Velká knihovna

*Odpoví ji na otázku, co rád čte. Potom si poslechne jakýsi seznam žánrů knížek. O většině tedy někdy slyšel, ale nic ho nezaujalo. Teda kromě fantasy, to se celkem podobá pohádkám, které dosud občas četl. Aspoň občas tam bývají nadpřirozené bytosti, magie a tak. Z police vytáhne nějakou knížku a prohlédne si ji. Nějak ho nezaujme. Na to, jestli není pozdě aby tady byl, jí odpoví, že o tom nikdo neví a nemohl zaspat. Je to taky pravda.* No to nejspíš ne. *Potichu se zasměje. Matka by o rozhodně po půlnoci nikam samotného nepustila. A kdyby se to dozvěděla, taky by to nebylo zrovna pro něj dobré.* Kakao a sušenky? To mi přijde divný. *Zamyslí se a potom se ji zeptá, co tady dělá ona takhle pozdě v noci.* Tak to tě asi hodně zdržuju. *Znovu se zasměje a knížku, kterou si předtím vzal z police, vrátí zpět na její místo.*

*Zasměje se. Bylo jí jasné, že musel utéct, nikdo by snad nepustil své dítě takhle pozdě ven. Ani ona by nenechala jít ven své sourozence. */Tomu klukovi je taky tak deset let?/*Odhaduje to tak. Deset, nebo devět let jí na něj sedí. Mladší jí nepřipadá.*Proč? Je to dobré, skutečně. Jestli jsi to neochutnal, měl by jsi. *Doma vždycky peče domácí sušenky, s kouskama čokolády. A nebo její sourozenci milují kokosové, hlavně její nejmladší sestra. */Mohla bych někdy skočit do kuchyně./*Teď sama pociťuje chuť na teplé sušenky vytažené právě z trouby, ale je dost pozdě.*/Třeba jindy../*Zas takový blázen, aby si šla péct sušenky v jednu ráno není.*Nezdržuje. Spíše jsi mi prvně málem způsobil infarkt.*Řekne upřímně, ale na tváři jí přitom, když to říká hraje úsměv. Prvně se dost lekla, ale teď jí to už přijde legrační.*

*Řekne jí, že nikdo neví, že je tady. Když se zasměje, tak jenom pokrčí rameny a nic na to neříká. Na horké kakao se sušenkami řekne, že mu to přijde divné.* No to jo. Ale v noci, před spaním? Spíš na snídani. *Řekne jeho myšlenky nakonec nahlas, když se zeptá. Potom se dozví, že si přišla jenom pro knížku, a tak si myslí, že ji celkem zdržuje. Už by mohla být klidně dvakrát zpátky v komnatě, nebo odkud přišla. Její odpovědi se musí nahlas zasmát. Když ztichne, tak ji odpoví.* Jo, já jsem se tě taky docela lekl. Nemyslel jsem si, že by tady teď mohl být někdo další. *Usměje se a pak se zarazí.* Neřekneš rodičům, že jsem tady byl tak pozdě, že ne? *Nakloní hlavu na stranu a podívá se na ni.*

*Pokrčí rameny.*Někomu to pomůže někomu ne. Ale taky se často pije horké mléko. Jsou to jen babské rady jak se říká. *Doufá, že pochopi jak to myslela. A že ví co znamená to babské řeči. Už nemá mozkové buňky na to, aby se soustředila na to, jak mu to vysvětlit. Řekne, že ji tu nezdržuje. Nebýt jeho sice by možná už byla v komnatě, ale povídání si s ním ji baví  Uchechtne se a Přikývne. *Jo já si to taky nemyslela. Vypadalo to jako z hororu. Trochu. *Potřese hlavou. *Neboj, neřeknu. Ale dávej si vážně raději bacha. Mohlo by se ti něco stát. Nechci tě strašit, ale na palác často útočí rebelové a kdyby ses tu někde potuloval a oni zaútočili, třeba by ses nedostal včas do bezpečí.. *Podívá se znovu na hodiny. */Zítra nevstanu.. /Já už půjdu. Dobrou noc. *Rozloučí se s ním a vydá se pryč. *

*Přijde mu divné jíst před spaním zrovna sušenky a horké kakao, i když mu to chutná. Řekne to i nahlas. Potom mu dojde, že by ji mohl zdržovat. Nad tím, že ji spíše způsobil infarkt se zasměje. On sám se taky lekl. Kdo by pořítal s tím, že v noci v knihovně někdo bude. Když mu dojde, že by se to od ní mohli dovědět jeho rodiče, zeptá se ji, jestli jim to náhodou neřekne. Když ho ujistí že ne, uleví se mu. Měl by z toho akorát problém.* No jasně. Neboj. *Usměje se na ni. To, že na palác občas zaútočí rebelové, ho ani nenapadlo.* Dobrou. *Podívá se také na hodiny. Už tu jsou celkem dlouho a někdo by si mohl všimnout, že neleží v posteli. A tak se taky vydal zpět do komnaty, kd ehned zalezl do postele a netrvalo mu ani pět minut usnout.*

*Už chytal pomalu nervy, ale naštěstí mu zvonek sdělil, že je už čas přestat s prací na univerzitě a jít se zabývat něčím jiným. Ačkoliv si pak vzpomněl, že by měl opravit testy a tak mrzutý si vzal kus práce do knihovny, kde bylo pro něj spíše časté odpočívat u dobré knihy, než opravovat testy nějakých hloupých žáků. Vždy byl poměrně pracovitější, ale tohle na něj bylo celkem moc. Přišel tedy do knihovny a hned si vytáhl testy s červenou propiskou. *Hurá do světa plného chyb*zamumlal a začal opravovat testy žáků *

*Díky své pochmurné minulosti skončila jako rebelka ze stany seveřanů, avšak jelikož už nějaký rok nemá kde bydlet, dostala se z ghetta rebelů až sem do paláce, kde se kryje pod postavením knihovnice, díky čemuž není alespoň osmá, ale šestá. Nikdo tu neví, že je rebelka, ví to jen její 'kamarád s výhodami', kterému to nevadí, když není od jižanů, kteří tu jsou od vraždění. Když je v práci, jako zrovna dnes, všechny svá tetování má zakryté makeupem a piercingy vyndané. Nechce riskovat to, že by někdo o jejím postavení začal pochybovat, nechce zase být osmou, tudíž si chce svou kádru nějak udržet. Nyní na sobě má černé kalhoty a černé normální triko a své blonďaté vlasy má rozpuštěné. Na prsou si drží několik knih, které právě jde srovnat do různých polic. Jemně pokulhává, díky svému zranění z minulosti, tudíž jí to trochu trvá. Když však ale knihy uklidí, všimne si, že zde není již sama.* Dobrý den. *Pozdraví vřele, ovšem tváří se neutrálně. Pozdravit prostě zde musí každého.* /Že by nějaký učitel?/

*Přijde do knihovny, usadí se ke stolu a vytáhne si všechny věci potřebné k opravě testů. Už jak spatřil první test věděl, že to téma budou muset probírat znovu. Rovnou oznámkoval první test pětkou a vrhl se na další. Náhle ho však vyrušil hlas knihovnice. Pohlédl na ni *Dobrý den*odpoví jí a upraví si brýle na nose *

*Kulhavým krokem a s několika knihami na prsou jde ke knihovnám, kde následně do různých poliček nakládá různé knihy, které ji dnes přišlo pár lidí vrátit. Nijak u toho nepospíchá, času má dost. Ovšem poté, když se vrací po druhou várku knih, si všimne nějakého muže, které ho z nucené etikety pozdraví, aby vypadala co nejzdvořivěji.* Vy jste ten učitel, co zde učí, nemýlím se? *Optá se zvědavě, načež si vezme další knihy a jde znovu k poličkám. Možná je moc nejzdvořilé se jej na to ptát, jenže to ji bylo upřímně řečeno jedno.*

*Přišel do knihovny a sedl si k jednomu stolu. Nervy měl už dočista na dranc. Ale to ho bohužel nesmělo odehnat od opravování testů jeho velmi skvělých žáků. Už jak opravil první test mu bylo jasné, že bude muset to učivo probírat znovu asi dvě hodiny. Když se vrhal na další test uslyšel vedle sebe dívčí hlas. *Dobrý den *pozdravil knihovnici, aniž by jí věnoval pozornost a opravil další test. Následně se na tu knihovnici podíval *Ano *přitaká *

Jestli jste zarytým knihomolem, milovníkem starých knih, nebo knihovníkem, jste zde vítáni. V této knihovně se nachází cokoli, co sháníte.

*Jednu věc by do něj nikdo neřekl - rád čte. Má to po svých rodičích, kteří jsou oba dva knihomolové. Ale mnoho lidí o tomto jeho koníčku neví. Vlastně jen jeho rodiče a bratr, se kterým se momentálně nebaví. Nelíbí se mu to, jak se ničí. Možná si Timothy myslí, že je v pořádku, ale to opravdu není. Jak mu slíbil, už pár dní pořádně nespal a často chodí ven, či do posilovny, jako on. Takže pod očima má tmavé kruhy.*/Budu k němu muset co nejdříve zajít. Jsem zvědavý, co na tohle řekne. Teď budeme vypadat zhruba tak stejně utahaně./* Dělá přesně to, co on, takže doufá, že bratra přivede k rozumu. Teď si to ale nemíří do posilovny, kde by e utahal, nýbrž právě do knihovny. Na sobě má černé džíny a zelenou mikinu. V knihovně tu už byl, hned po svém příjezdu si půjčil pár knih, ty ale už všechny přečetl a dneska je i vrací. Prochází mezi regály a hledá něco, co by jej zaujalo. Není vybíravý, přečte skoro vše. Tedy nějaké romány z červené knihovničky zrovna nemusí.. *

*Akorát se byla podívat znovu ve městě a teď se vrací z garáží, kde nechala svého miláčka na čtyřech kolech. Stejně jako u motorky, i své auto miluje jako vlastní dítě a nedá na něj dopustit. Pořád jí ještě dělá trochu problém se tu zorientovat, takže když se snaží dostat do komnaty, najednou skončí mezi regály se spoustou knih. Což vypadá jako naprostý opak toho, jak vypadá její komnata. Kromě časopisů jednoduše čtení nefandí. Ale protože jí už všechny došly a nemá už co číst, vydá se hledat mezi regály nějaké oddělení týkající se časopisů.* /Jestli tady vůbec něco takovýho mají../ *Rozhlíží se různě po knihách a když uvidí jednu obrovskou bichli, vytáhne jí a otevře. Ani neví, jestli jí vůbec má překvapovat, že to nemá obrázky a písmenka jsou děsně malá.* Tohle jako fakt někdo přečte? Lidi jsou magoři. *Ušklíbne se. Kdyby věděla, že právě drží Bibli, možná by jí cvaklo a projevila by trochu úcty, ale ani kříž na obalu a hřbetu knihy jí nijak nenapoví.* Tohle by nepřelouskal ani Lucien. *Zamumlá si sama pro sebe, když přelistuje o pár listů dál, aby se ujistila, že to opravdu žádné obrázky neobsahuje a pak knihu zabouchne.* Fajn, teď chci něco s obrázkama konečně. *Rozhlédne se okolo sebe, jestli neuvidí něco se zajímavou obálkou.*

*Spíše než do knihovny by měl jít do komnaty a vyspat se, ale jak slíbil bratrovi, teď žije stejným stylem jako on. Doufá, že když se mu ukáže dojde mu, že tohle prostě není normální. Prochází mezi policemi plných knih a nakonec do ruky vezme nějakou knihu od Jo Nesba. To je autor, který ho snad nikdy nezklamal. Vyjde zpoza jednoho z regálu a zastaví se na místě. Liviu tu vážně nečekal. Neřekl by, že ráda čte. Protože to teď usoudí, jinak by tu nebyla, ne? */Do tebe by to taky nikdo neřekl../*Připomene si v duchu. Mlčí a pobaveně ji sleduje jak listuje Biblí a poslouchá, co si pro sebe mumlá. Nebo aspoň se snaží, protože nemluví zrovna nahlas. Ale uslyší něco o obrázcích, kvůli čemuž se musí uchechtnout.* Měla bys jít do sekce pro děti. *Kývne hlavou, k regálu kde jsou dětské knížky. Sice tolikrát v této knihovně nebyl, ale už ji dost prošel skrz na skrz.* Nečekal bych, že budeš v Bibli hledat obrázky ale. Nebo, že si ji snad budeš chtít přečíst. *Uchechtne se.* Raději se přidáš k mniškám do kláštera, než by sis mě musela vzít? *Zeptá se jí a nadzvedne obočí. Taky ji s tím trochu popichuje- Neodvede si ji představit v tom černobílém hábitu jak se denně modlí k Bohu.*

*Z listování bichlí a nespokojeného mumlání týkající se velikosti písmen a absence obrázků jí vyruší hlas, který se ozve kousek od ní. Trhne k němu hlavou a když uvidí Eastona, trochu se zamračí. Pořád je ještě naštvaná kvůli tomu, co předvedl u vodopádu.* A ty zase do baru. Řekla bych, že tam jsi jedině opravdu šťastnej. *Ucedí a když pak slyší, že držrla Bibli, trochu překvapeně se na knihu v polici zase podívá a o menší krok od ní ustoupí. Ne, že by se nějak bála, ať si věří každej čemu chce, ale sama nad Bohem nikdy nepřemýšlela a víru k životu nepotřebuje.* To asi těžko. Na ty písmena bych potřebovala lupu. *Ušklíbne se a její úšklebek se ještě zvětší při představě sebe v klášteře.* Ani náhodou. Tam asi moc chlapů pro zábavu nebude co? *Nakrčí obočí.* A myslim, že jsme se dohodli, že se vezmeme pro dobro všech okolo a budeme se ignorovat. *Pokrčí rameny. Tím to pro ní končí a dál nehledá cesty jak z toho ven.*

*Když už chce odejít knihovny uvidí u Liviu. Spíše by očekával v knihovně samotného satana, než ji. I když ona vlastně možná nějakou formou satana skutečně bude. Popíchne ji a nasměřuje ji k dětským knížkám, když tak touží po něčem s obrázky.* Je to rozhodně jedno z míst, kde jsem nejšťastnější. *Přikývne a zazubí se na ni. Jestli se ho pokusila nějak urazit, nevyšlo to. Nic si z toho nedělá. Taky je to pravda. Pak ji upozorní na ten fakt, že si prohlížela Bibli a když vidí jak uskočila, uchechtne se.*/Stejně tak by reagoval satan Ale ten by byl chytřejší a určitě by poznal o jakou knihu jde./ Takže moje snoubenka je už jako nějaká babička, které ani nestačí brýle s těmi největšími dioptriemi? *Popíchne ji znovu a díky úsměvu na tváři jde vidět, že ho to skutečně velice baví.* Nějací mniši nebo knězové by se našla. Bys je tam za týden chudáčky všechny zkazila. Měj slitování, to si nezaslouží. *Přikývne.* Jinou možnost asi nemáme. *Řekne a chvilku si ji prohlíží.* Ráda čteš?

Jo, když jsi tam jsou šťastní i všichni tady. Nemají tě na očích. *Uculí se na něj, i když to "všichni tady" se vztahuje hlavně na ní. Pak o něco poodejde od Bible, protože nějak nemá potřebu jí být víc na blízku. Co kdyby jí najednou osvítilo a ona byla chytřejší jak Lucien? To by její mladší bráška nepřežil. Musí na svou rodinu jako na své milované přece myslet.* Ne, to zas ne. Ale tohle bylo fakt malý. *Ušklíbne se.* Za týden? Ale prosimtě. Stačily by dva dny. *Uchechtne se nad tím, jak jí podceňuje a na tváři má sebevědomý úsměv.* Leda tak časopisy. Ty rád čteš? *Nadzvedne obočí.* Doporučuju ti zkusit spánek mimochodem. Léčí ty děsný kruhy pod očima.

*Uchechtne se.* Většina lidí, kteří jsou jinak tady, jsou taky často v baru. /Teda ne nějaké ty princezničky, které nevinně mrkají očkama a chovají se jako naprostý andílci.. S nimi není ani žádná sranda./ *Upozorní jí na to, že si právě listovala Biblí, což jak usoudí asi nevěděla. Musí se nad tím pobaveně uchechtnout.* Jasně, jasně. Ale za svůj špatný zrak se nemusíš stydět. Stejně to zjistím, když spolu budeme žít, nebude nenápadný, když budeš nosit brýle a tak. Ledaže bys měla oční čočky. *Podívá se jí do očí, jako by se snažil odhalit, jestli je tam vážně má. Pokrčí rameny.* Já tě nechtěl tak moc urazit. Kdyby ses snažila, stačilo by ti možná i dvacet-čtyři hodin. Možná i méně. *Usměje se pobaveně.* Jo, docela jo. Mnoho lidí by to do mě neřeklo. A od tebe teď očekávám poznámku ve stylu "Já nevěděla, že umíš číst.." *Podívá se na ni v očekávání, že mu něco podobného řekne.* Jsem v pohodě.

To je detail, protože když jsi ty tam, všechny vyženeš zpátky domu. *Usměje se na něj jako naprostý andílek, který se ho vůbec nesnaží urazit.* Čočky nenosim, asi bych si vypíchla oko, kdybych si je měla nandat. A brýle taky nepotřebuju. Vidim dobře, neboj. Kdybych neviděla, možná bys mi přišel i ucházející. *Ušklíbne se.* No jasně. Ve zbytku bych si nechala čas na masáž nebo tak. K tomu bych taky nějakýho naivního blbečka přesvědčila. *Zazubí se na něj. Pobyt v klášteře by si možná užila, ale maximálně tak na ten den, nebo možná dva.* Ne, já věděla, že umíš číst. Jinak by sis mě asi nenašel na Illeagramu. Ale že zvládáš i knihy. Páni. *Zahraje úžas a pak se zasměje a potřese hlavou.* Vždyť si klidně čti, v pohodě. Můj brácha je něco jako génius, co čte skoro furt, takže jsem na intelektuály zvyklá. *Pokrčí rameny. Sice by to do něj úplně neřekla, to je pravda, ale nemá proti tomu nic a nepotřebuje si z něj zrovna kvůli tomu dělat srandu.* Jasně a já jsem hroch. *Protočí očima a dojde k němu blíž, takže ty jeho kruhy pod očima vidí líp.* Co se děje? *Zeptá se trochu zamračeně, protože tohle jí nepřijde normální.*

*Naoko uraženě si odfrkne.* Když jsem tam já, je tam narváno. *Nenechá se jen tak urazit. Uchechtne se.* Takže teď ti tak nepřipadám? Jo, podle toho jak jsi mě líbala ve vodopádu bys mě vůbec nechtěla vidět nahýho a vůbec tě ani trochu nepřitahuju. *Schválně k ní dojde blíže a naruší jí osobní prostor. Přičemž se na ni dívá s okouzlujícím úsměvem na tváři.* Chudáci. To by si fakt nezasloužili. Ještěže skončíš se mnou a je tak hroznému osudu ušetříš. /Já totiž nejsem tak blbej, abych skákal jak ty pískáš./*Uchechtne se. Podobnou urážku čekal. Sám jí tomu z části nahrál. Kdyby ho neurazila, přemýšlel by, kdo to vlastně je a kde je jeho snoubenka. Spolkne poznámku o tom, že pak chápe, proč je taková jaká je a že nejspíše jen musí kompenzovat intelekt svého bratra. Snaží se být aspoň trochu milý. Kdyby se nesnažil, mohlo by to být horší, mnohem horší.* To bys nevypadala tak jak vypadáš a byla mnohem méně sexy. *Vylítne mu to z pusy dříve, než se nad tím, co řekl vlastně vůbec zamyslel. Tohle je asi první kompliment, který jí složil. Pokud se to tak teda dá nazvat, protože běžnější asi je dívce lichotit s tím, jak krásné má oči a podobně.* Nenecháš toho, dokud ti to neřeknu, co? *Zeptá se, ale spíše je to řecnická otázka. Není pitomej a vidí, jak ej ona tvrdohlavá.* Je to kvůli bratrovi. Zjistil jsem, že ten pitomec skoro nespí. Denně je po půlnoci ještě několik hodin v posilovně, spí nanejvýš tak pět hodin denně.. Z toho cvičení se spíše stala závislost, jak zdravej koníček. A když jsem se mu to snažil vysvětlit a přimět ho k odpočinku, odmítl. Tak jsem teď začal žít jako on. Musím se s ním ještě někdy setkat a doufám, že když mě uvidí pochopí, jak zlé to s ním je, on vypadá ještě hůř mimochodem a taky pochopí, že o něj mám strach a on si musí odpočinout. *Pokrčí rameny.* Ještě mám teda jeden náhradní plán a co je ten k přivázání ho k posteli. /Holky tma klidně přivážu, ale bratra.. Fuj tohle je úchylný./

Jenže já nepočítam štětky. *Poinformuje ho se smíchem v hlase.* Jsem dobrá herečka. A umim skvěle líbat. Pobavila jsem se. Nevykládej si to jinak. *Mrkne na něj a u toho se uculí. To, že narušil její osobní prostor nijak neřeší. Jenom ho sjede pohledem a ležérně se opře o polici za sebou.* Nejsi náhodou nějakej velvyslanec kláštera? Zníš dneska hrozně dobrodinecky. *Zamračí se trochu zmateně a založí si ruce na hrudi.* Tak ještěže teď sexy jsem a ty se můžeš pokochat. *Pokýve hlavou se sebevědomým úsměvem a u toho si odrhne vlasy za rameno.* Ne, nenecham. Možná vypadam jako svině, ale překvapivě jsem trochu citu pochytila. *Ušklíbne se a pak už poslouchá co se děje a u toho se zamračí.* Tohle je pošahaný. Neni náhodou starší a svéprávnej? To by se o sebe měl být schopnej postarat, ne? *Povytáhne jedno obočí.* Kdo pak bude přivazovat k posteli tebe? Já? *Uchechtne se.* Hele, na terapie pak vás oba nepotáhnu. Ale nepomohlo by to jemu? *Napadne jí a nakonec nakloní hlavu mírně na stranu.* No tak, drahouši, to ti mam zvednout náladu dalšim polibkem, aby ses tak nemračil? *Pousměje se pobaveně a doufá, že mu trochu zvedne náladu. Vlastně ale ani neví, proč to dělá, když na něj chtěla být naštvaná za to, co se stalo u toho vodopádu.*

*Ušklíbne se.* Tebe jsem v žádným baru ještě neviděl. *Snaží se být milej a už zadržel bezpočet urážek, ale tohle mu prostě vyklouzne.* Ehmm.. Jasně a proto jsi byla i tak naštvaná? Nevěřím, že bys byla až tak dobrá herečka, abys nafingovala tak skvěle naštvanej odchod, naštvanej obličej a nebo to spokojené vzdychání. *Zazubí se na ni.* Odhalila jsi mě. Přesně to je moje skrytá identita. Co chceš za svou mlčenlivost? *Začne ji popichovat a je zvědavý, zda na jeho hru přistoupí.*Pokochal byhc se víc,e kdybys toho na sobě měla méně, ale apsoň něco. *Sjede ji pohledem. Když se začne zajímat o důvod, který stojí za jeho zjevem, povzdechne si a jak odhadne, jen tak to nenechá. Takže jí přesně řekne, co se děje.* kdybys ty viděla někoho ze svý rodiny jak se ničí, nechala bys to jen tak na něm? Nesnažila by ses jim pomoct? *Zeptá se s nadzvednutým obočím.* Já si odpočinu hned jak si odpočine můj bratr, je to jednoduchý. Když uvidím, že to zabralo, budeme všichni v pohodě. Zacvičim si rád, ale nepřeháním to tak moc jako on. *A sám by řek, že na tom jsou taky dost podobně s Timothym.* Neříkej mi, že jsi v posteli na svazování a takový věci. Růžový pouta na mě nikdy neodstaneš. /Spíše bys je mohla dostat ty./ Nedonutím ho ani k tomu, aby mi předal část svý práce nebo jeden den vynechal cvičení. Jak bych ho měl dostat k terapeutovi? *Pokud mu vážně řekne nějakou radou, která zafunguje, bude jí dost vděčný.* Stačí, když mi nebudeš říkat drahouši, připadám si pak starej a to mi k náladě nepřidává. *Uchechtne se.* Miláčku.. *Dodá s provokativním úsměvem na rtch.*

To protože já nejsem štětka a když už s někym spim, umim si vybírat. A ne jenom podle toho, jestli se něco mezi nohama houpe nebo ne. *Ujistí ho s pobaveným úsměvem. Už jenom to, že ho vyprovokovala k nějaké takové reakci je pro ní docela úspěch. Vlastně se diví, to se svou milostí a sebeovládáním vydržel takhle dlouho.* Naštvaná jsem byla, protože jsem neodhadla tebe, to bylo vše. Ale rozhodně mě nijak nemrzelo, že jsme se spolu nevyspali. Stejně by asi nešlo o něco převratného. *Pokrčí rameny.* Hmm. Něco si vymyslim. *Mrkne na něj s andělským úsměvem a je jasné, že se za ním skrývá ďábel. Pak už si poslechne, proč vypadá tak příšerně.* Ne, jenom mě překvapilo, že dospělej chlap, co má rodinu potřebuje, aby na něj dohlížel mladší bráška. *Pokrčí rameny. Ona by za své sourozence klidně položila život, ale to mu zrovna říkat nepotřebuje.* To já nepopírám. *Ujistí ho a sjede ho rychlým pohledem.* Neboj, růžová sluší jedině mě. *Usměje se na něj nevinně.* A klid, zrovna na tohle v posteli nijak extra nejsem. *Zkušenosti, které s tím má s ním nepotřebuje rozebírat.* Nějak ho omráčit nebo uspat. Nebo mu nakecat, že ho vezmeš vybrat si novej posilovací stroj a místo toho ho zatáhnout do města k nějakýmu terapeutovi. Mohlo by se to spíš ukecat než tady. Asi nepotřebujete, aby to věděli všichni hádam. Vzhledem k tomu, že má ženušku, tak ta by ti v tom mohla pomoct, kdyby ses rozhodl ho nějak uspat, ne? *Nadzvedne mírně obočí, protože jí se to nezdá zas tak těžké.* Taky vypadáš daleko starší. *Poznamená a postaví se přímo před něj. Natáhne ruku k jeho vlasům a lehce mu je prohrábne.* A co to máme tady? To je šedina? Páni. Spíš ti budu říkat dědečku. I ty vrásky okolo očí... *Snaží se skrývat cukající koutky rtů, když rukou sjede k okraji jeho oka, kde se dotkne pomyslné vrásky.*

Každá štětka by řekla, že štětkou není. *Pokrčí rameny a usměje se jako neviňátko.*Jo, vážně tě to nemrzelo? *Přistoupí k ní blíže a položí jí jednu ruku na bok. Jeho dlaň je teplá a kvůli tomu, jak je drobná a hubená, skoro ji tma obejme celou. Prsty druhé ruky jemně přejede přes její tvář až na její krk, ze kterého jí odrhne vlasy. Skloní se k ní a teplými rty ji tam políbí.* Takže ti nebylo líto, že jsem ti na krku nezanechal více značek? *Zašeptá a políbí jí znovu tak, aby jí tam zrovna nějakou zanechal.* Nebylo ti líto, že nezašlo dále? *Tentokrát se polibky přemístí až na její klíční kost. Hned se jimi ale vrátí ke krku. Za pas si ji přitáhne blíže k sobě.* Nepředstavovala sis, jak jsme si to mohli užít? Jak by to pokračovalo dále? *Zašeptá jí do ucha. */Protože já ano./*Není slepej. Nic ní necítí, ale nepopírá, že je sexy. Naposledy ji políbí těsně pod ucho, než se odtáhne, aby viděl, jak to na ni zapůsobilo.* Mladší sourozenci musí občas ty starší postrčit. To, že jsou staší neznamená, že se musí starat jen oni o nás, ale i my o ně. A můj bratr je docela natvrdlej. Tomu samotnýmu nic nedojde. *Vysvětlí jí jak se věc s jeho bratrem má.*Je natvrdlej, ale není pitomej. Všiml by si, že ho netáhnu do posilky, ale na sezení k terapeutovi. Jako poslední možnost ze zoufalství si nechávám hození prášku do pití, uspání a unesení no. *Uchechtne se.* Manželství Timothyho a až bude asi stejně jako naše. Bez nějakých citů, chození na akce společně z povinnosti. Ani oni dva spolu prakticky nemluví, co vím. I když podle mě je do ní můj brácha zamilovanej. Nebo je to ještě větší dobrák, než jsem myslel. I když nejsou svátky , nemají výročí, narozeniny, přinese jí kytku a dárek.. *Potřese nad ním hlavou.*/ To já zapomenu dát Liv i něco na Vánoce jak se znám./ *Uchechtne se.* Zaprvé, já budu stárnout do krásy, budu zrát jako víno. A za druhé, to ty si tu vezmeš staříka, já si beru sexy princeznu. Sám na sebe se nemusím dívat.

V tom případě nejsou jenom štětky, ale i lhářky. Každopádně štětka je štětka z povolání. Mě za to nikdo neplatí, pokud vím, takže není potřeba mě mezi ně řadit. *Pokrčí rameny s nevinným úsměvem a pak ho sleduje, jak jde k ní a nakloní hlavu mírně na stranu, když se jí začne dotýkat. Když jí políbí, polibek mu oplatí, ale pak zatne zuby a ze všech sil se snaží, aby nedala najevo žádnou reakci. Nakonec se jí to docela dost podaří, i když pár slastných výdechů a vzdychů se jí z hrdla dere. To, že nebude špatný milenec ale uzná jenom v duchu. Když jí políbí pod ucho, sama pohne svojí hlavou, aby měla rty u jeho ucha.* Ne, brouku. *Vydechne mu tam s menším vítězným úsměvem na rtech, že se za ty roky tak moc zdokonalila v zakrývání svých emocí, že zvládla skrýt i to, co se v ní odehrávalo v posledních chvilkách. Naštěstí husina, která jí naskočila na pokožce už zmizela a on jí snad nevěnoval pozornost, když jí dělal značky na krku.* Fajn, takhle je to asi u vás. U nás jsem ta nejstarší já a nenecham ostatní, aby se o mě nějak moc starali. *Pokrčí rameny.* Musel bys to dobře zakamuflovat, ale k tomu potřebuješ být dobrej herec, takže asi nic. *Usoudí sama, protože nějakému tomu popíchnutí nedokáže odolat.* Aspoň jeden z vás umí holku potěšit. I když hádam že jeho ženuška z toho moc nadšená neni, co? *Uchechtne se, když slyší, jak to jeho bratr v manželství má. Sama ale žádná romantička neni, takže by mu kytku nebo dárek nejspíš omlátila o hlavu.* Nojo, chudák já. A to mě nikdo ani nepolituje. *Povzdychne si a ohrne spodní ret, aby vypadala jako ještě větší chudáček.* Já se holt večer vybrečím u Titanicu a bude mi aspoň na chvilku líp. *Pokračuje dál a setře si z tváře imaginární slzu.* Naštěstí se na tebe nijak často taky nebudu muset dívat, starouši. *Uchechtne se a už je zase zpátky ve svém normálním rozpoložení. Radši se snaží ignorovat ten fakt, že ona je ve skutečnosti starší jak on. A vlastně i o nějaké dva měsíce starší jak jeho bratr.*