Kruhovitý salón

*Na dnešek by nic mít neměl, jenže nechce, aby se mu papíry nahromadily a on jich tak měl ještě větší hromadu, než má teď. Už i tato hromada mu stačí, proto se jí rozhodne vyplnit co nejdříve, aby poté zbytečně vše nedoháněl a zase nespal. Rozhodne se proto jít do kruhovitého salónku, který se zdá být dobrým útočištěm. Na místě se posadí do křesla a začne s papíry. Ví, že poté bude celý zase rozlámaný, hlavně ho budou bolet záda a za krkem, jak je skrčený, ale s tím nic nenadělá. Občas, v průběhu práce se i napije kávy, aby mu na to všechno zbyla energie. Nevšimne si ani toho, že někdo vešel do místnosti. Všimne si něčí přítomnosti až tehdy, kdy ta osoba promluví. Samozřejmě mu hned podle hlasu dojde, kdo to je. Zvedne pohled a pousměje se.* Jo, bohužel. Je to hromada a stejně je toho méně, než obvykle. *Uchechtne se.* Dnes jsem se rozhodl shodit na chvíli to formální oblečení, protože vím, že tohle bude na dlouho. *Přikývne, načež si ji prohlédne. Pořád je pro něj její postava krásná a jemně se mu rozšíří zorničky, když uvidí, jak se jí leskne pokožka na odhaleném břiše. Brzy ale pohled přesune do jejích oči, aby si nevšimla toho, jak na ni zírá. Neuniklo mu ani, že je nějaká hubenější, ohledně tohoto je celkem dost všímavý.* Raději mám neupravené vlasy, je to lepší, než je mít ulízlé. *Zasměje se, ale otázku se jí rozhodne vrátit.* Kdy ses naposledy pořádně najedla? *Pronese a nesnaží se skrýt starostlivý tón.* Vím, že se dokážeš o sebe postarat sama, ale když na sobě tolik makáš, měla bys  navýšit svůj jídelníček, abys měla nějakou energii. *Svraští starostlivě obočí.* Zatím jsem jen na těch papírech, nic jiného jsem zatím nestihl. Překvapuje tě to? *Zazubí se.*

*Cestu z posilovny do své komnaty se rozhodne zkrátit přes kruhový salon, protože tou delší cestou by tam nejspíš nedošla, a jak zjistí poté v salonu, bude si moci odpočinout už cestou, protože se tam nachází její snoubenec. Nejdřív ho ani nepozná, protože vidět na něm tepláky a rozcuchané vlasy je vcelku nezvyk. Ale podle zažranosti do papírů ho hned pozná. Nikdo nemá potřebu být tak dokonalý a nesedí nad tím tak soustředěně. Má staršího bratra, který má dost povinností a i když si jí celý život prakticky nevšímal, zaregistrovala, že nikdy nebyl u papírů takhle soustředěný, jako kdyby četl nějaké napínavé fantazy a mělo přijít vyvrcholení děje.* Možná kdyby ses nesnažil být tak dokonalej a rozdělil si to na neodkladný věci a zbytečný pitomosti, zjistil bys, že by ti zbyly tak....tři papíry..? *Odhadne s pobaveným úsměvem.* Trochu mě překvapuje, že takovýhle kousky tvůj šatník obsahuje. Není to na korunního prince nevhodné? *Nakloní hlavu naoko pohoršeně na stranu a ušklíbne se. Pak se ho zeptá, kdy se naposledy česal a mírně se zamračí, když jí odpoví otázkou, která se jí ani trochu nelíbí. Dokud se o něčem nemluví, nevěnuje se tomu pozornost. Alespoň podle ní. Protože teď si její mozek uvědomí, že žaludek má opravdu prázdný a chtělo by to něco sníst. Ale rychle to zamaskuje tím, že si sedne do křesla a odpoví mu až potom.* Máš pravdu. Dokážu se o sebe postarat sama a můžu tě ubezpečit, že jsem naprosto v pořádku. *Odpoví mu bez klasického pobaveného tónu, kterým by tak akorát někoho popichovala a radši u toho upírá pohled na podlahu.* Ne, ani ne. Podobnej voprus jsem přesně čekala. *Uchechtne se a zazubí se na něj.*

*Netušil vůbec, jak dlouho bude ty papíry dělat. Počítal však s tím, že to na těch pár hodin bude. Nechtěl nic vynechat protože někdy mohl být důležitý každý papír a chtěl tak nějak působit zodpovědně. Nechtěl přinášet důvody o tom, že bude špatný král. Celkem ho děsí ta představa, že zanedlouho už se na stát králem. Měl by se jim stát a celkově tohle postavení započít tím, že si vezme Brikssi, jenže ještě vůbec neví, jak se to vyvine a jak se rozhodne. Jak tak nad ní při psaní papírů přemýšlí, všimne si, že zanedlouho vejde do salónku.* /Jak je možný, že se vždy objeví v ten okamžik, kdy nad ní přemýšlím?/ *Pomyslí si nechápavě, ale je rád, že tu je. Cítí se vedle ní čím dál tím více dobře.* Já vím, jen se bojím, že neví důležitého přehlédnu, ale jinak máš pravdu. Bylo by toho mnohem méně. *Zasměje se, prohlédne si vyplněné papíry a poté se na ni jemně usměje.* Věř, že tepláků a obyčejných triček mám docela dost, ale košili víc, no. Nevhodné je to akorát tak na korunního prince Doriana, který se dnes rozhodl udělat změnu. *Zazubí se pobaveně.* Ale upřímně jsem nečekal, že někoho potkám. *Poví s menším úsměvem, načež ji odpoví na otázku otázkou. Vidí, jak po té otázce znervózní, v její odpovědi chybí ten její specifický pobavený tón, proto se zvedne a vykoukne ze dveří salónu. Naštěstí tam vidí nějakou komornou, což mu hraje do karet. Poprosí ji, aby přinesla nějaké nakrájené ovoce, sladké pečivo a zkrátka cokoliv, co by ji mohlo chutnat. Došel by pro to sám, nerad využívá zaměstnance, ale aktuálně se mu nechce jít od ní. Vrátí se k sobě do křesla.* Tak přede mnou něco sníš, když jsi v pořádku. Prosím. *Nakloní hlavu do strany.* No, jasně. Však ty už mě znáš. *Zasměje se.* Ty jsi byla celý den v posilovně?

Já mám pravdu vždycky. *Opáčí s menším úšklebkem a pak přizná, že nečekala, že by jeho šatník mohl obsahovat obyčejné oblečení typu tepláky a tričko.* Co zkusit takovýchhle "změn" dělat víc, když nemusíš na žádný zasedání nebo tak? *Navrhne mu a u slova změn naznačí ve vzduchu uvozovky.* Vždyť to musí být i hrozně nepohodlný, ne? Protože třeba takový šaty a sukně jsou děsně nepohodlný. *To je také důvod, proč je nosí jen na akce, pokud už se na ně teda vydá a má náladu nejít v roztrhaných džínech. Pákrát už takhle na ples oblečená taky šla. Pak už ale konverzace nabere směr, který se jí ani trochu nezamlouvá a který se týká jejího přijímání jídla. Sedne si do křesla, kde se uvelebí v tureckém sedu a nakonec mu odpoví, že je v pořádku a dokáže se o sebe postarat sama. Když ho pak vidí, jak se zvedne, rovnou ví, že se jí to nebude líbit a zamračí se.* Nemusim před tebou nic jíst. Jsem v pohodě. Všechno hrozně hrotíš. *Odfrkne si podrážděně a založí si ruce na hrudi v obranném a zároveň i trochu uraženém gestu. Nechce nic jíst a už vůbec ne před ním. Když se jí potom zeptá, jestli byla celý den v posilovně, přikývne.* Jo, byla. *Odpoví mu.* /Stejně jako včera, předevčírem, před předevčírem a tak dále../ *Doplní svoji odpověď v duchu.*

No jo, prosimtě. To by jsi jinak nebyla ty. *Pobaveně se usměje a přikývne. Poté řekne, jak co nosí ale musí zmínit i to, že má několik tepláků a triček.* Bylo by to fajn, třeba to budu nosit častěji. Mně košile ani kalhoty nejsou nepohodlné, ale je pravda, že v teplácích se cítím ještě lépe. Víš, že se díky tobě celkem měním? Ale jsem spokojenější. *Doplní, aby si nemyslela, že to myslí v špatném slova smyslu. Už si udělal tetování, začne nejspíše častěji nosit tepláky..* Sukně musí být šíleně nepohodlné, to ti věřím. *Přikývne a poté se vydá oslovit komornou, protože má o Brikssi vážně starost. Poté se vrátí zpátky do křesla a podívá se na ní.* Lio, víš, že už ti nikdo neublíží, že? Víš, pokud se chceš pořádně naučit bránit, i když vím že už to teď určitě umíš dost, mohl bych tě naučit šermovat. Umím šermovat i s různými meči a také bych tě mohl naučit nějaké základní pohyby. Ale musíš jíst, však ti uchází určitě síla, s takovou sebou za chvíli sekneš. *Podívá se na ní, načež před ně komorná položí košík s jídlem. Poděkuje ji a začne vykládat jídlo na stůl. Je tam ovoce, sladké pečivo.. Je toho hodně.*

Holt si budeš muset zvyknout. *Pokrčí rameny, protože mu nejspíše nic jiného nezbývá. Ona nehodlá svou osobnost měnit kvůli němu i přesto, že zakopali válečnou sekeru. Nebo spíše ona zakopala, protože Dorian na ní byl vždy milý a neměl co zakopávat.* Nojo.. Mám na lidi skvělý vliv. *Uculí se a nechápe, jak mu může formální oblečení připadat pohodlné. Možná při konverzaci s ním pořád používá ironii a sarkasmus, ale v jejím tónu už není taková nenávist a podrážděnost, jako předtím.* Však jsi měl šanci si to vyzkoušet. A vypadal jsi úžasně. *Připomene mu večírek naopak, který se konal jako jedna z prvních akcí po jeho příjezdu sem a kde na sebe oblékl šaty a podpatky. Také si tím připomene ale i to, jak odtamtud odešel s rozbitým nosem. Její dobrá nálada ale opadne, když se Dorian začne zajímat o její příjem jídla a prakticky posedlost cvičením, ke které se v poslední době tolik upnula. Nelíbí se jí, že jí chce nutit do jídla. V ghettu vydržela bez jídla taky naživu docela dlouho a tohle je pro ní něco jako otestování svých schopností a hranic a také zocelení před příštím útokem rebelů. Takže opravdu nechce, aby teď někdo kazil její snahu, ať už to bude její bratr, snoubenec, rodič, nebo kdokoliv jiný. A to dává najevo i svým výrazem a založenýma rukama na hrudi.* Lžeš. Nemůžeš vědět, že se něco podobnýho nebude opakovat. Nikdo to neví. Rebelové můžou zaútočit kdykoliv. Kdykoliv se může někomu něco stát. Komukoliv. Klidně mě nauč šermovat, budu jenom ráda, ale nenuť mě do jídla, ani do ničeho dalšího. *Zamračí se na něj a pak probodne pohledem jak komornou, tak všechno to jídlo, které přinese. Zároveň si odfrkne, když vidí, kolik toho je.* Nemusíš se o mě starat. Nikdo se tě o to neprosí. Jsem v pohodě, tak proč tolik vyšiluješ?

Já už jsem si zvykl. *Zasměje se, protáhne se, až mu na pár místech zapraskají klouby a v páteři obratle. Zkroucený tu sedí už docela dlouho. Položí na chvíli papíry vedle sebe a začne se pořádně věnovat Brikssi, aby ji kvůli papírům úplně neignoroval. Nad jejím zaculením se musí usmát, jelikož si pořád zvyká na to, když ji vidí v takové náladě.* No, právě. Stačilo mi být v té ohavnosti pár hodin, nanejvýš tři a bohatě mi to stačilo, upřímně. Pokud budete mít v paláci ještě nějakou podobnou akci, už se tam neobjevím. *Řekne dopředu s pobaveným úsměvem. Jemu se upřímně na dívkách líbí více nějaké džíny, než šaty a sukně. Hlavně šaty toho můžou hodně zakrýt, kdežto džíny, které jsou vždycky uplé, zvýrazní boky a samozřejmě i zadek. Ovšem to nevysvětlí, protože Brikssi nemusí vědět, jak často skrytě přemýšlí. Poté se začnou bavit o jejích příjmech jídla. Má o strach, který se ani nepokouší skrýt.* Když budu s tebou, slibuji, že už nedovolím, aby ti ublížili. Nemůžu být s tebou pořád, ale často na sebe narážíme a poté je tu Keenan. *Zamumlá, načež zvedne k ní pohled.* Naučím tě šermovat, ale budeš mít ještě větší sílu a páru, až když se najíš. Copak chceš zase skončit na ošetřovně, kde to do tebe budou cpát skrz hadičky? *Postaví se a klekne si před ní, načež se jí podívá do očí.* Vyšiluji proto, protože jsem se setkal s pár případy u nás, kde jim hubnutí a tohle všechno naprosto stouplo do hlavy. Akorát ony to dělaly kvůli tomu, že si připadaly hezčí vychrtlé *Vše pronese tiše, načež ji zkusmo chytí za ruku.* Prosím.

*Mírně se zašklebí, když slyší, jak mu praskají klouby, protože tenhle zvuk nikdy neměla ráda.* Jak starej dědek. *Poznamená a když si pak vzpomene, jak měl na sobě oblečené šaty, musí se pobaveně usmát. Vypadal jednoduše dokonale a rozkošně.* Co by si o tobě pak lidi pomysleli? Korunní princ, který se odmítá zúčastnit společenské akce. Není to pro tebe až moc velké zklamání ostatních? *Popíchne ho, protože tomu prostě neodolá. Jeho snaha se všem zalíbit a být co nejlepším je pro ní stále naprosto nepochopitelná a nejspíš to nikdy nebude brát jako něco normálního.* Nechci po tobě, aby sis hrál na mojí ochranku. Nechci to ani po Keenanovi. Budu se o sebe umět postarat sama. *To je také důvodem jejích celodenních návštěv v posilovně.* Na žádný ošetřovně neskončim. Přeháníš a katastrofizuješ. *Ušklíbne se nad představou hadiček.* /Ty jsou pro anorektičky a to já nejsem./ *Aspoň tenhle názor vždycky zastávala. Musí pevně stisknout zuby, když si před ní klekne, protože jí to přijde hrozně nefér vzhledem k tomu, že nedokáže nikdy odolat pohledu do jeho očí. A už vůbec ne, když se na ní kouká takhle a ještě se dotýká její ruky.* Tak vidíš. Já jsem sama se sebou spokojená. A až se budu umět ubránit, budu ještě spokojenější. Jsem v pořádku a ty se nemáš proč bát. *Stojí si za svým, i když v jejím hlase není už to zaryté přesvědčení jako před chvílí. Pak jemně protočí očima a natáhne se po jedné menší jahodě, kterou si strčí do pusy, rozkouše a spolkne.* Spokojený?

Středně velký salon postavený tak, aby místnost tvořila kruh. Často se zde přijímají zahraniční hosté a konají porady krále s rádci. Jinak je salon přístupný všem.

*Jako s první dívkou v Selekci se má setkat s lady Cali. Není si jistý, ale hádá, že letěla až v neděli, takže bude vědět, proč má na oku monokla. Aby hezky ladil vzal si dneska taky fialový oblek a pod sako černou košili. Hodinky na ruce jsou zlaté. Sedí v kruhovitém salonku, kde na lady čeká a vedle něj na zemi leží velký bílý tygr, jeho mazlíček. Má si tu najít manželku a nechce žádnou, které by měl snad Kace vadit. Pokud by si měl vybrat mezi kteroukoliv z těch holek a Kacem, zvolí Kace. Před sebou na stolku má sklenku whisky, těch bude zřejmě potřebovat více, pokud to tu má přežít. Na stole je i menší občerstvení, ochucená voda a džus, který poté lady nabídne. Když se zde konečně objeví, vstane.* Dobrý den lady, prosím posaďte se.* Vyzve ji a kývne k sedačce. Sedne si naproti n.* Mám vám něco nalít? Džus nebo ochucenou vodu? *Zeptá se zdvořile.* Pokud chcete, můžete si vzít cokoliv z občerstvení. *Toho ej tu vážně bohatě dost.* Takže.. *Opře se líně do sedačky.* Řekněte mi něco o sobě. Cokoliv. Nejlépe něco, co nebylo v přihlášce. *Pobídne ji. Pochybuje, že si to zapamatuje, těch holek dneska potká více a nemá si to kde zapisovat, ale nechce, aby tu bylo ticho. Nemohou na sebe během té hodinky, kterou společně zhruba stráví jen zírat.* Máte nějakého mazlíčka? *Podrbe Kace za ušima.* Tohle je můj, Kace. Nemusíte se bát, neublíží vám.

*Potichu si to míří na schůzku s princem. Co tak slyšela, má být první na řadě. Celou cestu přemýšlí, jestli to bylo kvůli tomu, že její jméno i příjmení je skoro na začátku abecedy a prostě jí to jako první vyšlo abecedně, nebo jestli bylo nějaké náhodné losování. Případně od toho, koho princ s nejvyšší pravděpodobností pošle domů. Upraví si na sobě své lehce růžové šaty, které zcela vystihují její povahu. Jsou světlé, že skoro splývají s její kůží, a na nich jsou tmavší nití vyšité květinky. Hned se do nich zamilovala, jen jak jí je ukázali. Nemohla uvěřit, že má někoho, kdo jí pomáhá i s oblékáním. Dávala si práci, aby nevypadala, jako kdyby právě vypadla z kanálu, chtěla, aby sem zapadla. Nebo aby aspoň vypadala, že zapadla. Ale celá tahle společnost, ten prostor...! Když vejde do kruhového salónku a princ už na ni promlouvá, jen se mírně usměje a udělá lehkou úklonku, takové, které je schopna, a která zase tolik neukazuje její dekolt. Ihned si všimne modřiny, kterí mu hezky září na obličeji, a neubrání se menšímu úsměvu.* Koukám, že jste rozhodně nechtěl přijít o váš pověstný smysl pro sladěnost. *Usměje se, ale když jí dojde, jak troufale to znělo, pohled ihned upře k zemi a jen, co chce zamumlat jakousi plachou omluvu, vyjekne. Její očka totiž padnou na princova mazlíčka. Zakryje si ústa rukama a zamrká, jako by ji vylekal, ale pak očima zase přejede na prince, který si sedá nedaleko a nic si z něj nedělá.* Ten je váš? *Zeptá se nakonec a když jí nabídne pití, znovu se trochu pousměje.* A já čekala, že vy obsluhovat nebudete. *Poznamená a natáhne se pro jednu jednohubku, kterou si elegantně strčí do pusy. Rychle ji rozžvýká a pak se podívá na prince.* Ale jestli vás to neobtěžuje, voda by nebyla na škodu. *Pokývne pokorně hlavou a po další otázce se trochu zamyslí. Začne si i hrát se zlatým medailonkem kolem krku.* No, opravdu jste mě vykolejit, vůbec nevím, co bych na sebe mohla prásknout. Nejsem moc zajímavý člověk. Na rozdíl od mojí sestry, která se dostala do armády. Já jsem zase tady. *Uchechtne se a zase k princi zajede očima. Chvíli se na něj kouká, ne mu přímo do očí, ale spíš na tvář, na čelo, na nos... A přemýšlí.* Napadají mě jenom ne příliš lichotivé poznámky, abych byla upřímná. Nejsem totiž nějak moc zvláštní. Druhá kasta je určena pro lidi s nadměrným talentem, co se stávají slavnými, ale upřímně, sláva a popularita rozhodně není něco, k čemu bych tíhla. Momentálně dělám u televize, ale rozhodně to není něco, ke bych chtěla zůstat. Nebaví mě totiž spěch a shon. Asi zním docela nudně, omlouvám se, Ale já jsem podle ostatních strašně nudná. *Mírně se uchechtne a dá si ruku před pusu, aby se nesmála moc nahlas, a zavrtí hlavou.* A to umím skoro všechny bojové sporty. Můj táta je policista, býval strážný a nakonec voják, ale to je dávno. Odešel tak ze čtvrté kasty, kde byla moje babička. Prý jsem hodně po ní, taky mám obě ruce levý, ale i hodně po mamce, což mi moc nepřijde, protože ta je vojačka a miluje chodit na túry a sportovní zápasy. Jsem taková černá ovce v naší rodině. *Mírně se uchechtne a sklopí oči k tomu tygrovi. Stále je z něj nesvá, podle husí kůže na rukou, a opatrně zvedne z klína ruku.* Kdybych ho chtěla pohladit, nic mi neudělá? *Zeptá se prince, na něhož se podívá. Teď přímo do očí.*

*Lady jde tak akorát na čas, za což je rád. Už tak ho štve, že tu musí být a tohle musí dělat, ještě by na ty holky měl čekat půl dne? Má taky svoje povinnosti. Stoupne si, jakmile se zde dívka objeví a zdvořile se usměje, když se mu ukloní.*/Zdvořilejší než ten včerejší pitomec a bývalý zaměstnanec paláce./*Dneska ho vyhodili, oficiálně. Ten jeho výraz stál za to.* Ne. Celý týden budu asi nosit fialové obleky a příští týden ho vyměním za zelený. *Ušklíbne se.* Vám to mimochodem taktéž velice sluší. *Řekne jí ze zdvořilosti. Asi vždy se od muže podobné lichotky očekávají a on je dívkám věnuje, aniž by nad tím moc přemýšlel. Vyzve ji, aby se posadila, ale když vyjekne, otočí se na ni a pohled mu padne na Kace. On ho považuje za normálního mazlíčka, v paláci se podobná zvířata vykytují dost často.* Ano je. A nebojte, nic vám neudělá. Nažrat už dostal. *Sice mu plánoval účastnice přehodit k obědu hned takhle při prvním setkání by to bylo asi moc. Nabídne jí něco k pití.* Normálně neobsluhuji, ale nechtěl jsem tu sloužící. *V místnosti jsou jen oni dva.* Už tak je hrozné, jak celá země sleduje, jak randím, nemusí být ještě u tohohle seznámení, aby se pak hned po paláci rozjela šeptanda, o čem jsem se s vámi bavil. *Sice tak nějak počítá s tím, že by je někdo mohl poslouchat za dveřmi, ale tam uslyší méně, než kdyby byl s nimi přímo v místnosti. Přikývne a nalije ji vodu do sklenky, kterou jí následně podá, načež se opře do sedadla a vyzve ji, aby mu o sobě tedy něco řekla.* Naopak, zatím se mi zdáte zábavnější, než většina lidí v paláci. Zvlášť politici. *Uchechtne se.* Vážně většinu bojových sportů? To si raději budu držet odstup, abyste mě ještě nesejmula. Momentálně mám barevný obličej dle svého názoru dost.*Dívá se, jak natahuje ruku ke Kacovi.* Klidně ho pohlaďte. Je krotší než kdejaký pes. *Podrbe ho za ušima a pak se natáhne po whisky, které se napije. Nechá dívku tygra taky podrbat.* Nehledám si jen manželku, ale taktéž dívku, která by byla dobrou královnou. Takže.. Proč si myslíte, že byste se ze všech dívek v Selekci na tuto roli hodila nejvíce právě vy?

Doufám, že máte nastudováno, jak rychle se bude hojit zrovna tahle modřina, včetně odstínů. *Malinko se usměje, jako by se stále bála nějak otevřen vtipkovat, a pak se jen tiše uchechtne.* Dovedu si to představit, doma mám míšence pudla a bernského psa, často si tak lidi myslí, že je to medvěd. Ať už chlupatý, nebo ten živý. Pro představu, vašemu tygrovi by možná mohl výškou konkurovat. Já sama ho mám skoro jako ponyho. *Ukáže teda kamsi mezi boky a pas. Jeho pochvalu přešla jen letmým kývnutím hlavy, neměla ráda, když jí někdo skládal komplimenty, přišla si po tom až moc ve středu pozornosti, o což moc nestála. Proto kdykoli venku nosila klobouky. Pak jen přikývne.* BOhužel si to dovedu představit. *Vzpomíná, co jí rodiče říkali o tom, že se děje v paláci. Věděli toho víc, než si myslela, a i tak jim toho doma říkali víc, než správně směli říci. S vděkem si vezme sklenici vody, napije se a drží ji v klíně.* Řekněte mi... omlouvám se, jestli se ptám, ale zvědavost je moje největší slabina... Jak se cítíte, že si musíte vybrat nějakou dívku, která s vámi stráví zbytek života? Nechci znít nějak neochotně nebo pesimisticky, sama jsem se toho stala součástí a ještě k tomu dobrovolně, ale pro vás to je ještě větší tlak, vybrat si v de facto stanoveném času manželku a dobrou královnu. *Pak jen přikývne.* Tak porovnání s politiky ještě nemám, ale můžete mi věřit, že jsem nudnější než většina vojáků. Často doma pořádáme večeře pro mamky oddíl, když jsou všichni na dovolené, a poslouchám ty jejich historky. *Pak jen přikývne a sedne si na zem do ženského kleku, aby tygra pohladila. JInak by byla v podřepu a to vypadá hnusně, minimálně u holky.* Jo, máma chce, abych se uměla bránit. Byla bohužel povolaná jako jedna z vojenských služeb ve chvíli, kdy... No, kdy to nebylo zrovna nejbezpečnější. Tehdy tam tátu zranili. Tak chtějí, abych uměla přežít. *Zhluboka se nadechne a na jeho otázku jednoduše odpoví.* Ono nejde říct, jak by člověk vládl dobře celé zemi, když k tomu nemá vzdělání, určité předpoklady a nevidí do toho, do čeho zbytek země ne. Jako třeba vy. Vy jste odjakživa předurčený vládnout, vám vštěpují základy politiky, diplomacie... Já sama, řeknu to upřímně, nic takového nezažila, umím se bránit, jenom protože se to řeklo, jako královna bych byla schopná asi hlavně kopat nohama. *Mírně se uchechtne a sedne si zpátky na své místo.* A i to by bylo bohužel dost špatné. Spíš bych sejmula vlastní řady. *Potřese hlavou.* Ale myslím si, že jsem dobrý posluchač, v rodině plné choleriků jsem jakž takž tolerantní, trpělivá, pokud mě někdo opravdu nevytočí. Empatie mám taky dost a nemyslím si, že by to bylo na škodu, ale o tom, co my tady řekneme, stejně budete rozhodovat vy. Nebylo by lepší, kdybyste si třeba ujasnil, v čem by vás v politickém životě měla doplňovat, a pak byste hledal ideální protějšek. Aniž bychom věděly, co očekáváte. *Mírně se usměje a poletující pramínek vlasů si zastrčí za ucho.* Jenom návrh, protože spousta dívek k sobě nemusí být upřímná nebo s vámi nebude mít stejnou úroveň toho, odkud se říká "dobrý".

Jistěže. Musel jsem říci svému komornému, jaké budu potřebovat obleky, přece. *Nemůže si dovolit snad se svým monoklem krásně neladit, ne? Chce se posadit, ale první dívku musí uklidnit, že jí Kace nic neudělá.*/Nebo jsem Spíše měl říct, že je to nebezpečný tvor, který po ní za několik málo vteřin vystartuje.. To by rychle utíkala z paláce./*Kdyby to takhle udělal s každou, byl by tu během týdne klid.* Máte ho tady s sebou? *Zeptá se jí. Účastnice si klidně mohly přivést do paláce i mazlíčky. Samozřejmě jim to ale museli dát vědět, jenže on si teď nevybavuje, zda si tato dívka s sebou zvíře přivezla či nikoli. Těch informací je najednou příliš. Je rád, že si pamatuje jak se jmenují, kde pracují, z jaké jsou kasty a tak. Pak jí složí kompliment a když se Cali podiví, že je obsluhuje sám vysvětlí, prčo tomu tak je.* Je to hrozné. I stěny tu mají uši a všichni o všech všechno ví.*Tohle je věc, která mu asi vadí nejvíce. Nemají prakticky žádné soukromí. Nakonec jí podá sklenici.* Nevadí mi, že se ptáte. *Řekne a chvilku přemýšlí.* Nelíbí se mi to. *Řekne nakonec zcela upřímně.* Nechci si zatím hledat manželku. Lidé se většinou berou ve třiceti, mě je jedna-dvacet. Klidně bych ještě pět let počkal. Ale musím se oženit co nejdříve a mít dítě, je to holt jedna z mých povinností a snad ze všech nejméně oblíbená. *Nerad lže a navíc to jak se staví k Selekci si již sama mohla odvodit. Napsal na Illeagram, že to pro něj bude peklo. Kdyby řekl, že ho to těší a z nadšení ze Selekce nemohl dospat, jak by mu to mohla věřit? * Já zase znám více politiky a věřte mi, jste vtipnější než oni. Při poradách řvou jeden na druhého, i když je uklidňujeme. A prý, že já nejsem vychovaný.*Uchechtne se. Ano, občas si skočí do baru, ale to oni taky. A aspoň tady se snaží chovat kultivovaně, je to jeho práce. Nejsou tu někde na tržnici, ale v paláci Proboha.* Je to dobře. Zvlášť, když jste teď tady. Sice je tu dost strážných, ale na palác útočí často rebelové a je správné, že víte, co dělat, kdyby se to stalo. *V tom má Cali výhodu oproti jiným dívkám.* Doufám, že váš otec je už v pořádku. Nebo snad má nějaké stále následky? *Zeptá se jí. Následně ji položí otázku, kterou plánuje dát všem a to, proč si myslí, že by zrovna ona byla tou nejlepší královnou. Uchechtne se.* Taky byste si svou roli osvojila a zvládla byste to. *Chtěl slyšet něco lepšího, než tohle. Jen doufá, že dívka netrpí falešnou skromností, to nemá rád.*Nějakou představu už mám. Ale neřeknu vám to. Kdybych vám to řekl a pak se vás na to zeptal, postrádalo by to taky trochu smysl. *Předpokládá, že většin dívek by nějak zformulovala to, co řekl on, aby slyšel to, co přesně slyšet chtěl.*

No jen aby vám tu někdo nepřebíral účastnice častěji, jinak nebudete vědět, s jakým monoklem ladit radši. A představte si tu kombinaci, muset jít ve fialovo-zelené, abyste měl všechny barvy najednou. *Mírně se uchechtne a když se jí zeptá na zvíře, jen si povzdechne.* Bohužel jsem si toho asi nevšimla, protože si pamatuju, že jsem se s ním vůbec nechtěla rozloučit, takže chudák musel zůstat u tety. U nás doma ho nemá kdo hlídat, zbytek mé rodiny je furt v práci, takže je v kavárně. Díky ní jsem si uvědomila, že se nechci věnovat disciplíně jako zbytek mojí rodiny, mám radši improvizaci, když má nějaký pořádek a není to spontánnější než akční malba. *Mírně se uchechtne a pokýve hlavou, než se natáhne pro další jednohubku.* Docela mě překvapuje, že jsem tu ještě nic nezničila nebo nepodpálila, normálně mám obě ruce levé, ale očividně jsem naštěstí dneska spíše klidnější. I když... *Jednou rukou sklenici pustí a ukáže mu, jak se jí ruka třese.* Takhle momentálně vypadá to, jak se zrovna cítím. *Lehce se usměje a znovu sklenici do rukou.* Na jednu stranu, jste slavná osobnost. Kdybych tu pracovala, asi bych se taky neudržela neposlouchat u dveří, co si při takové události šeptáte s potenciálními kandidátkami. *Poví mu upřímně.* Vy byste se nesnažil zjistit něco víc, kdybyste nebyl princem, ale jenom nějakým zaměstnancem? *Zeptá se ho s povytaženým obočím a uchechtne se. Celou dobu to je decentní a ne moc procítěné. Že by něco jako úsměvy ze slušnosti?.* Chápu vás, i když vás vlastně úplně nechápu. Vůbec si ani nechci představit, jak bych reagovala na vašem místě, ale máte můj obdiv, že to takhle zvládáte. Já bych jako budoucí vládce a ještě člověk, o kterého se pere pětatřicet dalších, přičemž osud celého budoucího života závisí na jedné televizní show - neberte mě špatně, že to podceňuju, ale je to tak, občas si něco přečtu o minulých selekcích - a je to skoro jak takové ty soutěže, kdy se hraje o peníze. Akorát tady se hraje o vás. Omlouvám se, jestli to znělo hnusně. *Řekne rychle a uhne pohledem na jídlo, jako by měla mluvit k němu. U poznámky o politicích se na něj nepodívá, ale malinko se uchechtne. A6 u otázky na jejího otce přikývne a podívá se na něj zpátky.* Ano, naštěstí ano. Sice už bude doživotně kulhat, ale muži v naší rodině mají hodně silný kořínek. Děda, co si vzal moji babičku, umřel, ještě než jsem se stačila narodit, a babička umřela, když se narodil táta s tetou, jsou to dvojčata, ale praděda furt žije, takže to má táta určitě po něm. Někde na nebi se na ně dva možná kouká moje babička a drží jim všechny palce. *Chvilku to vypadá, jako by se dostala do svých myšlenek, a pak jen zamrká. Na chvilku tam měla i slzičky, ale po mrkání jako by zmizely.* Omlouvám se. Tohle téma prostě nedokážu pořádně odvykládat s čistou hlavou, a babička je pro mě někdo, ke komu vzhlížím, takže to je... trochu emotivní o ní mluvit. *Omluví se mu za vypadnutí z přítomnosti. Mrzí ji, že babičku nikdy nepoznala. Pak jen přikývne.* Co byste odpověděl vy, kdyby se vás někdo zeptal? Máte sám nějaké předpoklady, které jste se nenaučil na hodinách politiky, etikety a nevím čeho ještě, abyste se stal dobrým králem?

Doufám, že už nikdo zde nebude tak troufalý jako funkcionář včera večer. Měly byste z toho problém jak vy tak i oni. Vím, že se to může zdát tvrdé, ale pravidla jsou pravidla a je to tak nastavené proto, abych si některou z vás nevzal a nezjistil, že mě během Selekce podvedla a je těhotná s nějakým strážcem. *Vysvětlí jí. To je vlastně další požadavek, který musí dívky splňovat, všechny musí být panny. Ale to tu rozebírat nebude. Nebylo by to příjemné ani pro jednu ze zúčastněných stran.* Pokud chcete, můžete napsat tetě dopis a já pošlu někoho, kdo jí ho doručí a psa vám sem přiveze. *Nabídne jí. Nemusel by to dělat a ani sám neví, proč to dělá.* Doufejme, že to tak i nadále zůstane. Na ničení paláce nám stačí rebelové. *Nepotřebuje, aby mu jeho domov deformovaly ještě i tyhle holky.* Netvrdím, že bych nedělal totéž, kdybych byl v kůži nějakého strážného. Ale takhle to zkrátka příjemné není. *Taky by nejspíše byl zvědavý to ano.* Ne, máte naprostou pravdu. Neurazila jste mě. Taky mi to tak připadá. A přesně proto se mi Selekce nelíbí. Většin z vás mě nejspíše bere jen jako nějakou cenu, příležitost k tomu si přilepšit. Jakl jste řekla, jsem princ, budoucí král této země, pochybuji, že žádná z vás tu není jen z vidiny toho, že by mohla být královnou. *Netvrdí, že je to přímo ona, to ne. Naopak Cali mu zatím přijde docela obstojná. Když slyší o zranění jejího toce zeptá se, zda je už v pořádku a nebo jestli snad nemá nějaké následky. I jeho děda kulhá, ale je to přece jen lepší, než kdyby myl mrtvý.* To ej v pořádku, tady máte.* Podá jí jeden z ubrousků.*Není to kapesník, ale svůj účel to splní, myslím. * Podle toho, co říkáte vaše babička musela být skvělá žena. Doufám, že mi o ní někdy řeknete něco víc, až se na to budete cítit. Pokud o ní ale chtít nebudete mluvit, nevadí. *Pochopil by to a zase tak nutně to slyšet nepotřebuje.* Dokážu dost dobře mluvti s lidmi. Možná je občas trochu manipulovat, jenže i to se dá odvodit z toho jak jsem byl vychován. Moje výchova mě celkově formovala. Vše co jsem jsem z toho důvodu jak mě připravovali na mou roli. Umím cizí jazyky, ty jsem se učil taktéž kvůli tomu. Jsme tvrdohlavý a umím si prosadit svou. To mám kromě toho i v genech. *Vstane a pomůže lady Cali taktéž na nohy. Lehce jí políbí hřbet ruky.* Bohužel náš čas vypršel, lady. Rád jsem vás poznal a věřím, že se brzy znovu setkáme. Rozloučí se s ní a sleduje, jak jde dívka k východu. Poté si sedne a čeká na další dívku, se kterou se má dneska setkat.*

Nebojte, nejspíš se to, jak jste dostal v sebeobraně nechtěně pěstí, rozkřikne, a všichni si dají pokoj. Protože nikdo by asi nechtěl vidět znovu někoho tak naštvaného. Pokud v tom nevidí adrenalin. *Uchechtne se a pokýve hlavou, načež, když jí řekne, že může tetě napsat, že si svého psa vzít může, div se znovu nerozpláče, a nejradši by ho objala. I když si cení svého prostoru.* Děkuju vám. Nebojte, je to tele, ale člověk o něm neví víc než o koberci u televize. *Je to jiný úsměv, než který mu věnovala doteď, je upřímný. Rychle jí ale zmizí z obličeje, jako by se bála, že to je na projevování emocí moc. Pak jen přikývne. Chápala, že to není příjemné, a přemýšlí, jestli, kdyby tu vydržela déle než pár dní, by jí ta sláva taky nelezla na mozek.* Minimálně u mě máte pravdu, že jsem sem nepřišla s primárním důvodem stát se královnou. Hlavně, když to obsahuje všechny ty věci jako diplomacii a neustálé ohrožení života. *Mírně se pousměje, napije se a pokračuje. Podle ní tohle potřebuje vysvětlení.* Já jsem sem přišla ze zvědavosti. Zní to divně, že jsem sem nepřišla prostě za ničím, co by mi tohle mohlo nabídnout, ale jsem odjakživa zvědavá, takže jsem nějak musela vidět, jak to tady vlastně vypadá, jak to tady chodí... *Vysvětlí mu s pohledem upřeným na sklenici. Nevěděla, jestli je dobré, že mu vlastně řekla, že on ji na téhle soutěži ani nezajímá. Zvedne oči, když jí podává ubrousek.* Děkuji. Jak jste poznal, že ho potřebuju? *Malinko se usměje a utře si vlastně nic, co má namísto slz, a namísto něj na stolek kousek od sebe položí nedopitou sklenici s vodou.* To byla. Měla krátký život, ale z toho, co vím, byl naprosto úžasný. *Souhlasí a opět se zase usmívá, tentokrát už úsměv ale neukrývá. Nechává ho tam až do konce jejich schůzky. Kýve totiž hlavou na to, co jí říká, a pak trochu zčervená, když ji políbí na hřbet ruky.* Páni, čekala jsem celou tuhle konverzaci mnohem hladší, než jak jsem si myslela. *Řekne tak nějak k nikomu a mírně se mu ukloní.* Děkuji, že jsem s vámi mohla hovořit. *Rychle ještě natáhne ruku k princovo tygrovi a lehce ho pohladí. Ještě jednou se lehce ukloní a následně odejde z místnosti, stále ještě trochu v šoku, že to šlo tak klidně.*

*Momentálně v Kruhovitém salonku čeká na lady Persfefonieu. Bůh mu pomáhej se skloňováním jejího jména. Modlí se, aby mu dovolila říkat jí třeba Pers. Nebo nějakou jinou přezdívkou, protože na jejím jméně si asi zláme jazyk a to jsou příjemnější způsoby jak to udělat. Na sobě má fialový oblek a zlaté hodinky. Tato lady neletěla v neděli, ale již v sobotu, takže jí nejspíše bude muset vysvětlit, co se mu to vlastně stalo. Sedí na jedné z pohovek a drbe Kace. To je jeho bílý tygr, kterého sem vzal s sebou. Má ho rád a bude ho muset mít ráda nebo aspoň trpět i jeho manželka. Nezdá se ho kvůli nějaké fifleně, která nad ním ohrne nos. Jen co mu proběhne halou tohle, vzpomene si na lady Elerie. JE zvědavý, jak ta na něj zareaguje. Dostala se mu do hlavy, ale ne v dobrém světle a na schůzku s ní se netěší. To teď ale nemusí řešit, protože se ve dveřích konečně objeví lady Pers. Vstane a nahodí nacvičený úsměv.* Dobrý večer, lady, rád vás vidím. Moc vám to sluší. *Řekne svou nacvičenou frázi, kterou říkám všem dívkám. Jedna ho už skoro sprdla za to, že by to chtělo něco více originálnějšího, ale na nějaké lichotky ho moc neužije.* Toto je Kace, neboje, neublíží vám. *Včas ji upozorní na bílého tygra a kývne hlavou k pohovce* posaďte se, prosím. *Sedne si sám na své místo.* Klidně si nabídněte cokoliv z občerstvení. Pokud chcete, naliji vám pití. *Je zde džus a ochucená voda. Většinou podávají pití sloužící, ale ty tu nechtěl.* Takže povězte mi něco o sobě? Nejlépe něco co jsem se nemohl dozvědět v přihlášce.

*Je ze setkání s princem docela nervózní. Ale jak se ujistila v letadle, žádná zelená slizká kůže, třetí oko a ani blány na rukou jí nečekají. Teď jenom doufat, že stejně jako nezklamal jeho vzhled, nezklame ani jeho osobnost. To ale zjistí jen když do salonu vejde. Její studium architektury jí dost pomáhá v tom vyznat se v paláci, takže naštěstí přijde včas. Na prince se trochu nesměle usměje.* Dobrý večer. Vy také vypadáte ... okouzlující. *Zarazí se trochu při pohledu na jeho oko, protože něco takového nečekala.* Páni, vypadá roztomile. Co vás vedlo z tomu pořídit si zrovna takovýho mazlíčka? Snažíte se vyjádřit sám sebe prostřednictvím zvířete? *Zajímá se a posadí se na místo, ke kterému kývnul hlavou.* Ne, děkuji, nic nepotřebuju. *Zavrtí hlavou a po jeho otázce se na chvilku zamyslí. Samozřejmě jak to u ní klasicky vypadá, tak přemýšlí nahlas.* No.. Netuším, co jsem tam nenapsala a co by vás mohlo zajímat. Že studuju architekturu asi víte. Miluju jízdu na koních, připadám si daleko lépe než za volantem či řídítkama. Ráda se vsázím, protože jinak by život přece nebyl sranda. Vlastně i jedna sázka mě přivedla vůbec ke koním. Hodně padam a to i když jdu po rovnym povrchu v teniskách, takže pokud uslyšíte, že si někdo z účastnic zlomil nohu, budu to pravděpodobně já. Momentálně žiju jenom s mámou. I když teda... teď jsem tady, ale chápeme se. Občas napíšu nějakou básničku, ale nepřijde mi, že by to bylo nějak dobrý, takže nikdy žádná neviděla světlo světa. *Rozpovídá se trochu a pak jí dojde, že by mohla zmlknout, protože nejspíš takový výčet nečekal, takže radši zavře pusu a trochu provinile se pousměje.*

*Když do salonku, kde čeká přijde lady Persefoneia vstane a hned jí zalichotí. Jak to ostatně udělá u všech dívek, se kterými se dneska už setkal.* Vypadám hrozně, klidně to řekněte. *Uchechtne se.* Toto se mi stalo při druhém odletu. Docela zajímavá historka. *Klidně by jí to řekl, ale neví, zda ji to vůbec zajímá. Pokud ano, má možnost se ho zeptat a vybídnout ho k tomu, aby pokračoval a řekl jí, co přesně se stalo. Upozorní ji na Kace. Udělá to schválně hned ze začátku a t ze dvou věcí. Pokud by chtěla utéct, bude to rychlejší a oni se zbytečně nebudou zdržovat a navíc předtím to u jedné dívky neudělal a jakmile ho spatřila sama, skoro ji musel křísit.* Jste první, která ho nazvala roztomilým. *Hned si za to u něj získala plusové body.* Tygři se mi vždycky líbili a zvláště bílí. A tady v paláci není takový mazlíček nic neobvyklého. Už v minulosti tu byli vlci, myslím že jednou i rys nebo puma? *Pokrčí rameny.* Vy máte nějaké zvíře? *Zeptá se jí a následně jí nabídne něco k pití. Po jejím odmítnutí přikývne a opře se do sedačky. Upřímně je rád, ze se rozpovídala Většina z dívek mlčela a jednu musel několik minut přesvědčovat, aby mu o sobě něco řekla. Tak akorát ztráceli čas.* No, rád se vsázím taky a ještě raději sázky vyhrávám. Takže hádám, že naše první schůzka může být v jízdárnách, kde si dáme závod a až vyhraju, tak mi ukážete své básničky. Jízdárny zde jsou jak venkovní tak vnitřní, můžete pak vybrat. *Je to první dívka, se kterou si takhle domluvil schůzku. Ale vzhledem k tomu, co mu řekla to nemůže nechat jen tak. * Jak víte... ledám si manželku, ale kromě toho i královnu. Tak mi řekněte. Proč si myslíte, že byste byla nejlepší královnou vy? A prosím nechtě si to, že si nemyslíte, že byste byla dobrou královnou a nebo, ž ostatní dívky by byly lepší. Teď se ptám na vaše přednosti. *A výjimečně pod tímto slovem nemyslí její dekolt.*

Podle mě nevypadáte hrozně. Jenom máte zvláštní módní doplněk. *Pokrčí rameny s úsměvem a pak nadzvedne.* Tu si ráda poslechnu. Jestli vám nevadí o tom mluvit. Nebolí to nějak hodně vůbec? Klidně bych vám nabídla, že vám nechám chvilku volno, aby vám zabral prášek proti bolesti. Přeci jen být tady celý den musí být vyčerpávající. *Nabídne mu a pak si všimne po jeho slovech tygra. Věří mu, že jí nijak neublíží a sama nehodlá strkat ruku mezi jeho zuby, takže jí přijde roztomilý a tolik se nebojí. Nejspíše za to může ten blázen uvnitř ní, který je schopný úplně všeho.* Vážně? Kolik vám jich už uteklo? *Zeptá se pobaveně.* Kdybych vás měla připodobnit ke zvířeti, řeknu tygra. Hodí se k vám jako mazlíček. *Usměje se na něj a pak zavrtí hlavou.* Ne, já nemám žádné zvíře. Ale jedna moje známá má koně a u těch jsem trávila spoustu času. *Odpoví mu na otázku a pak se posadí a po jeho otázce se docela rozpovídá a řekne mu toho o sobě docela dost.* Hmmm. A co dostanu já, až vyhraju? *Zazubí se na něj a dá důraz na slovo "až", protože se nenechá jen tak porazit.* Co sázka rovnou? Kolik si narvete těch bonbónů do pusy? *Vyzve ho a ukáže na misku plnou zmíněných cukrovinek. Ráda by ho viděla jako křečka.* No.. Vždycky se snažím dávat ostatní na první místo. Je to daleko lepší, než se soustředit jenom na sebe a na své starosti. Jestli teda neberete jako sobectví, že pomáhání druhým beru jako vlastní terapii. Jsou lidé, kteří mojí ukecanost nechvalují a pošlou mě do háje, ale celkově zvládám navazovat vztahy s novými lidmi poměrně snadno. Ale nevím, jestli tohle ze mě dělá nejlepší možnost. To vy přeci jen musíte vědět, co hledáte a zároveň daleko lépe víte, co konkrétně očekáváte od královny. *Pokrčí nakonec rameny.* Co podle vás dělá z vás dobrého následníka trůnu? *Zajímá se.*

Líbím se vám takhle? Asi tedy budu muset požádat, aby mi někdo zase vrazil, až se mi to začne hojit.. *Uchechtne se.*/To ani náhodou../*Nechce něco ještě přivolávat.* Ne, v pořádku, vážně. A klidně vám to řeknu.. No, vím, že vy jste přijela již v sobotu, jinak byste taky věděla, co se stalo. Jak u vašeho příletu i v neděli jsem se objevil v letadel u druhé skupiny. Bohužel tam nebyl stejný funkcionář jako u vás. Byl docela drzý. Nechoval ke mě jakoukoliv úctu a co jsem stihl zjistit, lady měl plácat po zadku, dávat jim svoje telefonní čislo a nabízet nemístné služby. *Odmlčí se.* No a jedna z lady mu chtěla vrazit, jenže ten chlap uhnul a tak jsem to schytal já. *Vysvětlí jí ve zkratce.* Nemusíte se nijak bát. Ten chlap už tu není, dostal výpověď. *Jsou tu nějaká pravidla a za jejich nedodržování je vyhazovat nejmenším trestem. Zeptá se, zda má taky zvíře a po její odpovědi jen přikývne.* Vážně? Proč si to myslíte? *Nadzvedne obočí. Tahle dívka ho zatím dost zaujala. Je rád že se rozpovídá ohledně toho, co ráda dělá a tak. Ostatní dívky mu toho moc neřekly a některé dokonce musel přemlouvat, aby mu vůbec něco sdělily. Jak je má pak poznat, když z nich musí všechna slova skoro násilím dostávat? Domluví si s ní dokonce i schůzku.* Kdybyste nějakým zázrakem vyhrála vy, můžete si vymyslet, co byste chtěla za cenu. *Řekla mu, že dost padá, takže pochybuje, že by se to stalo. Jsou věci, ve kterých má dost vysoké sebevědomí, což je například tahle. Pak si zase někdy nevěří vůbec, ale to je jiný příběh.* Takže když si jich dám do pusy více, než deset, mám u vás přání? Ujednáno. *Řekne dříve, než dívka stihne něco namítnout a už si je začne rvát do pusy. Jsou to větší bonbony, takže si jich tam dá čtrnáct. Chvilku mu trvá, než je rozkouše a pak se na ni vítězně usměje.* Takže teď si zasloužím výhru. A rád bych polibek. *Poklepe si na rty a podívá se na ni vyzývavě. Kdyby ho nepolíbila, nezlobil se, jen je zvědavý jak daleko až dívka se schopná zajít a jestli se nechá vyprovokovat.* To, že dáváte ostatní na první místo se mi zdá dost šlechetné a povinností královny je myslet na její lid. *Tohle by Pesefoneia určitě zvládla.* Připravovali mě na to celý život. Umím několik jazyků, práci vždycky plním dobře, snažím se vymyslet vždycky tu variantu, která by uspokojila co nejvíce lidí. Netvrdím, že budu nějak úžasný král.. ale snad Illey nepřivedu ke zkáze. *Tohle je právě jedna z věcí, u kterých si nevěří.* Mimochodem, nemáte nějakou přezdívku? Mám pocit, že na vašem jméně si zlámu jazyk.

Ne, to zase není potřeba. Vypadáte dobře i bez monoklu. *Uchechtne se a pak si vyslechne tu historku a trochu se zamračí nad tím, jaký debil v tom letadle byl.* To je debil. *Zamumlá spíše sama pro sebe. Když ale zjistí, že k modřině nepřišel od toho idiota, ale od jedné účastnice, musí pevně stisknout rty, aby nevyprskla smíchy.* Má nějakou modřinu i on? *Zajímá se s pobaveným tónem hlasu. Když se jí pak zeptá, proč jí připomíná tygra, nakloní hlavu mírně na stranu.* Taky občas působíte dost nebezpečně. Jako kdyby se vám v hlavě honilo, jak ostatní zamordovat a měl jste dost toho, že vás drží v kleci. Ale už jenom podle toho, jak s vámi teď mluvím, tak je vidět, že je ve vás i roztomilá zvídavá kočka, která dokáže být přátelská a občas zatouží po tulení se a společnosti. *Vysvětlí a pohledem u toho skáče z jeho obličeje na tygra.* Vážně? Neomezené přání? To může být hodně riskantní. *Pousměje se jako andílek, což je menší oxymorón k jejím slovům. Když pak na navrženou sázku okamžitě zareaguje, rozesměje se a pak ho sleduje, jak si cpe do pusy bonbony.* Ale no tak. Ještě jeden jste tam mohl narvat, aby to bylo patnáct. To je hezčí číslo. *Namítne rádoby zklamaně. Po vyřčení jeho přání nadzvedne obočí a pak se pousměje.* Je to fér. *Přikývne nakonec, takže se zvedne a dojde k místu, kde sedí on. Skloní se k němu a věnuje mu polibek na rty. Dost krátký a trochu nesmělý, ale přeci jen polibek.* Určitě nepřivedete Illeu ke zkáze. *Potřese hlavou, protože jí nepřijde jako někdo, kdo by dokázal zapříčinit zánik země.* Můžete mi říkat Pers. A nebo třeba druhým jménem, Aria. Na to občas slyším taky. *Nabídne mu pobaveně. Nezná moc lidí, kteří by zvládli vyslovit celé její jméno bez nějakých komplikací.*

*Řekne jí, co se stalo při druhém odletu. Jelikož byla v tom prvním a že měla štěstí, že tam byla, tak chápe, že to nemůže vědět.* Já chtěl být slušný, ale máte pravdu. Naprostý idiot. *Přisvědčí. Vážně nepotřebuje řešit nějaké problémy, které by z toho mohly být. Možná přehání, ale chce si Selekci projít v klidu. Ví jak to bylo při minulých Selekcích a představa toho, že by si prošel něčím podobným ho dost děsí. Nechce přijít o tátu, zjistit, že je jeho máma nemocná, zjistit, že se tu objevil nějaký vir a ani se stěhovat poté, co se zboří palác.*Samozřejmě, že má. Ale důležitější je, že má padáka. *Zeptá se jí, prčo jí připomíná zrovna tygra. Zarazí se nad tím, jak moc dobře ho až odhadla a pokusí se zpět nasadit svou masku.* V něčem z toho máte určitě pravdu. *Pokýve hlavou.*/Konkrétnější ve všem../*Vážně si připadá jako v kleci, dokáže být nebezpečný a nevyzpytatelný, ale je v něm i dobrá stránka, která ráda pomáhá ostatní a škádlí je.* No, vážně vám neslíbím, že si vás vezmu ani nic podobného, ale jinak si můžete přát cokoliv. *Začne si cpát do pusy bonbóny, které pak pomalu sní. Musí se rychle napít, protože má v ústech až nepříjemně moc sladko.* Klidně si to zkuste sama. *Pobídne ji a popostrčí misku s bonbóny směrem k ní. Jako svou odměnu požaduje polibek a když to řekne v očích mu jdou vidět jiskřičky. Co ho překvapí je, že dívka jej skutečně políbí. Sice jen tak nesměle, ale aspoň něco.* Až moc ve mě věříte. *Podle něj Illea vybuchne v okamžik, kdy mu na hlavu klesne koruna.* Dobře, tak vám asi budu říkat Pers. *Podívá se na hodinky a s povzdychnutím vstane.* Náš dnešní čas bohužel vypršel, lady. Rád jsem vás poznal a těším se na náš závod na koních. Dobrou noc. *Rozloučí se s ní a sleduje, jak odchází z místnosti.*

Pardon, asi bych si měla dávat větší pozor na pusu. *Promne si trochu nervózně ruce a pak už mu řekne, proč jí připomíná právě svého mazlíčka.* Jen v něčem? V čem konkrétně? *Vyptává se dál se zvědavým pohledem k očích. Všimla si té jeho masky, která na chvilku povolila, ale zatím to nijak nezmiňuje.* Nebojte, to by mě nejspíš ani nenapadlo si přát. Bylo by to dost nefér. *Ujistí ho se smíchem a pak už ho sleduje, jak si cpe bonbóny do pusy. Po jeho pobídnutí pokrčí rameny a začne si sama cpát bonbony do pusy. Sama jich zvládne jenom deset a je si jistá, že u toho vypadá také jako křeček. Akorát zrzavý. Sníst ty bonbony jí trvá ještě déle jak jemu.* Dobře, jste nepopiratelný vítěz. *Uzná a nakonec se rozhodne splnit jeho přání a věnuje mu menší sladký polibek.* Ne. Kdybych ve vás věřila až moc, hned potom, co jsem vás poznala řeknu, že budete ten nejlepší král v historii. A možná budete. Ale to se pozná jenom časem. *Pokrčí rameny. Neříkala by mu to, kdyby tomu sama nevěřila. A opravdu pochybuje o tom, že by dokázal Illeu dovést do záhuby.* Také se těším. Dobrou noc a pevný nervy. *Popřeje mu s úsměvem a zvedne se ze sedačky. Vydá se směrem ke dveřím, ale pak se ještě zarazí a otočí se k němu.* Mimochodem... Monokl nebo ne, nejvíc vám to sluší, když sundáte tu masku, co nosíte. *Řekne mu ještě a u toho se na něj pousměje. Pak už rychle vyklouzne ze salonu a vydá se do své komnaty.*