Komnaty královské rodiny

*Ujistí ho, že neřekl nic špatně a ona slzí jednoduše kvůli dojetí. Když slyší, že se mu to ještě nikdy nepovedlo, potichu se uchechtne a potřese nad ním hlavou.* Hlavně se pochval. *Vytkne mu pobaveně, ale nemyslí to špatně. To dokazuje její pobavený úsměv na rtech. Přivře oči, když jí políbí na čelo a po jeho dalších slovech k němu vzhlédne a opře se hlavou lehce do jeho ruky.* Nejsem moc na emoce zvyklá. *Vysvětlí jednoduše, i když hádá, že si toho Dorian dokázal už všimnout i sám.* Je za co se omlouvat. Chovala jsem se hrozně. A to k tobě nebylo vůbec fér. Měla jsem ti dát šanci hned a spousta věcí se mohla stát jinak. *Pokrčí jedním ramenem. Ví, že nemá smysl se zaobírat tím, co by bylo kdyby, protože je to akorát ztráta času, ale nedokáže to nechat být.* Co si jednou tvrdohlavost odpustit a poslechnout mě? *Zamrká na něj jako neviňátko a potlačí nad jeho paličatostí protočení očima. Pak už z ní vypadne prostá pravda o tom, že ho miluje a z celé duše doufá, že to teď nepokazila a on s křikem neuteče. Chvíli to tak vypadá, když vidí jeho překvapený pohled a už si chystá nějaký proslov o tom, že to byl jenom vtip. Než to ale stihne, on překvapí jí svými slovy. Párkrát zamrká, aby se ujistila, že je to opravdu skutečné a pak se široce usměje a oplatí mu polibek.* Neděkuj. *Pousměje se na něj a začne zobat kousky ovoce. Nic jiného teď sníst nejspíš nedokáže a ani se o to nesnaží, protože se tady pak nepotřebuje před Dorianem pozvracet.* Co vůbec tvoje ségra? Už jsi o ní docela dlouho nemluvil a já jí nikde nezahlídla. *Vzpomene si na to, že Dorian má vlastně také sourozence.*

Zasměje se nad její poznámkou.* Nojo, přeci si někdy musím také zvednout to moje ego. *Ušklíbne se pobaveně, protože nikdy neměl nějaké ego, alespoň mu to nepřišlo a nikdo mu to ještě neřekl. Spíš je právě skromný, vystačí si s málem a nikdy se nějak nechválí, tohle co řekl, nebral tolik vážně.* Já vím, že nejsi. Jen říkám, že není špatné emoce projevovat, aby sis to nebrala špatně. *Vysvětlí ji s úsměvem. Možná jejich vztah bude ještě plný emocí.* Už to neřeš, hlavní je, že to mezi námi je takové, jaké je to teď. *Vážně mu přijde zbytečné, aby se nad tím trápila, když už je to nějaký ten den pryč. Spíše mu přišlo důležitější to, jak je to mezi nimi teď.* No.. Možná se to někdy stane. *Zasměje se. Možná, až mu někdy vážně přijde to, že pro sebe nic nedělá, přizná to. Ale teď mu to tak nepřijde a přeci se otho jen tak nevzdá. Poté se mu však přizná s tím, že jej miluje, což mu vyrazí dech a chvíli se na ní jen překvapeně kouká, ovšem poté ji řekne to samé a políbí ji. Krátce, ale něžně a láskyplně. Když se jemně odtáhne, začnou pomalu jíst a i to, že sní Brikssi pár kousků ovoce mu vytvoří úsměv na tváři.* Laly odjela zpátky do Dánska, z nějakého důvodu tu nechtěla být. *Zamumlá, štve ho, že ji nemá na očích a nemůže ji chránit, kdyby se náhodou něco stalo.*

Jo, to je pravda. *Uzná pobaveně, protože Dorianovo ego nijak vysoké není a malé zvednutí mi vůbec neuškodí.* Děkuju. Bude mi asi trvat zvyknout si na to, že tobě to nevadí. *Poznamená s menším úsměvem na rtech. Doteď si emoce dovolovala ukazovat jen před Keenanem a i před ním nějaké schovávala, aby mu nedělala až takové starosti a nebo aby si kvůli ní nemusel měnit plány. Vždycky měla pocit, že si Keenan řídil život tak trochu podle ní a připadá si kvůli tomu provinile. Chce, aby měl její bráška svůj vlastní život a možná její svatba s Dorianem a odjezd do Dánska bude přesně to, co v tom Keenanovi pomůže, protože už jí nebude mít věčně na očích. Pokud tedy nepojede rovnou s nimi, o čemž docela pochybuje.* Máš pravdu. *Přikývne a ani se v myšlenkách nepozastavuje nad tím, že u Doriana jí ani nevadí nemít pořád pravdu. Tedy...jak v čem.* Ne, možná. Určitě a hodně brzo. Já už tě nějak donutim. *Uculí se na něj jako nevinnost sama a pak už z ní vypadne, že ho miluje. V hrudi se jí rozletí houf motýlků přinášejících radost a štěstí, když slyší to samé od něj a s tou vší radostí a láskou mu oplácí i polibek, než přijde komorná a ona do sebe začne soukat aspoň nějaké kousky ovoce.* Aha, to je mi líto. Nebyla jsem tim důvodem doufam já? *Stáhne obočí, protože s jeho sestrou si jen jednou psala na Illeagramu, kde jí prosila, aby přemluvila Doriana, ať jejich zasnoubení zruší a hádá, že tím moc dobrý první dojem neudělala. Díky tomu, že do sebe dostala trochu jídla a že je v přítomnosti člověka, kterému věří a je jí s ním hezky se po chvíli přihlásí o slovo její únava a jí se začnou zavírat oči.* Děkuju za všechno cos pro mě udělal, Dori. *Zamumlá ospale a ještě se na něj pousměje, než pomalu zavrtaná do peřiny usne v jeho náručí.* Miluju tě. *Vydechne po chvilce ze spánku tu holou pravdu, kterou si konečně byla ochotná přiznat.*

*Hned jak si zobrazí zprávu, co chce Angie vzít, odepíše ji a hned poté vyrazí z kuchyně, ze které vezme zmrzlinu a dvě lžičky. Do toho měl taky chuť na kako a nevěděl, jestli ho bude chtít i ona, ale na tác vzal dva plné hrnky. Takže jak vyleze z kuchyně, hned se rozejde ke komnatě Angie. Na sobě má šedé tepláky a původně plánoval jít bez mikiny a trička, ale jak zná drby, ještě by se po paláci rozneslo, že jde k vlastní sestře polonahý. Takže na sobě má teď černou mikinu. Když dojde ke komnatě Angie, jelikož má plné ruce, poradí si tak, že rozkopne dveře a poté se do nich ramenem.* Škrtící služba je zdee! Škrcení zdarma, levně a bezbolestně! A hlavně s láskou! *Zahulaká a dveře zase za sebou zakopne, přičemž tác s hrnkama a zmrzlinou položí na stůl.*

*Ráno pomohla s Cassiusuovi s pár papíry, které jí nechal udělat a pak s ním ještě chvilku byla, než uznala, že by ho měla přestat otravovat, aby si od ní taky odpočinul a vydala se k sobě do komnaty, které se teď pár dnů vyhýbala. Na sobě má obyčejné černé tepláky a šedou huňatou mikinu, protože jí je zima během čtení knížky zvládá odpovídat Justicovi. Sice posledních pár dnů strávila tím, že se mu vyhýbala, ale teď tu na něj čeká. Má z toho dost sevřený žaludek, protože tuší, co bude následovat, až se její bráchové dozví nejčerstvější novinky, které vlastně jako jediní ještě netuší. Má hroznou chuť na sladké, takže je ráda, že jí Justice přinese zmrzlinu. Když uslyší, jak se rozkopnou dveře, vyjekne a knížka jí vyletí z rukou. Má pocit, že právě prodělala infarkt, takže se na Justice hned zamračí, když je toho schopná.* /Jestli potratim, bude to kvůli němu.../ *Proběhne jí hlavou, ale když na tácu uvidí zmrzlinu a kakao, šťastně se usměje.* Bacha, abych brzo neuškrtila já tebe. *Pronese pobaveně a vyskočí z postele. Rychle se vydá ke stolu, ze kterého si ukradne zrmzlinu, lžičku a i hrnek kakaa a s tím vším se uvelebí v jednom z křesel, kde všechno začne likvidovat.* Díky, jsi skvělej. *Poděkuje mu za tuhle pozdní večeři. Sice ještě včera ujišťovala svého snoubence, že žádné těhotenské chutě zatím nemá, ale dneska si tím až tak jistá není. Stejně jako střídáním nálad. Jistá si je maximálně tím, že ranních nevolností, které mnohdy přetrvávají celý den, má už plné zuby. Ani dneska jí nebylo nijak extra dobře, takže je trošku pobledlá.*

*Ani by mu nevadilo, kdyby jeho sestra to kakao nechtěla, on je schopný vypít oba dva hrnky. Poté když se rozejde s kuchyně, nechce se mu klepat na dveře, je to keho sestra a jestli tam má snoubence, aspoň by mu omlatil hrnek s kakaem o hlavu, což by mu vůbec, ale vůbec nevadilo. A také potřebuje samozřejmě dramatický příchod, takže dveře rozkopne a rozkřikne svou dramatickou řeč. Když uslyší zaječení jeho sestry, nevinně se na ni zazubí.* To bys neudělala. Přišla bys o skvělého bratra. *Mrkne na ni, načež si z tacu také vezme hrnek kakaa a rozvalí se na její postel, jako by to byla neho postel.* To vím. *Zase se na ni zazubí a poté ji zvědavě sleduje.* Jakto, že si dostala chuť na zmrzlinu? Nejí většinou holky zmrzlinu, když jsou smutný nebo jim umřel Křeček? *Koukne se na ní, ale jen nad tím pokrčí rameny, ale radši si ji prohlédne.* Ale máš fakt štěstí, že díky Chels tě škrtit nebudu. *Uchechtne se a spokojeně se napije kakaa.*

*Jakmile jí vyděsí její starší bratr, vyjekne a odhodí knížku. Jen tak tak jí pak nedopadne na hlavu při cestě zpátky na matraci postele.* Myslím, že bych to zvládla přežít. *Ušklíbne se stále trochu naštvaná kvůli tomu, jak jí vyděsil. Jakmile ale uvidí zmrzlinu a kakao, zase se usmívá, jako spojené dítě, které dostalo vysněné lízátko. Se vším tím jídlem se uvelebí v křesle a jenom potřese hlavou nad Justicem, který si přivlastní její postel.* Klidně se chovej jako u sebe. *Řekne mu sarkasticky a když slyší o smrti křečka, pohledem okamžitě přeběhne ke kleci, kde si právě spokojeně hoví Theon a oddychne si, že tím Justice nechtěl naznačit, že její mazlíček už nedýchá, i když s ním byla celý den.* Nejsem smutná a zvíře mi neumřelo. My holky máme divný chutě i v jiných případech. *Pokrčí rameny a dává si záležet, aby to znělo obyčejně, jakoby tomu nepřidávala žádnou váhu a řekla to prostě jen tak mezi řečí.* Jo, ta holka je skvělá. Líbí se mi. Hodíte se k sobě. *Pousměje se na něj a nabere si vrchovatou lžičku zmrzliny, kterou si nacpe potom do pusy, takže jako ten zmiňovaný křeček trochu vypadá.* Mrzne mi mozeeeeek. *Zaúpí potom, když se jí díky vší té zmrzlině rozlije v čele bodavá bolest.*

Timt chceš jako říct, co? Že bys neoplakávala mou ztrátu a že bych ti nechyběl? *Na iko uraženě a dotčeně si odfrkne.* Moje srdíčko právě puklo na tisíc kousků a můžeš za to ty. *Ukáže na ní výhrůžně prstem, ale u toho se zároveň pobaveně usmívá. Nakonec si také vezme kakao a rozvalí se na postel.* Díky. Skce bych se tak choval i kdybys mi to neřekla, ale co už. *Uchechtne se a pobaveně zavrtí hlavou. Pak se zmíní o mrtvým křečkovi a sleduje Angie jak vystřelí za svým králíkem.* Jestli si fakt rodiče pořídí kočky, stejně jsou blázni, jako by jim nstačilo další děcko, s takovou ti dlouho nevydrží a ty kočky ho dostanou. Kočky jsou krvelačný bestie. *Řekne to úplně klidne a opomene ten fakt, že to jeho lišky mají geny z divokých, ktere lovily zajíce.* v jakých? Abych se připravil. *Zvědavě na ni zamžourá, přičemž když začne mluvit o Chels, čapne jeden z polštářů a hodí ho na ní.* Sklapni. *Zamumlá a po jejich slovech se na ni usměje.* Ty ňákej máš, sestřičko? *Zazubí se na ni, ale samozřejmě jeho slova myslí z lásky.*

No.. Chvíli možná trochu jo. *Uzná nakonec a pak na něj vyplázne jazyk.* Běž si ho nechat zazáplatovat od Chels. *Pobídne ho pobaveně, protože si je jistá, že ta by to zvládla nejlépe na světě.* Jsi hroznej nezdvořák. *Postěžuje si naoko otráveně a když slyší o mrtvém křečkovi, hned zaletí pohledem k Theonovi.* A ještě k tomu vyhlídka, že brzo tu budou mít i vnouče. *Poznamená opět co nejvíce věcně, i když se za jejími slovy skrývá daleko víc. Ale pochybuje, že by to kdy Justicovi došlo. Na to až moc spoléhá na jeho tupost.* A pochybuju, že by kočka tomu miminku něco provedla. Všechny kočky nejsou bestie. To spíš ty vaše lišky. *Nikdy nepochopila a asi ani nepochopí, jak je napadlo pořídit si zrovna takovýhle mazlíčky.* No... Tak třeba když maj menses. Nebo naopak nemaj a jsou v jináči. *Pokrčí rameny a doufá, že ho svými slovy dost vyděsila na to, aby to dále nerozebíral. Neumí si představit chlapa, kterého by věta obsahující cokoliv s menstruací nevyděsila. Nebo ho minimálně doteď nepotkala. Když na ní pak letí polštář, nestihne nijak zareagovat a dostane s ním ránu do obličeje. To ale zabrání kakau, které drží v ruce, aby se jí dostalo do obličeje, takže se vylije jenom na její mikinu. Ne, že to by jí ale nějak přidávalo na klidu.* Já tě zabiju. *Zavrčí, když vidí tu skvrnu na své oblíbené mikině a pokusí se ho zabít pohledem.* Víš co? Běž do háje. *Ušklíbne se na něj a dojde ke skříni, ze které vytáhne další huňatou mikinu, kterou vymění za tu politou.* Jestli se z ní ten flek nedostane, mam u tebe novou mikinu. Tahle je moje oblíbená. *Poznamená, když už na sobě nemá žádný flek a tentokrát se se zbytkem zmrzliny uvelebí vedle něj na posteli.*

Však by sis to rozmyslela. Nepřežila bys to tady s Jacem. *Pokrčí rameny. Ma svý dvojče rád, ale samozřejmě si musí pohladit ego tím, že je prostě lepší bratr, hezčí chlap, víc sexy a prostě mu to víc myslí. a není tak natvrdlý jak jeho dvojče.* Taky že půjdu. Ta mě aspoň ráda. *Zašklebí se na ni a chvíli se pozastaví se šokem ve tváři, že si sám sobě přiznal, že ho má asi ráda, i když mu to neřekla, ale řekla mu, že na něho stale myslí. To není rozdíl, ne?* Jaký vnouče zas? Já dítě nečekám. Nebo jako chápeme se jak to myslím. A pochybuju, že Jace plánuje dítě. *Zamračí se a jen nad tím zavrtí hlavou a nenechá ani došrotovat kolečka v hlavě aby mu to došlo, jelikož se hned začne zastávat lišek.* Naše lišky jsou ochočený a nerozeznala bys je od psa *Pokrčí rameny, ale jakmile začne Angie mluvit dál, vyprskne si do ruky kakao a vyděšeně na ni upře pohled.* No táák, to je děsivý. Vždyť ty vaše... dny jsou jak z hororu. Takový toho jak se z těch dveří vyvalí krev. Prostě je to děsivý. *Ještě nad tím zamračeně zavrtí hlavou. Následkem na ni hodí polštář a ani neočekává, že by se kvůli tonu naštvala nebo něco podobného, ale když vidí, jak se ji to vylije na mikinu a jak vidi její výraz, zároveň slyší, jak se mu odpočítavají poslední minuty života.* Nojo, pořád. Jedna mikina. Ti dám klidně i svou. *Protočí nad tím očima, ale když se usídlí vedle něj, koukne se na ni obezřetným pohledem, aby se stihl bránit jejímu naštvání.*

No, to asi ne, ale vzhledem k tomu, že za chvíli už budu na jinym kontinentu, tak bych ho tak dlouho snášet nemusela. *Pokrčí rameny a potichu se uchechtne tím, jak si oba její bráchové musí věčně zvyšovat ego, které momentálně sahá někam k Saturnu.* Fakt? *Zamžiká obočím po jeho tvrzení.* A ty máš rád jí. *Poznamená a trochu to i zanotuje. Má z toho radost jako malé dítě o Vánocích.* Tak na co čekáš? Už máš aspoň nějakou představu o prstýnku? *Zajímá se a naváže na jejich konverzaci po chatu.* Jo, to je asi pravda. *Přitaká nad tím, že ani jeden z nich dítě neplánuje a nemá na cestě. Radši to ale nijak dál nerozvádí a místo toho se zaměří na jeho neobvyklé mazlíčky.* Rozeznala bych je od psů i kdybych byla slepá, hluchá a mrtvá. *Pronese přesvědčeně a převrátí nad ním očima. Když ho pak vidí jak vyprskne kakao, sama pro sebe se pobaveně a vítězně usměje, protože přesně takovou reakci očekávala.* Jestli mi zakydáš povlečení, tak tě zabiju. *Upozorní ho rovnou.* Můj milý bratříčku...Takovýhle horor zažíváme každý měsíc. Teda...kromě těch devíti, kdy jsme těhotný. *Poznamená s úšklebkem a pak si díky jeho úžasným házenkářským schopnostem polije svojí oblíbenou mikinu a začne ho vraždit pohledem.* Na darování svojí mikiny si uplácej Chels, já tvůj zápach nijak nemiluju. *Ušklíbne se a pak se uvelebí na své posteli u něj.* Co? *Zareaguje, když uvidí jeho pohled.* Je to moje postel, mam právo tady být. *Dodá hned pobaveně a opět si nabere další lžičku zmrzliny. Netrvá ale dlouho a opět se ozvou pitomé nevolnosti, které jí vyženou až na záchod, kde svojí pozdní sladkou večeři věnuje záchodu.* /Do pytle./ *Hlesne v duchu a čelo si opře o studenou záchodovou desku, od které si slibuje, že jí trochu ochladí čelo a jí se přestane tolik motat hlava.*

Ale budeš nás piradt vídat. My budeme jezdit za tebou. Nás se nezbavíš. *Pousměje se na ni, když poví, že bude na jiným kontinentu. Pořád se mu nelíbí, že obě jeho sestry budou někde jinde a on je nebude moct hlídat a starat se o ně. Sice bude mít dalšího sourozence, ale bojí se, že ten vztah mezi němi nebude takový jako má se svými sourozenci, hlavně kvůli věku.* Mám ji rád, ale na prstýnek je brzo. Ona mi neřekla, že mě má ráda. Navíc mít rád, není jako milovat. *Pak nad sebou vytřeští oči.* Vidíš to? Už zním jak nějakej ten chytrej básník. *Pohrdavě nad tím nakrčí nos.* To nevím. Nedokážeš pochopit, že jsou to nevinný zvířata. A nějaký lovecký geny mají ještě v sobě zakodovaný. Nemůžou za to. *Pokrčí rameny. Byl by se za svým mazlíčky schopen i hádat, jelikož je to jako by mu někdo urážel jehk celoživotní dílo nebo dítě. Nasledně vyprskne kakao a pi jejích slovech se a ni koukne ublíženě.* Dneska jsi agresivní a strašidelná. *Postěžuje si s ublíženým tónem.* Vidíš? Když jsem tě jako malý pasoval na kluka, dělal jsem to pro tvoje dobro. *Pousměje se na ni a poté se už bojí u svůj život, když se jí kakao vyleje na mikinu.* Ta už moji mikinu má. A nou vůni miluje každej. *Namítne, přičemž ji sjede pohledem, jako by viděl umíral a v ruce držel svěcenou vodu.* Jen aby si mě nezabila. *Pokrčí rameny, ale následně se koukne, jak odbíhá pryč. Vydá se za ní a starostlivě si dřepne vedle ní, přičemž ji položí ruku na záda.* Jsi v pohodě? *Zeptá se jí, ale pak se zamračí, jelikož si přijde jako by se ocitl v detektivce.* Angie? Ta chuť na zmrzlinu, to že se chováš jak zabijácka furie a teď toto. Nemá to hlubší důvod? *Zamračí se. Tyhke věci mu dávají jen jeden smysl, ale doufá, že se plete.*

Neboj, nechci se vás zbavit. Budu jedině ráda, když za mnou přijedete a sama sem budu jezdit, kdykoliv budu moct. *Slíbí mu s úsměvem. Tohle je něco, o čem jí Cassius ujišťuje prakticky neustále, že nepřijde o svou rodinu a nebude je muset nadobro opustit.* To máš pravdu. *Souhlasí s ním.* Ale mít rád je jedním z kroků k milovat. Jestli jste už v týhle fázi, prostě spolu travte víc času, víc se poznávejte z různých stránek a tak. A za chvíli už tu budeš básnit o tom, že jí doopravdy miluješ. *Usměje se na něj povzbudivě. Teď si ho nijak nedobírá, myslí to vážně a upřímně. Přeje mu, aby byl šťastný a aby své štěstí našel co nejdříve.* Ne, to ne. Zníš jako básník. Ale jako někdo chytrej znít nedokážeš. *Potřese hlavou a zasměje se.* Jo, nemůžou za to, protože takový jsou. Nejsou to zvířata, který by byli normálními mazlíčky. Proto je lidi jako domácí mazlíčky nechovají ve většině případech. Protože jsou to zvířata, který v sobě mají lovecký geny a s nima jsou nejšťastnější. *Pokrčí rameny. Neříká mu, aby ty lišky ihned vypustil do volné přírody, protože chápe, jak je mají s Jacem rádi a berou je za své opravdové mazlíčky, ale nedokáže se zbavit pochybností o tom, jestli by v přírodě Chilli a Pepper nebyli šťastnější.* To jsem podědila po tobě, bráško. *Odbyde jeho poznámku s pobaveným úsměvem.* To mi ani nepřipomínej. Brečela jsem kvůli tomu pak ještě po týdnu. *Ušklíbne se nad tou vzpomínkou, kdy si skutečně myslela, že z ní Justice udělal jen tak kluka. Tohle je něco, na co nikdy nezapomene, ale teď se tomu už jen směje.* Tak to já budu výjimka. A vsadím se, že Chels teď v tý mikině spí a představuje si, jaký by to bylo, kdybys ležel vedle ní. Za chvíli ale tvoje aroma vyprchá, tak jí dodej nějakou další. Víš přece, že máma krade tátovi věci prakticky denně. *Uchechtne se, protože tohle je něco, co před nimi máma utajit nedokáže a co o ní všichni ví. Pak už ale tyhle myšlenky zaplaší, protože se soustředí na běh k záchodu a následné vyprazdňování žaludku.* Jo, dobrý. *Přikývne chabě po Justicově otázce, i když ví, že moc věrohodně to neznělo. Když mu potom začne spínat, potichu si povzdychne a pohled zabodne do dlaždiček na zdi. Nedokáže to říct a dívat se přitom na něj.* Jo, má. Jsem těhotná. *Hlesne potichu a s bušícím srdcem čeká na jeho reakci, ze které je nervózní víc, jak z reakce rodičů a Cassisuse dohromady.*

Kdyby ses nás chtěla zbavit, stejně by ti to nevyšlo. *Uchechtne se a pokrčí nad tím rameny. Mrzí ho, že jeho sestry nemůžou třeba v zůstat v Illey a kralovat jejich zemím odsud.* Až mě pozná úplně ze všech stránek, tak si to rozmyslí a odejde. *Zamumlá a u toho si povzdechne. Bojí se, že když Chels zjistí, že nepohrdne alkoholem, bral drogy a každou chvíli spal s jinou holkou, vykašle se na něj.* /Ale říct bych jí to měl./ *Zašklebí se na ni a pobaveně zavrtí hlavou.* Ja jsme chytrej, takže zním chytře. *Uchechtne se a po jejích slovech o liškách nakrčí obočí.* Ta jedna účastnice má taky lišku. A naše rodina má ve zvyku, že má netradiční zvířata. Tygr, lev, lenochod. Tak proč ne liška? *Zase se lišek zastane. Je rád, že ty lišky má, protože s němi má pouto jako kdyby to byl člověk.* Já nechápu, jak sis fakt mohla myslet, že jsem z tebe udělal kluka. To pořád nepochopím. *Zasměje se pobaveně té vzpomínce.* Pokud bych ji dodával mikiny, za chvíli bych neměl žádný. Ne že by mi vadilo chodit polonahej, ale mikiny mám rád. Divím se, že táta vubecz ještě nějaký oblečení má. By to mohl udělat naopak a pujčovat si mámino. *Zasměje, ale poté ji starostlivez sleduje jak odbíhá k záchodu a hned se vydá za ní, přičemž ji položí ruku na záda a dřepne si vedle ní. Jakmile uslyší to, že je těhotná, vyvalí na ni oči a obočí nu vyletí do vzduchu.* Co že jsi? *Zvýší trochu hlas, aniž by si to uvědomoval a a trochu od ní poodejde.* To si ze mě dělás prdel, Angie. *Uleví si, přičemž pokračuje hned dál.* Já toho Cassiuse zabiju. Uškrtím ho, rozcupuju ho na kousíčky, uříznu mu ptáka a všechno dohromady. *Zavrčí naštvaně a pohled přeshne na Angie.* Rodiče už to ví? *Odsekne jí a zamračeně se na ni dívá.*

Neboj, já to moc dobře vím. *Pokýve hlavou a uchechtne se. Ani se jich zbavit nechce, takže nemá proč by vymýšlela nějaké způsoby, jak by to šlo. Své sourozence má neuvěřitelně moc ráda a myslí si, že i přes občasné neshody tvoří skvělý tým.* Až tě pozná ze všech stránek, zjistí, jak moc ses změnil od doby, cos jí poznal a bude tě mít ráda ještě více. *Ujistí ho.* Neboj se jí otevřít a říct jí pravdu o tom, jaký jsi byl. To, žes bral drogy už je minulostí a teď už se tím nemusíš trápit. *Pokračuje dál s povzbudivým úsměvem a doufá, že mu to aspoň trochu pomůže.* Jsi chytrej asi tak jako pařez. *Uculí se na něj.* Já to vím. Naše rodina to ve zvyku má. Ale to neznamená, že každý zvíře na světě nadšeně čeká na cestu do našeho paláce a ochočení. *Pokrčí rameny. Nemyslí to zle a nepřemlouvá ho, aby se lišek zbavil. Ale chce mu ukázat, jak se na to nejspíše ony samy dívají.* Byla jsem malá, no tak.. Kdyby to bylo obráceně, taky by ses lekl, že jsem z tebe udělala holku. Navíc já k vám vzhlížela. Byli jste moji starší bráškové a já myslela, že máte vždycky pravdu, stejně jako rodiče. To ta dětská naivita, víš? *Pokrčí pobaveně rameny.* To by vypadal. *Zasměje se při představě táty v máminým oblečení.* Ale táta má furt plno oblečení. Když máma ukradne něco dalšího, protože to předchozí už po něm nevoní, zase to chvíli nosí a pak jí to dá navoněný. Takže toho oba mají dost. *Nechápe, že si nejspíš představoval, že táta si musí každý den shánět kompletně novou mikinu. Takovouhle představu o nich nejspíše nějací obyvatelé Illey mají, ale oni se snaží penězi rozhodně neplýtvat. Pak už se tím ale nezabývá, protože běží k záchodu a následně Justicovi oznámí tu novinu, že v ní právě vzniká nový človíček. Cukne sebou, když slyší, jak zvýšil hlas a pevně zavře oči, když se snaží ovládnou slzy, které se jí tlačí do očí. Jakmile slyší Cassiusovo jméno, poprvé se na Justice podívá a rychle se zvedne. To, že se jí přitom zamotá hlava, ignoruje a jen se zachytí umyvadla.* To dítě neni Cassiuse. *Oznámí mu pomalu a s důrazem, aby mu to opravdu došlo.* Je to Coreyho. *Pokračuje dál a sklopí pohled. Po jeho dalším odseknutí sebou znovu trhne a tentokrát se jí slzy do očí už natlačí.* Jo, ví. I Eady a Cassius. *Doplní. Teď už zbývá jenom Jace, ale po reakci Justice si nejspíše netroufne tohle znovu opakovat.*

Jenže ona to nemusí brát jako minulost. Může to brát jako něco, k čemu se můžu zase vrátit a nebude chtít se mnou být, protože by přidělala starosti i sobě. *Pokrčí rameny a ignoruje to, že si přiznal, že s ní chce být. Ale stále se toho bojí.* Já jsem chytřejší jak pařez a jsme chytřejší než Jace. A to mi stačí. *Zazubí se na ni. s tímhle předháněním se kdo je lepší nepřestane, i když tadyani Jace není. Poté jen neosuhlasně zamručí, ale téma lišek už nechá být. Teď má chuť si jednu ze svých dvou lišek najít a ujistit ji, že ji neplánuje hodit lesa.* To bych si teda nemyslel. Ja byl jako malej genius. *Uchechtne se, přičemž se na ni následně usměje.* Teď už k nám nevzhlížíš? Bych tomu neříkal dětská naivita, ale jako malá si věděla, kdo je prostě skvělej. *Pokrčí rameny a na tváři má stále úsměv. * Tohle nechápu, proč si vy ženský prostě nenosíte vlastní oblečení. *Zavrtí nad tím hlavou, ale nezmiňuje to, že představa Chels v jeho mikině ho těší. Následně už dojde k ní do koupelny, kde se dozví, že je Angie těhotná. Hned vyjede, jelikož jako starší brácha je strašně ochranářský, i když ví, že to teď rozhodně nejde vidět.* Není Cassiuse? *Povytáhne obočí tak, že už to víc snad nejde a když uslyší jméno jejího ex snoubence, musí se nas tím zasmát, ale je to spíše zoufalý smích.* Tak Coreyho. *Zopakuje po ní a dlaně sevře v pěst.* Je mi jedno, že je v kómatu, ty hadičky a to všechno mu jsme schopnej z těla vytrhat a ještě ho zmlátit. *Zavrčí a je mu jedno, že zní jako grázl.* Takže si nás zase nechala nakonec. *Uchechtne se nad tím, ale až poté mu dojde, že by se mohl uklidnit a co provedl.* Promiň, nenel jsem tak vyjet. *Zamumlá, ale stale se mračí. Opatrně k ní přistoupí a sevře ji v objetí.* Jen Cassiuse bych asi překousl, ale Corey to je jiná liga. To tě znásilnil i když je v komatu? *Nechápavě se na ni koukne.*

Když máš někoho rád, tvoje starosti jsou ti jedno. To je jako mezi náma v rodině. Rodiče se na nás taky nikdy nevykašlou, i když jim starosti způsobujeme denně. *Pokrčí rameny. Podle ní to nebude tak hrozné, jak si Justice myslí a jenom to vidí všechno děsně černě.* Tohle je nekonečná hádka. *Zkonstatuje s pokrčením rameny, protože radši ustoupí a žádný argument nepřidá, než aby se s ním o tom dohadovala do rána a pak ještě dál.* Jo? Proto jsi tátu prakticky vykastroval mečíkem. *Zasměje se nad vzpomínkou, kdy jako malý s tátou hrozně rád šermoval.* No... Vzhlížím k vám, to jo. Ale zároveň neberu cokoliv co řeknete za fakt. Prostě mám svojí vlastní hlavu, ale stejně jste pro mě vzorem. *Usměje se na něj a doufá, že ho tahle odpověď potěší.* Protože je hezký, když máš na sobě něco, co voní po člověku, kterého miluješ. Když spolu nejste, pořád máš jeho kousek u sebe, jako kdyby tě objímal. *Pokrčí rameny, protože ona se na to dívá stejně jako jejich máma a klidně by Cassiusovy mikiny nosila. Pak už odběhne do koupelny, kde Justicovi řekne pravdu o tom, že je těhotná a poté doplní, že otcem toho dítěte je Corey.* Nic mu nedělej. Je prakticky mrtvý, Justici... To je daleko horší, než co si kdy zasloužil. *Řekne mu vážně, protože něco takového by nikomu nepřála.* Jasně, že jo. Proč asi? *Rozmáchne rukou směrem k němu, protože vzhledem k jeho reakci by rozhodně nebyl první, za kým by s tím šla. Když jí pak ale obejme, pevně se ho chytne jako záchranného lana a nechá pár slz, aby jí stekly z očí na tváře.* Ne, to ne. *Zavrtí hlavou.* Já.... Byli jsme oba dva pod vlivem alkoholu a ... a prostě se potkali v paláci. A ..a.. pak se to zvrtlo. *Vysvětlí potichu a bojí se jeho reakce na tohle, co právě řekla.*

Chtěli děcka, tak maj děcka, takže s nějakýma starostma musí počítat. *Pokrčí rameny, ale na tváři má pobavený úsměv. I tak se stále bojí, že se na něj Chels vykašle, proto s mu radši líbí víc ta možnost, že ji o sobě nic neřekne.Když poví, že tátu málem vykastroval mečíkem, odfrkne si.* To byl Jace myslím. Ale co čekáš? Byli jsme vysocí asi tak jen k jeho pasu, takže bylo jasný, že útokem budeme brát jeho nádobíčko. *Zasměje se a zavrtí nad tím hlavou. Její další slova ho zahřejí na srdíčku a tak se na ni usměje od ucha k uchu.* To jsem rád. I když nevím, jestli je úplně dobrý, když jsme tvým vzorem zrovna my. *Uchechtne se a nad jejímí dalšími slovy se zamyslí a pak přikývne.* Jo, to máš asi pravdu. ale není fér, že my si od druhých poloviček nic vzít nemůžeme. *Postěžuje si. Poté odběhne za ní do koupelny a když se dozví, že jeho mladší sestřička je těhotná, trochu výši hlas a a ni si to nejdřív neuvědomuje, ale je naštvaný na toho, kdo jí to dítě udělal, než na ni. I když na ní trošku taky, ale vážně jen maličko.* může být mrtvej úplně. *Zavrčí vzteky, ale nakonec Angie obejme.* Mám o tebe starost, vždycky tě budu chránit, proto mě tohle naštvalo. *Není si jistý, jestli to dává smysl, ale slovy nedokáže vyjádřit, jak se o ní bojí a bojí se, že jí to dítě zničí život.* Zvrhlo se to. *Uchechtne se a zavrtí nad tím hlavou.* I když se to zvrhne, ochrana vám nic neříká? *Teď už se pokusí o pobavený ton. Následně si ji vezme do náruče a přenese ji do postele.* Měla bys odpočívat, takže se odklidím. Když budeš cokoliv potřebovat, napiš mi. *usměje se na ni a následně vyjde z komnaty ven a zamíří do své komnaty, kde si hned vydělá flašku alkoholu, protože tohle prostě musí zapít.*

Jo, to je pravda. Ale Chels chce tebe. A člověk musí se starostma počítat u všeho. I u manželství nebo vztahu. *Pokrčí rameny.* Kdyby si to samý, co ty, myslel tehdy i táta, tak tu dneska nejsme, Justici. Nechceš si o tom promluvit třeba s ní? Možná si cítil úplně stejně a mohl ti nějak pomoct. *Navrhne mu, protože si myslí, že by mu to jedině pomohlo a nic tím nezkazí. A třeba tím i potěší tátu, když mu ukáže, že mu věří.* No.. Mohli jste si vybrat třeba koleno. *Uchechtne se a potřese nad ním hlavou.* Je to to nejlepší. Jste moji starší bráškové, takže ten nejlepší vzor. A v těch ohledech, kde moc vzorem nejste to kompenzuje právě můj rozum. *Zkonstatuje pobaveně.* To ne, ale vy je můžete zase dělat šťastný a kdykoliv za nima přijít a mít je naživo. *Poznamená. Nijak jí nenapadá, jak by to šlo vyřešit, aby on mohl nosit oblečení Chels a nevypadal v tom jako naprostý idiot. Pak už ale dojdou až do bodu, kdy mu přizná, že je těhotná a namítne, že Corey si už nic dalšího nezaslouží.* Justici no tak... *Ozve se potichu a nesouhlasně se na něj podívá.* Ty snad přemýšlíš nad ochranou, když jsi opilej? *Narkčí obočí, protože kdyby ano, hodně by se tomu divila. Když jí pak zvedne do náruče, překvapeně vyjekne a protočí nad ním očima.* Chodit zvládám. *Namítne a když se ocitne v posteli, zabalí se do peřiny.* Dobře, děkuju ti, Justici. Mám tě ráda. *Usměje se na něj a pak už v komnatě zůstane sama a během chvíle se jí podaří usnout.*

*Odmítá si přiznat, že na ní už přišli těhotenské nálady, i když dneska při chatu se svými sourozenci prohlásila, že s nimi už nikdy nepromluví. Obzvláště s Jacem, který začal prohlašovat, jak se nevejde do dveří. Jako kdyby už tak neměla strach z toho, kdy si bude muset pořídit větší kalhoty a košile. Díky tomu, že se pomalu začala zvětšovat děloha, lítá pořád na záchod a už jenom kvůli tomu si připadá nafouklá jak slon a má pocit, že by na ní těhotenství poznal každý. Právě teď leží na své posteli s vyhrnutou mikinou s pozoruje svoje břicho, jako kdyby čekala, že za chvíli exploduje a vyleze z něj mimozemšťan. Vedle sebe má i blok, do kterého si začala psát něco jako těhotenský deník a přemýšlí, co tam dneska napsat.*

*Baví jí si z Angie utahovat, ale zároveň chápe, že se její sestra musí cítit mizerně a chce jí aspoň trochu zvednout náladu. Proto vzala sklenici s okurkama a zmrzliny, čokoládovou, vanilkovou, společně se lžičkama a namířila si to do její komnaty. Doufá, že tohle by pomohla a ona by nebyla už tak naštvaná. Prvně zaklepe na dveře a pak trochu nemotorně otevře loktem dveře.* Nesu ti něco na zlepšení náladu. *Zazubí se na ni a všimne si, jak se dívá na své břicho, kvůli čemuž si povzdechne.*Angie.. My jsme si dělali jen legraci. Dveřmi určitě projdeš. Oblečení budeš potřebovat větší, přece jen miminko bude potřebovat více místa, ale jakmile se narodí, zase to bude v pořádku. Ji krásná a budeš krásná i v těhotenství, kdy budeš mít o něco větší břicho. *To podle ní taky bude krásný. Sedne si k ní na postel.* Copak si dáš? A netvrď, že nic. Jinak to do tebe nacpu.

*akorát měl schůzku s Lindsey, kterou si i celkem užil. Lindsey má rád, ale bere ji spíše jako kamarádku. Odprovodil jí do její komnaty a rozhodl se, že by se mohl jít kouknout za Angie. Ví, že je to na vlastní nebezpečí a předpokládá, že přijde o hlavu, ale za ten risk mu to stojí. Na sobě má džíny a tmavě modrou mikinu. Vlasy má už trochu rozcuchané od toho, jak byl venku a celkem tam foukalo. Když dojde ke komnatě Angie, zaklepe a následně otevře dveře a nakoukne dovnitř.* Čaute, máte důležitý soukromý holčičí setkání, nebo se můžu přidat? *zazubí se na obě dvě své sestry.*

*Trochu zdeptaně se dívá na své břicho, které jí přijde už teď děsně nafouknuté a u toho přemýšlí, co by měla napsat k dnešku do svého deníku. Hlavou jí u toho pořád běží dnešní konverzace v chatu a stále se vnitřně ujišťuje, že nemá žádné těhotenské nálady a je úplně normální. Když někdo zaklepe, s nakrčeným obočím se podívá ke dveřím a musí potlačit protočení očima při pohledu na to všechno jídlo. Opravdu dneska nemá vůbec na nic chuť. Rychle si shrne mikinu zpátky do normální pozice a na posteli se posadí.* Nojo, já vim. Jenom budu připomínat hrocha a chodit jako tučnák. *Pronese trochu otráveně.* Nemam na nic chuť, Eady. Což je mimochodem naprosto normální. *Doplní hned, aby se vyhla nějakým dohadům a přemlouvání a když pak uvidí Jace, trochu nadzvedne obočí a hlavou jí proběhne, jestli je to nějakej naplánovanej nálet, aby do ní tlačili jídlo a kdy se tu objeví i Justice.* Nic důležitýho, jenom mě chce vykrmit zmrzlinou. *Kývne s menším pobaveným úsměvem k Eady.* Klidně pojď. *Dopoví nakonec.*

*U její sestry se už začínají projevovat těhotenské nálady, i když si to sama asi nepřipouští. Není si jistá, jestli e dobrý nápad k ní do komnaty zajít, ale rozhodne se to risknout a jelikož nese i okurky se zmrzlinou doufá, že pak vyjde živá. Uchechtne se.*Ale proč? Protože v tobě poroste další život. Vždyť je to i docela zázrak. Když si vezmeš to, jak je to miminko velké teď, sama jsi nám to dnes posílala do chatu a jak bude velký, až se narodí. Jasně, že bude potřebovat více místa. *Pokrčí rameny a posadí se na posteli vedle ní.* Vážně? *Zeptá se a zamračí se. Nechce, aby nejedla jen kvůli tomu, jak si dělali legraci. Nemysleli to zle. Když se tu objeví i Jace, pousměje se.* Klidně se k nám přidat můžeš. Jelikož Ang zmrzlinu nechce a byl by hřích ji nechat se jen tak roztát, aspoň mi pomůžeš ji sníst. *Podá mu čokoládovou a nechá si svou oblíbenou vanilkovou. * Jsi před chvilkou vylezl z postele, nebo co? *Zeptá se Jace na jeho rozcuchané vlasy a pak se zarazí a rychle zavrtí hlavou.*Víš co? Neříkej mi to. *Nepotřebuje slyšet ze které postele vylezl a co tam dělal.*

*poté, co odprovodil Lindsey do její komnaty, zamířil do komnaty Angie. Ví, co riskuje, když tam jde, protože její těhotenské nálady jsou dost nevyzpytatelné, ale chce jí vidět. Zaklepe a poté si sám otevře. Nakoukne dovnitř a zjistí, že je tam už i Eady, takže se zeptá, jestli neruší jejich holčičí dostaveníčko.* Měla bys být ráda, že ti jí donese a stará se o tebe. *uchechtne se a vstoupí dovnitř.* Super, takže je to moje. *rovnou se natáhne pro jednu misku zmrzliny. Přeci ji nenechá roztát.* Ne, v posteli jsem nebyl. *uchechtne se, když ho Eady rovnou raději utne.* Měl jsem schůzku s Lindsey a byli jsme ve městě. *pokrčí rameny a doufá, že se teď nespustí debata na to, co tam dělali a co s kým dělal a co ke komu cítí.* Jak se máte? *zeptá se jich rychle, aby ho tady nezačali mučit otázkami a dalšími řečmi o Selekci.*