Kruhovitý salón

*Chce na tu poradu jít, aby to slyšela z první ruky, když má tu možnost. Pak má v plánu zajít za Chrisem a říct mu, co a jak. Na sobě má modré džíny a volnou bílé tílko. Jde jí už vidět těhotenské břicho. To se rýsuje docela dost.*/Mohla jsem ho mít větší, kdyby ta, byly obě dvě děti../*Proběhne jí hlavou. Kvůli rebelům přišla o jedno z dětí a teď jde na poradu s nimi. Nenapadlo ji, že tohle někdy nastane. Vlasy si nechala jen tak volně. Kvůli nim se nelíčila, takže jdou vidět její menší kruhy pod očima. Bojí se o Chrise a kvůli tomu moc nespí, ale snaží se kvůli němu, protože on vidí, jak je na tom ona a tak mu ještě přidělává starosti a to nechce.*/Bude v pořádku, musí../*Proběhne jí hlavou. Dojde do salonku, kde si všimne už svého otce, bratra a i sestry.*Ahoj.*Pozdraví je a posadí se na židli vedle Alessii. Neví, jestli přijde mamka, ale pokud ano, ona by si měla sednout vedle táty. Nic neříká, jen pohledem hypnotizuje stůl.*Rukama přitom objímá své břicho. Snaží se nějak chránit a to rebelové ani nepřišli.*/Bude to dobrý, klid.. Nádech, výdech./

*Dnes si musela dávať obzvlášť pozor. V miestnosti boli nastúpení rebeli aj členovia kráľovskej rodiny. Stála v pozore pri stene a sledovala dianie v miestnosti. Jej pohľadu neunikol ani jediný detail. Dnes bude musieť veľmi obozretne voliť slová, aby sa neprezradila. Každá strana si myslí, že špehuje pre tú druhú a keby sa dozvedeli pravdu... Nie, ona ešte nechcela zomrieť, pretože keby pravda vyplávala na povrch, bola by najmenej o hlavu kratšia. Všetky tváre v miestnosti poznala a snažila sa ingnorovať všetky pohľady mierené na ňu.*

*Když jí přišel vzkaz od Lukase, byla z toho hodně překvapená. Nakonec ale souhlasila, že do paláce půjde a s sebou vzala samozřejmě Roryho. Ten by s ní totiž šel, i kdyby mu to zakázala, takže na co to komplikovat a pak se hádat. Je zvědavá, co se tam bude dít. Na sobě má klasicky černý džíny, triko a koženou bundu a růžový vlasy má smotaný v culíku, aby se jí nepletly do očí. Spolu s Rorym se dostanou do paláce a vydají se do kruhovitého salonu.* Z toho být tady jen tak se mi zvedá žaludek. *Zamumlá, když prochází chodbami a ona klasicky kulhá. Následek po její návštěvě mučírny, kterého se nejspíš už nikdy nezbaví. Pak už dojdou do salonu, který přeběhne pohledem.* Popřála bych vám krásný ale no... nesnášim váš, takže... *Nechá větu nedokončenou a jenom se ušklíbne. Pak se posadí naproti Wyattovi, ale podívá se na Lukase.* Radši to vyřešíme co nejdřív, než se z vás pobliju. *Uchechtne se. Z viru má docela strach, protože pokud ho chytí někdo z ghetta, jsou dost v háji a celé ghetto padne. A ona sama má ještě jeden malý důvod k tomu udělat cokoliv proto, aby byla v pořádku celá její rodina a hlavně ten malý človíček, který se už chvíli formuluje v její děloze. Zjistila to teprve včera a ještě neměla čas to říct Rorymu. Čeká na nějakou správnou příležitost.*

*Dělá se mu jenom špatně z pomyšlení na to, že by měl být ve stejné místnosti a dýchat stejný vzduch jako královští. Vždyť ten vir je hlavně v paláci, takže by nejradši chtěl, aby to tady všechny sežralo a byl by klid. Vždyť i třeba vir má rozum a třeba to půjde jenom po Schreave. Aspoň by v to doufal. Vlasy má stažené v krátkém culíku a na tváři ledobě kamenný výraz, aby zase zahladil všechny emoce, tak jak má ve zvyku.* Jestli tam bude mít zas někdo nějaký dlouho rozsáhlý přednášky o útocích, neovládnu se. *Zamumlá směrem k Arowen. Když dojdou až do salónku, neubrání se znechucenýmu úšklebku.* Mají i čtvercový salonek? Obdelníkový? Hranatý? *Zašeptá jeho manželky a pak pohledem přelétne lidi co tady už jsou.* Řekl bych nějaký milý pozdrav, ale byla by ho škoda a nebyl by myšlenej upřímně. Ty vaše obličeje, dělá se mi z nich špatně, takže ani žádný vir není potřeba. *Neodpustí si kousavou poznámku a přesune na židli vedle Arowen.*

*Král ji taktéž, jako její matku a její skupinu rebelů požádal o pomoc. Souhlasila. Chce jim pomoci, už tak to dělá a teď pomůže nejen jim, ale i dalším. Pokud spojí síly, doufá, že najdou lék snadněji. I jí, stejně jak druhé skupině rebelů, bylo pro tu její slíbena lékařská pomoc, kdyby se kdokoliv z nich nakazil. Je to pro ně výhodné, toto spojenectví proti viru přijmout. Jí jde jen o to, aby se nic nestalo její malé dceři, Xiomaře. Na sebe si na setkání vzala obyčejné černé džíny, bílé tričko a přes to má černou koženou bundu. Vlasy má jen tak rozpuštěné na zádech a v uších má malé náušnice, černé ve tvaru nože. Když ji a dva rebely, kteří ji doprovázejí, zbytek nechala před palácem vedou do salonku, kde se mají setkat, řekne jim, ať se tváří mile a ignorují její matku a otce, kteří zde už jsou. Jak jí aspoň řekli. Zeptala se jich na to, aby věděla, na co připravit jak sebe tak i své rebely. Vejde do salonku zrovna ve chvíli, když slyší poznámku svého otce.*Vždycky milý.*Zhodnotí to a podívá se na něj a pak i na svou matku. Následně na krále a korunního prince.*Dobrý den.*Nepotřebuje být nějak nepříjemná. Sedne si na židli, někde mezi svou matkou a straně, kde sedí král. Pak se podívá na korunního prince.*Co potřebujete? Jak vám můžeme pomoct? Teda pokud platí ta naše dohoda, pokud se nakazí někdo z nás, vy nám zajistíte lékařskou péči. Taky nebude riskovat život svých lidí a ani svůj jen tak.*

*Dojde do kruhovitého salonu, kde se posadí do čela stolu a promne si oči. Radši se spokojí jen s toužebným pohledem na kávu, protože probouzet se na ošetřovně rozhodně není nic příjemného. Když do salonu vejde jeho táta, nadzvedne obočí.* A ty v posteli? *Opáčí.* Já jsem v pohodě. Ty bys měl odpočívat. Každym dnem vypadáš hůř. *Poslední větu poví daleko tišeji. Ví, že sám vypadá hrozně, ale spíše ho bolí sledovat svého tátu. On to nějak zvládne a dostane se z toho, je to prostě kofeinem a vyčerpáním, jenže u jeho táty jde o nemoc, která ho pomalu sžírá a není na ústupu. Spíše naopak. Během příštích pár měsíců ho zabije a to není nejhorší možný scénář, ale fakt.* To ty vypadáš už od narození, takže nás skvěle doplňuješ. *Ušklíbne se na Aless, která pak přijde a po jejích dalších slovech převrátí očima.* Neudělal jsem to schválně. Nic zas tak hroznýho to nebylo, jsem v pohodě. *Pokrčí ramenem.* Ahoj. *Pozdraví Camille a pak už upře pohled ke dveřím, když se dovnitř dostanou rebelové.* Taky vás všichni rádi vidíme. *Poznamená s ironií v hlase a pak už dorazí další, která je o dost příjemnější.* To, co potřebujeme, je pozastavení útoků na palác. *Začne rovnou a přitom se podívá na růžovovlásku.* Jak jsme vám poslali ve vzkazu. Dokud nenastane další útok, všichni vaši nakažení mají zajištěnou péči lékařů, abyste všichni nepoumírali. /I když by mi to proti srsti nebylo./ Víme, že ten virus je vytvořený uměle. A že se začal šířit přímo z paláce během jednoho z vašich útoků. Tím pádem vás někdo využil pro rozšíření toho viru. My moc dobře víme, že vy jste to nebyli. Jenže musíme najít toho, kdo to udělal. Když to dal dohromady, bude vědět, jak se toho zbavit. Minimálně musí mít protilátku pro sebe, když už nic jiného. Chceme využít vašich rebelů, kteří by našim strážcům pomohli hledat viníka. *Oznámí jim, co by po nich chtěli a pak se podívá na svého otce, jestli bude chtít něco dodat nebo dovysvětlit.*

*Dojde od místnosti, kde se mají setkat s rebely, oběma skupinama. Jen doufá, že se nic nestane a v rámci možností to proběhne klidně. Zeptá se Wyatta, jestli by neměl být na ošetřovně a po jeho odpovědi protočí očima.*jsem v pohodě. *Sedne si na židli a nalije si obyčejnou vodu a následně se i napije.*Vezmu si svou práci zpět. Ano vím moc dobře, že si bereš část té mé. Zatím jsme král já a lidé jsou více jak tobě loajální mě a říkají mi to. Takže přestaneš si brát mé papíry, zvládám to Wyatte. Nechci, aby se tohle opakovalo.*Řekne starostlivě. Když přijde Alessia, otočí se na ani a pousměje se.*Ahoj zlatíčko.*Pozdraví ji a pak se uchechtne.*Sice tato nabídka zní velice nápadně, ale odmítám ji. S tvým bratrem bychom pro tebe během konkurzu byly moc velký konkurence.*Taky ji sám trochu popíchne.*Jsem v pořádku, neboj se. Zatím se cítím skutečně docela dobře.*Řekne jí upřímně. Když vejde i Camille, pozdraví ji a následně se zaměří na Arowen a jejího manžela.*Ta nenávist je vzájemná.*Ujistí ji a sám ji teda nepozdraví, ale její dceru ano, ta není na rozdíl od své matky až tak nepříjemná. Otočí se na svého syna, kterému dneska předává slovo. To jak mluví ho ujišťuje, že je dost připravený na svou budoucí roli krále.*Všechno důležité jsi řekl. Sám k tomu nemám co dodat. Jen.. *Podívá se na Arowen.*Nikdo z nás z tohohle není vůbec nadšený, ale spolupracovat musíme. Tak najdeme dříve lék, jak doufáme a viníka, kdo za tohle vše může. Nejhůře na tom jsou lidé z nižších kast, kterým se snažíme pomáhat a udělali jsme už nějáká opatření, ale pokud nenajdeme lék.. Stejně to postihne všechny a ne jen lidi z nižších kast. *Odmlčí se.*Počet nakaženných roste, rychlým tempem. Stejně tak jako i počet mrtvých. A počet uzdravených, je i přes to, že zkoušíme vše, je na nule. A ne jen v Illey, ale i v dalších zasažených zemích. Musíme být rychlí, hodně.

*když dojde do salónku pozdraví Wyatta a tátu. Nad oslovením "zlatíčko" v duchu protočí očima. Pak okomentuje jejich vzhled a ušklíbne se na Wyatta.* Milej jako vždy. *Protočí očima.* Ale na druhou stranu byste měli být rádi, že vás doplňuju, protože tím přidávám vašemu Zombie vzhledu ten správnej šmrnc. *Zazubí se na něj a pak se otočí na tátu.* Nepodceňuj mě. *Pokrčí rameny a okomentuje Wyattovu otravu kofeinem* Ale podle toho, jak koukáš na to kafe na stole by sis ještě pár dal.*odtuší a zeptá se táty, jak mu je. Dělá si o něj starosti a štve ji, že jí o nemoci neřekl dříve.* Jasně, vidím jak se cítíš dobře. *Řekne upřímně a zamračí se.* Kdyby ti bylo tak dobře, jak říkáš, tak nevypadáš jak oživlá mrtvola. *Usadí se na jednu židli a když přijde Camille, také ji pozdraví. Očima zabloudí k jejímu břichu. Už se chce zeptat, jak se má, ale pak si uvědomí, že ona s ní přeci mluvit nechce, a tak mlčí. Pak sleduje rebely, kteří přijdou.* Děláte jakoby vaše obličeje na tom byly líp. Což nejsou. Ale asi se nemusíte tolik bát viru, protože se vás raději sám bude stranit. *Pokrčí rameny. Pravděpodobně je tady nejmladší, když nepočítáme Camerona, ale to neznamená, že bude jen v tichosti sedět. Zbytek rebelů, kteří přijdou už vypadají sympatičtěji. Pak si poslechne slova svého bratra a otce a podívá se na rebely. Zajímá ji jejich reakce.*

*Hned jak se odtáhne od skříňky, kde měl chvíli schovku, zamíří pod stůl, kde si lehne na břicho a sleduje nohy příchozích. Vůbec nepobírá, co se řeší, jelikož na to je ještě prostě moc malej, ale zajímá ho to. Vždyť ty příšery ohrožují jeho rodinu a jako správný budoucí strážce si to přece němuže nechat líbit. Když teda ty příšery přijdou zmateně poslouchá rozhovor.* /Jací mrtví? Odkdy rýma zabíjí? Vždyť jsem měl taky nedávno rýmu? To umřu?/ *Překvapeně zamrká a pak ho přestane bavit jen tak ležet, takže se koukne pod stolem po nochách. Nejradši by vybafl na Wyatta, ale pak se koukne ma své dětské meče a rošťácky se zazubí. Chytne oba dva do rukou a dá se do plazení směrem, kde sedí velitelka rebelů. Chvíli tam jem tak leží pod stolem, načež se za chvilku s rošťáckým výkřikem chytne nohy samotné velitelky rebelů.* Uáá! Mam vás a teď nikam nepůjdete! A už nebudou žádný útoky! *Hrdě se na ni zazubí a jak se ji drží za tu nohu, tak docela nešikovně na ni ukáže dřevěný meč a na ty další rebely Starwars meč.* Chytl jsem je, nemáte zač! *Houkne jen tak na Schreave a u toho se nadšeně zubí.*

*Občas má chuť toho špunta vážně uškrtit. Obzvlášť, když se někam ztratí uprostřed toho, co jsou v paláci rebelové na dost důležité poradě. Od jedné služebné zjistil, že běžel právě do křídla paláce, kde je kruhovitý salon. Takže se rychlým krokem vydá tam. Na té poradě měl být původně jako králův rádce také, ale vzhledem k tomu, že se Cameron ztratil, ho chce nejdříve pomoct Vic najít. Rodina je pro něj vždycky na prvním místě a věří, že všichni to v salonu zvládnou bez něj. Jenže jak zjistí, jeho nejmladší syn je právě v kruhovitém salonu, takže tam vejde akorát ve chvíli, kdy se zpod stolu zubí na velitelku rebelů.* Camerone! *Probodne ho pohledem a pak se koukne na Sawyera s Wyattem.* Moc se omlouvám. *Přejede pohledem všechny v salonu a zastaví se u Roryho. Vzpomene si, jak mu pomohl dostat Arowen z mučírny. Celých dvacet let na to zvládl nemyslet a teď se mu to v hlavě zjeví spolu s dost velkou výčitkou.* /Kdybych to neudělal neumřelo by tolik lidí z paláce během útoků../ *Povzdychne si v duchu.* /Docela zestárl za těch dvacet let./ *Zhodnotí rychle, ale pozornost přesune zpátky ke Cameronovi.* Okamžitě běž do svý komnaty. S mámou tě hledáme po celym paláci. *Kývne hlavou ke dveřím a pohledem mu naznačuje, že nechce slyšet žádný námitky a že jestli je uslyší, Cam bude mít dost velkej problém.* Mám tu zůstat, nebo mě nepotřebujete? *Zeptá se poté Sawyera.*

*Přijde do salonku, aby věděla přímo z první ruky, jak to bude. Chce to pak říct Chrisovi, aby taktéž věděl, jak se domluvily s rebely. Neřekla mu, že se koná porada, kde budou i oni, protože tuší, že by ji nepustil nebo pustit nechtěl. Teď, když je na ošetřovně sám by ji zadržet nestihl, ale ví, že by k tomu měl komentáře a asi i přemluvil, aby zůstala u něj a raději tam nešla. Proto se tam rozhodla jít, aniž by mu něco řekla. Pozdraví svého tátu s sourozence. Přitom se objímá rukama okolo břicha a dívá se do stolu a nevnímá je, dokud se tu neobjeví rebelové. To se trochu napne a sleduje je upřeným pohledem. To, jak přijde skupinka od Arowen nekomentujte, druhou rebelku taktéž pozdraví .Poslouchá rozhovor pozorně a nezapojuje se do něj. Když ale Cameron chytí Arowen, vykulí oči a zarazí se. Bojí se, jak by to mohla Arowen vzít. Pak se ale začne ale usmívat a stiskne rty pevně k sobě, aby se nerozesmála nahlas.*

*Jde do paláce spolu s Rorym a rozhodně to není nijak příjemný pocit.* Já taky ne. *Přitaká, protože to v ní vře dost kvůli tomu, jak zadrželi Eris.* Nedivila bych se, kdyby nechali postavit křídlo ve tvaru DNA, nebo co jsou schopný vymyslet. *Zamumlá a pak už vejde dovnitř a rovnou jim řekne, že zdravit je nebude.* Aspoň něco máme společnýho, bratránku. *Ušklíbne se a posadí se naproti Wyattovi. Pak střelí pohledem po Heddě, která sem také přijde. Polkne, když jí vidí a pak potřese hlavou.* Kvůli jejich prdelím jsi se málem nenarodila. Tvojí sestru zadrželi a maj jediný štěstí, že jí nestihli nic udělat. *Připomene jí pár z důvodů, proč je nesnáší a proč na ně milá nebude a při zmínce o Eris probodne Sawyera pohledem, protože to v ní kvůli tomu pořád vře. Pak poslouchá Wyatta a počká, než se k tomu vyjádří i Sawyer, než se do toho vloží sama.* Kde mám vzít záruku, že když nechám rebely, aby vám pomáhali, přestaneme útočit na palác a někdo od nás se nakazí, opravdu se mu dostane péče? Věřili byste vy mě v tomhle jen tak, když víte, že vás nesnášim stejně jako vy mě? *Nadzvedne obočí a je zvědavá, čím jí to zaručí.* /Obzvlášť potom, co jste zadrželi mojí dceru./ *Pak už ale uslyší nějaký výkřik a něco, nebo spíše někdo, jí chytne za nohu. Zrovna za tu, na kterou kulhá, takže jí nohou projede bolest, ale zvládne to na sobě nedat nijak víc znát. Pár vteřin uklidňuje své splašené srdce a pak se skloní k tomu prckovi a vezme ho za ruku. Vytáhne ho za ní zpod stolu a koukne se na něj s pozvednutým obočím.* Máš plusový body za odvahu a překvapení. Příště se zkus schovat míň na očích. Při příchodu do místnosti byl vidět tvůj stín. Za tamtim křeslem bys vidět nebyl vůbec. *Kývne hlavou ke křeslu za sebou. Možná za to může její těhotenství, že se rozhodla být na toho špunta hodná, protože přeci jen, děti si rádi hrají, i když tenhle jí nejspíš díky kecům svých rodičů naprosto nesnáší. Jeho rodič se tu ale hned objeví, takže k němu střelí pohledem a hned si vzpomene, že díky němu se dostala tenkrát z mučírny.* Odvážnej po tátovi. *Poznamená, i když jen ona, Rory a Jonas chápou úplný význam těch slov. Pak už se podívá zase na ty dva královský šašky a čeká, co bude dál.*

Když ti budou lézt na nervy hodně, prostě odejdeme. *Poví Arowen a nechce slyšet od Arowen nějaké námitky.* Radši bych chtěl vidět křídlo, kde budou vystaveny jejich nechutný hlavy. *Zamumlá a rozhodně to myslí vážně. Když ejde dovnitř, znechuceně se začne šklebit.* Nic jinýho si ty nechutný ksichty nezaslouží. *Ušklíbne se směrem k Heddě a pak krále i korunní princátko propálí pohledem. Pak pohled zabodne do nejmladší princezničky.* Nic si z toho nedělej, neměla si pokom zdědit dobrý geny, to se občas stane. Ale ve vaší rodině je nechutnost dědičná. *Zavrčí na ní a poté už poslouchá ten rozhovor. Stiskne Arowen ruku a povzbudivě se na ni koukne.* A že ten vir zrovna nepřipisujete na náš krk. *Povytáhne obočí, ale potom už nmje vyruší nějaký capart, kterej chytne jeho manželku za nohu. Když uvidí za jakou nohu ji drží, zamračí se a má co dělat, aby ho nezkopl dolů. Opatrně odkloní jeho meče a hodí pohled na Arowen.* Kdybys ho chtěla nakopnout, nikdo by se nedivil. *Uchechtne se a pak když přijde Jonas, zvědavě si ho prohlédne.* Měli byste si toho rozmazlenýho caparta krotit. Třeba by vám jinal zaběhnul. *Poví bez špetky emocí a pak opatrně do toho caparta štouchne.* Měl bys jít, jinak by si mohl přijít k úhoně. *Řekne o něco vlídnějším hlasem, ale stále je tam nějakýho to znechucení.*

*Poznamená, že je její otec milý jako vždy a sama se na něj ušklíbne.*Oni na rozdíl od vás nás momentálně neuráží. Nebo jste snad slyšeli nějáké nadávky na vaši adresu?*Nadzvedne obočí a pak si sedne na své místo a dá si nohu přes nohu. Přitom sleduje krále a korunního prince. Zeptá se, jestli si jím může být jistá a pozorně je poslouchá. Pka řekne, že jim pomůže a podívá se na svou matku.*Nám už pomohli. Mám dva nakažené. Ještě než jsme sem přišla, domluvila jsem se králem. Už jsme sem šla prakticky jen proto, abych se dozvěděla případné podrobnosti. I když taky netvrdím, že by vaší skupině rebelů chtěli pomáhat. Přece jen se každý chováme jinak. Já už jim věřím.*Pokrčí rameny. Pak už se tu ale objeví ten malý kluk a ona se musí zachechtat.*Vtipnej klučina.*Uzná.*A co moje máma nezmínila nebo si toho nevšimla.. Čouhal ti ven ten meč. na to si příště kromě stínu dávej příště taky pozor. A snaž se, pokud polezeš pod stolem nenarazit do ničí nohy.*Pousměje se na něj,*Je to dítě.*Podívá se na svého tátu.*Co si pamatuju, s Romeem jsme dělali stejné kousky. A nikdy jsi nás za to nenakopl.Tak proč jeho? Ještě nemá rozum.*Brání toho malýho klučinu, protože ji jeho kousek jen pobavil. Když její táta zmíní zaběhnutí pro sebe se ušklíbne.*Že zrovna v tomhle ty poučuješ.*Zamumlá spíše pro sebe.*Takže jsme domluvení. Moji lidem vám pomohou. Víte, jak mě máme kontaktovat. Pak se ještě domluvíme blíže.*S tímto vstane a rozloučí se s nimi. Kývne i rebelům, kteří ji doprovázejí a vydá se na chodbu.*

*Převrátí očima, když zjistí, že jeho táta ví o tom, jak si bere jeho práci.* Nebude se to opakovat. Nech mi tu část práce. Já jsem v pořádku. To ty jsi tady ten, který je nemocný. *Potřese hlavou a pak sklopí pohled, protože se rozhodne říct něco, co se mu moc dobře nahlas neříká.* Je to každej den horší, vidím to na tobě. A já o tebe nechci přijít, tati. *Zvedne k němu krátce pohled.* Tak mě nech ti pomoct. Prosím. Já to zvládnu. Budu v pohodě. Tohle bylo jenom....já ani nevim co, ale prostě nic vážnýho. *Pokrčí ramenem a pak se koukne na Aless.* Jo, to jo. *Přizná nakonec, že by si kafe dal. Jenže moc dobře ví, že teď si musí minimálně na pár dnů dát od kofeinu stopku. Pak už přijdou rebelové a on jenom nadzvedne obočí, když to začne připomínat klasickou hádku rodu Schreave.* Fajn, všichni chápeme, že jsme příbuzný a očividně sdílíme tvrdohlavost, ale svoje rodinný traumata si můžete vyřešit potom. Ne každý z nás má před den na práci válení se po ghettech. *Poznamená a počká, než se usadí a zklapnou, aby mohl začít. Vysvětlí jim, o co tady jde a pak se podívá na svého tátu, jestli ještě něco doplní. Jakmile se Arowen zeptá na nějakou záruku, trochu ho to překvapí. Tohle nějak nestihli probrat, takže musí improvizovat.* Nevím, jak moc je vybavené vaše ghetto. Každopádně pokud vám to bude dostatečnou zárukou, můžeme pro rebely vyhradit celé volné křídlo paláce. Pokoje, pořádně jídlo, péče. Bude to i snazší, až se budou dávat dohromady týmy strážců a rebelů, po kterých se bude pátrat po viníkovi. Každopádně byste museli být schopní všichni přežít v jednom křídle. *Sjede pohledem z Arowen na Saskii, protože pochopil, že se moc nemají v lásce a nejspíš by se po další hodině tady sežrali zaživa.* Takhle si aspoň budeš jistá, že pomoc doktorů se v případě potřeby dostane včas a že se na vás nevykašleme, protože vzhledem k tomu, že se vir šíří vzduchem nenecháme někoho nakaženého jen tak se tu pohybovat, aby nakazil naše lidi. *Pokrčí ramenem a podívá se na svého tátu, jestli s tím nebude mít problém. Trhne hlavou, když uslyší výkřik malého Camerona a pak jenom skáče po všech pohledem a nakonec zavrtí hlavou po otázce Jonase.* Nic se nestalo a už končíme, takže není potřeba tě zdržovat. *Pousměje se na něj mírně a jakmile všichni rebelové odejdou, opře si lokty o stůl a hlavu si složí do dlaní.* Jak hodně špatný to bylo? *Zeptá se do dlaní svého táty.* /Měl jsem ho nechat to vést... Stejně jsem to určitě akorát posral../

*Potřese nesouhlasně hlavou.*Wyatte, skončil jsi na ošetřovně kvůli předávkování kofeinem, nejsi v pořádku.*Namítne.*A práci mi vrátíš.. Ještě než jsem sem přišel jsem si nechal tu svou donést od tebe k sobě. Pak pozdraví Alessiu, která jim skutečně věří, že získají roli v zombie filmu a musí jí taky popíchnout. Na její slova se uchechtne.*To je pravda. Ty by jsi ten konkurz vyhrála. My bychom neměli šanci.*Zazubí se na ni. Pak pozdraví i Camille a následně se zaměří na Arowen a druhou velitelku rebelů. Nechá to vést Wyatta a musí uznat, že by to lépe neřekl. I když Arowen chce pojistku, Wyatt pohotově zareaguje a on se na něj musí usmát. Je na něj pyšný. Když najednou chytna Cameron Arowen, pobaveně se usměje a podívá se na Jonase.*Už končíme, raději odveď Camerona, než tu zajme někoho dalšího.*Řekne lehce pobaveně. Poděkuje rebelům za účast a případnou pomoc a když odejdou, podívá se na svého nejstaršího syna.*Wyatte.. Nikdy bych to neřekl lépe.*Řekne mu upřímně.*Když se tě Arowen zeptala na záruku, zareagoval jsi pohotově a přímo skvěle. Ani jsi nezpanikařil.*Pousměje se na něj.*Podle mě sis vedl přímo skvěle. Myslím, že od teď můžeš už vést porady, co ty na to?*Popíchne ho. Ví, jaké jsou porady šílené a jak je Wyatt nemá rád. Už jen z jeho výrazu jde vidět, že se tímhle baví.*

*Už ho to pod stolem přestává bavit, takže nakonec zamíří k noze velitelce rebelů, za kterou ji chytne a zavěsí se. Jenže tu radost mu zkazí jeho táta, kterého když uvidí, zvedne psí pohled na Arowen a jejího manžela.* Uneste mě! Ja nechci do komnatyyy! *Ohrne spodní ret a zamrká na tátu.* Tati! Nevidíš, že tady mám důležitou práci? *Zavrtí hlavou a tvrdohlavě na něj vyplázne jazyk.* A nikam nejdu. *Zazubí se na něj a pak zvědavě poslouchá slova velitelek rebelů, načež přihmouří pohledem a obě dve si zkoumavě prohlédne.* Vy jste sestry? *Zeptá se jich a pak našpulí rtíky.* Ale nikdo mě neviděl, protože mě nikdo nenapomenul. Ale vezmu si vaše rady k srdíčku! Což bych neměl, protože jste na nás zlé! A útočíte na nás! A jste stejný jako příšery! Měl bych vás probodnout. *Postěžuje si a při vzpomínce na jeho paži se zatřese. Pak vrhne popuzený pohled na Roryho.* Nikdo mě kopat nebude, ne. Ne. Ne. *Napne hlavičku jako největší chytrolín a vůbec mu nevadí, že mluví se třemi rebely. Nakonec se od nohy Arowen odlepí, podleze zase stůl, ale místo toho aby šel k tátovi, stoupne si se založenýma ručkama na hrudi tak, aby všechny viděl.*  Proč řešíte rýmu? Virus je rýma, ne? Nikdo mi nic neřekne! *Zabodne prst do vzduchu a našpulí nespokojeně rty.* A nejsem malej. *Pak gase pohled přesune na rebelky.* A děkuju vám za rady při špionáži! *A zvedne na ně prostředníček, což má pořád zafixované jako děkuji. Nakonec odhopsá k tátovi a ještě se jednou obrátí a všem nadšeně zazubí a nakonec se se smíchem rozuteče, nejspíš, do své komnaty.*

*Dojde do kruhovitého salonu, kde si všimne Camerona a hned ho probodne pohledem.* Camerone, něco jsem řekl. *Procedí naštvaně a pak se podívá na Roryho po jeho doporučení.* O co myslíš, že se několik let snažim? *Protočí očima.* Vaše dceruška jde zase proti vám, takže příklad v rodičovství taky nejsi. *Ušklíbne se a pak poslouchá, co jeho synovi říkají Saskia s Arowen.* Lehkomyslný také. *Doplní její slova, kterým plně může rozumět jen on, Arowen a Rory. Pak už se zamračí na Camerona a povzdychne si, když se začne vyptávat na virus.* Nejsi malej, já vím. Pojď, já ti to vysvětlím jinde, ať tady nerušíme. *Kývne hlavou ke dveřím a pak se lehce pousměje na Sawyera.* Ještě by nám zavřel do žaláře krále. *Uchechtne se a pak už si oddychne, když se k němu Cameron vydá a ukončí tak rodinný výstup.* Camerone! *Zavolá na něj, když se rozběhne pryč a plánuje mu ještě důrazně vysvětlit zvedání prostředníčku.* /Já toho Edwarda zabiju. Proč ho tohle učí?/ *Proběhne mu hlavou a automaticky to přišije svému staršímu synovi.* Ještě jednou vážně promiňte. *Omluví se všem v salonu a přejede přítomné pohledem. Pak už se vydá za Cameronem a doufá, že ho doběhne a nebude ho nahánět zase další hodinu.*

*Když na Arowen vybafne malý Cameron zpod stolu, má co dělat, aby se nezasmála. Pevně stiskne rty k sobě a pak počká, než to dořeší a rebelové odejdou. Zůstane tak v salonku jen se svou rodinou.*Vedl sis dobře Wyatte. Jak řekl táta.*Taky viděla, jak pohotově zareagoval a nenechal se vytrhnout z míry. Stoupne si a ještě ukradne z uprostřed stolu koláček.*Všichni tři byste se měli vyspat, vypadáte hrozně.*Řekne to, co prvně nestihla a pak se otočí k odchodu.*Mějte se.*Rozloučí se s nimi a pak se vydá směrem na ošetřovnu. Protáhlo se to, ale i tak se za Chrisem vydá. Chce ho vidět. Chodí tam každý den a tráví tam většinu dne. Dneska má zpoždění jen kvůli této poradě, kde se vlastně na moc do rozhovoru nezapojovala, ale chce mu to všechno říct.*

To si jednou zřídíme u nás. *Pousměje se na něj ohledně křídla na hlavy Schreave a pak už jsou v salonu, kam přijde i Hedda.* Být jima, radši bych mlčela. *Pokrčí rameny a pak převrátí očima po poznámce Wyatta o rodinných dramatech. Jakmile si vyslechne víc podrobností ohledně toho, proč tu jsou, zeptá se na záruku toho, proč by jim měla věřit. Po odpovědi své dcery se na ní podívá.* Každý se chováme jinak proto, že ty jsi mladá a máš dost malý rozhled. A mám pocit, že jsem se ptala jich. *Kývne hlavou ke královským naproti nim. Už vzdala pokusy o to, se s Heddou usmířit. Jak řekl Rory, Hedda se rozhodla a oni se teď musí pokusit být co nejlepšími rodiči pro Romea a Eris. Poslechne si Wyattův návrh a přimhouří oči.* Souhlasím. Pod podmínkou, že se budu podílet na tom rozdělování do týmů. Přeci jen znám své lidi lépe jak vy a dokážu vám pomoci, aby byly týmy co nejefektivnější. *Počká, než Wyatt přikývne a pak už jí nějaký malý špunt chytí za nohu. Nedá na sobě znát bolest, když jí chytí za nohu, na kterou kulhá. Jak zjistí, ten špunt je synem Jonase, který sem pak přijde a který jí kdysi z mučírny pomohl.* Bezmyšlenkovitost občas dokáže zachránit něčí život. *Zareaguje na jeho slova a pak se koukne na Heddu, která je nespokojená z Roryho poznámkou.* Jenže jste je nedělali na důležitých setkáních a nechytali mě za nohu, na kterou už dvacet let kulhám. A dost se divím, že si na to vzpomínáš potom, co jsi zmizela a několik let se chovala, jako bys nás neznala. *Řekne rychle, i když za to okamžitě schytá kopanec od svého svědomí a místo toho se radši podívá na královské, kteří ukončí dnešní poradu. Zvedne se ze židle a pak se vydá ven ze salonu.* V pondělí tu budeme s kuframa. *Prohodí ještě k Wyattovi, než se svým manželem vyjde ven na chodby a zhluboka vydechne. Rychle zamrká, aby rozehnala slzy. Mrzí jí, jak se k Heddě zachovala, ale má pocit, že ať by udělala cokoliv, už stejně svojí malou holčičku nenávratně ztratila.*

Platí. *Věnuje ji menší úsměv, ale poté už ma na tváři ledovou masku, která skrývá veškeré jeho emoce. Když už sedí, pohledem přelétáva hlavně z jeho manželky na jejich dceru. Byl by mnohem radši, kdyby Hedda seděla s něma, byla s něma a nehájila ty královksý prasata. S povytaženým obočím poslouchá ten návrh, protože když už královští navrhnou, aby rebelové byli v pálaci, musí být vážně zoufalí. Poté pohled přesune na Jonase.* Neříkej, že toho milého činu lituješ? *Uchechtne se a i když by to nahlas nepřiznal, pořád je mu za to vděčný, protože jinak kdo ví, jestli by tady vůbec Arowen a taky Hedda byly. Pohled přesune právě na Heddu a mírně si povzdechne.* Vy jste byli aspoň trošku vychování. *Odsekne, ale hlavně mu jde o to, že jí ten caparat drží za tu bolavou nohu a ln nechce, aby se jeho manželce cokoliv stalo, byť jen jí ta noha zase začala bolet. Pak zase pohled přemístí na Jonase.* Naše dcera je už dospělá, dělá si co chce. A může za to puberta. *Zavrčí na něj a poté už vyjde i s jeho manželkou na chodbu. Když vidí, jak rychle zamrká, mlčky si ji k sobě přitáhne a obejme ji.*

Jsem v pohodě. Byl to výjimečný případ. Už se to nestane. /Doufam./ *Doplní v duchu a pak protočí očima.* Tati. Prosím. *Podívá se na něj starostlivě a v pohledu ukáže, jak moc se o něj bojí. Moc často emoce neukazuje, takže doufá, že tohle by mohlo jeho otce obměkčit. Pak už proberou vše s rebely a on rychle vymyslí i záruku, díky které by mu mohla Arowen věřit. Podívá se na tátu, jestli s tím souhlasí a oddychne si, když vidí, jak se usmívá. Nakonec rebelové odejdou, během čehož přikývne ohledně toho, že přijdou s kuframa v pondělí, takže mají pár dnů na to, vše v tom křídle zařídit a pak si složí obličej do dlaní.* Díky, Cam. Pozdravuj Chrise. Doufám, že bude v pohodě. *Pousměje se na Camille a pak se podívá na tátu.* Takže ti nevadí, co jsem jim nabídl? *Polkne nervózně a pak se pousměje.* Ty víš, že bych je klidně vedl, abys mohl odpočívat. Takže souhlasím. Když už jsi to nabídl, nemůžeš to vzít zpátky. A mam svědka. *Kývne hlavou k Aless, která tu ještě zůstala.* Promiň, za všechny ty starosti, co jsem ti přidělal. *Omluví se mu potom upřímně. Pořád mu není úplně dobře, takže se výjimečně obejde bez své neprostupné masky.*

Středně velký salon postavený tak, aby místnost tvořila kruh. Často se zde přijímají zahraniční hosté a konají porady krále s rádci. Jinak je salon přístupný všem návštěvníkům paláce, pokud se v něm teda nekoná jedna z porad.

*Dnes měl nějaké vyřizování a jelikož se mu pracuje dobře mimo komnatu, rozhodl se využít nějaký ze salónku, které jsou v paláci. Dnes se výjimečně vykašlal na formální oblečení a vzal si na sebe černé tepláky a tmavě šedé tričko, protože papírování není nikdy na krátkou chvíli, atak se chce cítit alespoň příjemně, když už u toho má prosedět několik hodin. Prohrábne si vlasy, čímž si je ještě více rozcuchá a pobere všechny papíry, které mu leží na stole a propisku, načež do druhé ruky popadne ještě hrnek s kafem. Pomalu se rozejde napříč palácovým chodbám a začne hledat místo, které by bylo na dnešní papírování vhodné. Nakonec si zaleze do kruhovitého salónku, v kterém nikdo není a tak naštěstí vypadá klidně. Posadí se do jednoho z křesel, na stolek si položí hrnek s kávou a na nohy si položí podložku a papíry, načež je začne vyplňovat. Na tváři má jemně soustředěný výraz, tudíž u toho trochu krčí obočí.*

*Celý den trávila v posilovně. Když už jí konečně přestaly bolet rány od rebelů, rozhodla se, že nejlepší bude se připravit, kdyby se mělo něco podobného znovu opakovat. Většinu dní teď tudíž tráví v posilovně, kde se snaží co nejlépe vypilovat sebeobranu, boj zblízka, box a další různé hmaty a podobně, které by jí mohly v budoucnu pomoct. Ví, že o ní má Keenan strach, ale konečně ho přemluvila, aby souhlasil s tím, že může spát zase u sebe v komnatě. Tudíž jí ráno nic nebrání tomu, aby se oblékla do sportovního a večer nikdo nehlídá její příchody, které většinou vypadají tak, že sotva plete nohama a není schopná skoro ničeho díky únavě. Často díky cvičení zapomíná i normálně jíst, takže na ní jde poznat úbytek váhy, který ale ona nijak moc nevnímá. Nebo to aspoň vnímat nechce. Právě teď se z posilovny vrací zpátky do své komnaty. Na sobě má černé legíny s vysokým pasem a černý sportovní top, který odhaluje pokožku na břiše. Ta se leskne potem. Cestu do komnaty se rozhodne vzít zkratkou, která vede přes kruhový salon. Ten má dva vchody, díky čemuž propojuje dvě chodby a člověk to tudíž nemusí obcházet. Zrovna tahle zkratka je jedna z nejjednodušších na objevení. Ona zná i jiné, které využívají tajných chodeb, ale žádnou momentálně nemá po cestě. Jakmile do salonku vejde, všimne si, že tam sedí ještě někdo jiný. V první vteřině ho nepozná díky teplákům a rozcuchaným vlasům, ale pak jí dojde, že je to její snoubenec, který je nejspíš ponořený do další salvy práce.* Bože, další várka unudění k smrti? Aspoň sis vybral pohodlný tepláky. V těch se ti pak v rakvi bude hezky ležet. *Uchechtne se.* Kdy ses naposledy česal? *Nakloní hlavu mírně na stranu a pak se sveze do křesla vedle něj, protože už se jí začaly dost klepat nohy a ona by nevydržela dýl stát.* Celej den koukáš do těch papírů, nebo jsi taky zvládl i nějakou zábavu? *Zajímá se.*