Palácová fontána

*Teď dlouho zase nevylézala ven z komntay, jelikož její úzkost, menší paranoia, nespavost a únava u ní byly horší snad njvíc za poslední rty. Většinou za vše můžou její noční můry stále o rebelech, většinou jsou to jen vzpomínky, ale někdy i něčím doplněné. Proto radši zůstala v potseli a nevylézala ven. Teď už je to zase ale o trochu víc lepší, takže se rozhodla vyjít ven a jen tak bloudí všude možně kolem paláce. Vlasy má spletené do dvou drdolů, ve kterých má kytky a na sobě má zeleno-žluté šaty. Po chvilce chúze dojde k fontáně, u které si neuvědomuje, že by ještě někdy byla.* /Je to tady obří, važně obří./ *Jak jde pomaličku k fontáně a rozhlíží se kolem, ani si nevšimne na poprvé dívky, která tam sedí. Až když konečně na to místo upře pohled si ji všimne.* Ehm... Ahojky, neruším? Jestli jo, klidně pljde. *Usměje se na ni a u toho se poškrábe na záátylku.*

*Sedí na hraně fontány a sleduje svůj odraz ve vodě.*/Mám rozmazanou rtěnku nebo je to jen zkresleno vodou?/*Trochu si poupraví odhadem rudou rtěnku, která krášlí její rty. Uslyší za sebou hlas a potlačí hlasité povzdechnutí. Přála si být sama.*/Spíše jsem měla jít do komnaty./*Otočí hlavu a uvidí nějakou dívku. Přeměří si ji pohledem.*Ahoj.*Pozdraví s kamenným výrazem, který má na tváři pořád.*Já jsem Anna Destiny Lamarck, korunní princezna Československa.*Stoupne si na nohy.*Mohu se zeptat na tvé jméno?*Nepamatuje si, že by ji někde viděla.*/Z královské rodiny není určitě. Možná nějáká dvorní dáma. nebo že by některá z těch holek, v Selekci nebo v čem?/

*Když dojde až k fontáně, musí se divit, že to našla až teď. I když je pravda, že od té doby, co je tady se více stahuje do zahrad nebo skleníku a nic jiného ji tolik nezajíma. A taky si všimne až za chvilku dívky sedící na kraji fontány. Nechce ji nějak rušit, proto si naořed odkašle a zeptá se, jestli nemá radši jít. Všimne si jejího výrazu, ale i přesto se nadále usmívá.* Československo? To je takový to strašně dalko, ne? *Zamkrá překvapeně a když si uvědomí, kdo naprti ní stojí, ukloní se.* /O tom jsem dlouho neslyšela. Slyšela jsem o tom vůbec někdy?/ Jasný, jsem Josephine. Účastnice selekce Josephine Olivia Reyes. *Představí se stejně jako ona a to teda celým jménem.* Těší mě. *Zazubí se a dívku si prohlédne.*

*Když se tady k ní připojí další dívka, přeměří si ji pohledem. Řekne, že neruší, i když plánovala být sama, nechce dneska být neslušná, aby ji poslala pryč. Stoupne si a představí se, celým jménem a dodá k tomu titul. Když se zeptá, jestli Československo přikývne.*Ano, Československo. Uprostřed Evropy. Mnoho lidí naší zemi říká její samotné srdce.*Řekne a pořád si ji přeměřuje pohledem. Zeptá se, jestli může znát její jméno a přikývne. Akorát se utvrdí v tom, že ji nezná a pak zjistí, že je i účastnice. Když se ukloní, na oplátku kývne hlavou. Posadí se zpět na místo, kde seděla předtím.*Jaké je to v Selekci?*Zeptá se, aby nebylo ticho. Navíc jí se to zdá jako hloupá soutěž. Je ráda, že má dohodnutý sňatek, je to lepší, jak tohle.*

*Původně sem ani neplánovala jít, chtěla si jít projít zahrady, ale teď když narazila na tu nádhernou fontánu, nechce jít pryč. A ještě když si všimne té dívky, mile se usměje.* To zní hezky. O Československu jsem toho slyšela vážně minimum, skoro nic. *Zamumlá zamýšleně a dívku si prohlédne.* /Nevypadá na to, že by měla ráda lidi a ani na to, že by se se mnou chtěla bavit. Co už./ *Když se dívka posadí zase na okraj fontány, posadí se, ale s odstupem, vedle ní.* Dá se to, i když si pořád těžko zvykám na ten luxus, je to něco neuvěřitelného. Ale všichni se ke mně chovají mile, sice je tu i docela nebezpečné... Ale to se dá překousnout. *Na dívku se pousměje a uvolněný pramen zrzavých vlasů si dá za ucho.*

*Řekne, kde leží její země a co se o ní říká. Na její slova jen přikývne a dále to nekomentuje. Spíše se docela zvědavě zeptá, co Selekce. Trochu se nad tím zamyslí a asi je i ráda, že ona má spíše domluvený sňatek, než postupovat tuhle šaškárnu. Sedí na okraji fontány a dívá se střídavě na vodu v ní a na dívku, která sedí vedle ní.*Jo, rebelové, to není nic příjemnýho..*Ušklíbne se u toho. Okamžitě si vzpomene na to, jak jí právě oni v její zemi zabili její rodinu. Teda její část.*/A proto jsem teď korunní a zasnoubená../*Proběhne jí hlavou a ona jí rychle potřese, aby vyhnala tyhle myšlenky.*Jak tě vůbec napadlo, že se to Selekce přihlásíš? Nepřipadá ti to divné?*Nadzvedne obočí.*

*Dívka ji připadá docela dost tichá a působí na ni dojmem, že nemá ráda lidi. Přesný opak jí samotné. Když pak zmíní, že je to tady i nebezpečné a princezna zmíní rebely, přikývne.* To mi povídejte. *Zamumlá nad tím pomyšlení, kdy u nich byla a ošije se nad tím. Když se ji dívka zepta na selekci, je za to ráda.* Mě ne. To můj táta a bráška se rozhodli, že mě sem přihlásí. Nejdřív jsem měla stejný názor, že jako to není dobrý nápad... Ale teď jsem za to ráda, že jsem tady. *Vysvětlí ji a s úsměvem přikývne rameny.* A jak se.... Vlastně máte tady vy? V Illea. *Zeptá se ji zvědavě a je zvědavá, jestli je to tady stejné jak u ní nebo rozdílné.*

*Ušklíbne se při vzpomínce na rebely, kteří jí zabili rodinu, u nich doma. Tady se s nimi setkala taky párkrát, když byla akce a ona se jí účastnila, naštěstí ji ani jednou nezranili. Možná je to tím, že vždycky je co nejblíže k východu, aby mohla kdykoliv co nejrychleji utéct, když by se jí zachtělo.*Klidně mi tykej.*Je jí jedno, jestli jí bude vykat a nebo tykat. Docela. Zeptá se, jak ji vůbec napadlo přihlásit se a po její odpovědi přikývne.*Asi je to docela i dobrodružství, ne? A co jsem viděla, princ Sawyer za to celkem stojí.*Neodolá a musí ji trochu popíchnout. Pokrčí rameny.*Vlastně ani nevím. Asi bych raději byla doma. I když je to i docela jedno./Doma mě nikdo nečeká, jenom otec a toho ani nechci vidět a tady taky nikoho nemám../*Na mysli se jí objeví její snoubenec, ale s tím mluvila asi jen jednou.*/A s ním to jiné nebude./

*Na rebely se jí pořád těžko vzpomíná a není to něco, o čem by ráda mluvila. Stačí ji, že jí to připomínají jizvy na těle a každodenní noční můry na toto téma. Nejhorší je, že jsou to většinou vzpomínky. Proto je ráda, že to dívka víc nerozvádí.* Dobře, ráda. *Na dívku se zazubí a přikývne.* /Víc potkávám princezny než účastnice, vždyť z účastnic znám jen Keiru, ale tak... to se stává./ Jo, velké dobrodružství. Ráda zkusím něco nového, proto jsem možná tolik z toho nezešílela, když mě přihlásili. *Uchechtne a po její poznámce ohledně Sawyera se začervená. Tak jak pokaždé při řešení opačného pohlaví, ať je to kdokoliv.* No, není k zahození. Ale tak princové už to mají dané od narození, že budou docela hezcí. *Pokrčí s milým úšklebkem na tváři rameny. Po odpovědi na její otázku přikývne.* Nejsi člověk, který by vyhlédaval společnost lidí, co? *Zeptá se dívky mile. nemyslí to nějak zle, jen jí zaujala, že vážně není moc upovídaná a taky si člověk jako ona všimne toho, že se ani jednou neusmála.*

*Vzpomene si na rebely a aby na ně snadněji přestala myslet zasype ji otázkami co se týče Selekce. pak řekne, že princ Sawyer za to taky stojí. Uchechtne se.*Jo, většina princů za to fakt stojí.*Uzná. Na její otázku nadzvedne obočí a pak pokrčí rameny.*To nejsem. *Odmlčí se.*Vždycky když se s někým sblížím nebo tak.. Opustí mě. Třeba moje matka a starší sestra.. rebelové je zabili.*Řekne jen.*Přátelé to se mnou nevydrží a navíc všichni u nás vidí jen ten titul, díky kterému to přátelství se mnou stojí. Jenže pak není pravé, že jo. Takže jsem to vlastně s lidmi tak nějak vzdala. Vystačím si i sama.*Vysvětlí jí, proč se chová, tak jak se chová.*Díky tomu ani nemám chuť se usmívat, jak sis asi všimla.*Jí přijde dívka jako hodně usměvavý a upovídaný tvor. Přesný opak jí samotné. Ale pro jednou je i docela příjemná změna s někým takovým mluvit. většinou bývá vážně jen sama. Ano, z největší části je to její vina.*

*Na otázky ohledně selekce se začne červenat, hlavě ppo její poznámce ohledně Sawyera, jelikož se červená vždycky při takových otázkách snad už od malička. Nebo je lepší říct, kdy se vlastně nečervená?* To věřím. *Přikývne. Poté se dívce svěří, že ji nepřijde jako člověk, který by byl rád mezi lidmi. Nad její odpovědí vykulí oči.* To mi je líto. Ale nejspíš si asii nepoznala ještě lidi, kteří by tohle popírali. Všichni nejsou takoví, jak si o lidech myslíš. Ale chápu tě. *Schovívavě se na ni usměje.* Není dobré být sama, pak člověk bude pořád v depresích a nikdy nebudeš mít důvod se usmívat. *ONa i když je smutná se usmívá, snaží se usmívat pořád a mít pořád dobrou náladu, snaží se, aby ji měli i všichni kolem ní.* Jo, to jsem si všimla. Ale věř mi, že já tu teď nesedím kvůli tvému titulu nebo tak něco. Sedím tu, protože se mi s tebou dobře povídá. *Pokrčí rameny a hlavu nakloní trochu na bok.* /Teď mě bude mít za blázna, hezký Josephine, někdy by sis svoje řeči mohla nechat pro sebe./

*Souhlasí s tím, že mnoho princů za to stojí. Přece jen to vidí sama. Několik jich zná osobně a některé třeba jen z fotografií. Když zmíní, že jí ona nepřipadá jako člověk, který by měl rád lidi. Řekne jí, co se stalo, aby pochopila proč je taková jaká je. Často se lidem nesvěřuje, ale po dlouhé době to udělala zrovna u ní.*Jo, díky.*Dále už to nerozvíjí.*Proč bych si měla někoho najít, když vím, že jestli to udělám, zase odejde? A mě to akorát bude bolet.*Potřese hlavou.*Nikoho nepotřebuju a upřímně ani nechci. Nemusíš se bát, jsem v pohodě.*Řekne přesvědčivě. Přesně takhle to cítí. Docela překvapeně nadzvedne obočí.*Tak to mě upřímně překvapuje.*Řekne.*Ale díky. Za to, že jsi mě vyslechla a ještě neutekla.*Poděkuje jí. Je za to vážně ráda.*

*Poté co včera s Wellsem odešla z party a vlastně celou noc byla spolu s ním v jeho komnatě až do teď. Před chvilkou se ještě šla upravit do své komnaty. Vzala si na sebe obyčejné modré džíny a bílé tričko. Vlasy má jen tak volně rozpuštěné a lehké líčení. Je skutečně nervózní ze setkání s rodiči Wellse. Bojí se, že ji neschválí, že ji nebudou mít rádi a kvůli ní se s nimi ještě Wells bude hádat. Od rána je skutečně nervózní. Je ráda, že se ji ale její princ snaží povzbudit. Dojdou na terasu a ona začne přemýšlet, jak moc by bylo nevhodné teď rychle utéct. Lehce se na něj usměje, když ji i nadále utěšuje.*Děkuju.*Řekne a krátce jej políbí na rty.*Snad máš pravdu. Nechci, abys kvůli mě měl s rodiči nějáké problémy nebo tak.

*Je zvědavá na dívku, která si získala srdce jejího nejstaršího syna. Ví, že musí být milá, protože Wellse zná a ten by nebyl s žádnou fiflenou. Už několik dní se jej snaží přesvědčit, aby jim ji představil a proto je nadšená, že se spolu domluvili na dnešku.*Jsme na ni strašně zvědavá. Určitě to bude milá dívka.*Řekne přesvědčeně Jasperovi a musí se držet, aby neposkakovala nadšením, mezitím co spolu jdou na terasu.*Wells se konečně taky trochu začleňuje do společnosti a chodí mezi lidi. Předtím byl snad větší asociál, jak prvně já.*Uchechtne se. Když dojdou na terasu, uvidí svého syna a jeho dívku. Jaspera skoro táhne k nim, i když se snaží jít normálním tempem, moc jí to nejde.*Ahoj. *Pozdraví je, když je u nich.*

*Dneska se domluvil s rodiči, kteří chtějí poznat Kathiku, že jim jí představí. Shodli se na terase, protože je v tu chvíli žádné jiné místo nenapadlo. Po včerejší párty zůstala Kat s ním v komnatě, takže si mohl užít ten pocit, že vedle ní usínal a s ní v náruči se i probudil. Moc se mu z postele nechtělo, ale nechce nechat rodiče čekat, takže na sebe nakonec hodil obyčejné džíny a triko a pak už se ruku v ruce s Kat vydal na terasu. Ví, že bude určitě nervózní, takže se jí celou cestu snaží nějak uklidnit. Ať už je to tím, že jí palcem kreslí na hřbet ruky kolečka, nebo tím, že jí ujišťuje, že jeho rodiče jsou v pohodě a nemusí se jich bát. Na terasu dojdou jako první, čemuž se docela diví, protože ví, jak moc se na to hlavně jeho máma těší.* Zamilujou si tě jako já. *Políbí Kat jemně na čelo.* Není přece vůbec za co. *Potřese hlavou a oplatí jí polibek.* Jedinej problém, kterej nastane bude ten, že vytáhnou historky z dětství. *Ušklíbne se pobaveně a pak nadzvedne obočí, když vidí, jak se k nim blíží jejich rodiče a máma prakticky nadšeně poskakuje, i když se to snaží skrývat. Potlačí chuť nad tím protočit očima.* Ahoj. *Pozdraví je.* Takže ... Tohle je Kathika. Kat, tohle jsou moji rodiče, Jasper a Charity. *Představí je.* /Tak... Hotovo, ne? Už můžeme jít? Do háje... Tohle bude trapas./

*Stejně jako Charity, i on je zvědavý na dívku, do které se Wells zamiloval, ale rozhodně se zvládá krotit daleko víc, jak jeho žena, která by fontánu nejspíš vzala útokem, kdyby jí nedržel za ruku.* Zlato, i slepej by na tobě viděl, jak jsi zvědavá. *Zasměje se a pak přikývne.* Pořád lepší, než kdyby byly děti po mně. *Uchechtne se. Je rád, že jejich děti jsou spíše po Charity, která je láskou jeho života.* Uklidni se, jinak utečou. *Zamumlá jí do ucha, když zahlédne Wellse a tu dívku a Charity vystartuje jako kdyby byla na olympiádě.* Ahojte. *Pozdraví je oba a na oba se usměje.* Těší mě. *Natáhne ke Kathice ruku.* Klidně nám můžeš tykat, ať si nepřipadáme tak starý. *Zazubí se na ní a následně obejme Charity okolo pasu.* Jak jste se seznámili? *Začne s docela primitivní otázkou, která ho ale docela zajímá. Wells jim toho moc neřekl.*

*Je nervózní ze setkání s rodiči Wellse, al doufá, že to nějak zvládne a hlavně bez trapasu a aniž by udělala Wellsovi ostudu a jeho rodičům se co nejvíce zalíbila. Je ráda, že se ji snaží uklidnit.*Snad máš pravdu.*Vydechne. Doufají, že ji budou mít aspoň trochu rádi.*Historky z dětství? Vidíš, na ty se musím zeptat.*Řekne s úsměvem. Pak si všimne jeho rodičů a ještě více znervózní, ale na tváři má pořád milý úsměv.Neví, jestli se poklonit a nebo co vlastně udělat.*Dobrý den.*Pozdraví trochu nejistě. Potřese si s otcem Wellse.*Mě taky.*A ak i s jeho matkou.*Dobře, to budu moc ráda.*Přijme tykání a trochu se uvolní, protože se jí zdají skutečně jako příjemní lidé.*No.. Seznámili jsme se v tělocvičně.*Řekne jim.*A protože je mi jasné, že bys to vytáhl, jestli se už tak nestalo..*Podívá se lehce pobaveně na Wellse.*Tak mě vybídl k zápasu v boxu, během kterého se mi podařilo jej praštit.*Je jí jasné, že on by to vytáhl.*Od té doby se mě snaží přesvědčit, abychom to s boxem zkusili takhle a moc rád si ze mě utahuje, kvůli tomu, že jak jsem jej udeřila, bála jsem se, abych mu neublížila. *Řekne, jak se seznámili.*Ještě než jste přišli, připomněl historky z dětství má nějáké zajímavé?*Zeptá se jich zvědavě a ignoruje to, že Wells nechce, aby žádnou z nich znala.*

*Uchechtne se.*Jistěže jsem zvědavá, divíš se mi? *Zeptá se Jaspera. Nechápe, jak nemůže nebýt tak nadšený jako ona.*Kdyby v některých ohledech byly po tobě, bylo by to lepší.*Namítne. Ona není moc společenská a jak jde vidět, minimálně dvojčata tohle po ní zdědila. *Já jsem naprosto klidná.*Namítne šeptem. Ví, že tohle je lež, protože má co dělat, aby nadšením neposkakovala na místě. Když přijdou k Wellsovi a Kathice, pozdraví je a pak si s dívkou pod ruku, i když by ji nejraději objala, nechce ji úplně vyděsit. Přitulí se k Jasperovi a poslouchá příběh, jak se vlastně potkali a musí se zasmát.*To je zábavná historka.*Uzná a podívá se na svého manžela.*Neučil jsi jej náhodou boxovat ty?*Popíchne ho. Nemůže si prostě pomoct.*Trapné historky? Těch má skutečně hodně. Asi víš, že ráda plave. Ale když byl malý a my společně šli na jachtu, jeho sestra a Archie mu nakukali, že když půjde do moře, sežere ho žralok a on tomu uvěřil. Ještě rok, skoro dva odmítal vlézt nejen do moře, ale celkově do vody. Od bazénu si udržoval dvou-metrový odstup nejméně. Bál se i pláže, co máme tady v paláci, k moři odmítal úplně jezdit a měl strach i z obyčejné vany.

*Sám je nervózní z toho, jak tohle celé dopadne, protože ví, že jeho rodiče jsou schopní všeho.* Určitě mám pravdu. Budou tě milovat. Spíš bych se bál, aby tě máma nadšením neumačkala. *Zasměje se a pak zaúpí.* No tak, to mi nesmíš udělat. *Koukne na ní prosebným pohledem a pak už jsou u nich jeho rodiče a on je představí. Protočí očima, když se jeho táta zeptá zrovna na otázku, jak se seznámili. Podívá se na Kathiku a po jejích slovech přikývne. Možná by to nevytahoval hned, protože ví, že by jí to mohlo být nepříjemné, ale jednou určitě ano.* No jasně, chci to zase zkusit. A na tvůj zděšený výraz, když jsi mě praštila, se zapomenout nedá. *Pokrčí se smíchem rameny a pak protočí očima, když dojde na historky a po celou dobu, co jeho máma mluví jí probodává pohledem, kterým jí naznačuje, že jestli bude pokračovat, viděla Kathiku naposledy.* Já za to nemůžu. Pouštěli mi i video a pár dnů předtim nějakej horor o žralocích..*Brání se hned.* A byl jsem malej. *Doplní ještě a nejraději by odsud Kathiku odtáhl.*

Nedivím, ale zkus jí nezadusit. *Zasměje se a pak protočí očima.* To není pravda. Jsou skvělý takový, jací jsou. *Pousměje se a pak jí stiskne ruku, když skoro vystartuje jako na závodech.* Jasně. *Uchechtne se, protože kdyby jí měl teď nějak popsat, slovo klidná by ho rozhodně nenapadlo. Nakonec je Wells představí své vyvolené a on jí hned nabídne i za Charity tykání, protože k vykání jednoduše není žádný důvod. Už teď je pro něj součástí rodiny. Obejme Charity okolo pasu, jednak proto, aby jí měl co nejblíže u sebe a jednak proto, aby zabránil tomu, že Kathiku vážně zadusí a pak se jich zeptá, jak se seznámili. Už jenom podle Wellsova protočení očima očekává nějakou skvělou historku, takže je ještě víc zvědavý.* Jasně, že učil. Díky tomu nemá žádnou modřinu. *Zazubí se na Charity a pak už jí nechá odvyprávět, jak se Wells bál vody a u toho mu cukají koutky od potlačovaného smíchu, když Wellse sleduje.* Ale jestli se něčeho nebál, tak to byla třeba šlehačka nebo vlastně cokoliv v kuchyni. Už od mala jsem ho tam s sebou bral a čím byl starší tím víc mi pomáhal. Ale jako malej na sebe věčně zpřevrhával mísy s těstem, se šlehačkou, prostě s čímkoli. A pak běhal po paláci celej bílej a my ho naháněli, abysme ho dostali do vany a umyli. *Přidá také jednu historku, na kterou rád vzpomíná.* /Do háje.. Kdy tak vyrostl? Vždyť před chvílí to bylo malý mimino, co mě budilo v noci a teď tu před náma stojí a představuje nám svojí holku.. To je šílený../

*Usměje se na něj pobaveně.*Umačká? Děkuju, teď jsem taky o něco klidnější.*Řekne lehce pobaveně na to, že jej jeho máma maximálně tak umačká.*Ale já chci vědět nějáké tvé trapasy. Ty mi žádné určitě neřekneš a tohle je naproti skvělá příležitost.*Stejně se jich na to zeptá ať už chce nebo ne. Když pak přijdou jeho rodiče, potřese s s nima rukou a přijme nabídku tykání. Následně jim řekne, jak se s Wellsem seznámili a protože je jí jasné, že by to on vytáhl zmíní i to, jak od ní dostal ránu. Uchechtne se.*Jsem ráda, že jsem tě aspoň pobavila. *Řekne mu.*/Za to já měla málem infarkt../Je dobrý.*Uzná, že v boxu není Wells nejhorší. Zeptá se na nějáký ten jeho trapas, když byl malý. Prvně poslouchá jeho matku a musí se zasmát tomu, co jí řekne. Podívá se pobaveně na Wellse a pak na jeho otce.*Pobíhal po paláci bílý od mouky? Doufám, že máte nějáké fotky, Pokud by to nevadilo, ráda bych je někdy určitě viděla.

*Protočí očima.*Já ji nezadusím drahý. Jsem ráda, že si náš syn někoho našel a ještě té dívce budu ubližovat?*Potřese hlavou.*Všechny naše děti jsou skvělé.*Uzná.*Ale stejně si myslím, že by mohli mít něco více po tobě. Třeba aspoň vzhledově. Těšila jsem se, že aspoň Wells nebo Eathen budou po tobě. Wells je dost po mě, Eathen ti je více podobný, ale kdyby byl více, nestěžovala bych si.*Ráda by viděla v jejich dětech aspoň vzhledově více z Jaspera. Pak se navzájem seznámí s Kathikou a když ji Jasper drž za pas ví, že se pokouší jí zabránit, aby jí neumačkala a protočí nad tím očima. Pak začne vyprávět jednu z historku z dětství Wellse a když vidí, jak ji propaluje pohledem, věnuje mu jen pobavený pohled.*Jistě drahoušku.*Odkýve mu to, ale už jen tón jejího hlasu napovídá, že vlastně je jí to jedno a bude si myslet své.*Jak pobíhal se šlehačkou po obličeji bylo skvělé. Jednou takhle od šlehačky vtrhl na poradu, myslím, že Sawyer tenkrát projednával něco s diplomaty ze zahraničí., možná z Číny? Jednomu z nich rozmázl šlehačku po obličeji a druhému z ní namaloval knír.*Přikývne.*Fotky určitě máme.

Neboj, táta jí snad bude držet pevně. *Zasměje se a pak protočí očima.* Nechceš. *Opraví jí hned a pak už nic jiného nestihne říct, protože jejich rodiče akorát dorazí. Propaluje mámu pohledem, když začne vyprávět, jak se bál vody a protočí očima, když mu odkýve, že byl malý. Pak propálí pohledem i tátu.* Už jste skončili? *Zeptá se jich a jeho tón naznačuje, že by radši měli, protože už teď má rudé tváře.* Nechceš už jít, lásko? Myslím že seznamování bylo už dost. *Pousměje se na ní a vážně doufá, že mu to odkýve a on bude mít klid.*

Ty jsi schopná všeho. *Pokrčí se smíchem rameny, i když ví, že si za to nejspíš vyslouží ránu nebo aspoň šťouchnutí loktem a pak protočí očima.* Tak máš prostě silný geny, no. Teď už je nepřegramujeme. *Zasměje se a pak už se seznámí s Kathikou a snaží se v sobě držet smích, když Charity začne vyprávět, jak se jejich syn bál vody. Sám doplní historku o tom, jak na sebe vždycky v kuchyni něco vylil.* Jo, fotky bysme měli mít. *Přikývne pobaveně a pak se zasměje, když si vzpomene na čínského velvyslance s knírem od šlehačky.* Aneb jak můj syn málem rozpoutal válku. To se nepovedlo ani mě. *Uchechtne se. Je to docela překvapivé vzhledem k tomu, jak bouřlivé měl dospívání, ale nikdy žádného diplomata nepohoršil tak, jako Wells se šlehačkou.* /To byl hroznej bručoun../ *Vzpomene si na jedno zasedání, které s ním také absolvoval.*