Uličky paláce

*Do Illey dorazila teprve nedávno. Upřímně...moc se jí z toho letadla nechtělo a nemělo to nic společného s tím, že tady má poznat svého snoubence a pobýt tady několik měsíců. Díky několika dnům bez jídla se jí prakticky pořád motá hlava a ujít kousek po svých je pro ní skoro nadlidský úkol. Nakonec se ale přeci jen dostala do auta a to jí odvezlo na nádvoří paláce. U sebe si nechala batoh, kde má všechny své deníky a další pro ní dost důležité věci, které služebnictvu nesvěřila. Na sobě má volné džíny a oversize mikinu, která maskuje, jak je hubená. Na Illeu se těšila jenom z toho důvodu, že tu nebude pod dohledem rodičů. Propadlé tváře maskuje rozpuštěnými vlasy, ale ty nejsou momentálně tak husté jako předtím, než začala trpět anorexií. Když prochází uličkami paláce, prakticky už přes černo před očima nevidí a má pocit, že brzo omdlí, což dokazuje bílá barva v jejím obličeji. Jakmile objeví nějaký výklenek, zapadne do něj a posadí se. Kolena si přitáhne k bradě a snaží se nějak uklidnit, aby byla schopná dojít do své komnaty. Když už začne normálně vnímat, ještě chvíli zůstane sedět a najednou se kousek od ní objeví mužská postava. Přes tmu mu nevidí moc do obličeje, takže ho nepozná.* Šťastnej novej rok. *Houkne na něj, aby se neřeklo, že je nevychovaná.*

*poté, co přijede, stráví pá minut se svou sestrou, ale pak se vydá prozkoumat palác. S sebou si vzal samozřejmě flašku whiskey a nějaké cigarety, protože bez toho neudělá snad krok. Kort v takový náladě. Zastaví se až v nějakém výklenku, který mu připadá dost klidný a opře se o zábradlí. Nijak nevnímá přítomnost a myslí jenom na to, jak začíná alkohol a cigarety působit a taky na to, jak se z této noční můry vymotat. Ani si nevšimne, že tu není sám. Teprve až když uslyší nějaký hlas, otočí hlavu tím směrem. Má ale pocit, že má asi halucinace, protože nikoho nevidí. Až když zaostří, všimne si nějaké miniaturní postavy, která mu ani nepřipadá skutečná.* Jsi duch? *zeptá se a potáhne z cigarety. Chvíli přemýšlí, jestli už je opravdu tak mimo, nebo tam někdo je.* Šťastný nový rok. *řekne, protože mu zbyla i poslední kapka vychování.* Teda.. pokud se duchům přeje Šťastný nový rok. *neodolá popíchnutí a ušklíbne se.*

*I přesto, že nemá žádnou energii, tak se jí podaří po jeho otázce uchechtnout.* Jasně, přišla jsem tě sem vystrašit až k smrti. *Pronese ironicky a u toho se pobaveně usměje.* No jasně. Jednou mi ho popřála i Kleopatra. Jsem hrozně starej duch. *Pokračuje dál ve své hře, na kterou jí sám přihrál jako na smeč.* A ty jsi kdo? Osamělý kazič zábavy? Antisociální rytíř? Nebo snad nějaký mrzutý princ? *Popíchne ho trochu.* Strašidlo určitě nebudeš, ty znám naprosto skvěle. *Zkonstatuje a u toho nakloní hlavu trochu na stranu a snaží se zahlédnout více z jeho tváře.*

*ani by si nevšiml dívky, která je kousek od něj. Až když na něj promluví, začne si jí všímat, ale připadá mu, jakoby tam ani nebyla.* To se ti nedaří. *oznámí jí narovinu a lehce se uchechtne. Když řekne, že je hrozně starej duch, přistoupí blíže, jakoby se potřeboval přesvědčit, jestli mluví pravdu nebo ne. Sice toho moc nevidí díky tomu, jak tam sedí schoulená a vlasy má ve tváři, ale sto letého ducha v ní nevidí.* Duchové vzhledově nestárnou? *zeptá se.* Jsem... *na chvilku zapřemýšlí* ... zábavný sociální veselý lamač dívčích srdcí, ale nesmí vypadat jako duchové, který mají přes tisíce let. *použije její přezdívky akorát v opačné slova smyslu.* Hodláš tam být zalezlá celý den? Víš co... jak na nový rok, tak po celý rok. To tam pak budeš zalezlá celý rok.

Nějak asi nemám svůj den. Jen počkej příště. *Uchechtne se a když se jí pak zeptá na stárnutí, potřese hlavou.* Kde by v tom pak byla ta zábava? Jak by asi vypadal tisíc let starej, kdyby stárnul? *Ušklíbne se a pak se pobaveně usměje, když jí odpoví úplným opakem.* Au, to bolelo. *Protočí očima s pobaveným úsměvem.* /Jako kdybych si potřebovala nechat zlomit od někoho dalšího srdce... A ještě s nim skončit v posteli...Nahá.. To tak../ *Ušklíbne se v duchu. Po jeho další otázce se nakonec zhluboka nadechne a nejdřív spustí nohy dolů na zem. Pak se na ně pomalu a opatrně postaví. I přitom se jí ale znova udělá krátce černo před očima. Na to je už ale dost zvyklá během posledních měsíců, takže jí to nerozhází a ona se na nohou udrží.* Spokojenej? *Nadzvedne nakonec obočí a přetáhne si rukávy mikiny přes prsty, protože jí je děsná zima a prsty má už doslova modré.*

Beztak nevyděsíš ani dvou leté děcko. *ušklíbne se a poté k ní přistoupí trochu blíž.* Hrozně. *pokrčí rameny.* Ještě že nestárnete. *uchechtne se. Pak použije opaky jejích přezdívek, které mu dala jako příklad.* Tak to se omlouvám. *řekne ironicky a vrhne na ní omluvný pohled, který ale logicky není vůbec skutečný a skrývá za ním ten posměšný. Pak se jí zeptá, jestli tam hodlá být zalezlá celej den, protože to by tam pak musela být zalezlá i celý rok. Povytáhne obočí, když se skutečně postaví.* Jo. Celkem. Ale pořád vypadáš jak duch. Můžou duchové omdlít? Omdlíš? Já nehodlám být zodpovědnej za tvý omdlení. *opravdu mu přijde, jak kdyby to s ní tady mělo seknout a trochu se nad tím zamračí. To je to poslední, co by teď chtěl řešit.* Má duch jméno?

K tomu nemáš důkaz a navíc mě neznáš, takže... *Pokrčí rameny. Nemá energii to nějak rozebírat a vymýšlet vtipnou odpověď na jeho slova.* Přesně tak. Zatimco ty budeš starej seschlej dědek, já budu pořád krásně mladá. *Zazubí se na něj a jeho omluvu pak odmávne rukou, protože její slova předtím byla ironická. Opravdu nepotřebuje, aby patřila mezi holky, kterým on hodlá zlomit srdce. Na to už toho prožila dost a jen tak nehodlá nechat někoho dalšího, aby jí ublížil. Nakonec se potom postaví po jeho slovech na nohy, které jsou rády, že jí nějakou chvíli unesou.* Neomdlím, klid. Jenom nemůžu dělat rychlý pohyby. To je únava po cestě. *Odmávne to nakonec rukou. Nedělá jí problém vymýšlet výmluvy ohledně jejího stavu a lhát všem okolo sebe.* Jsem Maddie. Má jméno i lamač srdcí? *Zajímá se.*

*po jejich slovech protočí očima a i když by to neuznal nahlas, na jejích slovech něco bude.* Já nebudu seschlej dědek. *zabručí a zamračí se, protože tahle představa se mu nelíbí. Použije stejný ironický tón jako před chvílí ona a omluví se jí, načež se napije z falšky. Když se postaví na nohy
, přijde mu snad ještě více bledá než předtím* A proč sis teda nešla lehnout, když jsi dojela tak hrozně unavená? *zeptá se, protože mu přijde dost nelogické chodit tady po paláci v takovém stavu.*/To i já jsem na tom líp s přemýšlením./ *když mu řekne poté své jméno, přijde mu povědomé, ale má zamlžený mozek alkoholem a cigaretou, takže to svede na to, že možná někdy s nějakou Maddie spal.* Nick. *také jí řekne své jméno. Tedy spíše přezdívku, kterou ho nazývají všichni.*

Ale jo, budeš. Budeš seschlej, vrásčitej, budou ti padat zuby, budeš šedivej a nebudeš si nic pamatovat. A nakonec umřeš. Takhle to normálně je. *Pokrčí rameny, protože tak to prostě je a i kdyby se snažil sebevíc, nic s tím neudělá. Pak se postaví na nohy a po jeho otázce, kterou z ní dělá naprostýho idiota protočí očima.* /Zkus si týden nejíst a uvidíme, idiote./ Protože se mi zamotala hlava a abych sebou nesekla, sedla jsem si tady. Proč tě to vůbec zajímá? *Nadzvedne obočí, protože on jí nepřijde jako zrovna typ člověka, který se bezištně stará o ostatní.* Těší mě. *Přikývne, když jí řekne jeho jméno a nakonec uzná, že stání už bylo dost a že zase hrozí, že by omdlela, takže si radši sedne zpátky a na chvíli zavře oči. U toho z ramene spustí svůj batoh na zem, protože to vypadá, že v blízký době odsud dál nepůjde.* /Proč tu musí být taková zima sakra?/ *Postěžuje si v duchu, když se začne třást zimou.*

*koukne na ní jako na nějakýho psychopata, když začne předpovídat budoucnost a mluvit o tom, jaký to bude až bude starej.* Fajn. *zamumlá a protočí očima. Začíná mu lézt na nervy. Úplně nepobírá to, proč si teda nešla lehnout, když je tak unavená, jka říká a vypadá ještě hůř. Přijde mu, jak kdyby nedokázala snad logicky myslet.* Ty by ses měla fakt vyspat. Očividně máš tu náladu, při který jsi schopná mě sežrat zaživa. *kriticky na ní koukne a svraští obočí. Na její "těší mě" jen kývne a nějak se nedonutí říct ta slova taky. Když vidí, jak se začne třást, povzdychne si.* Je ti zima? *zeptá se na tu nejvíce zbytečnou otázku a povytáhne jedno obočí.*

*Řekne mu, proč nedošla do komnaty a po jeho reakci protočí očima.* Sežrat tě rozhodně nehodlam. *Poznamená, protože už jenom při představě toho, že by měla něco sníst se jednoduše oklepe nechutí. Pak se posadí zpátky do výklenku a začne se třást zimou. To u ní není nic nového. I ve vytopené místnosti je schopná se klepat zimou. Teď se jednoduše schoulí do mikiny a snaží se udržet si co nejvíce tělesného tepla.* Jo. Ale to je mi skoro furt, budu v pohodě. *Odmávne to rovnou rukou a aby tělo aspoň trochu obalamutila, vytáhne z batohu flašku s obyčejnou vodou a pořádně se z ní napije. Sice jí je pak ještě větší zima, protože voda byla studená, ale aspoň zaplnila žaludek a nehrozí, že v blízkých minutách jí začne nahlas kručet v břiše.*

*když na něj vyjede a zeptá se ho, proč ho to zajímá, usoudí, že má ten typ nálady, při které jí nechce pokoušet. A nebo se tak chová vždycky. To je ta horší možnost.* Tak když ne sežrat, tak třeba zakopat. *pokrčí rameny. Všimne si, jak se klepe, a tak se zeptá, jestli je jí zima, i když odpověď je asi jasná.* Takže trpíš nějakou chronickou zimnicí. *usoudí, spíše pro sebe. Tahle holka mu přijde každou chvílí více divná.* Kdo teda vůbec jsi? Nějakej zahraniční host? Služebná? Dcera nějakýho diplomata nebo rádce? *zeptá se a potáhne z cigarety, kterou následně i típne, protože už ji celou vykouřil.*

Zakopání by možná nebylo tak špatný. *Uchechtne se.* Ale nejsem vrah a i kdybych byla, zrovna ty bys mi za to nestál. *Pokrčí rameny. Pak se zpátky posadí a schoulí se do co nejmenšího klubíčka, aby si udržela nějaké tělesné teplo a nezmrzla.* Dalo by se to tak říct. *Uzná nakonec trochu váhavě.* Zahraniční host. Jsem z Polska. *Odpoví mu potom, co do sebe nalije vodu, aby zaplnila žaludek a podívá se na něj.* A ty? *Zeptá se ho. Nějak jí to ze zkratky jeho jména pořád nedošlo. Po chvilce jí zkřehnou ruce tolik, že jí flaška s vodou vypadne z ruky.* Sakra. *Rychle se zvedne, aby jí chytla, než se někam odkutálí, ale u toho se jí znova zatmí před očima a hlava se jí zamotá více než normálně. Radši se rychle zachytí stěny, o kterou se opře a zhluboka se nadechne.* Vzchop se. *Zamumlá si potichu sama pro sebe a na flašku prakticky zapomene.*

*povytáhne obočí, když řekne, že teoreticky má pravdu v tom, že trpí chronickou zimnicí. Nikdy o tom neslyšel. Plácl první možnost, co ho napadla. Když pal řekne, že je z Polska, zamračí se, protože i tomu maličkému mozečku, co má, dojde, že má snoubenku z Polska.* Jak jako z Polska? *zajímá se.* Zahraniční host. Jsem z Austrálie. *odpoví jí stejným stylem jako ona jemu. Málem nadskočí leknutím, když jí vypadne flaška z ruky. Už jí ji chce podat, samozřejmě za něco, ale ona už vstane, načež vypadá, že to s ní zase sekne.* Fajn, ty fakt nejsi normální. *zabručí a natáhne se pro tu flašku.* Měla bys na ošetřovnu.

Jak asi? Prostě z Polska. Co na tom nechápeš? *Zamračí se a když pak zjistí, že on je z Austrálie, dojde mu, že se právě baví se svým snoubencem. Díky překvapení a promrzlým rukám jí vypadne flaška z ruky. Rychle se zvedne a zamotá se jí hlava, takže se prakticky přisaje na stěnu, aby sebou nesekla.* Já jsem normální! *Oboří se na něj nespokojeně a hlavou jí běží myšlenky týkající se toho, že má možná přeci jen pravdu a ona bude normálnější, až ještě o něco zhubne.* Ne! *Vytřeští oči strachem při představě toho, že by měla jít na ošetřovnu.* Ne, to ani náhodou. Zapomeň. Prostě se o mě nestarej. Jenom se potřebuju dostat do komnaty a budu v pohodě. *Vychrlí ze sebe rychle.* Ty...ty jsi Nickaise, že jo? Jsme zasnoubení. *Zeptá se ho, aby si tím byla na 100% jistá.*

Tak já nevím, třeba postavení nechápu, když jsi ho neřekla. *odfrkne si a protočí očima. Poté jí řekne, že je z Austrálie a už mu přijde trochu podezřelé, že ona je z Polska, prootže jeho snoubenka má být z Polska. Momentálně je ale dost mimo na tolik, aby to jen podezíral a nedošlo mu to. Když jí pak vypadne flaška z ruk, chce jí ji podat, ale mezitím spadne málem i ona.* Očividně ne. *stojí si tvrdohlavě za svým. Povytáhne obočí nad tím, jka hned zamítla ošetořovnu.* Jak se asi tak chceš do háje dostat do komnaty, když se ani neudržíš na nohou? *zeptá se trochu zoufale a prohrábne si vlasy.* Prostě si seber věci a já ně nějak odstrkám na ošetřovnu. *není moc normální, že by se o někoho takhle staral, ale nechce být zodpovědný za něčí smrt nebo cokoliv jinýho.* Do prdele. *uleví si, když se nějak dostanou k tomu, že jsou zasnoubení. Nezapomene se taky pořádně napí z flašky.* Ty jsi ta.. ehmm.. Madeline? Nebo to bylo Maria? *její jméno se pořádně nepamatuje, ale ví, že začínalo na M.* /Možná bych ji tady přeci jen mohl nechat./

Princezna. *Odpoví jednoslovně na jeho slova, když slyší, že nechápe její postavení. Když se pak chytí stěny, aby sebou nesekla, oboří se na něj, že je normální.* /Vždyt já vim. Prostě musim zhubnout a normální budu./ Ani mě neznáš. *Poznamená nakonec a poté rázně zamítne nápad ohledně ošetřovny.* Já se tam nějak dostanu. Nějak jo. *Ujistí ho, i když sama netuší, jak to udělá.* Ne, na ošetřovnu prostě nejdu. Nemůžu. Jestli mi chceš nějak pomoct, pomož mi do komnaty. A nebo si jdi po svých. *Zamračí se, protože ona na ošetřovnu prostě nemůže. Konečně se jí zase začala váha hýbat směrem dolů a tam by do ní narvaly hadičky a celý to zkazili.* Maddie. *Řekne mu svoje jméno, když ho sám očividně neví a pak usoudí, že přesun do sedu zvládne, takže se odlepí od stěny a posadí se zpátky do výklenku.* Nemáš toho alkoholu už dost? *Ušklíbne se, když vidí, že zase upil z flašky.*

Aha. *Hlesne téměř neslyšně a doufá, že to není Ta princezna. Pak už se málem Maddie skácí na zem, stejně jako její flaška před chvilkou. Řekne, že není normální a stojí si za svým, i když Maddie říká opak* to je pravda. Ale jsi dost.. průhledná.*pokrčí rameny, protože mu přijde vážně divná. A nemusí ji znát kdo ví jak dlouho, aby na to přišel.* Jak nějak? Odplazíš se po zemi? *ušklíbne se.* Fajn, víš kde ji máš?*zeptá se a sám se psychicky připravuje na to, že s ní dobrovolně stráví ještě nějaký ten čas. Poté zjistí, že to ona je vážně jeho snoubenka. Že by byl nadšený se rozhodně říct nedá.* /Skoro jsem to trefil./*pomyslí si, když mu řekne své jméno.* Ne. Nemáš toho vyzvídání už dost? *Oplatí ji otázku.* Co bude s tou komnatou? Půjdeš ty tam nebo očekáváš, že ona dojde sem?

Průhledná? *Uchechtne se trochu nechápavě, protože nepobírá, kde to vzal.* /Jasně...ono jsou totiž všechny ty tuky a špeky průhledný../ *Ušklíbne se v duchu.* Netušim. To nějak vyřešim potom. *Odbyde ho.* Jo, ve druhym patře, čtvrtý dveře nalevo. *Jako malá sem jezdila dost často, protože odsud pochází její máma. Vždycky měla stejnou komnatu a má jí připravenou i tentokrát.* Ani ne. Tys měl taky několik otázek, takže jsme si kvit. *Pokrčí rameny a ušklíbne se.* Vyháníš mě? *Uchechtne se a nakonec přeci jen popadne svůj batoh a hodí si ho na rameno. Pak pomalu dojde i pro láhev, kterou vezme. Postupuje hodně pomalu, aby se jí hlava nezamotala ještě víc.*

Jo. A asi i neslyšící, když se musíš zeptat na to, co jsem teď řekl. *nakloní hlavu mírně na strnu a na rtech mu hraje posměšný úsměv. Ušklíbne se, dkyž řekne, že "to nějak vyřeší potom", ale už to raději nijak nekomentuje.* Super, aspoň k něčemu možná budeš dobrá..*zamumlá si spíše pro sebe.* Tys jich měla víc. *odfrkne si naoko uraženě.* Ne, jen doufam, že nebudu zodpovědnej za to, až to s tebou sekne. A dělam všechno možný proto, abych za to zodpovědný nebyl. *vyvede ji z omylu. Trochu se mu uleví, když si konečně vezme ten svůj batoh a vydá se směrem k její komnatě. Sice jde jak šnek, ale hlavně že jde. S falškou v ruce se vydá za ní.* Takže.. jsme zasnoubení. Doufám, že nečekáš nějakou lásku nebo jinou nechutnou věc. /Ale když už jsme zasnoubení, tak nějaký rychlý hrátky na jednu noc by šly./

Já slyšim, spíš nemůžu uvěřit. To je jedno, neřeš to. *Zavrtí rovnou hlavou a když slyší jeho slova o tom, že aspoň k něčemu bude dobrá, nadzvedne obočí.* Ty umíš ale člověka potěšit. Nemam rovnou skočit ze střechy, když jsem podle tebe dobrá jenom v orientaci ke komnatě? *Protočí očima.* A ty se zas chováš jak malý děcko. *Opáčí po jeho odfrknutí. Nedokáže uvěřit tomu, že je někdo opravdu natolik schopný jí během krátké chvíle takhle vytočit.* Ty bys za nic zodpovědnej nebyl, takže se klidně můžeš přestat starat a vypnout svědomí. *Pokrčí jedním ramenem, ale pak si přeci jen vezme batoh a flašku a začne se loudat směrem dovnitř paláce.* Neboj se, stačil mi tvůj pozdrav, abych pochopila, že jsi zabedněnej blbec neschopnej lásky. Navíc já se o to ani neprosim, žádnou lásku nechci. *Uklidní ho rovnou odevzdaným hlasem a pak se dostane dovnitř paláce, kde je světlo, takže mu pořádně vidí do obličeje. Musí uznat, že nevypadá špatně.* /Na rozdíl ode mě./ *On teď má také dobrý výhled do jejího obličeje, ve kterém je bílá jak stěna, pod očima má velké kruhy a propadlé tváře. Taky může vidět i vychrtlé zápěstí a modré konečky prstů na ruce, kterou si přidržuje batoh, aby jí nesjel z ramene, zatímco se jí posunul rukáv mikiny, která jí je celá dost velká podobně jako džíny. Moc dlouho si ho ale každopádně neprohlíží, protože se jí roztřesou kolena a opět zatmí před očima.* Musim si sednout. *Zachytí se opět nejbližší stěny a zhluboka se nadechne.*

Ne, to zas nemusíš. *Rovnou ji zastaví, protože to je to poslední, co by teď potřeboval.* Aspoň dokážu stát na nohou. *vrátí jí útok a změří si jí pohledem. Teda.. aspoň to co díky tmě a tomu, jak tam sedí schovaná, vidí.* Jasně. Pak se to dozví tvý rodiče a budou mít jinej názor a vyhlásí nám válku.. *protočí očima. Poté se konečně odeberou do paláce, i když šnečím tempem. Snaží se ale klidnit tím, že si říká, že aspoň jde. To je pokrok.* Takže očividně nejsem sám zabedněnej blbec neschopný lásky. *ušklíbne se. Je rád, že to není ta bláznivá holka s růžovými brýlemi a romantickými přdstavami.* Ale aspoň na něčem se shodneme. *když vejdou do paláce, prohlédne si ji a musí se trochu zamračit. Tím, jka je bílá jako stěna, mu pořád připomíná ducha.*/Mohla by i za něco stát, kdyby měla trochu barvu a nebyla jen kost a kůže./*pomyslí si, protože si všimne jejího vychrtlého zápěstí. Když se zase zastaví, povzdychne si a promne si obličej-* Tohle bude dlouhá cesta. *zamumlá potichu pro sebe.* Chceš ten batoh vzít?

*Když jí vrátí útok, jenom se ušklíbne a protočí očima. Popravdě na to nemá prostě co říct.* O to se moc bát nemusíš. Na to si oba dva cení toho, že válku s nikym nevedeme. Navíc by na to neměli svědky. *Pokrčí rameny. Sama o svojí smrti přemýšlí dost často, takže jí nedělá problém začít hned vymýšlet různé argumenty a tak. Spolu s vyčerpáním díky nedostatku jídla a energie se samozřejmě pojí neschopnost těla vytvářet různé hormony, třeba i hormony štěstí. Proto jsou u anorektiček deprese tak běžné. Nakonec to ale víc nerozebírá a pomalu se vydá do paláce.* Neříkám, že nejsem schopná lásky. Jsem jí schopná, ale mam svoje důvody, proč jí nechci už zažít. *Poupraví jeho tvrzení, narážejíc tak na svůj dřívější vztah, který jí právě do anorexie dostal, aniž by si to vůbec uvědomovala. V paláci se musí opět zastavit a po jeho poznámkách protočí očima.* Nemusíš jít se mnou. *Připomene mu. Nakonec mu ale odevzdaně předá batoh, protože jí přijde, že váží asi tak tuku a znovu se pomalu rozejde směrem ke schodům, u kterých se musí pevně chytit zábradlí, když začne zdolávat schody.* Hlavně bacha na ten batoh. *Upozorní ho ještě, protože v něm jsou věci, bez kterých by se jednoduše neobešla.*

Jednoho svědka bychom měli. A díky němu i plno dalších. *kývne hlavou k jedné s bezpečnostních kamer kousek od nich. Záznam by sledovali určitě dva lidi a i kdyby byla bez zvuku, odezírat ze rtů není tak těžké.* Aha, takže jsi se zamilovala, ale on ti zlomil srdce a teď trpíš depresemi jako z nějakýho přehnanýho filmu? /Čím jsem si tohle zasloužil?/*povzdychne si, když musí zastavit a zamumlá si něco v tom smyslu, že to bude ještě dlouhá cesta.* Ještě jsi nepochopila, že jsem tvrdohlavej a jak už jsem řekl tak pětkrát, nehodlám být zodpovědnej za to, že s tebou sekne? *zeptá se jí s náznakem zoufalství v hlase, protože má pocit, že ho z týhle holky brzo klepne.Pak jí vezme tedy batoh a vydá se zase stejným pomalým tempem za ní.* Neboooj, já dávám bacha. *řekne a aby svá slova potvrdil, natáhne ruku s batohem přes zábradlí, přičemž mu pobaveně zajiskří v očích. S tím batohem ale nic neudělá, jen ho tak nechá viset, zatimco se za ní plahočí. Pořád si totiž stojí za tím, že by ho klidně zakopala, kdyby ho upustil.*

*Přesměruje pohled ke kamerám a nechápavě nadzvedne obočí. Nikdy si jich tady nevšimla.* Hmm. *Zamručí jenom neurčitě a pak opraví jeho tvrzení ohledně neschopnosti lásky. Po jeho dalších slovech stiskne pevně zuby a podívá se na něj dost naštvaným pohledem.* Nevíš o mě vůbec nic. Já neshazuju tvoje problémy, ty neshazuj moje. Natož když o nich nevíš ani hovno. *Zavrčí na něj, protože jeho idiotskej popis, kterým z ní udělal akorát tak někoho, kdo si hraje na chudinku jí rozhodně nijak nepomohl. Spíše naopak.* Stejně jako ty jsi nepochopil, že jsem tvrdohlavá taky a že vim, že nesekne. Tohle už mam v malíku. *Ujistí ho trochu otráveně a nakonec mu předá batoh. Řekne mu, aby na něj dával pozor, protože jsou v něm její deníky a další věci, které jsou pro ní životně důležitý. Když pak uvidí, jak natáhne ruku přes zábradlí, oči se jí rozšíří strach.* Nech toho. Prosím. Já si nedělam srandu. Prostě přestaň. Hlavně ho nepouštěj. Moc prosím. *Vychrlí ze sebe rychle a vyděšeně sleduje batoh vznášející se nad volným prostorem.* Radši mi ho zase zpátky dej. *Natáhne k němu ruku ona a pohledem ho prosí, aby si z ní nedělal dobrý den a prostě jí nechal na pokoji s jejím batohem.*