Palácová fontána

*Protočí očima nad spokojeností Easta po jejich domluvě a víc už to nerozebírá.* Víš, May. On East je totiž ňouma a vzal si jí hrozně rychle. Takže jsme nikdo nemohli jít na jeho svatbu. *Rýpne si do svého bratra, i když upřímně ho docela mrzí, že tam nemohl být a nemohla to být normální svatba, kde by ho mohl podpořit a tak. Nedá to ale najevo. Teď je totiž nejdůležitější, aby se tihle novomanželé nezabili a dokázali spolu fungovat. Jestli to dovedou a budou šťastní, bude jedině rád a přeje jim to.* To už nezměníš, May. Narodila jsi se jako holka a jako holka zůstaneš. Stejně jako Taysa. Až budeš větší, budeš za to třeba i ráda, neboj. *Usměje se na ní a nejradši by složil hlavu do dlaní, protože celý tenhle zaobalený rozhovor o sexu ho dost vyčerpal. A to není všemu konec, protože pak přijde část o tom, že on sám ubližuje holkám.* Ne, nikomu neubližuju. *Spraží varovným pohledem Easta, aby tentokrát nijak nerýpal a nezhoršoval to a pak jenom čeká, co May řekne Ash. Pak už chce své sestře oplatit cáknutí, ale kotník mu to nedovolí.* Nic se do dohody připisovat nebude, tu už jsme uzavřeli a tečka. K doktorovi nepůjdu, nic vážnýho to určitě není. *Odmítne zarytě návštěvu lékaře a jenom doufá, že mu bratr nebude chtít zkoumat kotník rovnou tady a nepotáhne ho doslova na ošetřovnu. Kdyby se totiž podíval, viděl by, jak ho má nateklý, jako kdyby měl místo kotníku tenisový míček. Je mu ale jedno, jestli má tu nohu zlomenou nebo ne, nemůže přece přijít o cvičení.* Jo, všichni půjdeme do postele. Co kdybys šla napřed s Ash a všechno jste připravili, abychom se mohli podívat na ty poníky. Pak dáme Tayse dobrou noc a půjdeme se koukat, dobře? Přijdu o něco později. *Kvůli kotníku nemůže jít normálně rychle a nechce, aby si jeho sestřička dělala nějaké starosti. Takže pohledem rovnou poprosí i Ash, aby s ní šla napřed a doufá, že jí to nebude nijak vadit.*

*Zoufale si složí hlavu do rukou.* Chlap rozhodně není, neboj, to jsem si už zkontroloval./Zatím dvakrát../*Dodá pro sebe v duchu a modlí se, aby se neptala jak si to zkontroloval. Pobaveně se usmívá nad tím, jak z Timothyho Mayven tahá informace.*/Mohla by pracovat u FBI./*A taky svého bratra samozřejmě popíchne a když ho spraží pohledem, nevinně se na něj zazubí, jako by nic.* K doktorovi půjdeš a jak jsem řekl, klidně tě tam i odtáhnu. Když to podle tebe není nic vážnýho, proč se návštěvy lékaře tak bojíš? *Zeptá se a nadzvedne obočí zvědavý, co mu na tohle jeho bratr odpoví.*Zatím. *Rozloučí se s nimi a počkají, než odejdou. Sám ale zůstane a obrátí se na Timothyho.* Půjdeš k doktorovi. Mám tě k tomu snad přinutit? Včera jsem se ožrala oženil, magor jsem dost velkej a proto mě nepokoušej, nebo si tu nohu ještě naschvál zlomím a nikam s tím nepůjdu stejně jako ty.

*Pobaveně jí cukají koutky, když musí Timothy Mayven vysvětlovat, proč se nosí kondom, co to vlastně taky je a další věci. Zavrtí hlavou.* Ne, neubližuje. Tvůj mladší bratr má taky jen blbý kecy. *Sice Timothyho moc nemusí, nikdy by neřekla, že jí ubližuje. Naopak se k ní chová až moc dobře, což ji štve. Raději by byl, aby se navzájem přece jen ignorovali. Štve ji, že Timothy pořád k tomu doktorovi nezašel. Ale je to na něm. Ona se snažila ho k tomu přesvědčit, dohadoval se s ní a ona prostě není jako on a nemá tak svatou trpělivost, takže to vzdala.* Vidí jeho prosebný pohled a zavrtí nad ním hlavou. Odvede Mayven, ale ne kvůli tomu, že by ji o to žádal. Nehodlá se dohadovat a tohle je už čistě jen jeho věc.* Zajdeme si ještě udělat popcorn, co na to říkáš? *Podívá se na May a pousměje se.* A všechno mu sníme. *Kývne k Timothymu. Počká, než k ní Mayven přijde.* Podržíš mi ji? *Podá jí sovičku, která byla do teď u ní a pak se společně s Taysou v kočárku a Mayven kráčející vedle ní vydá do paláce. Sovu jí dala taky schválně, protože doufá, že to sníží její protesty.*

Takže náš brácha je pitomec. *Zazubí se na oba dva a pak už ji přijde strašně nefér, že je holka, jelikož nechce, aby ji něco bolelo.* Beztak taky nebude chtít být holka. *Koukne se na mimčo, na který se usměje širokým a upřímný úsměvem. Pak se ještě na své bratry a Ash koukne lehce nedůvěřivým pohledem, ale když Ash říká, že jí neubližuje, rozhodne se tou věřit a neřešit to. Všine si, ale jak její bratr udělal obličej když došplápl, proto si ho změří starostlivým pohledem, ale protože je už unavená, nemá saa energii na další otázky, takže i přikývne na to, že odejde s Ash napřed, ale ještě se na sého staršího bratra koukne tím pohlede, kterým u jasně říká, že ať přijde rychle a na Easta se zazubí a zamává mu.* Čau! *Zahuláká ještě, načež se zazubí na Ash.* Popcorn bych si dala. *S velkým úsměvem i převezme sovičku a vydá se společně s Ash do paláce.*

Pitomec je až moc ošklivý slovo. *Usměrní jí trošku, protože záměrně předtím použil slovo "ňouma". Kdyby tu byli jen dospělý, nazval by ho naprostým volem nebo idiotem. Pak už pošle Ash a May napřed spolu s Taysou, protože je nechce zdržovat a přidělávat své sestřičce starosti a povzdychne si po slovech Eastona.* Chceš vědět proč? Fajn. Protože prostě musim cvičit. A co by mi řekl? Že to mam třeba podvrtnutý nebo zlomený nebo co já vim? Vždyť je to jedno. Výsledek by byl stejnej. Nemohl bych prakticky nic a už vůbec ne cvičit a to já prostě nedokážu. *Vypustí ze sebe ten pravej důvod, proč k doktorovi nechce. Nejspíš to všem bylo jasné, ale tak lepší to říct nahlas, než se vymlouvat. A být upřímný k bratrovi je pro něj jednodušší, než když jde o Ash, před kterou se svoje nedokonalosti z nějakého důvodu snaží co nejvíce skrývat.* Žádnou nohu si lámat nebudeš. Přestaň se chovat jako idiot.

*Naoko uraženě si odfrkne, když ho Mayven nazve pitomcem. Když Mayve, Taysa a Ash odejdou, zůstane tu s ním. Musí ho nějak přesvědčit, aby šel k doktorovi.* Protože jsi na cvičení závislej! Přiznej si to do háje. Musíš to mírnit. Neříkám necvičit nikdy, ale třeba třikrát týdne, to bohatě stačí. Pak jsi unavenej a takhle si ubližuješ. Proč to probůh tak přeháníš? Je to tvůj koníček, to chápe, ale do háje má i jinou zábavu. Můžeš jezdit na motorce, vařit, nebo si třeba číst, nevím. Prostě zkus dělat i něco jinýho. A mimochodem, kdybys k tomu doktorovi šel už když tě to začalo bolet a ani mi nezkoušej namluvit, že to bolí jen chvilku, už bys byl dost možná vyléčenej a obešlo se to bez těchto keců!*Vyjede na něj, protože pozorovat jak se jeho bratr ničí ho fakt nebaví. Začíná uvažovat, že ho vážně odtáhne k terapeutovi, jak mu navrhla Livia.* Já se nemám chovat jako idiot? Jak se chováš ty? Jsi z nás dvou možná ten starší, a proto si myslíš, že mě nějak musíš chránit, ale já o tebe mám taky strach, už si to sakra uvědom. Tobě by se líbilo, kdybych na tom stejně jak seš teď ty? Pochybuju o tom. Je to stejný, chápeš? Nerad tě takhle vidím. Mysli na svoje zdraví. Kotník se sám jen tak nespraví. Pokud nepůjdeš za doktorem, možná tě to taky bude bolet do konce života. Neblbni Timothy. Myslíš, že to jen tak přejde Mayven? Všimne si, že kulháš. Je jí skoro jedenáct a není hloupá. Zajdi za doktorem, dokud je čas a dokud naše sestra nemluvila s rodiči, protože já bych o tom možná pomlčel, ale ona ne. A nechceš, aby se to toho míchali ještě oni, ne? Už takhle tohle přidělává starosti dost lidem. *Vysype ze sebe vše, co chtěl říct a zhluboka se nadechne a vydechne.* Pokud do konce týdne nepůjdeš za doktorem, jednoduše ho přivedu k tobě do komnaty. *S tímhle se otočí a vydá se zpět do paláce.*

Ale vždyť já dělam i všechny tyhle věci. *Brání se a je to skutečně pravda. Akorát že zatímco tyhle věci si dělí, cvičení hraje roli v jeho každém dni.* Jenže já to prostě nedokážu. Myslí, že jsem to nezkoušel? Zkoušel! Zkoušel jsem to tisíckrát, protože kolikrát mě to samotnýho nebaví, ale nedokážu to. Nejde to. Stejně jsem nakonec v tý posilovně skončil. Já to nedělam jen tak na truc, abych tě naštval, do háje. *Nikdy by si nemyslel, že bude zvedat hlas na bratra kvůli tomuhle. Vždycky se snažil být klidnej, ale všechna ta únava spojená se zoufalstvím jednoduše dělají své. Když pak slyší další jeho slova ohledně toho, kolika lidem přidělává starosti, stiskne pevně zuby, sklopí pohled a pevně chytne okraj fontány, až mu zbělají klouby. Přijde mu, že zklamal ve všech ohledech, v jakých to šlo, protože přesně tohle je něco, čemu se snažil vyhýbat jak to jen šlo. Nic už neříká a nechá Easta odejít, protože se s ním nechce dohadovat ještě víc. Vlastně si ani nevzpomíná, kdy byli naposledy takhle rozhádaní než přijeli do Illey. Radši se ale zvedne a vynaloží veškerou energii na to, aby se dostal do komnaty, protože nechce, aby na něj May musela dlouho čekat.*

*Další místo tak nezáživné pro hlídání prostor palácové fontány. Měl pocit že už tu fontánu obešel tak stokrát všemi směry a styly, kterými se dala obejít.* /Hrozná nuda toto. Jak tady může někdo hlídat celý život a ještě s vědomím že hlídá královskou rodinu a všechny ty snoby co tu žijou./ *Ne že by znal osobně vysoce postavené lidi v paláci, ale víceméně je házel do jednoho pytle. Teda až asi na jednu dívku, pro kterou tu měl i slovník a učebnici, kterou zapomněla v salonku. Do slovníku se podíval spíše ze zvědavosti. Nějaké vzdělání měl, ale u něj přeci jenom převládala práce rukama než nějaké studování.*

*Nedalo se říct, že by jí otec nějak poslední týdny šetřil. Měl za to, že na horách se flákala dost dlouho, takže teď musí všechen ten zameškaný čas odpracovat. Jestli si někdy připadala jako Popelka, netuší, jak to nazvat teď, protože ani moc nestíhá spánek. I kdyby u sebe svoje učebnice měla, moc by se k nim nedostala, takže jí tolik netíží, že je má Edgar, i když radši bude mít všechny své věci u sebe, než schytá od otce to, že něco ztratila. Na sobě má béžové šaty pod kolena s balerýnama, když jde k fontáně, kde má Edgar hlídat. Vlasy má rozpuštěné, aby nebyla tolik vidět její tvář. Ten den, kdy v salonku učila Edgara tančit to nakonec nestihla a do komnaty dorazila o chvilku později. Za to schytala facku a pár ran, takže má na obličeji menší tmavou modřinu, která nešla moc zamaskovat makeupem. Pousměje se, když Edgara uvidí u fontány a rovnou se vydá za ním.* To, jak se nudíš, z tebe vyzařuje na míle daleko. *Poinformuje ho mírně pobaveným hlasem.*

*Ne že by dneska ve službě byla nějaká zábava. Sem tam nenápadně koukal kde má zahrada své mezery v zabezpečení a kudy by se dalo tudy vniknout až do vnitřních prostor paláce. Byl přeci špeh něco musel dělat, teda správně by měl hlídat, ale ale tak se jenom tvářil a šlo mu to docela dobře. Ostatně nikdo nepojal žádné podezření. Co by na něj tak mohli vytáhnout. Měl u sebe slovník a učebnici, pro které si měla přijít Ariell. Vlastně to bylo to jediné co ho tak nějak během služby čekalo. Její kroky sice zpozoroval už z dáli ale nijak to nedal znát a otočil se na ní až ve chvíli kdy na něj promluvila.* Jaká se dá asi najít zábava u zámecké kašny. *Ušklíbne se. Ostatně tu nic nebylo.* Už na tebe čeká slovník a učebnice. *Pousměje se a podá jí je.* Musíš jim nějak vynahradit to že byli v zajetí. *Pousměje se. Ležely mu pár dní na stolku u postele a určitě by teď radši snesly zpátky poličku v knihovničce. Slunce začalo svítit na část zahrady, kde byla kašna a v Midstonu se začínalo oteplovat.* Už začíná být na opalování. /Teda kdyby se přes tu uniformu dalo nějak opalovat./ Zvláštní jak sluníčko hodně lidem dodává energii. *Pronesl nahlas svojí myšlenku.*

No.. Voda umí být zajímá, když občas foukne vítr. Je to takový zrcadlo. Jako malá jsem byla schopná vydržet tady celý odpoledne a jenom do ní koukat. Nepotřebovala jsem hračky. Máma mi četla jeden příběh, že občas voda neukáže náš odraz, ale odraz někoho, kdo se do ní díval v minulosti. Takže jsem přemýšlela, kdo do ní tak mohl koukat a třeba se mi ukázat. *Rozpovídá se trochu a pohled u toho upře na hladinu vody a pousměje se. Dětství měla krásné a vzpomíná na něj ráda. Jen jí mrzí, jak rychle skončilo a jak hodně rozdílná, oproti té době, přítomnost je.* Myslím, že se u tebe nijak špatně neměly. *Zkonstatuje s úsměvem, když si od něj vezme učebnice a posadí se s nimi na okraj kašny, kdy si je položí na klín.* Jo, to máš pravdu. *Přikývne a zakloní trochu hlavu, aby mohla obličej vystavit hřejivým slunečním paprskům. Milovala teplo. Během toho se jí i shrnou vlasy na stranu, což ale moc neřeší, protože pozapomene na známky únavy a modřinu, která se tím odkryla.* Zvláštní, ale vlastně docela jednoduchý. Získáváš vitamín D, který se dá nejlíp získávat právě ze Slunce. Paprsky taky podporují tvorbu serotininu a melatoninu, který jsou důležitý pro duševní výkonnost. Taky ničí bakterie a podporuje .. em... produkci lutropinu, kterej ... no.. ovlivňuje .. sexuální výkonnost. *U poslední věty trochu zčervená. O lidském těle toho ví spoustu, ráda zjišťovala různé věci o sobě samé a o tom, jak její tělo funguje. Fascinuje jí to snad ještě více než jazyky. Během mluvení má pořád zakloněnou hlavu vystavenou slunci a se zavřenýma očima se usmívá. Až když domluví, tak trochu nahne hlavu zpátky, aby na něj viděla a pootevře oči. Bojí se, jestli toho neřekla příliš a chce znát jeho reakci, kterou uvidí nejlépe v jeho výrazu.*

*Nikdo ho nikdy nevedl k nějakému zájmu o přírodu. Na své dětství v Summer měl pár mlžných vzpomínek. Svoje sourozence sotva znal. Taky byly výrazně starší než on. Otec umřel a matka ho poslala na výchovu k jeho strýci a tam se dostal mezi rebely. Dali mu nějaké vzdělání, ale učen z něj nikdy nebyl. Uměl číst psát, pár slov a frází francouzsky. Poznal jednotlivé kytky stromy, znal lidské tělo, horniny a věděl kde se jak stát nachází. Chytrý byl jenom některé znalosti mu prostě chyběly. Vždycky mu šla spíš manipulace se zbraněmi.* Asi bych se do ní měl občas kouknout. Kdo ví kolik strážců, princezen a komorných se do ní koukalo, nebo do ní v opilosti spadli. *Pozasměje se při té myšlence.* Když má dítě představivost tak hračky nepotřebuje. *Pokrčí rameny. On jich sám moc nikdy neměl. Spíše nějaké vyrobené dřevěné autíčko, plyšáka z druhé ruky, nebo si vyrobil prak.* Člověk si vystačí i s malém. *Tohle on moc dobře znal. Někteří měli možná všechno, ale jiní neměli skoro nic. Pak už poslouchá její slova o slunci a získávání pozitivní energie.* Jsi jako chodící encyklopedie.*Zavtipkuje a podívá se taky na sluníčko.* Sice je to velká hořící koule, ale umí udělat radost. *Zkonstatuje a sedne si na kraj kašny. Z toho celodenního postávání člověka bolely nohy víc než z chození.*

Sice jsem nebyla opilá, ale párkrát jsem do ní sama spadla. *Zasměje se a pohledem sjede k hladině vody, jako kdyby tam měla celou tu scénu, kdy ztratila rovnováhu, vidět.* Jo, to máš pravdu. *Pokýve hlavou po jeho slovech o představivosti. Sama taková byla. Vystačila si jenom s představivostí, i když se narodila do pomyslné zlaté kolíbky. Její máma by pro ní udělala první poslední a vztah s otcem měla zprvu taky dobrý. V tom viděla svoje největší štěstí. Ale nestěžovala si na to, jak je to teď, věří na šťastné konce a ví, že ten její dřív nebo později přijde, takže dál všechno trpělivě snáší. Když se pak začnou bavit o slunci a ona řekne, co všechno ví o vlivu paprsků na lidské tělo. Trochu zčervená po jeho zkonstatování.* To je.. dobře nebo špatně? *Zeptá se opatrně, protože jí z nějakého důvodu záleží na tom, jaký má na ní názor a ví, že často druhé spíše intelektuálové štvou.* Jo, to umí. *Vzhlédne opět k obloze, i když musí trochu přivřít oči a aniž by si to uvědomovala, nakrčí u toho nos. Pohled zase během chvilinky sklopí a rozmrká černé skvrny, které díky sluníčku teď vidí a které jsou vlastně obyčejné krvinky. Trochu se bojí na Edgara podívat, protože teď, když vedle ní sedí, tak vnímá silně jeho blízkost a asi by při pohledu na něj neodolala chuti se ho nějak dotknout a tak tu krátkou vzdálenost mezi nimi vymazat. Ale bojí se, že on to nevidí stejně a akorát by takhle přišla o dá se říct jediného kamaráda v paláci.*

*Nikdy sice do kašny nespadnul, ale taky to bylo tím že se v paláci nikdy neopil. Taky by pak mohl říct něco co by nechtěl.* Tak to se mi ještě nepovedlo. *Pousměje se pobaveně.* Ale v takových letních dnech by to nebylo špatné osvěžení. Ikdyž bazén, nebo moře by bylo asi lepší. *Ví že si člověk vystačí i s málem z vlastních zkušeností. Někomu hold nic jiného nezbylo. Sice se mu práce strážce zrovna nezamlouvala, ale výplata byla pěkná. Sice oproti němu měla o něco víc znalostí, ale vyrůstat v druhé kastě v paláci bylo hold trochu něco jiného než vyrůstat skoro na poslední příčce kastovního systému, který tak nenáviděl stejně jako celou monarchii.* Řekl bych že spíš dobře. Člověk má mít znalosti a já si aspoň něco nového naposlouchám.*Nějak mu to nevadilo. Podíval se na sluníčko aby nabral nějakou tu pozitivní energii a další věci co jmenovala. Poté co si sedne na kraj kašny a jen tak vystaví obličej ohnivé kouli zaměří chvíli pohled na ní.* Nechceš si taky sednout. *Poukáže pohledem na místo vedle něj. Nějak by mu nevadilo kdyby si vedle něj sedla. On nebyl úplně ten typ muže , který střídal ženy jako ponožky a byl nějak extrémně nedostupný. Sluníčko po chvíli zakryje mrak.* Tak koukám že dneska je po obalovačce. *Pousměje se a podívá se před sebe. Jakmile tak udělá uvidí před sebou stát nějaké stádo veverek, které evidentně chtějí něco kjídlu.* Ty jsou ale pěkně ochočené. Já nic nemám. Třeba v kuchyni bych to zkusil. *V tom ho jedna veverka kousne do nohy. To ho rozhází a tak spadne d kašny i s celou uniformou a dvěma pistolemi za pasem.*

Já mam občas docela problémy s rovnováhou, takže se mi to párkrát povedlo. *Uchechtne se. Sice tančit umí vcelku dobře, protože je to k jejímu postavení potřeba, ale jinak je schopná se přizabít na rovině v balerýnách prostě jenom o svojí vlastní nohu. Několikrát už takhle něco nebo spíš častěji sebe, zlikvidovala.* Jo, to je pravda. Když už tu jsou dva bazény, umělá pláž a jedna ve městě, měly by se asi využívat ty. *Zasměje se. Ne, že by tam sama často chodila, protože netuší, jak by v plavkách zamaskovala všechny modřiny, co od otce má, ale ví, že takovéhle místa tu jsou. Oddychne si, když vidí, že mu její znalosti a chytrost nijak nelezou na nervy.* Ale..kdyby ti to nějak vadilo, tak řekni. Spoustě lidem to přijde otravný a já tě nijak otravovat nechci, vážně. Neurazím se nebo tak.. I kdybys měl dost mý společnosti, stačí říct. *Vychrlí trochu rychleji díky nervozitě, kterou jí způsobuje vědomí, že by jí mohl mít nějak plné zuby. Ráda s ním tráví čas, takže je rozumné, že mu na nervy lízt nechce. Po jeho pobídnutí jen s červenými tvářemi přikývne a posadí se vedle něj.* Třeba se ještě ty mraky stihnou rozehnat, než zapadne. *Zadoufá nahlas. Pak se uculí, když uvidí veverky.* Ty jsou nádherný. *Začne se nad nimi trochu rozplývat a natáhne k jedné z nich ruku. Nadšeně se usměje, když se veverka nechá podrbat na hlavičce. Trochu sebou trhne, když její společník najednou zmizí z jejího periferního vidění a otočí se, aby viděla, co se stalo.* Jsi v pořádku? *Zeptá se ho trochu vyděšeně, ale po chvilce se uchechtne.* Třeba až se do ní příště přijdu podívat, budeš tam na mě koukat ty. *Zhodnotí pobaveně a naváže tak na jejich předchozí konverzaci, zatímco k němu natáhne ruku, aby mu mohla pomoct zase ven na nohy.*

Udržet se na nohou je občas oříšek. Pro mě je oříšek si je nezamotat do sebe při tanci.*Ne že by měl problémy s rovnováhou. Nakonec to by asi úplně neměl mít když byl schopný člověka sprovodit ze světa aniž by si v tu chvíli kdokoliv všimnul. Na krku měl pár životů, které ukončil, ale pro něj to bylo normální. A nezabíjel úplně bez motivu. Zas ta chladná bestie nebyl, měl srdce a to velké. Jeho výchova mezi rebely tu ale roli hrála.* Bazén je hold prostornější. Sice jsem se v něm nekoupal, ale na hlídání je to docela oblíbené místo. /Teda pokud si tam zrovna někdo nepřivede svojí milou a já je musím poslouchat. Z tohohle mi jednou praskne hlava./ *Nebyl ten typ zvědavé drbny co musel všechno vědět. Bohužel k práci strážce tohle patřilo.* Nějak mi to nevadí a kdybych tě měl dost tak taky můžu jít vyměnit hlídání kašny za hlídání cesty. *Poušklíbne se. Strážci si občas místa na hlídání prohazovali podle toho jak se jim chtělo. Když někdo nenáviděl slunce zalezl hlídat knihovnu a ten druhý šel s radostí ven. Když se posadí vedle něj malinko se usměje a je rád za její společnost.* Meteorolog nejsem, ale tohle vypadá spíš na déšť než na sluníčko. *Podívá se nahoru na nebe a po chvíli přijdou i drzé veverky. Ariel z nich byla možná nadšená, ale on už zas tak ne poté co ho jedna kousla a on leknutím spadnul do kašny.* Pitomí zvíře. *Zanadává potichu a veverka se tváří nevině.* Až a na to že to budu sušit tři dny tak jo. *Pomalu se začne hrabat z kašny celý mokrý* A nade mnou bude zákeřná veverka. *Pozasměje se a natáhne se po její ruce. Potom už vyleze z kašny, ačkoliv mu byl dotyk příjemný její ruku zase pustí a sundá si vrchní kabát uniformy a dá jí přes kašnu sušit. Pod kabátem má už jenom mokrou košili, přes kterou mu jsou vidět vyrýsované svaly. Vyndá dvě pistole a náhradní zásobník s kulkami, které má za pasem. Pořád nevěřil tomu že mu tak po necelém roce služby svěřili dvě větší pistole.* /Kdyby tak tušili./ Vypadám jako vodník.*Z vlasů si vytáhne kus leknínu a vysoké černé boty sotva sundá a poté z nich vylije vodu.* Tak koupel už mám za sebou, ale moc příjemná nebyla.

Posledně ti to šlo. *Usměje se na něj povzbudivě, protože potom, jak se předtím podceňoval, tak čekala něco daleko horšího. A on zvládnul otočku a ani jednou jí nešlápl na nohu. Dost možná z něj mohl být skvělý tanečník, jen o tom ještě sám neví.* Vážně? Jaký místa hlídáš nejradši? *Zeptá se ze zvědavosti. O práci strážců se nikdy tolik nezajímala, ale teď jí to vcelku fascinuje. A rozhodně by radši dělala tohle než být osobní služkou svého otce. Pochybuje, že když Edgar přijde na směnu o minutku později, někdo ho zbije. S tím, jaké má svaly, tak je jen otázkou, kdo by byl nějaké podobné rvačky vítězem.* Neber mi tu naději, že bude ještě dneska svítit. *Ušklíbne se pobaveně a krátce se zasměje. Měl pravdu, na déšť to vypadalo, ale ona je spokojená tady s ním. Kdyby se rozpršelo, znamenalo by to, že bude muset dovnitř a tam na ní čeká dost práce. Potichu se uchechtne, když slyší jeho nadávání na veverky. Jako kdyby se chtěla ta, co ho kousla, pokochat svým dílem, vyskočí na okraj fontány, kde se usadí a pozoruje ho.* Vypadají jako neviňátka. *Zhodnotí a uculí se znovu při pohledu na malá zvířátka, která postupně odbíhají, jako kdyby měli strach, že je Edgar zašlape. Když jí chytne za ruku, na chvilku se jí zatají dech a v břiše se jí rozletí motýlci. Přijde jí, že ji pustil hrozně brzo, ale sama chápe, že jí nemůže držet na věčnost.* /I když by mi to nevadilo../ *Proběhne jí hned hlavou. Když si všimne jeho svalů pod mokrou košilí, dech se jí zatají znovu a lehce si skousne dolní ret. Musí přemáhat touhu se ho dotknout, jestli je opravdu skutečný. Radši rychle zamrká, aby na něj necivěla jako idiot a pak se zasměje, když vidí, jak si vytahuje z vlasů kus leknínu.* Ale krásnej vodník. *Opraví jeho tvrzení.* Počkej, ještě tam trochu máš. *Zastaví ho v pohybu a postaví se na špičky, aby mu z vlasů mohla sundat část leknínu, které si nejspíše sám nevšiml. Snaží se tolik nevnímat jeho blízkost, protože to už by asi nerozdýchala, stejně jako když se pak postaví zase zpátky na paty a koukne mu do očí. Krátce kmitne pohledem i na jeho rty a nejradši by ho políbila, ale bojí se, jak by na to reagoval, takže případný první krok nechává na něm.*

*Ačkoliv to nebylo dobře strážci si přehazovali místa na hlídání a směny v jednom kuse. Jejich nadřízení to přecházeli a hlavně když dělali svou práci. Když někdo něco namítal často dostal jednu ránu a zase toho nechal.* Sklad peřin je dobrá záležitost. dá se tam hezky odpočívat, nebo kuchyň. *Zasměje se.* Tam se dá ulovit i něco k jídlu.*Většina strážců milovala hlídání kuchyně. Když nějaká rozmazlená princezna odmítala něco jíst, protože drží dietu kuchaři to prostě nabídli nejbližšímu strážci. A i mimo čas jídla ho tam bylo spoustu do zásoby.* Jsem realista takže ti tu naději asi beru. *Pousměje se a na obloze se začíná smrákat. Spíše to vypadá na déšť. Jemu by to nějak nevadilo. Strážci byli zvyklý na špatné podmínky jak počasí tak přežití. Nakonec je trénovali na severu v docela nůzných podmínkách.* No to teda. Vypadá to roztomile, ale ve skutečnosti je zákeřná. *Zamračí se na veverku.* Ještě se baví tím jak se odsud hrabu. *Veverky už se mu zas tak nelíbili, poté co kvůli nim sletěl do kašny. Ze, které se pak ještě musel celý mokrý vyhrabat. Sice se mu líbilo jí držet za ruku, ale zase jí pustil. Nemohl jí přeci držet pořád. Sundá ze sebe část uniformy a kape z něj voda. Skutečně připomíná nějakého vodníka, ještě s leknínem ve vlasech.* Vodníkem nějak netoužím být. *Ušklíbne se. Zrovna on, který se narodil uprostřed pouště v Summer. Projede jím nějaká energie jak mu vytahuje leknín z vlasů. Nemohl říct že by se mu ta energie nelíbila. Navíc tady je absolutně nikdo neviděl a všichni byli zvyklý na nějaké dostaveníčka strážců. Jak mu sundává leknín z vlasů pomalu se jejich ruce střetnou a jeho rty jsou možná až moc blízko těch jejich.*

To zní jako skvělý místa. *Pokýve hlavou a pobaveně se usměje, když si ho představí, jak hlídá sklad peřin tím, že si tam ustal.* /Musí být roztomilý, když spí./ *Proběhne jí hlavou, ale radši si to nechá jenom pro sebe.* A k jídlu lovíš nejradši co? *Zajímá se dál. Chce o něm vědět víc a moc se jí nedaří potlačovat zvědavost, která v ní dříme už odmalička.* Že se nestydíš mi takhle nestydatě vzít to jediný, co mě tu zdržuje od práce. *Potřese naoko vyčítavě hlavou, ale v jejím tónu je znát, že to myslí pouze jako srandu, což hned poté dosvědčí i to, že se následně zasměje. Ale vlastně je pravda v tom, že déšť jí odsud nejspíše vyžene dovnitř, kde bude muset dodělat práci.* Zase vem si, jak drsně pak bude vypadat před ostatníma. Zdecimovala tu obrovskou dvounohou příšeru, co nemá ocas. Ostatní jí teď budou mít za borce. *Poznamená se smíchem, zatímco sleduje vzdalující se veverky a pak se otočí k němu, aby mu pomohla z fontány zase na nohy a potom i dostala zbytek leknínu z jeho vlasů.* Škoda, slušelo by ti to. *Zazubí se na něj, zatímco si stoupá na špičky, aby dosáhla do jeho vlasů. Přeci jen je o dost menší jak on. Zadrhne se jí dech v hrdle, když se jejich ruce dotknou a ještě intenzivněji si uvědomí jejich vzájemnou blízkost. Nedokáže odtrhnout zrak od jeho tváře, natož, aby se od něj dokázala odtáhnout na vzdálenost nějak etiketou připustitelnou při normální konverzaci mezi mužem a ženou. Místo toho se znovu podívá na jeho rty, které má blíž u těch svých, než čekala. Na tváři se jí objeví opět menší ruměnec, když se rozhodne všechna pravidla a svou nesmělost hodit za hlavu a zbývající prostor mezi jejich rty nechá zmizet, když ho políbí.*

*Snad nikomu ze strážců nevadilo hlídat sklad peřin, nebo kuchyň a jemu taky ne. Navíc si nikdo nevšiml když ze skladu peřin zmizel a zkoumal zámek ke skladu zbraní u vchodu, který nikdo nepoužíval.* Vaří tu dobře takže snad všechno. *Pousměje se. Nebyl vybíravý. Jídla měl sice díky rebelům vždycky dost, narozdíl od jiných sedmých ale co bylo to bylo. Člověk si nemohl vybírat, nebo si vymýšlet seznam co všechno nejí a co se uráčí sníst. Jejich rozhovor zašel i k počasí a ztmavující se obloze. Vyhrabe se s její pomocí z kašny a veverky ž se asi radši rozutekly až na jednu, která na něj koukala jak vypadá jako vodník.* Když se chce někdo vychloubat. Vid ty jeden hlodavče. *Podívá se na veverku, která už radši zmizí.* Nebo se naštvali že jsme jim nedal nic k jídlu a tak na mě poslali jejich obranáře. *Zavtipkuje a k vodníkovi v tuhle chvíli nemá daleko. Rozmočená uniforma, boty plné vody a mokré pistole. Ve vlasech měl kusy leknínu. Vážně netoužil být vodník. Jak mu vytahuje z vlasů leknín projede jim určitá energie a najednou jsou u sebe až moc blízko. Najednou se jí divá do očí svými zelenými, které dokreslují pihy na tváři a zrzavé vlasy. Nikdy nebyl na etiketu a zdvořilé obcházení věcí. Možná překonával bariéry až moc rychle. Mezery mezi jejich rty se stírá a jemu to nějak nevadilo. Když jí Ariell setřela úplně jeho studené, mokré rty zapadly do těch jejich a jakoby se najednou všechno okolo rozpadlo a zůstali jenom oni a kašna. Všechny rozdíly mezi nimi a existoval jenom tenhle okamžik.*

Vážně nemáš něco, co ti chutná víc jak ostatní věci? Nějaký oblíbený jídlo? *Zeptá se trochu překvapeně. Ví, že pochází z jiných poměrů, ale hádá, že ať už člověk měl problém sehnat něco k jídlu nebo ne, stejně to neovlivňuje jeho chuťové pohárky a něco mu chutná víc, jak ostatní. A to, jestli sní i něco, co mu tolik nechutná je už zase otázka výchovy a ne chutí. Ona sama má několik oblíbených jídel, hlavně sladkých, protože sladké miluje a ráda by věděla, jestli mají společného ještě něco dalšího.* Musíš navrhnout veliteli, aby přidal jako další povinnou složku uniformy pamlsky pro veverky. *Zasměje se po jeho slovech, že nenakrmení těch tvorečků bylo důvodem toho kousnutí, díky kterému sletěl do kašny. Ale teď by jim za to nejradši vlastně i poděkovala, protože díky tomu mu může být takhle blízko a sledovat ty nejkrásnější oči, jaké kdy viděla. A když ho pak políbí a může ochutnat jeho mokré rty, naprosto jí dojdou slova, kterými by dokonalost mohla popsat. Krátce vydechne do jeho rtů, když jí polibek začne oplácet a rukama mu z vlasů sjede za krk, aby si ho k sobě mohla přitáhnout o něco víc. Sama se na něj trochu natiskne svým tělem a je jí úplně jedno, že od něj bude mít mokré šaty. Sama neví, kde se to v ní bere, protože se ještě s nikým nelíbala, ale teď po tom pátrat rozhodně nehodlá. Ale dojde jí, že tím mohla Edgara docela dost překvapit a dost možná i vyděsit. Všechno se to stalo hrozně rychle a ona se teď bojí jeho reakce. Že by to třeba nemusel cítit stejně. To je důvodem, proč se nakonec neochotně odtáhne a spustí ruce. Jednou se hned trochu nervózně poškrábe na zátylku. Tváře má červené a zorničky rozevřené nadšením a touhou líbat ho dál.* Já.... Promiň. Nechtěla jsem. Nebo.. no.. vlastně chtěla, ale .... Tohle moc neumim, ještě nikdy jsem se s nikým nelíbala, takže bych se nedivila, kdyby se ti to nelíbilo. A kdybych se ti nelíbila já. Pochopím, že to necítíš stejně. Můžeme na to klidně zapomenout... Já... já bych tě asi měla nechat taky něco říct. *Dovštípí se během toho, co chrlí nervózně jedno slovo za druhým a donutí se zmlknout a opatrně se na něj podívat, když čeká na jeho reakci.*

Něco by se našlo, ale jedno jídlo to rozhodně není. *Pokrčí rameny. Měl rád víc než nějaká jídla spoustu věcí. Strážci tu sice dostávali kvalitní stravu, ale její prioritou bylo aby měli všechny živiny a nechyběla jim energie. Nějaké chutě šli až na druhou kolej. Většina strážců se ale skládala z pátých, šestých a sedmých, kteří hold neměli peníze na to aby se z vojny vyplatili a byly rádi za postup do druhé kasty, pravidelné velké mzdy, dostatek jídla a pohodlnou postel. Nějaké oblíbené jídlo už šlo mimo.* Palačinky se zmrzlinou jsou hodně dobré, nebo sladké zákusky. *Nedalo by se říct že ho někdo nějak vychovával. Na rodiče si skoro nepamatoval a u rebelů děti vychovával ten kdo měl zrovna čas se jim věnovat. Zasměje se nad její poznámkou o krmení pro veverky jako součást výbavy.* Veverka je totiž hrozně velký nepřítel a musí se uplácet jídlem.*Neuměl si představit co by na to řekl velitel stráží, ten chlap mu připadal jako totální suchar, který nedělal snad nic jiného než svojí práci. Ani neví jak a má svoje rty na rtech Ariell. Ne že by se nikdy nelíbal a uměl to docela dobře. Užíval si tu zvláštní a příjemnou energii, která mezi nimi proudila. Neuměl to popsat. Sice už pár žen líbal, ale nikdy si nepřipadal jako že se celý svět najednou někam propadl. Když si ho Ariell přitáhne blíž k sobě nějak se nebránil. Docela se mu to líbilo a tahle chvíle skonči když se od něj Ariell odtáhne. Vrátí se zpátky do reality, jakoby se vzpamatoval ze snu.* To je dobrý. *Vidí že ona je docela nervozní.* Na líbaní nejde nic zkazit. *Pousměje se.* A zapomínat na to asi nebudu mít potřebu. *Zastrčí jí pramínek vlasů za ucho.*

Určitě jich pár vyjmenovat zvládneš. *Pobídne ho zvědavě, protože si ráda poslechne, co rád jí. Třeba by mu taky jednou jako překvápko mohla něco připravit a zpříjemnit mu tak službu. Sice ve vaření nikdy moc neexcelovala, ale za pokus to stojí. Když se to nepovede, on se o tom taky nemusí nikdy dozvědět. Leda by podpálila celý palác, ale to se snad nestane.* Taky miluju sladký. *Rychle pokýve hlavou nadšená tím, že mají něco dalšího společné.* No jasně. Ty tady vlastně nestrážíš palác před útokem rebelů, ale před útoky veverek. *Odtuší a pobaveně se zazubí. Když ho pak políbí, posune to dnešek mezi nejlepší dny jejího života. Ale pak jí dojde, že ho tím mohla dost překvapit a ne zrovna pozitivně, takže se odtáhne a začne ze sebe nervózně chrlit spoustu slov.* Vážně? Protože já tě nechtěla nějak zaskočit, jakože špatně a já to mezi náma nechci zkazit. Mam tě ráda. *Zmlknout jí donutí, když ucítí jeho ruku na tváři, zatímco jí zasouvá pramínek vlasů za ucho. Pousměje se na něj, ale zároveň trochu cukne obočím nad trochou bolesti, když se dotkne modřiny na její tváři.* Tak na to zapomínat nebudeme. *Přikývne.* A..jak to bude teď? Mezi náma? *Zeptá se opatrně, protože se vztahy jednoduše nemá moc zkušeností a neví co teď.*

*Nikdy nebyl v jídle moc vybíravý. Jak by taky mohl. Když se člověk narodil jako sedmý nevybíral si skoro nic. Měl rád sladké, ale moc často se k němu nedostal. Občas si něco ulovil nebo dostal v kuchyni ale mezi večeři strážných se chod desert úplně neřadil.* Třeba čokoládový dort nebo muffiny. *Většinou se k nějakému sladkému nedostal a když už tak si ho pořádně vychutnal.* Hodně lidí miluje sladký. *Zazubí se. Sám vařit ani péct neuměl. Ono hlavně většinou nebylo potřeba vymýšlet nějaké složité kulinářské recepty když nebylo z čeho je vařit a v paláci měli strážci stravu zajištěnou. * Co ty víš. Takových milion veverek, které zahájí útok je docela děsivá představa. *Zasměje se. K útoku rebelů se nijak dál nevyjadřoval. Kdyby to bylo dnes věděl by to a rozhodně by neseděl u kašny. Po jejich líbání se jako lusknutím prstu vrátí do reality. Pořád byl ve střehu, ikdyž to na něm nebylo zrovna vidět. Jí se zrovna nebál ani neměl důvod jí nevěřit. Na to byla až moc nevinná. Poslouchá to jak ze sebe chrlí jedno slovo za druhým.* Některé věci se nedají plánovat. /Teda dají, ale pak to je divný./ Na tohle ti asi nedokážu odpovědět. *Pokrčí rameny.* Někdy je lepší když se věci nechají plynout a pak se vyjasní sami.

Jo, muffiny bych mohla jíst pořád. *Zasměje se. Přežila by klidně jenom na sladkém a nic by jí nechybělo, ale přeci jen když si její otec tolik potrpí na její dokonalosti, moc často si sladké nedopřávala.* No.. S tím kolik lidí znám, tak to nedokážu úplně posoudit, ale nejspíš budeš mít pravdu. *Přikývne, protože tuší, že to nebude nějaká zvláštnost. I když v jejím okolí, které zahrnovalo prakticky jen tátu, to trochu zvláštností bylo.* To je hodně děsivá představa. By palác lehnul v troskách jak před dvaceti lety. *Poznamená a pohledem sjede k obrovské budově za nimi. Je až nepředstavitelné, že by něco takového mohlo skončit jako prach a trosky. A přesto už se to jednou stalo a to vcelku nedávno s předešlým palácem.* Jo.. to máš asi pravdu. *Uzná s pokýváním hlavou, protože tuší, že bude asi nejlepší to prostě nechat plynout. Ani si nevšimla, jak rychle utíkal čas a že se pomalu začalo smrákat. Až dokud si za Edgarem nevšimla siluety svého otce, který o sobě hned na to dal vědět i hlasitým naštvaným zařváním jejího jména. Při tom zvuku sebou trhne a oči se jí rozšíří strachem. Už takhle bylo poznat, že soptil.* Budu muset jít. *Vychrlí rychle. Nechce dávat tátovi čas přijít blíž. Nechce, aby se jeho vztek přenesl na Edgara, kdyby došel až sem. Co nejrychleji si sebere učebnici a slovník, které jí sem Edgar přinesl a s hlasitým polknutím se vydá tátovi naproti.* Dobrou noc. *Popřeje ještě potichu Edgarovi, když ho míjí a se sklopeným zrakem k zemi a nervozitou staženými rameny se vydá zpátky do paláce. Tuší, že po dnešku nebude mít jen jednu nenápadnou modřinu. Už dokázala poznat, jak moc je kdy její otec vytočený a jaké jsou potom následky.*