aspoň se nebudeš pokoušet se se mnou zase prát, trdlo. *Zazubí se na ní. Egoistickou poznámku o tom, že nepoužil plnou sílu si radši nechá na jindy. Za tu by mu dost možná skočila po krku ne s úmyslem ho obejmout, ale s úmyslem ho uškrtit. A to zase úplně nepotřebuje. Ne teď, když to vypadá, že získal Al zpátky.* Tak hele, hrubku jsem udělal jenom jednou a to jenom protože jsem psal rychle. Člověk nemůže být na 100% geniální vždycky. *Převrátí očima a zasměje se. Hádá, že to bude mít na talíři ještě hodně - opravdu hodně dlouho. Opravit nějakou jeho chybu bylo vždycky něco, z čeho jeho sourozenci žili několik dalších let. A že se to nestávalo zrovna moc často. Snaží se zahnat do autu otázky týkající se Selekce, ale moc se mu to díky zvídavosti jeho sester nepovede. Zaksichtí se na Clau, když začne vyjmenovávat možnosti toho, co se mezi ním a nějakou z účastnic už stihlo odehrát a nakonec si povzdychne a rozhodne se opravdu odpovědět. Jinak se jich nezbaví, už je zná dost dobře.* Jedna mi osahala břišáky, druhá mi svlíkla košili, Alyanu jsem několikrát políbil a dneska se vedle ní i probudil v posteli. To je asi tak všechno. Spokojená? Jo. Taky jsem všechny políbil při schůzkách na hřbet ruky. *Zmíní klasické znamení gentlemana, kdyby i to byl pro ně děsně romantický a důležitý okamžik.* Prostě jsem zjistil, že je mezi nima i někdo, kdo je fajn společnost. *Uhne pohledem po otázce Daph a jeho obličej začne nabírat červený odstín.* /Bože, tyhle rozhovory mě jednou zabijou./ Ale já si je přece zvládnu proklepnout i sám. *Brání se pobaveně, zatímco už připomíná rajčátko. Nesnáší, jak rudne, kdykoliv se baví o nějakých intimnostech s holkou s kýmkoliv jiným a zahrnuje to i jeho milované sestřičky.*

*Oslovení vůči její starší sestře si nemohla odpustit, protože věděla, že si tím do ní trošku rýpne. A je jí jedno, že se jí nejdříve zeptala na to, jaké je to být blíže k důchodu a poté ji oslovila přezdívkou, kterou ji říkala když byly obě prťavé a pro ní bylo vyslovit celé Bey jméno příliš složité, ale její zkrácené oslovení se jí zase tolik nelíbilo, protože jí to jako malé přišlo zlé, tak ji říkala zkrátka "Beunko".* Anoo, souhlasím s Daph! Otevři jeee, notak. Je lepší, když uvidíme tvou reakci takhle, když jsme s tebou, než abys nám poté třeba napsala, jak se ti dárky líbily. No tak. *Přemlouvá ji otravně dál, když si sedá na jedno z několika křesel v salónku.* Hm, máš pravdu. I to slovo "úžasní" je pro nás slabé. *Zazubí se a zároveň se natáhne rukou ke stolu a vezme si dvě bobule hroznového vína. Možná by si alespoň na oslavě mohla dát něco nezdravého, třeba nějakou čokoládu, ale její koníček je žít zdravý životní styl v podobě velkého množství sportu a nekončící diety, takže se proto nenatáhne pro nic jiného, než pro to ovoce. Následně se slovy přesunou k selekci, kterou má Aaron. Jenže jak jejich bratr stručně popíše selekci, se nejspíše nikomu nelíbí, takže jej všechny pobídnou, aby svou odpověď rozvedl.* Ne, ne. Rovnice do toho nepřidávej! *Vyhrkne rychle, když zaslechne Daph, která to nabídne. Rovnice nejsou její silná stránka a ona přeci potřebuje tomu, co Aaron říká, rozumět. Když se na ní bráška zaksichtí, jen na něj dětinsky vyplázne jazyk a usměje se, už naprosto pohlcená tím, co Aaron ze sebe vypouští.* O osahávání tvých břišáků jsme už slyšely, i o tom svlíkání.. Čemuž teda pořád nedokážu uvěřit.. Na to, že to byly tvé první schůzky, tak byly docela.. Žhavé. *Zasměje se.* Takže je to mezi vámi s Al zase dobré? Vyřešili jste to? *Alespoň to tak vyznělo, za což je ráda. Kdyby to mezi nimi nebylo v pořádku, je jí jasné, jak by to Aarona trápilo, zvlášť když je ještě Al v selekci. A ona samozřejmě nechce, aby se trápil.* Tak fajn, každá na každé akci dvě holky a bude to! Ty se bráško nemusíš bát, budou to jen nevinné, neškodné otázky. *Zazubí se nevinně.* Ani se nemusíš tolik červenat, vypadáš jako rajčátko. *Popíchne ho s úsměvem.* Červenal ses i tehdy, kdy ti některá z účastnic sundala košili a druhá osáhavala tělo? *Optá se zvědavě, i když je to docela divná otázka.*

*O dárcích už se nehádá, opravdu to nemá smysl, na to jsou její sourozenci, obzvlášť Daphne, moc tvrdohlaví. A ona si vážně chce pochovat Opaline.* /No jo pořád, sklenka vína k večeři by ji nezabila ani v patnácti, no ne?/ *Jen na to Daph nesmí přijít.* Až jí bude dvacet, poděkuje ti. *Zasměje se při představě, že Daph oslovuje Opaline princezničko jako dospělou ženu. Aaronovi oplatí medvědí objetí, ačkoliv zdaleka nemá takvou sílu jako on.* Prát se s tebou klidně budu i teď, pokud mě naštveš. * Varuje ho. Z jejich rodiny byla rozhodně nejvíce od rány, snad až na Maxe, a možná i táta by se jí mohl rovnat, když vezme v potaz, že udělal monokl Emmettovi, což osobně jen schvalovala.* Však já si počkám, až ji uděláš znovu. *Ujistí ho. Chvíli vzdoruje sourozencům s tím, že by měla otevřít dárky, ale nakonec hlavně sestrám nechce upřít tu radost, a tak si přehnaně dramaticky povzdechne a všechno rozbalí. Musí se usmívat nad tím, jak se Daph snažila vzít všechny její zájmy a dát jí od všeho něco, Aaronův klasický humor a Clau, která znala přesně její vkus.* Děkuju vám, vážně moc. *Ujistí je všechny vděčně o tom, že se dárky líbí.* /Možná jsou taky poslední, které dostanu./ *Z té myšlenky je jí skoro do pláče, ale zažene veškeré chmury, aby se nadšeně zadívala na Aarona a vyzvídala ohledně Selekce. Je jí srdečně jedno, zda to bude v rovnicích, hlavně aby to rozvedl. O těch břišácích a košili ví, takže to ji nepřekvapí. To a Al už trochu jo. Nejistě se kousne do rtu, když ho sleduje se červenat a potlačí povzdech.* Podpořím tě, ať už si vybereš kohokoliv, jen... nevsázej všechno na jednu kartu. Al musí být skvělá holka, když ses do ní zamiloval, ale taky... taky už si jednou vybrala sebe a ne vás. A když by měla být královna, bude často muset upřednostňovat hodně věcí před svým pohodlím a pocity, i když to není fér, a taky by ti měla být oporou, prostě... občas není první láska taky ta osudová, ne? A hlavně nebuď naštvaný, jsi z nás ten nejchytřejší, takže sám musíš vědět, že když jednou zvládla odejít a nevybrala si tě, může se to stát znovu. Lidi se mění, a tak, ale prostě... Je tu spousta jiných holek, jen zkus zjistit, zda bys nebyl šťastný i s někým jiným, i kdyby jen pro kontrolu toho, že je třeba Al ta pravá, protože ani časem tě žádná jiná nezaujme. Máš jen jednu šanci, není nic špatného na tom udělat vše proto, aby sis byl jistý. *Pokrčí rameny. Nemyslela to rozhodně zle. A jen její rodina znala tuhle druhou stránku, kdy byla na svůj věk i celkem moudrá, anebo prostě věděla hodně o tom, že pro spoustu lidí žádná druhá šance není. Ona už ji dostala dvakrát. A teď měla pokoušet osud potřetí. Raději se usměje a zapojí se do žertování s Daph a Clau ohledně toho, že vyslechnou účastnice.* Můžeme ti pak sepsat, co jsme se dozvěděli, schválně že máš na ty holky někde složky. *Poškádlí ho a odloží talířek s jídlem. Víc do sebe teď nedostane. Raději zajde za Daph a posadí se vedle ní.* Můžu? Prosíííím? *Nasadí své nejlepší psí oči, aby dostala do náručí malou Opaline a spokojeně ji k sobě přivinula.* /No nejsi ty jeden uzlíček radosti?/

Jo, tomu věřím. *Zasměje se. Zvláště jí bude určitě vděčná, až jí představí některého svého přítele.*/Snad si aspoň ona bude moct vybrat svou lásku../* I když je to podle Emmetta jen bastard, nikdy se nezmiňoval, že by ji nehodlal využít, nezařídit jí domluvený sňatek, aby mělo Španělsko větší vliv. A myslet na to, že by si o tom promluvil aspoň s ní? Tak hloupá a naivní není. Dost možná se to její dcera dozví dříve jak ona.*Tole moc často neslýchám. *Podotkne, když Claudia řekne, že s ní souhlasí. Beatrice se dá do rozbalování a ona se u toho nadšeně zubí. Je ráda, že se jí všechny dárky, které dostala líbí. Zároveň ji dost mrzí, že tohle je asi naposledy, co si o jejich narozeninách takhle sedli a měli večer jen pro sebe. Příští měsíc bude mít narozeniny Aaron, to třeba udělají něco podobného, ale poté skončí Selekce a vše bude jinak. Pokud se se svou rodinou uvidí jednou za rok na Vánoce, tak bude ráda. Sice si budou moc volat, ale to není ono.* Nemáš zač. *Usměje se na ni a zakryje tím trochu posmutnělý výraz ve tváři, o kterém doufá, že si jej nikdo nevšiml. Poslouchá Aaronovo vyprávění o Selekci s velkým zaujetím a na slova Beatrice přikývne.* Bea má pravdu.. Pokud sis to s Al urovnal, jsem za tebe ráda, ale neměl bys vše vsadit na ni. Ještě není definitivně rozhodnutá, zda to zvládne nebo snad ano? Měl bys mít oči otevřené a bavit se i s ostatními dívkami. Co jsem slyšela od komorných a tak, mnohé z nich vypadají docela mile. *Pobaveně se zasměje.* A pochlap se, takhle se nečervenám snad ani já. A mimochodem, dobrá otázka, Clau. *Neví, jestli se Aaron takhle červenal i při tom, ale v duchu si ho tak už představuje a bude ho ohledně tohohle popichovat ještě dlouho. Přikývne. Ví, že Beatrice slíbila, že si může malou pochovat, tak jí ji pomalu dá do náruče, třebaže ji nerada pouští. Malá se na ni zvědavě dívá. Ona si aspoň může trochu protáhnout ruky a natáhnout se pro jeden kus koláče, který měla její sestra sama péct. * Je skvělý, Beo, i když vážně nechápu to, jak to že tohle naše kuchyně a vůbec celý palác přežil. *Zazubí se na ni.*

*Trochu se zamračí, když jeho sestry nejsou z urovnání vztahů s Al nijak moc nadšené. Dává mu to smysl, to ano a chápe je... Ale to si nemůže užít aspoň o chvíli dýl ten hezký pocit, kdy to urovnali? Nemohl, sám to věděl - ta rovnice vychází až moc jasně. Ale stejně.... doufal ve větší podporu jeho vztahu s Al než se mu dostalo. Chce se mu uraženě se začít dohadovat, jestli budou na každé holce, kterou si vybere, hledat něco špatného, ale nechce Bee kazit narozeniny hádkou a zbylým sestrám den. Ví, že to nemyslí zle.* Ten rozchod bylo vzájemný rozhodnutí. Prostě na ní bylo se vším brzo a do toho všichni začali prudit s přípravama Selekce... Teď to je něco jinýho. *Drží se aspoň nějaké naděje, že to neskončí podobně ostrou hádkou s Al jako posledně.* Když budu s jinýma, je to jako kdybych jí podváděl. Prakticky každou z nich podvádim.... Jak může být něco takovýho tradice, bez který lid nedá ani ránu? *Nechápe to. Nedává mu to smysl. Uvnitř něj se bijí tak rozporuplné pocity a on si připadá, že přes veškerou snahu z toho nemůže vyjít jako ten dobrý. Nechce žádné z těch dívek zlomit srdce.* Ne, to ani nebyl čas se červenat a nějak si uvědomit, co se děje. *Uchechtne se při odpovědi na otázku Clau. Sjede pohledem k telefonu, který mu začne vibrovat kvůli přívalům zpráv.* Jeden rádce svolává naléhavou poradu.... nejspíš půjde o blbost, ale musim tam jít. *Koukne omluvně hlavně na Beu, ale i na ostatní.* Moc se omlouvám, vynahradím vám to, slibuju. *Strčí telefon do kapsy a zvedne se na nohy. Ještě dojde k Bee, kterou líbne do vlasů, aby jí moc nerušil od chování malé.* Ještě jednou všechno nejlepší. *Popřeje jí a pak se vydá ze salonu pryč.*

*Průběh oslavy její starší sestry si užívá jak jen může, stejně tak jako přítomnost svých všech sourozenců, tedy až na Maxe. Přeci jen, teď je to něco jako samozřejmost, že si najdou chvíli času na to, aby jej všichni společně mohli strávit. Jenže až skončí Aaronova selekce, bude to celé jinak a hlavně to bude složitější, když ona, stejně jako její mladší sestřička Daphne odjedou do úplně jiné země a odjedou tam také vládnout. Bůhví, jak to potom celé bude, jak často se uvidí a podobně.* Moc si ale nezvykej. *Zazubí se na Daphne, když podotkne, jak příliš často neslýchá právě to, že by s ní souhlasila. Na to má někdy až moc odlišné názory, ať už se to jedná čehokoliv, proto se stává docela často, že se v názorech její rodiny rozchází. Poté už se však usmívá, když Bea konečně otevírá ty dárky. Upřímně si začínala myslet, že vzhledem k tomu, jak je Bea tvrdohlavá stejně jako zbytek rodiny Schreave, si dárky opravdu rozbalí až v komnatě.* Není za co. *Usměje se a zavrtí hlavou. Vážně doufá, že Bee s dárky udělala alespoň trochu radost, vzhledem k tomu, jak nerada je vybírá, protože má vždy strach, že vybere něco špatného. Následně poslouchá Bey slova o jejím názoru ohledně selekce a hlavně o Al a musí ji dát za pravdu. Bea teď promluvila opravdu moudře. Ona osobně lásce vůbec nerozumí, nikdy ji nepocítila, nikdy se nezamilovala, ani ji to nijak neláká. Jen je zmatená ohledně toho, protože si ani nedokáže pocit romantické lásky představit, tudíž ani neví, co Aaronovi říct, protože ji stejně přijde, že vše potřebné řekla Bea a vážně hezky, pravdivě a upřímně.* Souhlasím s Beou.. Zkrátka se ujisti, že s tou, kterou si vybereš, budeš doopravdy šťastný a nezahodíš tu pravou, která tě bude moct připravit ke štěstí a lásce tak, jako žádná jiná. Zkus dát šanci opravdu všem dívkám. *Pousměje se, řekne to o něco tiššeji, protože si je svými slovy nejistá a neví, zdali nepovídá blbosti. Otočí se na Aarona, který se dá k odchodu. Dojde ji, že samotná má ještě hrozně moc připravené práce na stole, kterou by měla ještě dnes dodělat a pokud chce přes večer naspat alespoň tři hodiny, měla by se do ní dát. Vstane, Beu i Daph krátce líbne na tvář a maličkou Opaline slabě ukazováčkem pohladí po tvářičce, jakoby se jí bála dotýkat.* Moc se omlouvám, ale také budu muset jít. Mám ještě hodně práce, kterou musím dodělat ještě dnes. Mohli bychom se zase někdy všichni někde sejít, nebo cokoliv podniknout. *Omluvně se usměje a poté ukáže na Beu.* A ty počítej s tím, že tě ještě v nejbližší době přepadnu a ztratím se s tebou do nějakého baru, kde tvé narozeniny ještě zapijeme. *Zazubí se na holky.* Tak zatím, ještě jednou se omlouvám. Mám vás ráda! *Pronese, když se rozejde rychlejším krokem ze salónku.*

*Rozbalí si nakonec dárky, aby sourozence potěšila, ale pak už se baví o Selekci. Je ráda, že s ní Clau a Daphné souhlasí, ale zdá se, že Aaron to vidí jinak. Jak by taky ne, když je po uši zamilovaný.* Hmm, vlastně není, Aarone. Pořád jste ve stejné situaci, nic moc se nezměnilo. *Sice byla Al v selekci, takže by Aaron nemusel bojovat proti tradici, ale to je tak jediné. Al se s ním rozešla kvůli tomu, že nechce být princezna. Naopak to teď mají snad těžší, protože je tu dalších třicet čtyři holek a do toho Selekci sleduje pomalu celý svět. Tak bude o to horší.* /Nekaz mu to./ *Napomene se.* Není to dobrá tradice, netvrdím, že je super. Ale žádnou nepodvádíš. *Povzdechne si. Takhle Selekce prostě fungovala. Bohužel to tak bylo. Copak to pořád nedokázal přijmout, ani po těch letech, co ví, že ho čeká? A pak Aaronovi ještě zvoní telefon a musí jít. Snaží se nedat najevo zklamání.* /Takhle už to bude vždycky./ *Jednoduše jdou každý svou cestou. Občas se ale cítila děsně osamělá. Mohla si za to ale sama. Odstrkovala lidi o to víc, když teď věděla, že je nemocná. Nechtěla, aby to někdo věděl, anebo aby se kvůli ní někdo trápil. Nebo ji snad tlačil do léčení. Rozloučí se s ním, a pak i s Clau, na kterou se usměje.* To je jasný, ale aby to ten bar přežil. *Zaškubou jí koutky. Raději se přemístí za Daphne a vezme do náruče Opaline.* Snažila jsem se jít podle receptu, trochu se připekl, ale kupodivu fakt nic nebouchlo. *Jen za sebou nechala v kuchyni šílený bordel.* Je tak krásná. *Povzdechne si, zatímco Opaline spokojeně odpočívá. Sama ví, že děti mít nebude. Sice existovalo umělé oplodnění a tak, ale příliš by se bála, že její dítě podědí rakovinu. Alespoň že neteře a synovce bude mít krásné.* Budete mi obě moc chybět. *Povzdechne si a líbne ji na čelíčko.* Doprovodím vás? Asi chce spinkat. *Navrhne a spolu s Daphné poté opustí salonek.*

*Je to pár týdnů od toho, co zjistil, že Roxanne je rebelka. Takže nejenom, že se do ní zamiloval a pak jí musel pohřbít, nejenom, že mu lhala a celou dobu byla naživu a nejenom, že celý ten rok byla tady v paláci. Ještě ke všemu je to někdo, kdo se dlouhá léta snaží zabít celou jeho rodinu. Dal jí všechno. Střechu nad hlavou, snažil se jí být rodinou, dával jí veškeré volné chvíle, všechny svoje city... a tohle je naoplátku? Všechna ta bolest? Když se to dozvěděl, tak se sbalil a odjel z paláce. Nejel domů, ale prostě sedl do auta a jel náhodným směrem dokud mu nedošla nádrž, aby tam jednu noc přespal a pak zase pokračoval dál. Jenže ani tenhle útěk mu nijak nepomohl a ví, že v paláci má rodinu, která by se o něj mohla bát a k tomu i nějaké povinnosti. Vrátil se teprve včera večer, kdy zapadl do komnaty a hned usnul. S vybalováním si starosti nedělal. Dneska musí ale dodělat nějakou práci na jedné knížce, takže se vydá do proskleného salonu, který je klidný a upravený, takže se mu tam dobře soustředí. Posadí se do jednoho křesla u obrovského okna a s notebookem na kolenou se dá do práce.*

*Celý ty týdny žije ve strachu, kdy si pro ni přijdou s tím že zjistili kdo je, víc než celý rok předtím. Ví o ní Austin, ví o ní i Rafe. Ani jednomu nic nebrání v tom, aby ji napráskali. A upřímně? Ani jednomu by se nedivila, kdyby to udělali. Nezlobila by se na ně. Teď jde zrovna z tréninku, který dal dost zabrat její nemoci. Chvíli si odskočí do komnaty, kde si hodí sprchu, která ale její dech moc nezklidní a stále musí dýchat tak, aby její sýpavý dech nebyl tolik slyšet. Ze sportovního se oblékne do černých riflí a černé košile, přičemž si vlhké vlasy nechá rozpuštěné. Vezme si kytaru a i když ví, že je tu hudební salonek, zmíří do jidného salonku, kde to má radši, když chce klid. Jenže jakmile vejde, spatří, že už tu někdo je. Beze slova by odešla, kdyby neviděla, kdo to je. Jenže ona uvidí Rafea a to jí zabolí ještě víc.* Promiň, nebudu rušit. *Otočí se, že půjde zpátky, ale zastaví se u dveří a čeká na jeho rekaci. Tak moc by chtěla, aby ji to vše odpustil. Chce vidět, jak moc naštvaný na ni je.*

*Pokračuje v práci, na kterou se snaží co nejvíce soustředit, i když mu myšlenky stále dokola odbíhaj k Roxanne stejně jako posledních několik měsíců. Pochybuje, že se toho vůbec někdy zbaví. Už nikdy se nebude moct otevřít někomu tak, jako jí, aby našel v někom úlevu a zapomnění. Počítá s tím, že celý život zůstane sám.. v tomhle stavu. Ne, nijak nadšený z toho, že je dle ostatních "v nejlepších letech" a čeká ho dlouhý život, není. Nejradši by na příštím útoku skočil do cesty kulce. Třeba klidně té, co by vystřelila Roxanne, když k rebelům patří. A jsme zase u ní. Všechno je to nekonečný kolotoč točící se jenom kolem ní, který začíná a končí její přítomností. Stejně jako teď, když se tu z ničeho nic objeví. Přesune na ní svůj pohled zpoza obrazovky a sjede jí pohledem.* Někdo umřel? Nebo jsi znova nějak nafingovala smrt a jdeš se podívat na vlastní pohřeb? *Prohodí, ale v té otázce není ani špetka zájmu. Nechce to vědět. Je to jen připomínka toho, co mu udělala.* Nikdy ti nevadilo, jestli mě rušíš nebo ne. Ideálně jsi po mě házela kameny, abych na práci zapomněl. *Připomene jí jejich první setkání. Jen lehce potřese hlavou a vrátí se zase k obrazovce počítače.* Dělej si co chceš. Po tom všem ti nic nedlužim a nebudu ti nic ulehčovat. *Oznámí jí ještě. Jasně, rád by si normálně promluvil. Ale musí to chtít ona. On se všemi prvními kroky a nějakým vycházením vstříc skončil. Nadobro.*

*Ví, že se nevhovala tak jak by měla. Jako první se vůbec neměla zamilovat do prince. Kdyby o zbaila hned, byl by klid. Nebo kdyby odešla od rebelů a žila spokojený život s Rafem. To by stejně nevyšlo, protože by ji rebelové měli za zrádkyni a ohrozila by tím i Rafea. Tím, že v salonku najde Rafea jí to moc nic neulehčuje. Ale čeká, jestli se s ní bude chtít bavit nebo ne.* Nejdu na ničí pohřeb, nikdo numřel. *Odekne mu, i když ji zabolí to, jak se k ní chová, ale může si za to sama.* Když jsem po tobě hodila kamenem, nevděla jsem, že pracuješ. Chtěla jsem jen tvou pozornost. *Řekne stejně beze zájmu jako on. Pak si sedne na vzdálenější křeslo a kytaru má chuť praštit o zem, ale nakonec ji opatrně položí vedle sebe. Neví, jestli s ním chce vůbec mluvit. Ale mohla by se to snažit vysvětlit, i když pochybuje, že jí bude poslouchat.* Moje pravý jméno není Atkinson, ale Terrence. Jsem dcera býalé velitelky. Před tím, než jsem tě poprvé potkala, jsem měla za úkol tě zabít. Zabít možný nástupce na trůn, protože se plánoval velký útok, kerý stejně nevyšel. A já tě zabít nedokázala. Přirostl si mi k srdci. Ale i tak rebelové chtěli vědět, jestli se mi to povedlo nebo ne. Kdybych zůstala u tebe, byl by si v ohrožení. A říct, že jsem rebelka jsem nemohla, chápeš? Je to moje rodina. *Rozhode se mu říct ve zkratce celý její život. Říká to bez citů v obličeji, tak, jak byla vychována, bez emocí a citů, i když venitř jí se to rozpadá.* Proto jsem dělala, že jsem mrtvá. Aby si to o mně mysleli i rebelové, rodina i ty. A neměl jsem kam jít, tak jsem šla d paláce dělat strážkyni. Je mi líto, že jsem ti ublížila, ale chárnila jsem tě. Dělala jsem to z lásky. *Ke konci se ji hlas u trochu zlomí, takže se radši otočí tak, aby na ni neviděl a a ni ona na něj, vezme si do klína kytaru a začne na ni potichounku brnkat.*

To nic nemění na faktu, že sis nikdy nic nedělala z toho, jestli zrovna čas mám a nebo ne. *Opáčí a lehce u toho pokrčí rameny. Častokrát přišla a začala na něj mluvit nebo ho líbat, i když byl do něčeho začtený a bylo jedno, jestli šlo o čtení jako koníček nebo něco do práce. Pamatuje si to dost dobře z těch měsíců, co spolu strávili pod jednou střechou. Vrátí se zase k písmenům na obrazovce, ale přestane je vnímat, jakmile si všimne, že neodešla z místnosti, ale stále tu je. Nakonec práci uloží a notebook zaklapne a odloží vedle sebe, když začne mluvit. Musí přitom pevně zatnout zuby. Příjmení Terrence mu něco říká, ale není si jistý co. Ví ale, že ho někde slyšel. Jenže s tím, kolik knížek mu už za život prošlo rukama to přisoudí nějaké postavě a ne svému strýci, kterého očividně porodila stejná ženská jako jeho bývalou a rok mrtvou přítelkyni.* A já jsem.. *Začne zprudka a nakonec se zarazí. Nemá nic na čem by mohl zakládat a argumentovat tím, že on je její rodina taky.* se snažil být ti rodinou taky. *Dokončí nakonec větu daleko jemněji a tišeji.* Mohla jsi mi to říct. Mohli jsme to spolu vyřešit. Takhle může být teď v nebezpečí moje máma a Ryan, jestli rebelové pošlou někoho, kdo za tebe práci dokončí. To tě nenapadlo? Že tím nevyřešíš vůbec nic. Ty ses vzdala všeho, odmítla jsi bojovat, odmítla jsi zkoušet najít řešení. Dobrovolně ses mě vzdala a začala si svůj skvělý život někde jinde. Přitom jsme se spolu mohli někam přestěhovat. Mám peníze, mám postavení, mám nějaký vliv a moje rodina daleko větší. Klidně jsme mohli jet někam do zahraničí, kde by nic nehrozilo ani jednomu z nás. Všechno, cos ty pro to musela udělat by bylo říct mi pravdu a o zbytek bych se postaral já. *Vysype ze sebe rychle a naštvaně, protože její slova vůbec nebere jako nějakou obhajobu a nebo omluvu. Neměla právo udělat mu to, co mu udělala.* Proč jsi nenafingovala svojí smrt jenom směrem k rebelům? Oni si mohli myslet, že jsi mrtvá, já bych se nic nedozvěděl a všechno by bylo "v pohodě". Takhle jsi mě nijak nezachránila. Pochybuju, že jsi jediná, koho byli rebelové schopní vyslat, aby mě zabil. *Vlastně ho tím vystavila ještě většímu nebezpečí, pokud po něm rebelové stále šli, ne?* Kdybys mě vážně milovala, pokusila by ses najít cestu, jak být se mnou. *Opáčí potichu a sklopí pohled.*

Ale časy se mění. *Pokrčí rameny. Teď by ho klidně vyrušila, ale bála by se jeho reakce. Za ten rok se stala trošku paranoidní, ale kdo by se jí divil? Dívat se ale na něj jak pracuje ji připomíná starý časy, kdy ho tak pozorovala pořád. Lhala by, kdyby řekla, že ji to nechybí. Lehce sebou škubne, když promluví tak zprudka, ale snaží se na sobě nedát nic znát. Jeho slova ji zarazí tak tisíc nožů do srdce a vážně ji teď přijde, jako by ji prostě srdce krvácelo.* Já vím, dobře? Já vím. Nepošlou. Myslíš, že jsem se odstřihla od jejich plánů? Jsem v kontaktu asi se dvěma ldimi od rebelů, od kterých vím jejich plány. Kdyby něo takovýho měli v plánu, zabránila bych jim to. *Pak ho jen s bolest v očích polsouchá a u tohohle chápe ještě víc, proč ji její máma celá život radila, ať se odstřihne od emocí. Kdyby se nikdy nezmilovala, nikdo by netrpěl. Netrpí jen ona trpí Rafe, o to víc než ona. Ublížila všem jen, aby přežila ona a stejně teď pomalu ale jistě umírá, prtože je zbabělá žít s tím, že ublížila člověku, kterého miluje a radši se vyhne lékům a bude emoc podporovat, než aby se snažila vše přežít.*  Nemohla bych tě jen tak odtáhnout od tvé rodiny do jiné země. Stejně jako bych to nedokázala já.  Vyrůstala jsem tady, rebelové jsou taky moje rodina, ať si myslíš cokoliv. A i když jsem je tay opustila tm, že jsem nahrála svou smrt, pořád bych jim chtěla být na blízku.Nebyla to jen moje máma, kdo mě vychovával. Byli to i ti, kteří mě hlídali kteří ve mně viděli i normání dítě, než malou rebelku a hráli si se mnou jak s normálním děckem. *Zhlubka si povzdechne a upře na něj pohled.* Udělala jsem chybu. Ne jednu, posrala jsem všechno na co jsem sáhla. A sere mě to, nenávidím se. Jsem tak zbabělá s tímhle žít, že se snažím to urychlit, chápeš? Miluju tě ví, než cokoliv na světě a to mě děsí, protože mě nikdy nikdo nenaučil, že milovat někoho je tak hezký a děsivý zároveň. Vím, že mi nikdy neodpustíš. I kdyby, budeš chtít, abych skončila s rebely. To je taková klasika. *Hořce se uchechtne a zase poled sklopí ke kytaře.*

*Všimne si, jak sebou škubla a samotného ho z toho zabolí na hrudi. Teda pokud to ještě více jde. Pořád čeká, kdy už z té vší bolesti bude otupělý, že už žádnou další nebude moct cítit, jenže nic nepřichází. Pomalu začíná pochybovat o tom, že se toho někdy dočká.* Jak? Napochodovala bys tam a odvedla pozornost svým zmrtvývstáních? *Nadzvedne pochybovačně obočí, protože netuší, jak by tomu mohla zabránit. Rebelů je spousta. Klidně by mohli někoho poslat dříve, než by to zjistila. Přijde mu tohle jako docela naivní chování od ní.* To říká kdo? Mohli jsme vzít mojí mámu i Ryana. Se zbytkem rodiny se ani prakticky nevídám. A i s mámou a Ryanem... nikdo neříká, že s nima budu do konce života. Vždycky jsem si představoval, že až si najdu někoho, s kým se budu chtít usadit, budu žít jinde, to moc dobře víš. *O budoucnosti spolu párkrát mluvili. Ví, jaké jsou jeho představy, on v ničem nelhal, ani nic nepřibarvoval.* Takže takhle jsi způsobila bolest úplně všem. *Zkonstatuje celé její vysvětlení. Možná je to romantikem v něm, nebo v tom, kolik knih za svůj život přečetl, ale věří, že díky pravé lásce je člověk schopný vzdát se všeho ostatního. A tohle ho jenom ujišťuje o tom, že ona ho nikdy doopravdy nemilovala.* Neměl bych na to právo? Abys byla jenom moje a ne součástí nějaký... organizace, která se snaží zabít mojí rodinu? Neni právě tohle to, co člověk z lásky dělá? Že je schopný vzdát se všeho ostatního? *Uchechtne se nevěřícně, protože absolutně nepobírá její hořké uchechtnutí.* Kdyby tě to tak sralo, kdyby ses doopravdy nenáviděla... Nedokázala bys tu rok jen tak žít novej život. Kdybys mě opravdu milovala, neopustila bys mě. Nebo aspoň ne takovým způsobem, jakým jsi to udělala. Mohla ses se mnou rozejít a odjet, ale ty ses rozhodla mi zasadit tu největší ránu. Já si myslel, žes odešla nedobrovolně. Celou dobu jsem měl v hlavě, co jsem měl udělat jinak, abych tě zachránil. Že se tomu dalo předejít. A tys mezitím byla celou tu dobu tady a nalhávala si, žes mě tim chráníš! *Obviní jí a začne u toho zvedat hlas spolu s tím, že se mu oči začnou plnit slzami. Tak moc zatraceně to bolí.* Já ti lásku ukázal. Ukázal jsem ti všechnu lásku, jakou jsem ti mohl dát. Vzdal bych se pro tebe čehokoliv. Dal bych ti cokoliv a šel s tebou kamkoliv. Udělal bych co by šlo i nešlo, abysme mohli být spolu. A ty ses na mě vybodla! A teď utíkáš znova a když jsem tě konečně našel a stal se prakticky zázrak, splnilo se mi tolik snů, kde jsem snil o tom, že se zase potkáme, zjistim, žes mi celou dobu jenom lhala. A ty od toho utíkáš zase! Opět zbaběle utíkáš a usnadňuješ si rozhodování tím, že se nerozhodneš ani pro jednu z možností a radši umřeš! Přijde ti to fér? Myslíš, že se s tím jen tak smířím? *Začne prakticky křičet, ale v jeho hlase není ani špetka po naštvání. Je tam prostě jen bolest. Tohle v sobě držel až moc dlouho a už to muselo ven.*

*Čím víc s ním tady je a čím ví s ním mluví, tím víc si uvědomuje, jakou chybu udělala. Měla mu věřit,měla se zdát rebelů. Stejně všem udělala to, že nahrála svou smrt, tak proč je pro ní tak těžký se jich vzdát úplně?* Něco bych vymyslela, abych je zachránila. Když jsem u vás bydlela, víš jak moc se ve mně třískalo to, co mně učili v ghettu? Že všichni královští jsu stejní a zlí? *U toho, že jsou zlí se zašklebí a pokračuje dál.* Najednou potkám tebe, Ryana a tvou mámu, kteří byli úplý opak toho, co jsem si mysela, že všichni Schreave jsou. Když začne mluvit dál, nemá sílu se na něj dívat, takže kytaru odhodí vedle sebe, přitáhne si nohy k hudi a hlavu zaboří do kolen,. Jen aby se na něj nemusela dívat, protože když se na něj koukne, vidí to, co mohla mít a to, co zahodila. Toho, komu ublížila za všech nejvíc a toho, kterého tolik milovala. Staí, když poslouchá jeho hlas, který se báála, že za tu dobu, kdy ho neviděl zapomene, ale nikdy se tak nestalo.* Kdybych se vzdala své rodiny úplně? Kdybych od rebelů odešla na sto procent? Zbavila se toho, že jsem rebelka a zůstala jen nějaká strážkyně v paláci, odpustil by si mi? Aspoň trochu? *Zeptá se potichu s bolestí v očích i v hlase, už kašle na to, aby své pocity jakkoliv zavírala. Teď to stejně nemá cenu.* Strašně mě mrzí, že jsem ti ublížila. A pořád tě miluju. Já doufala, že si uvědmíš, že jsi měl a máš na lepší. Že si zasloužíš někoho, kdo tě při prvním setkání málem nepřizabije kamenem, kdo tě nebude vyrušovat při práci. Proto jsem byla překvapená, když jsem tě tady uviděla a zjistila jsem, že nikoho nemáš... Chtěla jsem, aby si byl šťastný a když by si byl šťastný ty, byla bych i já.Já vím, že jsem se chovala sobecky a strašně neférově. *Povzdechne si a zoufale si prorábne vlasy.* Je nějaká šance, že bys mi někdy odpustil? Pochopím, když ne. Ale slibuju, že už o toho nebudu utíkat Nechci. Tolik jsi mi chyběl. *Musí se kousnout do vnitřní strany rtu, aby se nerozbrečela.*