Malý salónek

*Raději trávila čas s někým, než sama vzhledem k tomu, jak přátelská osoba to byla, ale dnes ji nezbývalo nic jiného, než se vydat sama na ten průzkum, který byl potřeba.* /Však ani nevím, kde je jídelna.. Což je problém, vzhledem k tomu, jak miluji jídlo./ *Možná i trošku doufala v to, že by na jídelnu opravdu narazila a ona si tak mohla ulovit něco dobrého na zub. Procházela okolo několika dveří, přičemž na tváři měla stále zadumaný či zasněný výraz, ale žádné dveře nevešly do jídelny. Do spousta dveří se koukla, nebo jen trošku nahlédla, ale jídelna opravdu nikde.* /Kdyby se mnou byl Damian.. Ten to tady alespoň trochu zná./ *Pomyslí si. Trošku začíná litovat toho, že svého lenivého bratra prostě nevzbudila. Věděla, že by pro ni udělal všechno, tudíž by se vzdal i spánku, který teď potřeboval. Ale ona ho na druhou stranu zase nechtěla obtěžovat a využívat, také si zasloužil po nějaké době svůj klid, ještě když mu brzy nastanou další povinnosti ohledně jeho postavení. Poté narazí na další dveře a rozhodne se, že do nich vkročí a chvíli tam pobude popřípadě se posadí, jelikož prošla uz dobrý kus paláce, tudíž ji začaly trochu pálit chodidla. Ještě, že nebyla ten typ princezny, která musí mít za každou cenu šaty a lodičky. Kdyby ty lodičky měla, už dávno by po chodbách chodila bosa, avšak naštěstí měla černé baleríny, které neměly žádný podpatek.* /Jak praktické./ *Pomyslí si, než si všimne, že nejspíše někomu vrazila do soukromí. Rychle se omluvila a začala zjišťovat, jak moc danému člověku vadí. Všimla si i láhve whiskey, kterou měl muž před sebou. Podle jeho reakcí a hlasu šlo trochu poznat, že mu alkohol stoupá do hlavy, ale nebylo divu. Whiskey není nejlehčí alkohol.* /A to to pije jako vodu./ *Prohrábne si konečky prstů vlasy a vydechne.* Téměř v každé místnosti někdo je a já nechci úplně riskovat, že bych vešla někam, kde opravdu nemám co dělat. Ne všude mi je vstup přístupný. *Projde okolí může k oknu, že kterého se začne dívat ven.* /Ale výhled tu je hezký./ *Jednu ruku položí zlehka na parapet.* Autogram úplně nepotřebuji.. V Rakousku jsem si tímhle jako princezna samozřejmě občas prošla a nebylo mi to úplně příjemné, tak proč bych dělala něco, co vím, že by se ostatním také nemuselo líbit? *Pronesla lehce, stále si udržovala milý a klidný tón. Jinak snad mluvit ani neuměla.* Já nepiju. *Nad tou přezdívkou se trošku ošije.* /Já nejsem maličká.*

*To koleno by sa dalo nazvať jeho prekliatím, pretože mu všetko pripomína. Charis. Francúzsko. Nehodu. A to obdobie po nehode, keď sa všetko ešte viac posralo. Naozaj sa na niečo veľmi ťažko zabúda, ak mu sa mu staré zranenie pripomína pri každom kroku. Preto toľko pije. Preto berie lieky, ktoré by nemal. Momentálne posedáva v malom miestnosti v illejskom salóniku a venuje sa činnosti, ktorá mu pomôže zabudnúť na zranenie. V sebe už má polovicu fľaše a nie je to tak na ňom vidieť. Hlavu má stále čistú a ak by začal rozprávať, jazyk by sa mu neplietol. Možno by mu len slová pomalšie vychádzali z úst. Má v pláne tú fľašku vypiť celú a potom... no, buď sa vyspí tu na gauči alebo sa postaví, vydajúc na nebezpečnú cestu po paláci a asi skončí niekde s hlavou v muškátoch. Je mu to však jedno. Jeho plány mu však prekazí votrelec v podobe otravného dievcaťa, ktorému mu by sa hodila mapa alebo GPS.* /Potom by ma nenašla a dala by mi pokoj./ *Po jej slovách sa na ňu pozrie s nadvihnutým obočím a v duchu sa musí pousmiať. Na tvári sa mu totižto úsmev nezjavil už niekoľko mesiacov.* Takže ja bojíš, že by si narazila na nejakú dvojicu, ktora by si to rozdávala? Myslím, že ich by si svojou prítomnosťou potešila viac. *Vysvetlí jej svoje kladné pocity voči jej prítomnosti. Keby mohol, tak vstal, prehodil by si ju cez plece, vyniesol za dvere, tie by zamkol a kľúč by zahodil. Keďže ale nemá kľúče od hradu a rovnako by to kvôli svojej nohe nezvládol, tak mu nezostáva nič iné len jeho nepríjemný prejav a sarkazmus. Už si chystá ďalšiu odpoveď, ktorá by mohla zaúčinkovať ako repelent a odohnať ju preč. Medzitým sa opiera rukami o svoje kolená a nedíva sa ňu, ale potom počuje jej slová. Zamrzne. Zdá sa, že ani nedýcha. Otočí k nej hlavu a síce jeho tvár je stále nečitateľná, prvýkrát jej venuje poriadny pohľad, nie len povrchný, čo trval pár sekúnd.* /A... kurňa/ *Pomyslí si, pretože mu práve docvaklo, kto pred ním stojí. Jeho snúbenica. Dievča, s ktorým sa raz ožení. Jeho oči putujú po jej tele a skúmajú každý jej kúsok, akoby sa chceli dostať až pod kožu a odhaliť jej vnútro.* /Toto jej spraviť nemôžem... nie niečomu tak... čistému./ *V duchu sa cíti vydesene a zároveň začína zúriť, pretože za túto šlamastiku, v ktorej je môžu jeho radcovia. Nemôže si ju vziať a zničiť ju. Nespraví to. Jednoducho nie. Až potom si uvedomí, že len na ňu zíza a nič jej nepovedal.* Ja by som ti autogram venoval veľmi rád, ak by mi to zabezpečilo to, že ťa už neuvidím. *A myslí to tento raz vážne, lebo by ju radšej už nevidel, aby ju zachránil pred sebou samým.* Ale ja áno, tak na zdravie, Stefanie. *Pozdvihne fľašu, narovná sa, ruku pozdvihne smerom k nej a potom sa napije. Ani si neuvedomuje, že ju oslovil menom, čo samozrejme on nemal odkiaľ poznať.*

*Mohla být ráda za své dětství a za své rodiče. Díky nim byla taková, jaká byla. Jsou tedy období, kdy se svého otce bojí a má lekavé reflexy, kdy ji chce třeba někdo pohladit a ona díky tomu, že si vzpomene na otcové výbuchy vzteku, kdy ničí vše kolem sebe ucukne, ale i tak ho má docela ráda. Raději má tedy ale mamku, která ji naučila být takovou, jaká byla právě teď. Něžná, milá a opatrná. Doma v Rakousku dělá tolik dobrých věci, že si ji téměř celé Rakousko zamilovalo. Pravidelně přispívá na charitu, doma tvoří v paláci různé charitativní akce.. Nedokázala bych zlá. To k ní nesedělo, nebyla taková ani k lidem, kteří na ní bylo zlí. Je prostě jiná a mnoho lidí to překvapuje, jak dokáže být občas tak naivní, že se sebou nechává pěkně zametat jen protože neumí být zlá. Natolik se zamyslela o domově, že začala pořádně vnímat až tehdy, kdy vešla do nějakého salónku, v kterém nebyla sama. Když ji muž řekne, že by mohla narazit na nějaký pár zrovna při akci, tváře ji naberou rudý odstín a pootevře v jemném šoku ústa.* /Proč mě to vlastně tolik překvapuje? Ne všichni jsou tak opatrný jako já, že by to neřekli na plnou pusu./ *Zavře ústa a raději se rychle otočí zpět k oknu, aby nebyly vidět její tváře.* Myslím, že ty by mě vyhodili ještě dříve, jak vy. *Zamumlá zamýšleně, přičemž se začne dívat znovu z okna ven. Začala si najednou všímat toho, jaké bylo v místnosti ticho.. Vlastně napjaté ticho.* Děje se-, *Chtěla se zeptat, zdali se něco neděje, ale to už muž promluvil.* /Nejspíše se jen zamyslel./ *Lhala by, kdyby pověděla, že jí slova cizího může nezabolela.* /Vážně někdo tak moc chce, aby mě již v životě nepotkal? Za takovou chvíli?/ *Pomyslí si, načež se přes rameno podívá na muže.* Nestalo se něco? Naštval vás předtím někdo? *Optá se, protože to mohl být důvod jeho mrzutosti. A nebo ten důvod byla opravdu jen ona.. Což si nechtěla úplně připustit.*

*Jeho detstvo bolo pekné. Síce sa často musel sťahovať z miesta na miesto, obaja rodičia ho ľúbili najviac, ako to šlo a pokiaľ to bolo možné držali ho od politických záležitostí Írska čo najďalej. Lenže potom sa všetko pokazilo. Najskôr sa dozvedel, že jeho láska, Charis, si našla iného chlapa a asi ho podvádzala. Potom nabúral na motorke a dokaličil sa na celý život. A potom jeho rodičia boli zabití a on sa v priebehu týždňa musel stať kráľom. Na jedného človeka to bolo jednoducho... priveľa. A on to zvládal svojsky - uzavrel sa, začal sa správať ako kretén - ale stále žil a s bolesťou, fyzickou aj psychickou, kráčal ďalej. A síce spôsoby vďaka, ktorým sa držal pri zmysloch boli kontroverzné, zaberali. Napríklad, dnes mu pomohla kombinácia whisky a liekov proti bolesti. Koleno stíchlo. Avšak pokoj nemal, pretože sa tu z ničoho nič zjavila otrava a začala s ním rozhovor, hoci on sa jej všemožne snažil ukázať, že by mala vypadnúť a dať mu pokoj. A síce si drží prázdny výraz, z ktorého ona nič nemôže vyčítať, vo vnútri ho tie slová mrzia. Jej reakciu a červenajúce sa líca nevidí, pretože ešte vtedy sedí v predklone, opierajúc sa o kolená. Stačí mu však, aby len počul tón jej hlasu a nie je pre neho ťažké zistiť, že ju zahnal do úzkych.* /Je to také neoperené vtáča./ Choď si to vyskúšať. Zožeň si stopky. Stopni si koľko im trvalo vyhodiť ťa a rob si tabuľku. *Odvetí ironickým tónom a nenamáha sa k nej stočiť tvár, lebo ho zaujíma jeho fľaška whisky, ktorá je jeho najlepšou kamarátkou. No to len do chvíle, čo počuje jej slová o jej pôvode. Napriek alkoholu v krvi mu rýchlo dôjde, čo je zač a zháči sa. Šok však prežíva len vo vnútri. Srdce mu zrýchlene bije a má pocit, že mu vyskočí z hrude. Jeho tvár však pripomína pokojnú vodnú hladinu. Síce ju dlho pozoruje, snaží sa všetky náznaky toho, ako ho to vykojalilo, zakryť.* /Je to ona. Zničíš jej život. Bude nešťastná. Vlastne bude pre ňu šťastím, ak mi zahne s iným. Vlastne to nebude nič nové./ * V duchu sa musí uchechtnúť nad iróniou osudu. Že mu je súdené neveru prežívať znova. On by ju však nechal. Ak by bola šťastnejšia, bolo by mu to jedno. Lenže stále sa z tých zásnub môže vyvliecť. A to len tak, že ju odstraší.* /Ale nie dnes. Nabudúce./ *Musí byť na to triezvy. Vtedy mu to lepšie myslí a dokáže vymyslieť poznámky, čo sa jej dostanú viac pod kožu. Nad jej otázkou sa pobaví, ale tvári sa neutrálne.* Nie som naštvatý, maličká. Život to so mnou vzdal už dávno. *Odvetí krátko, na čo sa následne začne stavať na nohy. Stále je vykoľajený z toho, kto pred ním stojí, takže v tom popude zabudne na to, že na postavenie sa potrebuje paličku. Ale je neskoro. Hneď ako sa zaváži na chorú nohu, to celého tela mu vystrelí tak prudká bolesť, až mu z úst unikne vzlyk.* Sakra... *Padne dopredu na zdravé koleno v snahe neroztiahnuť sa na zemi, ako vrece zemiakov. Lieky, ani alkohol teraz bolesť nedokážu utíšiť. Nakoniec si pomocou rúk na zem sadne. Najskôr vystrie zdravú nohu a chorú si s pomocou rúk vystrie tiež. Prudko sa nadychuje v snahe prežiť týchto pár sekúnd, dokým kŕče vychádzajúce z kolena, pominú. Trvá to asi minútu. Potom si uvedomí, že tu nie je sám a čo videla. Bojí sa k nej zdvihnúť pohľad a porazenecky sa díva do zeme.* Podáš... podáš mi... tú palicu... prosím. *Je jasné, že to sám nedokáže a že ak to nepomôže, bude to preňho naozaj zložité.*

*Byla prostředním dítětem Rakouské rodiny, ale často pomáhalo svému bratrovi který je korunním princem s různým papírováním. Viděla na něm, že občas zapomínal spát, tudíž jí ho okamžitě bylo líto a musela mu pomoci. Nenechala by ho jen tak, i když by správně vše měl dělat sám, téměř vše dělala s ním. On ji za to vždy chránil, jelikož je vůči ní i její mladší sestře strašně ochranářský, když se objevuje v jejím okolí nějaký kluk/muž, vždy si ho buď vyslechne, nebo ho zkrátka jen pečlivě hlídá. Jednou se jí ovšem stala taková nehoda, kdy ji její kamarádka z ošetřovny přemluvila, aby s ní šla do klubu. Samozřejmě na sebe upnula trochu větší pozornost jako princezna, ještě když s sebou neměla stráž. Pár kluků ji začalo oblézat a ona samozřejmě neměla šanci, protože je maličká a oproti těm horám by byla k ničemu aji její 'síla'. Dřív, než se něco stalo, tam vtrhl její bratr, který si všiml že není v komnatě a moc se popral. Pral se, i když věděl, že proti těm dvoum chlápkům nemá šanci. Od té doby si dává ještě větší pozor, než kdy jindy, protože si poté hrozně vyčítala to, jak její bratr po rvačce dopadl. Ale teď zrovna byla v přítomnosti muže, o kterém vůbec nic nevěděla. Pil, ale přesto ji to nedonutilo odejít, i když měla prostě z mužů respekt a udržovala si vzdálenost. Je tu s ním jen pár minut a on ji hned dokázal zahnat do rozpaků, aby se začala červenat a stydět. Ruce si položila na horké tváře a dívala se dál z okna.* Mám schválně jít někam, odkud vím, že mě vyhodí? *Zamumlá a když si všimne, že její tváře už nejsou tolik horké, dá je dolů. Poté se jej tiše zeptá, zdali je naštvaný. Působil tak, jako kdyby byl naštvaný na celý svět, nebo někdo, kdo byl zkrátka jen zlomen životem. Samozřejmě jej nemohla soudit, neznala ho, tudíž nemohla říct, jestli to má takhle pořád, či dnes byl jen velmi špatný den.* Ale určitě nevzdal, nevzdávejte to. Vždy je šance toho, že Vám vstoupí do života štěstí. *Poví stále celém k oknu, kdežto uslyší, jak se zvedá na nohy. Následný vzlyk ji dovede k tomu, aby se rychle podívala na toho muže, ale to už je na koleni. Rychle k němu přiběhne a položí mu ruku na paži.* Jste v pořádku? Co Vás bolí? *Vidí, že ho něco hodně bolí, což jí docela užírá, nesnáší, když někdo v jejím okolí trpí. Potom se dívá, jak natáhne kolena a je tiše, tak je jen tiše s ním a přitom ho starostlivě pozoruje. Na jeho následnou prosbu se rychle rozhlédne a podá mu do ruky paličku.* Můžu vám pomoci vstát, prosím? *Optá se šeptem.*

*Život sa s ním nemaznal. Pomaličky ho ničil a bral mu všetko, na čom mu kedy záležalo. Rodinu, lásku, zdravie a spolu s tým všetkým aj šťastie. A on sa mohol len dívať a potom sa už len vysporiadať s následkami. Nikdy to však nevzdal, čo je v celku zvláštne po tom utrpení, ktorým si prešiel. Možno to bolo kvôli tomu, že mu na pleciach stojí celý štát a životy ľudí v ňom. Pre pamiatku svojej mamy by sa na Írsko nikdy nevykašľal, hoci podľa jeho názoru by si jeho krajina zaslúžila niehoko skúsenejšieho a hlavne zdravého. No vláda nad tou krajinou ho drží pri živote. Možno aj to, že stále netuší, čo spôsobilo smrť jeho mamy a otca. Veľmi rád by zistil, čo za tým bolo a kto ich nenávidel až tak, že ich chcel vidieť mŕtvych. Popravde, nikdy nechápal, prečo to spravili. Podľa neho jeho mama bola skvelou vládkyňou, záležalo jej na poddaných a viedla Írsko správnou cestou. Jednoducho to nechápe a možno, ak by odhalil, čo za tým bolo, tak by to nepochopil ani potom. Preto sa nesútredí na to, aby objavil vraha svojich rodičov, ale na to, aby Írsku vládol najlepšie, ako je schopný. Preto aj kývol na bláznivý návrh radcov a požiadal o ruku rakúskej princeznej, ktorú nikdy v živote nevidel. Dopredu mu bolo jasné, že tomu úbohému dievčaťu zničí život, ale... čo mal robiť? Následníka trónu a manželku ako kráľ potrebuje, keďže je jedináčik a nemá kto po ňom prebrať írsky trón. A tak sa dostal až sem, do Illey. A presne preto teraz posedáva na bielom gauči, pije whisky a užíva si chvíľku pokoja. Naozaj je to iba chvíľka, pretože jeho kľud je narušený nejaku brunetou, ktorú sa pokúša vyhnať preč. Správa sa k nej ako korunovaný debil a očakáva, že sa dievča urazí, zdrhne. No ona tam stále zostáva a on nechápe prečo. Preto aj o kúsok pritvrdí a vytiahne niečo, čo by si vychovaný mladý muž dovoliť nemal. Ale je tu jeden háčik - on prestal byť gentlemenom už dávno a namiesto toho sa stal tým, čo je teraz. Kreténom. Nevšimne si jej červenajúce sa líca, pretože sa vyhýba pohľadu na jej peknú tvár a hypnotizuje očami fľašu whisky. Načrtne jej, ako by mala ísť do inej miestnosti a načapať nejakú dvojicu pri intímnej chvílke.*  Presne tak. Zjavne je to tvoja zábava liezť tam, kde ťa nechcú. *Poznamená odmeraným tónom a ani sa nenamáha k nej zdvihnúť svoje hnedé oči. Lenže potom mu ona oznámi vec, ktorá všetko zmení a on sa na ňu na moment díva, ako by bola Gargamel z Šmolkov. Je to totižto jeho snúbenica, s ktorou sa tu v Illey stretnúť. Jej slová ani veľmi nevníma, ale po chvíľke mu zas mozog naskočí.* /Ona sa ma snaží povzbudiť?/ *Má chuť sa začať smiať nad iróniou tejto situácie.* Ja som to nevzdal. *Rozhodne sa pre naozaj odvážne riešenie - útek. Keďže je v mierne opitom stave, pozabudne na to, že na útek potrebuje paličku. V agónii sa zrúti na zem, rukami si vystrie chorú nohu a v duchu počíta do 10, dúfajúc, že oheň, ktorý mu žne v kolene, čo najrýchlešie prestane. Prvýkrát za celý večer mu spadne maska a na tvári mu je vidieť bolesť, zúfalastvo a hanbu. Hanbu, že ho vidí v takejto trápnej situácii a že od nej potrebuje pomoc. Keď mu tú paličku podá, ani jej nepoďakuje.* Zvládnem to. *Len mlčí a potom sa začne stavať na nohy. Najskôr sa postaví na tú zdravú a oprie sa o paličku. Akýmsi zázrakom stojí a ani sa jej nepozrie do očí. Vezme si do ruky fľašku whisky a krivkajúc sa vydá k dverám.. * Byť na tvojom mieste, vrátim sa do Rakúska. *Poznamená ticho, ale je mu jasné, že ho počula.* So mnou rozhodne zbytok života stráviť nechceš, Stefanie. *Dodá a bez obzretia sa vydá preč. Je mu jasné, že vďaka tomu neplánovanému pádu, ju vystrašil viac, ako by k nej bol iba hnusný.* /Nakoniec si mal dnes šťastie./ *Pomyslí si ironicky a so svojou fľaškou sa ide zašiť inam, kde ju dopije. Zrejme na tom mieste už aj zostane, vyspí sa tam a ráno ho bude čakať prekrásny dar v podobe opice.*

*Její život byl opravdu krásný, i když se zde našlo pár temných období. Hlavně za to mohlo vlastně i to, jaký byla Stefanie pozitivní člověk a na vše koukala pozitivně. V každé špatné věci našla něco pozitivního, nebo se o to alespoň snažila. A bylo to takové i u lidí. I když ji lidé nějak ublížili, snažila si nalhávat, že k tomu nejspíše měli třeba důvod, nebo problémy doma a chtěli se zbavit vzteku skrz ní.. Zkrátka cokoliv. Díky tomu i dokázala být velmi naivní, k čemuž patřilo i to, jak dávala další šance lidem, které ji tolik ublížili. A co? Dala jim šanci a stalo se to zase, zase dostali Stef na kolena. Díky tomu, jaké je Stef zlatíčko, je velmi citlivá a zkrátka křehká. Zlomí ji téměř cokoliv, ale snaží se to nedávat najevo. To by přeci udělalo lidem ještě větší radost, kdyby se před nimi zhroutila. Měli by se z čeho radovat, konkrétněji z toho, že ji znovu dokázali zlomit. Opakovaně a opakovaně. Největší problém u ní nejspíše byla její laskavost a touha pomáhat k lidem, čímž si každého k sobě okamžitě pustila. I dnes se sebou nechávala zametat, kdy potkala nějakého muže, který jen tak popíjel v malém salónku. Vyháněl ji, ne zrovna mile, avšak ji stále něco drželo v salónku, tudíž neodešla a snažila se být hlavně milá.* Není to moje zábava, to opravdu ne. Já jen.. *Začne si hrát s prsty a podívá se do země, přičemž přemýšlí, co přesně říct.* Omlouvám se, příště už se to určitě nestane. *Vydechne omluvně, načež zvedne pohled od podlahy a podívá se zase ven z okna. Venek se nyní zdál velmi zajímavý.* To je dobře. *Odpoví mu po jeho dlouhém mlčení na to, že se nevzdává. Člověk by se neměl nikdy vzdávat, naopak. Stále by měl věřit tomu, že má nějakou naději. Přeci jen se říká, že naděje umírá poslední. Poté se ale stalo něco, co jí vyděsilo. Netrvalo dlouho a muž byl na zemi. Chvíli to přikládala k tomu, že je jen opilý, ale když si všimla toho bolestného výrazu, kvůli kterému v její zlaté duši cuklo, došlo ji, že to nebude díky opilosti, ale že ho vážně něco bolí.* Dobře. *Odpoví tiše, když řekne, že to zvládne a pomalu vedle něj vstává, kdyby přeci jen potřeboval pomoc. Poté se jen dívá, jak odchází.* Já se ale nemůžu vrátit, ne tak rychle. Mám se tu sejít s mým snoubencem. *Poví tiše, ale poté řekne něco, kvůli čemu v ní hrkne znovu.* Vy jste můj snoubenec. *Vydechne tiše, protože ji to z jeho poznámky, že s ním rozhodně nechce zůstat do konce života, došlo. To už ale muž odchází.*

*nikoho asi nepřekvapí, že se na tuhle akci rozhodně netěší. Nikdy neměl rád formální akce, jako jsou například plesy. Vždy měl raději uvolněnější akce, například večírky. Ale večírek naopak, kde musí mít šaty? To opravdu není jeho šálek kávy. Na sobě tedy má světle růžové šatičky poseté kytičkami, které přímo volají "Jsem princezna!". Na nohou má růžové podpatky s mašličkou, které mají nižší a tlustší podpatek, takže se mu na nich chodí rozhodně lépe, než na vysokých podpatcích. Celý svůj růžový outfit doplnil i růžovo-stříbrnými hodinkami. Před odchodem z komnaty si ještě vykouřil joint, aby se trochu uvolnil.* /Osobně zařídím popravu tomu, kdo to vymyslel./ *pomyslí si, když vchází do malého salónku, kde se koná večírek. Ignoruje pohledy ostatních a zamíří rovnou k baru, který zde je, a tam si objedná sklenku whiskey. Taky ignoruje svůj krok, který je dost nejistý, i když si chůzi nacvičoval*

*Tipuje, že později bude větší zábava někde v klubu, než tady v paláci. Třeba v Luxury baru, kde je od svého příjezdu pravidelným návštěvníkem, je tam dobrá hudba, fajn lidi a hlavně dobré pití. */Tady nějak pomalá kapela, alkohol sice dobrej, ale společnost taky na hovno./*Popravdě jediný důvod, proč sem jde nejsou ani její povinnosti a fakt, že by měla na všech akcích reprezentovat Autsrálii. Jen chce vidět svého staršího bratra Kadena v šatičkách.*/Tohle mu budu připomínat dokonce jeho života../*Doufá, že tam přijde a jen se na něco nevymluví. Protože je večírek naopak dneska právě na sobě nemá šaty, ale červený oblek, pod ním jen černý top, krátký. Líčení i barva jejích nehtů celkově ladí k jejímu outfitu. Náušnice má červené, s rubínem. Lodičky černé a účes docela obyčejný. Hned, co vejde do salónku zamíří k baru, kde si objedná jednu whisky a posadí s na stoličku. Jendu nohu dá před druhou a s whisky v ruce se otočí směrem od sálu. Zády se opře o bar. *

*na akcích v paláci se nikdy moc nezdržovala. Její život je veden převážně v Angeles. Tuhle akci si ale nemůže nechat ujít. Doufá, že tam někde narazí na bratra a bude se mu moct vysmát. Nemá v plánu se zdržet dlouho. Přeci jen ve městě jsou lepší akce. Na sobě má tedy černý oblek, pod kterým má pouze černou krajkovou braletku. K tomu zvolila černé vysoké podpatky, které mají na patě stříbrnou ozdobu, která ladí s jejími stříbrnými náušnicemi. Líčení má klasicky výrazné - tlusté černé linky a rudou rtěnku. Své kudrnaté vlasy má sepnuté ve vysokém culíku až navrchu hlavy. Sebevědomým korkem vejde do salonku a rozesměje se, když uvidí svého bratrance v růžových šatech. Už chtěla zamířit k baru, ale nakonec si řekla, že si počká na něco silnějšího, co prodávají v Luxury baru, takže zamířila na menší parket, kde se začala pohybovat do rytmu té příšerné hudby.*

*Dnes se konal večírek naopak v malém salónku. Vůbec netuší, proč se vůbec na tuhle akci vydal, když byla opravdu.. Stupidní. Tedy, on vždy byl se vším spokojený, ale dnes to opravdu nešlo. Na večírek odcházel v černých šatech a na nohách měl obuté černé tenisky, které mu ale opravdu neprošly, protože ho okřikla komorná s tím, zdali to myslí vážně. Vyměnila to za vysoké, tenké černé podpatky. Prý by mu dala podpatky s širokým podpatkem, ovšem prý ty tenké jsou trest za to, že se vůbec pokusil vyjít v teniskách.* /Od teď nesnáším akce./ *Povzdechne si, načež se vydá pomalou a nejistou chůzí na akci. No.. Tomu se vlastně ani nedala říkat chůze, protože skoro na každém kroku zakopává.* /Může mi někdo říct, jak v tom ty ženský můžou chodit?/ *Pomyslí, načež vejde do malého salónku. Hned se rozhlédne, jestli nenajde volné místo na gauči, aby se posadil.*

*Na dnešní akci se vážně těšila. Počítá s tím, že se na akci hodně pobaví, když tam uvidí běhat muže v šatech.Je si jistá, že tam svého bratra nepotká, nezvládla by ho tam ani dotáhnout násilím, protože on by se musel asi propadnout do země. Doufá, že na akci potká někoho, s kým se bude moct normálně pobavit. Večírek naopak ji přijde jako vážně zajímavý nápad pro pobavení. Ona sama nemá problém si vzít nějaké sako a kalhoty, je jí to i pohodlné. Rozhodla se pro čistě bílé sako i kalhoty. Pod sako si oblékla jenom jednoduchý top, též bílé barvy. K tomu si sladila i nehty a lodičky. Vybrala si nějaké naušnice a její kudrnaté zrzavé vlasy si stáhla do culíku, aby jí všude nelítali. Když vejde dovnitř do salonku, hned zahlédne několik mužů v šatech a musí se pro sebe zasmát. Zamíří k baru, kde si objedná skleničku s vínem. Potom se s ní vydá k volnému místu na sezení.*

*když se dozvěděl o večírku naopak, tak mu došlo, že pobyt tady v Illee už nemůže být horší. Je mu jasné, že pokud tam půjde, bude se mu Daesyn vysmívat do konce života, ale to i v opačném případě, a to když tam nepůjde. Zná ji a ví, že by ho poté měla za zbabělce. Takže se tedy rozhodl udělat tu nejtrapnější věc. Nasoukal se do tmavě zelených šatů, obul jsi tmavě zelené lodičky, které mu připomínají mučící nástroj a na ruku si dal stříbrný náramek. Vlasy si sčesal na stranu. Takhle vejde do salonku a hned spatří svou sestru, takže zamíří na opačnou stranu místnosti. Zaleze si do nejzadnějšího rohu, kde skopne podpatky. Poté bosa zamíří trochu více do davu, ale stále se raději drží co nejdál od své sestry.*

*nasadí si věnec a poupraví si vlasy. Ví, že večírek už začal, ale mu stejně jako mnohým dívkám příprava oblečení a dalších těch blbinek hrozně dlouho trvá. Obuje si boty na podpatku a vstane ze židle. Chvíli se v nich prochází sem a tam, nechce totiž spadnout na veřejnosti. Když už je připravený vyjde ze své komnaty a rozejde se směrem do malého salónku. Cestou si ještě upravuje věneček z květin na hlavě, nebo si po případě stahuje šaty trochu níž. U dveří salónku se zastaví. */Nádech, výdech/*pomyslí si, nadechne se a vydechne. Potom opatrně otevře dveře, tak aby nikoho nepraštil, vejde dovnitř a zavře. Rozhlédne se. */Princezna Leah je zrzka. Ale tady je těch zrzavých palicí tolik!/*chvilkově se zamračí a znovu se rozhlédne. Když ji neumí najít vzdá to a vydá se si najít místo na sezení. Přijde k poloprázdném stolu a zaťuká na něj prsty, aby dívku na sebe upozornil. *

*Tahle akce se zdá být alespoň trochu zábavnou. Většinou se konají jen dlouhé a nudné plesy, de se musí bavit se samými politiky.*/Hmm. lepší budou oni, jak Sebastien./*Doufá, že bude mít to štěstí a svému snoubenci se dneska vyhne. Nemá na něj moc náladu. Nemá na něj náladu nikdy.*/Do konce naší návštěvy tady můžeme dělat, jako že se neznáme, ne? Až poté budeme muset plánovat svatbu.. To se pokusím taky co nejvíce zdržet. /Ráda by ale, aby teď dělali jakože nic. jakože se neznají a vůbec spolu nemají strávit zbytek života.*/Chci aspoň těch posledních pár týdnů svobody../*Na sebe si vzala tmavě šedý, skoro až černý oblek. Pod ní má bílou košili, jejíž knoflíčky jsou nahoře rozepnuté více, než je vhodné. Jak říkala, není to žádná jemná princeznička, která se v přítomnosti mužů červená a blbě hihňá každému slovu, co vypustí ze svých úst. Lodičky ladí společně k jejím nehtům a pásku, který má v pase. Oční stíny jsou černé a rty bez rtěnky. Už i tak je má světle růžové a plné, nepotřebuje si je ještě nějak upravovat rtěnkou. Část vlasů má dané vzadu ale zbytek je jen tak volně. Když dojde do malého salonku, kde se dnešní večer koná, stoupne si k jednomu ze sloupu, kde se později začne bavit s nějakým chlápkem, zhruba v jejím věku. Možná spolu začnou i trochu více flirtovat.*/Zatím se to nevyvíjí vůbec špatně../

*večírky měla vždy ráda, ale ne až tak moc, že by se musela opíjet do bezvědomí. Vždy se chtěla jen pobavit. Je ráda, že jí dneska skončila směna dříve, takže se může zúčastnit i tohoto večírku. Přijde jí to jako skvělý nápad. Sako často nosí i jen tak, protože se jí to líbí, takže jí ani nevadí dresscode.* /Ovšem opačnýmu pohlaví to vadit bude./*uchechtne se. Na sobě má šedý károvaný oblek a černé lodičky. Vlasy má sepnuté v uhlazeném nízkém culíku. Doplňky jsou slazeny do zlaté a líčení má poměrně výrazné, hlavně tedy rtěnku. Jakmile vejde do salonku, zamíří do davu a doufá, že třeba narazí na někoho známého, s kým si bude moct popovídat.*

*Na většině akcí je sama, ale přes to zatím vynechala jen pár. Vždycky aspoň stojí opodál všech a pozoruje je. Tak ráda by se mezi ně začlenila. Byla jako oni. V těchto chvílích jí ještě více štve to, že se nedokáže normálně bavit s ostatními, protože je němá. Komunikuje jen pomocí znakové řeči a nebo sešitku, který má i dneska s sebou, kdyby náhodou. Ale čekat na odpovědi, kterou píše většinu lidí nebaví a znakovou řeč skoro nikdo neumí. Vlastně asi jen její rodina a Caleb. Jinak nepoznala nikoho jiného, kdo by ji uměl. Kromě teda učitelky, která ji ji učila. Na sobě má světle růžový oblek a všechno slazené tak, aby to k tomu ladilo. Vlasy jen v jednoduchém účesu, přesto elegantním a podle ní i krásném. Vklouzne do sálu, jako vždy si jí nikdo nevšímá, na což je zvyklá a přejde do zadnější části sálu, k oknům,ze kterých může pozorovat zahrady. Otočí se tedy zády k sálu a hledí právě tam.*

*Vydá se na večírek naopak a hned jak vejde, tak si u baru vezme sklenku s vínem. Potom se rozhlédne a zamíří si sednout někam na volné místo. Chvilku tam jen tak sedí, popíjí pomalu víno a přemýšlí nad vším možným. Hlavou ji proběhne tolik různých myšlenek. Z toho přemýšlení ji vytrhne až někdo, kdo zaklepe na skleněný stůl. Rozhodně se ho lekne a a trochu sebou škubne. Její víno naštětí neskončilo na jejím bílém obleku. To by se asi zabila. Zvedne hlavu a poledne na příchozího. Potom jenom vybuchne smíchy. Když se po chvilce uklidní, omluví se.* Promiň, já to nevydržela. *Rukama si srovná sako.* Jsi Min-Woo, žejo? *Napije se vína a skleničku si položí na stůl. Pohlédne na něj.* Klidně se posaď. *Řekne s uśměvem na tváři.*

*Nevěděla, zdali na dnešní akci jít. Vlastně ani neví, proč se rozhodla, že vlastně nakonec půjde. Možná to chtěla jen zkusit, jelikož na akcích většinou jen dohlížela jako kontrola, zdali se někomu něco nestalo. Málokdy se stavila jako opravdový host. Jelikož dnes byl večírek naopak, vzala si na sebe vínové kalhoty a vínové sako, pod které si dala slabý černý svetřík. Líčení tak nějak sladila do barvy oblekylu, akorát oči si nechala co nejjemnější, jelikož chtěla, aby ji vynikly její pravé oči. Na nohách měla podpatky, což bylo pro ni něco hrozného, i když byla dívka. V šesté kastě kde se narodila podpatky nosit nemohla a navíc, byla malá. V dětském domově ji také nemohly projít a teď, jako ošetřovatelka je také moc nevynosila, protože musela být stále připravena na to, kdyby se někomu něco stalo, aby mohla vyběhnout, což by šlo v podpatcích dost těžce. Proto na nich také neuměla chodit.* /Jestli si dnes nezvrknu kotník.. Tak už si ho nezvrknu nikdy./ *Pomyslí si, načež se vydá do malého salónku, kde se akce odehrávala. A jelikož skoro spadla již podruhé, podpatky si sundala a vzala si jich do rukou. Jediné plus, co jí podpatky vynášely bylo to, že byla o pár centimetrů vyšší. To ji ovšem za zvrknutý kotník nestálo, tudíž se po chvilce po dále procházela s podpatky zavěšené v jedné ruce. Trochu se zamyslela, tudíž díky své nepozornosti do někoho narazila - a to do Kadena. Když si všimla, do koho vlastně narazila, rychle se začala omlouvat.* Sakra, moc se omlouvám, nějak jsem se zamyslela. *Zaskuhrá, načež si všimne, že oba mají bosé nohy.* Jak moc trapné je, že v nich také nedokážu chodit? *Pousměje se na něj pobaveně.*

*Tohle je asi první akce, na kterou se nemusí extra přemlouvat, aby se jí zúčastnila. Hodně jí to zpříjemní možnost mít kalhoty jako součást dresscodu. Šaty a sukně přímo nesnáší a to je důvod, proč většinou dá baru přednost před nějakým plesem. Teď ale míří do malého salonku a na sobě má černý oblek s výstřihem až do půlky břicha. Nikdy nenosí moc zahalující a slušné oblečení. Doplňky sladila do zlaté. Lodičky na vysokém podpatku, choker, oční stíny a lak na nehtech. Na rtech má výrazně červenou rtěnku a vlasy má zapletené v několika copech, které končí culíkem. Ještě před akcí v jednom baru ale byla. Takže má v krvi už trochu alkoholu a je díky tomu příjemně naladěná. Díky tomu má na tváři pro ní netypický úsměv. Monokl má zakrytý makeupem a roztržený ret se zase překrytý rtěnkou, takže po následcích rvačky v baru před pár dnech není dnes večer ani stopy. Když dojde na akci, rozhlédne se po všech přítomných a musí se zasmát při pohledu na všechny ty chlapy. Objedná si jednoho panáka whiskey a s ním se vydá na oblídku dalších úžasných outfitů, které dnešní večer mají chlapi na sobě. Pohledem se zastaví u Doriana v černých šatech a vyprskne smíchy. Alkohol v její krvi rozpohybuje její nohy a ona dojde až k němu s pobaveným úsměvem na rtech.* Divim se, že ses sem vůbec doplazil. *Uchechtne se při pohledu na jeho lodičky.*

*Chvilku čeká a když se zrzavá palice jménem Leah začne smát po tom co ho viděla jen protočí oči. Tohle přesně čekal. */To vypadám tak špatně/*zavrtí nad svými myšlenkami hlavou, usměje se a usadí se*Ano, Leah Monpezat?*přejede ji pohledem a usměje se*

*nevidí v jeho situaci žádné dobré východisko, takže na akci nakonec zamíří. Podpatky si ale zuje po pár minutách od toho, co dorazil do salonku. Drží se co nejdále od své sestry, aby zabránil všem posměškům. Pohledem se rozhlíží po ostatních, ale vyhýbá Daesyn, a zaujme ho jedna dívka, která stojí kousek od něj. Dlouho a intenzivně si jí prohlíží pohledem, takže si ani nevšimne Noory, která se k němu blíží. Ale nevšimne si jej ani ona, takže do něj narazí. Teprve v ten moment začne vnímat její přítomnost a chytí ji za předloktí, aby neupadla.* To je v pohodě, neomlouvej se. Jsi v pořádku? *zeptá se jí a ani si nijak neuvědomí, že si jí starostlivě prohlédne. Přitom si všimne, že ani ona nemá boty.* Není to trapné. Nechápu, jak v nich někdo chodit může. *uchechtne se.* Sluší ti to.*zalichotí ji.* Dneska nebudeš ošetřovat žádný opilce z baru? *zeptá se jí s menším úsměvem na tváři a povytaženým obočím.*

*Vzhledem k tomu, že vlastně necítí žádné pocity a emoce, tak je mu úplně jedno, jak moc se dnes ztrapní v šatech a lodičkách. To je snad první výhoda, kterou za celý život našel. A týká se jednoho večera.* /Můj život je fakt jedna velká výhra v loterii./ *Ucedí sarkasticky v duchu, když vychází z komnaty a snaží se si na lodičkách nezlomit nohy. Na sobě má šaty na ramínka ve světle modré barvě, ve které jsou i lodičky na vyšším podpatku. Absolutně nechápe, jak na tom můžou ženský chodit, ale on nechápe tolik věcí, že se nad tím nijak moc nerozčiluje a nějak se dobere až do malého salonku, po kterém se jen nezaujatým pohledem rozhlédne. Pak si všimne Despoiny, která stojí zády k němu. Kdyby měl emoce, bylo by mu jí líto. Vydá se za ní a opře se ramenem o sloup vedle toho, u kterého stojí ona. Nekouká se ale do zahrad, nýbrž na ní.* Už jsi vyzkoušela můj způsob spaní? *Zeptá se jí a snaží se do hlasu dát aspoň trošku pobavení.*

*Na dnešní akci se mu vůbec, ale vůbec nechce. Kterýmu chlapovi by se asi tak chtělo producírovat se v šatech a na podpatcích přede všemi z paláce? Žádnýmu. I tak ale zná své povinnosti a ví, že zde musí reprezentovat Francii, i když dnes jí bude muset reprezentovat velmi neobvyklým způsobem. Prostě se na to ale podívá jako na svou povinnost, a tak si ty šaty obleče, navlíkne si podpatky a vydá se hodně vrávoravým krokem do malého salonku. Naštěstí se tu trochu vyzná, takže tam trefí. Jinak by ani nevěděl, kde je, protože nekouká na cestu, ale na své nohy, aby se ujistil, že jsou pořád ve správném úhlu, že nikde nekouká kost a že se mu žádná nepodlomila.* /Boty jsou dělaný na chození, sakra, ne na tohle./ *Rozčiluje se v duchu po cestě a když dorazí do salonku rozhodne se zalézt někam od toho největšího proudu lidí, aby se mu povedlo někde nepozorovatelně aspoň na chvíli ty lodičky sundat. Opět se rozejde s pohledem upřeným na své nohy a podaří se mu do někoho vrazit.* Do háje, promiň. *Omluví se hned a vzhlédne. Hned si uvědomí, že zrovna do své snoubenky.* Omlouvám se. Tohle je mučící nástroj. *Pokyne rukou ke svým lodičkám a pak si všimne, že Octavia má společnost.* Pardon za vyrušení. *Pousměje se omluvně na oba dva a snaží se odklopýtat někam od nich.*

*Když ji Min zaklepe na stůl a ona se na něj podívá. Vybuchne smíchy. Vážně si potom ale připadá blbě, a tak se mu omluví.Všimne si, jak on protočil očima.* Vážně promiň, po těch desítkách chlapů v šatech jsem to už nezládla. *Omluví se mu ještě jednou, protože jí je to vážně blbé.* /Co už, sranda musí být./ *Pomyslí si. Hned na to se ho zeptá, jestli to je vůbec on, no on ji to potvrdí. Když uslyší svoje jméno, tak přikývne.* Už to tak je. *Podívá se na něj, když sedí vedle ní. Prohlédne si šaty i kytky ve vlasech.* Nevypadáš špatně. Černá se ti celkem hodí. *Zhodnotí v pár větách jeho outfit a znovu se napije ze skleničky, kterou předtím položila na stůl.* Jak se i chodí v těch botách? *Zeptá se ze zvědavosti a pohlédne na něj.*