Velká knihovna

A co podle tebe mám říct? Něco ve stylu ....ó jsem tak zamilovaná nemůžu na něj přestat myslet. *Smích* nebo když jsem ho objala bylo to jako topit se v čokoládě. Krásné a neslýchané. Myslím že mě miluje* zajikla se smíchy* nemůžu se na něj upnout ... zničilo by mě kdybych se do něj zamilovala a on si vybral jinou. Je fakt super ale nechci zahodit své srdce při první příležitosti.* Zasekne se když uvidí tu nejspíš nekonečnou knihovnu* oooo můj bože*vydechne*

Nikdo po tobě nechce, abys to dělala. *Pak jí ta knihovna naprosto ohromí. Po celkem dlouhé době se konečně vzpamatovala.* Tak takhle obrovskou knihovnu jsem teda ještě fakt neviděla. *Rozhlédla se a zaujalo jí jedno oddělení, které neslo název: Eposy. Vzala do ruky jeden svazek a otevřela jej.  Název přečetla nahlas.* Tajná kronika Mongolů. To jsem ještě nečetla. Jaký je tvůj oblíbený žánr?

*Dneska ji pustili z ošetřovny a předtím, než půjde do své komnaty se chce stavit v knihovně. Na sobě má černé džíny a černou mikinu.*/Jako moje nálada../*Proběhne jí hlavou. Vlasy má rozpuštěné. Poslední dny pořád nemůže přestat myslet na Alexe. Nechce, aby se zabíjel. Musí zařídit, aby se soustředil na někoho jiného a ona přestala být tím, koho má očividně pořád rád a na kom mu záleží.*/To snad dokážu zařídit./*Zařídit to, aby ji začal Alex nenávidět bude bezpochyby snažší, než si sama najít důvod, proč tu být. Tím byl Alex, ale toho ztratila, díky tý kravině co udělala a myslí, že kdyby s ním byla teď, akorát by mu pořád ubližovala.*/Ublížit mu jednou a zařídit tím, aby na mě zapomněl je lepší, než být s ním a ubližovat mu pořád dokola a dokola, což by se mi určitě nějak podařilo. Já nic jinýho neumím, jen lidem ubližovat./*A navíc ji Alex vážně naštval. Sebrat jí léky je jedna věc, ale nechat přidělat na její okno mříže? Doufá, že ho dlouho nepotká. V knihovně je ticho, za což je ráda. Nemá moc chuť se s někým vybavovat. Začne pomalu procházet mezi regály.*

*I kdyz je zde v Illei, tak i tak, ale neustale pracuje. Posilaji mu dokumenty netne k podepsani, ktere on podepise ajeste ten den je hned necha poslat zpet domu. Dal i svoleni, aby nektere dokumenty mohla podepsat jeo matka za nej, ale vetsina si stejne vyzaduje jeho podpis a precteni. Dnes ma jeden z volnejsich veceru a tak se rozhodl zajit si do mistni knihovny, kde si hodla vypujcit par knih, ktere by si mohl precist, kdyz ma dlouhy vecer a nema tolik papirovani. Na sobe ma cerny oblek, ernou kravatu a bilou kosili. Vlasy ma upravene a takhle vejde do velke knihovny, kde uz byl nekolikrat. Porozhledne se a hned e vyda po jednotlivych regalech a koka se na sazky, ktere v nich jsou, ale z toho jej vyrusi ten fakt, ze do nekoho narazi. Hned natahne ruce, aby osobu zachytil a ona neupadla. Ten do koho narazil je nejaka divka.* Omlouvam se slečno. Jste v poradku? Nedival jsemse na cestu. *Vychli hned.* /To by byl sakra clanek: Kral Anglie prizabil neznamou divku v knihovne palace./ *Da ruku bokem a potom se na ni diva.* Pokud vas neci bolí, doprovodim vas na osetrovnu.

*Prochází se mezi regály. Dívá se na bok na názvy knížek. Ani neví, proč sem přišla, moc nečten, ale dneska na to dostala chuť.*/To bude na dlouho./* Nedává moc pozor na cestu ho, když ani nevím, co za knihu a nebo v jakém žánru hledám../*Pomyslí si. Nedává moc pozor na cestu, takže se ani nediví, že do někoho narazí. Naštěstí ji ten dotyčný zachytí a ona ona se tak blíže neseznámí s podlahou tady v knihovně.*To je v pořádku, to já se omlouvám. Taky jsem se nedívala před sebe.*Omluví se mu a podívá se na něj. Zavrtí hlavou.*Jsem v pořádku, nic mě nebolí.*Ujistí jej.*Vy jste v pořádku?*Zeptá se jej a sjede ho od hlavy až k patě.*/Toho od někud znám../*Viděla už jeho obličej, ale nemůže si ho vybavit.*

*Jakmile vejde do knihovny,, kde uz pakrat byl, kouka se hned po policich s knihami, ktere tahle majestatni knihovna nabizi a snad si tady neco vybere i on a takhle kraci, dokud do nekoho nenarazi, ale hned pootove zabrani, aby divka do ktere narazil skoncila na zemi.* /To by mi jeste chybelo, abych nejakou slecnu, ktera muze byt princeznou, dvorni damou, nebonedej boze Ucastnici prince na zem./ *Hned se ji pta jestli je v poradku a po jejich slovech se mu ulevi.* Tak to jsem opravdu rad. Byl jsem tak zahledeny do knih, ze jsem se nedival na cestu. *Rekne a pokrabe se nervozne na zatylku a sleduje ivku. Jeji oblicej si nemuze nikam zaradit, takze si mysli, ze divka pred nim je nejspis jedna z divek prince Sawyera. Zepta se ji jestli ji neco neboli, jinak by ji doprovodil na osetrovnu a potoom se jmne usmeje.* Ano, ja jsem v poradku, takze se vylet na osetrovnu nebude odehravat, coz je dobre. *Uchechtne se a neunikne mu, jak si jej prohlizi.* /Poznala me? Vi, ze narazila do hlavy Anglie?/ *Odkasle si.* Chcere si me vyfotit? Vydrzi vam to dyl. *Zazubi se na divku.* Mimochodem, mohu nejak odcinit to, ze jsem vas malem sazil? *Nadzvedne jedno oboci.*

*Jakmile do někoho vrazí, omluví se. Nedávala pozor na cestu, takže je jasné, že do někoho narazí.*/Nejsem jediný člověk na planetě.. Co jsem čekala?/*Skutečně ale doufala, že zde nikoho nepotká a půjde do své komnaty, kde bude konečně sama.*To stejné já. Dívala jsem se na názvy kniha ne před sebe. Asi jsme na vině oba.*Pokrčí rameny. Zeptá se jeho, jestli je v pořádku a po jeho slovech jen lehce kývne hlavou. Na tváři má nicneříkající výraz po celou dobu, co s ním mluví.*To ano./Zrovna jsem od tama vylezla.. Nebudu se tam vracet o chvilku později. Nejlépe se tam nevrátím už nikdy./*Připadá jí povědomí a prohlíží si ho pozorně ve snaze přijít na to, odkud ho zná.*Snažím se přijít na to, odkud znám vaši tvář.*Vysvětlí, proč si ho tak prohlíží. Po jeho slovech potřese hlavou.*/Jestli nedokáže vrátit čas, tak ne./Nic mě nenapadá. Navíc se nic nestalo.*Mávne nad tím rukou.*Já jsem Fallon.*Představí se.*

*jakmile diky jeho nepozornosti do ekoho narazi hned se ujistuje jestli je ta dotycna v poraku a jakmile jej ujisti, ze v poradku je ulevi se mu. On samji rekne, ze je taky v pohode a potom si vsimne jak si jej nezanam divka prohlizi a on stale netusi, co je vlastne zac ona. Jestli je zagranicni host, nebo jedna z priincovych divek.* /Nebo taky muze byt zamestnancem, nebo obyvatelkou palace../ * Dojde mu najedno a potom uz se jen lehce zazubi, kdyz ji rekne jestli si jej nechce vyfotit, ze ji to vydrzi dele a nad jejimi slovy se jen pousmeje.* No, mozne to je. /A ne jen mozne. Pokud cte bulvar, tak me zna urcite./ Vy jste prosim pekne ze zahranici, nebo ucastnice prince Sawyera, nebo obyvtel palace? *Zajima se a nakloni hlavu na stranu, kdyz se mu divka predstavi pousmeje se.* Pekne jmeno. Ja jsem Caden. Muzeme si tykat, nebo si budeme i nadale vykat? *Zajima se.* Opravdu? a ja se celkem tesil, ze te pozvu treba na neco sladkeho. *Rekne hrane zklamanym hlasem.*

*Prohlíží si jej ve snaze zjistit, kdo to je. Někoho jí připomíná, ale nedokáže si vzpomenout, koho. I to mu řekne, když se jí zeptá, jestli si ho nechce vyfotit. Nakonec nad tím potřese hlavou a doufá, že se za chvilku představí. Třeba jeho jménu jí napoví./Já jsem z Francie. Můj otec je diplomat a vzal mě do Illey s sebou.*Vysvětlí mu.*Ze Selekce.. to v životě ne. I kdybych mohla, nikdy bych se tam nepřihlásila./Ty holky jsou šílené, když do toho jdou dobrovolně./*Pak se nakonec představí, protože jak se zdá, on se k tomu jako prví nemá.*Caden..*Hlesne zamyšleně.*Můžeme si tykat, Vaše Veličenstvo.*Dojde jí, kdo to před ní je díky jeho jméno.*/Král Anglie.. Skvělý./Dělám si srandu, Cadene.*Osloví ho pak už normálně. Řekne, že od něj jako odčinění kvůli té srážce nic nechce. Nemůže jí dát nic, co by chtěla.*/Možná by mohl nechat odstranit ty mříže z mého pokoje.. Ale do toho ho nebudu tahat./*Nebude nikoho tahat do složitého vztahu jí a Alexe pořád doufá, že se to taky vyjasní a Alex se na ni konečně vykašle a pak půjdou ty mříže pryč.*/A když ne, nějak to těch pár týdnů s nima v oknech v Illey vydržím. Doma už mě žádné mříže čekat nebudou a nikdo mi nezabrání v tom, aby si našla způsob, jak ukončit svůj život./To je mi vážně líto, že tě zklamu.*Řekne, ale tón jejího hlasu se stejně nemění. Otočí se bokem k němu a čelem k regálu. Dívá se na tituly knih, dokud jednu nevytáhne. Přečte si název "Všem klukům, které jsem milovala"..*/Všude jen samý slaďáky./*Ušklíbne se a knihu zase vrátí na místo, kam patří.*

*Poslechne si jeji odpoved na jeho slova a pousmeje se.* Ach tak, Takze bvy jste tedy dcera diplomata Calveta. *Rekne.* Tim padem uz vim s kym mam u cest, Fallon. /Vim, ze mela taky vztah s Francouskym princem, ktery se spis venuje hudbe a potom s jeste nejakym chlapkem./ Opravdu ne? Ani kdybyste byla z nizzsi kasty a diky finanncnimu odnosu, ktery kazdy tyden za to, e jste stale v souteri byste tak mohla pomoci sve rodine? Nebo, kdybyste byla do prince zamilovana? *Nakloni hlavu na stranu a ceka na jeji odpoved a jakmile diky jeho jmenu evidentne ozna, kdo je, pousmeje se.* Dobra volba s tim tykanim, ale bylo by fajn, kdyby to slo bet toho osloveni na konci. *Uchechtne se a kdyz mu rekne jmenem, kyvne hlavou.* Tak je to spravne. *Rekne spokojene a kdyz mu rekne, ze od nej jako odskodneni nic nechcem zatvari se na oko zklamane a nasledne si zalozi ruce na hrudi a nakloni zase hlavu na stranu.* Nedame si ani caj, kavu, nebo cokoliv jineho hm? *Koukne se k jedomu z vyklenku, kde je stolek s pohodlnyma kresilkama a jednou velkou sedackou pod oknem.* Nebo treba zmrzlinovy pohar? s velkou vrstvou slehacky a sposty ovoce navrch? *Zkusi to jeste a nahodi pohled maleho stenete.*

*Přikývne.*Ano to jsme já.*Nemyslela by si, že ji snad může znát, a i když asi jo, upřímně je jí to celkem jedno. Díky tomu, že se představí i on, pochopí, že právě mluví s králem Anglie. Z toho upřímně ani trochu nadšená není. Má dost těchto lidí, kteří si očividně myslí, že když jim na hlavně náhodou přistála koruna, mohou si dělat, co chtějí. Možná je dost hnusný, že díky tomu, co udělal Alex, to že jí dal na okna mříže, odsuzuje i teď i ostatní prince a i krále. Ale nemůže si pomoci. Je prostě taková. Občas jedná unáhleně a zbrkle. Pak řekne, že do Selekce by se nikdy nepřihlásila. Po jeho slovech pokrčí rameny.*Možná kdyby moje rodina trpěla. Kdybych do něj byla zamilovaná rozhodně ne. Když někoho miluju, akorát mu ubližuju a to dělat nechci.*Vypadlo to z ní, aniž by vůbec přemýšlela. Další krásný ukázkový příklad toho, jak filtruje svá slova předtím, než je skutečně vypustí z pusy. Pak souhlasí s tykání a trochu aby ho popíchla ho stejně titulem osloví. Pak mu ale řekne jen Cadene. Když se pak zeptá, jestli nechce jít kvůli odškodnění za tuto srážku na něco sladkého, odmítne ho.*/Tak neodbytný.. Je to otravný./*Proběhne jí hlavou.*Nemyslím si, že by tohle byl dobrý nápad. Takže děkuji za nabídku, ale ne.*Zase jej odmítne.*

*Kdyz jej ujisti, e j to ona necha to uz tak a potom se ji epta na Selekci, jestli by se do ni neorihlasila ani, kdyby oenize potrbovala, nebo kdyby byla zamilovana do prince. Prvni odpoved jej ani neprekvapi, protoze vi, e by to tak bylom kdyby slo o to, aby poohhla sve rodine k lepsimu zivotu a potom se na ni kouke po jeji dalsi odpovedi.* Tohle nemohu nejak soudit. *Rad by se ji zeptal na detaily, ale nechce se v tom nejak patlat, pprotoze nechce, aby jej divka nejak odpalkovala a navic mu do toho nic neni.* Kdyz odmitne i jeho dalsi pokud, prohavne si vlasy rukou.* Dobre. Necham te byt. Chapu. Tak jeste jednou promin, ze jsem do tebe vrazil. Mej se hezky Fallon. *Rekne nakonec a potom ji jen obejde a pokracuje dal v prohlizei reagalu a potom se jeste naposledy otoci.* Pokus se vic usmivat. Nevim, co se ti stalo, ze chces na vsechny pusobit chladne, ale nemela bys na vse zanevrit. Neodhanej od sebe lidi, kteri by ti moli podat pomocnou ruku,. Ne vse musi byt hned ztracene. *Rekne.* Snaz se plavat zase ze dna nahoru a nadechni se kysliku. *Rekne naposledy a potom se zase otoci a zmizi za jednim zregalu.* /Tak mlada a tak negativni./

*Řekne, že by se do Selekce přihlásila, jen kdyby musela kvůli rodině. I kdyby měla matku stejnou jakou teď, nic moc, udělala by to pro ni, protože ji i tak má nějakým způsobem ráda. Ale nahlas by to asi nikdy nepřiznala, stejně jako u Alexe. Pak řekne, že kdyby byla do prince zamilovaná, udělaal by opak, nepřihlásila se, protože ví, že když někoho miluje, ubližuje mu a to nechce. Jeho komentář k tomu ani nijak sama nekomentuje. Když ji pozve na něco sladkého a ona jej odmítne, pokusí se o to i podruhé, ale její odpověď je stejná.*/Nepotřebuju někoho dalšího, komu by na mě mohlo záležet./*Nehodlá nic riskovat. I kdyby šlo o nevinnou zmrzlinu.*To je v pohodě, to já se omlouvám. Taky to byla z části moje vina.*Omluví se mu Oddychne si, když se o nic dále nepokouší a rozhodne se odejít. Vytáhne z regálu další knihu, ale když se ještě ozve Caden, podívá se na něj s lehce zamračeným pohledem.*Nemám k tou žádný důvod.*Řekne, když po ní chce, aby se více usmívala.*Já o žádnou pomocnou ruku nestojím./A vše je pro mě ztracené už dlouhou dobu./*Potřese lehce hlavou. Pak se vydá konečně pryč s knihou o které ani neví, jak se jmenuje v ruce se vydá na cestu do své komnaty.*

*Od samotného plesu, požádala chůvu o více povinností. Aby nemusela tak moc myslet na to jak moc nešťastná a zlomená vlastně je. Ublížil jí a pořád to neskutečně bolelo, tohle přece není fér...proč řekl něco a nedokázal to dodržet. Přesně proto se nechtěla s někým sbližovat a přesně to se stalo, v tenhle moment potřebovala svého kamaráda...i když to byl bratr toho kdo jí ublížil. Jen s ním by teď asi dokázala být více v klidu. Už od rána seděla v jednom křesílku s hromadou knih na stole před sebou. Vlastně tam jsou dvě hromady, ta které stihla přečíst,  byla menší než ta které jí ještě zůstávali. Dnes na sobě má oblečené tmavě modré šaty a vlasy jenom vzadu sepnuté, aby jí případně při čtení nelezly do obličeje. Zrovna si vezme další z knih, do které se pustí. Potřebuje se toho naučit ještě spousty.*

*Od plesu se vyhýbá úplně všem a všemu. Nevyšel ze své komnaty a i když si tam nechával posílat jídlo, skoro nic nesnědl. Se spánkem je na tom podobně. Dokázal jenom ležet ve své posteli a koukat do stropu. Pár dní se zvládal holit, ale poslední čtyři dny nedokázal ani to, takže jeho tvář zdobí delší strniště. Jenže dneska ho z postele vykopaly povinnosti. Jeho bratr se zašil kdovíkde, takže dost papírování padlo na něj. Aby dokázal svou práci odvést dobře, potřeboval pár knih z knihovny týkajících se sčítání obyvatelstva a podobných věcí, takže se vydal tam. Je mu jedno, že má na sobě zmuchlanou košili a zmačkané kalhoty, nijak to neřeší. Dojde do knihovny a hned se vydá k polici s příslušnými knihami. Není schopný jít rychle, takže se spíš jen tak plouží. Vezme si jednu knihu, kterou rychle prolistuje a pak se podívá se křeslům, na která má v plánu si sednout a všimne si, že je tady i Vic. Jakmile jí vidí, píchne ho v hrudi.* /Ublížil jsem jí.. Porušil jsem svůj slib../ A-ahoj. *Hlesne potichu.*

*Snažila se pro jednou myslet na těch jediných pár hezkých věcí, které jí ještě zůstávaly. Po tom co se za jeden večer stalo, nedokáže si představit, že ještě bude jakkoliv v pořádku. Když vám ublíží někdo koho znáte celej život, bolí to nejspíš mnohem víc, než od kohokoliv jiného, a ona se teď cítila snad nejhůř za posledních pár let. Takhle moc se nechytla ani s Tobiasem a to už je co říct. Teď se snažila své myšlenky odnést od obou bratrů někam hodně daleko. Jenže za následek toho je akorát to, že si musí přečíst hromadu knih a polovinu z těch informací nejspíš brzo stejně zapomene. Na zaměstnání mozku do však bohužel stačí. Teda do doby než jí od knihy vyruší hlas. Hlas, který jí je až moc dobře známý. Vzhlédne k němu oči, ve kterých se zase odrážel smutek, který se tam vrátil jen co jen uslyšela.* Ahoj. *Zamumlá stejně tiše a kývne hlavou.* Pokud potřebuješ projít nějaké knihy, přesunu se s těmi svými do komnaty.* Slova, která jí zároveň trhají, ale přesto je musí říct, než si jej stihne prohlédnout.* Vypadáš...starší.*Šeptne ještě svou jednoduchou poznámku a sklopí oči zpátky ke knize. Nejspíš, kdyby koukala dýl, rozbrečela by se.*

*Dojde do knihovny, kde si vezme po chvíli sledování regálu jednu knihu o historii obyvatelstva v zemi a pak se koukne ke křeslům a uvidí tady Vic. Potichu jí pozdraví a pak se podívá do jejích očí, ve kterých se odráží bolest. Jeho oči jsou na tom úplně stejně.* Ne, to je v pohodě, nemusíš odcházet. *Zavrtí hlavou a pak sklopí pohled a přikývne, i když to ona nejspíš nemůže vidět.* A ty ... smutnější. A je to jenom moje chyba. Omlouvám se. Nechtěl jsem ti ublížit. *Omluví se jí a zase k vzhlédne. V jeho očích je vidět všechna ta vina, kterou cítí.*

*Ještě aby si nevšimla  pocitů v jeho očích, které sotva nemohla postřehnout. Jen co jí řekne, že odcházet nemusí, přikývne. Ukáže na jedno z křesel, ve znamení, že by se měl posadit. Přece jen v sedě se mu bude líp číst to co potřeboval a ona ho nehodlá vyhánět, dokáže v jeho přítomnosti být...snad. Myslí si, že to dokáže. Zarazí se a povzdychne si.* Omluvou neslepíš srdce, které je roztříštěné na několik malých kousíčků všude kolem.* Zašeptá jednoduše a zavrtí nad jeho slovy hlavou. Svá slova myslí naprosto vážně a také popisují přesně to jak jí momentálně skutečně je. Přetočí list z knihy na další stránku a krátce k němu zvedne oči. Zajímá jí, jeho reákce..potřebuje jí vidět.*

*Řekne si, že nemusí odcházet a když ukáže na volné křeslo, opatrně se k němu rozejde a posadí se na něj. Podívá se na ní bolestným pohledem plným viny a pak se jí omluví a sklopí pohled. Po její odpovědi je jeho pohled ještě víc zlomený. Znovu se na ní podívá a jenom doufá, že se mu povede zahnat ty slzy, které se mu ženou do očí.* Jak ho můžu slepit, Vic? *Zeptá se jí zoufalým hlasem a má pocit, že jeho hruď je jedna velká zející díra.*

*Vyčká než se teda uráčí posadit o křesla. Jen jeho pohled jí trhá ještě víc, jakoby to snad bylo ještě bylo možné. Ublíženě zakň[left]učí a položí si knihu na stůl, skopne si z nohou boty a přitáhne si je k sobě. Pevně je obě obejmu a zmučeně se na něj podívá.* Nevím jak...slíbil jsi, že mi neublížíš a přesto, jsi to udělat.*Vyjíkne nešťastně, jenže už v ten moment jí samotné z očí vytrysknou slzy. Proto si hlavu zaboří do svých kolen. To že se celou dobu nepřítomně třese, už je jen menší detail. Bojí se, nechce aby jí ubližoval, nepřipadá jí to správné. Po tom všem hezkém co jako děti zažily spolu s jeho sourozenci. Hlavu si tak nechává schovanou před jeho pohledem, který mohl být jakýkoliv.*

*Sleduje jí, jak si zkopne boty a přitáhne kolena k bradě. Teď má sám sto chutí se někde stočit do klubíčka a už nikdy tu polohu neopustit. Její zmučený pohled je jako ostrý nůž znovu a znovu projíždějící v místě, kde by měl mít srdce. Kdyby momentálně nebylo roztříštěné úplně všude. Po její odpovědi nechá stéct po tváři jednu slzu.* Já vím. Moc dobře to vím. A omlouvám se. Ani nevíš, jak moc mě to mrzí a jak bych chtěl vrátit čas zpátky a napravit to. *Řekne potichu naprosto zničeným a zoufalým hlasem.* Je ... je tu šance, že mi to někdy odpustíš? *Zeptá se jí opatrně a když jí pak vidí, jak brečí, schovává obličej a třese se, má pocit, že horší mučení už snad ani není. Zvedne se ze svého místa a jde jí obejmou a přitulit si jí k sobě do náruče, i když jí pořád drží hodně jemně, aby se mohla kdykoli odtáhnout, pokud by jí to bylo nepříjemné.* Omluvám se, lásko. Ani nevíš, jak moc mě to mrzí a jak moc mě bolí takhle tě vidět. Nikdy si to nepřestanu vyčítat. *Zašeptá potichu do jejích vlasů.*

*Potřebovala si pevně objímat nohy, přece jen měla docela štěstí, že je malinká a do křesla se vleze úplně celá. Sice by pohodlnější byla její postel, jenže teď do ní asi dojít nedokáže dostat sama a bez pomoci. Jeho o ní nechce žádat, není to vhodné. To, že se jí začne zas a znovu omlouvat ničemu zrovna moc nepomáhá. Cítí se kvůli tomu snad ještě hůř, pokud je to v tomhle případě možné.*Jsi pro mě důležitý.* Odpoví mu vlastně na něco úplně jiného, na jeho otázku slova teď nenechávala. Nic neříká, ani potom co si jí k sobě přitáhne. Jednoduše se o něj opře a něco zamručí.*Lásko?*Zopakuje jeho oslovení a zvedne k němu své uslzené oči, s tím že se podívá do těch jeho. Opustil jí...na plese, a teď jí tak říkal...nerozumí tomu.*

*Zeptá se jí opatrně, jestli je šance, že by mu někdy mohla odpustit a po její odpovědi nepatrně přikývne a pohled zabodne do podlahy. Když ho ale pak zvedne a uvidí, jak se celá třese a tiskne si obličej ke kolenům, musí jí jít obejmout. Nechává jí ale dost prostoru na to, aby se mohla odtáhnout, kdyby jí to bylo nepříjemný. Pohladí jí po zádech, když se o něj opře a pak se jí podívá do očí a letmo přikývne.* Lásko. *Zopakuje znovu to, jak jí předtím oslovil.* Miluju tě, Vic. A nikdy jsem neplánoval ti ublížit. *Zavrtí pomalu hlavou.*

*Jenom poté co jí obejme se k němu jednoduše přitulí, cítí u něj teplo a bezpečí. Nedokáže sice být v klidu, ale o tohle by nechtěla přijít jen tak. Přece to nemůže být tak složité, jenže ona se i v jeho blízkosti nepatrně pořád třese. Jen jí už z očí netečou slzy. Takže je na tom něco málo pozitivního. Spokojeně zamručí když ucítí jeho ruku na svých zádech...tohle má koneckonců ráda, když jí takhle hladí. Upře na něj své uslzené oči a několikrát nevěřícně nad jeho slovy zamrká. Její tváře zčervenají a sklopí oči.* Já nevím co říct...*Zašeptá jednoduše, jasně že jej má ráda, ale tohle....je brzo aby cítila něco takové a nejspíš by to ani nepoznala.* Nesmíš se nechávat vyprovokovat někým jako je on.*Zavrtěla důležitě hlavou.*

*Začne jí hladit po zádech a pak se jí podívá do očí a řekne jí, že jí miluje. Když sklopí pohled, pořád se na ní dívá a po jejích slovech přikývne a vezme jí palcem za bradu, aby její obličej zvedl a ona se mu podívala do očí.* Já to chápu. Do ničeho tě nenutím a ani tě nehodlám do ničeho tlačit. *Setře jí prsty slzy z tváří a pak přikývne.* Já vím. Nebude se to opakovat, neboj. Čekal jsem, že udělá nějakou kravinu a on jí zatím pořád neudělal. Začínám mu věřit, že to tentokrát myslí vážně. Vypadá na to.