Uličky paláce

*Dojde do palácových uliček, kam chodí, když už chce Doris ven, protože tam ještě nikdy na nikoho nenarazila a jakmile tam je, posadí se v jednom výklenku na lavičku a přitáhne si kolena k bradě. U toho pozoruje opičku, která je nadšená stěnou před ní, ale myšlenkama je někde úplně jinde. Konkrétně u Eathena, který momentálně leží na ošetřovně a dost možná už ho nikdy neuvidí, pokud se nenajde brzo lék. Vzpomíná na to, jak se s ním seznámila a jak se spolu pak potkali na pláži, v zábavním parku, nebo třeba u majáku. Ze zamyšlení jí probudí až když vedle sebe uslyší hvízdnutí. Trhne sebou a málem z lavičky spadne, jak se lekne. Vydechne, když zjistí, že je to Romeo, ale i tak není moc nadšená, protože chtěla být sama.* Eathen se nakazil tím virem. *Odpoví mu potichu a zase se schoulí do menší kuličky tím, že si k bradě přitáhne kolena.* Nechce, abych za nim šla. *Dodá potom ještě a snaží se přemoct slzy, které jí vhání do očí to, že to řekla nahlas. Najednou je to totiž daleko skutečnější.*

*Nejradši by šel do ghetta, teď tam nikdo nebude a byl by tam klid, ale zase ten klid by ho nejspíše děsil. Takže se musí spokojit s nějakými místem tady v paláci jako jsou třeba uličky. Překvapí ho, když v uličkách uvidí svou sestru, která nevypadá, že by měla dobrou náladu, takže si sedne vedle ní. Omluvně se na ni pousměje, když vidí že se lekla, ale hned to zase vystřídá starostlivý pohled. Když zjistí, co je důvodem toho, že je jeho sestra smutná, polkne a hned si ji přitáhne k sobě blíž a obejme ji.* To mi je líto, Eris. *Po dalších jejích slovech si potichu povzdechne a poodtáhne se.* Nechce, aby ses taky nakazila. Nebo taky nechce, aby sis dělala starosti ještě více. Ale neboj, určitě bude v pořádku. Najdou ten lék a vyléčí ho a bude to v pohodě. *Pousměje se na ni a pak aby řeč odvedl jinam a přinutil ji i myslet na něco jiného, pohled zabodne na opičku u zdi a pobaveně povytáhne obočí.* Ta jim ty základy paláce tady pomalu ale jistě rozloží. *Uchechtne se a pobaveně zavrtí hlavou.*

*Chvíli má pocit, že potom, jak se lekla, jí už nenaskočí srdce a ona tady pomalu ale jistě umře. Tedy... podle toho, jak dlouhá taková smrt vůbec je. Pak se jí ale podaří svůj dech zklidnit a slyší, jak se jí zpomaluje i tlukot srdce na normální rychlost, takže smrt jí asi ještě nečeká. Řekne Romeo, co se děje a když jí obejme, přitiskne se k němu co nejblíž a už se jí nepodaří slzy zadržovat, takže jich pár steče na její tváře.* Jenže já se o něj bojim. Plno lidí uvádí do umělýho spánku. Už ho nemusim nikdy vidět. *Neudrží jeden vzlyk a pak si začne hřbetem ruky stírat slzy z tváří a přesměruje pohled na svého mazlíčka. I přes slzy se potichu uchechtne.* Jo, až odsud zmizíme, palác jim spadne. *Odpoví mu o něco pobavenějším hlasem.*

*Hvízdne, aby upoutal pozornost svého orla, Wildera a ne aby polekal svou sestru, takže se na ni omluvně pousměje. Stále se ale tváři starostluvě i potom co se dozví, co ji trapí. Potichu si povzdechne a pak ji obejme a pohladí ji po zádech.* Uvidíš ho. Dostane se z toho a pak s ním zase budeš a budeš ho normálně vídat. *Pousměje se na ni, ale i tak sám svým slovům úplně nevěří. Taky se každý den bojí o svou rodinu, o Kath, protože neví co by dělal, kdyby se někdo z nich nakazil.* Do teď by mě zajímalo, jestli si vůbec všimli, že jim tam chybí jedna opice. Jestli ne, třeba ti jednou poridimu další opici, třeba k narozeninám. *Rozcuchá ji vlasy, přičemž mu pohled padne na její černé oblečení a neubrání se přetočením očím.* Že já vůbec doufám, že by sis jendou vzala něco barevného? *Povzdechne si, ale na tváři mu hraje menší pobavený úsměv.*

*Přitiskne se k němu co nejblíž, když jí obejme a pak si povzdychne.* To ale neni jistý. *Namítne šeptem a pak si setře slzy z tváří a podívá se na svou opičku.* Ty to nevíš? Vyhlásili po ní pátrání. *Informuje ho pobaveně.* Naštěstí měli ve výběhu nějakou díru nebo co, takže nehledají zloděje, ale opici, co se vydala na výlet. *Pokrčí jedním ramenem.* Fakt? *Objeví se jí v očích náznak nadšení, když slyší, že by mohla dostat ještě jednu opici k narozeninám. Pak nespokojeně zamručí, když jí rozcuchá vlasy a upraví si je.* Notaaak. *Zaúpí a pak protočí očima.* Na prvnim plese, kam jsem šla s Eathenem jsem měla modrorůžový třpytivý šaty. To byl ten galaxy ples. *Oznámí mu.* Tys tam jenom nebyl. *Pokrčí rameny, protože ona si barevné oblečení pro tento rok odškrtla.*

Je to jistý. Určitě něco vysmlí a všechny zachrání. Teď nesíš mslet na ty špatný věci, jasný? *Povytáhne obočí a zase si ji přelétne pohledem. Starostlivý pohled se mu ale zění v překvapený a zároveň pobavený.* Hele, nemůžu vědět vše. ám jin starosti, než zjišťovat nějaký informace. *Uchechtne se a pak zavrtí hlavou.* A ten výlet končil v ghettu, kde si udělala nový domov. *Poví pobaveně, přičež střelí po opičce pohledem a pohled hned přemístí na svého orla, který se na opičku dívá docela dychtivě.* Ještě si to rozmyslím. Ale co bych pro svou malo sestřičku neudělal? *Pokrčí rameny a následně se na ni zazubí, počká až si ty vlasy upraví a rozcuchá jí je znovu.* Nekecej. Tomu nemůžu uvěřit. *Schválně vykulí oči a pak zas jen pokrčí rameny.* Chtěl jsem tam jít, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Pořád nechci, aby mě rodiče viděli s Kath. Které jsem mimochodem řekl, že jsem rebel. *Zamumlá a potichu si povzdechne.*

Jenže to nejde. Já se snažim, ale nejde to. Pořád mam v hlavě jenom tu fotku a to, jak mi napsal, že nechce, abych tam chodila. A taky to, co všechno o tom viru říkají. *Hlesne potichu a potřese u toho hlavou. Má o Eathena vážně obrovský strach. Pak ho poinformuje o tom, jak zoo vzala zmizení opice z výběhu.* Jiný starosti? Jako například? *Nadzvedne obočí.* Nejlepší možnej domov. *Doplní jeho tvrzení zazubením a pak se zasměje, když vidí, jak Doris sleduje Romeův orel.* Hele, ať na ní nekouká jak na sváču. *Našpulí nespokojeně rty a pak se koukne na Doris, která mezitím doskákala k nim a teď jí tahá za nohavici kalhot. Pousměje se nad tím a vezme jí do náruče, takže jí Doris omotá packy okolo krku, jako kdyby jí chtěla co nejpevněji obejmout. Když slyší o tom, že by mohla k narozkám dostat další opici, je nadšená.* Tim chceš říct, že bys pro mě udělal fakt všechno? *Zeptá se ho se šibalskými jiskřičkami v očích. Pak se na něj zamračí, když jí rozcuchá a probodne ho pohledem, když to udělá podruhé.* Nech toho, nebo ti podříznu ptáka. *Začne mu vyhrožovat a u toho si vlasy znovu upraví. Ignoruje ten dvojsmysl, který prakticky řekla.* Fakt jsi jí to řekl? Co ona na to? *Zajímá se a sleduje ho se zvědavostí v očích.* Jo a... Nechci ti kazit iluze, ale máma má lidi všude. Věděla, že se stýkam s Eathenem ještě než jsem měla jeho číslo. Tutovně to ví už i o tobě. Zkus jí věřit a říct jí to. Čim dýl to budeš oddalovat, tim to pro tebe bude horší. *Poradí mu. Její máma skutečně o Eathenovi věděla ještě předtím, než jí o něm sama řekla.*

Zkus to. Zkus myslet na něco pozitivního, určitě něco najdeš. A nebo ho přesvědč, že ho chceš vážně moc vidět, jdi tam jako překvapení. *Pokrčí rameny a povzbudivě se na ni usměje. Při zmínce o těch starostech se na ni zazubí a opět pokrčí rameny.* To josu věci, na které si ještě moc malá. *Mrkne na ni pobaveně a jednou rukou si vjede do vlasu a proábne si je.* Je zvědavý, ale nesežral by ji. Možná. *Koukne se na orla a natáhne ruku, aby mu na ni vletěl.* U tebe se má lépe než v zoo. *Pousměje se na ni a pak zmíní to, že by mohla dostat další opici, ale hned rychle zvedne prst do vzduchu.* Hele, neber mě doslova. Ale jo, možná jo. Pokud by to nebyla krádež poníka nebo rovnou třeba slona, ti by se kradli těžko. Ale další opici dostaneš jen jestli by ti to dovolili rodiče, necci být nezodpovědný bratr. *Uchechtne se, přičemž zavrtí hlavou. Po její výhružce má co dělat, aby nevyprskl smíchy a schválně nechá Wildera přelétnout na její rameno, aby byl blíže opičce.* No, napřed nebyla moc nadšená. A nechtěl jsem jí ublížit, takže jsem chtěl odejít, ale nakonec jsem noedšel a ona to pak pobrala docela dobře. Vlastně spíš pomohla i mě. *Pokrčí rameny a při vzpomínce na Kath se pousměje. PAk však musí pevně zavřít oči, jelikož se mu trochu začne motat hlava, ale to nějak neřeší.* A už o tom s tebou mluvila? Protože zrovna nejsem na takovej rozhovor, kde budem probírat můj milostnej život připravený. *Ušklíbne se a následne ruku zvedne ke svému nosu, protože mu přijde, že tam něco cítí. Něco teplého, něco co by tam rozhodně být nemělo. Kdž ruku zvedne a uvidí na ní otřenou krev, která mu tče z nosu. Zmateně se na sou ruku podívá a snaží se pochopit, co se děje.* /Krev z nosu... Ten virus... To nemůže být ono, určitě je za tím něco jiného./ *Stehně zmateně se koukne na Eris, prřičemž si k nosu znovu přiloží ruku.* Eris? Jaký jsou ty příznaky? *Zamumlá a radši vstane, protože jestli je to vážně to, co si myslí že je, nechce aby se tím nakazila i Eris. Pevně zase zavře oči, jelikož se mu trochu zamotá hlava, kterou lehce zavrtí.*

Zkusím to. *Přikývne a potlačí povzdychnutí. Rychle si setře všechny slzy z tváří a pousměje se na něj. Je ráda, že právě Romeo je jejím bratrem. Má hrozné štěstí, že ho má.* Nejsem malá. *Brání se a u toho našpulí nespokojeně pusu a založí si ruce na hrudi. Je jí přece patnáct a to rozhodně není věk malého dítěte. Pak si všimne, jak jeho orel pozoruje Doris a nelíbí se jí, že by jí někdo měl sežrat jejího mazlíčka. Doris pro jistotu vyskočí k ní a obejme jí okolo krku, jako kdyby byla člověk.* Jak možná? Příště ho nejdřív nakrm, než se s ním vydáš ohrožovat další nevinné tvory. *Poučí ho.* Jo, to má. *Zazubí se na něj pyšně a pohladí opičku po zádech.* Romeo... Ty už dávno nezodpovědný bratr jsi. *Oznámí mu, protože to očividně ještě nepostřehl a pak vykulí oči, když jí orel přistane na rameni. Tím pádem má na jednom rameni orla a o druhé se jí opírá opička.* Nějaký zvíře, co bys mi posadil na hlavu nemáš? *Zasměje se a pak se zajímá o to, jak proběhlo jeho přiznání Kath.* Pomohla tobě? Jakože ti pofoukala nějaký bebí? *Zazubí se na něj a pak mu řekne, aby nepodceňoval jejich mámu.* Já jsem s ní mluvila o Eathenovi. Nemluvili jsme o tobě. To je na tobě. *Pokrčí rameny a sklopí pohled k opičce, která se na ní zazubí a tím jí naznačuje, že chce podrbat. Začne jí drbat na břiše a když slyší o příznacích viru, pokrčí rameny.* Motání hlavy, nevolnost, krvá... *Zvedne k němu pohled a když uvidí krev pod jeho nosem, zarazí se uprostřed věty.* Ne. *Hlesne.* Musíš na ošetřovnu. Rychle. *Zvedne se a dává pozor na všechny zvířata, aby si nenatloukli čumák, popřípadě zobák a chytne Romea za ruku. Začne ho tahat na ošetřovnu a rychle mrká, aby zahnala slzy.* Budeš v pořádku. Nic ti určitě neni. Je to jenom náhoda. Nemůžeš být taky nakaženej. *Unikne jí ze rtů jeden vzlyk, zatímco se s ním řítí chodbami paláce.*

Zkus. A jsem tady pro tebe. *Znovu je lehce obejme a pak na ni pobaveně mrkne. Ale jsi malá, jsem starší než ty, takže malá jsi. To dává smysl, ne? *Zazubí se na ni a pak pobaveně sleduje Wildera, který docela zaujatě sleduje opičku. Protočí očima a orla pohladí.* On má hlad pořád. A navíc, kdyby ji chtěl sežrat, už se po ní vrhne. Je jen zvědavý. *Pokrčí rameny a po jejích dalších slovech se na ni dotčeně koukne a dá si ruku na hruď.* Já? Nezodpovědný bratr? Vůbec nevím, kde jsi na to přišla. *Zavrtí naoko káravě hlavou a snaží se držet vážnný výraz, ale nakonec se pobaveně usměje. Když si jeho orel sedne na její rameno, nevinně pokrčí rameny a zasměje se také.* Jestli chceš, může jít klidně i na hlavu . Tam bude mít i lepší výhled na toho opičáka. *Zasměje a zase svého mazlička pohladí. Pak zase na ni nevinně zamrká a zazubí se.* Bebí na duši. *Zamžiká obočím se smíchem.* No právě. Teď se radši budu zavírat v komnatě, abych nepotkal ji nebo osttaní rebely. *Uchechtne se a pak ho už zaujme krev, co mu teče z nosu a rozhodně tam nemá co dělat. Sám vstane, ale snaží se držet nějakou vzdálenost od Eris, protože jelikož je vážně nakažený, nechce aby to chytla.* /Jestli je to ono už to mohla chytnout.../ Eris, nechci aby ses nakazila. Jestli je to ono. *Zamumlá potichu a hvízdne, aby orel letěl za ním.* Eris, nespojil jsem si to, ale kromě krvácení z nosu, což mi začalo až teď, ty příznaky, co jsi řekla už chvilku mám. *Řekne zrovna slyšitelně a nechá se odtáhnout na ošetřovnu a doufá, že to vážně bude ta náhoda, i když tomu moc nevěří.*

*Dnes mal mať iba rande iba s whiskey, ale on namiesto toho stretol svoju snúbenicu.* /To je naozaj prekvapí zvrat udalostí./ *Pomyslí si ironicky, pretože presne preto do Illey prišiel - aby to dievča stretol a odviedol si ju domov. V kútiku duše dúfal, že bude sprostá, škaredá a mrcha, aby si nemusel vyčítať, že jej zničí život, tým, že s ním bude musieť stráviť zbytok života. Ale Stefanie bola presným opakom a to sa mu nepáčilo. Preto k nej bol hnusný. Rozhodol sa totižto, že ju od seba odoženie. Nakoniec to ale skončilo tak, že od nej zdrhol. Teda, asi iba tak, ako sa dá utekať s dokaličeným kolenom, paličkou v ruke a niekoľkými promile v krvi. Presne s touto skvelou kombináciou si to štráduje po uličkách paláca. Keďže je opitý ani netuší, kde sa nachádza. Asi je možné, že cestou nenávratne zabil niekoľko kvetov záhrade a nejaku trpaslíkovi asi odkopol kus z čapice. Jemu je to však jedno. Teda, až do chvíle, keď prestanú účinkovať jeho lieky proti bolesti a pri jeho tackaní sa ozve bolesť v kolene. Keďže lieky už nemá a najbližšie sú v jeho izbe, zdvihne si k tvári fľašu whisky a dopije ju. Naštve ho, ale fakt, že v nej nie je už ani kvapka.* Ty mrcha škaredá. *Vynadá jej a úbohá fľaša zrazu letí niekam dopredu. Jeho hnev v ňom však stále planie. Že musí niekomu zničiť život. Že to voči Stefanie nie je fér. Že je jednoducho kráčakúca katastrofa a nič s tým nespraví. A preto uchopí do ruky svoju paličku, zaženie sa s ňou a potom z celej sily ňou udrie do palácového stĺpu. Palička sa zlomí, on neudrží rovnováhu a zrúti sa na zem. Samozrejme, ozve sa bolesť v kolene. Tú však ignoruje. Rukami sa nejako zaprie o zem a podarí sa mu chrbtom oprieť o stenu. Potom si hlavu položí do dlaní a zostane v tomto zvláštnom predklone, ktorý ale skrýva slzy, čo sa mu lesknú na lícach.*

*Před několika hodinami přidala fotku na Illeagram a hned poté se převlékla a zamířila do baru, ze kterého se vrací teď. Na ni docela brzká hodina na příchod z baru. Ale dneska na to neměla nějak prostě náladu. Na sobě má černé šaty, ne moc dlouhé a s větším výstřihem. Vlasy má učesané v drdolu a v uších malé stříbrné náušnice. Oční stíny jsou černé a rtěnka krvavě červená. lodičky na vysokém podpatku, které měla si zula hned, jak vkročila do uliček paláce, na normální zem a ne na štěrk, který sem vedl z nádvoří, odkud sem jde. Takže teď své boty nese v jedné ruce. Už druhým dnem je spíše skleslejší, bez nálady. Ví moc dobře, co za to může. Je to tím, že nebere prášky na svou bipolární poruchu. Ví, že by je měla brát, ale stojí si za tím, že jí bez nich bude lépe.*/Jak přejde depresivní období, budu jen happy, až se dostanu do mánie../*Pomyslí si a na tváři já to vykouzlí úsměv. Najednou před sebou uvidí nějakého chlapa, jak klečí na zemi. Protože je docela tma a zde není nijak moc dobré osvětlení,prvně nepozná, o koho se jedná. Takže si k němu klekne, chce mu pomoct. *Jste v pohodě? Co se vám stalo? Mám pro někoho přijít?*Skloní se ještě více k němu a dojde jí, že tuhle tvář zná. Chvilku se na Isaaca jen dívá, beze slova dívá a odtáhne se dále od něj.*I když ji minule podvedl, což mu i oplatila, pořád ho má ráda, miluje ho.*/Doprdele Charis, přece do toho nechceš spadnout ještě více.. Když jsi se z něj více méně dostala../*Asi se nedá tvrdit, že se z toho dostala, když musí vysazovat prášky, aby dokázala být šťastná, ale ona si myslí, že to má pod kontrolou. Jenže i tohle setkání stačilo k tomu, aby se tu ty city, které k němu chovala a pořád chová zase objevily.*/Tak či onak, musím mu pomoct../

*Cíti sa strašne. Ako by nestačilo, že sa na dno dostal už tisíckrát, život si do neho s radosťou kope znova a znova. A dnes sa to stalo kvôli Stefanie. Zdala sa mu tak milá a dobrosrdečná. Neodišla od neho ani, keď ju vyhodil a keď sa mu pošmykli nohy, tak mu chcela pomôcť. A presne pre to, že Stefanie je skvelý človek, nesmie skončiť s niekým, ako je on. To nedopustí. Nesmie. Donúti ju, aby odišla do Rakúska. Aby ho nenávidela. Bála sa ho. Aby od neho ušla. Vlastne to nebude nič ťažké. Jeho aj tak nikdy nikto nebol schopný milovať. Veď aj o jeho ex si myslel, že v nej našiel tú pravú a ona pri tom spávala s iným. Ok bol už pred autonehodou pokazenou hračkou, ktorej sa všetci len chceli zbaviť. A práve táto nespravodlivosť, ktorej mal v živote už toľko ho rozzúri. Možno za to môže aj ten všetok alkohol, čo má v sebe. Fľašku hodí niekam na zem. Tá sa potom rozbije na márne kusy. A keďže hnev v ňom ďalej plápolá, obráti ho na svoju paličku, ktorou sa zaženie o stĺp. Zlomí ju a v rukách mu zostane len jej úlomok. Bez zaújmu ho pustí na zem a keďže pre opitých ľudí je zem vždy nestabilná, stratí rovnováhu. Pre bolesť v jeho kolene je každý pád bolestivý, ale momentálne ho jeho vlastné vnútro bolí tak, že koleno úplne ignoruje. Len sa o stenu zvalí ako kôpka nešťastia a svoju tvár si pred svetom skryje v rukách. Plače. Až tak hlboko klesol, že sedí na zemi a po lícach mu stekajú slzy. On však už nevládze. Nevládze to držať v sebe a tak sa tá hrádza prelomí. Len to asi nie je práve najvhodnejšie miesto. Plače potichu, takže vyzerá asi len, ako niekto koho veľmi bolí hlava. Je tak mimo, že si ani nepočuje prichádzajúce kroky a že k nemu niekto prišiel si uvedomí až vtedy, keď dotyčná pred ním kľačí. Ruky si pomaly stiahne z tváre a pozrie sa na ňu. Oči má červené a lesklé. Vidí rozmazane a svet sa pred ním točí, no aj v takomto stave ju spozná a v momente zatúži, aby si tie roky nikdu z oči nezložil. Chvíľu nedokáže robiť nič. Len sa na ňu dívať. Z jeho očí sa dá vyčítať bolesť, pretože momentálne mu pred očami beží to, ako ju videl sa bozkávať s nejakým neznámym týpkom. Vlastne to bolo poslednýkrát, čo ju videl. A teraz sa cíti rovnako ako vtedy. Ako by mu niekto do srdca zabodol rozžeravený nôž a to mu potom vyrezal.* Char... *Zamumlá a stále neverí, že tam pred ním kľačí. Natiahne k nej ruku a skúsi sa dotknúť jej líca, či sa mu o nej len nesníva. Lenže pod svojimi prstami ucíti jej teplé líce.* Ty si tu. Si naozaj tu. *Pošepká pomaly, ale napriek opitosti je mu rozumieť. Z kútika oka mu vybehne jedna neposlušná slza. Nedokáže ld nej odtrhnúť pohľad, hoci každá sekunda, ktorú strávi pozeraním sa do jej tváre ho bolí čoraz viac, ale alkohol človeku rozviaže jazyk a prinúti ho hovoriť pravdu.* Chýbala si mi. *Vypadne z neho a po dlhom čase je z jeho hlasu konečne cítiť nejakú emóciu. S ňou sa inak vlastne ani rozprávať nedokáže.*

*Zrovna se vrací v baru, kde jí to ale moc nebavilo. Protože hned jak přijela do Illey, vysadila své prášky, nemá na moc náladu. Proto se vrací i tak brzo sem, z baru. Dala si jen pár panáků, asi dva nebo tři, takže je možná v menší náladičce, ale ani to moc nejde poznat. Je proti alkoholu docela odolná. Sundala si lodičky, hned jak mohla. Bolí ji z toho nohy.*/A to jsem ani netančila../*Fakt už blbne. Prochází se uličkami, slyší jen její ozývající se kroky, teda až do doby, než uvidí na zemi někoho klečet. Když k němu přijde blíže, aby se ujistila, že je v pořádku, protože přece jen srdce má, i když ho moc neukazuje, slyší i tichý pláč, porot si k němu klekne a zeptá se, jestli je v pohodě. Když se na něj podívá více z blízka, pozná, o koho se jedná. Trochu se zase odtáhne a jen se na něj dívá. Neodkáže nic říct a ani se nedokáže přijmout něco udělat. */Mám se zvednout a odejít? Ne, to nedokážu../*Navíc vidí, že potřebuje pomoct a i když se to snažila celou tu dobu potlačovat a nemyslet na to, pořád ho miluje.*/I když mě podvedl.. Měla bych ho nenávidět../*Jenže to nejspíše nedokáže.*/A teď je navíc zasnoubený. Je prostě konec.. Teď mu pomůžu dostat se do komnaty a pak ho nechám být. Prostě se s ním nebudu bavit. Nemáme k tomu ani důvod./*Pochybuje však, že tyhle všechny sliby dodrží. Z toho zírání na něj ji probere až lehký dotek na tváři. Potřese hlavou, aby jeho ruku odehnala. */Tohle nesmí dělat../*Je to pro ni pak ještě těžší. Všimne si i slzy a sklopí pohled.*/Jen to hraje. Pohrává si se mnou, jako poprvé. /*Na nic z toho co řekne nereaguje, místo toho zkusí říct už něco sama, když má pocit, že to dokáže a její hlas se hned nezlomí. Místo toho je bez jakýkoliv emocí, protože je před ním skryje.* Pomůžu ti dostat se do komnaty. *Uvidí kus hole v jeho rukách a nahlas si povzdechne.*Budeš se o mě muset opírat. Pojď, pomůžu ti vstát..*Zvedne se a chce mu pomoct dostat se taky na nohy, hezky pomalu, aby ho to moc nebolelo.*

*Dnes mu náladu zničilo hlavne stretnutie so Stefanie. Ak by mal možnosť stráviť deň len so svojou fľaškou, teraz by už spokojne niekde spal, napol v bezvedomí, a určite by neútočil na kamenné stĺpy kráľovského paláca. Je si istý, že ak by ho v tejto chvíli prichytil niekto zo zamestnancov alebo z kráľovskej rodiny, čoskoro by ho z paláca vyrazili a írsky rod by mal navždy zakázaný vstup na pôdu Illey.  Našťasie, nikto ho nenájde, takže sa spokojne môže zviesť na zem, skrčiť sa do klbka a nechať svoje emócie prúdiť na povrch. Pokiaľ by v krvi nemal nejaké to promile, tak by nič takéto nespravil, pretože on si svoje emócie stráži a dáva si sakramentsky pozor, aby nejaká neušla na povrch. Ale keď je takto na mol, tak mu ani nevadí, že vlastne plače na verejnom priestranstve, kde je milión zvedavých očí. A nakoniec si ho predsa len všimne a je to asi tá najhoršia možná osoba. Vlastne by bolo preňho lepšie, ak by ho práve našla hladná svorka vlkov alebo nejaký ľudožrút. Len nie ona. Nie Charis. Keď pri ňom kľačí, mierne k nej pozdvihne hlavu a pozoruje ju ako akýsi prízrak. Zašepká jej meno, akoby ani neveril, že je to naozaj ona a ako by skôr bola len halucináciou z jeho hlavy. Dokonca sa k nej musí natiahnuť a dotknúť sa jej, aby sa o tom presvedčil. To, že ju pred sebou vidí, v ňom vyvolá všetku bolesť, ktorú sa v sebe pokúšal pochovať a tá sa preleje na povrch ako nejaká prívalová vlna ničiaca všetko, čo jej vstúpi do cesty. Jeho ústa, ale jeho srdce vôbec neposlúchajú, pretože jej povie vetu, za ktoré by mu jeho triezve ja asi vrazilo. A niekoľkokrát. On si totižto sľúbil, že s Charis už nikdy neprehovorí a bude pre neho mŕtva. On jej namiesto toho oznámi, že mu chýbala. A je to pravda. Chýbala mu každú sekundu každého dňa. Je zvláštne, že človek dokáže niekoho milovať a zároveň tak silne nenávidieť naraz. Po líci mu stečie jediná slza. Jej slová nejako veľmi nevníma, pretože sa mu zdá, akoby ju počul spoza nejakého hrubého skla. Vôbec s ňou pri zdvíhaní nespolupracuje a namiesto toho si zostane posedávať na mieste.* Ja nikam nejdem. *Pokrúti nesúhlasne hlavou.* Dnes nocujem tu. *Popláca studenú zem vedľa seba a nadvihne kútik úst, čo je jediný úsmev, akého je v súčasnosti schopný.* Ale ak by si tu na noc zostala, spalo by sa mi lepšie. Vždy som s tebou rád spával. *Povie jej to celkom nenútene, akoby sa nikdy nerozišli a nič z toho, čo ich rozdelilo, sa nestalo. A samozrejme, on to myslí nevinne, pretože naozaj zbožňoval chvíle, keď sa k nemu v noci túlilo jej útle telo. Vtedy sa mu nočné mory oblúkom vyhýbali.*

*Věděla, že v Illey bude i Isaac, ale naivně doufala, že by se třeba nemuseli nikdy potkat, že by spolu nemuseli mluvit. Ale nemůže ho takhle nechat. V duchu složí slib, který je stejně naivní, jako její přání, že se spolu neuvidí. Slíbí si, že mu dneska pomůže a poté ho bude už jen ignorovat.*/Jak dlouho to vydržím? Do zítřejší akce? Raději tam asi nepůjdu../*Chvilku na něj jen zírá, než se tedy dotkne prsty lehce její tváře. Díky tomu se probere a potřese hlavou, aby jeho ruku setřásla. Jedna její strana nechce, aby se jí dotýkal a ta druhá chce přesně to. Ale zvítězí u ní rozum a vzpomene si na to, co jí udělal. */Já ho milovala, pořád miluju a on mě podvedl.. Proč ho prostě nedokážu nenávidět? Stejně to nemá smysl, my dva soplu nikdy nebudeme emoci být a já pro něj nejspíše byla jen nějaká zvrácená hra. Bavil se nad tím, jak bych o něj udělala snad cokoliv a využíval toho../*Slza, která mu steče po tváři je podle ní falešná, ale ti ak se na ni nedokáže dívat a raději sklopí pohled.*/Nemám se proč cítit špatně nic jsem neudělala. Teda, políbila jsem jinýho, ale až po tom, co to udělal i on s jinou holkou./*Vzpomene si na tu fotku, kterou jí ukazoval jeho rádce a díky které se jí prakticky zhroutil svět, protože její svět byl do té doby Isaac. Pamatuje si taky jak tehdy poté vysadila prášky a než to její rodiče zjistili, už to s ní bylo docela zlé. A teď je vysadila taky. Protože jen v mánickém období, které nastane chvilku po vysazení prášků, dokáže být šťastná. Nechce to tam s ním protahovat, chce ho dostat do komnaty, zvedne se,jenže on s ní, jak doufala vůbec nespolupracuje. *Buď půjdeš po dobrým, nebo si zavolám na pomoc strážce a půjde to po zlým. Vyber si.*Řekne vážným hlasem. Klidně to udělá a někoho sem zavolá. Potřese nad ním hlavou a podívá se na místo, kam poplácal. *Budeš spát u sebe v komnatě, kam tě klidně dostanu i násilím./Docela mě znáš, měl bys vědět, že jsem něčeho takového schopná../Jo, jasně..*Protočí očima. */Rád jsi si se mnou v posteli užíval a za zády se mi smál, jak ti žeru, že mě tak moc miluješ. /Prosím tě, pojď se mnou. *Má co dělat, aby ho skutečně poprosila. V jejím hlase je i známka naléhavosti.*

*Keď pred sebou vidí Charis, tak si najskôr myslí, že namiesto alkoholu, si musel dať nejaké drogy, pretože si o nej myslí, že je len výplodom jeho fantázie. V tom prípade, ale na tie drogy musel mať zlú reakciu, keď ho týrajú a ukazujú mu človeka, ktorý ho tak zničil. V jeho spomalenej mysli mu nakoniec dôjde, že žiadne drogy nemal a ona možno nebude len predstavou, ale krutou skutočnosťou. Preto sa k nej nakloní, dotkne sa jej tváre a uvedomí si, že tu naozaj je. On nemal ani tušenia, že tu Charis stretne, pretože od momentu, ako ju na tom plese videl nalepenú na inom chlapovi, tak preňho prestala existovať a nič si o nej nezisťoval. Stačili mu tie spomienky, ktoré s ňou mal na to, aby sa trápil. Netuší, prečo sa tu ukázala a či sem náhodou neprišla s tým chlapom, s ktorým sa ťahala s tým kreténom vo Francúzsku. Ale momentálne ho to nezaujíma, pretože jeho alkoholom ovplyvnené mozgové bunky sa dokážu sústrediť len na prítomnosť a nad nejakými konšpiračnými teóriami vôbec neuvažujú. Preto z  neho aj vylezie, že mu chýbala, čo by jej ako triezvy nikdy v živote nepriznal. Ak by nepil, asi by sa len postavil a odkráčal by od nej preč. Ako by bola len vzduch. Nakoniec mu docvakne, že sa s nim snaží rozprávať a v celku dlho mu trvá, dokým pochopí, o čo jej ide. A on odmieta spolupracovať, pretože sa mu zdá zem ako päťhviezdičkový hotel, z ktorého sa mu vôbec nechce a presne to jej aj oznámi, ale keďže je aj slučne vychovaný gentleman, ponúkne jej, že by tu s ním mohla zostať a on sa s ňou o miesto na podlahe veľmi rád podelí. Jej sa to však z akéhosi dôvodu nepáči a on to nechápe.* Volaj si koho chceš, ja nikam nejdem. *Odvetí tvrdohlavo a je mu jedno, čo s ním spraví. Pokojne si môže aj zohnať báger, nabrať ho do lopaty a v nej ho dotiahnuť až do jeho izby. Čo sa mu však páči už oveľa viac, je to, že súhlasí, že tu s ním nakoniec zostane. Sarkazmus je teraz na jeho opitý mozog priveľa.* Posteľ nepotrebujem. Je mi dobre. Tu. Teraz. S tebou. *Vysvetlí jej spokojne, ako by pred pár sekundami neplakal a netváril sa ako najväčší chudák pod slnkom. Nejako sa narovná a natiahne sa k nej o pár centimetrov bližšie. Pohľad mu spadne na jej plné pery. Na jazyku sa mu vybaví jej chuť. Na tú nikdy nezabudne a je jedno, že sa s ňou už dlho nebozkával. Ani sa jej však nedotkne a namiesto toho sa jej rozhodne niečo spýtať. * Prečo si to urobila vtedy, Charis? Čo som pokazil? *Hovorí potichu, s bolesťou v hlase a pomaly.*

*To, že by mu skutečně chyběla mu nevěří.*/Možná to, jak jsem mu naivně věřila. Chybí mu to, jak se mi za zády smál, že jsem do něj asi fakt zamilovaná, mezitím co si on se mnou jen hrál../*I přes to ho ale pořád miluje, i když se to snaží potlačit, v téhle chvíli to prostě nejde. Ve Francii bylo jednoduché dělat, jako že nic, ale teď je tady s ním, klečí na kolenou u něj a snaží se ho přimět, aby se zvedl a šel s ní do jeho komnaty. Pohrozí mu i strážemi, doufá, že to ho přiměje s ní jít do jeho komnaty, protože nebude chtít dělat větší povyk, ale ani to moc nezabere. Nahlas si povzdechne. Dokonce tu s ním i odmítne zůstat a napadne ji místo toho něco jiného.*Co kdybychom spolu šli do komnaty a zůstali tam? Postel je přece jen pohodlnější a oba dva se tam určitě taky vejdeme..*Snaží se ho přesvědčit tím, že společně mohou být přece i v komnatě.*/Až ho tam dostanu, zavolám komorný a až usne, prostě vypadnu./*Skutečně by u něj přes noc nezůstala už nikdy ani za nic. Sarkasticky řekne, že tu zůstane a podle výrazu jeho obličeje se bojí, že ten sarkasmus v jejím hlase nijak nevnímal a myslí si, že to myslela vážně.*Však v komnatě spolu můžeme být taky a bude nám lépe.. *Snaží se na něj usmát tak nejupřímněji, jak dokáže. Snaží se, aby ten její úsměv,v působil skutečně věrohodně. Když se nahne blíže, hned se jí zrychlí dech a v duchu si za to musí dát facku. Dívá se mu do očí a není schopna udělat nic, dokud se jí nezeptá na to, proč to tehdy ve Francii udělala, proč před ním políbila někoho jinýho. Upřímně ani neví, kdo to byl. Prostě vzala random týpka a přitáhla ho k sobě. Chtěla se mu pomstít a v tu chvíli neuvažovala vůbec racionálně.*Chtěla jsem ti oplatit. Ten tvůj rádce, myslím žes mi říkal, že ještě radil tvé matce mi ten den ukázal fotku, kde se líbáš s jednou z mých komorných ve Francii.*Nenapadlo ji o tom ani chvilku pochybovat. Co za tu dobu slyšela, ten rádce byl důvěryhodný.*Udělala jsem to stejný jako ty, na plese prostě vzala nějakýho chlapa ,a ni nevím, kdo to byl a políbila ho před tebou.*Pokrčí rameny. Nevyčítá si to, nijak. Vytáhne mobil a najede na galerii. Má v ní vyfocenou tu fotku Isaaca s komornou ve Francii. Neví, proč si to fotila a proč to nevymazala. Po každý, když na to narazila, i náhodou, ještě více ji to srazilo na kolena. Nicméně teď mu mobil ukáže a počká, než si tu fotku prohlédne. Pak si ho zase vezme zpět a posune se dále od něj.*Už se se mnou vydáš do komnaty nebo mám zavolat ty strážce, aby tě tam dostali i násilím?

*Keby pred chvíľou do seba nevylial celú fľašku whisky, tak  by tento rozhovor prebiehal úplne inak. Určite by jej do očí nepriznal, že mu chýbala aj napriek tomu, že mu zlomila srdce. Správal by sa tvrdo, odmerane a ako by preňho nikdu nič neznamenala. Teraz však Charis môže vidieť všetko zúfalstvo a ľútosť, ktorú vyvolal ich "rozchod". Okrem toho, že jeho zábrany povolili a on sa z uzavretého debila stal niečím, čo aspoň kúsok pripomína ľudskú bytosť, ktorá v sebe ukrýva aj nejaké emócie, sa jeho schopnosť spájať si súvislosti a myslieť racionálne pomaly vytráca. Preto mu je úplne ukradnuté, že by k nemu mal prísť nejaký chlapík a odtiahnuť ho do jeho izby. Studená podlaha sa mu momentálne veľmi páči, pretože sa pred ním nič nekrúti a má akú-takú stabilitu. Preto tvrdohlavo odmieta jej pomoc a vyhrážkam nepripisuje nejaký veľký význam.* Moja komnata je teraz tu. *Odvetí jednoducho, ako by sa sem naozaj presťahoval a práve teraz ležal v páperových perinách pekne v teplúčku.* A ty... ty máš dovolené zostať..  tu so mnou. Tu nám bude perfektne. *Odvetí a jej úsmev si vysvetlí tak, že tu s ním chce zostať tie. Určite teraz za tým nevidí to, že sa ho ľstou pokúša presvedčiť, aby ho odviedla do jeho komnaty. Ak by sa jeho mozgové bunky nevybrali na safari niekam do Afriky, tak by asi aj zaujímalo prečo ju vôbec trápi, že tu leží úplne na mol. Veď pred tým vo Francúzsku mu krásne ukázala, že je jej úplne ukradnutý a to, čo spolu mali, obetuje pre výmenu ústnych tekutín s neznámym chlapíkom. A nakoniec sa mu v hlave niečo rozsvieti a jeho začne zaujímať práve toto. Možno za to môže aj fakt, že má tesne pred sebou jej pery, a tak sa mu vybaví práve táto spomienka. Čaká na jej odpoveď stále blizučko pri nej a svoje hnedé oči zabodne do jej svetlých. Ona z tých jeho môže vyčítať nechápavosť. Počúva jej slová a vidí na nej, že sa jej o tom nerozpráva ľahko. Niekde sa v ňom prebudí tá jeho stránka, ktorá Charis kedysi chcela ochraňovať a snažila sa jej zlepšiť náladu. Tá stránka by jej najradšej ukradla všetky starosti a radšej by si vzala na seba. Až po niekoľkých sekundách si uvedomí, čo mu vlastne hovorí.* Aká fotka? *Spýta sa nechápavo a v duchu naozaj rozmýšľa nad tým, či sa vo Francúzsku bozkával s nejakou komornou. Buď je jeho hlava priveľmi spomalená, aby si spomenula alebo sa nikdu nič také nestalo. Keď mu tú fotku ukáže, zaostrí na ňu a naozaj vidí, že obrázok pripomína jeho. Ale vlastne je to zlý časový údaj. To dievča pobozkal, ale ešte pred tým, než Charis vôbec poznal. Pozrie sa nechápavo na Charis.* Toto sa nestalo vo Francúzsku. Ešte pred tým. *Odvetí najlepšie ako je momentálne schopný a na jeho výraze je vidieť, že jej neklame. Veď ona ho tiež trošku musí poznať a vedieť, že ak je opitý, tak neklame. Odtiahne sa od nej a z výrazu sa mu dá vyčítať krivda.* Ty si tomu verila? Stačilo ti tak málo? *Nechce tomu veriť, že všetko, čo spolu mali zahodila kvôli jednej sprostej fotke. V takomto stave sa naštvať nedokáže. Len tomu nerozumie.* Ja som s tebou chcel byť navždy. Mal som prsteň. Všetko. *Vysvetlí jednoducho, ale v mysli mu stále nedopína, čo sa vlastne stalo a že ho jeho radca nejako podviedol. Len sa pozerá do jej tváre a nad jej slovami sa pousmeje. Je to jejo prvý úsmev asi po mesiaci.* Keď sa hneváš, pristane ti to. *Odvetí flegmaticky a z hlavy sa mu úplnr vyparí, o čom sa pred tým bavili. Chrbtom sa viac oprie o stĺp a zaklipká očami, ako by sa mu chcelo spať. Stále však Charis pred sebou vníma.*

*To, jak ho vidí ji bolí. Jedna její část mu věří, že se mu po ní stýská, ale ta druhá, kterou poslouchá spíše, jí tvrdí, že to jen hraje a připomíná jí, že to on jí podvedl. Že kvůli němu vysadil na dlouhou dobu prášky a teď udělala to stejný, jen aby dokázala být šťastná, protože jinak to nedokáže.*/O víkendu už bych mohla být v pohodě.. Šťastná./*Počítá, že někdy v sobotu nebo neděli se jí náladu změní z depresivní na veselou. A těší se na to. Chce ho dostat do komnaty a několikrát mu pohrozí i strážemi. Doufá, že to ho trochu probere a nebude chtít dělat větší povyk, ale moc to nezabírá. Pořád si stojím za tím, že tu zůstane a její ironický souhlas, že tu bude s ním očividně vzal skutečně vážně. Ale v tomhle se nevzdává a snaží se ho dostat do komnaty a říká mu i to, že s ním bude tam.*Ne, nebude. Lépe nám bude v komnatě.. Dobře, buď půjdeš se mnou do komnaty, nebo zůstaneš tady sám, já zavolám stráže, aby tě tam dostali a odejdu.*Dá mu na výběr dvě možnosti.*Když se k ní nakloní blíže, chvilku se mu dívá do očí. Když se zeptá, proč udělala to, co udělala, řekne mu pravdu. Chtěla mu to oplatit. Nenapadlo ji o tom pochybovat. Občas taky jedná dost unáhleně, ale to by sám Isaac mohl vědět. Navíc věděla, že tomu rádci věří i Isaac a myslí si, že říkal, že radil i jeho matce. Zdál se jí jako důvěryhodná osoba. Vytáhne mobil, najede do galerie a fotku jeh, kterou tu má pořád uloženou mu ukáže. Po tom, co k tomu řekne nadzvedne obočí.*/Určitě lže.. ale vypadá tak upřímně../*Přikývne.*jo, stačilo. Tomu chlapovi, který mi to ukázal jsi věřil, byl a pořád je to tvůj rádce, ne? Nemyslela jsem si, že by mi lhal.. Navíc mi to ukázal chvilku před tím plesem, když jsem mířila do sálu. V tu chvíli jsem ani pořádně nemyslela, promiň...*Když to říká má zamračený výraz.*/Proč se omlouvám? Ani nevím, jestli sto procentně nelže../*Snaží se takhle vymluvit, ale sama ví, že je to nejspíše na nic. Chodili spolu dlouho ví, že když je opilý, tak nelže. */Já jsem tak pitomá.. Všechno jsem zničila. Ostatně, jako vždycky. Vždycky všechno zkazím a všichni se kvůli mě jen trápí. /*Překvapeně zamrká, když zmíní prsten.*/Chtěl mě požádat o ruku? Nejspíše je lepší, že to nestihl.. On si zaslouží někoho lepšího, normálního, na rozdíl ode mě. Vždyť ani neví o mé poruše./To je už teď jedno.. Stalo se, co se stalo. Ty jsi zasnoubený.. Doufám, že s tou dívkou bude šťastný, přeju ti to. *Bolí ji představa jeho s nějakou jinou. Ale s tím nemůže nic dělat. Když zjistila tohle, chce ještě o něco více si pospíšit, dostat ho do komnaty a zavřít se na několik dní v té své. Povzdechne si, nahlas.*Prosím tě, pojď se mnou.. Teď se ti to tak nezdá, ale když tě tu najdou ráno, budeš litovat.*Podívá se na něj prosebně.*

*Dnešný večer by sa dal prirovnať k zbytku celého jeho života - obrovská katastrofa. Najskôr sa stretol so Stefanie a zistil o nej, že určite nie je škaredým káčatkom s hroznou povahou. Ak by ním totižto bola, oženil by sa s ňou pokojne aj hneď, pretože by vedel, že jej neničí život. Ona však bola úplný opak. On z tej hrozivej predstavy, že jej pokazí žiarivú budúcnosť s niekým oveľa lepším,  do seba vylial celú fľašku whisky a urobil si posteľ zo studenej zeme v paláci. A akousi čerešničkou na torte sa stalo stretnutie s Charis.* Ja tu zostávam. *Uzavrie s ňou debatu o tom, či s ňou odíde do komnaty alebo nie. Mohla by mu ponúknuť aj vajce Vtáka Ohniváka a on by zostal tu na zemi, pretože predstava, že by sa mal teraz postaviť a vydať sa do svojej komnaty, je pre neho naozaj hrozivá. Asi by spadol niekde zo schodov a zostal by z neho ešte väčší mrzák. Samozrejme, na niečo podobné, ako je stretnutie s Charis, nebol vôbec pripravený. Zastihla ho asi v najhoršej možnej chvíli, pretože keď má vypité, tak sa na povrch jeho stránka, ktorá má potrebu sa zdôverovať a hovoriť pravdu. Preto na ňu vôbec nie je hnusný, ale namiesto toho jej vykecá, že mu chýbala a spýta sa jej z akého dôvodu mu urobila, to čo mu urobila. Keď vytiahne nejakú teóriu, o tom, že sa bozkával s nejaku komornou počas toho, ako boli spolu, tak to nechápe, pretože Charis bola jediná, ktorej bol kedy verný. Chcel s ňou stráviť zbytok života a pre nejakú komornú by svoje šťastie nikdy nezahodil. Pred tým, ako sa zamiloval do Charis, bol nestálym sukničkárom s horúcou hlavou, ale vďaka nej sa trochu upokojil. Veď mal pre ňu už aj zásnubný prsteň, ktorý jej chcel darovať spolu s kaktusom, ktoré mala tak rada. Celkom nechápe, čo s tou komornou má spoločné radca, ktorý kedysi dávno pomáhal jeho mame.* Prečo by ti niečo také vôbec ukazoval? *Zaujíma sa a je to asi jediná reakcia, akej je momentálne schopný. Práve ten blízky strážca jeho mamy sa mu nikdy nemiešal do osobného života a ani na to nemal právo. Potom jej vysvetlí, že s tou komornou naozaj niečo mal, ale povie aj to, že to bolo dávno pred tým, ako spoznal ju. Momentálne mu mozog pracuje spomalene a keď sa mu začne ospravedlňovať, chvíľku mu trvá, dokým si uvedomí, za čo mu vlastne hovorí prepáč. Sklopí pohľad a zadíva sa niekam do zeme. Nerozumie tomu.* Myslíš si, že prepáč všetko napraví? /Kurva!/ *Zatne zuby a premáha hnev, ktorý sa začína vytvárať v jeho vnútri. Zjavne ona k nemu nikdy necítila to, čo on k nej. Nikdy mu nedôverovala. Nikdy nepremýšľala nad ich spoločnou minulosťou. Vďaka alkoholu, ktorý mu stúpa do hlavy, pomaly stráca vedomie.* To je jedno. Všetko je jedno. *Nepovie jej, že to, že mu neverila ho bolí viac, ako to, že sa bozkávala s nejakým debilom. Momentálne na to nemá silu a ani mozgovú kapacitu. Poriadne mu ani nedochádza, čo mu vlastne povedala. Keď vytiahne to zasnúbenie, tak sa na ňu predsa len pozrie spod privretých očí.* Stefanie... tú od seba musím odohnať. Bude s niekým lepším. *Vysvetlí jej, akoby mala z jeho úsečných viet pochopiť, že on Stefanie nemiluje a stretol ju len raz v živote. Len jej nechce pokaziť život. Znova zaklipká očami a jeho vedomie sa zas prepadne o kúsok viac do temnoty. Už ani nevníma jej slová o tom, že prenocovanie na chodbe.* Prepáč, že som ti nestál za niečo viac.... *Vypadne z neho tesne pred tým, ako upadne do spánku. Hlava mu padne na bok a jeho myseľ zaleje čiernota. Dnes už naozaj nikam nejde a bol by zázrak, ak by si vôbec pamätal niečo z ich rozhovoru, keď ju stretol v už tak biednom stave.*

*Povzdechne si. Nejspíše nebude mít jinou možnost a bude muset na něj ty stráže zavolat. Skutečně ho tu nemá v plánu nechat. Poté z ní vypadne to, co se stalo a proč udělala to, co udělala. V tu chvíli nepřemýšlela, vzhledem k tomu, že ten rádce se zdál důvěryhodný, nenapadlo ji, že by to nebyla pravá fota. Navíc taky věděla, že Isaac nebyl v minulosti úplně zlatíčko. Opilého ho občas viděla, takže je jí jasné, že teď nejspíš mluví pravdu a to ji zlomí ještě více. Myslela si, že ji podvedl. Ale ukázalo se, že jen naletěla tomu chlapovi a tím jejich vztah zničila. */Vždyť kvůli mě po tom plesu se šle projet na motorce a vyboural se.. Proto kulhá.. /*To si uvědomí vzápětí toho, když se mi omluví. Na jeho otázku potřese hlavou.*Nespraví, vím to. Tohle nespraví nic. Zničila jsem to, všechno a ty kvůli mě teď kulháš.*Zamrká, aby rozmrkala slzy, které se jí objevily v očích.*/Teď už nejspíše ano. Ne nejspíše. určitě./*Musí s ním v duchu souhlasit.*/Raději bych měla odjet, zpět do Francie. Nebudu mu tu překážet, on tu mís být, je král, já tu chybět zas tolik nebudu a snad to rodiče pochopí.. Ať má Isaac aspoň volné pole a možnost o něco více poznat svou snoubenku a zkusit s ní být šťastný../Ty jsi pro ni dost dobrý. *Řekne tiše. Podívá se na něj, když odpadne a usne. Schválně ho trochu opře, aby nespadl.*Měla jsem si to od tebe nechat vysvětlit a nejednat tak zbrkle. Je to moje vina. Zničila jsem to, náš vztah, ty kvůli mě budeš navždycky kulhat a trpět, protože tě to bolí. A ne jen to zranění, ale i nejspíše něco víc.. Doufám, že jednou dáš třeba Stefanie šanci. I když upřímně představa tebe s jinou mě neskutečně bolí, zasloužíš si být šťastný. Snad ji kvůli mě na lásku nezanevřel úplně..Vím, že tím nic nespravím, když to řeknu, ale je mi to líto. Strašně moc líto. Ani nečekám, že mi za to někdy odpustíš, já sama si tohle nebudu schopna odpustit snad nikdy.*Dívá se přitom na něj. Ví, že ji neslyší, už spí. Taky si není jistá, kolik, zda vůbec něco, si bude z jejich rozhovoru předtím, než odpadl, pamatovat. Teď ho opatrně opře a vstane. Zajde pro stráže, které ho odnesou do jeho komnaty. Vezme i zlomenou hůl, kterou mu dá do komnaty, na stůl. V komnatě už ho předá do péče jeho komorných. Ještě sama vezme z lékárničky jeden prášek a společně se sklenicí vody ho dá a noční stolek. Ví, že ráno ho bude kvůli kocovině určitě bolet hrozně hlava a tohle mu pomůže. Pak se otočí a odejde do své komnaty. Už není potřeba, aby tam déle zůstávala. V komnatě má teď v plánu pár dní zůstat. Sama.*/Za chvilku budu v mánii a budu šťastná.. už jen chvilku./

Uličky jsou velmi populární, hlavně pro milovníky západů slunce. Jsou rozsáhlé a zdlouhavé. Vždy se tu nachází stráže, kteří dohlíží na hladký chod paláce.

*do Illey dorazil cca před půl hodinou a plánuje, jak se dostat zpátky do Austrálie. Nesnáší jen to, že je někde na příkaz rodičů. O tom, že tady má potkat snoubenku, asi není třeba moc mluvit.. nesnáší jí už teď. Když dorazil, chvilku trávil čas se svou sestrou, aby se neřeklo, když už je en nový rok. Moc si ale na tyhle oslavičky nepotrpí, a tak se po chvilce vydal pryč. Ze svých zásob, co jsi dovezl, vzal jednu Whiskey a krabičku cigaret. Neví, kam jde, protože to tu logicky vůbec nezná. Zastaví se až na nějakém místě, které mu přijde celkem klidné. Otevře Whiskey, napije se a následně si zapálí jednu cigaretu. Opře se o zábradlí, zadívá se do dálky a dál pokračuje v přemýšlení, jak se odsud dostat a nikdy nepotkat svou snoubenku. A nejlépe se i vzdát titulu a zmizet.*