Vyhlídka na město

*Od doby co se dostal do Illey stihl prozkoumat velkou část města. Teď míří na vyhlídku, kde má být prý taky krásně. Na sobě má modré džíny a šedou mikinu. Moc se mu líbí, že ho tady nikdo nezná a neví, co je zač. Může se tak klidně procházet po městě, aniž by se za ním všichni otáčeli a ukazovali si na něj.*/Tohle je fakt jako dovolená../*Upřímně se mu ani nechce na dnešní ples. Nepůjde tam. Doma je to jeho povinnost, ale tady ho nikdo nekontroluje. Je volný a líbí se mu to.*/I když.. Možná tam bude Joseph.. Mohl bych se ho zeptat jako je na tom se svou snoubenkou..*

*Dneska se rozhodla vydat na vyhlídku. Nenápadně to tu hlídá pár rebelů a ona jim potřebuje předat nové pokyny. Zároveň se dozvěděla o tom, že se sem vydalo jedno z těch princátek, co okupuje palác, takže se rovnou i trochu pobaví.* /Možná bych se mohla dostat zase do paláce. Uvidíme, jakej děvkař bude tenhle./ *Proběhne jí hlavou. Tuhle Barbie ještě nezná, takže radši žádnou cestu do palce napevno neplánuje. Dojde na vyhlídku, kde vyřídí s rebelama vše, co potřebovala a pak vyjde až úplně nahoru a uvidí tady prince.* /Reed se jmenuje, že jo?/ *Dojde blíž k němu a nasadí úsměv.* Hlavně neskákej dolu. Zachraňovat tě nebudu. *Upoutá na sebe jeho pozornost.*

*Vyhlídka je prádzná, což mu upřímně nevadí. Užívá si samoty, kterou v paláci moc nemá a rozhoduje se, jestli jít dneska na ples nebo ne. Nechce se mu,a le rád by si popovídal s bratrem. Vyruší ho z jeho myšlenek dívčí hlas. Otočí se a dívku si přeměří pohledem.*Nemám v plánu skočit.*Usměje se na ni.*/Celkem hezká./Ty bys mě nezachránila jo? To je od tebe celkem hnusný.. A já si do teď myslel, jak jsou tady lidi milí..

*Dojde na vyhlídku, kde si vyřídí vše potřebné s rebely a pak se vydá za Barbie z paláce. Kdyby chtěl opravdu skočit, s úsměvem by mu zamávala a sama ho ještě strčila.* Tak to se mi ulevilo. *Usměje se a pak se zasměje.* Já jsem většinou ten temnej anděl, co lidi vyvádí z omylu. Nikde nejsou jenom milí lidi. *Pokrčí rameny.* /Jak naivní. Illea, rozenej ráj na zemi./ *Povzdychne si v duchu a pak se zastaví vedle něj a natočí si na prst pramínek svých růžových vlasů.* Tam, odkud pocházíš, máte snad jenom milý lidi? *Nadzvedne obočí.* /To bych chtěla vidět./

*Řekne, že skočit vážně neplánuje a podle slov té dívky, by jí to bylo určitě strašně líto. Uchechtne se a potřese hlavou.*To ne.*Uzná s přikývnutím.*Jak se jmenuješ?*Zeptá se jí.*Já jsem Reed.*Představí se. Nemá potřebu říkat i své příjmení, protože si myslí, že ona neví, o koho jde a chce to tak nechat. Nemá zapotřebí všude vytrubovat, kdo je. Většinou lidé reaguje tak, že mu začnou vykat a klanět se, což osobně moc nemusí.*

*Usměje se a pustí své vlasy.* Arowen. *Pochybuje, že by si pamatoval její jméno a i kdyby, on stejně není místní princ a pochybuje, že někdy zjistí, že je rebelka. Pak nakloní hlavu na stranu.* Reed Lindwood. Nemám se náhodou poklonit? *Zeptá se ho pobaveně a pak se uchechtne.* /Ano, Barbie, vím, s kým mluvím. Na rozdíl od tebe./ Co že jsi šel zrovna sem? *Zeptá se ho.*

*Zeptá se na její jméno.*Arowen.. Hezký.*Pochválí jí. Představí se i sám, ale neřekne své příjmení, aby nezjistila, že je princ. Jak se zdá, dívka to ale ví a on si povzdychne.*Ne, prosím tě.*Požádá jí.*Nemám to rád.*Vysvětlí poté, proč to po ní nechce a proč jí i vlastně neřekl své příjmení.*V Illea jsem po dlouhé době a chtěl jsem zase zajít na místa, které jsem měl tolik rád a zjistit, jestli se změnila nebo jsou pořád více méně stejná.*Pokrčí rameny.*Co ty?

Fakt? Neni spíš divný? *Uchechtne se ohledně svého jména a pak sama doplní jeho příjmení.* Nemáš to rád? Nemáš rád, když tě lidi respektují a prakticky uctívají? *Zeptá se a nadzvedne u toho obočí.* /Jasně, tomu tak věřim, princátko./ *Uchechtne se v duchu.* A co tahle vyhlídka? Jiná nebo stejná? *Zeptá se ho a rozhlédne se okolo nich pak se na něj podívá a pobaveně se usměje.* Měla jsem tu nějakou tu prácičku a pak jsem narazila na celkem sympatického prince. *Mrkne na něj.*

*Potřese hlavou.*Možná trochu neobvyklé, ale mě se líbí.*Řekne svůj názor a pokrčí rameny.*Ani ne. Někdy je to až divný víš.. Když ti vykají lidi, kteří jsou stejně staří.*Tohle myslí upřímně. Nijak nemusí svoje postavení všem hnedka říkat. Obejde se bez toho, aby se před ním lidi klaněli Řekne, co tady dělá a sedne si na lavičku. Vedle sebe nechává dostatečně dost místa, aby si vedle něj mohla sednout i Arowen, kdyby měla zájem. Usměje se.*Naprosto stejná.*Řekne. Aby nebylo ticho, zeptá se, co tu dělá ona a po její odpovědi přikývne a pak se uchechtne.*O vážně? Tak to mě těší.*Zazubí se na ni pobaveně.*Víš, že jsem princ.. Ale co děláš ty?

*Nakloní hlavu mírně na stranu.* Díky. *Přemýšlí, jak hodně to myslí vážně. Ale vypadá trochu rozdílný od zdejších princů.* Jo, zní to hrozně. *Ušklíbne se ohledně vykání a pak se pousměje a sedne si vedle něj na lavičku.* A přesto nádherná. *Dokončí a koukne se po vyhlídce. Ona upřímně na tomhle místě nic moc nevidí, ale ten týpek bude asi romantik, tak to zvládne zahrát. Zazubí se na něj nazpátek a pak nakloní hlavu na stranu. Přiblíží se k jeho uchu.* Kdybych ti to řekla, musela bych tě zabít. *Zašeptá a pak se od něj odtáhne a sladce se usměje.*

Nemáš zač.*Řekne. Nečeká za tyhle menší lichotky nějáké děkování.*Vidíš.*Pokrčí rameny. Sedne si na lavičku a když si sedne Arowen vedle něj, trochu se i pousměje.*To jo. *Přitaká.*Chodíš sem často?*Zeptá se jí, aby mezi nimi nebylo ticho. Pak se zeptá, co dělá. Ona ví, že je princ, ale on neví, co má za povolání ona. Dívá se na ni a když se přiblíží k jeho uchu a řekne, že by ho musela zabít, kdyby mu to řekla, zatváří se zmateně.*/Je nájemný vrah nebo co? Dealerka drog?/

*Sedne si vedle něj na lavičku a když vidí, jak se pousmál, pousměje se taky.* Ne tak často, jak by se mi líbilo. Nemám tolik času. /Ono šéfovat rebelům dá dost zabrat. Víc jak to tvoje princování a předvádění se s korunkou./ *Klidně by se vsadila o to, že tohle princátko mělo na obličeji za celý život víc pudru, jak ona. Když se jí pak zeptá, co dělá, přiblíží se k jeho uchu a zašeptá, že kdyby mu to řekla, musela by ho zabít. Sladce se na něj pak usměje a pokrčí rameny, když vidí jeho zmatený výraz.* /Však mi na sebe ještě narazíme určitě při nějakém útoku. Nebo že bych si tohohle slaďouše nechala unést ještě dneska? Máme volnou mučírnu./ *Zauvažuje rychle.* Plánuješ útěk? *Nakloní hlavu trochu na stranu a pobaveně se usměje.* Neboj, nekoušu. *Uchechtne se.* /Já rovnou zabíjím./

*Zeptá se jí, jestli sem chodí často a po její odpovědi přikývne. Jeho další otázka patří tomu, jako má povolání a po její odpověid je upřímně zmatený. V hlavě se mu honí různé nejspíš nesmyslné scénáře, coby tahle mohla být zač.*Ne, neplánuju.*Uchechtne se.*Proč si to myslíš?*Zeptá se jí.*Nekoušeš jo?*Usměje se pobaveně, když ho ujistí tímhle.*Ulevilo se mi.*Hraje, jak si oddchnul a položí si ruku na srdce aby tomu dodal na dramatičnosti.*

*Řekne mu, že kdyby mu prozradila, co dělá, musela by ho zabít. Jeho zmatený výraz jí přijde náramně vtipný. Ze srandy se ho zeptá, jestli plánuje utéct a pak ho uklidní, že nekouše.* Protože se tak tváříš. *Zasměje se a pak se pobaveně uchechtne.* Ne, nekoušu. *Zavrtí hlavou a nechá mu chvíli na projevení úlevy, než z kapsy vytáhne kapesní malý nožík a začne si s ním hrát.* Já rovnou bodám. *Zamrká nevinně řasama.*

*Tváří se zmateně. Pak jí řekne, že rozhodně neplánuje zdrhnout a po její odpovědi se pobaveně usměje.*Jo, jsi i trochu děsivá.*Pokrčí rameny. Pak zahraje, jak se mu ulevilo, když mu řekne, že nekouše. Myslí to jen z legrace. Ona vytáhne nůž.*Řekla mi, že kdyby mi řekla, co je zač, musela by mě najít.. A teď si tady hraje s nožem.. V Illey jsou rebelové../*Dojde mu, kdo by tu mohl být. Dokáže být docela podezíravý, což je i teď. Jen mlčí a nic neříká.*

/Jenom trochu? Tak díky./ Vážně? Čím tě tak děsím? *Usměje se pobaveně a pak ho nechá zahrát úlevnou scénku, než vytáhne malý nožík, se kterým si začne hrát a opraví se, že sice nekouše, ale místo toho rovnou bodá. Nevinně zamrká řasama a pak vidí, jak se mu prakticky v hlavě rozsvítilo.* /Blbej nebude./ *Čeká, až něco řekne, ale on je zticha, takže se rozhodne promluvit sama.* Vypadáš, jakoby se ti rozsvítila žárovička v mozku. *Poznamená s úsměvem a přehodí si přes rameno své růžové vlasy.*

Vyhrožuješ mi smrtí.. To je celkem děsivý.. *Řekne a když si začne hrát s nožíkem kývne na něj.*A teď si tu hraješ s nožem. Pak mu dojde, o koho se asi jedná a její další slova mu to potvrdí.*Jedna z rebelů..*Přikývne.*Plánuješ mě zabít?*Zeptá se rovnou a podívá se na ni tázavě.*

Já? *Zeptá se ho mírně dotčeně.* Nevyhrožuju ti smrtí. Zachraňuju tě od ní. Tím, že ti neřeknu, co dělám. *Usměje se na něj jako andílek a pak se koukne na nůž a zase na něj.* Mám divné koníčky. *Pokrčí rameny a pak poznamená, že to vypadá, jako by se mu v hlavě rozsvítila žárovka. Usměje se na něj.* Blbej nebudeš. *Řekne nahlas svou předešlou poznámku a potlačí chuť protočit očima.* /Co maj všichni s tim 'jedna z rebelů'? Jako bych se pro pozici velitelky nemusela tolik let dřít./ *Po jeho otázce ohledně zabití se uchechtne a zaklapne nůž.* Dneska nemám na zabíjení náladu. Možná bych tě mohla nechat vyzkoušet si jednu z našich volných mučíren. *Zauvažuje nahlas.* Nebo bych ti mohla vyrýt na ruku vzkaz pro zdejšího krále a poslat tě zpátky do paláce. *Pokračuje dál a vymyslela by toho asi ještě spoustu.* Nebo tě odsud nechám odejít a ty mi slíbíš, že nikomu neprozradíš, žes mě potkal. *Zamrká jako neviňátko.* A já vím o všem, co se v Illee děje, takže jakmile kecneš, budu to vědět. A ... nemáš náhodou mladšího brášku? Něco ošklivýho by se mu mohlo stát. *Naznačí, co bude následovat, jakmile cokoliv kvákne.*

*Nic na to neříká, jen ji upřeně pozoruje.*Tak dík..*Řekne ironicky, když mu řekne, že nebude blbej.*Tak to je od tebe hezký..*Řekne ironicky, když mu řekne, že nemá náladu na zabíjení. Ve skutečnosti neví, jak se z tohohle dostat a snaží se to vymyslet. Sleduje ji a mlčí do doby, dokud nezmíní jeho bratra. Zatne ruce v pěst.*Klidně mě zabij, ale jemu nic nedělje.*Řekne a zamračí se.*Nikomu nic neřeknu.*Vydechne poté. Chce se odtud dostat pokud možno živý.*

Vážně není za co. *Uchechtne se a přitom potřese hlavou.* Jo. Jak jsem řekla, jsem temnej anděl. *Pokrčí rameny a připomene svá předešlá slova, která pronesla krátce po svém příchodu sem. Začne vyjmenovávat všechno, co by mu mohla udělat a zakončí to tím, že mu nic neudělá a on nic neřekne, jinak si najde jeho malého brášku.* Jak obětavé. *Přitiskne si dramaticky ruku na srdce.* Kdybych tě teď zabila, kde bereš jistotu, že hned potom bych nešla ke starému stromu tady ve městě, kde se právě nachází tvůj bráška? Možná by se za tebe taky obětoval. Bylo by to docela romantický. Bratrská romance. Přesně tohle tak miluju na těch vašich královských rodinách. *Zavrtí pobaveně hlavou.* Je tak jednoduchý vás dostat, protože láska je ta největší slabost. *Usměje se sladce. Jí takhle nikdo nedostane, protože nemá ve svém životě nikoho, koho by milovala.* Jsem ráda, že si rozumíme. *Položí mu ruku na rameno a andělsky se na něj usměje, jako by byli nejlepší přátelé.*

*Má chuť se ušklíbnout, ale nic nedělá. Nehne ani brvou. Arowen říká všechno, co by mohla udělat jemu, mlčí, ale pak se zmíní o Josephovi a to se už ozve. jeho bratrovi nebude nidko ubližovat.*/Ublíží mu a naletém sem celou řeckou armádou a zničím je./Láska je možná největší slabost. Ale skrývá se v ní i velká síla. S lidmi, které máš rád je život jednodušší. Podle tvých slov soudím, že ty nikoho takovýho nemáš.. Proto to děláš? Když nikoho nemáš chceš zařídit, aby nikoho neměli ani ostatní?*Nakloní hlavu na stranu a ušklíbne se.*Tohle je i celkem smutný.. Jsi na světě sama.. *Zatváří se lítostivě, ale jen na oko. Pak jí slíbí, že nikomu nic neřekne a stejně jak ona, tak se i on usměje.*Moc rád jsem tě potkal Arowen.*Usměje se na ni znovu, jako na svou nejlepší kamarádku. Pak vstane.*Bohužel musím jít, měj se hezky..*Popřeje ironicky. Odejde z vyhlídky, rovnou za svým bratrem, kterého odtáhne k auto a rychle jede do paláce i s ním. Má strach, aby se mu nic nestalo.*

*Poslouchá jeho slova a snaží se u toho nevyprsknout smíchy. S pobaveným výrazem ho poslouchá a když řekne, že je to smutný, naoko se zatváří hrozně smutně.* Já ... přišla jsem o rodinu a o bratra. To, co mám jsem si vybojovala sama. Kvůli kastovnímu systému jsem přišla o všechno. Proč by ostatní měli mít všechno, co já nikdy mít nemohla? *Tváří se, jakože mluví vážně, ale pak to nevydrží a rozesměje se.* Nikoho nepotřebuju. Když je člověk sám, je nejsilnější. Není způsob, jak by mi někdo mohl ublížit. Ty uděláš cokoli, když ti pohrozím tím, že ublížím tvému malému bráškovi. Mě takhle nikdo pohrozit nemůže. Je v tom moc. Mě je spíš líto tebe. *Pokrčí rameny a zatváří se stejně lítostivě, jako on.* Potěšení bylo na mé straně. *Usměje se na něj jako by byl jejím nejoblíbenějším člověkem na zemi a pak se za ním dívá, jak vstane.* Jasně, ty taky. Pozdravuj brášku. *Usměje se na něj sladce a pak ho sleduje, jak odchází. Pobaveně se usměje, když se dozví, že okamžitě jel pro svého bratra.* /S těmahle dvěma bude ještě zábava./

*Včera se vrátila domů po setkání s Liou později, takže hnedka odpadla. Stejně se v noci pořád budila, nemá klidné spaní už několik dní. Proto ty kruhy pod očima, které si musí maskovat. V domě jejích rodičů je strašné dusno, proto tráví venku co nejvíc času může. Na sebe si vzala černé džíny a černé tílko, přes které si ještě vzala modrou riflovou bundu. Vlasy má rozpuštěné. Prochází městem, dokud neskončí na lavičce na vyhlídce na Angeles. Mířila sem úmyslně s rozečtenou knihou v ruce. V klidu se dá do čtení. To je asi jediná věc, která jí dokáže odvést od myšlenek na to všechno, co se stalo.*

*Dneska se cítí docela dobře, a tak chtěla den využít pro nějakou procházku po městě. Jako cíl své cesty si vybrala vyhlídku. Na sobě má černé džíny a mikinu, která maskuje, jak je hubená, kdyby jí viděl někdo z novin a kruhy pod očima má zakryté vrstvou korektoru. Dojde na vyhlídku, kde uvidí na lavičce sedět povědomou dívku. Přejde blíž k ní a pak se pousměje.* Jsi Charity, pamatuju si to dobře? *Zeptá se jí milým hlasem.*