Velká knihovna

*Staré písně v ní vždy vzbuzují dobrou taneční náladu  avzpomínky na domov, kdy při nich tančila doma v kuchyni během vaření. Její sourozenci na to nikdy nebyli a její mamka si čas od času musela od práce odpočinout, takže jí pomáhala s chodem domácnosti. Má co dělat, aby zabránila úleknému vypísknutí a z leknutí udělá krok dozadu. Jinak by vyskočila metr do vzduchu jako vystrašená kočka.* Dobře, děkuju. *Kývne hlavou, že se nemusí klanět. Je to ale síla zvyku vybudovaná tady v paláci.* V knihovně? *Troufne si nenápadně rýpnout, i když je jí jasné, jak to myslí. Je ale natolik v šoku, že ho vidí, že si neuvědomuje, že by ho neměla dráždit. A navíc, s jejím vzhledem brýlatého rajčete, to musí být teprve něco.* No, kritika je hrozná věc, ale zvykla jsem si na ni. *Přizná mu a v hlavě jí naskočí zjev tisíců novinářů, kteří si ji fotí jen kvůli tomu, co má teď na sobě.* /Neměla by ses zbytečně děsit. Příště si vezmeš sukni a nikdo to řešit nebude. Snad./ Máte toho hodně? Myslím práce. *Zeptá se starostlivě. Možná se s workoholikem zase tolik nesekla. Ale stále… Měl by si občas odpočinout, hlavně když tu má o třicet pět starostí navíc.* Dalo by se to tak říct. *Pousměje se. Dalo by se říct je docela slabé slovo, na to, jaký je knihomol a jak rychle dokáže přečít knihu, na kterou čekala roky.* Ale momentálně jsem si řekla, že bych měla udělat věci do školy, abych se jen tak neválela a nekoukala do stropu. *Školu bere vážně a nechce jen tak přijít o šanci na ní studovat. A kdyby se na to teď vykašlala, asi by pak neměla motivaci se tam vrátit.*

Jo, i tady jsem už strávil spoustu nocí, takže by se to tak dalo říct. *Uchechtne se. Jako malý zde několikrát reálně spal, protože se mu odsud nechtělo a miloval to tu a jako starší tu potom probděl spoustu nocí nad prací. Občas se mu u ní povedlo usnout a bdění se nekonalo, spíše by se to dalo přirovnat kempování na stole, po kterém byl celý rozlámaný a měl zablokovaný krk.* Jaká je nejhorší kritika, jakou jste kdy slyšela? *Zeptá se ze zvědavosti. Není moc lidí, kteří jsou na kritiku zvyklí. Spousta z nich se snaží, ale stejně je pak jakákoliv kritická poznámka rozloží. Proto by rád věděl, s jakou konkrétní kritikou se setkala ona. Kdyby nepřemýšlel formou matematických rovnic a pravděpodobností, tak by řekl, že nechápe, co na ní lidi můžou kritizovat, protože je tak opatrná a nesmělá, že snad nemůže ani nic pokazit. Jenže on takhle nepřemýšlí a moc dobře ví, že lidi jsou rýpavý svině a nikdo není dokonalý, takže je vždycky něco, co se dá zkritizovat.* Už toho bylo i víc. Poslední dva týdny jsem neměl žádnou, otec mi jí sebral. Dneska mi jí konečně zase dal, takže najíždím do zajetých kolejí. *Přizná. Normálně není forma trestu sebrání práce, ale on si zvykl, že u nich v rodině všechno funguje obráceně. A svůj workoholismus těžko popírá a skrývá.* Co zajímavého berete? *Zeptá se jí s pohledem upřeným na knihu. Vzdělání se mu dostalo dost dobrého, co se historie týče, takže je zvědavý, jakou éru právě berou.*

Doufám, že se vám při tom nic nestalo. *Má o všechny možná až přehnanou starost a hodně věcí si bere k srdci, i když nemusí, nebo to s ní nemá co dělat. Přeci jen… Lidi se zraňují dnes a denně, ale i tak ji to přijde hrozně líto.* Že mé boty vypadají jako do tanečních. *Zažertuje. Řekla jí to funkcionářka při příletech a teď s odstupem času to bere docela jako legraci. Pak ale zvážní.* Je hodně věcí, za které mě lidi kritizují. Vzhled, chování, koníčky. Lidi nejsou tak milí, jak vypadají. Proto dávám přednost zvířatům. *Pokusí se o úsměv a konečně se na Aarona pořádně podívá. Ani si nevšimla, že má na sobě taky brýle. I když se o kluky nikdy nezajímala a oni o ní, musí uznat, že mu to sluší. I s tou rozepnutou košilí. Pokud ho takto viděla nějaká účatnice, musela mu okamžitě propadnout.* A za co jste si to zasloužil? Že Vám ji jen tak vzal? *Kousne se do tváře, aby se neusmála. Opravdu má raději, když lidi mluví, místo toho, aby mluvila sama. Ráda poslouchá a snaží se ostatním ulevit alespoň tím, že si je vyslechne. Což v mnohých případech opravdu funguje.* Události po čtvrté světové válce až po dnešní dny. Chci mít přehled i o tom, co nás ve škole nenaučí. A tady k tomu mám příležitost. *Ne všechny knihy se dají najít v knihovnách školy, nebo ve městě. A kde jinde najít materiály o královské rodině a událostech Illei, než v paláci?*

Jenom jednou se mě pokusila napadnout knížka, občas jsou děsně urážlivý, ale ubránil jsem se. *Pokýve naoko vážně hlavou, ale koutky rtů mu cukají v pobaveném úsměvu, který nedokáže zadržet.* Do tanečních? *Nadzvedne se smíchem obočí a sjede pohledem k jejím botám jako kdyby měla mít ty stejné boty i teď.* Ne, to nejsou. A obzvlášť ne, když máte vést zemi a vezmete si na sebe špatnou barvu obleku.. To se mi jednou taky povedlo. Když mají lidi za kritizování druhých v bulváru peníze, jsou daleko ošklivější. Tím vás nechci strašit, to rozhodně ne. Jenom..realisticky varovat. Abyste na to byla připravená, protože novináři občas dokážou i vyšťourat věci, se kterýma bysme se sami nesvěřili ani svým nejbližším. Nebude to tu procházka úplně růžovou zahradou, i když bych rád řekl opak. *Omluvně se na ní pousměje. Je to realista. Rovnice nikdy nelžou a když vyjde výsledek jedna celá, prostě je to jedna celá a nikdy se nezmění na něco, co by člověku vyhovovalo víc.* Když jste přilítaly do paláce, odjel jsem. Bylo to unáhlený a nestihl jsem to pořádně někomu vysvětlit než jsem byl za hranicí Midstonu. Pohádali jsme se a tohle byla forma "trestu". *Naznačí ve vzduchu uvozovky.* Šlo o projekt, na kterém jsem se několik let podílel. Upřesnění jedné konstanty do fyziky. V oboru to je největší objev století, možná tisíciletí a když jsem zjistil, že za pár hodin bude konečně výsledek, nadchnul jsem se a bezhlavě zmizel. Než jsem to vysvětlit, rodina vyšilovala. *Převypráví jí to zkráceně. Je zvyklý kvůli svému postavení přicházet o dost věcí, ale tohle hodně zabolelo.* To máte, zrovna ohledně týhle éry je nejvíce materiálů. Možná bych vás dokázal dostat i do archivu, co tu máme a není veřejnosti přístupný. *Pravomoce na to má a jeho táta určitě proti nebude, snaží se být oba dva lidští jak jen to jde i přes postavení.*

Ty knihy jsou dnes čím dál drzejší. *Zavrtí nevěřícně hlavou, ale stejně jako on, nedokáže se ubránit úsměvu. Čekala, že bude více nervóznější, ale stejně jako s Purity se nakonec dokázala uvolnit velmi rychle. Možná že by měla přehodnotit názor na lidi a být k nim otevřenější. Vypadá to, že nekoušou.* Řekla mi to při odletech funkcionářka. Nenosím vysoké podpatky. jen malé a nebo žádné. No a tamty vypadaly opravdu jako do tanečních, ale byly pohodlné a k oblečení se hodily. *Pokrčí nad tím rameny. Musí vypadat vtipně, když takto stojí před skoro dvoumetrovým princem se svými 162 centimetry.* To jste neudělal. Vzít si špatný oblek, taková potupa. *Volnou rukou si zakryje ústa. Je až podivně uvolněná, jako je se svou rodinou.* /Je zvláštní. A nevím jak to dělá, ale je příjemné být v jeho blízkosti./ S tím jsem počítala. To samé s útoky rebelů. Je to věc na denním pořádku. Jen čeho se opravdu děsím, jsou rozhovory s reportéry. *Není si jistá, jací jsou, co vše budou chtít vědět a jak moc jí dají sežrat to, že tu vlastně není kvůli princi. Ale to zjistila, většina tu není kvůli němu.* Jste zvláštní rodina. O jakou konstantu šlo? *Ve fyzice se nevyzná, ale pro něj to vypadá být důležité. A třeba alespoň okrajově bude vidět, o co se jedná.* Cože? To byste mohl? Ale, to nejde. Už bych se odtamtud nedostala. *Práce historika je zdlouhavá a v archivu je to ještě horší. Než se přečte napsaný text, než se vše projde, přepíše. Kdyby to šlo, zahrabala by se tam a žila tam zbytek svého života. Přesto je mu za tuto nabídku neskonale vděčná a jde to vidět na výrazu jejího obličeje.*

Taky jsem si říkal. A přitom ohrožovat korunního prince...že se nestydí. Možná bude potřeba rozsudek, abysme dali najevo, že jejich urážlivost nebudu trpět. *Pronese a stále se snaží vypadat vážně, ale teď už mu rty cukají opravdu dost a nejde to moc zamaskovat.* Funkcionářky si myslí, že jsou tam od toho, aby vás vydeptaly a samy rozhodly, která z vás je nejlepší na královnu. Z toho si nic nedělejte, určitě něco podobného slyšely všechny účastnice. *Nedělá si iluze o tom, že na každé z nich našly něco špatného. Byly to obyčejné dívky co ze dne na den jely do paláce... nedalo se očekávat, že budou vědět, jak se správně obléknout a chovat. On ale oceňoval snahu se vše naučit a chovat se co nejlépe. A tu u Artemis viděl.* Nojo.. Kdo měl vědět, že to není královská modrá jak bylo v dresscodu, ale tmavě modrá... *Převrátí pobaveně očima. Sice se v tom orientoval docela dobře, ale některé odstíny prostě dokážou rozeznat jenom ženský.* Odpovídejte podle toho, co vám přijde jako nejlepší varianta, mozek vás kolikrát navede nejlépe. A reportéři mají zatím zakázáno s vámi mluvit, abyste si tu navykly a něco se i přiučily. *O tenhle zákaz se sám zasadil, protože tušil, jak z toho budou dívky ze všeho vykulené. Zamyslí se, jak jí tu konstantu co nejjednodušeji vysvětlit.* Zpřesní se s ní výpočty přesné dráhy kosmonautů ve vesmíru, teď docházelo až k moc velkým odchylkám, a proto byly lety nějak dál dost nebezpečné. Takhle si budeme jistí, že když poletí někam dál, neminou rovnou celou planetu. *Zvolí nakonec tuhle formulaci, která mu přijde vcelku jednoduchá.* Jasně, že mohl. A nebojte, šel bych vás včas vyhrabat. *Ujistí jí s pobaveným úsměvem.*

Snad ji nechcete upálit? *Zhrozí se a zakryje si rty. Samozřejmě, že to myslí jako vtip, ale knihy by se pálit neměli. To už udělalo hodně režimů a akorát se tím přišlo o spoustu důležitých dokumentů, které mohli napomoci pochopit, jaké to bylo žít v té době. A knihy si toto nezaslouží.* Jo, co jsem slyšela od lady Purity, taky jí to dala dost… ehm, prostě ji taky nenechala jen tak. /Uf, to bylo o fous. Už jsem chtěla přejít do normálního jazyka. To by dopadlo. Snad je Purity opravdu v pořádku. Poprosila jsem komorné o nějakou bonboniéru, tak snad ji udělá alespoň radost./ Omlouvám se. *Stihne říct předtím, než si zakryje obličej za knihy a propukne v smích. Dokázala si to živě představit. Jejímu bratrovi by se podařilo to samé, ale s tím rozdílem, že on barvy rozodně nerozeznává podle odstínu. Žádná lososová, nebo broskvová. Prostě oranžová nebo růžová a konec.* No, to je sice dobrá rada, ale pokud nemusím, nelžu. A pokud se mě zeptají, proč tu jsem, nebo zda se vidím jako královna, odpovím, ke své smůle, popravdě. Ale je hezké, že mám čas se na to psychicky připravit. *Usměje se na něj vděčně poté, co zase sklopí knihu a uklidní se po výbuchu smíchu. Po tvářích ji ale sjelo pár slz, které byly důkazem opravdového pobavení.* Čili, pokud to chápu dobře, je to konstanta, kdy, jak jste řekl, neminou celou planetu, ale třeba to sníží odchylku na něco přijatelnějšího? *Opravdu si v těchto věcech nebyla jistá, ale občas, i když o tom nikdy neslyšela, to dokázala pochopit.* Tím pádem mi bude ctí se vámi nechat vyhrabat. *Uculí se a spolu s tím se začervená.*

Ne, tresty smrti nepodporuji. Pár ran bičem bude stačit. *Uchechtne se. Vlastně ani nechápe, proč vtipkují zrovna o tomhle a už ani neví, jak se k tomu dostali.* Takže jste si tu už našla mezi účastnicemi kamarádky? To je dobře. Člověk se tu občas cítí jako v kleci, je dobré tu mít přítele. *Trochu se bál, aby mezi sebou účastnice neměly nějakou nevraživost, ale to se naštěstí neděje.* A..jestli jste myslela, že jí to dala sežrat.. Tak takhle můžete mluvit i se mnou, když zrovna budeme v soukromí. *Uklidní jí s pobaveným úsměvem. I on byl jen člověk. Sice sám nadával jen výjimečně, když to situace doopravdy vyžadovala, ale uměl to a nevadilo mu to u ostatních, pokud znali mez a nepoužívali sprosté výrazy na veřejných akcích, kde to mohl slyšet kdokoliv.* Nemusíte lhát, ale ani nemusíte říct pravdu. Když odpovíte něco ve smyslu, že tu jste, protože vás jednoduše vylosovali a vy plníte svou povinnost účastnice a důvěřujete v to, že já nejlépe posoudím, kdo bude dobrou královnou a vy věříte mému úsudku, nebudou vám mít co vyčítat. *Poradí jí. Občas jsou tyto smyčky potřeba a on je sám musí využívat, takže v tom má praxi.* Přesně tak. Čím větší vzdálenost, tím větší byla nepřesnost výsledku. Už i jenom u měsíce se nedalo přesně určit, kde konkrétně přistanou, takže tam vždycky bylo riziko. Teď jsme znovu prozkoumali různé odchylky, upravili nepřesnosti a třeba na měsíc se dá létat s 99% správného předpokladu. Doteď to bylo něco těsně pod 80. /A já u toho nebyl../ *Mrzí ho to stále dost, ale čeká, že to během pár dalších týdnů přejde a on se bude soustředit na něco jiného. Třeba na to, že má v Selekci svou bývalou přítelkyni.* Tak dobře. Někdy si udělám volno a ukážu vám to tam. A teď bych vás asi neměl zdržovat od studia. *Pro něj samotného bylo studium důležité, proto nerad zdržoval i ostatní v tomto ohledu.*

Chudák kniha. Snad si pak takové útoky rozmyslí a nebude vám to mít za zlé. *Byla by škoda, kdyby se i ostatní knihy chtěli mstít a dělali by na něj hromadný útok. Už tak po něm určitě jdou rebelové, ještě aby se k nim přidaly knihy.* Jednu, ale i to stačí. S pár z nich jsem si zatím jen psala. Je zvláštní, kolik různých dívek tu je. /Kdy jsem se rozmluvila?/ *Dojde ji až teď, že konverzace nevázne, nečervená se, neděje se nic, co obvykle. Je to tím, že si nepřipadá jako v paláci,nebo se cítí prostě pohodlně? Nemá ani ponětí.* Vy jste si udělal mezi účastnicemi nějaké kamarádky? *Jo, něco takového. *Uhne pohledem. V tvářích cítí horko. Zakřikla to. Ale je ráda, že se udržela a neřekla to slovo ona. Přeci jen, od něj to zase tak hrozně nezní a bůh ví, co by si o ní pomyslel.* To je chytré a vlastně je to i pravda. Já osobně si myslím, že nejsem ten správný materiál, ale například lady Purity mi tak přijde. U ostatních dívek nevím. Zatím jsem neměla tu čest si s nimi mluvit. Ale rozhodně jich je takových více. *Usměje se na něj. Věří, že si zvládne najít dívku, která bude vyhovovat jako schopnostem, jeho režimu a jeho povaze. A hlavní je, aby si vybral někoho, s kým dokáže být šťastný a klidný.* To je úchvatné. *Zvýšit pravděpodobnost na skoro sto procent je naprosto úctyhodný výsledek. Musí být opravdu geniální, pokud se jemu a jeho týmu něco takového podařilo.* Budu se těšit. Ale nezdržujete mě. Spíše já zdržuju vás. Máte toho jistě hodně a podle toho, jak jste dlouho nemohl dělat, co vás baví, se na to určitě těšíte. *Prohodí s pohledem zaměřeným na knihy. Nerada lidi zdržuje. Přijde si pak, že je otravuje a oni jsou s ní jen ze slušnosti.*

Možná na chvíli zahořknou, ale pak se s tím snad srovnají. *Pokrčí rameny.* To máte pravdu. Sešla se tu docela zajímavá skupina. *Na jeho slovech je víc, než se zdá. Kdo taky měl v Selekci svou bývalou přítelkyni, kterou nikdy nepřestal milovat. Nedokáže na ní přestat myslet a neubrání se vnitřnímu srovnání jí s každou jinou účastnicí Selekce. Žádná není jako Alyana. Ale kdyby byla, nebylo by to reálné.* Em... Některé jsem poznal o něco blíže než jiné by se dalo říct. Ale zatím je všechno v začátcích. *Odpoví váhavě, když se ho zeptá, jestli si mezi účastnicemi našel kamarádky. Ty si on nehledá. Nemá na pořádné přátelství čas. Hledá si tu ženu a nerad by skončil ve friendzone. A nebo do ní někoho sám strčil.* Snažíte se mi dohodit jinou holku, když sama soutěžíte o moje srdce? *Nadzvedne obočí a na tváři mu to vykouzlí pobavený úsměv.* Ano, to je. Spousta lidí na tom strávila neuvěřitelné množství času. *Jen on sám se tomu věnoval s přestávkami dva roky, když měl čas a možnost.* To docela ano. A protože vím, jak je studium důležité, tak nebudu zdržovat ani vás. Užijte si to a co nejdřív se pokusím zařídit ten výlet do archivu. *Sám si vezme složku s papíry a tlustou knihu, kterou zde potřeboval a strčí si to do podpaží, aby měl volné ruce a mohl jí políbit gentlemansky na hřbet ruky.* Příjemný zbytek dne, Artemis. *Rozloučí se s ní než se vydá mezi regály ke dveřím.* A ta mikina ti sluší. *Zavolá na ní nakonec ještě ode dveří a i v jeho tónu je slyšet pobavený úsměv.*

To sešla. Budete to mít těžké. *Nechtěla by být v jeho kůži. Hlavně se svou vybíravostí by si do konce selekce ani nevybrala. Prostě by nejraději dala šanci všem a nakonec by si nevybrala nikoho.* To je super. Možná díky tomu to budete mít jednodušší. Ale taky záleží, jak moc blízko jste je poznal. *Poté co slyšela, že se ho nějaké účastnice dotýkali a nějaké svlékali, si byla jistá, že takové budou mít větší šanci, i když Aaron nevypadá jako někdo, kdo by byl na takové věci. Ale ona sama na ostatní působí jinak, než jaká ve skutečnosti je.* Já vím, zvláštní. Ale jak jsem řekla. Sama nejsem vhodný materiál a i když se mi tu líbí a vážím si toho, že tu jsem, pokud to bude potřeba, uvolním jiné dívce místo. *Hlavně pokud to bude stát za to a on si ji nakonec vybere. Nechce tu překážet a někomu zbytečně motat hlavu. Taková ona není. Prostě jen chce, aby všichni okolo ní byli spokojení, šťastní a plní energie a dobré nálady. Usměje se. Je vášně skvělé, že nějaká práce přeci jen plodí výsledky a to dokonce tak brzy. Musí z toho mít radost, i když tak moc nevypadá.* Vůbec nezdržujete. Ale děkuji. Ten archiv pro mě moc znamená. *Daruje mu přáteský, vděčný úsměv. Ani neví, co na to má říct. Opravdu dokáže jen poděkovat, ale chtěla by i víc. Možná by mu za to mohla darovat čokoládu, nebo něco malého pro křečka, nějaký pamlsek. Nad tím ještě popřemýšlí. Sleduje ho, jak se pomalu balí a opět zčervená, když jí políbí na hřbet ruky.* /To už je podruhé. A ani tak si na to nezvyknu. Ani to nejde./ I Vám, Aarone. Snad vám půjde práce od ruky a užijete si ji. *Popřeje mu a sleduje ho, jak vychází ze dveří. Až pak ji to dojde.* /Počkej, jak ti? Vždyť mi si ale netykáme, ne? Co?/ *Ještě nějakou chvíli stojí uprostřed místnost, než se pořádně vzpamatuje a sama se rozejde do svého pokoje. Dnešní setkání bylo zvláštní, ale příjemné. Možná to tu vážně nebude tak zlé. A po dnešku pevně doufá, že Aaronovi žádná z dívek neublíží a vybere si tu pravou.*

*Včera přetrpěl příšernou oslavu, kde všichni oslavovali jeho narozeniny a on se snažil dělat, že tam vůbec není. A dneska už je opět zpátky ve svých povinnostech, kdy ráno musel na poradu a teď na další schůzku díky pitomé Selekci. Na zmatek v hlavě, špatnou náladu a nebo uvolnění alkoholem jednoduše není čas, takže to bude muset počkat až nebude mít práci. Teď už se pokusí opět nahodit milý a příjemný výraz a vydá se ke knihovně. Tuší, že sem Artemis trefí, proto si s ní domluvil sraz tady. Posledně, když tu na sebe narazili, slíbil jí, že jí vezme do veřejnosti nepřístupných archivů, které by se jí mohly líbit. Takže v kapse kalhot má svazek klíčů, který je tam dostane. Do archivů se dá dostat buďto z pracovny krále a nebo z knihovny, když se tu člověk vyzná. A vzhledem k tomu, že členům své rodiny se vyhýbá od chvíle, kdy zjistil, že Alyana, do které se zamiloval, je jeho sestra, radši do pracovny svého táty nepoleze, protože teď tam nejspíše bude. Nepotřebuje přednášku, ani žádné konejšení. On ví, že to byla jeho chyba, i když ostatní tvrdí opak a je mu ze sebe špatně. Teď to ale radši vyžene z hlavy a pokusí se soustředit na schůzku, kterou má před sebou a dívku, se kterou se má setkat. Bez ohledu na jeho osobní drama Selekce totiž dál pokračuje a on si potřebuje najít manželku a budoucí královnu. A radši se teď soustředí na tu roli královny, protože nepočítá s tím, že by se v příštích několika měsících dokázal znovu zamilovat.*

*Na včerejší oslavě se sice nějakou chvíli jen koukala kolem, ale nakonec si to začala užívat, když se k ní přidala Niamh, až později si uvědomila, že si vlastně posledně na plese vykali. No, teď už je to jedno. Je docela nervózní, protože posledně co na sebe narazili s princem v knihovně vypadala jako strašák do zelí a dokonce se s ním v klidu bavila, ale od té doby se neviděli, takže se to zase mezi nimi uklidnilo.* /Jen klid, hlavně nezapomeň na dárek a bude to dobré. No tak, dýchej Artemis, to zvládneš, už ses s ním viděla několikrát, sice si s ním mluvila jen dvakrát, ale i tak.../ *Snaží se sama sebe uklidnit, když se komorné snaží z ní udělat dámu. Nakonec to skončí jen navlněnými vlasy naaranžovanými na pravé rameno, jemným makeupem a už skoro tradičně bledě modrými šaty s jedním ramínkem na levém rameni. K tomu si vezme balerínky světle modré barvy a ještě před odchodem nezapomene na dáreček pro prince, jenž mu chtěla dát už včera, ale neodhodlala se. s nejistým pohledem na komorné opustí svou komnatu a vydá se do knihovny.* /Včera vypadal docela naštvaně. Zajímalo by mě, co se stalo. Naštvala ho snad nějaká z účastnic, nebo zmeškal další důležitý moment ve výzkumu?/ *Snaží se přijít na to, co se s ním děje, že si ani neuvědomí, že ji nohy dovedly ke knihovně. S hlubokým nádechem otevře dveře loktem a velmi opatrně se je i pokusí zavřít. Jde přesně na čas, což u ní není ničím novým.* Dobrý den, Vaše Výsosti. *Udělá pukrle tak, jak ji situace dovoluje a plaše se podívá princovi do tváře. Stále se trochu bojí jeho nálady. Znovu se zhluboka nadechne a udělá pár kroků k němu.* Nečekáte tu moc dlouho? *Zeptá se neutrálně a projede ho pohledem. Vypadá jako raněný vystrašený srneček.* Jak se Vám vlastně daří? Po té autonehodě jste byl na dvou akcích, ale nevypadal jste moc dobře. Ani včera… Nestalo se něco? *Ptá se ho opatrně, ale opravdu jí zajímá, zda se něco neděje. Posledně vypadal docela uvolněně, ale od té nehody a útoku rebelů moc dobře nevypadá, nebo spíše zdravě.*

*Čeká na příchod lady Artemis, se kterou se má dneska setkat. Jeho já ovlivněné špatnou náladou a osobní tragédií by bylo radši, kdyby měla nějaké zpoždění, nebo klidně nedorazila vůbec, ale ta jeho druhá část, která je pořád korunním princem, který lpí na svých povinnostech a to samé očekává i od své budoucí ženy, je nadšená z toho, že zvládla dorazit včas. Většině dívek se to nepovedlo. Když se jejich pohledy střetnou, povytáhne koutky rtů do úsměvu.* Dobrý den, Artemis. *Pozdraví jí zdvořile a potřese hlavou na znamení, že poklona není nutná. Vždyť už se vidí potřetí a posledně mu uteklo i tykání, doufal, že u něj zůstanou.* Klidně si můžeme tykat, jestli chcete, asi to bude pohodlnější. *A taky to navodí o něco uvolněnější atmosféru, což se teď jedině hodí.* Ne, nečekám, jdeš akorát na čas. *Ujistí jí a schválně to ještě zkontroluje na svých hodinkách, které jdou na vteřinu přesně a pokýve hlavou, že měl pravdu. Zarazí ho její další otázky. O Alyaně ještě nikdo neví, kromě jeho rodiny a doktorů a hodlají to tak všichni nechat, dokud jí nebude lépe a rozhodne se, jestli přijme jméno a titul nebo ne.* Nojo... Nebylo mi moc dobře, nemusím moc prášky proti bolesti, takže jsem se s tím snažil vyrovnat tak nějak sám. Jenom trochu pokažená nálada. Ale jsem v pořádku, neboj. *Ujistí jí. Její zájem a odvaha se ho zeptat ho potěšily.* Takže můžeme? *Vytáhne z kapsy klíče, kterými zachrastí a čeká na její souhlas, aby se propletl několika uličkami mezi tisícovkami knih a nakonec zastavil u jedné části knihovny, která je nalepená na zdi.* O tomhle radši nikomu neříkej, nepotřebuju, aby tu zítra stál zástup lidí, co si to bude chtít zkusit, jo? *Mrkne na ní s menším úsměvem a pak zatáhne za správnou knihu a knihovna odhalí schované dveře.* Je to neoficiální vstup, abysme nemuseli přes pracovnu mého táty. *Vysvětlí, když odemyká dveře, které knihovna odhalila a pak je otevře a nechá jí jít první. Zavře za nimi první "dveře", aneb knihovnu, aby nikomu nic nepřišlo zvláštní, kdyby se vydal náhodou do knihovny a pak se otočí zpátky na Artemis.*

*Sice s přípravami začala trochu později, protože se zapomněla při mazlení s kočkou a byla taková nesvá, zda bude vůbec dobré dojít, ale její mamka by ji za to dala asi pohlavek a nebyla jako její sestra. Ta věčně někam chodila pozdě, zatímco Artemis byla skoro všude, pokud se nezpozdila doprava, vždy všude na čas, předná jako hodinky. A nebylo tomu jinak ani teď. Trochu zahenbeně sklopí pohled a zrudne jako rajče. Minule jí sice tykal, ale opravdu si nebyla jistá, zda je to vůbec vhodné, nebo ne to teď zkusit znovu. Nakonec hlavu zvedne a přátelsky se na něj usměje.* Za tykání budu moc ráda, Va… Ehm, Aarone. *Opraví se a její obličej opět získá rudou barvu, dokud nezačne povídat o své náladě. Dívá se na něj se starostí a je jí opravdu líto, co se mu a Niamh stalo. Musel to být šok a ta zranění se také nevyléčí hned. A polykat na to hromadu prášků taky není zdravé. Zadívá se na sádru.* /Zlomenina bude tak na měsíc, chudák. A navíc to svědění.../ *Zlomenin měla několik a moc dobře ví, jaké to je peklo, když začne kůže svědit zpod sádry.* Takže… Jsem spíše povinnost nebo prostředek k rozveselení a zlepšení nálady? *Zeptá se a trochu se uculí. Ví, že je to ta první možnost, není zase tak oblíbená mezi lidmi, je jen milá a snaží se být i přátelská, což je odjakživa, ale ne všichni to ocení. A doufá, že princi to nebude na obtíž.* Můžeme. *Hodně se těší a snaží se s ním udržet krok, ale v knihovně je to těžké, nejraději by si prohlédla každou z těch knih, které mijí a je to hodně vidět na její tváři.* Budu mlčet jako hrob. *Podrží krabici v jedné ruce a druhou naznačí zamykání pusy. Umí držet tajemství a nejen kvůli tomu, že je často zapomíná, ale taky protože je nemá komu říct a ani by to neudělala. Taková není.* Děkuju. *Kývne na něj a vstoupí do místnosti. Když vidí několik řad plných spisů a dokumentů, spadne jí brada a musí vypadat hodně vtipně. Ale o tomhle se jí nikdy nesnilo.* To je… úžasný. *Zašeptá a očima těká do všech stran, aby stihla vidět naprosto vše.* A vlastně…. *Vyhrkne najednou a pomalu namíří k Aaronovi krabici s přepážkou uvnitř.* Všechno nejlepší k narozeninám. Včera jsem se neodvážila ti to předat, tak to je dodatečně. *Dívá se na krabici a snaží se nevypadat nervózně, ale nedaří se jí to.*

*Nadzvedne obočí, když vidí jak rudne, protože mu nepřijde, že by řekl něco, co by jí mohlo přivést do rozpaků. Takovým situacím se snažil vždycky vyhýbat. Je gentleman a nevyžívá se v tom, že se před ním někdo stydí a nebo třeba i koktá.* Tak dobře. *Usměje se na ní potěšeně, když s tykáním souhlasí a potlačí chuť potřást hlavou, když si všimne, jak znovu zrudla. Spousta lidí se takhle zasekla, takže v tom nevidí důvod k takovému červenání. Rozhodne se to ale nekomentovat a brát to jako součást její osobnosti. Vlastně to bylo i vcelku roztomilé. Odpoví jí co nejvíce upřímně na otázku týkající se jeho nálady, ale zároveň neprozradí nic, co by zatím vědět neměla. Jednou to zjistí, tím si je jistý. I když asi ne celou pravdu. Neumí si představit, že by měl někoho dalšího zasvětit do toho, že vlastně spal se svou sestrou, i když o tom ani jeden z nich nevěděl.* Když jsem sem šel... povinnost. Teď, když se bavíme.. doufám, že prostředek ke zlepšení nálady. *Odpoví jí a opět se snaží být co nejupřímnější jako vždycky. Vydá se knihovnou k místu, odkud se dostanou do archivů a sleduje její reakci. Upřímně se usměje, když vidí, jak je z toho nadšená. Oči jí svítí jako malému dítěti na Vánoce a krásnější mu snad ještě nikdy nepřišla.* Můžeš si to užít co hrdlo ráčí. *Pobídne jí, protože tuší, že se chce rozběhnout mezi dokumenty a prohrabat se jimi co to půjde. Překvapeně nadzvedne obočí, když mu strčí nějakou krabici, které si předtím ani pořádně nevšiml.* Páni, děkuju moc. *Nakoukne rovnou, co krabice skrývá a zůstane na obsah překvapeně zírat.* To jsou křečci. *Zkonstatuje. Původně to chtěl zvednout do otázky, ale přesvědčovat se o tom nemusí, vidí je moc dobře.* Jak tě to napadlo? *Vážně ho tím překvapila.*

*Červenání by se dalo považovat za její charakteristický jev. Není to vždy tak, že by byla v rozpacích, ale spíše, že je nejistá a za svou odpověď se chvilkově stydí, dokud neuvidí u toho druhého, že to je naprosto v pořádku. Což u Aarona vidí docela jasně, ale i tak je z jeho přítomnosti značně nervózní, i když o jeho srdce přímo nebojuje. Je ale ráda, že mu nic není.* Kdyby se cokoliv dělo… A no, chtěl by sis s někým promluvit, klidně můžeš přijít. Budu jedno ucho. Ale prosím, neber to jako nějakou strategickou výhodu, to vůbec ne, na to já nejsem… *Podívá se na něj, aby zjistila, jak na to zareaguje. pokud odmítne, nic se nestane, ale kdyby opravdu potřeboval něčí uši, svoje nabídne jako ostatním, velmi ráda a zůstane to jen mezi nimi jako i to, kde se nachází tajný archiv. Vlastně, celkově bude muset zalhat, pokud se někdo bude ptát, což se jí úplně nelíbí, ale nedá se nic dělat.* To… Nejde. *Podívá se na něj stále rozzářená. Tak moc by chtěla, je to jako splněný sen, jako něco, po čem by klidně mohla umřít, protože šťastnější by být nemohla. Tedy, kdyby dostala další zvířátko tak možná, ale to je vedlejší. Prostě je nadšená, co pro ni udělal a klidně by ho objala, ale brání ji v tom krabice, kvůli které si uvědomí, proč ji vlastně vzala. Podá mu ji a s napětím sleduje, co na to říká. Její obličej se úplně rozzáří a maličko ji zrůžový rty, tentokrát opravdu rozpaky.* No… Na schůzce jste, jsi, o křečkovi něco říkal a pak jsem se k němu dostala i v konverzaci s Daphne, se kterou jsem si začala i tykat. No ale, ehm, nevěděla jsem, jak starý je tvůj křeček, tak jsem požádala taťku o dva mladé, samičku a samečka. Bylo to dost zařizování kvůli přepravě, ale jsou tu. Jen, na ně opatrně a kdybys potřeboval klece, tak ty mám taky. A oddělení jsou i kvůli páření, abys hned neměl celou rodinku. *Pokud šlo o zvířata, dokázala se rozmluvit a dost jí v tom pomohlo i povídání si s ostatními v paláci, zjistila, že není nutné držet tak často jazyk za zuby, když k tomu není důvod. Jednou rukou se poškrábe na temeni a zvědavě se konečně na Aarona podívá.* Líbí se ti?

Děkuju. Neboj, nepřijdeš mi tak. Jsi jedna z nejmilejších v Selekci a já moc děkuju za starost, ale nemam právo tě zatěžovat svými problémy. *Pousměje se na ní. Její nabídka ho ale hodně potěšila, zahřála u srdce a je za ní rád. Stejně jsou ale věci, které jí říct nemůže. Jednak to neví nikdo a jednak by od něj nejspíš hned utekla, protože by jí znechutil tím, co udělal.* Ale já jsem tu pro tebe úplně stejně, Ar. *Použije zkratku jejího jména, která mu přijde na mysl. Udělal to prakticky automaticky, aniž by nad tim přemýšlel.* Promiň. Nevadí, že jsem ti tak řekl? *Dojde mu to zpětně a teď je to on, kdo znervózní.* Proč by to nešlo? *Je nadšená, ať si to užije, když se sem dostala. Je jedna z tisíců, kdo se sem dostal.* Že bych se dal na chov křečků a nechal je mít mladý? *Zauvažuje pobaveně nahlas.* Děkuju moc. Klece nějak pořeším a slibuju, že se u mě budou mít dobře. Vyřiď poděkování i svému tátovi, prosím. *Vážně z toho má ohromnou radost a zvedla mu náladu.* Jasně, že jo. *Ujistí jí okamžitě. Nad tím nemusí nijak dlouho přemýšlet.* Tohle je asi nejlepší dárek k letošním narozeninám. *Dodá potom s úsměvem.*

Mně by to nevadilo, jsem za to raději, než za mluvení. A navíc, já problémy nemám. Tedy, už ne, a i kdybych měla, nerada tím druhé zatěžuji. Ale hrozně ráda lidem pomáhám a snažím se je vyslechnout. Takže kdybys přeci jen změnil názor, u mě jsou dveře vždy otevřené. *Stejně tak u všech ostatních, ať už účastnic, jejích komorných a nebo strážců a jiných obyvatel paláce. Má na to povahu.* Oww, další nová přezdívka. Je úžasná. Už druhá za poslední dva dny. *Začervená se, protože nikdy tolik přezdívek na svoji osobu neslyšela. Byla buď Artemis nebo Temi, podle toho, zda na ní volali ve škole, nebo doma. Ale jak Artie, jak ji nazvala Nimah, tak Ar zní dost dobře.* /Jaká by byla přezdívka pro něj? Ronnie? To zní hrozně zvlášně a je to spíše pro holku, ne? Jmenuje se nějaká holka podobně? Nejsem v tom dobrá./ *Ale ráda by mu taky nějakou vymyslela, přestože je jí jasné, že to udělali holky dávno před ní.* Já nevím, nebudou z toho pak problémy, že jsem se tu něčeho dotýkala? Nerada bych tě zatáhla do nějakého průšvihu. *Ještě nikdy vroubek neměla, ani ve škole, ani doma, byla prostě na takové věci až moc zodpovědná a vzorná a toto je o dost vážnější situace. Nemůže ale zapřítu tu touhu dojít k nějaké staré matrice nebo jinému pramenu a prolistovat ho stránku po stránce.* Kdybys to udělal, hned bych si nějaké vzala. Ne že bych měla zvířat málo, ale k ježkovi a kočce by se to docela hodilo. *Opět se poškrábe na zátylku. Není si jistá, zda mu o nich říkala, nebo ještě ne. Ale spíše ne.* Budu. Bude nadšený. /I já jsem./ *Když uvidí jeho rozzářený obličej, chvíli na něj skoro až hypnotizovaně kouká, jenže si včas uvědomí, že zírá a uhne pohledem do strany.* Ehm, možná přeci jen do něčeho nakouknu. /Chtěla bych jeho úsměv vidět častěji, sluší mu to s ním./

Vážim si toho, kdybych potřeboval, zajdu za tebou. A když se něco bude dít tobě, zapomeň na nějaký zatěžování nebo tak a prostě za mnou přijď nebo mi napiš, jo? *Pousměje se na ní. V tomhle, jak se zdá, jsou úplně stejní. Oba připravení každého hned vyslechnout a pomoci mu, ale aby sami za někým zašli, to se prakticky nestává. Taky jí nechce zatěžovat a hlavně jí nechce vystrašit a znechutit.* Jaká je ta první? *Zajímá se zvědavě možná trochu zklamaný, že není první. Ale s tím nemohl počítat. Je rád, že mu něco neomlátila o hlavu s tím, že je ta přezdívka strašná, ale vypadá naopak spokojeně.* Kdyby z toho měly být nějaký problémy, tak tě sem nevezmu, já se do průseru jen tak zatáhnout nenecham. *Potřese hlavou se smíchem. On by ten, kdo se problémům snažil předejít co to jen šlo. A podpálená komnata z předevčerejška se nepočítá.* Navíc by nemělo smysl tě sem brát, aby ses tu rozhlídla a nemohla si něco prolistovat nebo osahat. Takže do toho. *Pobídne jí s úsměvem. Nedojde mu, že část o osahávání by mohla být považována za dvojsmysl.* Až se to povede, dám ti vědět. *Zazubí se na ní.* Chováš ježka? Ten mě vždycky lákal, ale bojím se, že bych na něj neměl dost času. *Přizná. Nejspíš zůstane u křečků, to bude asi nejlepší.*

Dobře, někdy to zkusím, kdyby se stalo něco vážného. *Hlavně to bude asi ve chvílích, kdyby se stalo něco účastnici nebo někomu jinému. Sama není konfliktní a snaží se jí i nebýt a tady v paláci to vypadá, že s nikým problém ani nemá. Ale pro každého je jedno velké ucho a nebo velké rameno na vyplakání. Kdyby bylo potřeba. Omluvně se na něj pousměje.* Lady Niamh mě na tvoji včerejší oslavě oslavě oslovila Artie, což je hrozně krásná přezdívka a myslela jsem, že se v tu chvíli rozteču. Ale ta tvoje je stejně krásná a je hrozně nezvyklé mít tolik přezdívek. Ty máš nějaké? /Hlavně neříkej, že jediná, co tě nepadla je Ronnie. By tě roztrhal, co to je za přezdívku a že to zní jako pro malé dítě. Ahhh./ *V hlavě si vloží hlavu do dlaní rudá jako přezrálá jahoda a kroutí hlavou, ale na venek na sobě nedá nic kromě drobného začervenání znát.* Dobře dobře, už mlčím. *Což ostatně byla skoro její přirozenost. Když ale znovu vidí jeho úsměv, je ráda, že mu opravdu tu náladu zlepšuje. Byla by nerada, kdyby tu byl jen z povinnosti a vůbec si s ní nepovídal. Nebo, nezazlívala by mu to, ale tak dobře by se nebavila jako právě teď.* Není to tak náročné zvíře, jak se zdá. Jen je to noční tvor a dost hlasitý. A taky je potřeba ho nechat řádně vyšetřit a zbavit parazitů a blech. Těch jsou docela plní. Kdybys chtěl, mohla bych ti ho někdy ukázat. *Usměje se na něj, aniž by si uvědomila, že ho vlastně zve k sobě do komnaty a může to znít špatně. Nakonec se rozejde k poličkám plných starých dokumentů. Je neskutečně nadšená, že se jí naskytla taková příležitost, na kterou nadosmrti nezapomene. Později bude muset napsat sestře, že ji za přihlášku sem děkuje.* Ehm, jaké je vlastně tvoje oblíbené místo tady v paláci? *Navrhne jako další téma konverzace, aby řeč jen tak nestála.*

A i kdyby ti to nepřišlo jako něco vážného, ale třeba tě to zabolelo, zamrzelo a nebo ranilo. *Doplní její větu s milým úsměvem a jemným pohledem. Z jejích slov už vytušil, že ať se stane cokoliv, nebude jí to připadat dost vážné na to, aby ho "obtěžovala". Na jednu stranu tuhle vlastnost u lidí obdivoval a na tu druhou by jí právě nejradši popadl a vytřásl to z ní. I když by to ale asi stejně nefungovalo.* Artie je hezký. *Pokýve hlavou. Na jeho vkus to zní trochu jako pro kluka, takže je daleko více spokojený se svým nápadem a u toho si majetnicky taky zůstane.* Emm... Ne, asi nemám. Všichni mi říkají prostě Aarone. A nebo titulem. *Pokrčí rameny. Samozřejmě se občas v rodině navzájem oslovovali "pitomče" a tak, ale to za skutečnou přezdívku nepovažuje a nějakou stálou nemá.* Prohlídni si ten archiv a u toho klidně mluv. *Opraví jí s pobavením v hlase. Jestli si s ním povídat u toho nechce, nemusí, pochopí to. Ale zase jí to nijak nezakázal. Jen má ve zvyku předkládat jasné argumenty. Což někdy může působit trochu jako dohadování se, ale nemyslí to tak.* Jasně, že jo. *Pokýve hlavou. Viděl toho už spoustu a navštívil skoro všechny místa na zemi, ale živého ježka ještě v ruce neměl, takže se na něj hrozně rád podívá. Nechá jí vydat se mezi dokumenty a po její otázce jí následuje, aby tu na sebe nepořvávali.* Mám rád starou část paláce. Konkrétně jezírko. Kdysi dávno to byl zastřešený bazén, ale zbylo z něj tohle. Je tam klid a dá se tam dost dobře přemýšlet. A pak teda ještě pracovna. Tam jsem asi nejvíc. Teď to bude křeččí ústředna. *Poznamená pobaveně. Doteď tam měl jen jednoho křečka, který zase tolik atmosféru pracovny nenarušoval, ale když přibydou další dva..to bude jiná.* Ty sis tu už našla oblíbené místo? *Zajímá se.*

*Kdyby s ním měla lepší vztah, asi by se zamračila a zkoušela to s ním ještě nějak vyřešit, ale už je dospělá a nemá cenu se o tom hádat. Paličatá byla, ale jen s lidmi, u kterých věděla, že jim to nebude vadit. Teď po Aaronovi hodí jen smutný psí pohled, který jasně naznačuje její porážku.* Že? Sice takové psí jméno, ale mám opravdu radost, že jsem tu našla lidi, se kterými se můžu v klidu bavit a nemusím se jich bát. *Zazubí se na něj a skoro vytřeští oči, když zmíní, že žádnou přezdívku nemá. Mezi sourozenci je to běžné, ale pravda, že ne na každé jméno jde nějaká vymyslet.* Mě napadlo Ronnie, ale to je takové zvláštní. *Spíše to zamumlá, než aby to řekla a začne si pohrávat s prsty. Sama uznává, že to není nejlepší přezdívka a je to spíše jako pro holku, ale je pyšná, že ji vůbec něco napadlo a že mu možná udělá znovu radost. Alespoň v to doufá.* /Tak jo, budu muset nějak Freddyho dostat z klece tak, aby si s ním Abby nepřišla hrát. To snad půjde. A třeba si ho ani nevšimne, už na to taky má věk, ještě aby blbla./ Promiň. Snad tě nebudou moc rušit. *Nechce ho při práci rušit a nějak ji nedošlo, že tři křečci jsou docela hlučná záležitost a že ho tu bude rušit u jeho povinností. Kdyby to předpokládala, mohla vybrat něco méně hlučného a zároveň podobně uchvacujícího. Jenže, ti křečci mu udělali radost… Raději se natáhne po jedné s knih vázané v kuži a rovnou si k ní přičichne.* Prach a staroba. To tak voní./ Jezírko je moc krásné místo, ale dala bych ho asi jako druhé v pořadí. To první získal skleník. Je tam překrásně, i když na moje poměry šílené horko. *Zazubí se. V Ottaru chodila i přes zimu lehce oblečená, ale tady, tady by ze sebe nejraději shodila kůži, kdyby to šlo. Naštěstí v archivu je příjemně chladno.* A pak knihovna, samozřejmě. *Co by to byla za knihomola. Otevře knihu a začne v ní pomalu a opatrně listovat. Očima projíždí každou stránku.* Je to úhledně napsané, písmo jde přečíst snadno. Tipovala bych to na mladší dokument. *Říká spíše pro sebe a stránky otáčí jednu podruhé. Vypadá u toho soustředěně, ale i tak vnímá své okolí.* Jaké dívky tě nejvíce oslovili? *Zajímá se a chce najít shodu s jejími favoritkami.*

*Všimne si jejího psího pohledu, který mu přijde rozkošný a odpoví na něj vítězným zazubením. Jo, miloval vyhrávání v diskutování.* Taky jsem rád, že jsi tu našla fajn lidi. *Přikývne. Rád slyší, že se jí tu líbí.* Nezní to špatně. *Ujistí jí, když zaslechne její mumlání. Nikdo mu ještě přezdívku nedal a sám si žádnou taky nevymýšlel, takže není moc s čím porovnávat, ale nepřijde mu špatná. Jenom je trochu nezvyk, že by najednou po dvaceti třech letech měl nějakou přezdívku mít. Ale asi by si zvyknul.* Nebudou, neboj. *Ujistí jí. On se zvládne soustředit i přes trochu ruchu. Vždyť je Schreave...v jejich rodině se děje pořád něco, on je zvyklý pracovat za všelijakých podmínek.* Takže až tu budu chtít vonět, počkám si tak šedesát let a na tu dobu se uklidim někam na půdu, abych byl i od prachu. *Pokýve hlavou, jako kdyby nad tím skutečně uvažoval a na rtech mu přitom hraje pobavený úsměv.* Jo, skleník není špatné místo. *Uzná. Nepatřilo mezi jeho oblíbené, ale chápe, proč se jí líbí. Měl své kouzlo. Sleduje jí, jak listuje dokumenty a pousměje se, když vidí, jak je u toho soustředěná.* Chceš se bavit prakticky o svých soupeřkách? *Nadzvedne překvapeně obočí.* Nemluvím o druhých před ostatními. Už tak je Selekce dost nefér soutěž. Ale zajímá mě, koho tipuješ, že by mě mohl oslovit. *Nadzvedne mírně obočí v tiché pobídce, aby se s ním podědila o své tipy.*

Vážně? *Trochu nedůvěřivě si ho prohlédne, jako by mu nevěřila. A vlastně má důvod, je to princ a nemusí vždy říkat pravdu. Sice se ji takový nezdál, ale kdo ví. Navíc kvůli absenci kamarádů nemá žádnou zkušenost s tvorbou přezdívek. Vždy ji to mrzelo, ale nedá se nic dělat. Lidi k ní necítili touhu se přátelit a ona i přesto chtěla mít nějaké kamarády. Proto snášela to, co snášela.* Cože? *Otočí k němu překvapeně hlavu a po tom uvědomění si, že to řekla nahlas začne kroutit hlavou.* Takto jsem to nemyslela. Ne všechno, co je zatuchlé mi voní. Ale u knih je to prostě jejich typický rys… *Snaží se to chaoticky zakecat a nemít plné ruce, asi by si jimi obličej zakryla, protože teď se za sebe hodně stydí.* /Co jsem to zase provedla?/ *Propadla by se do země, kdyby mohla. A šla by opravdu dobrovolně, jen aby z toho místa zmizela.* Neberu je jako soupeřky. Spousta, nebo tedy pár z nich beru jako své kamarádky a nerada bych o ně kvůli rivalitě přišla. Navíc… Tu jsem z trochu jiných důvodů, než je získání tvého srdce, nebo trůnu. *Poví s pohledem zabořeným do knihy a pak si uvědomí, jak špatně to teď vyznělo a znovu k němu zvedne pohled s trochu zoufalým pohledem.* Což ale neznamená, že není možné se do tebe zamilovat, ale není to moje priorita. Jsi hrozně hezký a chytrý a pohledný a vtipný a jsi skvělý, ale no… *Sklopí pohled a přiloží si knihu k tváři, aby ji šli vidět jen oči.* S nikým jsem nechodila, takže nevím, jak to funguje. *Přizná nakonec tiše, jako by je někdo měl odposlouchávat.* A moje favoritky jsou Purity, Niamh a Lyo. *Zkusí změnit téma jinam.*