Zahrady paláce

*Když se jí hnědovlasá dívka, co stojí před ní znovu omluví, jen mávne rukou a usměje se.* Skutečně se omlouvat nemusíš, to se stát může. Navíc, jsem v naprostým pořádku. *Potvrdí ji se zazubením a jemně pokrčí rameny. Tato dívka byla opravdu milá, je si jistá, že několik lidí by to jen přehlédlo a šlo by dál, bez omluvy. Jakmile uslyší lichotku na své jméno, s úsměvem ji poděkuje a lichotku ji vřele oplatí.* Strážkyně? Páni. A co, jak tě to baví? *Zeptá se jí zvědavě. Nevidí se tak často, že je dívka strážkyně a jí to ohromilo. Být strážcem je důležitá práce a také nebezpečná. Obdivovala ji u mužů a u dívek ještě více. No, řekněme, že ona je vlastně první strážkyně, s kterou měla tu čest se poznat. Jakmile ji nabídne, že se projdou, se zářivým úsměvem přitaká.* Ráda. *Pomalu se rozejde, aby společně udržely krok. Vyslechne si její další otázky a s úsměvem odpoví.* Já jsem normálně z Angeles a už tu v paláci pracuji tři roky. *Trochu ji překvapí, jak už je to docela dlouho.* Jak si se dostala ke své práci? *Optá se jí zvědavě a doufá, že ji daná otázka vadit nebude.*

*Přikývne a oddechne si.*Jsem ráda, že jsem ti nijak neublížila, vyčítala by si to. Představí se jí a řekne, že má hezké jméno. Skutečně se jí líbí. Taky jí poděkuje za lichotku a usměje se na mi přátelsky. Dívka se jí zdá docela milá a je ráda, že se seznámila s někým dalším.*Jo, strážkyně.*Přitaká.*Baví docela dost. A hlavně to pomáhá mé rodině.. Jsem původem šestá. Tohle byla šance, jak se dostat do paláce a mít co největší výdělek, který jim mohu posílat.*Svěří se jí. Tohle je pro ni nejdůležitější, aby se její rodina měla co nejlépe.*A mě to už jako malou táhlo k tomuhle. Jako malá jsem šermovala s klacky společně s kluky z naší ulice a tak*Uchechtne se nad tou vzpomínkou na její dětství. Raději si hrála na tohle než na čajové dýchánky v převleku princezny. Zeptá se, jestli se neprojdou, protože ona chce být v pohybu, proto se i vydala do zahrad. Když její nabídku k menší procházce přijme, potěšeně se usměje a dá se do pomalejší chůze.*Tři roky, to je docela dlouhá doba.*Poznamená. Trochu dívce i závidí, že je z Angeles a má blízko i rodinu,zatím co Clermont, odkud je ona je daleko a ona se s rodinou téměř nevídá, až teď, díky Wellsovi.*Už od mala mě k tomuhle táhlo. *Pokrčí rameny.*A věděla jsem, že to pomůže mé rodině, takže jsem trénovala od dětství a když byl poslední nábor a já byla čerstvě devátenáctiletá, prošla jsem si pohovorem, kde mi dali i jako dívce šanci a vzali mě na základní výcvik do Whites. Tam jsem se naučila ještě více věcí a pak se jako jedna z nejlepších dostala na službu do paláce.

*Jemně se usměje a zavrtí hlavou.* Drkly jsme se jen malinko, nemohla jsem ani spadnout. *Zasměje se a jemně zase zavrtí hlavou. Když ji poví, jak ji práce baví, tak přikývne.* /Také sdílí lásku ke své práci tak, jako já./ *Pomyslí a dál ji poslouchá. Měly společné to, že svou prací chtěly pomáhat rodičům, ačkoliv ona tak nepomáhala, jelikož její výdělek neměl takovou výšku, ale vždy poslala aspoň něco.* Ano, tři roky už docela doba je. *Dá ji s úsměvem za pravdu.* Pracuji tu od devatenácti let. *Prozradí ji.* Jinak je hezké, že se ti podařilo být tím, čím sis přála být už jako maličká. *Musí se zazubit.* Je vždy fajn dělat něco, k čemu člověk skrývá dlouhodobou vášeň. *Poví trošku zasněně. Ona už odmalička navrhuje šaty, ovšem kdyby ukazovala svou práci někomu výše postavenému, pochybuje, že by tomu někdo vůbec dal šanci.* Jsi pro tu práci jako stvořená.

To asi ne. *Ale ještě jednou si ji pozorně prohlédne, aby se ujistila, že takhle viditelná zranění nemá žádná. Pak jí řekne, že ji práce skutečně baví. Je ráda, že může dělat to, co ji baví a zároveň to, co neskutečně pomáhá její rodině po finanční stránce. Vždycky věděla, že udělá cokoliv, že bude dělat za práci cokoliv, co její rodině pomůže. Byla k tomu odhodlaná. Když se dozví, že Crystal tu pracuje už tři roky, poznamená, že je to docela dlouhá doba, ale jak zjistí, je z Angeles, takže má svou rodinu nablízku. Ona neví, jestli to vydrží tak dlouho. Jediné co ji teď nutí tu zůstávat je Wells.*Já taky.*Nábor nových strážců je vždycky ve věku devatenácti let. Prošla si krátkým výcvikem a od té doby je tady. Pak řekne, jak se k této práci dostala. Toužila bránit lidi už jako maličká. Ještě více se to v ní utvrdilo, když jí rodiče pořídili mladší sourozence, ty vždycky chránila a i chránit bude.*To ano, je to skvělé. *Přitaká.*Tebe to taky baví, hádám?*Odhadne podle toho úsměvu, co má na tváři.*Teď tady ale bude více práce, více hluku se Selekcí. Pravděpodobně se ani jedna z nás nezastaví.*Usměje se.*Aspoň ti máme možnost sledovat hned z první řady.

*Obdivovala téměř každé povolání, ovšem strážci byli opravdu nesmírně důležití. Jak by to tu bez nich vypadalo? Ne, že nebyly komorné důležité, ale co si budeme.. V porovnání se strážci by se to bez nich dalo nějak zvládnout, ovšem bez strážců určitě ne. Každý by byl v ohrožení a co by bylo nejhorší, i královská rodina. Také si přála takhle někoho chránit, ovšem ona by na to neměla sílu. Nebyla na to stavěná.* Ale upřímně, jsou to nejlepší tři roky mého života. Aspoň se na tom rodina má alespoň o krapet lépe. Přeci jen, jsme šestí. *Usměje se, za svou kastu se vůbec nestyděla. Dokonce přesto, že ze na tom nejsou nejlépe, ona si někdy našla i čas pomoct osmé kastě. Bylo jí jich vážně líto, když si pokusila představit, jak na tom asi jsou.* To teda. Ale těším se, až nějakou dívku dostanu na starost. Bude to zajímavé, sledovat to. *Poví ji.* /Třeba dostanu na starost dívku, která celou soutěž vyhraje!/ Ano, já svou práci miluji, stejně, jako ty. I když je to někdy únavné, lítat sem a tam. *Zasměje se a dál se s dívkou prochází.*

*Usměje se.*Jo to chápu. Navíc plác je nádherný a máme i to štěstí, že se občas můžeme účastnit některých akcích, když teda nemáme službu, že?*Ví, že na akce mohou všichni zaměstnanci, když nemají službu a mají vhodné oblečení, které jim i palác může poskytnout, půjčit jim šaty a tak. Přijde jí to milé.*A nikdy se tady člověk nenudí.*Dodá k tomu. Taky žít v paláci má hodně výhod. Bazénu, wellnes, krásné zahrady, pro ni je rájem tělocvična. Velká knihovna.. Je toho hodně, co přináší výhody, ale zase jsou tu v neustálém ohrožení života díky rebelům, kteří na palác neúnavně útočí.*My jsme taky šestí. Teda já teď druhá no..*Strážci jsou vždycky povýšení do vyšší kasty, konkrétně do druhé*Ty k tomu budeš mít asi ještě lépe.*Přikývne.*Jakožto komorná jedné z nich. Pak můžeme uzavřít sázky na vítězku.*Usměje se na ni mile.*To určitě ano. Musíš toho mít hodně. Strážci sice nasazují život, ale zase na druhou stranu, když je normální den, klid, jen stojíme v pozoru u zdi.

*S úsměvem ji poslouchá a přikyvuje.* Já někdy na akce chodím i služebně, že dělám takovou obsluhu. Baví mě to tak, jako tak, pokud jsou lidé příjemní. *S úsměvem pokrčí rameny.* To se rozhodně nenudí. Byla jsi už ve zdejší knihovně? Je tak obrovská a úchvatná! *Zasní se trošku. Ona má čtení opravdu ráda.* Nebo ten bazén. Byla jsem v něm pouze párkrát, protože mi přijde trošku hloupé jako komorná se až tak ulejvat, ale je to naprosto úžasné. *Zkrátka tato dívka je až moc oddaná své práci a pořád by jen pracovala.* Já ač je to možná divné, jsem za svou kastu ráda. Nemám vše, co si přeji, ale to podle mě pak ztrácí své kouzlo. Kdybych měla vše, neměla bych takovou radost z maličkostí, jakou mám teď. *Poví ji a podívá se na ni.* Nejspíše budu mít k nim blíže, to ano. To je moc dobrý nápad, ty sázky! Těším se, až je všechny uvidím. A hned, jak budu mít volno, si tě vyhledám a provedeme tak. *Zasměje se, ty sázky by mohly být opravdu skvěle zpestření soutěže.* Stejně vaše povolání opravdu obdivuji. Bez nás by se to nějak zvládlo, ovšem bez strážců? Chráníte životy ostatních, zatímco své často ukazujete.. Smrti. Obětujete se. Lidi jako vy jsou moc potřební a i když od mě tě to asi tolik nepotěší.. Moc si vás všech vážím. To, co děláte pro ostatní je úžasné.

To já taky. Když mám službu, jít tam je jaksi povinné.*Uchechtne se.*Hodně lidí by to neřeklo, ale lidé jsou tu skutečně příjemní.*Souhlasí s ní. Usměje se.*Jo, je nádherná. A byla jsem tam párkrát.*Přikývne.*Moc nečtu, spíše jsem na běh, šerm, případně plavání a tak.*vysvětlí jí, proč knihovnu navštěvuje jen občas a nepravidelně. Ráda si někdy něco přečte, ale ne pravidelně.*Jaký máš oblíbený žánr?*Zeptá se jej.*Taky mi to občas přijde nevhodné. Ale není to zakázané a když by tam někdo přišel, můžeme ihned odejít a omluvit se přece.*Usměje se na ni. Třeba jako právě v tělocvičně, kde prvně potkala Wellse a následně v bazénu.*Taky pravda. Sama jsem z šesté kasty, jako ty a když teď vidím tohle.. Plno věcích mi přijde zbytečných no. *Snaží se hodně si na to nezvykat, protože může vždycky odejít a nechce taky být nijak rozmazlená. Pak uzná, že asi má více možností se s dívkami setkat, než ona.*To ano. Vždycky se sázet, kdo vypadne a kdo se princi líbí více.*Uzná.*Bez vás by se to taky nezvládlo. Všem pomáháte. Práce všech je důležitá.*Pokrčí rameny.*Bez každého by to tu nefungovalo.*Nechce, aby svou práci nějak znehodnocovala. Usměje se na ni.*Díky.. lichotí mi to.*Řekne. Navíc je skvělé vědět, že si její práce někdo váží.*Ale vy taky máte prospěšnou práci, to všichni.

Ale i tak ráda sloužím pro ostatní a aspoň s úsměvem pozoruji, jak se ostatní baví. *Crystal byla velmi optimistická a téměř vše viděla růžově, kladně. Dalo by se říct, že měla stále nasazené růžové brýle.* To jsou, našla jsem tu pouze pár případů, kdy někdo nebyl příjemný, ovšem to bych dokázala spočítat na jedné ruce. *Zazubí se a jemně se rozzáří, když se dozví, že i ona byla v knihovně.* Chápu, jsi více na sport. Jinak mám nejraději z knížek romány, či nějaké fantasy. Copak ty čteš, když můžeš? *Zeptá se zvědavě, je ráda, že si mají o čem povídat a tohle jo vážně zajímalo.* To máš pravdu, vždy se dá omluvit a omluvou nikdy nic nezkazíš. Někdy brzy si zase do bazénu zajdu, abych se zchladila. *Podívá se na nebe, čímž musí přivřít obě oči, aby vůbec na oblohu skrz sluneční paprsky viděla.* Je tu popravdě i plno věcí, u kterých jsem nikdy nevěřila, že bych je k životu potřebovala. Nebo také věci, které jsou potřeba na činnosti, které jsem vždy dělala ručně. *Zasměje se.* Ale každý jsme jiní a každý jsme zvyklí na něco jiného. *Načež se zase podívá na dívku vedle sebe.* Upřímně doufám, že dostanu na starost nějakou milou dívku. Kdybych dostala nějakou tyranku.. *Zasměje se a raději nad tím zavrtí hakvku, aby nad tím raději ani nepřemýšlela.* Děkuji, že si tohle myslíš o mém povolání. Naprosto s tebou souhlasím v tom, že každé povolání je potřeba a důležité. Kdyby nebyly důležité, tak přeci ani neexistují.

*Vydá se na dnešní akci, která má být táborák v zahradách paláce. Na sobě má černé džíny a šedou mikinu. Je rád, že je takhle uvolněná akce a ne žádný ples, který vyžaduje oblek, nudou hudbu a příšerný tance. Tady si může každý dělat tak nějak co chce. Je tu dost velký oheň, který už hoří a okolo něj lavičky. Trochu stranou stojí stoly s všelijakým občerstvením, ať už připraveným, nebo různými párky, marsmellows a tak dále, které si člověk může připravit na ohni. Pak je tu i menší parket, pokud by tancování někomu přeci jen chybělo. Jakmile do zahrad dojde, rozhlédne se po celém osvětleném plácku, který je vyhrazen pro dnešní akci a jemně se nad tím ušklíbne. Stejně by byl radši u sebe v komnatě a čuměl do stěny. Nemá na nic náladu, hlavě na lidi, vzhledem k tomu, že je jeho táta nemocný a po zemi koluje ten vir, který už pár lidí zabil. V paláci se dneska objevil taky nakažený a to konkrétně snoubenec jeho sestry Camille. Ta to nejspíš ještě ani neví, takže se za ní plánuje později večer stavit, pokud sem nedorazí. Teď už se ale posadí na jednu lavičku k ohni a čeká, až přijdou i ostatní. Pochybuje, že si dá něco k jídlu, protože má poslední dobou až moc stažený žaludek z toho všeho, co se děje.* /Hlavně se tvář, že je všechno v pohodě. Všechno máš pod kontrolou a nic tě netrápí./ *Opakuje si v duchu.*

*Dneska se koná Táborák, další akce, které se může v paláci účastnit, což by nečekala. Na sebe si vzala světle modré šortky, i když trochu delší, protože se necítí na úplně krátké. Jinak má světle růžovou halenku, tílko a ve stejné barvě i kardigan, což je delší svetr, který jí dosahuje až pod zadek. Přece jen budou sice u ohně, ale bude tma a taky zima. Oproti odpoledni se docela zatáhlo. Líčení má jen lehké a stejně tak náušnice jen malinké, takové decentní. Nehty má nalakované na světle růžovou barvu. Vlasy jí klasicky udělaly komorné a moc se jí jejich výtvor líbí. Když dojde k místu táboráku, rozhlédne se po několika lidech a pak si zatím sedne sama na lavičku u ohně, který se pomalu rozhořívá.*

*Na dnešní akci se těšil celý den a to jenom díky tomu, že je domluvený s Kathikou, že tam půjdou spolu. Bez ní by pro něj žádná akce neměla ani smysl. Na sobě má obyčejný modrý džíny a černou mikinu. A ještě jednu bere pro Kathiku, protože moc dobře ví, že ráda nosí jeho oblečení a košile jí dnes večer asi moc nezahřeje. Teď už dojde k její komnatě, kde zaklepe na dveře a počká, než mu otevře.* Ahoj, zlato. *Pozdraví jí hned potom i polibkem.* Něco pro tebe mám. *Podá jí svou mikinu se širokým úsměvem.* Vím, jak ráda nosíš moje věci a košile by tě moc nezahřála.. Ale jestli si chceš vzít něco jinýho, tak v pohodě. Já to vzal je tak, kdyby náhodou... *Znervózní klasicky a pak radši zmlkne, protože mu dojde, že mluví nějak moc a poškrábe se na zátylku.* Můžeme? *Zeptá se jí potom s menším úsměvem a natáhne k ní ruku.*

*Pomalu jde po zahradách. Dnes má na sobě tmavě zelené šaty, přes ně džínovou bundu a na nohou černé botky s malým podpatkem. Naštěstí, ale i nerovný povrch, který je místy v zahradách, ji znejisťuje v její chůzi připodobnitelné spíš k chůzi kačera skříženého s tučňákem s tužkou v zadku. Nervózně se ohlíží okolo sebe, ale mírně se usmívá. Až když dojde k táboráku, nebo když se k němu aspoň blíží, podívá se na jediného člověka, který tam je. Povzdechne si a sáhne si na pas, kde má ještě pod šaty viditelný silnější pás toho, kde má obvaz ze střelné rány, kterou jí přivodili rebelové, a vydá se pomalu k němu. To už ale zahlédne i další dívenku, na kterou se usměje, ale že by ji znejistila až tak, že i dnes se trochu zabije a div že nespadne na lavičku, kde už hačinká princ?* Sakra! *Vydechne a pak se podívá na prince, načež rychle padne na lavičku vedle něj.* Pokaždý! *Zakleje s tichým úšklebkem a pak se podívá na zem.*

*vlasy má stažené v ležérním drdolu, líčení není nijak výrazné. V uších má malé dinosauří náušnice a na sobě mám kalhoty, bílé tričko a růžový kardigan.Po minulém útoku jí odnesli na ošetřovnu kde ji vyměnili obvaz na noze a zkontrolovali rány. Od té doby co se vrátila do komnaty se koukala na Star wars a četla časopisy. Neměla náladu cokoli dělat. Dneska se poprvé vydala ze své komnaty. Poprosila jednu z komorných aby ji doprovodila. Od posledního útoku nerada chodí sama. Jejím komorným to ale nevadí, za což je ráda. Když dorazí k místu konání poděkuje komorné za doprovod. Zamíří ke stolu s občerstvením. Rozhodne se že si opeče marsmellow. Napíchne si dva a jde si sednout k ohni aby je opekla. Všimne si že princ sedí na jedné z laviček sám. Sedne si na tu vedlejší*zdravím vaše výsosti*usměje se*

*Dneska se má venku konat akce u táboráku. Je už večer a není už tak teplo, takže na sebe si vzala modré džíny které jsou na kolenech trochu roztrhlé. Má čistě černé boty a tričko. Oblečenou má také žlutou mikinu, ve které se cítí pohodlně a není ji zima. Vlasy má rozpuštěné a trošku vlnité. Nehty si nechala nalakovat taky na žlutou. Líčení má decentní. Dojde pomalu do zahrad s úsměvem na tváři a zamíří k lavičkám. Projde kolem stolku s jídlem a prohlédne si ho, jestli by si něco nevzala. Rozhodne se, že si vezme párek a opeče si ho. /proč ne, aspoň tu nebudu jen tak posedávat/ Přejde k ohni a sedne si na lavičku.

*Sedí u ohně a na tvář nasadí svojí masku "všechno je v cajku, všechno mám pod kontrolou a můj život je úžasný", zatímco k ohni přicházejí další lidi. Nějakou extra pozornost jim nevěnuje. To teprve až když vedle něj někdo spadne a prakticky s sebou vezme i lavičku vedle něj. Mírně nadzvedne obočí a sjede k tomuto tuleni pohledem.* Dneska sis mohla vzít tenisky, víš o tom? *Zasměje se a kývne hlavou ke svým nohám, na kterých má černé kecky. Klasicky byl líný si zavazovat tkaničky, takže je má jen tak zastrkané po stranách, jako vždy, když nějakou takovou obuv nosí.* Asi bych ti měl nechat donést nějakou jinou lavičku... Tahle je až moc blízko ohně. *Řekne vážně, ale kazí mu to cukající koutky a pobavení v hlase.* Prosím, nespadni tam. Hasičák po ruce nemam. *To už smrtelně vážně myslí, protože jí tu rozhodně nechce hasit. Ani nikoho jiného.* Jak ses měla? *Zeptá se jí potom ve snaze odvést pozornost od její nešikovnosti a pádů někam jinam. Když vedle sebe uslyší další hlas, střelí tím směrem pohledem a pousměje se na Adeline.* Zdravím, lady. Jak je na tom vaše noha? *Zajímá se.*

*z ošetřovny odešla jak jen nejdříve to bylo možné. Nesnáší to tam. Ano, nesnáší celý palác, ale ošetřovna je na tom zatím asi nejhůře. Bok ji ještě dost bolí a má to obvázané obvazem, ale není to nic hrozného. Podle doktorů to schytala ještě dobře, protože nemá poškozený žádný orgán. Ví, že by bylo asi lepší, kdyby tuhle akci vynechala, ale je to táborák, a to prostě vynechat nemůže. Je to první akce, kde nemusí vypadat formálně, takže se i celkem těší. Na sobě má khaki zelenou mikinu s průstřihy na rukávech a modré džíny. K tomu zvolila černé tenisky a vlasy si nechala zaplést do dvou copů. Tenhle volný styl jí chybí. Nesnáší to, že musí chodit v šatech, ve kterých sotva může dýchat. O lodičkách asi není potřeba mluvit.*/Mučicí nástroj./*když přijde k místu, kde se táborák koná, v rychlosti se rozhlédne kolem sebe a když si všimne prince, který už je teďka obklopený dvěma dívkami, ušklíbne se.*/Ten má o zábavu postaráno./*pomyslí si a sedne si na jednu lavičku, která je trochu dál od ostatních.*

*Dneska měla zase ranní směnu, jako vlastně celý týden. Skončila až odpoledne a pak se rychle osprchovala, dala si něco málo k snědku a začal se chystat na akci, aby vypadala aspoň trochu normálně. Jak jí včera říkal Wells, dneska jim oznámili zvýšení platů, což potěšilo ji a i ostatní. Volala to mámě a i ta byla ráda. Pořád si myslí, že to navrhl Wells, že to byl jeho nápad. Když zaklepe někdo na její dveře ví, o koho se jedná a okamžitě s velkým úsměvem otevře.*Ahoj lásko.*Pozdraví ho a oplatí mu polibek. Vezme si od něj bílou mikinu, kterou jí podá. Měla na sobě světle žlutý svetr, ale bílá mikina k jejímu outfitu bude sedět taky.*Ne, vezmu si tvou mikinu, budu jedině ráda.*Usměje se na něj a zatáhne ho do komnaty, kde si sundá svetr, která položí na postel a natáhne si jeho mikinu. Schválně na něj potom mrkne.*Už můžeme.*Vezme ho za ruku a vydá se s ním do zahrad. Dneska konečně ochutnáš marsmellow. Já se na to těším celej den. A na tebe taky samozřejmě..*Schválně ho poškádlí tím, že ho řekne až potom. Ale i na její tváři jde vidět ten úsměv, který mu naznačuje, že to myslí jen z legrace a hlavní je pro ni on. Dojdou do zahrad, kde je už několik lidí.*Tak co? Chceš si to dát hned?

Takže dneska si už tykáme? Nevěděla jsem, jak to nakonec bude, když jsme se na tom tak nějak shodli neshodli a pak jsme dál pokračovali ve vykání. *Pak se ale zarazí, když jí řekne, že dneska měli ve svém oblečení vlastně volný den.* Cože? *Zamáchá rukama jako letadlo a zamračí se.* Myslela jsem, že je to volný den v rámci etikety. I když, podpatky v etiketě nikde nejsou, že ne? *Zeptá se ho a změří si pohledem své boty, načež jimi trochu málem zamáchá ve vzduchu, ale uklidní se, ještě než vyletí moc vysoko.* Máš pravdu, s mou smůlou by jedna skončila v ohni a druhá někomu v obličeji. U tebe v nejlepším případě. *Uchechtne se a pak zase zavrtí hlavou, načež se podívá na své šaty. Zelená je její nejmilejší barva, takže si jejich nošení opravdu užívá, ale nepřijde jí, že by jí zrovna nějak moc slušely. Nejradši byla v docela výrazných barvách, ale na táborák jí to moc nepřišlo.* Neboj, když mi dáš do ruky nože, abych se pokusila něco hezky upéct nad ohněm, snad se nic nestane. S nožem jsem se prakticky narodila. *Uchechtne se a zatímco se dívá do ohně, její pohled pomalu chladne. Ztrácí se jí v něm veselí a jen nad jeho otázkou pokrčí rameny.* No... Snažím se z hlavy dostat to napadení a to, že jsem oficiálně mrzák. *Ušklíbne se a pak se zase podívá po dalších dívkách. S jednou z nich se bavila potom, co je napadli rebelové, ale vůbec si nepamatuje, která z nich to byla.*

*od té doby co se po posledním útoku vrátila z ošetřovny jen sledovala filmy a četla bulvární časopisy aby odvedla svou pozornost od oné děsivé noci. Dneska se ale koná akce a ona o ní nechce přijít. Požádá svou komornou o doprovod. Když přijde na místo konání vezme si dva marsmellows a jde si je opéct. Sedne si na lavičku vedle té na níž sedí princ a vedle ně nejspíš dívka ze selekce. Pozdraví prince.* Zdravím,my se ještě neznáme*natáhne k dívce ruku* jsem Adeline* usměje se* noha už je v pořádku zašla jsem na ošetřovnu jak jste říkal. A ještě jednou díky. Díky vám byla ta noc mnohem snesitelnější*usměje se*

*na táborák se hodně těšil, protože je to akce, kde nemusí mít oblek a vypadat nějak formálně. Na sobě má černou mikinu a černé džíny. Vlasy mu trčí všude možně. Chrys neviděl od té doby, co byl útok na plese. Chtěl za ni jít, ale nechtěl dolézat tak, jako dříve. Nechce to podělat i teď, takže si raději zjistil od doktorů, jestli je v pořádku. Dneska ale doufá, že se tady ukáže. Když přijde k táboráku a zjistí, že tam Chrysane ještě není, posadí se na jednu lavičku a sleduje dění okolo.*

*Na dnešní akci se docela těší. Bude tam hudba, oheň, opékání buřtů a tak dále. Představuje si to jako z různých filmů, kde viděla párty u ohně. Sama takovou nikdy nezažila, protože v Rusku měli spíše většinou párty v iglú, které ještě k tomu sama postavila, a ta byla přísně soukromá jen pro ní, jejího bratra a občas byli přizváni i jejich rodiče, kteří ale většinou neměli čas. Na sebe si vzala modré džíny s dírami na kolenou, šedé triko a černou mikinu má omotanou okolo pasu, protože na její poměry je pořád ještě dost teplo. Dojde do zahrad, po kterých se rozhlédne a zajiskří jí v očích, když vidí ten osvětlený prostor a lidi, kteří opékají různé věci nad ohněm.* /Tak jo, to zvládnu!/ *Rozhodne se v duchu. Nikdy to ještě nedělala, protože ani na diplomatických návštěvách v teplých krajinách tohle nebylo zvykem, takže přeběhne stůl s jídlem trochu zmateným pohledem a pak se rozhodne vzít dva marsmellow a ty neohrabaně napíchne na klacek poblíž. Sedne si s tím k ohni a rozhlédne se po všech tvářích okolo, jestli tu nebude někdo známý. Během toho ale jaksi nevychytá opékání a jeden marsmellow jí spadne do ohně a druhý se naprosto spálí, až je z něj tvrdá černá hrouda. Přiblíží si tu hroudu k obličeji, aby se na ní mohla pořádně podívat a trochu do ní rýpne prstem.* Tak takhle asi ne. *Zamumlá si sama pro sebe a zamračí se na toho černého tvrdého zrádce, který měl být původně opečeným bonbonem, na němž si měla pochutnat a poznamenat, že odteď bude opékat něco nad ohněm často.*

*Dneska se rozhodla zajít na akci. Doktoři ji pustili z ošetřovny včera a tak se na akci vydala. Už mohla. Ne, že by nějak extra dodržovala pravidla, ale tentokrát udělala výjimku. Upřímně se po tom zranění cítila hrozně. Ptala se i na Zaydena, jak se mu daří a naštěstí ví, že je už taky v pořádku. Na sobě má černé tílko a černé šortky s bílými ozdobami a stejně tak i velký šátek, který si přehodila pře ramen až na ruky, aby jí nebyla zima. Líčení má černé a stejně tak i nalakované nehty. Jako vždy jí to i s botami k sobě dokonale ladí. Dojde do zahrad, kde ihned přejde ke stolku s jídlem. Vezme s marsmellow a několik jich napíchne na opékací klacek. Ví, že tu jsou i vidlice a i normální dřevění klacky, které jí ale přijdou lepší. Má to tak raději. Pak si všimne Zaydena, který sedí u ohně na lavičce. Vezme i jemu klacek a dá tam pár marsmellons. Posadí se vedle něj.*Ahoj.*Pousměje se lehce a podá mu jeden klacek.*Ani se neopovažuj říka, že je nemáš rád.*Řekne žertovně.*Jinak jsme skončili.

*Neobliekol si nič extra, len džínsy a čierny pulóver, aby mu neskôr v noci nebola zima. Netešil sa veľmi na akciu, ale vedel, že sem musel prísť, pretože keby sa tam niečo stalo... Otrávene sa tam šuchtal, ale nakoniec pridal do kroku, aby nemeškal priveľa. Keď tam dorazil, už sa to tam hmýrilo ľuďmi a ohne už horeli. Mal čo robiť, aby nepretočil očami. S rukami vo vreckách sa tam silou mocou došuchtal. V tom neďaleko zazrel ryšavú hlávku a usmial sa sám pre seba.* Dnes netancuješ? *Zašepkal jej do ucha namiesto pozdravu.* Prepáč, nechcel som ťa vystrašiť. *Zamumlal hneď na ospravedlnenie, aby si o ňom nemyslela, že je nevychovaný.* Užívaš si to tu zatiaľ? *Spýtal sa jej.*

*Dojde ke komnatě Kathiky, kde zaklepe a počká, než mu otevře. Po pozdravu jí podá svojí mikinu, ale hned doplní, že si jí brát nemusí, pokud nechce. Nechci jí do ničeho nutit.* Dobře. *Usměje se na ní a nechá se zatáhnout do komnaty. Jakmile vidí, že si sundá svetr, sjede jí rychlým pohledem a má sto chutí se na táborák vykašlat a zůstat rovnou tady. Ví ale, že by se na nějaký akci měl ukázat, takže svoje chutě zase rychle zažene a nechá si je na později. Vezme Kat za ruku a vydá se s ní do zahrad.* Taky se hodně těším na marsmellow. A na tebe samozřejmě taky. *Oplatí jí tu poznámku s pobaveným úsměvem a pak přejede pohledem lidi v zahradách.* Klidně můžeme hned. Ale máš mě na svědomí. *Dojde s ní ke stolu, kde je kromě masmellow vše možné, co se dá opékat na ohni.* Tak mi to ukaž. *Vyzve jí s úsměvem.*