Střecha paláce s výhledem na město

Jo*kývne a znovu zívne, hned se zarazí *A-ale jen trošičku *zalže a podívá se na ni*

*Zeptá se ji jestli je unavená.* To určitě, slepá nejsem. *Zasměje se a podívá se ma no, jak zívne a zavrtí hlavou.* Mám jít? Aby sis odpočinula. *Navrhne a podívá se směrem ke schodům dolů.*

Ne!*vyjekne*/Nechci tu být sama /Zůstaň tu se mnou*dá ruce k sobě*prosím*usměje se*

*Navrhne, že by mohla jít, aby si Margareth odpočinula, protože ji připadá vážně unavená. Její reakce ji vážně překvapí, a tak nakloní hlavu na stranu a nadzvedne obočí. Hned potom se ale řekne.* Tak navrhni nějaké téma, ať řeč nestojí. *zasměje se.*

Těšíš se na vyřazování?*usměje se a podepře si hlavu polštářkem *

Jakoby.. *Odmlčí se a přemýšlí nad odpovědí. Sama vlastně ani neví.* Mně je to vlastně asi tak nějak jedno. Jo, jasně. Je to zajímavý, ale nevím jestli se na to těším. *Pokrčí rameny a potom se zasměje* Ty?

No, půl na půl. Je mi to celkem k ničemu, ale slyšela jsem, že by po tom ceremoniálu měl být i večírek *usměje se a zařve oči, zívne *

Aha, to je možný. *přikývne na souhlas.* Tam by to mohlo být fajn. *posoudí a podívá se směrem k městu na ten výhled.*

*podívá se na město a potom zívne *pokud ti to nebude vadit, já si na chvíli zdřímnu *zavře očka *

*Podívá se na ni, jak zavře oči.* Nebude, ale nemám odejít? *Řekne zmateně.* Nebo chceš povědět pohádku na dobrou noc? *Hned se zasměje.*

*při navržení pohádky se taky zasměje*Ta pohádka by mi nevadila*ušklíbne se*

*Ze srandy navrhne, že ji řekne nějakou pohádku, jenže sama jich moc neumí.* Nějaká na přání? *Zeptá se ji a mezitím se snaží vzpomenout aspoň na jednu, kterou by zvládla převyprávět celou sama.*

Hmmm*zapřemýšlí*Znáš knihu života?*navrhne jednu mexickou pohádku *

Knihu života? *řekne překvapeně, protože ji ten název vůbec nic neříká. Kniha života, to ji připadá, jako kdyby to měl být nějaký srdcervoucí příběh, nebo tak něco.* To neznám. *zasměje se.*

*trochu posmutní, ale hned na to se usměje *Nevadí, znáš Sněhurku?

*Řekne, že nemá tušení, co to je Kniha života. A je to taky pravda, nikdy to neslyšela. Ale Sněhurka ji už nemco říká* Jasně, sedm trpaslíků. *zasměje se a přikývne. Přemýšlí jak by mohla začít vyprávět.* Žila byla jedna dívka, Sněhurka. A ta dívka byla vážně krásná. Žila se svojí macechou na zámku, která byla i královnou, zlou královnou jak už to v pohádkách bývá. No a ta královna se každý den, bylo to tak, ne? *Zasměje se a pokračuje.* Každý den se ptala zrcadla, kdo je v zemi nejkrásnější a vždy se jí dostalo odpovědi, jakou chtěla.*Odmlčí se po tom, co převypráví začátek pohádky.*

*chvíli ji poslouchá, ale těsně jak dovypráví začátek usne, takže Cath může slyšet jen občasné funění *

*Začne vyprávět příběh o Sněhurce tak, jak ho sama zná. Když dovypráví začátek, tak se na chvílí odmlčí a potom si všimne, že Margareth spí. Potichu se zasměje, aby ji nevzbudila. Napadlo ji, že by mohla odejít, ale zatím si stoupla ke kraji střechy a zadívala se do krásného města.*

*v klidu oddechuje, ale sem, tam, nahlas zafuní *

*Znovu se podívá na Margareth a zavrtí hlavou. Vypadá to, že usnula vážně tvrdě. Rozhlédne se kolem, protože neví co má dělat. Potom si všimne bločku, který někdo nejspíš někdy zapomněl na stole i s propiskou. Otevře ho a vytrhne jeden list, na který napíše: „Zaspala jsi celkem tvrdě a nechtěla jsem tě budit, tak jsem odešla. Neboj, nevypařils jsem se. Potom kdyžtak napiš. Catherine Deak.” Přečte si to po sobě a potichu se zasměje. Blok položil zpět na stůl a papír ji položí pod ruku, aby si toho všimla. Potom odejde a když je u schodů, ještě jednou se ohlédne.*

*Po neúspěšném hledání svého nejlepšího přítele vyprovodil Josephovu přítelkyni zpátky do komnaty, přičemž on se vydal někam, kde bude čerstvý vzduch. Vydal se tedy na střechu paláce, která má krásný výhled na celé město. To místo měl rád, párkrát už tam byl, tudíž věděl, jak to tam vypadá. Na sobě má černé kalhoty a bílou košily, přičemž jeho hnědé vlasy jsou ledabyle rozlétané do všech stran. Jakmile vyšel všechny ty schody na střechu, po místě se hned rozhlédl, přičemž zahlédl nějakou dívku, jak spí na jednom z gaučů. Nechápavě zvedl obočí a přitom, když se na ni díval, omylem zakopl, tudíž udělal celkem randál.*

*Když jí Cath neodepisuje znovu usne. Vzbudí ji až rámus vycházející nedaleko ní. Otevře očka a posadí se, rozespale zívne. Vstane a vykulí oči, jakmile zahlédne chlapce ležícího na zemi. Přijde k němu*Jste v pořádku?*nabídne mu pomocnou ruku*

*Přestože chtěl být tichý díky dívce, která zde spí, nějak se mu to nepovedlo a zakopl, čímž udělal i rámus a nakonec bohužel spadl. Hnedka se začal zvedat, přičemž si všiml, že mu přiběhla nějaká dívka na pomoc.* Um, ano, jsem v pořádku. Omlouvám se za to, že jsem vás vzbudil. Děkuji, zvednu se sám. *Pousměje se, odmítl jen proto, protože kdyby si nechal pomoct od dívky, trošku by ho to shodilo.. Byl to přeci muž.* Vyspaná do růžova? *Optá se s pobaveným úsměvem.*

*když odmítne její pomoc podiví se, ale nechá to být. Na jeho otázku jen přikývne*Spala jsem tu asi celou noc. *nervózně se usměje *Každopádně proč jste sem přišel. Je snad tohle místo vaše oblíbené?*zeptá se a zvědava nakloní hlavu na bok, potom si upraví vlasy aby ji nepadaly do očí. *

*když odmítne její pomoc podiví se, ale nechá to být. Na jeho otázku jen přikývne*Spala jsem tu asi celou noc. *nervózně se usměje *Každopádně proč jste sem přišel. Je snad tohle místo vaše oblíbené?*zeptá se a zvědava nakloní hlavu na bok, potom si upraví vlasy aby ji nepadaly do očí. *