Střecha paláce s výhledem na město

*Tak nějak se chystá zvednout, když jí Lorenzo chce podat ruku, ale stiskne jí ji dřív, než se stihne vůbec zvednout. Tak se zase rozvalí zpátky, i s botama na nohou, a po jeho jméně si ho nechává jen matně přelétat vzadu v mozku. O někom, kdo je z královské rodiny se jménem Lorenzo už slyšela, ale nikdy si ho nedovedla přiřadit k nějakému obličeji. Třeba to je on? No, radši se ho ptát nebude, třeba to bude vědět on. No, sestra švédského krále je prostě něco.* To je v pohodě, stejně tu moc lidí neznám, tak aspoň poznám někoho novýho. /Aneb jsem antisociální hovado, které se nedokáže bavit s lidmi./ Odkud vlastně jsi? *Zeptá se ho, když slyší jasný cizinecký přízvuk, který má vlastně i ona, ale díky tomu, že její matka je Britka, tak Angicky mluví naprosto bez problému.*

*Když viděl, že se Rosa zase posadila a nikam se asi nechystá, posadil se opět do gauče i on. Znovu ji rychle přelétl pohledem v naději, že si možná vzpomene, kdo to tedy je. Byla mu povědomá. Ale nic, nevypátral to v hlavě. Poté co řekla, že tu moc lidí nezná, se pousmál, protože on tu přece jen neznal nikoho.* Ty jsi první, koho tu poznávám. *Přiznal jí a trochu se tomu uchechtl, i když mu to moc vtipné nepřišlo, protože tu stráví nějakou dobu, ale nezná tu jediného člověka. Teda teď už jednoho ano.* Z Itálie. *Odpověděl jí stručně a náhle si vzpomněl, že Rosamund je z nějaké královské rodiny. Aspoň doufal, že si vzpomněl správně.* A ty jsi odtud? *Zeptal se, aby konečně rozkryl záhadu o její totožnosti. Hodně teď litoval, že se víc nezajímal a nenaučil lidi, kteří tu jsou a jsou důležití.*

*Když se jí svěří, že je první člověk, s kým se tu dal do řeči, jen se usměje a souhlasně přikývne hlavou. No, s kluky se jí vždycky bavilo líp než s holkama, protože jsou otevřenější a nehrají si na nic. Když vynechá svou nejlepší kamarádku, ta by si sedla snad s kýmkoli.* Jsi introvert, nebo jsme pod tvoji úroveň? *Zeptá se ho pobaveně. Zná dost lidí, komu koruna přerostla přes hlavu a ostatní ho pak měli plné zuby kvůli tomu, jak se choval. A někdo tohle viděl u všech lidí s modrou krví, třeba jako ona. Ona si radši zašla na drink s pár lidmi z města, aby neviděla papparazzi na každém kroku, a třeba to on měl stejně. Když jí ale řekne, že je z Itálie, vybafne.* Ha! *Až když jí dojde, že to řekla nahlas, odfrkne si, jako by byla naštvaná, že to musí vysvětlovat.* Sorry, nebyla jsem si jistá, kdo seš, tak jsi mi to potvrdil. *Pokrčí rameny a podívá se za jeho rameno na výhled na město. Přišlo jí to fascinující, hlavně díky tomu, že je tu prostě teplo a slunečno, na rozdíl od domoviny.* Já jsem ze Švédska, neříkej, že jsi o princezně ala ostudě rodu ještě nikdy neslyšel. *Uchechtne se a zavrtí hlavou. Byla ráda, že o tom aspoň někdo neví.*

*Když se ho zeptala, jestli je introvert nebo jsou všichni jen pod jeho úroveň, uchechtl se tomu a zavrtěl hlavou, snad aby hned rozvrátil její mínění o něm.* Spíš se radši jen tak bavím s obyčejnými lidmi na plesech, než abych se učil rody ostatních zemí a četl skandály v časopisech. *Ušklíbl se a trochu víc se uvelebil v gauči. Nikdy moc neměl rád takové ty holčičí slepičince, jak se vždy seběhnou a povídají si o nejnovějších drbech. Stejně tak ani časopisy s nějakou skandální titulní stranou a podobně. Možná kvůli tomu, že většinou to byly titulky a drby o něm. Když na něj tak bafla, pobaveně pozvedl obočí, ale nijak jí to nezazlíval. Přece jen on také nevěděl, kdo ona je.* V pořádku, já tu neznám nikoho, takže se asi nevyhnu několika trapným situacím. *Uchechtl se tomu, ale znervózňovalo ho to, že tu nikoho nezná.* Švédská princezna. *Lusknul prsty a obličej se mu jakoby rozzářil uvědoměním. Poté jen zavrtěl hlavou a pokrčil rameny.* Možná jsem něco zaslechl, ale jedním uchem tam, druhým zase ven. Na tyhle věci mě moc neužije. *Zafoukal vítr a on jen přivřel oči a nechal si vánkem lehce pocuchat vlasy. Pak se znovu podíval na Rosu.* A co jsi provedla tak strašlivého, že jsi ostuda rodu? *Zeptal se trochu nejistě, protože nevěděl, jestli to pro ni třeba není moc citlivé téma.* Pokud ti o tom nevadí mluvit. *Dodal tedy ještě pro jistotu.*

*Souhlasně přikývne hlavou a uchechtne se.* To znám moc dobře, taky neznám moc lidí z takhle vyšší vrstvy. Nebaví mě sledovat všechno to haló okolo všech těch lidí, ale bohužel se to na naši rodinu nějak lepí. Myslím si, že u nás celebrity nemají šanci, když tam jsme my tři. *Zasměje se při vzpomínce na své dva bratry, kteří taky nelení v plnění titulních stránek všemožných lokálních plátků. Vždycky je sbírala hlavně proto, aby si z nich potom dělala legraci. Jinak ji to vůbec nezajímalo.* Tak to jsem ráda, že jsem tě o jednu z nich připravila a svedla to na sebe. *Ušklíbne se a poškrábe pejska na hlavě, a pak jen souhlasně přikývne.* To je škoda, celým internetem se prohnala zpráva o tom, jak jsem zjistila, že jsem v tom, a že původní otec toho dítěte zdrhnul, jen jak se to dozvěděl. *Zašklebí se. Je až pozoruhodné, po jak krátké době se dokázala přenést z toho rozchodu, který učinila alespoň ve své hlavě.* Což je samo o sobě dost velký bizár, a ještě horší je to, že se všude spekuluje, že můj bratr pak vyhlásí Polsku válku.

*Přikyvoval na souhlas a uchechtl se. Znal to moc dobře, akorát mu to vždycky bylo nějak prominuto, protože ho rodiče vždycky dost rozmazlovali.* Kdyby se člověk měl zajímat o veškeré drama ve všech zemí, nedělal by nic jiného. A navíc je to pořád to samé. Buď je to nějaký baby boom, nebo svatby, nebo někdo někoho vyfotil v nějakém baru. Pořád se to omílá dokola. Novináři nevymslí nic moc nového a lidi zajímá pořád to stejný. *Zasmál se a zatočil prstem, aby tím naznačil ten koloběh. Byl moc rád, že se s Rosou potkal, protože se teď cítí mnohem lépe, že aspoň někoho zná a docela si s ní rozumí. Nemá moc rád takové ty povýšené fifleny, i když on sám se někdy chová jako povýšená fiflena. Zvedl se z gauče a šel k baru, aby si dal ještě něco k pití. Tentokrát si nalil skleničku bílého vína a hned se napil, aby ochutnal. Zrovna v tu chvíli mu ale Rosa řekla tu radostnou novinu, což ho překvapilo a díky tomu se rozkašlal. Když dokašlal, omluvně se na ni podíval.* Promiň, jen mi zaskočilo. *Omluvil se a vyhnul se na chvíli očnímu kontaktu, načež jeho pohled padl na její skleničku s drinkem. Nesoudil ji, nebyl zvyklý soudit lidi, když je neznal. Napil se znovu ze skleničky. Když slyšel o válce a obdivně si povzdechl. Je tu chvíli, ale tady už to očividně dost žije. Ukázal na bar a podíval se na ni.* Dáš si něco? Zní to jako bys to potřebovala. *Pousmál se jedním koutkem a rozhlédl se po baru. Něco málo namíchat uměl, přece už prošel pár barů.* Zvládnu i něco nealko. *Dodal a tentokrát se usmál víc. Byl rád, že ho bere jako někoho, komu může věřit a vyklopila mu všechno tohle.*

To mi povídej. *Souhlasně přikývne, když jí začne říkat o tématech, která lidi nejvíc zajímají.* Lidi milují jakékoli pozdvižení. Kdyby se aspoň mluvilo o tom, co mají lidi rádi, nebo kdyby tam byla jedna normální pozitivní zpráva... Ne. Moje těhotenství hned spojí s blížící se válkou, bratrova korunovace je okolo sporů, jestli je vůbec připravený vládnout... Co lidi tak baví na tom, vyžívat se v utrpení? Ať cizích, nebo i jejich? Vždyť budoucnost země je i jejich věcí. *Zeptá se ho s povytaženým obočím, zatímco pejsek si to seskočí z gauče a žene si to za novým kamarádem. Začne mu vesele poskakovat u nohou a dožaduje se jeho přítomnosti. Ona se mezitím znovu napije koktejlu a podívá se na prince, jak jde k baru.* Vinný znalec? *Zeptá se ho, když ho vidí jen tak ochutnávat víno, a zašklebí se. Ona se v tom nějak moc nevyznala. Pila to, co jí chutnalo, ne podle toho, jaké to bylo víno, z jakého roku, sklizně nebo tak... Když ale vyprskne, jen přikývne. V jejích očích rozhodně nestoupl, ale tak co, každý někde začíná.* Nemůžu, těhule by neměly pít, tak si tu vychutnávám decentně ředěný něco. *Ušklíbne se a zvedne sklenici skoro s prázdnou vodou s limetkou a mátou, načež se na něj podívá a když zmíní nealko, jen se zašklebí.* Sex na pláži by byl fajn.

*Zagestikuluje rukou, jakože má úplnou pravdu, přičemž i přikývne.* No přesně! Lidé se vyžívají v tom, když se můžou někomu hrabat v soukromí. Pak rozebírají, co všechno my, výš postavení, děláme špatně a ze všech jsou najednou odborníci a znalci a vědí, jak by to udělali lépe. *Povzdechl si nad tím, jak lidi někdy nedokážou dát pokoj a ve všem hledají chyby.* A přesně jak říkáš, všude samé skandály a špatné zprávy a člověk, by pak měl mít pocit, že jde všechno dobře. *Pokrčil nad tím nechápavě rameny. Právě proto, se občas zašívá někam, kde může být o samotě. I přesto, že je rád s lidmi, někdy ho unavují. Když se k němu přihrnul pejsek, zazubil se a skrčil se k němu, aby ho mohl pohladit.* Zvířata jsou vděčný a stačí jim jídlo a láska. *Podrbal ho za ušima a podíval se na Rosu.* A děti taky. *Dodal s jemným úsměvem a zase vstal. Když se ho zeptala, jestli je vinný znalec, uchechtl se a zakroutil hlavou.* Táta má velkou sbírku vín a dost tomu rozumí..jeden něco pochytí, když o tom slyší skoro při každém jídle. *Zašklebil se a vzpomněl si, jak nad tím společně s mámou vždy kroutili očima. Máma mu hodně chyběla, nejvíc mu schází ty každodenní momenty. Když řekla, že nemůže, docela se zastyděl, že jí vůbec nabídl. Na sex na pláži jen přikývl a začal dělat jeho nealkoholické podání.* Přijel jsem teprve dneska, nezasvětíš mě do místního drama, abych věděl komu a čemu se vyhnout? *Zeptal se s pobaveným úšklebkem, přičemž míchal drink. Když ho dodělal, dal do něj ještě paraplíčko a vydal se společně s drinkem k ní.* Předpokládám, že tvoje verze bude méně titulková a víc pravdivá. *Podal jí drink, pousmál se a vrátil se k baru. Vyndal z misky ovoce do drinků a položil ho na bar. Do misky nalil vodu a dal ji na zem, aby se mohl pes napít. Přece jen měl pořádnou srst a tady bylo celkem teplo.* Jak se vlastně jmenuje? *Zeptal se a kývl hlavou směrem k psovi.*

Ale přesně! Všichni, co nejsou v kůži dotyčného, můžou jen naštvaně mluvit o tom, co by kdyby, ale kdybychom jim to dali udělat, nevěděli by, co udělat správně. *Souhlasá s mírným přikývnutím hlavy a pak se jen mírně uchechtne.* Hele, říkáš to člověku, co je zatracenej optimista, ale vyžívá se v neštěstí svých bratrů. Sourozenecká láska. *Zasměje se, protože co si tak pamatuje z hodin dějepisu a zeměpisu, Lorenzo snad sourozence neměl. To by si pamatovala. Když mluví o zvířatech a o dětech, jen pokrčí rameny.* Je to možný. Já ani nevím, jak se vlastně mají správně chovat. *Přizná se mu následně, protože to je pravda. Kdyby najednou začal jančit, tak rozhodně neví, v jaké emoci to je, a nejspíš by zdrhla strachy. Protože tolik emocí není s to pochopit. Hlavně teda to s pocity a reakcemi. Pak jen přikývne hlavou. kdyby měla něco pochytit ona, tka jenom to, jak je neschopná a podobně. Nebo nesoběstačná, podle toho, kdo by jí to řekl. Pak se jen uchechtne.* Upřímně sama moc nevím, jenom tu jsou problémy s rebely, kteří nás napadli, když byla tahle Selekce v plenkách. Můj bratr mě šel hledat a já se tak nějak potom nechtěně vyspala s klukem, co se mi líbí už asi osm let. Teda vlastně líbil, no, a pak jsem skončila takhle. Do toho se můj brácha stal králem a víc se o světovou drbařinu nezajímám. *Vysvětlí mu následně a pak se podívá, jak dává pejskovi napít.* Ani vlastně nevím, je můj sotva pár hodin, neočekávala jsem, že si nějaé zvíře totiž pořídím. *Řekne mu upřímně a s úsměvem prijme druhý drink.* Děkuju.

No ano! *Přitakal a pokýval hlavou na jednoznačný souhlas.* Bohužel ať uděláš naprosto cokoliv, vždycky tu budou lidé, kteří si si budou myslet, že je to špatně, a že by to udělali stokrát lépe. *Rozhodil rukama a trochu se tomu uchechtl, jak to všechno vlastně chodí. Pak se jen usmál a založil ruce na hrudi. Sourozence žádné nemá, takže vůbec neví jaké to je nějakého mít.* Být jedináček taky není žádná výhra. *Ukázal na ni prstem a uchechtl se. Rodiče ho dřív pořád kontrolovali a dávali na něj až moc pozor. Nemohl skoro nic, aby se mu něco nestalo. Ale rozhodně nepochyboval o tom, že to Rosa nemá jednoduché. Mít dva bratry a být jediná holka musí být pořádná fuška, to Lorenzo ví. Když pak začala mluvit o dětech, chvíli na to nic neříkal. Rozhlédl se kolem, moc se mu líbil ten výhled. Určitě sem bude chodit častěji.* Já jsem teda jako žena nikdy děti neměl.. *Začal a pobaveně se u toho uchechtl. Holt si nemohl odpustit jeho humor.* ..ale ženy vždy ví, co dělat, když se jim narodí děti. *Podíval se opět na Rosu a povzbudivě se pousmál.* Ty obzvlášť vypadáš jako silná žena, nepochybuju o tom, že to zvládneš. *Řekl povzbudivě. Možná to znělo podivně, ale Lorenzo to s ženskými city moc neumí, tak neví, co by měl říkat a jak by to měl říkat. Když začala mluvit o místních událostech, tiše poslouchal a upíjel ze sklenky vína. Když domluvila, nechal si to projít hlavou, aby hned nevychrlil nějakou blbost.* Ten kluk, co udělal tohle.. *Poukázal na její břicho.* zní docela jako..ehm.. *Nemohl si vzpomenout na to anglické slovíčko, když mu to najednou naskočilo.* ..pitomec. *Uchechtl se tomu, ale vzápětí si uvědomil, že to nebylo dvakrát ohleduplné a mohl ranit její city. Pak se podíval na psa a usmál se také.* A jaké jméno se ti líbí? *Zeptal se jí, přičemž se díval na psa a přemýšlel nad jménem tak. Když poděkovala za drink, jen se na ni usmál. Byla to maličkost.*

*Souhlasně pokýve hlavou, když se k tomu vyjadřuje i Lorenzo.* Myslím si, že jsi mi vnuknul zajímavý nápad. *Zazubí se na něj a v hlavě si začne psát poznámky, co by mohla říct svému nejstaršímu bratrovi. I přes to, jaké divné napětí teď mezi nimi panuje. Když jí řekne o nevýhodách bytí jedináčke, jen souhlasně přikývne hlavou.* Každý má svoje pro a proti. *Pokrčí rameny a znovu se napije koktejlu, který jí udělal, načež se na něj zase podívá. Zajímalo by jí, jak to je u něj, kolik lidí s modrou krví se vlastně dokáže chovat tak, jako se chovali její rodiče. Pak se jen zasměje.* TeĎ máš před sebou jednu, která je z toho posraná až za ušima, protože dítě naposledy viděla před lety v zrcadle.* Musí si vzpomenout na těch pár fotek, které má v albu. Z trodiy jich má podstatně nejméně, což ji přivádí k myšlence, že život svých ratolestí musí opravdu dobře dokumentovat, aby pak na své dětství nenesli jen pošramocené vzpomínky bez jakéhokoli štěstí a důkazních materiálů, jak se vlastně měli. Jen se zasměje jeho pokusu jí zvednout sebevědomí.* Jsi horší v komplimentování než můj brácha. Ten s ženskou snad nikdy nemluvil, jak to tak vypadá, protože z něj vždycky vyleze taková blbost jako teď z tebe. *Ušklíbne se na něj. Má trochu připito, protože si i v letadle něco málo dala, a po pár sklenkách je prostě vždycky trochu víc otevřenější než za střízliva. Takže se zasměje, když označí Atticuse za pitomce, a souhlasně přikývne.* To mi povídej, odjel jak úplný srab, ale mně to už je jedno, uvidím, jestli se k tomu ještě nějak postaví, protože ráda bych ho veřejně odmítla. *Zasměje se a pak jen pokrčí rameny.* Víš, že nad něčím takovým jsem nikdy nepřemýšlela? *Svěří se mu a pak jen pokrčí rameny, než si lehce pohladí břicho.* Proto jsem zvědavá, s jakými jmény skončí tihle dva.

*Když řekla, že jí vnuknul nápad, poušklíbnul se a zvedl obočí. Rozhodně byl zvědavý, jaký nápad jí vnuknul.* Poděl se se mnou o svůj nápad. *Uchechtl se a mávnul rukou, jakoby ukazoval vyložené karty na stole, ale místo karet by rád viděl její nápad. Na pro a proti jen přikývl, protože to byla pravda. Všechno má své pro a proti.* Já jsem si vždycky přál sourozence. Často jsem se cítil sám, i když jsem byl v plném zámku lidí. *Svěřil se jí a sám se divil, že to vůbec řekl nahlas. Většinou se neznámým lidem takhle rychle nesvěřuje, což ho trochu rozhodilo. Ale taky už něco vypil, tak se není čemu divit, že to jde tak hladce. Když pak začala mluvit o tom, že se bojí až bude mít děti, zasmál se.* Neznám snad nikoho, kdo by si před narozením dítěte řekl „jsem stoprocentně připravený na roli rodiče!”. *Onu větu řekl s podivným starcovským hlasem, načež se tomu zasmál.* Všichni se bojí. Nakonec by i bylo divný, kdyby ses nebála. *Pokrčil rameny a usmál se. Byl si vědom toho, že jí asi moc nepomáhá, ale byl aspoň upřímný. To zvládal vždy dobře, když už něco nezvládal, aspoň byl ve většině případech upřímný, pokud tedy nešlo o otázku od jeho otce, kde byl celou noc. V tu chvíli šla upřímnost vždy stranou. Když mu prozradila, že mu komplimentování nejde, jen se poraženecky zasmál.* Tak teda díky, že já se vůbec snažím. *Rozpřáhl rukama, ale zasmál se u toho. Pak jen uznale pokývnul hlavou. Je od ní docela statečné, že chce veřejně odmítnout někoho, kdo se jí dřív líbil. I když se jí vůbec nedivil po tom, co jí udělal.* Klidně tě podpořím, zní to celkem rozumně. *Usmál se a myslel to naprosto vážně. Sice se znali jen chvíli, ale už teď mu byla Rosa moc sympatická a považoval ji za příjemnou společnost.* A už víš, jestli to budou holky nebo kluci? Nebo holka a kluk? *Zeptal se a pokynul hlavou směrem k jejímu břichu. Pak dopil skleničku vína a zamyslel se nad tím, že se tu baví na střeše se švédskou princeznou o dětech. Přišlo mu to docela vtipné, protože čekal při svém příjezdu ledacos, ale tohle určitě ne. Podíval se do své prázdné skleničky a pak zase na Rosu.* Asi bych už měl jít..ještě jsem nikomu neřekl, že jsem vůbec tady. *Uchechtl se tomu a zadoufal, že všichni tady budou aspoň z poloviny tak v pohodě jako Rosa. I když tomu asi moc nevěřil.*

Ani náhodou. *Zasměje se, když ji poprosí o sdílení svého nápadu. Tohle si nechá pro sebe, protože to je tak blbý, že neví, jestli by tu blbost toho správně pochopil. A kdžy začne mluvit o sourozencích, musí se jen uchechtnout.* Věř mi, že se můžeš cítit sám i se čtyřmi lidmi okolo sebe. *Mluví i svých rodičích a dvou bratrech. Vždycky si připadala, že jim je na obtíž, protože ostatní měli vždycky jeden druhého a co měla ona? No nic. Ale o tom nerada mluví, protože to je přeci náznak toho, jak je slabá, a to je prostě něco, o čem nerada mluví.* Jasně, že strach je k tomu nějak přirozenej, ale tady jde spíš o ten strach ze strachu. Znám dost lidí, co se o svý děti ani tak nedokázali postarat. *Vysvětlí mu a skoro řekne, že jedním z nich jsou i její rodiče. Nakonec se taky jenom zasměje, jakmile jí odpoví.* No radši se opravdu snaž, v tomhle nebylo ani trochu snažení. *Poopraví ho ve vtipu a pak se jen ušklíbne.* Tak to se mi bude hodit.*Poděkuje mu tak za jeho podporu a pak se jen uchechtne, když se jí začne psát na děti.* Ne, ještě ne, měla bych na první ultrazvuk jít někdy za měsíc a půl, teď jsem v začátku devátého týdne a to se ještě neměly čas pořádně vyvinout. A prý mám počítat s tím, že to ani tak možná nezjistím hned. *POkračuej ve vysvětlování, a pak se jen tiše uchechtne.* Na co bys mě tipoval ty? Dvě holky, jedna a jeden kluk, nebo dva kluci? *Zeptá se ho zvědavě, protože ji to upřímně zajímá, a nakonec se ještě uchechtne.* Jestli chceš... *Souhlasně přikývne, ale byla by upřímně mnohem radši, kdyby tu s ní byl ještě chvíli. Samořejmě teď už nepije, ale než jsem přišla, měla už trochu upito, teď to mojito a má chuť si prostě s někým povídat.* Pojď sem. *Zamumlá směrem k pejskovi, který se tak nějak všude povaluje, a zvedne si ho do klína.* A proč jsi vlastně tady? Když tě nezajímají drby, tak pochybuju, že jsi přišel špehovat Selekci jako minimálně půlka hostů.

Ale noták! *Protáhne zklamaně, když mu odmítne povědět o svém nápadu.* To není fér, že mi řekneš o nápadu, ale neřekneš mi, co to je. *Odvrátil od ní naoko uraženě pohled, ale zacukaly mu koutky a on se hned usmál, takže mu ten uražený pohled dlouho nevydržel a hned se na ni zase podíval. Pak nad tím jen mávnul rukou, jakože je to jedno.* Ale dobře, říkat mi to nemusíš. *Vzdal se nakonec, protože se přece znali jen chvíli, tak se nebylo čemu divit, když mu nebude chtít říct úplně vše. Když opět padla řeč k sourozencům, kývnul souhlasně hlavou.* To je pravda..ale já jsem si vždy myslel, že kdybych měl sourozence, měli bychom skvělý vztah a já se osaměle necítil. Ale kdo ví, taky třeba ne. *Pokrčil nad tím rameny a uhnul pohledem. Často s lidmi o rodině nemluvil, protože většinu času trávil s lidmi mimo zámek, a s těmi se bavil spíš o jiných věcech, právě proto, aby utekl princovským starostem a povinnostem. Zamyslel se nad tím, jestli na něj působí alkohol nebo její přítomnost, protože říká víc než by sám chtěl. Ale asi to bude obojím. Po jejím přiznání o strachu ze strachu, se zvedl z gauče a přisedl si na gauč k ní. Jemně ji chytil ruku a lehce stiskl. Bál se, aby neucukla. Nemyslel to nijak romanticky, mělo to být čistě přátelské gesto, když už mu to tolik nejde se slovy.* Ze špatných příkladů se vždycky můžeš poučit. *Pokrčil nad tím jen rameny a pousmál se.* Sice tě neznám nijak dlouho, ale očividně sis prošla hodně těžkými věci a podívej se na sebe. Rozhodně působíš silně a i odhodlaně to tomu pitomci zavařit. *Uchechtl se, mluvil o zploditeli jejích dvojčat. Lorenzův proslov zase nestál za nic, čehož si byl vědom, ale opravdu se v takové situaci nachází poprvé.* Jsem si jistý, že to zvládneš..a navíc, co jsem slyšel od některých žen s dětmi. Prý ti děti dodají jakousi životní sílu nebo tak něco, ja nevím. *Zasmál se tomu, ale myslel to vážně. Sice se o tom bavil snad jen s dvěma lidmi za celý život, ale to už není tak podstatné.* Asi už trochu plácám, máš pravdu. *Zasmál se potom, co řekla, že by se měl víc snažit. Pak se zvedl z gauče a postavil se vedle něj, protože kdyby se posadil, strávil by tu určitě ještě nějakou dobu, ale on už vážně musel jít, i když se mu moc nechtělo. Pan jen obdivně poslouchal, jak mluvila o ultrazvuku a tak, protože to pro něj byla španělská vesnice.* Uhm..já bych řekl, že to bude holka a kluk. *Řekl zamyšleně, přičemž kývl hlavou, aby si to potvrdil.* Ani nevím proč, jen mám takový pocit. *Pokrčil rameny a uchechtl se, protože zrovna on je v tomhle úplně mimo. Když se ho zeptala, proč je vlastně tady, pozoroval psa, jak jde k ní a pak se podíval zase na ni.* Poslal mě sem otec. Sám ani nevím, co tu pořádně budu dělat. *Řekl upřímně, ale dál to moc nerozebíral, protože k tomu asi už ani nic říct nechtěl. To že je nezodpovědný a o nic moc se v jeho království nestará, není úplně něco, čím by se rád chlubil. Proto se podíval na hodinky, načež se ještě rozhlédl, aby si vychutnal výhled.* Už budu vážně muset jít. Ale můžeme si zase někdy popovídat, rozhodně mě zajímá s jakým jménem skončí tady chlupáč. *Podíval se s úsměvem na psa a podrbal ho za uchem.*

*Pomalými kroky dojde směrem na střechu paláce a s tichým povzdechem se rozejde k zábradlí. Má tohle místo ráda, doma ve Švédsku taky navštěvovala místa, která ji lákala svou nebezpečností a zároveň pohodou. Takhle se cítila vždycky, kdy stála vysoko, s tím výhledem. Měla tak pocit, že dokáže cokoli. I když teď o tom moc pochybovala. A musela udělat tu nejtěžší volbu, kterou jí život přinesl. Minimálně v tuhle chvíli. Díky tomu, že na nohou má tenisky, našlapuje volněji, což dává možnost jejím šatům skoro létat. A vlasy má rozpuštěné, nic si s nimi nedělala, protože by to stálo moc práce. Práce a času, který mohla využít jinde.* /Proč si nakonec stejně vždycky musím vybrat? A nejhorší je, že dnes jsem na to zůstala sama./ *Prohrábne si vlasy, které jí hladí lehký vánek, a nakonec se rozdejde k zábradlí. Výška někam po prsa není špatná, tak se o to může dovolit opřít a tiše vyhlížet na město, které ji učarovává.*

*Lorenzo teď pár dní trávil sám. Musel koupit prsten pro Rose, napsat pár přátelům, že se bude ženit a zařídit ještě další věci. Neviděl se s Rozou od doby, kdy k ní přišel opilý. Pak se jen vypařil a doufal, že nic neprovedl. Po dlouhém vybírání prstenu pro jeho snoubenku nakonec jeden koupil, takže už ho měl v krabičce v kapse. Potřeboval si odpočinout, a proto se vydal na střechu. Když tam došel, pousmál se, jakmile zahlédl Rose a chvíli tam jen stál a tiše ji pozoroval. Pak se vydal směrem k ní s rukama za zády.* Kocháš se výhledem? *Zeptal se po chvíli a podíval se směrem, kam se dívala i ona, načež se opřel vedle ní o zábradlí. Jednou rukou se poplácal po kapse, aby zkontroloval, zda se tam krabička s prstenem stále nachází, nerad by to ztratil, což by se při jeho štěstí mohlo stát.*

*Přemýšlí, co má dělat. Po tom, jak se pohádala se svým bratrem, jí toho v srdci leželo víc, než by si byla ochotna přiznat. Nevěděla, co má udělat, ale musela se postavit na jednu z těch dvou stran. Buďto na Lorenzovu, vzít si ho a de facto dát Fredovi vědět, že od něj chce jít co nejdál, nebo zůstat s ním a zapomenout na to, co slíbila Lorenzovi. Ani jedna možnost se jí nelíbila, ale věděla, že se pro jednu prostě rozhodnout musí, a je jedno, jak to bude. Prostě jeden na tom tak jako tak skončí špatně. Kdyby mohla, zeptala by se své nejlepší kamarádky, ale ví, že ona a její nejstarší bratr si mají co říct a nerada by je otravovala ještě svými problémy. Stačilo jí, jak se musel zachovat bratr. Když svého snoubence zaslechne po jejím boku, zvedne k němu zrak. Mírně se usměje, ačkoli její úsměv není tak veselý a radostný, jaký by měl být.* Jasně. *Souhlasně přikývne a pak se na něj znovu podívá.* Co ty tu? Zase jsi zabloudil? *Zeptá se ho jako narážku na jejich první setkání, kdy se potkali právě tady.*

*Má ráda výšky, jejím největším koníčkem je lezení po nejrůznějších místech a proto je je jedním z jejích nejoblíbenějších míst právě střecha s výhledem na město. Navíc za chvilku bude zapadat Slunce a odtud to pozorovat je vždycky kouzelné. Na sobě má obyčejné modré šortky a červené tričko. Vlasy má jen tak volně, líčení jen jemné, aby se neřeklo a co se týče šperků, má jen menší náušnice. Vzala si sem s sebou jednu svoji rozečtenou knížku, přece tu nebude jen tak sedět. Hned co vyjde navrch, rozvalí se na jedné z pohovek, která je ve stínu, rozevře knihu na poslední stránce, kde se zastavila ve čtení a pokračuje dále. Dneska je vážně krásně. Sluníčko svítí, je příjemně teplo, nikoliv nějak extra horko a vane jemný vítr. Ideální den.*

*Ve městě našla obchod s vonnými svíčkami. Ani si nedokázala vzpomenout, kdy naposledy si nějaké takové pořídila. A tak si jich samozřejmě do paláce dotáhla alespoň tucet a postupně všechny zapalovala, aby zjistila, jak voní. Brzy ji z toho začala pobolívat hlava a musela vyvětrat, aby se u ní v komnatě dalo dýchat. Jako vždycky z nadšení věci poněkud přeháněla. Teď se šla alespoň projít na střechu, která se jí při obhlídce paláce hned zalíbila, než bude v komnatě zase normální vzduch. Zaregistrovala, že jí vůně ulpěla na oblečení, a jelikož si pořídila hlavně sladké a ovocné aromatické svíčky, byla teď cítit trochu jako cukrárna, takže nejspíš i jí trocha vzduchu prospěje. Na sobě měla modré rifle a červenou halenku, přeci jen nepočítala s tím, že dnes půjde někam ven, jinak se oblíkala o něco elegantněji. Tepláky a vytahaná trička pro ni ale moc nepřicházely v úvahu ani “na doma”. Vlasy si nechala rozpuštěné, dneska dokonce ani nejsou tak rozcuchané, jak je zvykem. Ne tak úplně nečekaně na střeše na někoho narazí. V paláci se potulovalo dost lidí.* Oh, barevně ladíme. *Podotkne ke slečně.* teda, myslím triko, jinak samozřejmě sotva. *Zaškubou jí koutky. Ačkoliv neměla tak tmavou pleť jako její matka, sotva by o ní mohl někdo říct, že je bílá jako stěna. To dívce sluníčko nejspíš jen prospěje. Až když přijde blíž, všimne si knihy v rukou dívky a omluvně se usměje.* Pardon, to jsem nechtěla. Asi bych vraždila, kdyby mě někdo rušil od čtení. Takže kdyby náhodou, preferovala bych shodit ze střechy spíš než uškrtit. Ještě nožem do srdce mi přijde celkem poetický, ale ten jsem tu neviděla. *Pozvedne ruce v omluvném gestu, a snaží se zařadit si povědomý obličej. Následně se jí rty roztáhnou v tom absurdně širokém úsměvu, který je pro ni typický.* Pane jo, ty jsi Lia! *Skoro by si poskočila. Konečně měla šanci ji poznat. Díky Darenovi toho o ní něco věděla, ačkoliv on byl oproti ní úděsný tajnůstkář, takže to nebylo zrovna nic moc. O to lepší, že se konečně potkávají a ona si ji může proklepnout.*

*V klidu si začne číst a užívá si jak je dneska venku nádherně. Knížka ji dost vtáhne do děje, takže ani nepostřehne, že se k ní někdo na střeše přidal. Až když na ni dotyčná dívka promluví, trochu trhne hlavou a vrátí se tak do reality. Nicméně má ve zvyku být milá a to i když ji někdo takhle vytrhne ze čtení, takže se usměji a přikývne.* To ano. *Souhlasí s ní.* Neboj, chápu to. *Ujistí ji. Vlastně hned když vidí její barvu kůže dojde jí, kdo to asi bude. Navíc viděla i fotku Darenovi sestry, takže si to hned spojí, ale než se stihne sama představit, ona se jí omluví za vyrušení od čtení.* Neboj, shazovat ze střechy tě nebudu jen za přerušení ve čtení. Nevadí mi to a kdybych chtěla úplný klid, zavřu se v komnatě. *Tam by nikdo jen tak nepřišel. Tohle je veřejné místo kam může kdokoliv a ona měla tušit, že se sem někdo staví.* Jo, jo jsem. Ty jsi Kam, že? Teda Kamaria.. Daren ti vždycky říká Kam, takže jsem na to navyklá, ale klidně ti budu říkat Kamaria, kdyby ti Kam říkala jen rodina nebo tak. *Trochu se do toho zamotá a sama nad sebou musí potřást hlavou.* Nicméně tě strašně ráda konečně poznávám. *Stoupne si a natáhne k ní ruku, aby si mohly potřást. Sice si na etiketu nepotrpí, ale tohle bere jako obyčejnou slušnost. Až když se u ní ocitne blíže, ucítí ten silný odér.* Ehm.. Snad se neurazíš, ale není té voňavky trochu moc? *Někteří lidé na to jsou citliví, hned je začne bolet hlava, ona naštěstí takhle citlivá teda není, ale je toho i na ni dost.*

*Dívku nechtěla odtrhnout od čtení. Sama četla velice ráda a dokázala se do příběhu neskutečně vžít, to pak dokázala vraždit, když ji od čtení někdo vyrušil.* Jo, to je fakt. Sem lidi prostě chodí. Je tu moc hezky. Podle mě jedno z nejlepších míst tady v paláci, co jsem zatím viděla, ale mohla jsem stihnout prolézt sotva tak polovinu, takže to asi o ničem moc nevypovídá. *Jako vždy jí to mele pantem, zvlášť zlé to bylo, když potkala někoho nového. Nejen že jí chyběl filtr, šlo i o obranný systém, jakým pohřbívala svou vlastní nejistotu. To ale věděl je málokdo.* Ne, ne, Kam je fajn. Hlavně vy tady v Illey to stejně vyslovujete zle, to je uprostřed je víc dlouhé a r dost výraznější. Vy skoro ve všech slovech to r tak divně polykáte, vždycky mi trvá si na to zvyknout, když jsem někde v zahraničí, jelikož to dělají skoro všude. Takže Kam je fajn, na tom se nic moc zkazit nedá, a je to rozhodně kratší. *Vysvětlí jí obšírně.* Doufám, že ti taky můžu říkat Lia, tvoje jméno je na skloňování hotové peklo. *Zhodnotí to upřímně. A jelikož sama právě neměla ráda, když její jméno někdo komolil, nechtěla se podobného hříchu sama dopouštět. Když k ní Lia natáhne ruku, potřese pobaveně hlavou a obejme ji. Možná trochu moc pevně, na někoho, kdo působí celkem křehce, má celkem sílu. A hlavně neutuchající energii. Posadí se na pohovku, aniž by se ptala, zda má dívka náladu na společnost. Kdyby ne, může přece odejít, bránit jí nebude. Teda, možná to zkusí, ale nikterak násilně.* Aaah, jo, no tohle.. *Uchechtne se.* To jsou vonný svíčky. Měla bys cítit, jak to teď smrdí u mě v komnatě. Byla jsem z nich fakt nadšená, tak jsem je postupně všechny zapalovala, abych mohla zhodnotit, jak voní, když hoří a teď jdu cítit jak cukrárna. Vanilka, čokoláda, marshmallow, růže, cukrová vata, jahody, maliny, hřebíček, magnolie... *Vyjmenovává seznam vůní.* A ještě nějaké, oh, určitě třešňový květ tak taky byl. *Potřese hlavou.* Budu to oblečení muset nechat vyprat, anebo spálit. Ale potřebovala jsem se jít hlavně nadýchat čerstvého vzduchu, jinak by z toho byla migréna jako trám, chápeš. *Zazubí se.* Ráda bych ti zalichotila, že voníš moc hezky, ale přes sebe nic necítím, takže to budu muset nechat na Darenovi. Děsně moc o tobě mluví, víš? *Lehounce se zamračí.* Teda, děsně moc na jeho poměry, což asi není tak moc, ale o nikom jiném nemluví tolik, pokud to dává smysl. /No, prostě je to můj brácha, tak to poznám!/

*Ti, že ji druhá dívka odtrhla od čtení ji nevadí. Sice rada čte a chce u toho klid, nemůže ji nic vyčítat. Střecha je v paláci dost oblíbené místo, takže to, že sem přišla chápe. * V tomhle s tebou naprosto souhlasím. Já tu bydlím, takže v paláci znám veškerá zákoutí a střecha u mě určitě vede. Je tu nádherné, obzvlášť ve dnech jako je tento. * Usměje se. Došlo ji, kdo před ní je, ale ona ji v tomhle předbehne. Nakonec se teda představí a řekne ji Kam jak je zvyklá od Darena. Nicméně si pak uvědomí, že na to je možná zvyklá jen od rodiny, tak se po jistotu zeptá, jestli bude v pořádku, pokud ji tak bude říkat. Ví moc dobře, že vyslovení jejíhož jména komoli stejně jako by to udělala ona ho jejího. * Klidně mi říkej Lio, budu jen ráda. Jsem na to zvyklá, lidé mi tak říkají nejčastěji. Teda.. Tvůj brácha ne rád štve a popichuje tím, že mi říká Oly.. Což zní jako pro jméno pro kluka a nepřesvědčíš mě o opaku. *Přezdívku Oly považuje za příšernou. Natáhne k ní ruku, aby ji po třásla, ale když ji Kam obejme neprotestuje a se smíchem ji objetí oplatí. Musí pak ale nakrčit nos, protože postřehne její silnou vůni. Až moc silnou. Čeká, že to trochu přehnala s voňavkou, ale když ji to vysvětli jen se uchechtne. Najednou jako by více souhlasila s Darenem v tom, že jeho sestra je docela šílená. * Věřím, že ve tvé komnatě teď asi nebude nejlepší vzduch. Pokud chceš, můžeš zatím zůstat jinde, je tu ještě několik komnat volných, nebude těžké nechat přestěhovat tvé věci. *Klidně s ní nějakou komnatu hned půjde najít. *Chápu. Možná vyprat to oblečení a nechat dlouho, vazne dlouho viset venku a ta vůně by vyprchala. *Uchechtne se. Voní teda vážně výrazně. Posadí se zpět na pohovku a odloží knihu na stranu, aby se případně mohla Kam posadit vedle ní. * Nařídíš Darenovi, aby mě ocuchal a pak ti popsal jak voním? *Zeptá se žertovně. *Vážně? *Až primitivně ji potěší zjištění toho, že o ní Daren mluví a prý i často. *Jo, nějak dává. A jen doufám, že o mě mluví v dobrém a nijak nepřehání.. *Stačí od něj slyšet, jak mluví o Kam. Popisoval ji jako reinkarnaci samotného satana, až se setkání s ní lehce obávala. *

Jo, já mám hlavně celkem dost ráda výšky. Ty výhledy stojí za to. Je to nejlepší pocit na konci toho, když jdeš šplhat třeba na skálu, dostaneš se až na horu a pak se ti naskytne taková odměna. *Potlačí zasněný povzdech. Nemá moc s kým tu chodit šplhat, ale nepotřebuje přeci parťáka. Prozkoumá tady sama, kde jsou na horolezectví dobré podmínky.* Oly... hmm, jako pro kluka ani ne, ale není to tak roztomilé jako Lia, to je fakt. *Přikývne. Místo potřesení rukou ji obejme, z jejího pohledu už v zásadě patří do rodiny. Je v tomhle dost naivní a důvěřivá, navíc srdečná osoba, což znamená, že nejlepší kamarádka jejího bratra je i její kamarádka a tečka.* Ne, to je dobré. *Zasměje se.* Otevřela jsem okna a dveře na balkon, zatím se budu toulat, než se to vyvětrá. Daren říkal něco o tom, žes komnaty vybírala i ty? Vybrala jsi i mou? Je fakt moc hezká. Slibuju, že od těch svíček nich nechytlo. Trochu jsem pokapala voskem stůl, to byla ale nehoda a fakt opatrně jsem ho sundala, takže bys to nepoznala, což teda nevím, proč ti to říkám, ale co už. *Potřese hlavou. Je prostě až moc upřímná. Co na srdci, to na jazyku. Občas je to nejdřív na jazyku a až pak si uvědomí, co to vlastně mele.* Toť otázka, zda by to třeba aviváž ještě nezhoršila, hmm, a to jsem měla tuhle halenku vážně ráda. *Poklepe si zamyšleně prstem na bradu. Na druhou stranu hodně lidí kouří a taky z oblečení ten pach kouře vždycky dostanou, jak těžký to bude s nějakým aroma svíček?* Oh, geniální, když to dostane úkolem, aspoň to nebude působit divně. Teda asi bude, ale bude to na něj a ne na mě, aspoň pro jednou. *Zaškubou jí koutky.* No jasně, vždyť se znáte táák dlouho. A pokaždé zmíní tvé jméno, a pak uhne pohledem, jako by si pomyslel “sakra, že já na ní zase myslím”. Je fakt beznadějný, víš? Dělá ramena, ale když mu na někom záleží, prostě to poznáš. *Prozradí jí ochotně. Daren uměl působit nepřístupně, ale podle ní byl v jádru prostě jeden velkej plyšovej méďa.* No jako převážně jo. Znáš to, občas vyvádí, když prý děláš nějaký adrenalinový hlouposti, na to on moc není, ale ode mě máš palce nahoru! Umíš jezdit na motorce? *Zeptá se hned nadšeně.* Mohly bychom si dát závody. Oh, ale pokud nemusíš, ráda tě to naučím! *Navrhne jí.* Vlastně bychom spolu měly trávit dost času, jsme v zásadě skoro sestry. Jen složit pokrevní slib. *Mrkne na ni.* Nee, neboj, s tím posledním si dělám srandu. /Asi./ I když se ke mně donesly nějaké drby... to spolu teď chodíte? *Lehounce se zamračí, když se já zahledí pátravě do tváře. Sama lhát neumí, ale díky tomu často pozná, když to lidé dělají. I když si pak nejspíš nechá navěšet bulíky na nos, že se jí to jen zdálo.*

To máme společné, taky je mám dost ráda. S Darenem jsme se domlouvali, ze bychom si zašli někdy zašplhat.. Můžeš s námi, pokud budeš chtít, znám několik super míst. A někdy si můžeme klidně zajít jen my dvě. *Ráda ji pozná takhle blíže, protože se zdá dost sympatická a přece jen.. Je to sestra muže, kterého tajně už delší dobu miluje.* Podle mě je Lia taky lepší. Hmm.. teď si uvědomuju, že jsem asi neměla říkat že mě to šve.. Opovaž se toho využívat§ *Uchechtne se. Stačí jí bohatě jeden Chaka, který si z ní ohledně toho dělá legraci a dohaduje se s í, zda to zní jako pro kluka nebo ne. Oplatí jí objetí, trochu jí překvapí, že jí od něj vtáhne, ale nevadí jí to. O Kam slyšela tolik věcí, že má pocit, jako by ji znala celé věky a to se baví takhle spolu přímo poprvé.* Dobře, ale kdyby to tam pořád nevyvětralo a bolela by tě hlava, klidně napiš a nebo řekni komorným, komnat je už volných ještě dost. *Nemusí se tam přece trápit. Jak sama říkala, z tohohle člověka může pěkně rozbolet hlava.* Vybírala jsem komnaty pro vás dva jen. Trochu jsem zatahala za nitky, abyste dostaly vážně krásný. Daren je můj nejlepší kamarád a ty jsi jeho sestra a už teď tě taky považuji za kamarádku, takže jsem chtěla, abyste se měli tady v Illey co nejlépe. *Usměje se na ni.* Neboj, nic ti ohledně toho nevyčítám a ani vyčítat nebudu. *Ujistí jí pobaveně. Nemusí si s načuchnutím komnaty nebo pokapaným stolem od vosku dělat starosti. Nebude se zlobit, pokud se něco zničí, dokud nepodpálí celý palác.* Asi bych to spíše nechala na komorných, ty se o to postarají. Aspoň ty mé dovedou skoro zázraky.. občas mi to tak vážně přijde. *Jsou to takové kouzelnice, které se o všechno postarají. Šťastně se usměje nad jejími slovy, díky kterým jí přesvědčí, že na ni Daren očividně vážně často myslí. Těší jí to slyšet, jen by si přála, aby na ni nemyslel jen jako na kamarádku. *Zrovna on má co říkat. *Uchechtne se. Ví moc dobře, že i sám Daren leze rád tam, kam nemá a bojí se, že jen málokdy používá jištění. */Jestli umře, zabiju ho./ Na motorce jezdit umím, je to jeden z mých velkých koníčků, v garáži jednu svou dokonce i mám, je to moje zlatíčko. Někdy si s tebou ráda zajezdím. Dovezla sis do Illey svou? Pokud ne, máme několik skvělých, které si můžeš půjčit. Do garáže se můžeš kdykoliv stavit, abys je omrkla. *Usměje se na ni. S Kam si dost rozumí a přijde jí milá.* Hmmm.. Nevím proč, ale nějak ti nevěřím. *Zkonstatuje a uchechtne se. Už teď má Kam ráda, ale že by se jí zase chtělo řezat se do dlaně a udělat pokrevní slib.. to asi ne, nemá ráda pohled na krev. *No.. ano i ne. /Je to jeho sestra, té můžu říct jak to je ve skutečnosti, ne?/ Darena dost štvalo to jak se musí soustředit na hledání manželky a aspoň teď chtěl klid, tak to předstíráme, aby měl více klidu. Ale neboj, chci aby byl šťastný, takže jsem ho přiměla se aspoň na všechny ty dívky podívat a přemýšlet o tom. Doufám, že si vážně najde některou, kterou bude milovat. *Usměje se na ni, ale tenhle její úsměv vypadá docela nuceně. Pořád ji bolí představa Darena s někým jiným.*/Musím se s tím co nejdříve srovnat./