Kruhovitý salón

*Měla ráda snad všechno jídlo a nepohrdla ničím.* Tak takovou dobrotu si nenechám ujít. *Usměje se a jeden si vezme. Selekce byla poněkud originální tradice. Už jenom v tom že její konání bylo docel nepravidelné. * Vzala si tátu a ten byl šestý. *Slovo byl už tady bylo poněkud v horším významu. Svého otce ani nepoznala. Vždycky jí to mrzelo a chtěla by ho poznat. Umřel snad ještě před tím než se narodila. To už ale nechtěla rozebírat* Zřejmě fyzika. Je o tom jak funguje svět a vědět jak funguje svět je dobré. Všechno vám postupně do sebe zapadá. Vít proč vychází slunce, co způsobuje příliv a odliv a příkladů by se dalo vymyslet nekonečno. *Trochu se nad tím zamyslí, ale teď na to nebyl čas.* Trefná otázka a jistě pro vás důležitá. U mě to je asi jednoduší než u jiných dívek. Já na tohle mám čas jenom chvíli z celého dne a nikdy to nebylo něco čemu bych se mohla naplno věnovat. Kdybych byla královna bylo by to stejné. Zůstalo by to jako koníček na pár volných chvil. *Řekne mu upřímně. Byla zvyklá takhle fungovat. Čas na tohle měla tak když čekala na zákazníky v taxíku a hodinu předtím než usnula. Ted takhle to bylo poslední dobou.* Tak už vím kam se podívám první. Děkuji za typ. *Usměje se. A chápe že nemá na ní víc času. Má tu spoustu dalších dívěk.* Jistě. Hezký zbytek schůzek. *Popřeje mu a pak odejde ze salonku.* /Nedopadlo to zas tak špatně./

*Po včerejších schůzkách byl i přes neustálý přísun kofeinu tak vyřízený, že se vzbudil dneska přibližně před hodinou. Nikdy by nevěřil tomu, že Selekce bude AŽ tak náročná, ale už teď toho má dost a nejradši by to celé odvolal. Ale ví, že nemůže, zná své povinnosti a navíc ví, že ty dívky za nic nemůžou. Takže si dá hrnek kafe, které ho uklidní, nabudí a pomůžou mu všechny nepříjemné pocity potlačit. Nechce svým rozpoložením ovlivňovat, jak proběhne setkání s nějakou z dívek, takže se snaží být v co nejlepší náladě. Rychle se dá dokupy, aby nějak vypadal, učeše si vlasy, které si stejně za chvíli zase rozcuchá neustálým nervózním prohrabováním, hodí na sebe oblek a vydá se zkontrolovat kruhovitý salon, kde má dnes první setkání konkrétně s lady Rio. Na sobě má tmavě šedý oblek a pod sakem má ještě i vestu, aby působil upraveněji. Bílá košile je prakticky neměnný základ a vše je doplněné červenou kravatou a kapesníčkem v náprsní kapse. Je oblečený podobně jako na ples, ale nevadí mu to. Obleky má rád a k jeho postavení prostě patří. Formální oblečení mu nevadí, zvykl si a navíc pak působí více jako gentleman. V salonu se nachází stejně jako včera jenom dvě křesla naproti sobě, jedno pro něj a druhé pro účastnici. Vedle křesel je stůl plný všelijakého občerstvení. Od sladkého po slané, různé nápoje, kromě alkoholu. Dívky si skutečně mohou vybrat dle libosti. Ještě si nervózně poupraví oblek, aby nebyl někde zmuchlaný a odolá tiku si hned začít prohrabovat vlasy. Místo toho si v hlavě přehrává různé scénáře, vzorce a rovnice toho, jak by dnešní schůzky mohly dopadnout.*

Je to ako splnený sen. *Odpovie komorným, keď sleduje svoj odraz v zrkadle. Nemá na mysli pobyt v paláci, princa a ani komnatu, do ktorej by sa jej vlastná izba zmestila dvakrát, ale svoje šaty. Už ako malé deco snívala o tom, že jej niekto vyrobí šaty utkané z kvetov. Jej komorné to previedli do dokonalosti. Na modrú látku šiat vyšili desiatky sedmokrások, takže to vyzeralo, ako by pripravila celý Midston o ich populáciu. Najradšej by sa teraz vykašľala na stretnutie s princom, radšej sa prešla do záhrad a len by sa tam v tých šatách točila.* /Prečo by si to vlastne nemohla spraviť?/ Koľko mám ešte času? *Pýta sa komorných, postaviac sa zo stoličky. Prejde k oknu. Je úžasné, že výhľad z jej izby je rovno do záhrad. Keď počuje, že ešte ju pred stretnutím čaká polhodina, nadšene sa usmeje. Poďakuje sa komorným, z nôh si skopne lodičky, chytí ich do ruky a rozbehne sa pod chodbách až do záhrad. Cestu nájde ľahko - veď prvé, čo po príchode spravila, bolo, že trielila priamo tam. Keď vyletí z dverí, prejde s bosými nohami do zelenej trávy, topánky odhodí vedľa seba a začne sa točiť ako nejaká rusalka. Ak by ju niekto pri tom načapal, asi by si myslel, že utiekla z blázinca, ale jej by to bolo ukradnuté. Po pár minútach ju to prestane baviť a hlavne - dochádza jej kyslík v pľúcach. Preto sa hodí do trávy, pokúšajúc sa upokojiť svoj dych a nezamýšľajúc sa nad tým, že jej šaty namiesto modrej nakoniec budú zelené. V tej chvíli jej niečo padne do očí - malé biele kvietky ukrývajúce sa v pralese zelene.* Bellis parennis! *Vydýchne, ako by práve pred ňu niekto postavil pohár zmrzliny a prejde rýchlo k nim, najskôr nežne pohladiac ich okvetné lístky a potom ich začne trhať. Jednu za druhou si kvety začne vpletať do drdolu. Z tejto činnosti ju však preruší odbitie hodín. Z úst jej vyletí nejaká kliatba. V portugalčine. Mešká na stretnutie s Aaronom! Namiesto toho, aby sa tam rýchlo rozbehla, skloní opäť k tráve a natrhá rýchlo kyticu sedmokrások. Bleskovo popadne svoje topánky a ako olympijský šprintér sa vydá smerom k salónu. Nestačil by jej ani Usain Bolt. Pred dverami, červená v tvári a s pokazeným účesom, z ktorého jej trčia uvoľnené kučery, sa pokúša vydýchať a zároveň sa obuť. To sa jej našťastie podarí, hoci s topánkami na nohách stále vyzerá, ako by si pomýlila dvere a teraz práve zameškáva sabat čarodejníc. Narovná sa a so sebavedomo zdvihnutou bradou sa vnorí do miestnosti, a to i napriek tomu, že si dobre vedomá, koľko mešká.* /Bežne nechávajú ľudia princa čakať?/ *Premýšľa, pri čom jej až potom pohľad padne na neho. Necíti žiadny ostych, kolená sa jej netrasú a oči hanblivo neklopí k zemi. Strach jej bol vždy cudzí. Namiesto toho sa zoširoka sa usmeje a zamieri k nemu.* Prepáčte, že meškám, hm... *Zamyslene si priloží prst na bradu a tvári sa ako filozof pred tým než vypustil z úst, že zem je doska.* Výsosť? Veličenstvo? Veľkováženosť? Vznešenosť? Excelencia? /Nie je to kňaz, Rio! Neprišla si sem k nemu sa spovedať z hriechov a určite na tom stolčeku nemá prichystanú čašu so svätenou vodou. A určite ani po celý život nedržal celibát./ ... alebo jeho Lordstvo? *Blúdi v mysli, snažiac sa nájsť správne oslovenie, pretože pravidlá etikety sú pre ňu španielska dedina a guláš do kopy. Keď stojí pri princovi, tak k nemu natiahne ruku s kyticou sedmokrások. Ani si neuvedomí, že jej dlaň má zelenkastý nádych.* Bellis Parennis z čeľade astrovitých. * Prednesie ako botanik z kráľovskej akadémie. Počká, či si ich vezme alebo nie, a až potom jej ruka spadne späť k telu.* Máte tu v skutku krásne kusy. Sú liečivé, čo v tejto čeľadi celkom nezvyčajné. Napríklad chryzantéma. Ak by ste vypili čaj z nej, čakajú Vás depresívne stavy, triaška, teplota, zvracanie a brušná chrípka. *Informuje ho, ako by jej naozaj záležalo na to, aby sa náhodou neotrávil pri večernom objedaní okrasných rastlín v záhrade.* Viem, že viete, že nič také sa jesť nemá. Nie ste predsa králik. *Dodá s malým úsmevom, aby ho náhodou neurazila. To by asi bolo zlé. Má rada hlavu na svojom krku. A potom si niečo uvedomí, pri čom trochu stlačí obočie do tenkej linky.* Nie ste alergický na peľ rastlín, však? *Pýta sa starostlivo, pri čom musí odolať nutkaniu k nemu prísť, odtiahnuť mu ústa od seba a skontrolovať, či sa mu nezatvárajú dýchacie cesty. Bola by nerada, ak by sa tu pred ňou zložil na zem v anafylaktickom šoku. Možno by vedela, čo s ním spraviť. Veď aký veľký rozdiel môže byť medzi prvou pomocou dusiacemu sa psovi a dedičovi kráľovskému trónu? Zadíva sa na jeho nos.* /Až na to, že princ nemá ňufák a papuľu.../

*Pohledem těká k hodinkám, které má na levém zápěstí a trochu stáhne obočí, když se ručička stále vzdaluje od třetí hodiny, kdy se měl setkat s lady Rio. Nechá si zavolat jednoho strážce, který hlídá vchod do salonu, aby setkání mohlo proběhnout kompletně v soukromí.* Nemáte nějaké informace, že by se lady Rio neměla dostavit? *Povytáhne obočí. Jenom doufá, že se jí nestalo nic chvíli potom, co sem přijela. Než strážci po jeho negativní odpovědi stihne doříct příkaz, aby jí našli a pak mu dali vědět, jestli je v pořádku, zmíněná dívka se objeví ve dveřích. Mávnutím ruky pošle strážce zase na chodbu před dveře a pak už věnuje plnou pozornost pouze lady. Koutky jeho rtů se stočí do menšího pobaveného úsměvu, když z ní létají různá oslovení a je zvědavý, na co všechno si ještě vzpomene.* Stačí Aaron. *Zarazí jí po chvilce. Překvapí ho, když mu podá kytici sedmikrásek, kterou si od ní vezme.* Květiny ze zahrady, která patří mě a mým rodičům. Rozhodně nejoriginálnější dárek za poslední čtyři roky. Překonal vás leda pokus mé sestry o to darovat mi jednorožce. *Zhodnotí pobaveně.* To jsou hodně blahodárné účinky. *Pokýve naoko vážně hlavou a nakonec jí jen lehce potřese, protože tahle dívka je zatím nejšílenější. Ne, že by mu to přímo vadilo..* Ne, jedním z mých koníčků bylo každý večer chodit po zahradách a ochutnávat, co nám tu roste. Teď jste mi zkazila večery. *Pronese zklamaně, ale rty mu cukají do pobaveného úsměvu. Pobavení je znát i v jeho očích.* Ne, nejsem nebojte. *Ujistí jí a rukou pokyne ke křeslu.* Posaďte se a klidně si nabídněte něco z občerstvení. *Usměje se na ní mile a sám se usadí do svého křesla. Sedmikrásky zatím položí na područku, aby je nemusel furt držet v ruce.* Takže, lady Rio... mám za to, že studujete veterinu podle přihlášky... A nebo došlo k omylu a jste botanik? *Zajímá se.* A pak jenom drobnost... Víte, že adeptka na budoucí královnu by měla chodit v čas, aby jí budoucí král nemusel dávat hledat po celém paláci? *Nebere to jako výtku, není na ní naštvaný. Nikdo není dokonalý a on se do nich snaží vžít. Je rozdíl mezi normálním životem a tom v paláci. Jde jen o menší popíchnutí a zároveň snahu vysledovat její reakci na to, že by mohla být královna.*

*Nezamýšľa sa nad tým, aký dojem urobí na princa a už vôbec neľutuje fakt, že sa zdržala v záhradách v jej nových, dokonalých šatách pri ničení palácovej flóry. Preto na nej nebadať známku zahanbenie či výčitiek, keď predstúpi pred jeho illejskú exelenciu so sedmokráskami vpletenými do vlasov a rukami zelenými už od spomínanej trávy. Namiesto toho sa na neho usmieva a zároveň si ho prehliada, ako by bol nejakým zaujímavým živočísnym druhom, ktorý zatiaľ nestihli popísať. Nie každý deň sa obyčajné dievča z Bonity stretne s niekým, komu v žilách koluje modrá krv.* /Nie doslovne. Ak by to tak bolo, tak by to znamenalo, že všetka jeho krv stratila kyslík a je mŕtvy./ *Po tom, ako ju vyzve, aby ho oslovovala menom, tak sa jej zatrasú kútiky úst a v očiach sa jej zjaví pobavená iskra.* Takže Aaron. *Jeho meno sa jej zkotúľa z jazyka a tvári sa, že počuje prvý raz v živote. To však nie je pravda.* Rio. Ale to asi viete, nie? I keď pri nás všetkých, čo prišli do paláca,  by ste nám mali nechať na čelo napísať naše mená. Bolo by to asi pre vás jednoduchšie. *Skúmavo sa na neho zadíva.* A človek by si myslel, že si potrpíte na celom výpočte Vašich mien. Len nedávno som zistila, že ich máte hneď niekoľko. Vlastne aj väčšina živočíšnych a rastlinných druhov by sa mohla ísť zahrabať pod čiernu zem. *Podpichne ho, hoci on za nádielku mien rozhodne nemôže a keď označí jej darček za najoriginálnejší, tak sa jej úsmev ešte rozšíri. Nakloní hlavu mierne do boku, pri čom jej uvoľnené vlasy z drdolu spadnú do tváre.* Hm, takže tvrdíte, že som vás okradla? *Pýta sa ho, pri čom si pramene vlasov odfúkne z tváre.* A viete o tom, že jednorožce v podstate naozaj žijú? V Afrike alebo v Ázii. Sú šedé a roh majú namiesto nosa. Ale bolo by rozhodne zaujímavé, ak by ste sa rozhodli v paláci ubytovať nosorožca. Zo začiatku roztomilé a neskôr nebezpečné pre tých, čo sa mu nezdajú sympatický. *Jej výraz o niečo zvážnie, ako by sa chystala povedať niečo veľmi dôležité, čo by mu mohlo zachrániť život.* Len ho neskúšajte, prosím, potom natierať na ružovo alebo z neho urobiť pegasa. Bola by to posledná vec, ktorú by ste kedy spravili. *Vystríha ho, pri čom sa zas presunie ku komentovaniu jeho možnej smrti alebo minimálne otravy. Nevie, čo sa to s ňou dnes deje. Väčšinou nemá takúto fatalistickú náladu a nehrá sa na vešticu, ktorá ľuďom predpovedá smrť. Ale tak mať na hlave korunu ešte neznemená, že človek dostal aj kráľovskú nádielku rozumu. Pri ďalších slovách si ho premeria a z hrdla sa jej vyderie uvoľnený, znovivý smiech, keď si Aarona predstaví, ako poskakuje po záhrade a obhrýza kríky.* To mi je naozaj ľúto. *Povie hrane tragicky.* Ale ak by ste chceli po svojom degustovaní bylín, rastlín, kríkov, polokríkov, drevín a stromčekov odporúčala by som echinaceu, púpavu lekársku, mätu priepornú alebo šalviu lekársku. *Žmurkne na neho s hravým úsmevom, pri čom sa na jeho vyzvanie sa pozrie na stolík s občerstvením.* Páni. Čítali ste niekedy Karlíka a továreň na čokoládu? Myslím, že nejako takto to tam mohlo vyzerať. *Zamyslene si položi ruku na líce, pri čom sa rozhoduje, čo z toho ukradne. Naozaj vyzerá, ako niekto, kto by na ten stolček najradšej primontoval kolieska a odtlačil si ho do izby. Nakoniec si na tanieri vezme čokoládový muffin.* Viete o tom, že ak nás budete takto vykrmovať, tak v paláci budete  musieť všetky dvere zmeniť na dvojkrídlové, lebo sa vám tu budeme  gúľať ako bowlingové guľe? *Pýta sa pri čom sa konečne posadí do kresla. Prekvapivo - nie ako nejaký divoch, ale skôr s eleganciou lesného elfa, čo sa rozhodol ísť na prieskum k ľudskej rase. Ruky si zloží v lone, ale jej pohľad zas zaletí k princovi. Nie je to neznesiteľný suchár, ako si pôvodne myslela. To je bezvýznamný plusový bod. Pred tým, ako mu odpovie, si odhryzne z muffinu.* Ak vám zmizne hradný cukrár, vôbec sa nemusíte viesť pátranie smerom ku mne. Ja som ho rozhodne neuniesla. Čestné skautské. *Dokonca pred seba zdvihne zafúľanú rúčku, ako by skladala nejaký sľub. A potom pokrúti hlavou.* V prihláške vás neoklamali, drahý Aaron. Študujem veterinu a starostlivosť o zvieratá, ale môj otec je botanik. Skoro celé detstvo som spolu s ním behala po Illey a niečo z toho sa na mňa nalepilo. Niečo ako výprava Indiana Jonesa, ak by so sebou ťahal aj svoju dcéru .Navyše náš dom v Bonite vyzerá ako obrovský skleník. *Je vidieť na nej, že svoj domov zbožňuje, pretože presne tak sa tvári.*  A nemyslím si, že človek sa nemôže vyznať len v jednej oblasti. Svet je tak krásne a čarovné miesto, že nikdy sa neminú veci, ktoré by človek mohol objaviť alebo spoznať. *Zhodnotí s malým úsmevom, pri čom si zas odhryzne z muffinu.* Vy tiež máte niekoľko záľub, nie? Nebaví vás len princovanie, prehŕňanie sa v papieroch a schvaľovanie nejakých vyhlásení, či? *Opätuje mu otázku.* A tiež som si priviezla so sebou mláďatko Panthera tigris tigris, teda tigra bengálskeho. Ak mi neveríte môj odbor, čo som študovala. Môžem vás predstaviť. *A keď počuje, že je adeptka na budúcu kráľovnú, musí potláčať smiech. Nemalo by jej to asi prísť tak vtipné. Našťastie to zakryje odkašľaním si. To, že tu pred ním sedí - tak to je všetko len prehratá stávka.* Ospravedlňujem sa, ale nie je to tak úplne moja vina. Mátu príliš fascinujúcu flóru, ktorá človeku ľahko ukradne veľa času.

Mám dobrou paměť. Není potřeba vám ničit čela nějakými nápisy. Ovšem kdybyste to sama preferovala... *Pokrčí rameny. Hádá, že tahle dívka patří mezi ty, které pro srandu udělají všechno a klidně jí podá černou fixu a zrcátko, aby si ten nápis mohla doopravdy vytvořit. Je zvědavý, jestli by se jí to povedlo napsat tak, aby to mohli přečíst lidi, kteří na ní koukají, nebo by se jí to povedlo splést a měla to zrcadlově otočené.* Schválně jestli zvládnete všechna ta jména vyjmenovat, když už jste zvládla tak dlouhý výčet titulů, které mi nepatří. *Uchechtne se. Má dost jmen, ale to je v královských rodinách běžné, navíc všechna používá jen při oficiálních akcích. Jinak je to prostě Aaron Schreave. A to není zas tak těžké.* To jste řekla vy. Já bych řekl, že... *Sklouzne pohledem ke kytici ve své ruce.* Jste je navrátila ve vcelku dobrém stavu. *Zazubí se na ní nakonec.* Doporučíte mi zde chovat něco, co by vás mohlo zabít? *Zvolí se šibalským úsměvem tuto formulaci. Je zvědavý, jestli se dívka umí skutečně urazit, nebo to bude dále brát jen jako pošťuchování. Jak by totiž on mohl někomu, obzvláště nosorožci, připadat nesympatický?* Dobře, aspoň vím, co my dva spolu podnikneme. Budeme degustovat zahradu. *Samozřejmě se v tom nenechá namočit samotný, aspoň mu usnadnila rozhodování, kam jí v budoucích týdnech pozve.* Většina dveří dvoukřídlých je a pak je tu taky posilovna. Takže nebojte. Taky miluju sladké a řekl bych, že kouli nepřipomínám. *Zhodnotí pobaveně a sám se natáhne po čokoládovém koláčku, který miluje.* Hlavní cukráře si moc dobře hlídáme. Nebyla byste první, kdo by to zkusil. Ale radši to nedělejte.. Byla by škoda vám za to muset setnout hlavu. *Mrkne na ní a usměje se jako naprosté neviňátko, kterým také i je.* To máte pravdu. Spíš mě překvapilo, že jste mluvila hlavně o květinách a ne o něčem z oboru, který studujete. Veterina je vcelku složitý obor.. Jak to rozhodnutí studovat jí hodnotíte teď? Měnila byste nebo ne? *Zajímá se zvědavě.* Baví mě vědy. Matematika, chemie, biologie, fyzika.. Všechno stojí na základě vzorců a rovnic. *Tohle je něco, co málokdo chápal, ale na čem stál celý jeho svět.* Mládě tygra? *Nadzvedne překvapeně obočí. Ale co se diví... Jeho táta ho choval v jeho věku taky.. To jenom on zůstal u křečka, kterého jako jediné zvíře povolila máma, když byl malý.* Rád se seznámím. Můžete ho vzít na naši degustaci. *Pokrčí rameny s úsměvem.* V pořádku, není potřeba se omlouvat. Chápu, že tu toho pro vás musí být spousta nového.

*Pobavene sa usmeje. Naozaj by bola schopná si na čelo svoje meno napísať. Veď čo je na tom? Len trocha atramentu, ktorý sa dá zmyť. Horšie by to ale bolo s tetovaním. Na to by si sa už asi ukecať nenechala, hoci má svoje meno veľmi rada. Kúsok sa predkloní, pri čom jej zas neposlušná kičera ujde do tváre.* Ale vy by ste sa mali, ako gentlemen s kráľovskou výchovou, sám ponúknuť, že si tam to meno spolu so mnou napísali a nenechať v tom úbohé dievča osamotené. Najlepšie postupne vo farbách dúhy. *Zazubí sa na neho, pozorujúc jeho čelo, ako by si tam už predstavovala svoj umelecký výtvor, ktorý by  však nestál ani za deravý groš. Maľuje a kreslí totižto ako dieťa zo škôlky. A pri menách ich rozhovor zostane aj naďalej, ale to asi k zoznamovaniu patrí, nie?* Aaron... Henry... Walter... Schreave. *Vymenuje jeho mená, ale dá si na čas a každé vysloví ako súťažiaci vo vedomostnej súťaži.* Ani ja nemám najhoršiu pamäť. Ak odmala dostávate do hlavy latinské názvy, nie je ťažké si tam uložiť i to vaše. Napríklad je možno až jednoduché oproti takému... *Na moment sa zamyslí, pátrajúc, vo svojej hlávke po nejakom krkolomnom názve z fauny a flóry. Nakoniec sa jej zablysne v očiach a ak by to bolo možné, nad hlavou sa jej rozsvieti pomyselná žiarkovka.*  Parastratiosphecomyia stratiosphecomyioides. Pod takým menom by ste našli muchu, čo si poletuje v Thajsku. Čo by ona vymenila za vaše tri mená? *A potom ho obviní z toho, že z nej v ich krátkom rozhovore urobil zlodejku. Nie je si istá, ale nikde nebola postavená tabuľa - zákaz trhania sedmokrások. Je ale pravdou, že ona by ju asi prehliadla a aj tak by ich nežnej krása nedokázala odolať. Po * Ale určite Vás to muselo potešiť, hoci sa skôr tvárite, ako by som bola slimák, čo na tú záhradu zaútočil. Predsa len, princovia skôr kvety venujú, ako ich dostávajú, nie? *Pýta sa ho zvedavo, ale je pravdou, že to neplánovala. Bol to len spôsob, akým si skúsiť vyžehliť jej meškanie. A asi úspešné, keďže ju zatiaľ neposiela si baliť kufre. Jej obraz o členoch kráľovskej rodiny pozostáva len z  kreslených knižiek a rozprávok. Preto si nie je úplne istá. Podoprie si hlavu rukou a zasmeje sa.* Och, to sa mýlite. Mne by neublížil. Skôr by ste sa mi mali snažiť zapáčiť, aby ten nosorožec sa nerozhodol naháňať vaše kráľovské pozadie. *Mierne nakloní hlavu do boku s iskričkami v očiach.* Ako rýchlo vlastne dokážete utekať, Aaron? *Obráti poznámku voči nemu, čo jej nerobí absolútne žiadny problém, keďže ona je stelesnením pozitivity, optimistickosti a veselosti. Uraziť sa? To by sa musel snažiť oveľa viac. Celkom vážne pokýve hlavičkou, nad plánom, za ktorý je asi z časti zodpovedná ona.* Takže ma zoberiete do záhrad na večeru z okvetných lítskov? *Pousmeje sa, ale je na nej vidieť, že sa tomu nápadu nebráni. Ona je naozaj schopná sa nechať prehovoriť ku každej hlúposti.* Páni, to ani nebudem vedieť, čo si z tak veľkej ponuky vybrať. Ale niečo také sa neodmieta. *A keď prehlási, že sám guľu nepripomína, zahryzne si do spodnej pery, aby potlačila smiech a zadíva sa na jeho brucho, ktoré je pravdepodobne ploche.* No neviem, neviem. Čo ak pod tou košeľou skrývate pivný pupok? *Zas zdvihne pohľad k jeho tvári a šibalsky sa úškŕňa. Je jasné, že pud sebazáchovy jej do vienka nadelený nebol. A potom si povzdychne - zničene, skormútene a hlavne je to zas len hra.* Zlomili ste mi práve srdce, Aaron. Takto mi prekaziť únos vášho cukrára. *Pokrúti nad tým sklamane hlavou, pri čom sa pokúsi svoje neexistujúce sklamanie utopiť v dokonalom muffine, čo jej z princovej ponuky nakoniec skončil v rukách.* To máte pravdu. Možno to na prvý pohľad vyzerá zložito, ale keď vás niečo baví, tak to vám to ani tak zložité nepripadá. Vždy ma zaujímala príroda. Zvieratá, rastliny a všetko okolo je jednoducho fascinujúce, ale ako veterinárka by som mohla zvieratám aj pomôcť.  *Vysvetlí z akého dôvodu mu dala prednášku o latinských názvoch rastlín a nie o tých zo zvieracej ríše.* A nie, nemenila, teda... ja by som sa najradšej venovala čo najviac veciam, ale bohužiaľ som ešte neprišla na spôsob, akým sa naklonovať. Inak by som mala povolaní hneď niekoľko. *Dodá a potom ho zvedavo počúva, čo z neho vypadne. Prekvapene nadvihne obočie, ale potom sa jej pery zvlnia v úsmeve.* Tak vidíte. Aj vy ste princ a šialený vedec zároveň. Netreba sa škatuľkovať len k jednej veci. I keď si myslím, že vy ste asi museli vynájsť spôsob, pri akom budete na niekoľkých miestach zároveň. Ako inak to stíhate? *Zaujíma sa a potom sa konečne dostane k tigrovi.* Praxovala som v ZOO popri štúdiu a pri vrhu tigrica bohužiaľ neprežila. Zostalo len malé mláďatko a ja som sa oň starala už od začiatku. Keďže nepoznalo mamu a trávilo najviac času so mnou, nedokázala som ho tam nechať a malý Scar sa išiel pozrieť do paláca spolu so mnou. *Vysvetlí z akého dôvodu tigra priniesla do paláca. A potom sa zas pousmeje. Zdá sa, že jej niečo radosť a veselosť len tak neukradne.* Ale za to vám môžem sľúbiť, že Vás nabudúce za sedmokrásky nevymením. Vyzeráte v celku zaujímavo.

Příště nějaký fixy přinesu a můžeme spolu tvořit. *Pokýve hlavou s pobaveným úsměvem.* Moc lidí by to dohromady nedalo, máte můj obdiv. *Řekne upřímně s úsměvem, když dá dohromady všechny jeho jména. Ne, že by jich bylo nějak extra moc, ale stejně je ne každý zná. Nazvedne obočí, když slyší ten shluk písmen, která nedávají žádný smysl, jak plynule splynou z jejích rtů.* Ještěže nejsem moucha. *Zkonstatuje pobaveně.* Chcete dát při večeři v zahradách i závod? Ne, že bych byl domýšlivý, ale troufnu si říct, že bych vyhrál i s oblekem na sobě. *Prohlásí pobaveně, když se ho zeptá, jak rychle dovede utíkat.* Jo, to je pravda. Ta možnost někomu pomoct je krásná věc. Sám to znám zase ze své pozice. *Přikývne. To měl na svém titulu nejradši. Rád pomáhal druhým a snažil se to dělat co nejlépe. I sám chodil vypomáhat do střediska pro chudé.* Jak to stíhám... no... díky kofeinu a omezení spánku na minimum. *Přizná bez nějakých vytáček. Byly dny, kdy nešel spát vůbec, ale tak se holt už naučil pracovat a lépe to neuměl.* To je od vás pěkné. Rád ho někdy uvidím. *Taková zvířata ho fascinovala a chce vidět to pouto, které si mezi sebou vytvořili. Určitě to bude zajímavé.* Vcelku zajímavě? To budu brát jako kompliment nejvyšší ligy. *Zazubí se na ní a zároveň i zvedne ze sedu.* Ale je mi líto. Budeme muset končit. Musím na další schůzku. Moc se ale těším na další setkání. *Vezme její ruku, kterou políbí na hřbet a pak si uvolní košili zpoza kalhot a navede její ruku pod ní na nahou kůži na vypracovaném břiše.* Neboj, žádná schovaná koule. *Mrkne na ní a ani si nevšimne, že přešel na tykání. S pobaveným úsměvem se zase narovná a vydá se do vedlejšího salonu, kde se dá do pořádku.*

*Nad tým, že je tak odvážny, aby jej dovolil sa priblížiť s fixkou k jeho tvári, sa musí uškrnúť a prikývne. Hneď jej napadá niekoľko kreatívnych spôsobov, ako mu tvár ozdobiť a pridať k menu Aaron ište iné zaujímavé prvky. Len už začína premýšľať nad tým, ako dlhé jej stretnutie s princom nabudúce vlastne bude. Ochutnávanie záhradných bylín, maľovanie na tvár, závody, predstavenie tigra - to tam budú spolu od východu slnka až k jeho západu? Nie, že by jej to vadilo. Hrdo nadzvihne bradu a premeria si, ako by pochybovala o jeho schopnostiach ju predbehnúť.* Pokojne mi na nohu zaviažte aj balvan a aj tak vás predbehnem. *Oznámi mu so širokým úsmevom, ktorým naznačuje, že aj v takej prktotine ako sú závody v záhrade s ňou nemá šancu.* A ak prehrám, tak vám aj pokojne splním nejaké želanie. *Dodá po chvíľke, pretože si je istá, že jeho nohy vychované v kráľovskom páperí nemajú šancu. A jeho slovami nemôže inak ako súhlasiť.* Presne tak. A zvieratá tú pomoc potrebujú dvojnásobne, lebo sa samé nedokážu ozvať a pomôcť si sami. *Dodá s tento raz celkom vážne - bez pobavenia v hlase, čo sa nieslo v jej tóne po celý čas ich rozhovoru.* Takže ste závislý na kofeíne? *Spýta sa, ale istým spôsobom mu rozumie. Občas sa začítala do nejakej knihy, či už z botaniky alebo zoológie, a zrazu boli dve ráno a o 4 hodiny musela vstávať na prax do ZOO.* Občas si človek želá, aby mal deň hodín 48 namiesto 24. Potom by ste sa stihli aj vyspať. *Dodá, nakoniec, pri čom uzná, že sa jeho zaujímavosť vyrovná rozkošným sedmokráskam. Pery sa jej zvlnia v malom úsmeve.* To by ste mali. Bežne ľudské bytosti pred zvieratami a rastlinami neuprednostňujem. *Dodá skoro až dôležito, pri čom na jeho ďalšie slová len pokýve hlavou. Celkom ju prekvapí, ako rýchlo ten rozhovor prešiel a že sa nenudila. No rámec prekvapenia sa absolútne nedá porovnať s tým, čo ju čaká ďalej. Aj ona sa postaví, pri čom mu dovolí, aby si zobral jej ruku a ako pravý princ z nejakej rozprávky sa s ňou rozišiel. Chce už niečo povedať a zas sa usmiať, ale on jej ruku nepúšťa a namiesto toho sa jej ruka ocitne na mieste, ktoré dnes rozhodne preskúmavať nemala. Oči sa jej rozšíria prekvapením, keď sa pod prstami cíti jeho vypracovanú hruď. Pozrie sa na jeho brucho a ako zviera jej ruku a zas k jeho tvári. Ten údiv a zarazenie sa  však rýchlo vyparia a ona sa rozosmeje.* A tak mne už nezostáva nič iné ti veriť, že žiadny pivný pupok neexistuje, Aaron. Ale je sladké, že ti tak záleží na tom, aby som si to o tebe nemyslela. *Teraz po paláci môže šíriť len klebety o tom, že princ má železný hrudník a rozhodne tam pneumatika nie je. Viac mu už nepovie, len sleduje, ako odíde. Nad jeho konaním pokrúti hlavou zo strany na stranu - neveriacky sa zasmeje a potom sa aj ona vydá preč z komnaty. Dnes zistila veľa vecí. To, že princ má zmysel pre humor a že rozhodne nebude gay, ako si namýšľala podľa vyumelkovaných fotkách v časopisoch.*

*Dojde opět do tohoto salonu, kde má mít další dnešní setkání. Už je z toho všeho docela utahaný, ale nedává to na sobě znát. Nechce tím ovlivňovat schůzky s účastnicemi, aby je mohl pak objektivně zhodnotit a shrnout. Na sobě má tmavě šedý oblek doplněný o vestu ve stejné barvě, aby působil formálněji. Bílá košile je základ a celé to má doplněné o červenou kravatu a ladící kapesníček v náprsní kapse saka. Na formální oblečení si potrpí, k jeho životu to patří a on si na to zvyknul. Rukou si prohrábne vlasy, díky čemuž už nezanechávají ani známky nějaké snahy o učesání z rána. V salonu jsou pouze dvě křesla pro něj a účastnici a vedle nich dlouhý stůl s všelijakým občerstvením. Sladké, slané, různé nápoje kromě alkoholu se zde také nacházejí. On sám si nalije hrnek kávy, kterou začne upíjet při čekání na další účastnici - dle papírů se seznamem Kailani.*

/Dokážem to vôbec? Budem tam s ním sama, č-čo ak sa to stane znovu?! *Pýta sa sama seba, keď stojí vo svojej komnate v jemných ružových šatách.* Nie, ty so mnou dnes ísť nemôžeš Winnie! Ale neboj zlatko, nabudúce ťa už zoberiem so sebou. *Prihovorí sa svojej fenke, ktorá začne okolo nej vyskakovať, keď vidí, že sa jej panička niekam chystá. Pomaly sa k nej skloní, aby ju mohla pohladiť po hlavičke.* Neboj, keď sa vrátim pôjdeme spolu ešte na chvíľku do záhrad, ak to strážcovia dovolia a budú nás sprevádzať. *Zachichoce sa, nechce porušovať však žiadne pravidlá, a vlastne ani nevie, kedy sa stretnutie s princom skončí.* /Neboj sa Kailani, on ti určite neublíži./ *Snaží sa sama seba presvedčiť. Pomaly sa teda vydá ku dverám, no v tom uvidí, že jej verná kamarátka pricupitá ku nej.* Nie, Winnie, naozaj ťa nemôžem zobrať zo sebou, tak prosím buď poslušné dievčatko a ostaň tu s Gabrielle. *Znovu pohladí svoju fenku, no potom naznačí komornej, ktorá je celú dobu s nimi v komnate, aby Winnie chytila za obojok. Vie veľmi dobre, ako je na ňu fenka naviazaná, no musí si zvyknúť i na to, že bude bývať v komnate častejšie sama.* /Nemôžem ju predsa ťahať na všetky akcie, čo ak by niečo urobila? Nemôžem predsa riskovať, že moje biele dievčatko zatvoria do psinca./ *Pripomenie si, čo jej Gabrielle hovorila o držaní psov v komnatách. Keď sa jej podarí vyjsť z komnaty vydá sa smerom do salónu, kde sa má stretnúť s jeho kráľovskou výsosťou princom Aaronom, kvôli ktorému je vlastne v tomto paláci. Cestou sa však niekoľkokrát musí opýtať strážnikov na cestu, je z toho stretnutia dosť nervózna, čo na nej môže byť aj vidieť.* /Musím mu to povedať, nemôžem mu predsa nič zatajovať, a-ale čo ak si tak zničím u neho všetky šance?/ *Premýšľa. Keď vojde do salónu, pozrie smerom k nemu.* Želám Vám krásny deň Vaša kráľovská Výsosť. Ospravedlňte prosím moje meškanie, ešte sa celkom neorientujem v priestoroch paláca. *Prehovorí na neho, pričom sa hlboko ukloní, tak ako ju to učili celý deň komorné.* /Tak, to by sme mali, dopadlo to celkom dobre. Nepotkla som sa, tak ako niekoľko krát v komnate./ *Povie si sama pre seba. Chvíľu však zotrvá v pukerlé, nevie, či sa môže opäť vyrovnať, alebo má čakať na povolenie od princa.* /Musím teda uznať, že je to veľmi pohľadný muž./ *Usmeje sa na princa, až teraz si ho má možnosť poriadne obzrieť zblízka.* Už sa to však nikdy nestane, Výsosť. *Povie rýchlo, aby ho ubezpečila, že nebude meškávať na každú jednu akciu, ktorú tento palác bude organizovať. Práve naopak, radšej bude na všetkých akciách už o nejakú tu chvíľu skôr, aby nič nezmeškala.* /Ale nie, veĎ som celá od chlpov./ Tíško zhíkne, keď si uvedomí, koľko bielych chlpov má na ružových šatách.* Ospravedlňte prosím môj outfit a tie chlpy, a-ale mám fenku, samojeda, ktorá púšťa dosť chlpov. *Povie rýchlo, no potom sa už vyrovná, aby nedostala do nohy kŕč.*

*Čeká na další dívku, která má zpoždění. Opět. Dneska přišla včas jenom jedna. Mírně nervózně nad tím protočí očima. I tak má na každou z nich vcelku málo času. Po chvíli se ale konečně lady objeví ve dveřích, takže jí pokyne hlavou na pozdrav.* Dobrý den. To je v pořádku. Každý jsme se někdy ztratili. *Pokrčí lehce rameny, i když vevnitř mu to drásá jeho smysl pro pořádkumilovnost. Snaží se na to ale podívat i jejích pohledem. Palác je obrovský a pro ně je to úplně nové prostředí.* Posaďte se a klidně si vemte cokoliv z občerstvení. *Nabídne jí a sám se usadí do svého křesla.* Jak dlouho jí máte? *Zajímá se o její fenku.* Co mi o sobě prozradíte? *Zeptá se pak zvědavě a nakloní hlavu na stranu. Zajímá ho, co dívka na sobě vnímá jako to nejdůležitější pro zmínění. Vypovídá to dost o ní samotné, ale i o jejím sebevědomí a postoji do života. To je pro něj všechno vcelku důležité. Hlavně jí chce ale poznat co nejlépe, aby mohl objektivně zhodnotit, jak se hodí pro budoucí královnu a jeho manželku.*

*Keď ju princ Aaron pozdraví, i naznačí, že je to v poriadku, tíško si vydýchne.* /Tak to by sme mali, nedopadlo to tak veľmi zle, len si to nepokaz Kailani./ *Povie si sama pre seba, keď si sadne do kresla.* Ďakujem Výsosť, všetko to občerstvenie vyzerá veľmi dobre. Možno na začiatok postačí pohár čistej vody. *Povie, chvíľku počká, no potom si vezme pohár.* Winnie, ako sa moja fenka volá, mám 3 roky. Dostala som ju ako dvojmesačné šteniatko a odvtedy sa odo mňa ani nepohne. Ale na túto schôdzku som ju vziať nemohla, tak musí počkať v komnate spolu s komornou. *Rozhovorí sa o jej štvornohej spoločníčke. Keď sa jej princ opýta, čo o sebe prezradí, usmeje sa, no v mysli starostlivo volí, čo všetko princovi ponúkne.* /Mala by som mu povedať nejaké príjemné veci, ale niečo si aj nechať pre seba. Žena by predsa mala byť i trochu tajomná. Muž predsa nemôže dostať všetko ako na zlatom podnose, i keď je to samotný princ./ *Povie si, no potom sa pozrie na princa.* Pochádzam z Bankstonu, provincie snehu ale posledné dva roky žijem s rodinou v Dominice, kde sme sa presťahovali, keď som skončila s dráhou fotomodelky, ktorou som bola v Bankstone. Aby mi to všetko nepripomínalo to, čo som milovala ma rodičia zobrali odtiaľ čo najďalej. I tak ale do Bankstonu často cestujem, nakoľko tam mám veľa priateľov a koníčky, ktoré v Dominice nemôžem vykonávať. *Zachichoce sa, dúfa však, že hovorí dosť zrozumiteľné a nezamotáva sa do svojich slov.* Keď už spomínam koníčky. Mám veľmi rada zvieratá, a to najmä psy, kone a mačkovité divoké šelmy. Okrem zvierat mám rada i športy, a to najmä streľbu z luku, krasokorčuľovanie a lyžovanie, ktorým sa už od malička venujem, či skôr som sa venovala, keďže teraz lyžujem už iba príležitostne. *Pokračuje v rozprávaní o svojich obľúbených činnostiach.* Čo sa týka rodiny pochádzam z úplnej tradičnej rodiny. Mám jednu mladšiu sestru, ktorá z nášho presťahovania nebola veľmi nadšená, ale nemala na výber, čo jej nezávidím. Nie som rada, že sme sa presťahovali, ale nebolo tam iné východisko. *Povzdychne si, stále sa vracia k tomu večeru, počas ktorého keby sa to stalo už by tu nemohla byť. Našťastie sa ale nič nestalo, a tak tu mohla sedieť teraz s korunným princom Illey a snažiť sa získať jeho srdce.* A-ale na to, čo sa stalo veľmi nerada spomínam. M-možno Vám to jedného dňa poviem, a-ale dnes sa na to necítim. *Mierne nadvihne hlavu k princovi, aby sa uistila, že mu to nevadí.* Ale naspäť k informáciám o mne. *Znovu sa zachichoce, nechce predsa myslieť na nič zlé.* Nemám rada vodu, do bazénu a už vôbec do mora, oceánu ani nevkročím, p-pokiaľ naozaj nemusím. *Prizná sa po chvíli, chce byť pred princom úprimná, a tak vytiahne i túto pre ňu veľmi bolestivú spomienku.* Čo sa týka jedla obľubujem takmer všetko sladké, no hlavne bielu a ružovú čokoládu a gumené cukríky všetkých veľkostí a tvarov. *Povie rýchlo.* Medzi moje obľúbené jedlá ale nepatrí brokolica a morské plody, i keď tie som ešte nikdy neochutnala, ale neviem prečo mám pocit, že mi ani chutiť nebudú. *Pozrie na Aarona. Má chuť sa ho i ona opýtať na jeho záľuby, no nevie, či to môže urobiť, no nakoniec to vyskúša.* Okrem športov a zvierat rada i niečo namaľujem, alebo zahrám na klavíri, a-ale v tom nie som tak dobrá. Snažím sa učiť iba sama bez akéhokoľvek učiteľa. Dosť ale už bolo o mne. Teraz ste na rade Vy Výsosť. Čo môžeme zaradiť do Vašich záľub? *Opýta sa ho.*

Ano, asi by nebylo úplně vhodné brát jí s sebou úplně všude. *Pokýve hlavou. Moudré rozhodnutí. Aspoň něco. Poslouchá, co mu o sobě říká. V některých místech se trochu ztrácí, ale celkový smysl tak nějak pochopí. Nebude jí nutit říkat mu něco, co sama nechce, takový nikdy nebyl. Počká si, až mu to bude chtít říct sama.* Sama mi řeknete víc, až se na to budete cítit, nebojte. *Usměje se na ní mile.* Ještě nikdy jste je neochutnala a myslíte si, že vám chutnat nebudou? *Ujistí se pobaveně, že slyšel správně.* Není to škoda ochuzovat se o takovou lahůdku? S podobným přístupem člověku může celý život protéct mezi prsty.. *Namítne s pokrčením rameny.* Moje záliby... Chovám křečka, mám rád vědy.. Matika, fyzika, biologie, chemie a tak, těm věnuji docela dost volného času. Rád se zlepšuji v jazycích a znalostech o politice a když mi zbyde čas po práci, chodím pomáhat do střediska pro chudé ve městě. Výjimečně se dostanu i do nějakého vzdálenějšího, na to ale moc času už opravdu není. *Řekne jí něco málo o sobě.* Co z vás dělá nejlepší volbu pro budoucí královnu? *Zeptá se narovinu.*

To rozhodne nie. Bude to síce veľmi náročné, ale musí sa naučiť, že nebudem stále v jej blízkosti. *Povie pokojným hlasom. Winnie síce bude chcieť byť stále s ňou, ale keď nemôže, tak s tým nič nenarobí.* Ja vlastne ani neviem prečo ich nechcem ochutnať, akoby mi niečo bránilo. Možno je to ten môj odpor k vode, možno to je niečo iné. Kto vie. Ale možno tu budem mať príležitosť ochutnať ich a stanú sa z nás kamaráti. *Zasmeje sa pri tej predstave, no potom znovu pozrie na princa.* Škrečka? To je veľmi roztomilé zvieratko, pokiaľ Vás teda neociká alebo nepokúše. Ale i tak je to milé zvieratko a iste ho máte veľmi rád. *Povie po chvíli, škrečky nepatria medzi jej obľúbené zvieratá, no vydrží s nimi v jednej miestnosti, pokiaľ ich nemusí mať v rukách.* Hm ... takže prírodné vedy? Tie celkom obľubujem tiež, najradšej z biológie mám asi botaniku a zoológiu. Chémia a matematika. Tie mi síce v škole nie vždy išli, ale bavili ma. Stále lepšie ako nejaké dejiny, filozofia a čokoľvek iné, kde by som sa musela učiť dlhé poučky naspamäť bez toho, aby mi to dávalo zmysel. Netvrdím ale, že dejiny nie sú dôležité. To rozhodne sú, a veľmi dôležité. Ale asi som si k tomu zatiaľ nenašla cestu.* Mykne mierne ramenami, no potom sa znovu usmeje na princa.* Tak to je úžasne. V rámci fotomodelingu som mala veľmi veľa príležitosti zúčastňovať sa rôznych charitatívnych akcií. Dokonca som neraz nafotila i kalendáre, ktoré keď sa predali všetky financie išli do detského domova alebo Centra pre rodiny v hmotnej i finančnej núdzi. *Povie s úsmevom na perách, charita ju síce zo začiatku nebavila, no po skončení kariéry fotomodelky začala vyhľadávať spoločnosti, ktorým by mohla pomôcť.* /Najlepšia voľba na kráľovnú? Ja? Tak to neviem, či je dobrý nápad./ *Pomyslí si, no potom sa zamyslí.* Och, to je veľmi náročná, ale i veľmi podstatná otázka. *Začne hovoriť, pričom premýšľa nad každým jedným slovom.* Kráľovná tejto zeme by nemala byť len krásna žena, ale i múdra žena, ktorá svojmu manželovi pomôže viesť krajinu tým najlepším smerom. Tejto krajine môžem ponúknuť veľa. Síce sa nevyznám veľmi v politike, ale som veľmi učenlivá. *Pokračuje, no potom sa zamyslí, nevie ako má pokračovať, aby nevyznela ako namyslená krava.* /Moje fotografie zdobili väčšinu najznámejších časopisov, takže som i dosť pekná a reprezentatívna./ *Povie si sama pre seba, no nevysloví to nahlas.* Kráľovná tejto zeme by mala byť reprezentatívna osobnosť, ktorá vie, čo vlastne reprezentuje. Mala by mať všeobecný prehľad o problémoch krajiny, ktoré by sa mala snažiť spolu s manželom efektívne riešiť. Už dlhšie sa zaujímam o charitu a možnosti pomoci chudobným ľuďom či už materiálne alebo finančne. Isté obdobie som sa dokonca zriekla svojho honoráru za všetky akcie, na ktorých som prezentovala svoju provinciu, či už ako fotomodelka alebo hosteska. *Dodá napokon.* /Čo by som ešte mohla ponúknuť ako budúca kráľovná?/ *Premýšľa.* Och, aby som nezabudla. Ovládam plynule nemecký a španielsky jazyk, snažím sa učiť po rusky a francúzsky, čo sa tiež môže zísť budúcej kráľovnej. *Spomenie si na niečo, čo predtým zabudla princovi spomenúť. * /Je ešte niečo, čo môžem ponúknuť?/ *Zamyslí sa, no nevie, či si ešte na niečo spomenie.* Palácu tiež môžem ponúknuť organizačné schopnosti a iste i vodcovského ducha, ktorý vo mne kdesi v hĺbke drieme. *Pozrie na Aarona.* Vám osobne ale môžem ponúknuť ženu, ktorá Vám bude naslúchať a bude Vám oporou pri všetkých rozhodnutiach, či už tých dobrých alebo i tých zlých, ktoré k postu budúceho kráľa rozhodne patria. *Prejde plynule na odpovede, čo môže ponúknuť jemu ako mužovi.* /Len to neprežeň Kailani, odplašíš si ho!/ *V hlave jej zaznie kontrolka, pri ktorej by už mala prestať. Pomaly sa napije z vody, ktorú si zobrala, no potom sa znovu usmeje na princa.* Viem byť i veľmi dobrou bútľavou vŕbou, keď niekto potrebuje vypustiť zo seba všetky tie nahromadené emócie, ktoré skrýva pred zrakmi ostatných ľudí. Viem byť ticho ako myška a naslúchať i celé hodiny. Keď sa ma však niekto opýta na názor, viem ho predniesť. Mám isté rečnícke skúsenosti ale hlavne, viem si zachovať chladnú hlavu vo väčšine situácií, ktoré iným ľuďom môžu byť nepríjemné. *Dokončí.*

Ano, to mám. A pokud se k němu člověk chová správně, nedělá žádné problémy. *Pokrčí rameny. Chápal, že ne každý hlodavce zbožňoval, ale jemu na nich nepřijde nic špatného.* Každý si najde cestu k různým věcem různě pomalu, o tom je život. Máte pravdu, že historie je opravdu hodně důležitá, na tom se shodneme. *Pokýve hlavou. Oceňuje její angažování v charitě, když měla tu možnost a je to vidět i v jeho pohledu. Pak se narovinu zeptá na to, proč by byla nejlepší královnou. Chvíli jí poslouchá a pak jí zarazí zvednutím ruky.* Moc dobře vím, co by královna měla nebo neměla, to se nebojte. Zajímá mě, co máte vy. *Přeci jen, na schůzku mají omezený čas a kdyby chtěl přednášku o královských povinnostech, zajde za rodiči.* Jsem rád, že jste do toho rovnou zahrnula i mě. *Pousměje se lehce.* Víte docela dobře, co pozice královny obnáší. Teď už jenom zjistit, jestli v tom není daleko víc a jestli vše potřebné máte. *Shrne to nakonec. Koukne na hodinky a zjistí, že jejich čas se už nachýlil ke konci, takže se zvedne z křesla na nohy.* Budu se muset rozloučit, čeká mě ještě jedna schůzka.. Ale moc rád jsem vás poznal. Kdybyste potřebovala s čímkoliv pomoct, obraťte se na své komorné, nebo klidně i na mě. *Usměje se na ní a pak jí vezme za ruku a věnuje jí polibek na hřbet.* Mějte se krásně a dobrou noc. *Rozloučí se s ní a vydá se do vedlejšího salonu, kde ho čeká dnešní poslední schůzka. Služebnictvo zatím kruhovitý salon začne připravovat na zítřek.*

*Keď ju princ zastavil zdvihnutím ruky, mierne skloní hlavu.* /Do kelu, teraz som to celé pokašľala. Ach Kailani, prečo nedávaš pozor viac pozor na to, čo hovoríš?!/ *Povie si sama pre seba, no potom sa usmeje na princa.* Pozícia kráľovnej je iste veľmi náročné postavenie, ale som pripravená absolvovať všetko, tak ako ostatné dievčatá zo Selekcie. *Povie napokon, už od malička je veľmi učenlivá ale i veľmi súťaživá, tak sa nevzdá v Selekcii len tak ľahko.* /Veď ešte len počkajte, keď zistím, ktorá je aká skončíte tu, nány./ *Povie si znovu sama pre seba, no dobre vie, aké sú pravidlá Selekcie, tak sa len pousmeje.* To je v poriadku Výsosť. Máte isto málo času a veľa dievčat, ktorým sa musíte venovať. Viem, nie som jediná, ktorá prišla zabojovať o Vaše srdce, čo rešpektujem. *Pomaly sa postaví i ona, keď jej pobozká ruku, ukloní sa mu.* Bolo mi cťou Výsosť. Tak niekedy nabudúce. *Dodá napokon. Len čo prídu sluhovia pripravovať miestnosť, pomaly sa z nej vytratí naspäť do svojej komnaty, kde ju už víta nahnevaná Winnie.* Ale no tak, baby, veď už som tu, tak sa nehnevaj. *Pozrie na svoju fenku, ktorú začne hladiť po kožúšku, i keď sa tvári, že o ňu nemá záujem. Už ale pozná veľmi dobre svoju fenku, a vie, čo presne chce, a tak ju začne škrabkať na brušku.* Ale pozri, čo som ti doniesla. *Zamáva kúskami šunky zabalených vo vreckovke, ktoré stihla ešte zobrať zo salónu, v ktorom mala stretnutie.* Tak počkaj, hneď ich dostaneš, ty moja sladká potvorka. *Zachichoce sa, keď odbalí šunku zo servírky, tak aby tam nemala ani čo i len maličký kúsoček papieru.* No tak si daj. *Položí to na jej misku, čo tam má, ku ktorej hneď fenka pribehne a zhltne to, akoby to ani nič nebolo.*

*Poslední den schůzek... Vnímá to jako to nejlepší, co ho kdy potkalo. Ještě musí sice přežít několik dívek, ale i tak už se blíží konci. Přepočítává si to na procenta, která se každou minutou zvyšují a za chvíli už dosáhnou požadované stovky a on bude volný. Aspoň tedy do dalších schůzek, které ale už nebudou tak hektické. Na sebe si dneska vzal tmavě modrý oblek doplněný o vestu ve stejné barvě, aby působil více formálně oblečený. Bílá košile je neměnný základ a celý outfit má doplněný o tmavě červenou kravatu. Vlasy se pokusil dát nějak do pořádku a učesat si je, ale stejně počítá s tím, že je bude mít rozcuchané během chvíle, protože si je často nervózně prohrabuje rukou. Dojde do kruhovitého salonu, kde ho dnes čeká první schůzka. Jsou tu jen dvě křesla - jedno pro něj a jedno pro účastnici a vedle nich je dlouhý stůl s všelijakým občerstvením. Sladké, slané.. dívky si určitě přijdou na své, ať jsou jejich chutě jakékoliv. Je tu i spousta pití. Jediné, co tu není, je alkohol, jinak se na stole nachází nápoje všeho druhu. Ještě rychle zkontroluje salon pohledem, jestli je vše v pořádku a pak už vyčkává příchodu první dnešní účastnice - dle seznamu lady Alyanny.*

*na dnešní schůzku se vůbec netěší. Spíše to vnímá jako nějaký druh mučení. Aarona nechce vidět, nechce s ním mluvit a už vůbec ne být v Selekci. Doufá, že při první možnosti jí vyrazí, takže zase bude moct dělat neviditelnou a nepotřebnou komornou v paláci. Na sobě má tmavě modré šaty, které mají vrchní část do pasu pokrytou různými ozdobnými kamínky. Lodičky má v téže tmavě modré barvě a stejně tak i nalakované nehty. Své dlouhé vlasy, které si nově obarvila na blond, si nechala rozpuštěné až na pár pramínků, které sepla vzadu. Líčení i doplňky má jen jemné jako vždy. Nemá ráda nic výrazného. V paláci se vyzná skvěle vzhledem k tomu ,že tady bydlí, takže cesta do salonku jí nedělá žádný problém a nikde se neztratí, takže přijde na čas.* Dobré odpoledne, Vaše výsosti. *udělá menší pukrle a doufá, že v jejím hlase jde znát všechna ta ironie, kterou tam vložila. A hlavně že Jí teda uslyší on.* Vypadáš hrozně. *zkonstatuje po chvíli, i když se snaží na něj moc nezírat. A hlavně na ty perfektní oči.*

*S Alyanou má svou minulost. Zná snad lépe než kdokoliv jiný. Je pro něj důležitá a nějakou dobou i uvažoval o tom, že by spolu mohli prožít krásnou budoucnost. Jenže pak přišla Selekce a jeho povinnosti, což se jí nelíbilo. Když zjistil, že se ona dostala do Selekce také, na nějakou chvíli zapomněl, jak se dýchá. Neumí si představit, jak bude jejich konverzace po tom všem vypadat. Právě její přítomnost v Selekci je důvodem, proč se proti ní začal poslední dobou tak bouřit, ale nikomu to nikdy nepřiznal. Otočí se ke dveřím, když se dost známý obličej objeví ve dveřích. Neviděl jí od jejich rozchodu. Po pár vteřinách vydechne dech, který nevědomky zadržoval v plicích.* Ahoj, Al. *Vydechne spolu s tím i pozdrav. Po jejím konstatování mu cuknou koutky rtů mírně nahoru.* Tobě to zase sluší jako vždy. Rád tě vidím. *Opáčí jako gentleman. Otázky, které má pro účastnice připravené, jsou u ní zbytečné. Už o ní ví spoustu věcí.* Posadíš se? *Kývne hlavou ke křeslu a sám se usadí.* Proč ses hlásila do Selekce? Myslel jsem, že mě nesnášíš. *Zeptá se narovinu na věc, která ho zajímá nejvíce. Nechce jeho titul, neuznává jeho povinnosti a chtěla, aby je opustil, což by nikdy nemohl udělat. Ne své zemi a své rodině. Peněz má díky práci v paláci také celkem dost. Nedokáže odhadnout důvod toho, proč tu teď sedí.*

*proklíná svého bratra za to, že jí bez jejího vědomí přihlásil do Selekce, což je ta nejhorší noční můra. Jasně, on sice pravděpodobně nevěděl, co bylo mezi ní a Aaronem, ale i tak to neměl dělat. A jelikož je hodně tvrdohlavá, tak její naštvání jen tak ze dne na den nepřejde, s čímž jak doufá, počítá. Na dnešní schůzku s princem dojde přesně na čas, i když se mu nijak dvořit nehodlá. To by k ničemu nebylo a taky to dá rovnou najevo. Nač ztrácet čas? Lehce sebou trhne, když řekne jen zkráceninu jejího jména a pak mu oznámí, že vypadá hrozně. Ale její zrychlený tep mluví o něčem trochu jiném. Odfrkne si po jeho odpovědi.* Jasně. *zamumlá a nakonec se vydá posadit na to křeslo. Přijde jí to trochu zvláštní. Většinou v tomhle salonku obskakovala lidi, kteří tady takhle seděli a být na druhé straně je zvláštní,* Taky že jo. A přihlásil mě bratr bez toho, aniž by mi to věděl. Zjistila jsem to až když řekli všechna jména a už bylo pozdě odstoupit. *pokrčí rameny.* Ale stejně tu dlouho nezůstanu, tak je to jedno. *doplní. Nečeká, že v Selekci vydrží dlouho a ani nechce.* Už ti nějaká padla do oka? *zeptá se zvědavě ale zároveň i trochu žárlivě.*

*Posadí se naproti ní a natáhne se po hrnku kafe.* Klidně si dej co chceš. *Nabídne jí jako každé jiné a u toho se mile pousměje. Zajímá ho, jak se to stalo, že je v Selekci a taky se na to zeptá. Její ujištění o tom, že ho stále nesnáší ho donutí sklopit pohled. Sice lásku nebere jako opravdovou, ale jenom jako chemickou rovnici, ale to stejně už to zažil a chybí mu to. Jejich rozchod ho zabolel dost, i když to na sobě nedal najevo. Doufal, že ho opravdu miluje i se vším všudy a nebude po něm skutečně chtít, aby se vzdal něčeho, co z něj dělá jeho. Ale stalo se to.* Nezůstaneš? *Nadzvedne obočí.* Řekl bych, že to záleží na mě. *Poznamená s menším pousmáním.* Je tu pár holek, se kterými jsem si rozuměl. *Odpoví neurčitě s pokrčením rameny.* Tobě.... tobě někdo padnul do oka během poslední doby? *Zeptá se váhavě. Mohla poznat někoho, do koho se zamilovala.*

*když jí nabídne, aby si vzala, co chce, neodolá a nalije si hrnek kávy. Ta je totiž životně důležitá a na dnešek jí bude potřebovat hodně. Proto se taky hned napije. Pak ho ujistí, ho stále nesnáší, i když jí bodne u srdce, když sklopí pohled. Ale nedává to na sobě nijak moc znát, jen si nervózně zamne ruce.* To.. bohužel ano. Ale proč bys mě tu nechával? Bude nejjednodušší se mě zbavit hned při první příležitosti, aby ses mohl soustředit na jiný holky, ne? Já tu akorát zabírám místo a mezi námi to nemá cenu řešit. *trochu jí to znervózní, protože to, že jí vyrazí hned, brala jako samozřejmost. Ani jí nenapadl opak. Takže doufá, že k tomu "opaku" nedojde.* Aha.. a nějaký psychopatky tu byly? *na jednu stranu doufá, že je jich plno a na druhou stranu je jí ho trošičku líto. Ale jen trošičku.* Ne. Žádný vztahy teď nechci, navíc mám dost práce. Nebo.. spíše jsem měla, ale to je jedno.*sice je v Selekci, ale i tak chce pomáhat služebnictvu. Má tam plno kamarádů a nechce jich v tomhle blázinci nechat samotné. Navíc jí práce chybí.* Jak je na tom Daphne? *Ví, že je jeho sestra těhotná, protože to ostatně ví každý. Nikdy s ní nijak vyloženě v kontaktu nebyla, ale doufá, že je na tom ona i to dítě dobře,*

Ne, vidím to jinak. Ale my se očividně neshodneme na více věcech.. *Uzná nakonec.* Když tu zůstaneš, třeba.... bysme to mezi sebou mohli .. vyřešit..? *Navrhne opatrně. Chybí mu. Hrozně moc mu chybí.* Podle tebe to nemá cenu? Třeba tady přijdeš na to, že můj titul není prokletí. *Pokrčí rameny. To byl hlavní důvod jejich rozchodu. To, že se nedokázala smířit s jeho titulem a chtěla, aby se ho vzdal.* Ne, to ani úplně ne. *Zavrtí hlavou, když se ho zeptá na psychopatky.* Všechny ty holky jsou vcelku příjemný. Dobře se s nimi povídá. *Doplní. Nevzpomíná si na nějakou, se kterou by se přímo nepohodl.* V tom případě jsem rád, že máš teď dovolenou. *Usměje se mírně.* Vcelku dobře. Čeká holčičku, omylem se prokecla, jinak se to snažila utajit. Za pár týdnu by se měla narodit. Daphne už se jí nemůže dočkat a my se nemůžeme dočkat, až přestane být tak přecitlivělá. Před Selekcí jsme se rafli... Furt se mnou nemluví. *Zabřehne do toho, jak byl zvyklý s ní mluvit o všem narovinu. Lehce potřese hlavou a při pohledu na hodinky si všimne, že jejich čas vypršel.* Ale to je jedno... Náš čas už vypršel, musím jít za další. Rád jsem tě ale viděl. *Usměje se na ní. Normálně dívky líbá na hřbet ruky, ale u ní se odváží sklonit k její tváři, kam jí věnuje lehký polibek.* Měj se hezky, Al. *Rozloučí se s ní, když se vydá do vedlejšího salonu.*

A co vyřešit? Nevzdali jsme to právě kvůli tomuhle? Kvůli Selekci? Kdyby ses ho prostě vzdal, tak bysme mohli třeba žít v nějakým normálním domě ve městě nebo v jiný provincii. Vždyť.. Max je starší, ne? Určitě by nějaký kralování zvládl a mohl bys mu prostě pomáhat třeba po telefonu nebo tak nějak. Uričtě by to vyřešit šlo, kdybys.. chtěl. *to poslední slovo zamumlá potichu, takže netuší, jestli to vůbec slyšel.* /Tak povídá.../ *nechce si domýšlet, co všechno může znamenat, že si povídají, a tak jen přikývne.* Zas takovou dovolenou ne.. nechci jich v tom nechat samotný, navíc mi ta práce bude chybět, takže budu prostě pomáhat dál. A v tom mi nikdo nezabrání. *varuje ho rovnou. Jakmile si jednou dupne, tak to tka prostě bude, takže nějaké námitky josu zbytečně.* Je těhotná. Kup jí kytku, čokoládu, třeba něco hezkého pro dítě a vem jí někam ven do parku, do města nebo tak. Stejně tak jako se rychle naštve se i rychle dojme. A hlavně se jí pořádně omluv a odkývej jí všechno. *Taky se trošku rozpovídá, i když to teda neměla v plánu. Ale přijde jí to trochu jako přirozenost.* Jo, jasně.. jen běž. *zamumlá a když jí věnuje lehký polibek na tvář, zatne ruce v pěst aby mu jak nevrazila, tak zároveń si ho nepřitáhla blíže. Tyhle pocity neplánovala.* Ty taky. *zamumlá trochu omámeně a po chvilce se taky zvedne a zamíří zpět do své komnay.*