Zahrady paláce

*Vydá se k táborové akci, která se tam je, a u sebe má stále nějakou svou zbraň, kterou nosí jako stráž pro případ nouze, a rozhlédne se okolo sebe. Dneska má na sobě jednoduchou červenou flanelku a tmavé kalhoty, nejsou přímo jako džíny, ale ani jako úplné kalhoty do přírody, prostě takový ten střed. Rozhlédne se a přejede pohledem tolik dívek a tolik toho ostatního, až mu z toho jde hlava kolem. Stoupne si tedy trochu dál od ostatních, nedaleko ke stolům s jídlem, a nenápadně zobe kousek po kousku to nejbližší, co má u sebe. Nejedl docela dlouho, protože byl vyčerpán prací a neustále kmitá očima okolo sebe. Jsou venku, když na ně neustále lítají rebelové. Který debil tohle vymyslel?*

Pardon. Díky tomu, jak jsem vykal všem, tak jsem byl totálně mimo. Dneska už jsem o trochu použitelnější. *Zasměje se a pak poukáže na dnešní libovolný dresscode, který rozhodně neobsahuje povinnost podpatků.* Ne, pokud vím, tak ne. Ale já se o podpatky nikdy nijak moc nezajímal, takže... *Nechá tu větu nedokončenou a pokrčí rameny.* Každopádně sem je rozhodně nosit nemusíš. Nabídl bych ti svoje kecky, ale ty by ti byly asi dost velké. *Uchechtne se a pohledem porovná jejich nohy, přičemž ta jeho je o dost větší, jak ta její.* /Schreave gen tvrdohlavosti a obrovských nohou./ *Proběhne mu pobaveně hlavou.* Krása, takže dneska dostanu do obličeje botou. Já si říkal že tomu dni něco chybí. *Potřese hlavou, jako kdyby nechápal, že mu nedošlo, že tomuto skvělému dni chybí bota v obličeji.* Takže se o svůj krk bát až tolik nemusim? Už jsem klidný. *Uchechtne se a pak se jí zeptá, jak se měla.* Jo, byla to dost děsivá noc. *Přikývne a pak se podívá na druhou dívku, která si k nim přisedne, Adeline.* Jsem rád, že jsem vám mohl pomoci. *Usměje se na ní.* Takže dámy, dáte si něco k jídlu? *Kývne hlavou k ohni a pak ke stolu, protože jim pro to klidně dojde.*

*sedí na lavičce a sleduje dění okolo. Už chvíli se s Chrysane neviděl, protože za ni nechtěl dolézat. Dneska ale doufá, že se potkají. Nohu už má v pořádku, i když ho občas ještě bolí. Naštěstí to nebylo nic vážného. Už z dálky uvidí Chrysane, jak jde jeho směrem s dvěma klacky a musí se nad tím pousmát.* /Nejsou tam náhodou i ty vidlice?/ Ahoj. *také ji pozdraví a pak ji sjede pohledem.* Sluší ti to. *Usměje se a pak se uchechtne * Tak to jsme v tom případě skončili. Budeš mi chybět, Brepto. *Pokrčí rameny, ale nemyslí to vážně, a tak si od ní jeden klacek vezme.* Jak se máš? Co to zranění? *zajímá se a Začne marshmellowny opékat.* Chtěl jsem za tebou jít, ale nevěděl jsem, jestli by ti to nevadilo, tak jsem raději nikam nešel. *Přizná a odvrátí pohled k ohni.*

*Po dlouhém zvažování a přemlouvání komorných, který jí nachystaly pohodlné oblečení na dnešní Táborák.  Nechala si od nich i převázat rameno, které jí pořád bolelo a ona odmítá se svojí rukou dělat nějaký větší pohyb. Kdyby nedovolila, aby jí ta dívka na ránu sahala, mohlo to dopadnout líp, ale né, ona jí to dovolila a teď má v ráně infekci. Oblečené má šedobílé pruhované triko s dlouhým rukávem a kraťasy, které jsou černé barvy . Vlasy si nechá splést a dát do culíku. Vše ostatní je šedé, ať už světlé nebo tmavé. Je ráda, že dnes mohou mít na nohách tenisky. Rozhodne se zamířit do zahrad a vyhledat místo kde se akce koná. Zamíří k dívce, kterou si pamatuje s televize, blondýnka.*Ahoj, mohla bych se k tobě připojit?*Zeptá se jí mile, pořád si k sobě tiskne ruku. Věnuje jí i úsměv.*

*Chvilku se dívá tak nějak různě po dalších dívkách, které už taky k táboráku stihly dorazit, a jasně vidí, že tam nejsou jen lidi ze selekce. Nikoho ale správně nezná jménem a ani by si netroufla je oslovit, protože by zase musela používat jiné manýry než ty své a to jí bylo docela dost proti srsti. Neměla to ráda, samé ty úklonky a podobně, jasně, hodilo se to, ale na to musela nosit sukně a protože k nim neodmyslitelně patří podpatky, nenáviděla to. Musí poprosit nějakou ze svých komorných, aby jí s tím pomohla. Snad se někdo tak ochotný najde, ale nechtěla nikoho se svou nešikovností otravovat. Když se k ní ale natáhne jedna dívka, aby si s ní potřásla rukou, a zazubí se.* Já jsem Topsy. *Představí se taktéž a když ruku stáhne zpátky, podívá se zase okolo sebe.* Těch lidí. *Zamumlá. Takové množství u ohně naposledy viděla, když ještě ve své staré restauraci pořádali svatební hostinu a novomanželský pár si přál táborák. Tehdy skoro vyhořeli, protože nikdo malým dětem neřekl, že s ohněm se neutíká dovnitř. Když na ni ale princ zase začne mluvit, jen se zašklebí a přejede pohledem jeho nohy.* Na holku mám docela velký nohy. Tak schválně? *Povytáhne obočí, jako by ho vyzývala k tomu, aby jí svoje boty dal, a zakření se, přičemž ho sleduje s jiskřičkami v očích. Když ale zase začne mluvit o tom, jak dostane botou po obličeji, jen nevinně zamrká.* Děláš, jako by to nebyla ta nejlepší věc, co tě kdy potká. *Nevinně zamrká a když se jeho pohled obrátí ke stolu s jídlem, zamrká.* A je tam něco, co můžu udělat nad ohněm? Mám vařící absťák.

*Když na dveře někdo zaklepe, je jí jasné, o koho asi půjde a ihned mu otevře, pozdraví se s ním a následně ho políbí. I když je nachystaná, rozhodně se převléct do jeho mikiny. Vtáhne ho do komnaty a před ním si stáhne svetr, aby ho poškádlila, schválně to udělá trochu pomaleji a pak na sebe natáhne jeho mikinu. Pak ses ním chytí za ruku a vydá se do zahrad, kde se koná dnešní táborák. Uchechtne se, když ji oplatí tu poznámku a pak se zeptá, jestli chce počkat a nebo mu může přichystat marsmellow ihned.*Jak jako na svědomí?*Nadzvedne obočí.*Neotrávím tě.*Uchechtne se.*Snad..*Dodá později schválně tiše.*Jdu na to.*Vezme talířek, na který dá oplatek a na něj kousek čokolády a tak to udělá několikrát, aby ml každá aspoň dva kousky, prozatím. Na opékací vidlici napíchne maršmelouny. Vezme talířek a kývne k lavičce, na kterou se posadí. Talířek zatím dá vedle nich a začne opékat maršmelouny.*Jak jsi se dneska měl?*Zeptá se Wells.*

*Dnes je v palaci akce u taboraku a ona si na sebe vzala svetle modre dziny, bile tilko a na to cernou mikinu s kapuci. Sve vlay i sepnula do gumicky do culiku a na oho ma pohodlne tenisky./ Nebudu u ohne sedet v satech ne?/ *Pomysli si a nakonec si jeste vezme z nocniho stolku suj mp3 prehravac, ktery si da do kapsy kalhot a naslene se vyd a ze sve komnaty do zahrad, ke uz slysi smich a hlasy a jakmile je jen kouse od taboraku prejede lidi pohledem a na tvari ma jen jemny usmev. Nevyda e , ale rivnou sendout si nekde k ohni, ale odebere se nekam k nejblizssimu stromu, pod ktery si sedne, opre se zady o kmen stromu a nasledne si nasai sluchatka do usi a zapne si hudbu z prehravace. Pokrci si nohy vkolenou a bradu si opre o ne.*

*dneska to trošku přehnala s trávou a dala si i trochu koksu. Od rána má náladu dost na nic, takže se rozhodla si ji spravit alespoň takhle. Už si moc neuvědomuje, co dělá a náramně se jí to líbí. Na sobě má černou mikinu s výšivkami růží a modré džíny. Vlasy má rozpuštěné ale přední prameny si zapletla do dvou menších drdolů. Doufá, že na akci bude nějaké to drama a třeba se trochu pobaví. Přemýšlela nad tím, že by třeba někdo mohl úplně náhodou spadnout do ohně. To by podle ní byla zábava na celej večer. Do zahrad dojde s úsměvem na tváři a všimne si strážce, kterého potkala nedávno.* /Cole tu nemůže být, Edward tu nebude a ostatním jsem ukradená, takže proč bych se nemohla pobavit s někým jiným?/ *Pomyslí si a zamíří k němu. Po cestě ještě vezmu jednu vidlici, na kterou napíchne pár marsmellownu a zamíří k němu.* Dneska neumíráte ve službě? *Nadhodí a ukáže na něj ostrým koncem vidlice.* Minule jste mi neřekl, jak se jmenujete a ráda bych to věděla. *Pokrčí rameny a následně se na něj zazubí.* Nezapomínejte, že dneska mám něco v rukou, takže pokud mě budete štvát skončíte špatně.*řekne, jakoby nic.*

*Napíchne marsmellowns na klacky. Sice tu jsou i vidlice, ale i klacky a ty má raději. Pak si všimne Zayden a vydá se okamžitě k němu.*Díky.*Poděkuje za pochvalu a pak mu ihned nabídne jeden klacek a z legrace řekne, že jestli nemá rád marsmellowns, tak skončili. *Hele, já nejsem brepta. Dávej si bacha, teď bych tě mohla shodit do ohně.*Pohrozí mu a pak se usměje, když si od ní vezme klacek.*Jo, ujde to. A zranění.. včera mě pustili z ošetřovny. *Pokrčí rameny.*Takže už je to naštěstí dobrý.*Podívá se na jeho nohu.*Co ty? Je to lepší?*Zeptá se ho, možná trochu starostlivě. Pak potřese hlavou. Až tak by jí jeho návštěva nevadila, spíše vůbec. A docela ji mrzí, když raději odvrátí pohled pryč.*Zaydene.. *Položí mu ruku na paži.*Nevadilo by mi to. Vždyť jsem ti chtěla dát šanci, ne?

*dneska se po dlouhé době vydá mezi lidi. Když dorazí k ohni rozhodně se že si opeče marsmellows a sedne si na lavičku vedle té princovy. Pozdraví jeho i neznámou dívku.*moc mě těší Topsy. Máš zajímavé jméno*pak poslouchá jejich rozhovor a při tom sní marsmellows a poví princi že noha je už v pořádku a znovu mu poděkuje. Když se princ zeptá co si dají zamyslí se * nevím teď jsem dojela marsmellows. Máte něco co by jste mi doporučil?*zeptá se.* Ty vaříš ?*zeptá se Topsy* když jsem zkoušela vařit já málem jsem nechala bouchnout troubu.*zasměje se*

*Na akci sedí už docela dlouho a sama. Není ten typ, co by se k němu vetřel. Vidí, že několik dívek se přidalo jen tak k princi. Ona sama by si po tom připadala spíše, že se vtírá. Kdyby někdo o její společnost stál, asi by k ní přišel, ne? Ale na druhou stranu, to by nikdo nešel k nikomu, kdyby se bál jako ona. Ale když vidí ostatní účastnice, které okolo prince vytvořily hlouček, spíše nad tím potřese hlavou. Když už s někým princ byl, podle ní by se tam neměly přidávat další dívky. To by si připadala skutečně jako páté kolo u vozu. Proto se k nim nechce přidat taky. Pomalu se rozhoduje, že raději odejde, ale pak ji osloví jedna dívka, kterou už zná, od vidění. Ví, že je taky v Selekci. Mile se na ni usměje.*Ahoj, jo klidně se posaď.*Posune se, aby měla vedle ní místo.*Jinak, já jsem Destiny.*Představí se jí a spíše nesměle se na ni usměje.*

*Pohledem skenuje naprosto spálený marsmellow a mračí se na něj, jako kdyby byl živý a zničil jí nějaký dětský sen. Z tohohle zabíjení pohledem, i když už je ta sladkost očividně upálená k smrti, jí probudí hlas u jejího ucha. Prakticky díky němu nadskočí a klackem se rozmáchne ve snaze se bránit, protože jí nejdřív nedojde, kdo to je. Díky tomu zasáhne klackem Noaha přímo do hlavy.* Panebože, promiň, promiň, promiň, promiň. *Vyhrkne rychle a klacek jí vypadne z ruky.* Já nechtěla. Lekla jsem se a nějak mi cukla ruka, promiň. Já vim, že bys mi nějak neublížil nebo tak, jenom jsem to prostě nečekala. Bolí tě to hodně? *Podívá se na něj a v jejím pohledu je vidět, jak moc jí to mrzí.* A no... Netancuju, ale parket tu je. *Kývne hlavou k menšímu parketu kousek od nich s menším šibalským úsměvem.* Ale pochopila bych, kdybys mě měl pro dnešek už dost. *Pokrčí rychle rameny.* No... Nikdy jsem nad ohněm nic neopíkala a zkoušela jsem marsmellow. *Kývne hlavou k zemi, kde leží klacek se spáleným bonbonem.* Ale nejspíš to nebude moje parketa. Jídlo je hroznej zrádce. *Zasměje se.*

*Nebyla si jistá jestli má vůbec k někomu zamířit a přátelit se, když s lidmi sotva vychází a neví jak se s nima bavit. Ale rozhodne se to risknout, asi by bylo dobré najít si zde nějaké přátelé, když už tu je. Všimla si jak se některé dívky zajímají jen o prince, musí nad tím jen zavrtět hlavou.*Díky.*Usměje se na dívku, kterou se rozhodla oslovit, připadá jí milá, tak koneckonců proč ne. Posadí se vedle ní na místo, které jí uvolnila.*Hezké jméno, jsem Tallulah, ráda tě poznávám.*Pousměje se a pak se zarazí když se koukne na svou ruku, která je v šátku a není schopná sní nic moc víc dělat.*Podala bych ti ruku, ale od toho útoku.*Skousne si nejistě spodní ret a zavrtí nad tím jen hlavou. Při té vzpomínce se musí otřást, je ráda, že aspoň chodidla už má v pohodě.*

*když k němu přijde Chrysane pozdraví ji a řekne, že jí to sluší. Pak pokrčí rameny a řekne, že asi teda skončili, ale nemyslí to vážně.* Ale jsi Brepta a mě bys do ohně shodit nedokázala. Pak bych ti moc chyběl a litovala bys toho. *Zazubí se na ní, i když si není úplně jistý, že to co říká je pravda. Pak se jí zeptá na zranění.* Jo, nebylo to nic vážného. Občas to trochu bolí a nemůžu moc chodit do tělocvičny, ale jinak v pohodě. *Celkem jo štve, že teď musí omezit chození do tělocvičny. Chodil tam celkem často. Ale zase když teď nemohl nic moc dělat, po delší době se vrátil ke kreslení. Pak se jí přizná, proč za ni nepřišel a odvrátí pohled. Když položí svoji ruku na jeho paži, cítí jak se mu rozleje po těle teplo a vrátí se pohledem k ní.* Dobře, promiň. Já to jen zase nechci podělat, víš? *pokrčí rameny a pousměje se.* Mimochodem...co všechno ta druhá šance obsahuje? *Zazubí se a povytáhne obočí. Je zvědavý, co mu teď řekne. Na jednu stranu to říká jen že srandy, ale zase na druhou stranu by to celkem rád věděl. Pořád si není úplně jistý, jak se chovat, protože nechce Chrysane zase odehnat.*

*Dál se rozhlíží a sleduje, jestli se neděje něco divného, jak to je prostě v jeho zvyku, a když uvidí princeznu rázující si přímo jeho směrem, jen zakoulí očima a v duchu se pokřižuje. Ať mě to nezabije!* Dneska se dobrovolně zdržujete v zámku? Čemu vděčí za vaši čest? *Zeptá se s koutkem úst povytaženým vzhůru, zatímco mu v očkách svítí pobavené jiskřičky.* Dneska žádné město? Ani takhle po večeru? *Zeptá se znovu a když uvidí v rukou její vidlici, uchechtne se.* Tahle je bohužel na to, aby se dávala nad oheň, ne do lidí, je mi líto, ale nejsem žádná uzenina. *Pokrčí nad tím rameny a když se zmíní o jeho jménu, jen pobaveně povytáhne obočí.* Jméno normálně neříkám hned, když do mě někdo vrazí, a nemáte snad všude po zámku miliony kopií o vašich zaměstnancích? *Zeptá se jí stále s úšklebkem ve tváři, ale pak jen pokrčí rameny.* Joseph Layn. *Představí se tedy, jako by tušil, že to bude právě prohraná bitva, a pak se znovu podívá na vidlici.* Bohužel by to bylo skoro stejné, jako byste do mě chtěla mlátit lžící. *Pokyne hlavou ke svému meči u pasu.* ve službě dva, mimo jeden.

*Nadzvedne obočí, protože se potřebuje ujistit, že to myslí vážně a pak se zasměje a potřese pobaveně hlavou.* Jak s prince udělat bezdomovce... *Zamumlá se smíchem v hlase a sundá si boty, které jí pak podá.* To jsem na tebe zvědavej. *Uchechtne se.* Mojí mikinu a kalhoty chceš taky? *Zeptá se jí pobaveně.* Bacha, aby ti neskončila v obličeji moje ponožka. *Varuje jí naoko vážně, ale nakonec mu zacukají koutky rtů, které mu vážný dojem pokazí.* Jo, jsou tam různý párky, nějaká zelenina, bonbony. Všechno možný. *Pousměje se.* Jsem zvědavý, co z toho dokážeš vykouzlit. *Podívá se na ní s menší výzvou v očích a pak se pousměje na Adeline.* No.. Já mam radši slaný, takže spíš než maršmelouny opíkam třeba buřty. *Pokrčí rameny.* Záleží na chutích každého jednotlivce.

*když dorazí na místo sedne si k ohni a opeče si marsmellows. Které sní když poslouchá rozhovor prince a Topsy. Zmíní se o tom že noha už je v pořádku. Začne si ale v hovoru připadat nadbytečná a tak se chytí toho když se princ zeptá co si dají.*bobře půjdu se kouknout* zvedne se a jde ke stolu s občerstvením*

*Vidí, jak některé dívky lítají jen kolem prince. Slyšela i, že se s některými políbil a ví, že jestli to není jen drb a ty dívky bláhově věří, že je do nich zamilovaný, bude je to bolet. Kdyby políbil více holek, asi do všech nebude zamilovaný, navíc Selekce běží jen pár dní. Ví, že princ nosí masku, ale tohle se jí nelíbí. Podle ní tak dá jen dívkám zbytečnou naději. Pozdraví se s dívku, která si sedne vedle ní a uvolní jí místo a poté se jí i představí.*Díky, Tallulah je taky hezké.*Pousměje se na ni jemně. Podívá se na její ruku a zamračí se.*Co se ti stalo? Něco na útoku hádám.. Jsi v pohodě?*Zeptá se starostlivě. Taková prostě je. když někoho zná jen pět minut a vidí, že má problém chce mu ihned pomoci, pokud je to v jejích silách. Jako třeba v hrobce, kdy pomohla druhé dívce ze Selekce. Přikývne na její vysvětlení.*To je mi líto.*Ona zatím zraněná nebyla. Čeho se nejvíce bojí ale je, že by ji mohli třeba postřelit do nohy. Po tom by asi její kariéra skončila.

*Dnesni akce se hodla zucastnit jen, aby se nereklo. Chvili tam obude, ale hned jakmile bude prilezitost, tak mizi. Nesnasi tyhle akce, protoze se tam desne nudi a kazdej na nej dlabe.* /Mechapu, proc zrovna ja jsem lenem tyhle rodiny./ *Probleskne mu hlavou, kdyz jde smerem do zahrad, kde seto ma konat.Ma na sobe jako vzdy sve oblibeneobleceni, ktere se sklada z dlouhy a velky kousku. Vejde so zahrad se svym batohem na zadech, kde ma potrebne veci a jen se usklibne. Neobtezuje se ani kohokoliv nejak zdravit. Stoi jen kousek od vchodu do zahrad a opre se bokem o jeden strom s rukama zalozenym na hrudi a sleduje onu akci.*

Díky. *Usměje se, když jí dívenka pochválí jméno, a pak jen přikývne, když se jí zeptá na onu otázku ohledně vaření. Ne, kdyby neuměla vařit, tak to neříká, ne? Tohle ji docela unavovalo, ale i ona věděla, že se ptá na podobně stupidní otázky, tak to vždycky nechala být.* No jo, jsem z rodiny kuchaře. *Pokrčí rameny, jako kdyby tím říkala, že to enní žádná věda, že to prostě dělá, a pak jen povytáhne obočí, když začne mluvit o demolování kuchyně.* Jako vážně? To snad není možné. Ten to neumí... *Ukáže na Wyatta jako na toho nejnemožnějšího člověka pod sluncem, a pak zase na ni.* A ani ty? Kdo mě sakra mučí tak, že mě dal, abych se začala bavit s těmi nejneschopnějšími lidmi v kuchyni? *Spráskne ruce, zatímco se hraně modlí k jeho nejvyšší nebeskosti, a pak se zase podívá na prince, který jí podává boty.* Ale no tak, nelituj se, tady máš aspoň podpatky. *Položí mu své boty na klín (podrážkou samozřejmě na bok, tak zlá není, aby ho hned umazala, a pak se začne obouvat do jeho bot.* Hm, nejsou zas tak velký, čekala bych větší nohy s tím, jaký s nimi děláš dusot. *Nevinně na něj zamrká a pak se zlomyslně zašklebí.* No, klidně mi to můžeš dát, jestli s tím dostanu i povolení, že ty kalhoty si na sebe hned teď můžu dát. A já ti zase půjčím svoje šaty. *Zašklebí se na něj a povytáhne obočí.* Nebojíš se? *Zeptá se pobaveně a pak, když zaslechne výzvu, pokrčí rameny.* Schválně, přines mi všechno, co chceš, a já z toho něco udělám.

*Nemal k nej chodiť od chrbta, pretože ju vystrašil a dostal parádnu ranu do hlavy.* /Zaslúžil som si to, ja hlupák jeden./ To nič, to nič. *Upokojuje ju.* Bola to moja chyba, nemal som sa priblížiť odzadu bez varovania. *UIbezpečil ju a pošúchal si boľavé miesto, kam ho trafila s palicou.* /Asi tam budem mať poriadnu hrču, tak mi treba./ Nebolí to skoro vôbec. *Zaklamal, aby nemala výčitky svedomia.* Naozaj sa nič nedeje, to sa stáva, keď človek najprv koná a až potom rozmýšľa.* Povedal a myslel tým seba a až potom si uvedomil, ako to mohlo vyznieť.* Myslel som tým seba. *Dodal pohotovo, ale viac to už asi pokaziť ani len nevedel... Pozrel sa na parket a pokrútil hlavou.* Dnes už asi nie, som zranený a asi by to nedopadlo dobre.* Preháňal a chytil sa za srdce. Hotový dramatik.* /Mohol by som byť hercom./ Tak s týmto ti veľmi asi nepomôžem. Veď poznáš môj vzťah k varenie a pečeniu.

*Potřese hlavou, když vidí, jak si provokativně pomalu sundá svetr.* Provokatérko. *Poznamená potichu s úšklebkem a pak s ní dojde do zahrad.* Jakože jestli to připálíš nebo mi to nebude chutnat, nebo to vybouchne, je to ne tebe. *Zasměje se.* To doufám. Kdo by ti dodával košile? *Nadzvedne obočí, protože on je přeci nepostradatelný. Pak sleduje její počínání, jako kdyby právě míchala nějaký elixír mládí a následně se vedle ní posadí na lavičku.* Docela to šlo. Zase další porada a tak. V paláci se dneska objevil první nakažený. *Řekne jí tiše, protože nepotřebuje, aby to zaslechl někdo vedle nich a začal vyšilovat.* Jak ses měla ty? *Zeptá se jí.*

*Nakonec se i nejstarší rakouská princezna rozhodne přijít na akci, o které zpívali snad úplně všichni. Oblečená je do svých světle modrých šatů, vlasy má spletené do volného copu a na nohou obyčejné ploché sandály, které se jí vinou až nahoru ke kolenům a tam až se vážou. Tiše přijde tedy do zahrad, ale očividně se jí nechce moc jít dál. Je tam na ni moc lidí, ale nebylo by přeci jen neslušné, kdyby se tam neukázala? Věděla, že její bratr nepřijde a o jejích dvou mladších sestrách to radši ani nevěděla, jedna nebo druhá by na sebe upoutaly neskutečnou pozornost a ona by to zase musela žehlit. Musíš být vždycky milá, vždycky tolerantní a zodpovídáš za své sestry, blablabla, jak říkal její otec. Ani si nevšimne, že stojí kousek od Eathena, takže když poodejde tak, že ho koutkem oka zahlédne, jen tiše vyjekne a otočí se tak, aby ho pořádně viděla. Vypadá polekaně, jednou rukou se drží za hruď, aby znásobila svůj viditelný strach, a na chvilku zavře oči. Pak se na něj jen chvilku dívá.*

*má toho v sobě víc, než obvykle, takže se cítí skvěle. Konečně o sobě přestává vědět. Když přijde na akci všimne si strážce, kterého potkala nedávno a zamíří k němu. Po cestě vezme ještě jednu vidlici a napíchne na ni pár marshmellownů.* Ne, vy jen špatně vidíte a já tu vlastně nejsem. Nebo máte halucinace. *protočí naoko otráveně očima.* Rozhodla jsem se pro jednou poctít palác mou skvělou přítomností. Už mu to začínalo chybět, víte? *začne mluvit o paláci, jakoby to byl člověk s city.* Noc ještě nekončí a na útěk je času dost. *pokrčí rameny. Tohle myslí vážně. Nikdy není pozdě na odchod.* Ale mohl byste být. Uzeniny maj určitě lepší život, než máte vy tady v paláci. *zazubí se na něj a zeptá se, jak se jmenuje.* Myslíte, že zrovna já se zajímám o zaměstnance paláce? *myslí to spíše jako řečnickou otázku. Muselo mu bát jasné, že zrovna ona se o tohle rozhodně nezajímá. Když jí pak tedy jeho jméno řekne, kývne hlavou.* Hele, vám ten palác vážně vymývá mozek. Lžíce nemá ostrý konce. Když už, tak vidlička. *opraví ho s úšklebkem.* Ego up. *okomentuje to, jak poukáže na své meče.* Takže Josephe Layne...co vás přivádí na táborák? Chcete někoho shodit do ohně? *zeptá se se zájmem.*

*Uchechtne se.*Myslíš že by jsi mi chyběl, jo?*Nadzvedne obočí a pak se odmlčí.*No.. možná malinko?*Ukáže mezi prsty jak málo, ale na tváři jde vidět její úsměv, který mu ukazuje, že i dělá jen legraci. Baví se chvilku o svých zraněních a ona se strachuje o to, jak je na tom.*Taky mi doktor zakázal teď chodit do tělocvičny. Ale doufám, že mi to co nejdříve dovolí. *Vezme si jeden marsmellow, který nechá vychladnout a pak si ho nacpe do pusy.*Jinak tahle budu mít břicho jak balon.*Taky chodí celkem často do tělocvičny a pracuje na sobě. Vidí, jak odvrátil pohled a pohladí ho jemně po paži.*Jo, v pohodě, chápu tě. Se mnou je to taky docela těžký.*Uchechtne se.*Ale měli bysme spolu mluvit. Abychom věděli na konci Selekce, jestli se k sobě hodíme a nebo to máme nějak zrušit.*Pokrčí rameny. Pořád zůstává u toho plánu, pokud se do sebe nezamilují.*No.. Prostě spolu můžeme normálně mluvit, nemusíme se tomu druhému vyhýbat. Já nebudu zdrhat když tě uvidím.*Uchechtne se.*Prostě začneme od znovu. Jako bychom se právě seznámili.*Vysvětlí mu, jak to myslela.*