Uličky paláce

*Nebyl ten typ člověka, který by na potkání vyprávěl všechno a naprosto všem. Nechával si věci pro sebe a byl ochotný si nechat i to tajemství se kterým se mu svěřila pro sebe.* Nikomu to neřeknu neboj. *Utišuje jí a jeho ruka je pořád na jejich zádech a ani se nebrání tomu když mu dá ruce okolo pasu. Ted zkrátka potřebovala mít někoho u sebe. Nebyl sice psycholog ani nikdo z její rodiny, ale stejně tu pro ní rád byl.* Budu tu s tebou. *Pohladí jí znovu po vlasech.* Nemusí nás vidět oči všude nemá nikdo. *Pousměje se na ní.* Však já tebe taky. *Zatím jí nepouští a vlastně ani neví jak jí má pomoct. Kdyby si to s jejím otcem vyřídil on nikam by to nevedlo. Útěk z domova taky nebyla nejlepší cesta. Přemýšlel co by se dalo dělat ale nic rozumného ho nenapadalo. Neuměl s někým jednat jako s rodičem.* Něco vymyslím. Z každé situace musí být rozumná cesta ven. *Jenom nevěděl ještě jaká.* Na čí slova dá? *Na Edgarova zřejmě ne. Nakonec pro něj byl zřejmě strážce co se vyhrabal ze dna společnosti.*

Děkuju. *Špitne a vděčně se na něj pousměje. Je ráda, že to nikomu neřekne. Věří mu jako asi jedinému v celém paláci. Dalo by se říct i na celém světě, protože ani za hranicemi paláce nikoho nezná. Spokojeně se usměje a trochu se k němu přitulí, když jí znovu pohladí po vlasech.* Jestli máš práci, nebo si chceš naopak užít volno, klidně běž. Nemusíš se mnou ztrácet čas. *Pousměje se na něj. Mrzelo by jí to, s ním si připadá líp, ale zase na druhou stranu ho tu nemůže a nechce držet a obírat ho o čas.* Jo, to máš pravdu. *Pousměje se nad tím a v očích jí zasvítí, když slyší, že jí má taky rád. Je pro ní snazší se usmívat aspoň o něco málo.* Přemýšlím nad tím už šest led, Ede, na nic jsem nepřišla. *Potřese hlavou a použije zkratku jeho jména, která jí jako první padla na jazyk.* Na slova těch, co jsou na vyšších místech jak on. Nejvíc na krále. *Odpoví mu trochu zoufale, protože netuší, jak by tohle měl král řešit a vůbec si neumí představit, že by za ním měla jít a říct mu o tom všem.*

*Mohla si být jistá s tím že za nikým nepůjde. Kdokoliv z jeho přátel se mu svěřil mohl si být jistá že u něj ta slova zůstanou. Sám pár tajemství měl a ty taky nemohl vypustit ven. Když tedy částečně lhal aspoň si nechával pro sebe záležitosti ostatních. Nakonec toho taky z dost věděl o mnoha vysoce postavených osobách či hostech v paláci.* Nemám nic důležitého na programu. *Vlastně si tu chtěl jenom pročistit hlavu a uspořádat myšlenky s cigaretou v puse, ale to mohl dělat i jindy.* Mám ještě pár hodin volno.*Pousměje se a ví že za několik hodin si bude zase muset navléknout uniformu a vydat se hlídat. Ví že by jí měl nějak pomoct ale zrovna teď netušil jak. Nikdy nic takového neřešil. Jako malí sice žil v chudobě, ale nikdo ho nikdy nebyl ani netrápil a když tak nějak povyrostl většinou už si nikdo nic nedovolil říct.* Dvě hlavy vymyslí víc než jedna. Budu nad tím přemýšlet. *Utišuje jí a pořád netuší ani trochu co by on mohl dělat.* Nemysli teď na to. *Pohladí jí a dá jí pusu na tvář.* Všechno zlé jednou končí. /Teda ne vždycky to jde tak rychle. Tahle monarchie už by taky mohla skončit./

Dobře. *Pousměje se na něj, když slyší, že nemá nic na práci. Jeho společnost se jí teď hodí a užívá si jí. A i když část v ní by se nejradši neloučila vůbec, moc dobře ví, že to jednou nastane a budou se muset rozloučit kvůli jeho práci a jejím povinnostem. Už takhle ztrácí čas, který by měla věnovat všemu, co jí otec zadal, ale pro Edgara by obětovala klidně všechen svůj čas.* Děkuju, vážně. Hrozně si vážim toho, že se mi snažíš pomoct. Usměje se, když jí políbí na tvář a natočí trochu hlavu, aby mu mohla věnovat krátký polibek na rty.* Mam hrozný štěstí, že jsem tě mohla potkat. *Zkonstatuje jednoduše a opře si hlavu o jeho rameno a ještě si kapesníkem znovu otře tváře.* No... Ať nemam pocit, že tě nějak zatěžuju a dělám si z tebe zpovědnici... Je něco s čím bych mohla pomoct já tobě? Nebo si tě v něčem vyslechnout? *Zeptá se ho napůl zvědavě a napůl starostlivě.*

*Dnes nic naplánovaného neměl. Normálně se z paláce vypařil jakmile to šlo a vydal se někam do města. Dnes to bylo ale jinak. Nijak mu nevadilo tu sní sedět a utišovat jí. v tuhle chvíle jí bohužel sám nijak nedokázal pomoct a to nejmenší co pro ní mohl udělat bylo že tady seděl s ní. Políbí jí na tvář a nijak se nebrání jejím rtům. Je mu to příjemné a taky jí věnuje jeden krátký polibek ačkoliv by bral klidně víc než jeden.* Lidé si musí pomáhat. *To ho aspoň vždycky učili rabelové.* /A bojovat za svojí svobodu./ *To už ale neřekl. Usměje se při jejích slovech* Nebudu tvrdit opak, ale někdy jsme na sebe museli narazit když bydlíme ve stejné budově. /Ačkoliv hned jak bude všemu konec odsud vypadnu./ *Niajk mu nevadilo lidem dělat zpovědnici. Zvyknul si na to.* Pomoct s ničím asi nepotřebuju. Většinou se tu o všechno postarají. *Pokrčí jemně rameny.* Upřímně začínám nenávidět ošetřovny. Někdo by řekl že strážci jsou na zmatek a hluk zvyklí, ale poslouchat celý den pípání přístrojů a čichat dezinfekci, je teprve hrůza. Ke konci mi už z toho všeho hučelo v hlavě a smrdím jako dezinfekce.*Řekne jí svůj dnešní zážitek.* Je toho trochu moc. Vzhledem že se polovina strážců válí taky na ošetřovnách. *Ne že by mu to byla nějak líto. Naopak tohle byl cíl celé akce , ale ty směny ho zabijou.*

*Pousměje se, když i ona od něj dostane polibek. Nejradši by ho líbala pořád, ale nechce to přehnat a nějak ho vystrašit.* To sice ano, ale spousta lidí na to v dnešní době zapomíná a nedělá to. Takže je to vlastně netypický a obdivuhodný. *Pousměje se a pak se uchechtne po jeho dalších slovech.* Jenže ta budova je velká jako kráva a spousta lidí, hlavně zaměstnanců, se tu schová. Tohle je jako zvláštní město uprostřed toho všeho, co se tady děje. *Zkonstatuje. O paláci nikdy jako o jednoduché budově nepřemýšlela. Když slyší o tom, že po směně většinou páchne jako dezinfekce, natočí hlavu a přičichne si v prohlubni mezi jeho krkem a ramenem.* Ne, pořád voníš jako Edgar. *Ujistí ho se spokojeným úsměvem.* Snad se všichni dají brzo do pořádku, rebelové se uklidní a bude chvíli klid. *Povzdychne si. Rebely nesnáší kvůli tomu, že mají podíl viny na smrti její mámy. Nikdy je nechápala a odmítá se je nějak snažit chápat. Zabili spoustu lidí a chovají se, jako kdyby jim to bylo jedno.* Daří se paláci nějak najít rebely? Přiblížili se aspoň? *Zeptá se zvědavosti, protože zaslechla, že pár strážců ve městě pátrá po rebelech a jejich skrýši.*

*On bral palác vždycky jako místo kde žije smetánka svůj život v luxusu a vybírá peníze na nebohých pracujících lidech. Ty z vyšších kast si možná nestěžují, jelikož jim to na jejich bohatství nijak neubírá, ale když se narodíte mezi páté a níž i vaše malé výdělky se musí zdanit, lopotíte se stovky hodin jen proto že jste uvízli ve špatné kastě. Palác byl prostě místo kam putovali jejich peníze na hostiny, plesy a podobné blbosti.* Když jí máš dobře prozkoumanou tak ti neuteče nic, ale spousta lidí ani neví co je ve spodních patrech. *Našlo by se toho tam hodně, včetně komnat personálu paláce. Po dnešní směně ze sebe cítil akorát dezinfekci.* Tak už má zřejmě otupělí čich. *Poušklíbne se a ani by se nedivil, kdyby tomu tak bylo.* To bohužel nikdy nevíš. *Pokrčil rameny, ačkoliv on moc dobře věděl.* Jsem stráž ne policie, tohle nevím. *Přemýšlel co by tak dělala kdyby zjistila že si s jedním tady povídá.* /Zřejmě totálně neschopná policie když nevidí nikoho koho mají před nosem./ *V paláci si sice na něco hrál a brali ho za nadprůměrného vojáka, ale ukazoval jim tak třetinu toho co umí.*

Jo, to je pravda. Sama jsem úplně dole byla asi jen dvakrát. *Přizná a pokýve u toho hlavou. Palác má projitý skrz naskrz díky všem povinnostem, které má na starosti, ale většinou se soustředí právě na ně a ne na lidi okolo sebe. To se trochu změnilo, když poznala Edgara, ale stejně si dává pozor i jen na to, na koho dalšího se podívá.* Možná maličko. Ale voníš krásně. *Ujistí ho znovu s úsměvem na rtech.* Jo, nevím, ale můžu v to doufat. Ty lidi tady si nezaslouží takhle umírat nebo mít doživotní následky. *Stáhne nad tím trochu obočí.* Aha, já myslela, jestli do toho třeba nemáš trochu náhled. *Když slyšela, jak se o tom baví nějací strážci, automaticky předpokládala, že takhle hledají strážci a s policií si to vůbec nespojila.* Potkal jsi někdy nějakýho? Myslím .. rebela. *Zeptá se opatrně. Vždycky když proběhne takhle nějaký útok a rebelové o sobě dají vědět, ještě víc přemýšlí o tom, co se tehdy stalo její mámě a vlastně celkově uvažuje o mentalitě rebelů a snaží se přijít na to, proč to všechno mají za potřebí.*

*Palác měl projitý skr naskrz. Věděl kde je co.* Je občas zvláštní vědět že znám palác líp než všichni co tu žijí celý život. *Ta myšlenka mu přijde úsměvná. Jak snadné bylo dostat se do paláce a mít přístup ke všemu co skrýval a mnoho lidí to ani netušilo.* Není tam nic zajímavého, teda až na skla peřin a vinný sklep. *Pousměje se.* Občas se nějaká ta flaška ztratí. *Pozasměje se. Nikdo si toho nevšimnul a nemohl tvrdit že si nikdy neupil něco z flašky, kterou tam někdo nechal rozdělanou.* O tomhle bohužel nikdo z nás nerozhoduje. *Nikdy nelitoval lidí které zabil, většinou to bylo prostě v rámci strategie útok - obrana. Hlavní se přeci přežít a nějak ublížit monarchii.* V paláci se baví každý ovšem. Ne všechno je pravda. *Tohle prostě nebyla záležitost strážců, ačkoliv se do toho rádi montovali.* Těžko říct. Nebudou přeci chodit s nápisem na čele jsem rebel. *Zazubí se.* A každý nějakého někdy jistě potkal. *Strategické lhaní mu nedělalo problém. Vlastně lhal jenom o tom že neví nic o rebelech. Všechno ostatní byla pravda.* Každá země má nepřátele uvnitř, akorát v Illéi to způsobuje větší rozruch. *Většina zemí byly monarchie, ale Illéa měla kasty a tím se lišila.* Ale zatím nemají žádnou moc.

Někdy se do toho tvýho oblíbenýho skladu peřin budu muset jít podívat. *Uchechtne se.* Divila bych se spíš, kdyby se žádná nikdy neztratila. Tohle budou nejspíš nutný ztráty. *Zkonstatuje pobaveně. Vážně pochybuje, že by se někdy docílilo toho, aby si nikdo žádnou láhev "nevypůjčil".* No právě. Nikdo. Ani rebelové. Ale ti si hrají na bohy a určují si, kdo umře. Přitom nejsou nic víc, než my. Spíš naopak díky tomu, co dělají. *Zamračí se nad tím, protože jí to přijde jako vrchol nespravedlnosti a to o ní něco díky otci ví.* Ne, to asi ne. Myslela jsem třeba, jestli se nějakýho nepodařilo zadržet. *Vysvětlí s menším pousmáním.* Ne, to nemají. Máš pravdu. *Uzná a z kapsy vyndá telefon, který jí vibruje pod palbou zpráv od otce.* Na rozdíl od mýho táty.... *Zamumlá potichu.* Je teď na dva dny pryč, ale dal mi spoustu práce. Měla bych jít, abych to stihla. Ale děkuju moc za vyslechnutí a zvednutí nálady. *Usměje se na něj a ještě ho rychle políbí na tvář, než se zvedne a opráší si zadek.* Měj se a ať ti směny rychle ubíhají. *Popřeje mu ještě s upřímností v očích i tónu hlasu a pak se rychlým krokem vydá zpátky do paláce.*

*Sklad peřin byla prostě super místnost na hlídání. Nehledně na to že se tam hezky odpočívalo.* Hold musíš s tím počítat v takhle velkém paláci, kde nikdo neuhlídá zmizené flašky. *Pozasměje se.* Víno sice moc nepiju, ale tady mají dobré. *Nedělal že si nikdy neupil z nějaké rozdělané flašky, nebo si jednu nevypůjčil.* Zřejmě to takhle neberou. *Pokrčí rameny.* Dívají se na to jinak než my ostatní, ale jak to netuším. *Vlastně přesně tušil, ale on si nikdy nehrál na boha jako rebel a věděl za co bojuje.* Moc se to nedaří v poslední době, ale snad se to zlomí. *Pousměje se . Už jenom to že si tu bezstarostně procházel nějakou dobu bylo důkazem toho že palác nevěděl zdaleka všechno.* Tak s prací ti asi nepomůžu, papíry jsem nikdy nedělal. *Pousměje se.* Nemáš za co. *Pousměje se. Taky jí opětuje polibek na tvář.* Tobě ať rychle uteče práce. *Pousměje se a chvíli ještě zůstane v uličkách než začne další směna.*

*Včera se trochu pohádala s Aaronem a moc ji to mrzí. Ráno upekla sušenky, na které měla chuť a po komorné mu je poslala, aby si ho udobřila, ale pořád se neozval. Aby přišla na jiné myšlenky, rozhodla se jít projít. Sice jen po uličkách, takže je prakticky pořád uvnitř a nejde nikam ven, ale to přece nevadí. Má s sebou ještě menší talířek, kde je zbytek sušenek. Na sobě má světle modré šaty, což je asi nejpohodlnější oblečení, které může teď nosit. Je už dost teplo, takže jí v nich není zima a přijdou jí lepší než i těhotenské legíny. Na nohou nemá lodičky a jen baleríny, v té stejné barvě. Líčení i nehty jsou ve stříbrné barvě a co se týče šperků, má malé náušnice a to je vše. Vlasy si nechala jen tak volně. Užívá si poslední jakž takž klidné a normální dny, než přijedou dívky do bratrovi Selekce. Vlastně se na ně i těší a doufá, že si Aaron najde lásku a bude šťastný, ale taky se trochu bojí. Rebelové budou aktivnější a ona nechce, aby se nikomu z jejích blízkých něco stalo.*

*Do Illey přijel teprve dneska. Nechtělo se mu sem hned před čtrnácti dny, kdy sem přijížděla většina lidí, protože předpokládal, že tu bude hrozný rozruch. Ten sice panuje pořád, ale i tak sem dnes přijel jako jediný a tím pádem dostal daleko více pozornosti. Taky už je tu jeho sestra, která se tu aspoň zabydlela sama a našla si vlastní zábavu a nebude tolik otravovat jeho. Nepotřebuje ocásek v podobě mladší otravné fůrie, která se snaží hrát si na hroznou drsňačku. Zaúkoloval komorné, kam chce co z kufrů uložit a hned poté si na chodbě odchytil nějakou jinou. Přece nebude zdržovat ty své od práce. Tuhle může klidně sbalit, a taky, že se mu to povede do minuty, a užít si s ní trochu legrace.* Ber to jako dárek na přivítanou. Přece nechceš, abych se urazil. *Zašeptá jí svůdně do ucha, když komorná chvíli váhá. Po pár vteřin už ochutnává její rty a nechává se vést na místo, které ona označila jako soukromí. Zatímco ona je ale naprosto hotová z polibku a nevnímá nic jiného, on se zvládne rozhlédnout po okolí a všimnout si nějaké holky. Co víc, dle obličeje pozná svou snoubenku. Narovná se do plné výšky, takže komorná už nedosáhne na jeho rty a zmateně na něj kouká.* Sorry, zlato. Zkus se nejdřív naučit líbat, jinak si tě do postele nevezme nikdo. *Komorná zaskočeně a celá rudá odejde a on přesune více pozornosti na snoubenku, u které si všimne jejího břicha.* To.... To je vtip, že jo? *Uchechtne se nevěřícně a nadzvedne obočí. Prstem ve vzduchu opíše její břicho, aspoň tak, jak ho ze svého úhlu vidí a udělá k ní jeden krok, aby byli trochu blíže k sobě.* Takže já si mam navézt nějakou rozmazlenou princezničku domů, vzít si jí a ještě k tomu se starat o nějakýho parchatnta, protože ty dáš každýmu a nedokážeš si u toho vzpomenout na ochranu? *Nakrčí obočí. Tohle se mu nelíbí. Ani trochu.*

*Prochází se jen tak v uličkách paláce a snaží se přemýšlet nad čímkoliv jiným, než jen nad hádkou která proběhla včera. Ji už její emoce taky štvou, je to u ní jako na horské dráze. Sice svpu dceru milujeme, ale už aby byla venku. */A teď se chci zbavit mé holčičky? Jsem hrozná osoba a budu ještě horší matka. /*Skoro se znovu rozbrečí, naštěstí to tedy ovládne, jinak by situace, která nastane byla ještě více nejpříjemnější. To, že se tu někdo líba není žádná novinka, stává se tu pořád, že člověk narazí na roz rozvášněnou dvojici, pro kterou je komnata moc daleko a nevydrží čekat. Co ji zaráží je, že v obličeji toho chlapa pozná svého snoubenci. Doufala, že by mohl být milý a mohli se třeba aapon přátelit, pokud by se z toho nestalo něco více. Ale to, ze ho přistihne jak jí prakticky podvádí hned co sem přijel? Milé shledání vážně. Pohledné na tu dívku, která se moudře rychle vypaří. Podívá se na své břicho, na které položí ruku a pohladí ho. Překvapuje ji, že on je z toho překvapený. *Myslela jsem, že to víš. Bylo mu řečeno, že Španělsko je s mým stavem obeznámeno a přesto zasnoubení nechtěli zrušit. *Pokrčí rameny. * Rozmazlená nejsem a ty ani nemáš proč mě tak nazývat. Neznáš mě. *Lehce se zamrači. * Nedával každému.. *Tohle ji zasáhne asi nejvíce. I přes ti, ho ale zkusí omluvit tím, že to přece nevěděl a její stav je pro něj očividně novinkou. * Byla bych ráda, kdybys mou dceru nenazýval parchantem.. Vím a chápu, že se ti to nelíbí, ale tohle je hnusný. A starat se o ní nebudeš muset, zvládnu to sama. *Když se chová takhle, nedovolí mu si ji ani pochovat. *

*Nadzvedne obočí, když slyší, že o tom Španělsko ví. Musí zatnout zuby, protože je jasné, že jeho rodiče měli nejspíše pocit, že pro něj takhle přichystají alespoň překvápko. Úplně vidí mámu, jak je z toho nadšená, protože tady prakticky otěhotněla s ním.* No, tak to nevím. Očividně jsou obeznámeni všichni kromě mě.. *Ucedí podrážděně.* Ne, ale znám plno jiných holek, jako jsi ty. Neumíte vyrůst v paláci, aniž byste si mysleli, že dostanete všechno, co se vám zachce. *Pokrčí rameny. Takhle vidí i svojí mámu a sestru, ne jenom Daphne, takže by tím nemusela být tak dotčená, polichocená, uražená, nebo jak se to teď vůbec cítí. Emocím ženských nikdy nerozuměl a vzhledem k jejímu stavu, tak je už naprosto mimo.* Ne? Tak jak jsi k tomu přišla? *Opáčí a založí si ruce na hrudi. Ještě povytáhne obočí ve zvědavém gestu a je opravdu zvědavý na její odpověď.* A co je jinýho? Takhle se nazývají všichni nemanželští v královských rodinách. Buď parchant nebo fracek, vyber si sama. Neměla bys na to už být zvyklá? Nebo tady na to všichni lidi reagují nadšeně? *Lidi z médií umí být pěkní šmejdi a překvapuje ho, jestli takhle nikdo ještě její dítě nenazval.* Ale co jsem slyšel, tak u vás v rodině je běžný mít nemanželský fracky, co? *Slyšel o několika princích, kteří jsou nemanželští. Nechápe, že mají nárok na titul a královskou kasu. To dítě jeho snoubenky ve Španělsku rozhodně mít nebude. Opře se o zídku, která je za ním. Jenom doufá, že to není z materiálu, který by mu nějak zašpinil nebo zničil černé úzké kalhoty, které na sobě má. K tomu má ještě bílou košili, u které má rozepnutých pár horních knoflíčků, takže je díky tomu vidět část jeho vypracované hrudi a tetování na rameni. Sáhne si do kapsy u kalhot, ze které vytáhne jeden doutník a hned si ho zapálí.*

Měli ti to říct, je mi to líto. Chápu, že je to šok.. *Povzdechne si. Proč mu to sakra neřekli? Jo, vidí že nereaguje moc nadšeně, ale to se jim vážně zdálo lepší nechat to na ní? Těhotný ženský, která by se neměla moc stresovat? Sice se ho zatím snaží všemožně omlouvat, jinému člověku, který by nebyl tak naivní a milá jako ona by hnedka došlo, že Emmett nebude nejmilejší člověk pod Sluncem.*Všechny nejsme stejné. Já nemusím mít všechno a ani nechci všechno, co si zamanu. Možná jsem princezna, ale nejsem rozmazlená, mám čtyři starší sourozence a díky nim jsem se naučila s ostatními taky dělat a to, že věci nejsou to nejdůležitější. *Než nějaké drahé šperky, na které si očividně myslí, že letí hlavně a luxus, ona teda nehledí. A nelíbí se jí, že ji hned tak škatulkuje. Polkne a uhne pohledem.* Ať řeknu cokoliv, pochybuji, že mi budeš věřit a taky to, že to tvůj názor na mé dítě nějak změní. *Nebude mu tu vykládat, co se jí stalo, vždyť o tom ani neví její rodina. * Lidi na to reagovali různě, ale nikdo ji ještě nenazval parchantem a nebo frackem. Klidně urážej teda mě, ale ona za nic nemůže, takže ji nech být. * Svou dceru miluje nadevšechno a nechce, aby jí říkal takhle. Ví, že se těm názvům a označením nikdy nevyhne, ale když to říká média a někdo, kdo bude ženatý s její mámou jsou dvě věci. Nechce, aby malá vyrůstala v takovém prostředí, kde jí někdo tak k ní blízký nazývá parchantem.* Nemanželských dětí tu už několik bylo, ale řekla bych, že je to snad v každé rodině. Kdo ví, který princ si v noci v baru s někým neužil a ta holka byla tak opilá, aniž by si to pamatovala a otěhotněla. *Pokrčí rameny. To, že ty děti nejsou známé neznamená, že žádné neexistují. Trochu od něj odstoupí, když vytáhne doutník a posadí se na lavičku.* Co to máš za tetování? *Všimla si ho jen koutkem oka a zajímá ji, co představuje. Nikdy si moc neprohlížela jeho fotky, jen obličej, aby ho poznala, fotky, kde je bez trička, aby to mohla omrknout nehledala. Taky doufá, že by tímhle mohla začít nějakou normálnější konverzaci.*

Co jinýho jsem taky mohl od našich čekat.. *Zamumlá si spíše sám pro sebe než pro ni a její litování ignoruje. Nepotřebuje to, popere se s tím sám. A to tak, že si to vybije na ní. Její smůla, taky mohla být té lásky a třeba napsat zprávu nebo dopis přímo jemu jako jejímu snoubenci a neřešit to tak oficiálně, že se to k němu ani nedostalo. V jeho pohledu za to v první řadě může ona, pak jeho rodiče. A pak celej podělanej vesmír.* A co je nejdůležitější? Rodina? Větší klišé už snad ani neexistuje. Možná kromě happy endů. *Převrátí otráveně očima. Jeho pohled nezmění. Nezměnilo ho sto holek, co měl v posteli, nezmění to ani jedna s břichem, že sotva projde dveřma, to ani náhodou.* Nechceš abych si to domýšlel, tak mi to vysvětli a nebo nenamítej nic oproti závěrům, které jsem si udělal, když jsem neměl jinou možnost. *Pokrčí rameny, když mu nechce říct, jak otěhotněla. Přijde mu to prosté. Buď ať mu řekne pravdu, nehrotí to a nebude muset poslouchat jeho domněnky o tom, že je děvka a nebo ať mu to klidně neříká, ale nesmí se ohrazovat proti tomu, že si to domyslí sám.* Teoreticky je to výkonná spermie, co tě připravila o svobodu, zbytek logického myšlení a ... celkem ucházející tělo. Řekl bych, že jste na vině obě. *Poinformuje jí o svém pohledu.* To nemění nic na tom, že ty děcka jsou frackové. *Opáčí s ledovým klidem v hlase i v očích. Zapálí si doutník a uchechtne se, když vidí jak ustoupila. Schválně tím pádem vyfoukne kouř směrem k ní. Koleduje si o to.* Tetování. *Cukne rameny po její otázce. Nakonec si shrne košili o něco víc na stranu, aby bylo vidět celé.* Pár klikiháků. Nechápu, že jste z toho vy ženský tak hotový.. *Nebude jí říkat, jaký má význam, neřekl to nikomu a rozhodně to nebude říkat jí.*

*Je jí líto, že je to pro něj teď takový šok, rodiče mu t měli říct a nenechávat to na ní, ale taky to pořádně není důvod, proč se chovat takhle. Ale nebude ho přece soudit podle jejich prvního setkání, kdy je z toho vedle. Teda pokusí se z toho nedělat nějaké extra závěry. Už tak má problém s tím, aby na něj moc nevyjížděla a musí kontrolovat hlavně tyhle svoje emoce způsobené těhotenstvím.* Jo, přesně to je nejdůležitější a ty by sis měl promyslet jakou odpověď bys chtěl slyšet. Kdybych neargumentoval a řekla, že mi nejvíce záleží na luxusu a bohatství, což je pitomost, měl bys mě za rozmazlenou princeznu a když řeknu tohle, řekneš, že je to klišé. Co je teda podle tebe to nejdůležitější? Zatím teda z nás dvou působíš jako rozmazlený fracek spíše ty. *Jo, tohle jí trochu ujelo, ale začíná jí štvát.*Dobře dělej si jakékoliv závěry chceš, měj mě klidně za děvku, pokud chceš, ale pravdu ti nikdy neřeknu. *Bála se s ní svěřit vlastní rodině a stěží si bude vylívat srdce chlapovi, který v ní vidí jen rozmazlenou princeznu, která da každýmu na potkání a je hloupá.* Nepřipravila mě o zbytek logického myšlení, to mám v pořádku. Svobodu mi taky nevzala, protože člověku nemůžeš vzít, co nikdy ani neměl. A dobrou postavu získám zpět. *Nepřibrala zase tolik, aby se to nedalo napravit. Navíc ráda cvičí, takže bude za chvilku fit. Zatne zuby, aby na něj nezakřičela. Výmluva toho, že je jen unavený z cesty a překvapený tímhle zjištěním přestává být dost. Odstoupí od něj, protože nepotřebuje ten smrad z kouře čichat přímo a trochu se zakucká, když to na ni foukne. Prakticky hned potom, co si sedne se zase zvedne a jeho odpověď na tetování ani nevnímá.* Mám dost. Nebudu tay s někým, kdo se chová tak jako ty. Klidně si teď o mě myli, že jsem lehce zranitelná, rozmazlená nebo já už akt nevím, ale nemám zapotřebí poslouchat tvoje věčné urážky a snášet tyhle tvoje naschvály. Ráda si s tebou popovídám znovu, až se uklidníš. *Zamračí se na něj, otočí se a vydá se pryč. Snese hodně, ale tohle chování si líbit nenechá, zvlášť, když se snažila být milá.*

*Pobaveně se usměje, když se začne vztekat a vystrkovat drápky. Přesně na to čekal.* Třeba jsem. *Pokrčí rameny. On si z toho nic nedělá. Narodil se do luxusu, je slavný, mocný a bohatý. Proč by měl žít, jako kdyby tohle neexistovalo a nevyužívat toho? Bylo by to plýtvání a kravina. Nerozhodí ho jen tak a už vůbec neurazí.* Nejdůležitější jsem já. Pro tebe bys měla být nejdůležitější ty. Protože ve výsledku jsme všichni sami. Každej jede sám za sebe. Co si neuděláš, to nemáš. *Podělí se s ní projednou o svůj názor na něco.* Nojo, nemůže tě připravit o něco, co nemáš. Tim pádem padá i ta logika. *Usměje se na ní sladce. Tohle si vážně užívá.* Čeho se tak bojíš? Tak tě někdo vojel a tys mu dala no? Co je na tom? Děje se to furt, zas tak speciální nejsi. *Převrátí očima, protože v jeho pohledu ze sebe dělá akorát tak chudinku a zbytečný drámo. Stáhne obočí, když se chystá odejít a natáhne se, aby jí chytil za ruku a zastavil. Otočí si jí čelem k sobě a skloní se, aby měl oči blíž k těm jejím.* Já jsem tady ten, kdo rozhoduje, když jsme skončili. Už nikdy se neopovažuj otočit se ke mě zády. Jsem tvůj snoubenec a budu tvůj král. Jsi mi podřízená. Rozumíme si? *Sjede jí pohrdavým pohledem.* A zvykej si, že spolu budeme trávit dost času, zlatíčko. *Vydechne na ní zbytek kouře, který mu zůstal v plicích a puse, než jí pustí.* Teď můžeš jít. *Usměje se na ní sladce a znovu se opře o zídku, aby dokouřil zbytek doutníku.*

V tomhle s tebou nesouhlasím. Hádám, že to je ale každýho názor. *Pokrčí rameny. Každý to bere jinak, což je v pořádku, přece každý může mít svůj názor. K tomu, o co ji dítě připravilo nebo ne se už nevyjadřuje. Spíše se snaží zakecat to, jak k němu přišla. * Jenže já mu nedala dobrovolně. *Zavrčí. V tu chvíli si ani neuvědomuje, co mu vlastně vyslepičila. Stěží polkne a odvrátí pohled.*/Ten je tak blbej, že by mu to dojít nemuselo./*Teda doufá v to. Nerada by, aby to všem vyslepičil a oni se na ni pak divně dívali a stejně tak i na její dítě. Pak by jim to musela vysvětlit a oni by věděli, že je to dítě rebela, jejich nepřítele. Jak by se k němu chovali? Bojí se, že stejně jako Emmett. Nebude poslouchat jeho urážky, takže se otočí a chce se vydat pryč, ale když ji chytí za ruku a otočí jí čelem k sobě, musí se zastavit. Chce se mu vytrhnout, ale drží jí moc pevně.* Ne. Nejsem žádná tvoje podřízená a ani nebudu. A udělám cokoliv pro to, abychom se ani nevzali. *Když se takhle chová při jejich prvním setkání, jaké to s ním musí být za zavřenými dveřmi? Nějak to vyřeší, musí to nějak vyřešit. Nechce žít v tomhle a už vůbec ne, aby v tom žila její dcera. Nakrčí nos, když na ni vydechne zbytek kouře.* Já tě nebudu na slovo poslouchat, to si nemysli ani na vteřinu. /A pokud chceš hrát hru, kdo je tu důležitější.. V Illey jsem to já./*Sice nasadila statečnou masku, ale jakmile odejde do komnaty, celá rozklepaná se posadí na postel. Nejraději by se hned rozeběhla za rodiči, ale ti mají dost vlastních starostí. Máma je těhotná, takže táta si vzal její práci, stejně jako její sourozenci.. S Maxwellem se nebaví, Aaron bude mít Selekci.. Na koho se má teď obrátit? Má pocit, jako by je všechny jen obtěžovala a přidělávala jim práci a stejně tak starosti.*