Venkovní terasa

*Pobavene sa uchechtne, ale zároveň potláča chuť pokrútiť hlavou nad tým, čo práve počul. Opäť si potvrdil, že slečna je chodiaca katastrofa, ktorá ostatných ohrozuje len svojou existenciou.* Tak mi poraď, čo si priniesť do tvojej spoločnosti? *Natiahne pred seba ruku a pri tom, ako spomenie nejakú vec, tak jeden z prstov skrčí.* Hasiaci prístroj, repelent, airbag? /Alebo sa jednoducho jej spoločnosti vyhnúť a nechať si obočie, zadok na nohaviciach a neriskovať útok okrídleného bzučiaceho tvora?/ *Možno by si mal začať písať zoznam, aby zostal v bezpečí. I keď je možné, že nakoniec by ten zoznam bol hrubší ako všetky Homérove eposy do kopy. A vlastne... na čo by mu to vôbec bolo? Veď ju aj tak dnes vidí naposledy. Ale dnes ho zjavne pud sebazáchovy opúšťa, pretože s ňou dobrovoľne odchádza na vyvýšené miesto. Nejako sa ich rozhovor strhne k imaginárnemu rande, ktoré on rozhodne nepripravil alebo sa o to aspoň vedome nesnažil. Keď počuje, ako si ho doberá, tak k nej stočí pohľad, v ktorom sa odráža pobavenie. Keď mu ľudia nedevastujú jeho autá, prekvapivo mu nesyčí para z uší a nemá potrebu sa správať nepríjemne 24/7. A bohužiaľ, dnes to nemá ani dovolené. Kedy sa vôbec dostal do pozície chlapa pod papučou? A ako ho tam táto ženská dokázala dostať po jednom stretnutí? Nad tým sa ale práve nezamýšla. Namiesto toho sa mu pery skrivia v drzom úškrne, ktorý jej ukázal už asi miliónkrát. Určite viackrát, ako svoj skutočný úsmev.* Takže chceš po tomto "rande"... *vo vzduchu naznačí úvodzovky, ako by sa bál uznať, že toto nedobrovoľné stretnutie by k niečomu takému mohlo skĺznuť*... so mnou odísť do sprchy a pravú ruku použiť na to, aby si mi zlepšila deň? *Použije jej poznámku proti nej, pri čom hádže pravidlá za hlavu. Nie je Matka Tereza, aby svojich spojencov, nevinnú iróniu a sarkazmus, držal ukrytých len v bránach svojej mysle. Asi ho títo kamaráti neupustia, keďže Kam pokračuje v komentovaní toho, že je údajne neschopný vo všetkom, čo sa týka kontaktu so ženami. Na malú chvíľu uvažuje nad tým, čo by asi spravila, ak by si ju k sebe pritiahol za krk a venoval jej taký bozk, že by nevládala nie to myslieť, ale podlamovali by sa jej kolená. Odpoveď je jasná. Jeho rozkrok by spoznal ostrosť jej kolena. Namiesto praktickej ukážky sa teda musí uchýliť k svojím starým známym.* To je od teba naozaj múdre. Až tak, že ma to prekvapuje. *Odsekne pri čom sa zas vráti k jeho obľúbenému spochybňovaniu jej intelektu. A odtiaľ sa dostanú k jeho vražde, okolo ktorej má Kam naozaj obrovskú zásobu výhovoriek, prečo ju vlastne neuskutočniť.* Toľko dôvodov prečo to nespraviť. Už sa mi normálne začína zdať, že si si ma obľúbila a nedokážeš si predstaviť existovať na svete, vediac, že by som ležal vystretý niekde na kopčeku pod fialkami. *Podpichne ju, ale na malú chvíľu je pre neho fyzicky nemožné prednášať drzé poznámky, pretože si zapchá ústa košíčkom, ktorý pripravila ona a prvý raz ju v niečom pochváli. Úprimne. Bez dvojzmyselných poznámok. Z hrdla mu unikne zasmiatie sa a chrbtom ruky si prejde po perách, aby zabránil tomu, aby mu nad hornou perou zrazu vyrašili biele fúzy Deda Mráza. * Ak by sa v tej miestnosti nahádzal hasiaci prístroj, dal by som si na seba nepriestreľnú vestu, aby si ma nemohla prepichnúť nožom a zároveň by sme obaja vedeli, v ktorej časti miestnosti sa nachádza lekárnička, možno by som do tej miesnosti vošiel. *Popíše jej scenár, ale to sa už dostávajú k prípitku, do ktorého obaja zahrnú ich spoločné traumy a zas prejdú k tretiemu stretnutiu, o ktorom je stále presvedčený, že sa nikdy neudeje. Asi len cez jeho mŕtvolu. Ale to už počuje pochvalu, že vyzerá ako zachovaný pädesiatnik.* Ale vieš o tom, že sa hovorí, že muži stárnu do krásy? *Nakloní hlavu mierne do boku, pri čom ju ďalej prepaľuje pohľadom a dramaticky si prehrabne vlasy, ktoré sú zatiaľ bez šedín. On si je vedomý, ako vyzerá a že sa nemá za čo hanbiť. A pravdou je, že každú šedinu, vrásku na viac, privíta s úplným pokojom a rozhodne sa nezníži k tomu, aby sa z neho stal pokusný králik plastických chirurgov a botoxu. A potom príde vhodná chvíľa na to, aby jej popísal jej módny dolpnok odnesený z kuchyne. Začne sa  spokojne vyškierať . Priam ako slniečko na hnoji, prichystávajúc si ďalšie milé slová, ktoré by drahú Kam o niečo viac rozhodili. Ale ona dnes je tým komickým stvorením, ktorému sa dejú nešťastné veci, pretože o pér sekúnd neskôr na jeho hrudníku skončí minimálne polovica obsahu jeho pohára. Všetka veselá nálada ho odrazu opustí, rovnako rýchlo ako prišla. Rozhodne tomu nepomáha jej smiech.* /Nemôže sa z toho udusiť? Rozhodne by to nikomu nevadilo./ *Vďaka nemu si mrmle popod nos kliatby a zároveň sa pokúša zbaviť vínom nasiaknutej látky, úplne zabudnúc na svoje vychovanie. Asi nie je úplne vhodné sa vyzliekať pred ženou z kráľovskej rodiny na druhom stretnutí. Preto sa jej aj spýta, či jej to nevadí. Dovtedy jej pohľad však absolútne ignoroval, pretože sa sám utápal v podráždení, vytvoreného rozliatou tekutinou. V inom prípade by si určite neodpustil niekoľko poznámok smerujúcich k tomu, že sa neho dívala ako by bol Miss Mokré tričko, len v írskej verzii. Ale to už mu ponúka pomoc.* Hm? *Pýta sa teraz zmätene on. Chce mu vlastnoručne utieť víno z hrude? Skúsiť blowjob, ktorý neustále spomína? Alebo ho zavraždiť, čím by poprela jej hrdé prehlásenia, že jej na jeho vraždu ešte nedal dostatok dôvodov? To, čo nasleduje, ale rozhodne nečaká. Obočie mu skoro vystrelí z tváre, keď sa odrazu k nemu nakloní, jej ruka sa ocitne na jeho stehne a ak by chcel, tak by si mohol detailne prezrieť, čo všetko jej Matička Príroda do jej výstrihu. Svaly v tele sa mu napnú, pri čom na sekundu naozaj zaletí pohľadom k zakrytým miestam jej trička. Aké jednoduché by bolo si ju k sebe pritiahnuť úplne, tričko jej vyzliecť a prezrieť si jej nahú čokoládovú pokožku dôkladne ako pod mikroskopom. Namiesto toho, aby urobil niečo také, sa od nej o kúsok odtiahne a pre zmenu sa pokúša dívať do jej tváre..* Čo to sakra robíš? *Pýta sa jej s istým podráždením, ale i zmätením vmieseným v tóne jeho hlasu. To podráždenie súvisí s tým,  akým smerom sa uberajú jeho úvahy. A veľmi mu nepomáha, keď sa mu temer obrtie perami o ucho. Do nosa sa mu tlačí jej vôňa a on musí v duchu uvažovať nad reumou svojej prababičky, aby neurobil niečo, čo by o pár sekúnd ľutoval. A nie len len, ale táto pološialená ženská. Všetky myšlienky súvisiace s vyzliekaním, ochutnávaním a preskúmavaním mu ale vyfučia z hlavy, keď si uvedomí, čo práve povedala. Vystrie sa ako pravítko.* Č-ože? Čože? *Vyvráti hlavu do hora, aby sa mohol brániť pred útokom toho údajného tvora. Ale už len, ako v spomalenom zábere, sleduje, ako hada, ktorý naozaj visel len pár centimetrov od jeho hlavy, si privlastní Kam ako nejaký krotiteľ kobier z Indie. On, bledý v tvári ako pred smrťou, sleduje úžovku točiacu sa okolo jej ruky, pripravený z pohovky vyskočiť, ak by sa tá vec opätovne priblížila k jeho osobe.* Si si istá... *odkašle si, aby jeho hlas znel pevne a nie ako vystrašený klaun očkatý, ktorý len tak-tak ušiel zubatému žralokovi.* Si si istá, že tá vec nie je jedovatá? *Jej otázku o karme ignoruje. Nevie, čo sa deje. Možno je osud sympatizuje s Kam a s tým, aký prijemný k nej bol na ich poslednom stretnutí a rozhodol sa mu to vrátiť ešte aj s drobnými. Stále sa drží v bezpečnej vzdialenosti a akosi sa nedokáže sústrediť nad jej prednáškou nad nepochopenými stvoreniami z ríše plazov, pretože si stále predstavuje, že sa mu ten tvor mohol obtočiť okolo krku. A udusiť ho? Zabudnúť mu tesáky do krčnej tepny?* /Dokážu to vôbec hady alebo len tie upírie netopiere z Južnej Ameriky?/ *Už len pri tej myšlienke sa strasie, ako by ho niekto zapojil do zásuvky. Zároveň si už definitívne potvrdil, že ona musí pochádzať z iného vesmíru, keď dobrovoľne chová niečo také.* /A už vieme, kde je pes zakopaný, čo sa týka jej deficitu mužského pohlavia. Všetkých zavraždil jej had. A aj zožral?/ Rozhodne je veľmi smutné, že sa také niečo deje. *Zhodnotí skepticky.* Nechceš to hodiť... dať preč? /Zahodiť čo najďalej, aby sa to nevrátilo?/ *Keď had uteká, až v tej chvíli si uvedomil, že zadržiaval dych. Je na ňom vidieť, že sa mu uľaví a do tváre sa mu začne vracať farba. Už možno ani nevyzerá tak strnulo. Aby sa upokojil, rukou si zájde do vlasov a skenuje aj podlahu terasy. Možno kontroluje, či tam náhodou nepadol niekto ďalší z hadej ríše. Natiahne sa po víno. Už si nemá veľmi, čo obliať, tak jeho zbytok do seba vyleje, ako by to bola voda. Ale to už jeho spoločnosť zas prednáša niečo múdre z jej slov a skoro tú tekutinu vyprskne. Stočí k nej hlavu, v modrých očiach sa mu odráža pobavenie a tiež pohár pokladá na stôl. Neverí totižto tomu, čo práve vypustila z úst. Alebo ako k takému prirovnaniu vlastne prišla.* Áno, trafila si klinec po hlavičke. Som bezbranná úžovka, ktorú ostatní udupú do zeme. Vlastne túžim po tom, aby ma niekto vypočul a odhalil moje krehké vnútro. A hneď potom so zajačikom Ňufkom a myškou Hryzkou pôjdem na čajový večierok a spolu si bude pliesť vrkoče, ako dôkaz vzájomného priateľstva. *Pokrúti nad tým hlavou a sarkasticky sa usmeje. Múry sa stavajú na to, aby udržali nápor tých, čo sa cez ne nemajú dostať. A tie jeho sú poriadne vysoké. Nedovolí, aby ho toto africké stvorenie prečítalo a zistilo o ňom niečo len na základe úvahe o úžovke. A potom sa dostanú k druhým šanciam. V očiach sa mu zablysne. Pochopil, totižto, o čom všetkom vlastne dnešok je. Ona, svätá Kam, sa mu rozhodla dať druhú šancu. Má chuť sa nad tým začať smiať.* Takže to tu vlastne robíme, hej? Chceš vo mne nájsť niečo super úžasné, aby som krásne zapadol do toho tvojho vymysleného zidealizovaného sveta? *Pýta sa jej, pri čom sa k nej o niečo bližšie nakloní, uškrňajúc sa. Tak aby ich tváre boli od seba vzdialené len niekoľko centimetrov. Zaprie sa rukou vedľa jej tela. To, že sa dotýkajú, prakticky ignoruje.* Tak ja ti ušetrím námahu, drahá Kam. Nič také by si tam nenašla. *Netuší z akého dôvodu ju o tom chce presvedčiť a mal potrebu jej to povedať. Pohľad na krátku sekundu padne na jej pery, ale je to len zaváhanie, pri čom sa zas pozrie do jej očí.* Nie každý je súčasťou tvojej vymyslenej rozprávky. Svet nie je čiernobiely. *Možno ho k tomu posmelí víno alebo to, že urazila jeho ego tvrdením o úžovke, ale zrazu dostane pochabý nápad, ktorý bude asi poslednou vecou, akou kedy vykonal.* A ja ti pokojne dokážem, že rozhodne žiadna úžovka nie som. *Ďalej slovami nemárni, pretože tento raz skutočne volí praktickú ukážku. Netuší prečo to robí. Chce si dokázať, že mal v skutočnosti pravdu on? Prekoná tých pár centimetrov, čo ich delilo, voľnú ruku položí na jej krk, zamotajúc ju jej do vlasov a bez toho, aby jej venoval šancu na zareagovanie, ju pobozká. Áno, zbláznil sa a jeho mozog odišiel na dovolenku do Ugandy.*

*Nad tím jen protočí očima. Připadá jí zbytečné komentovat, že byla tehdy malá a od té doby nepůsobí podobné katastrofy. To auto byla kupříkladu jen chyba křižovatky. A že mu spadla do klína byla taky jen náhoda. Jinak vůbec neměla problémy s hloupými situacemi, nebo snad s rovnováhou, jak několikrát naznačoval! Překvapeně však zjišťuje, že si jeho společnost začíná užívat, i ono vzájemné popichování. To, jak proti ní ale otočí její škádlivou poznámku, ji donutí šlehnout po něm pohledem.* Ne. Budeš si muset vystačit s vlastní. *Odpoví mu prostě. Ačkoliv o tomhle vtipkovala, nebyla vlastně typ holky, který někomu okamžitě vlezl do postele. Jednou měla úlet, ale jinak raději člověka nejdřív poznala. Vrátí mu to radši za chvíli jiným popíchnutím, kde díky jeho reakci považuje skóre za srovnané.* Tvoje sebevědomí bych vážně chtěla mít. *Pobaveně si odfrkne.* /Jen kdyby trochu nehraničilo s arogancí./ *Když ji pochválí, hrdě se usměje, ale on to zase musí zkazit. Neodolá a vezme jednu malinu z ozdoby a hodí jí po něm, jakkoliv je to dětinské.* Začínáš si dovolovat. *Prohlásí. Snad nezapomněl na podmínky jejich setkání. Jenže škubající koutky ji prozradí. Neumí se tvářit vážně, když vtipkuje.* To jsem někde slyšela. Co jsi v tom případě ty? *Nevinně zamrká, čímž naznačuje, že jemu stáří nesluší. Už už by se durdila kvůli tomu, že jí zatajil tu skvrnu na tváři, ale v tu chvíli zasáhne karma. Nemůže jinak, než se smát, alespoň do doby, než se před ní začne svlékat. TO jí smích uvízne v hrdle. Proč jen musí být takhle atraktivní? To nebylo fér, s takovou ještě zjistí, že má sama nějak slabé srdce. Karma však zasáhne znovu, až si začíná myslet, že to musí být ní. Co když je celý život vlastně tajný posel osudu? A její superschopnosti se teď začínají konečně projevovat na chudákovi Marcusovi? Nu, lepší pokusný objekt si nemohla přát. Momentálně je v hravé náladě a neodolá tomu, aby se ho nepokusila vykolejit.* /Hlavně se nesmát./ *Napomene se v duchu. Je to ale těžké, když  se od ní ještě i trochu odtáhne. Stále se však svůdně usmívá, načež se na něj zadívá skrze řasy. Druhou ruku položí na jeho rameno, schválně trochu poodhrne látku košile.* Co bys řekl? *Zeptá se ho, než se k němu skloní, ale rty jen zlehka přejede po obloučku jeho ucha, než mu sdělí pravý důvod toho, proč potřebuje její pomoc. Když se při jejích slovech prudce narovná, tiše se uchechtne a hada spacifikuje. Má v tom už praxi, jinak by jednoho podobného nemohla chovat. Odtáhne se od něj, přičemž ho stále pobaveně sleduje a pokouší se užovku uvolnit, aby ji odpletla od své ruky.* Jsem si tím absolutně jistá. *Přikývne a pozvedne obočí.* Jsi nějaký bledý. Snad by ses nebál malé užovky? *No, zas tak malá nebyla, mohla měřit skoro metr, takže se jednalo o větší exemplář. Trochu se nad ním ale slituje, aby mu vysvětlila, jak se to s podobnými hady má třeba u  nich v Africe, snad se pak uklidní a přestane připomínat barvou čerstvě natřenou stěnu.* Ty nejsi vůbec empatický. *Odfrkne si. Pamatuje, že když se to sama dozvěděla jako malá, brečela. Byli tehdy s rodinou na výletě a poblíž kempu našli utlučenou užovku a máma jí vysvětlila, jak k tomu nejspíš došlo.* Já se snažím. *Potřese hlavou, konečně se užovka uvolní a ona ji může pustit na strom. Zdrhá dost rychle. Nediví se jí. Taky by chtěla být občas od Marcuse co nejdál, i když dnes se vážně snažil udělat dobrý dojem. Asi mu fakt záleželo na tom, aby ten jeho profil smazala. To, že už to v zásadě udělala mu zatím ale neřekla. Chtěla prostě jen zkusit zjistit, zda spolu zvládnou fungovat jako kamarádi, aniž by na sebe dštili síru, sotva se uvidí.* Zvláštní vidět, že máš nějakou slabinu. *Podotkne. Zatím působil tak... nedostupně. Snad až kromě té chvíle, kdy jí omylem ochmatával. A teď taky působil rozhozeně, což jen dokazuje, jakým způsobem do sebe kopne zbytek vína. To i ona pila střízlivěli, i když to do sebe lila jako vodu. Uvědomí si, že plácala hlouposti, ale zasloužila si snad tolik sarkasmu? Založila si ruce na hrudi.* Tak jsem to nemyslela. *Lehounce se zamračí.* Jen prostě možná nejsi takový, jaký se zdáš, ale to bych nezjistila, pokud bych ti nedala šanci. *Vysvětlí mu.* Nemusíš být hned tak defenzivní! To ti snad tak vadí, že jsem tě přirovnala k užovce kvůli tvému nádobíčku? Už minule jsi byl na to téma dost háklivý, ale pokud v tom vidíš dvojsmysly, můžeš si za to sám. Navíc některé užovky dorůstají až dvou metrů, takže by sis už fakt hodně přehnaně fandil. *Zaremcá uraženě. Proč se vlastně snažila být milá?* Když to řekneš takhle, zní to blbě, ale v zásadě ano. *Tvrdohlavě pozvedne bradu. Pokud si myslel, že ji zastraší tím, že se zase začne chovat jako hulvát, dost se mýlil. Měla svou hrdost. Do očí se mu tudíž dívala neochvějně, možná s náznakem počínající rozčilení, ale rozhodně ne bojácnosti. A to ani ve chvíli, kdy se k ní nakloní. Dal několikrát jasně najevo, že o ni nestojí, takže nepředpokládala, že by se měla čeho bát. Je se ji snažil vykolejit podobně jako ona jeho a myslel si nejspíš, že má navrch, protože je oproti ní tak rozložitý, a protože hezky voněl, ale bůh je jí svědkem, že se nepohne ani o milimetr, když se tu snaží shazovat hodnoty, kterým věří. Srdce jí začne uhánět o něco rychleji, ale jen to dokazuje, že s ní jeho blízkost něco dělá. Naopak se nakloní o něco blíž, na rtech se jí zformuje rozčilující povýšený úsměv.* Aha. Tak proč se tak bráníš tomu, že bych to měla hledat? *Zeptá se ho.* /Zdálo se mi to?/ *Jako by mu pohled na vteřinu klesl k jejím rtům. Jenže i ona zažila podobné selhání v té odtahovce. A u něj by považovala za více pravděpodobné, že přemýšlí o středověkých mučících technikách využívajících vytrhnutí jazyka. Jeho další slova ji však upřímně raní.* /Idiote./ *Nemá však čas cokoliv namítnout. Protože Marcus promluví první. A pak provede něco, co ji absolutně ohromí. Jeho dlaň se objeví na jejím krku a prsty se zapletou do vlasů. V následující vteřině už by stejně nic říct nemohla, protože jeho ústa přistanou na jejích. Překvapením zalapá po dechu, ale tím mu jen dá příležitost ten polibek prohloubit. Zapře se mu dlaněmi o ramena v pokusu ho odtlačit, jenže s ním nepohne ani o píď. Jeho rty jsou neústupné a ona se přistihne u toho, že zavírá oči a povolí napětí ve svalech, když mu zaboří prsty do svalů a polibek mu lačně oplatí. Nesnášela ho za to uvědomění, že ji nikdo nikdy takhle nepolíbil. Marcus byl poněkud hrubý a bezohledný, ale rozhodně zkušený. Jazykem pohladí ten jeho, lehce se zachvěje, když si uvědomí, že chutná jako ony koláčky a víno, stejně hříšně i sladce zároveň. Bříšky prstů prozkoumává pokožku na jeho ramenou a postupně s nimi sklouzává po hrudi, částečně protože dotýkat se ho je vzrušující, částečně možná proto, aby si zabránila se k němu úplně přitisknout. Zajímalo by ji, jak by k sobě pasovaly jejich křivky. Nejspíš by k němu přilnula podobně jako se měkkými rty tvarovala podle těch jeho. Nepřemýšlela, její tělo jednalo za ni, vášnivě mu polibek oplácela, s každou vteřinou se mučila touhou nadechnout, ale nezvládala se od něj odtrhnout. V břiše se jí usadila horkost a touha, těžká a žádoucí. Z onoho poblouznění mysli ji vytrhne až vlastní slastné zasténání. Ačkoliv ztlumené jeho ústy je jasným znakem jejího selhání.* /Ne./ *Uvědomění je jako ledová sprcha. Bez váhání se trochu stáhne a tvrdě ho kousne do rtu. Ne tak, aby porušila celistvost kůže, ale dost na to, aby to bolelo. Následně ho od sebe odstrčí co největší silou, praští ho do hrudi a odsune se od něj co nejdál. Což na téhle pohovce moc daleko není, za zády brzy cítí chladnou zeď. Lapá po dechu, hruď se jí těžce zvedá, jako by právě absolvovala přespolní běh.* G- gratuluji. Nejsi užovka. Jsi mamba. *Kéž by se jí nezachvěl hlas. Chtíč nahradí nefalšovaný hněv.* Nevím, zda jsi někdy totiž viděl mambu, když útočí... taky se zvedne. *Výmluvně pohledem sjede do jeho klína. Za posměch skrývá vlastní touhu se rozbrečet. Navíc jí bylo jasné, že šlo o automatickou reakci těla. On ji nechtěl. Nejspíš mu tvrdl spíš z vědomí toho, že ji dohnal k tomu ho chtít, že z ní udělal hlupáka. Ani by se nedivila.* Nemyslela jsem, že jsi tak ubohý, abys využíval intimitu jako zbraň. *Proč to udělal? Bylo tolik jiných způsobů, jak si prosadit svou, jak ji znejistit v jejím názoru, nemusel ji přece takhle sprostě využít. Protože tak to ona viděla. Byl jako každý druhý. Využil její naivity a vstřícnosti, protože přece holka jako ona může být ráda, když se o ni někdo zajímá a vůbec má chuť ji využít, no ne?* Jestli je tohle tvoje představa, jak se chovat mile, tak fakt jednou lituju tvoji nastávající. *Zvedne se ze sedačky, momentálně nedokáže zůstat v klidu.* A aby bylo jasný, nemyslím si, že je svět černobílej. A mimochodem je to dost hloupá věc, kterou říct holce, co je černá. *Ušklíbne se pohrdlivě. Možná byla princezna, ale myslí si snad, že si nikdy při návštěvě zahraniční země nevysloužila hnusný rasistický komentář? Byla ten poslední člověk, který by viděl svět černobíle.* A ani si nemyslím, že je život pohádka. Jen jsem … arg. *Promnula si oči, které začaly podezřele pálit.* Jen protože si myslím, že jsou lidé lepší, než často ukazují, ještě neznamená, že vidím svět nereálně. Hodně lidí se chová jinak na veřejnosti nebo při prvním setkání, někdy i dýl. Ať už protože nejsou moc sociální tvorové, anebo protože jsou nedůvěřivý, nebo si něco prožili a jsou naučení chovat se hnusně, aby zabránili někomu to udělat znova... možností jsou tisíce. Jestli tu někdo vidí svět černobíle, jsi to ty. A NIC ti nedává právo chovat se takhle, jen aby si ukázal, že máš pravdu. *Část jí chtěla vzít ten košíček a praštit ho s ním do obličeje. Ale na to jí bylo moc líto toho jídla.* A víš co? *Přistoupí k němu blíž, ačkoliv v její tváři nezbývá ani stopa po jakékoliv přechozí vřelosti.* Pořád si myslím, že jsi tam někde uvnitř možná i dobrý člověk. O to víc lituju, že ses očividně rozhodl jednat v rozporu s tím a předvádíš tu kreténa nejvyšší kategorie. *Ví, že toho řekla zbytečně moc. A on si z jejích slov stejně nejspíš vůbec nic nevezme. Nejspíš mu bylo úplně jedno, jak ji donutil se cítit. Bylo mu u prdele, že se cítila zneužitá a že jí bylo do breku z toho, že svůj nejlepší polibek získala od člověka, kterému šlo jen o to jí něco dokázat. Ani nevěděla, zda jí bylo víc zle z jeho nebo ze své hloupé reakce. Anebo z toho, že si ani nebyla jistá, zda toho vyloženě lituje. Ale už byla zvyklá. Vždycky nechala ostatní, ať si s ní hrajou, jelikož do poslední chvíle věřila, že by to neudělali. A hle. Zas byla tam, kde vždycky. Svůj vztek uzamkla, místo toho zvolila chladný tón.* Ten profil smažu, neboj. A můžeme na celé tohle... nedorozumění zapomenout. *A ačkoliv ji ranil, ačkoliv ji rozzlobil a ačkoliv měla pocit, že ho nenávidí... sesbírala poslední zbytky zdvořilého vychování a natáhla k němu ruku, jako by doopravdy při tomhle všem šlo jen o uzavření nějakého obchodu a teď se měli rozloučit jako civilizovaní lidé. Uměla být dětinská, ale odmítala mu poskytnou ještě to zadostiučinění a zvrtnout se na patě jako malé rozmazlené dítě. Sice bylo pozdě na to uchovat si nějakou hrdost, ale stejně.*

*Mladým ľuďom by nemal hroziť infarkt, arytmia a ani mŕtvica. Blbosť. Pri predstave, že by mu tá metrová vec skoro padla na krk a teraz aj na holú pokožku, mu srdce preskočilo a určite by mu nejaká cievka v mozgu praskla aj praskla, pri strete so šupinatým stvorením. Z toho dôvodu pripomína knieža Draculu, čo stáročia strávil zavretý vo svojom hrade v Transylvánii a jeho tvár nebola pohladená slnečnými lúčmi. Obyčajne je pre neho ľahké sa ovládnuť, nedať najavo, čo sa skutočne odohráva v jeho vnútri a zabrániť tomu, aby slabosť vyskočila na povrch. Ale po strete s vražednou, nebezpečnou bytosťou z hororu sa inak skvele udržiavaná priehrada pretrhne a on naozaj vyzerá ako malé vyľakané kura, ktoré prvý raz opustilo hniezdo mamky - kury. Preto zaryto pokrúti hlavou po obvinení od Kam a obočie sa mu stiahne do úzkej linky.* Absolútne netuším o čom hovoríš. Len ma to prekvapilo. Nič viac. Hady len tak bežne z oblohy nepadajú. *Aby si to overil, naozaj na stotinu sekundy zdvihne kukadlá k oblohe, či dnes náhodou nie je predpoveď počasia: slnečno, občasne hadie prehánky. Ďalej si však od hada drží poriadny odstup a odpočítava sekundy, kým sa ho Kam rozhodne zbaviť.* Prepáč, že nesúcitím s každou úžovkou. Taký svet jednoducho je. *Pokrčí nad tým ramenami. Každý deň sa diali hrozné veci nevinným ľuďom, zvieratám bez toho, aby si to zaslúžili, ale on nie je Boh, aby tomu dokázal zabrániť. Veď doteraz nebol schopný vypátrať ani vraha svojej sestry. Týmto smerom ale jeho úvahy postupovať nesmú. Zakáže si to. Zametie ich pod koberec a radšej venuje pozornosť Kam, ktorá sa našťastie už hada zbaví. Ak by mal v blízkosti namiesto vína šampus, asi by ho slávnostne odpálil. K slabinám sa nevyjadruje. Jasné, že ich má. Len do istej miery ovplýva talentom na ich skrývanie. Ich spoločné stretnutie, ale rozhodne nenaberá na pokoji a pohode, pretože i keď ich had opustil, čarovné ústa Kam tu stále ostali. Jednoducho jej nerozumie. Na čo sa snaží? Prečo mu dáva druhú šancu? Na čo stráca čas? Už s vážnosťou vpísanou v tvári k nej stočí pohľad.* A na čo sa vôbec snažíš, Kam? Vo mne dúhového jednorožca nenájdeš. *Upozorní ju. Celkovo mu toto stretnutie pripadalo postavené na hlavu, ale prišiel, pretože chcel zabrániť verejnej potupe, ktorú mu spôsobila ona a účet na zoznamovacej aplikácii. Vyčerpane nad jej poznámkou prevráti očami, pri čom sa lakťom oprie o operadlo kresla a hlavu si položí na otvorenú dlaň.* Skôr ty si mojím nádobíčkom fascinovaná.. Spomínaš ho každých 5 minút a uvažuješ nad jeho veľkosťou. Neprekvapilo by ma, ak by si mu založila spolok na jeho uctievanie. *Venuje jej ďalšiu zo svojej zásoby milých slov, ale tam jej teórie o tom, že vo svojom vnútri skrýva niečo viac nekončia. A to ho štve. Viac, ako jej poznámky pritiahnuté za vlasy. A prečo ho to vytáča? Lebo má pravdu. Existujú isté časti jeho osobnosti, ktoré si radšej necháva pre seba, ale nie kvôli tomu, že by v sebe ukrýval milého filantropa so záľubou v kvetoch. Jeho smútok, hnev, výčitky a istá samota spojená so stratou jeho sestry sú podľa jeho názoru ešte menej príťažlivé ako jeho sarkastické, arogantné ja, ktoré prezentuje aj pred Kam. Zo strachu, že by mohla vycítiť niečo, začne konať impulzívne a dokonca pochabo. Z akéhosi neznámeho dôvodu jej chce dokázať, že sa sakramentsky mýli. V duchu sa mu rodí plán. Krutý. Bezohľadný. Možno si to ani nezaslúži. Natlačí sa do jej osobného priestoru, zabodnúc pohľad do jej očí a bez okolkov ju informuje o tom, že všetko, čo povedala, je úplná kravina. To, že sa neodtiahne a len mu ďalej tvrdohlavo oponuje, ho len povzbudzuje, aby konal ďalej.* Pretože si človek, ktorý ma stretol druhýkrát v živote a môže mu byť celkom ukradnuté, či niečo skrývam alebo nie? *Odpovie na jej otázku otázkou - podráždene a trochu prudko. Znamená to vlastne niečo v štýle - nič ťa do toho nie je. Ale on v svojom dokazovaní plánuje sa posunúť ešte o stupienok ďalej. Bez zaváhania, bez hanby, bez zbytočného premýšľania si ju pritiahne do prudkého, plienivého bozku. Jej pery si podmaní tými svojimi bez toho, aby jej dal možnosť sa tak ľahko odtiahnuť. Zo začiatku cíti odpor a jej pokus utiecť do bezpečia, no on sa nestiahne. Namiesto toho jazykom orámuje jej sladké, rozmarne hebké pery a v momente ako sa ona nadychuje, on vkĺzne dnu, aby drzo a bez povolenia okúsil jej chuť. Jemnosť? Neha? Nič z toho jej však neukáže. Je vlastne ako nepozvaný zlodej, presadzujúci si svoje. Končekmi prstov zbehne po jej krku, ale stále si ju drží blízko pri seba. To, aby sa neodtiahla, si poistí aj tým, že jeho druhá ruka sa premiestni na jej mäkký bok, do ktorého zaborí prsty. Ale niekde tam - jeho plán zlyhá. A môže za to ona. To, akú od nej dostane odpoveď. Čakal znechutenie. Zlosť. Apatiu. Nie, že si z jeho odhalenej pokožky urobí mapu a že jej pery zapadnú k tým jeho, ako chýbajúci kúsok skladačky. Malo by ho to naštvať, pretože mu skazila jeho pôvodný zámer. Preto sa na moment zamračí, ale tento pocit sa pomerne rýchlo utopí v mori ostatných. No nie je to tak. Do toho bozku vloží sám seba. Stále na jej pery útočí prudko, ale už to nie len o dokázaní toho, že z neho chcela spraviť nejaký idylický kvietok, ale prepašuje sa tam aj vášeň, ktorá v ňom postupne narastá. V tepnách mu prúdi narastajúca horúčava. Rukou skopíruje líniu jej boka a potom je presunie na jej stehno, pri čom pomaličky postupuje smerom nahor. Odtiahnuť sa, aby sa mohol nadýchnuť? Niečo tak nepodstatné, ako kyslík mu je ukradnuté. Pokojne sa na jej perách udusí. Po tom, ako začuje jej ston, tak zbytky racionálneho uvažovania sú umlčané kompletne a už-už si ju chce k sebe pritiahnuť, aby ich nedelil tak obrovská medzera.* /Kurva!/ *Do reality ho vráti prudká a štipľavá bolesť v jeho hornej pere. Plány, ako z nej postupne stiahne oblečenie a presunie bozky na jej krk, sa rozplynú, pretože sám so všetkým prestane. Už ju pri sebe nedrží a sám sa odtiahne sa od nej, mračiac sa. Priloží si ruku na opuchnutú peru, kontrolujúc, či mu netečie krv.* /A že kto je tu had./ *Je naštvaný, že niečo také spravila, ale zároveň aj... vďačný? Pretože ak by ho od seba neodtlačila, on by to nespravil. Chcel jej niečo dokázať, ale namiesto toho predviedol sám sebe, že Kam, ktorá nemá šancu rozprávať, sa mu istým spôsobom páči. Viac, ako by sám chcel. A to si odmieta priznať. Jej a aj sám sebe. Po jej poznámke plnej výsmechu sa pozrie na svoje nohavice, ktoré sú rozhodne tesnejšie, ako pred pár minútami. Bude potrebovať studenú sprchu. Nie len kvôli vínu. Teraz však na niečím takým premýšľať nesmie. Namiesto toho sa pozrie na ňu. Bez štipky ľútosti, zahanbenia a dovolí jej, aby mu vysypala všetko, čo má na srdci. Navonok zachováva stoický pokoj, hoci jeho vnútro rozhodne vodnú hladinu nepripomína. Skôr stáčajúcu sa vodu v bubne práčky. Slová o čiernej a bielej? Rozhodne to nemalo nič spoločné s farbou jej pokožky. Keď sa na to díva teraz - spätne - tak to bol blbý komentár. Vidí na nej, ako ju to vyviedlo z miery. Že je nesvoja. Je rád, že nedokáže svoj hnev premeniť na plamene, pretože teraz by z neho bola len nevábna kôpka popola. A niekde tam, hlboko v jeho vnútri, sa objaví osteň ľútosti, ale ten veľmi rýchlo zadupe zas do zeme. Nechcel jej totižto ublížiť, vystrašiť ju. Len jej dokázať svoje. Keď skončí svoju prednášku, tak sa nakloní dopredu, oprie si latke o kolená a hlavu zas o ne. Ako by to mal všetko na háku a povzdychne si.* Pozri sa, MOŽNO... som to robiť nemal a bolo to odo mňa... nefér? *Znie to ako otázka, hoci to pôvodne mala byť oznamovacia veta. On si je totiťžto stopercentne istý, že to urobiť nemal. * Stále ale netuším z akého dôvodu si si natlačila do tvojej peknej hlavičky, že musíš zistiť, čo som skutočne zač, ale sama vidíš, že toto stretnutie bola chyba. *Oznámi jej, ak si to náhodou ešte nestihla uvedomiť.* Prečo ťa to tak zaujíma? Nestačí ti, aby si sa držala ďalej len kvôli tomu, čo už o mne vieš? *Pýta sa jej, pri čom chladné modré oči upiera do jej tváre. Skutočne ho to ale zaujíma. Je si vedomý, že sa zachoval ako kretén kráľovských rozmerov. Však to mal aj v pláne. Ako si ale stále dokáže myslieť, že je dobrý človek? Ako je možné, že jej slová sú istým spôsobom pravdivé? A potom sa dozvie, že účet na zoznamke už neexistuje.* Ďakujem. *To je celá jeho reakcia.  Postaví sa, začne hľadať svoju košeľu a natiahne si ju na seba aj napriek tomu, že je stále mokrá od vína. Má v pláne odísť, formálne sa s ňou rozlúčiť a nikdy viac sa s ňou nestretnúť. Ale to už pred sebou vidí jej natiahnutú ruku. Díva sa na ňu, ako by sa pred ním práve ocitlo zelené chápadlo z inej dimenzie. Nakoniec ju chytí do tej svojej.* Prečo... /Ale to je jedno./*Otázku nedokončí. Váhavo ňou potrasie a skúmavo sa zadíva do jej tváre, pri čom jej ruku pustí. Nerozumie jej. Absolútne. Ostatní mu vždy pripadali smiešne jednoduchí. Buď ho niečím zaujali alebo nie, ale málokto ho dokázal prekvapiť, vyviesť z miery. Ale Kam? Tá ho prekvapuje už od momentu, čo jej auto skončilo v kapote toho jeho.* Tak na to môžeme zabudnúť. *Prikývne nakoniec, ale pochybuje na to, že dnešné stretnutie sa mu podarí vyhodiť z hlavy tak ľahko. O krok ustúpi, pretože chce odísť. Veď čo by ho tu ešte malo držať? Vedľa nej sa však zastaví, pri čom k nej natočí tvár a nakloní sa bližšie k jej uchu.* I keď pochybujem, že po tomto budeš stáť o tretie stretnutie. *Zašepká jej do ucha, podobne ako to ona urobila s mambou a bez toho, aby sa obzrel sa vydá preč. Cestou si zapína gombíky premočenej košele. Dnešok bol rozhodne katastrofou. Veď vyzerá, ako niekto, kto na tej terase strávil vášnivú noc naplnenú alkoholom a dekadentnosťou. Vlastne, ako by ho niekto vytiahol z knihy Portrét Doriana Graya. A naozaj sa tak cíti. Ako niekto, kto spravil chybu a je znechutený svojím konaním. Totižto, pri tom, ako mu tam podávala ruku, si uvedomil, že pre ňu to nebola len nejaká hra, ale naozaj mu chcela dať druhú šancu. A čo urobil on? Zadupal ju do zeme. Prečo? Sám netuší, keďže sa jej ukázať v najhoršom možnom svetle bol presne jeho cieľ. A z akého dôvodu ho to mrzí? Tak to je ešte asi väčšou záhadou.*

*Jeho výmluvy mu ani trochu nevěří, bledá tvář a vyděšené těkání očima mluví za vše. Nechápe, proč má z hadů takovou hrůzu, na druhou stranu poznala hodně lidí jako on, a tak se rozhodne být milostivá a už ho neškádlit. Jednoduše nechá hada jít a znovu se posadí. Tentokrát dvojsmysl v jeho slovech vidí a musí udržet škubající koutky.* /Každý holt nemůže za to, že má užovku a ne mambu./ *Semkne rty a raději se nadechne nosem, aby zadržela smích, který se jí hromadí v hrdle.* Mhmm. *Pokrčí proto jen neurčitě rameny. Ona sama s užovkami soucítila. Nebyla ani schopna zabít komára. Její máma milovala lov, ale ačkoliv se Kam prokázala jako dobrý střelec, nedokázala jednoduše vystřelit na živou bytost. Neprala se a nikdy doopravdy nikoho neudeřila, maximálně nějaké pošťuchování v obraně, ale nedokázala by cíleně vážně někomu způsobit zranění. Občas si ani není jistá, zda by se dokázala dostatečně bránit, kdyby jí šlo o život. Ale jejich debata se stočí k vážnějšímu tématu.* A proč ne? Není to tak, že bych tu vyloženě trpěla, protože ti dávám druhou šanci, prostě si povídáme. *Nechápavě se zamračí. Teď naopak nerozuměla ona jemu. Ale Kam nikdy nechápala nechuť lidí k tomu dávat někomu druhou šanci nebo se znovu setkat s někým, kdo jim nebyl na první dojem sympatický. Rychle odpouštěla a hlavě byla zvědavá a upřímně věřila tomu, že lidé mají mnoho vrstev a jedno setkání by nemělo určovat celý pohled na danou osobu.* /Ale roh by ti slušel./ *Už už by zavtipkovala, že mu klidně obarví vlasy na duhovo, a pak se uvidí, ale to už Marcus pokračuje.* Ani náhodou to není každých pět minut! *Odfrkne si.* A upřímně mě nezajímá jeho vzhled, velikost ani, co já vím, provozuschopnost. To si řeš s holkama, co se je snažíš nalákat do postele. Anebo naopak neřeš, aby pak nedošlo ke zklamání. *Znovu si ho dobírá, a tak nějak naivně doufala, že u toho zůstanou. Doteď jí totiž vzájemné vtipkování a škádlení vyhovovalo. Cítila se kupodivu docela dobře a uvolněně. Místo toho Marcus znovu absolutně odmítá i jen náznak toho, že by snad mohl mít city, anebo že by se pod tou arogantní slupkou mohl skrývat slušný člověk. Ona se však tak rychle nevzdávala, měla v sobě určitou tvrdošíjnost, zvlášť když šlo o věci, kterým věřila.* Ještě že mi člověk, co jsem ho viděla podruhé v životě, nemůže určovat, co mi bude a nebude ukradené. *Nevinně se pousměje a neuhne před jeho pohledem a blízkostí. Na rozdíl od jeho očividného podrážděni svá slova pronáší sladce a vesele, jako by byl jen malé dítě, co se zbytečně vzteká nad tím, že mu maminka odmítla koupit lízátko. To ale netušila, že tohle “dítě” si to cukrátko klidně čmajzne. Marcus totiž změní taktiku a místo slov použije fyzický nátlak. Políbí ji, prudce a bezohledně. Chvíli mu vzdoruje, ale jeho sevření je pevné a ústa neústupná. Ani netuší, kdy se to v ní zlomí. Nebo proč mu začne polibek oplácet. Ví jen, že mu vyjde vstříc. Bojuje proti němu jiným způsobem. Pustí se do války, kterou sice nemůže vyhrát, ale adrenalin a vzrušení jen z toho počinu jí to stokrát vynahrazují. Jeho chuť a jí zastírá úsudek, způsob, jakým jí plení ústa, pohlcuje ji... Poddává se tomu, ačkoliv nepřistoupí na porážku. Líbá ho nejen se zarputilou odhodlaností ale i nespoutanou vášní. Pokud jí chtěl chladně dokázat, co vše si může dovolit, tak teď zjistí, že se spálí, protože ona se odmítala držet zpět. Nechávala ten oheň hořet, pálit vše, co mu stálo v cestě, včetně všech rozumných námitek, které by ji měly napadat. Donutil ji, aby ho chtěla, a teď po něm toužila, prsty zkoumala odhalený hrudník, dokud mu nezahákla ukazováček za lem kalhot a netrpělivě potáhla, aby se k ní přesunul blíž. Přijde jí, že tempo polibku z jeho strany lehce zvolní a ona se jen hravě stáhne, přejede mu po spodním rtu špičkou jazyka, aby ho zlákala k tomu naklonit se blíž a znovu si ukradnout to, co si předtím bez ptaní vzal. Srdce jí prudce uhání, horkost v jejím těle narůstá a pokožka hoří touhou po pozornosti. Když ji proto pohladí po stehně, nedočkavě se zachvěje a instinktivně oddálí stehna dál od sebe, aby mu udělala prostor. Tlumeně zasténá, když prsty zavadí o citlivou vnitřní stranu, ale je to nakonec hlavně onen zvuk, co jí vytrhne z toho zakázaného opojení.* /Co to vyvádíš?/ *Vztek a ponížení ji donutí ho tvrdě kousnout do rtu a odtáhnout se, co nejdál to jde. Hřejivé napětí v pobřišku nahradí prudká hořká zášť, která se jí usadí na hrudi a jen díky ní se jí podaří zastavit slzy, co se jí hrnou do očí.* /Co se to sakra stalo?/ *Za svůj posměch se snaží skrýt to, jak moc ji jeho polibek rozhodil. Byla kousek od toho nechat ho, aby ji položil na potahy a rozdal si to s ní. Ještě před chvílí by jí to bylo jedno, až moc prahla po tom, aby nepřestával. Ještě pořád jí přijde, že jsou si moc blízko a ona se potřebuje uklidnit, a tak vstane a vzdálí se od něj. Slova z ní vypadávají téměř bez přemýšlení, její mysl řídí vztek a znechucení, jen si není jistá, zda je směřuje vůči němu anebo sobě. Ačkoliv on neměl právo udělat to, co provedl, byla to její naivita, která ji dostala do téhle situace. Opětovně.* /Možná?!/ *Vztekle po něm šlehne pohledem a on může jen děkovat Bohu, že ne i něčím jiným.* Jen pro informace, i tvoje představa omluvy je dost mizerná. *Na druhou stranu... víc od něj asi čekat nemohla. A svým způsobem to omluva byla... Cítila se vnitřně rozpolcená, jak se vůči němu měla teď chovat? Zamračí se, když ji znovu přesvědčuje o tom, že ho nemá chtít poznat.* /A proč to ty tisíckrát omíláš?/ *Pozvedne obočí.* Vím o tobě hodně málo. Ale například vím, že kdybys opravdu BYL parchant, tak se mě tolik nesnažím přesvědčit, že jím opravdu JSI. Špatní lidé se tě nesnaží přesvědčit o tom, že jsou zlí. Prostě se tak chovají. Kdybys nebyl slušný člověk, chováš se ke mně ještě hůř, anebo se naopak přetvařuješ, abys mě mohl nějakým způsobem využít. Ty jen chceš, abych se o tebe nezajímala. Nemůžeš mi zakázat být zvědavá, nemůžeš mě donutit k tomu, abych svůj názor a pohled na svět změnila jen kvůli tomu, že by to tak pro tebe bylo pohodlnější. Je mi fuk, co si ty myslíš o mně, tak ti přeci může být fuk, co já si myslím o tobě. A pokud ti to nepřijde fér, dovol mi tě citovat: „Takový svět jednoduše je.” *Vyklopí ze sebe zapáleně pomalu na jeden nádech.* Tak se s tím smiř. *Dodá tvrdohlavě.* Není zač. *Odpoví ironicky.* /Protože jsi byl přeci táák milý./ *Jenže ona měla od začátku v plánu ten účet smazat. Pochopila však už na začátku, že si umí dělat rychlé závěry a předsudky a potřebovala ho nějak dokopat k tomu, aby se znovu viděli. Teď... už to zdá se ztratilo smysl.* /Snažila ses./ *Napomene se v duchu, ale i tak musí dusit zklamání. Svým způsobem si vážně moc přála, aby to dneska dopadlo dobře. Možná za to ani nemohl on a chyba byla v ní. Neměla se tolik snažit změnit jeho názor na sebe a svůj na něj. Očividně příliš tlačila na pilu.* /A není to už jedno?/ *Raději to chce ukončit, ale i když je stále raněná a uražená, myslí na dobré vychování, když k němu natáhne ruku. Rty má semknuté. Bojí se, že jinak by se jí chvěly. Nesnášela, když se nechala tak unést emocemi. A taky nesnášela, že když konečně její ruku uchopil, její myšlenky automaticky zalétly zpátky k té chvílí, kdy jí zabořil prsty do boku a políbil ji způsobem, kterým nikdo jiný předtím. Nesnášela i jeho za to, že část jí by se na tu pohovku zase vrátila a navázala tam, kde skončili. Oh ano, namlouvat si, že ho nenávidí, bylo snadné.* /Proč?/ *Nechápavě se zamračí, ale on svůj dotaz nedokončí a ona už upřímně ani nechce nic slyšet.* Absolutně. *Přikývne a pustí jeho ruku, díky čemuž si může konečně v klidu vydechnout. Chce jít ještě sesbírat věci, nerada po sobě nechávala uklízet služebnictvo a navíc jí možná metodická práce uklidní. Překvapí ji však, když kolem ní těsně projde a ještě se nakloní, aby jí zašeptal do ucha. Zatne ruce v pěst a přemáhá se, aby neucukla. Zadívá se na něj téměř nečitelně. Anebo toho možná prožívá tolik, že pro jednou nejde určit, která emoce převažuje, ačkoliv je jindy jako otevřená kniha.* Myslím, že ta správná otázka zní, zda ty ano. *Poví mu rezignovaně, než odvrátí zrak od jeho vzdalující se siluety a dá se do sklízení stolu. Někdy v průběhu se jí přestanou třást ruce.*

*Už ji z ošetřovny pustili před pár dny. Darena několikrát viděla i za dobu, co byla tam, jelikož se o ni dost bál. Svou starostlivost až otravně přeháněl. Je od něj milé, jak se stará a ona ráda vidí, že mu není jedno a má ji rád, třebaže jen jako dobrou kamarádku, ale když se o ni bál, pokud se šla jen na chvilku projít a trval na tom, aby měla aspoň strážce.. Měla chuť ho propálit otráveným pohledem a něco odseknout. Vždyť v paláci člověk stejně není sám, strážci jsou na každém rohu, nemusí ho mít přímo za zadkem. Musela tak využít příležitosti, když u ní Daren nebyl a rychle utekla z komnaty do zahrad. Chvilku se jen tak procházela, až se dostala na terasu, odkud se dívala na západ Slunce. To sice už zapadlo, ale pořád zde zůstala. Líbí se jí být konečně na čerstvém vzduchu. Ani jí není zima, i když už nesvítí sluníčko. V Midstonu je až nesnesitelné teplo i přes večer, černé šortky a červené tričko, které má jsou proto ideální. *

*Snažil se nedávat moc najevo, jak mizerně mu je a raději to skrýval za starostlivost. Holka, kterou miloval, málem přišla o život. Věděl, že útoky jsou tu dost zlé, ale tohle s ním otřáslo do hloubky kostí. Jen jednoduše neměl ve zvyku dávat emoce zas tak najevo. A přestože Lia z něj znala snad nejvíc ohledně jeho pravé osobnosti, ani před ní si nedovolil vyšilovat, nebo snad plakat, když seděl u její postele a ona spala, ačkoliv měl po dlouhé době poprvé pocit, že by si nejraději složil hlavu do dlaní a udělal to. Bylo v tom cosi doopravdy úděsného, vědět, jak kousek byl od toho, aby zjistil, že Lia už tu prostě není. Zvládne ji pustit, až přijde čas, aby mohla strávit život s někým jiným, ale představa, že by prostě už neexistovala na tomhle světě, z toho mu bylo vyloženě zle. Aby ulevil stresu, svou péči možná trochu přeháněl. Všechno jí nosil, jednu dobu skoro trval na tom, že ji odnese i do koupelny. Dost si stěžovala, alespoň do doby, než navrhl, že se vysprchují spolu, kdyby se jí udělalo zle. A měl hodně co dělat, aby to skončilo nevinně, když na něj vrhala jednoznačně vyzývavé pohledy. Nerad ji však pouštěl z komnaty bez doprovodu stráží. Byl jednoduše nervózní z toho, co by se mohlo stát. Bylo mu jasné, že ho Lia stejně neposlechne, a tak ho nepřekvapí, že šla ven sama. Jen si povzdechne a vydá se ji hledat. Na sobě má jako vždy společenské kalhoty, ale sako odložil vzhledem k vedru a rukávy košile měl ohrnuté, několik knoflíků rozepnutých. Byl na horko zvyklý, proto mu to nepřišlo až tak zlé, ale nebyl důvod pro to se zbytečně přehřívat. Liu najde na terase. Snaží se pečlivě skrýt, že ani dnes mu není nejlépe, kruhy pod očima díky tmavé pleti tolik nevystupují a vousy si udržuje, tudíž nejde zas tolik poznat, když se jeden den neoholí. Dozvěděl se novinu, která mu náladu srazila na bod mrazu. Postaví se vedle ní, předloktím se opře o zábradlí terasy.* Hezký výhled. *Zhodnotí to tiše.* Jak se cítíš? *Zeptá se jí raději, než aby se ptal, proč si nevzala strážce. Znal ji už dost dobře, aby věděl, že to nemělo cenu. Navíc i tušil, že svou péči občas přehání. Ale nemohl si pomoc, od doby, kdy spolu začali i spát, jeho city akorát narůstaly. A to i přestože od jejího zranění s ní nespal. Ačkoliv se párkrát prsty nebo ústy postaral o to, aby byla spokojená. Měl obavy, aby si nenatrhla stehy, tudíž chtěl být opatrný. Mělo smysl protahovat, co jí musel říct?* /Asi ne./ Budu muset odjet. Na týden, nebo dva, nevím přesně. *Začne opatrně.*

*Konečně může jít sama ven a tu příležitost si nenechá ujít. Vyrazí dost brzo, projde se v zahradách a pak si sedne na terasu, odkud se dívá na líbezný západ Slunce a jelikož teď je už dost tma, tak spíše na hvězdy, které se objevily na obloze. Slyší kroky, které se blíží k ní a podívá se, kdo se tu k ní připojí. Nepřekvapí jí, že je to Daren. Vlastně čekala, že ji tu bude nahánět on a nebo strážce, kterého by poslal. Svoji starostlivost skutečně dost přeháněl. Usměje se na něj, to udělá automaticky pokaždé, co ho vidí.* Ano, je nádherný. *Přitaká.* Jsem v pořádku, neboj. Nebolí to. Nemusíš se o mě už tolik bát. *Ví na co se konkrétně ptá. Chce se zeptat jak se má on, jelikož vidí jeho napjatá ramena a lehce strnulý výraz v obličeji, který se bezpochyby snažil zamaskovat, ale on ji předběhne. Ještě než se ho zeptá začne pomalu mluvit.* Dobře.. Co se stalo? A neříkej, že nic, poznám na tobě moc dobře, když se cítíš mizerně a něco tě trápí. *Stoupne si a přejde k němu. Ruku mu položí konejšivě na rameno, aby se aspoň trochu cítil lépe a věděl, že může pokračovat, ona bude pozorně poslouchat.*

*Ty slova vlastně poví jen proto, aby nastartoval konverzaci. Asi síla zvyku. Když jste korunní princ, hodně se od vás očekává společenská small talk, tzv řeči o ničem, jen proto, aby se někdo mohl cítit důležitě a oceněný, že s vámi mohl mluvit. On sám stejně preferoval východy slunce, občas si na ně dokonce přivstal, aby je sledoval před pracovním dnem a nabral trochu energie.* Vždycky jsem se bál, teď mám i důvod. *Usměje se drobně. Musela si všimnout, že byl vždycky ochranitelský a starostlivý vůči lidem, které měl rád. Jednoduše mu věci neuměly být jedno, ačkoliv se často tvářil nadmíru nezúčastněně, byl naprostým opakem flegmatika.* Co mě prozrazuje? *Pozvedne zamyšleně obočí.* Před všemi ostatními mi to projde. Snad kromě Kam, ale ta je prostě jen otravná a hned všechno rozpitvává, tak si všimne každého detailu. *Pokusí se trochu žertovat, vzhledem k tomu, že nechce, aby si pro změnu ona dělala starosti. Její dotek ho nyní moc neuklidí, až moc dobře ví, že se jich v blízké době bude muset vzdát.* Máma je nemocná. Doktoři si s tím moc neumí poradit, zdá se, že jde o nějaký zmutovaný vir, tudíž je na nějakou dobu připoutaná na lůžko. *Snaží se to podat lehčeji, než jak to doopravdy je. Nedokáže si představit, že by matka snad nemoc nezvládla, vždycky to byla silná osobnost.* Otec má samozřejmě v tomhle případě jisté pravomoce, ale očekává se, že se vrátím a povinností se ujmu především já. *Byl nástupce trůnu a měl ho převzít v poměrně brzké době, tudíž šlo o jeho povinnost.* Kam tu zůstane jako oficiální velvyslanec, ale já musím odjet. Pokud vše půjde, jak se očekává, co se týče máminy rekonvalescence, měl byl se v blízké době vrátit. *Už to nevydrží a odvrátí od ní pohled. Protože pokud to nepůjde dobře, zůstane v Africe déle a během Selekce už se nevrátí. To znamená, že Liu neuvidí, že oba půjdou svou cestou dřív, než očekával a byl připravený. A pokud by to matka přeci jen nezvládla, bude muset nastoupit na trůn a oženit se o to dřív, a to bude úplná konečná. Odstoupil od ní. Na jednu stranu stál o útěchu od své nejlepší kamarádky, nějaké ujištění, že to dobře dopadne, ale byl realista. A navíc velká část jej prostě nebyla připravená ztratit dívku, kterou miloval, dívat se na ni bylo skoro bolestné a jaksi trpké.*

Já vím, ale trochu to přeháníš. /Hodně to přeháníš../*Ví, že to Daren myslí dobře, ale to nezměňuje nic na faktu, že ta přehnaná starostlivost člověku po chvilce leze na nervy.* Tvá ramena, jsou dost napjatá a výraz v tvém obličeji. Je hodně zasmušilý. *Aby mu ukázala jak, snaží se tu grimasu napodobit.* Já nejsem jako ostatní. Vlastně si dovoluji říct, že tě znám stejně jako někdo z tvé nejbližší rodiny. *Vždy si všechno říkali, volali snad denně, psali dopisy, studovali spolu na vysoké škole, což považuje za nejlepší období svého života.. Kdy se člověk hodněkrát opije a pak většinou vyklopí všechna tajemství tomu, kdo je nejblíž. A to většinou byla ona. Už e jí holt nezbaví. Nelíbí se jí, co se s ním děje a tak mu konejšivě položí ruku na rameno., čímž ho vyzve, aby jí rovnou vyklopil, co je příčinou jeho stavu.* Aha.. to je mi moc líto. Ale určitě bude v pořádku. Bude mít tu nejlepší možnou péči. *Chápavě přikývne. Došlo jí, že nejspíše pojede domů kvůli otci, aby mu pomohl s prací. Mrzí ji, že odjede, ale chápe to. Navíc je to optimista, věří, že to všechno dopadne dobře a Daren se jí zase vrátí..*/Jenže na jak dlouho? Jen další měsíc a pak odjede nadobro../ *Na tváři má neutrální výraz, i když se jí srdce bolestivě sevře v hrudi. Neuvědomila si, kolik uteklo jejich společného času a jak málo jim ho zbývá.* S Kam si asi promluvím.. Musí se taky o mámu bát, tak a bude pryč bylo by fajn, kdyby věděla, že se může na mě obrátit. Navíc ji i ráda více poznám. *Pousměje se. Úsměv z tváře se jí vytratí, když od ní Daren odstoupí. Ruka, kterou měla položenou na jeho rameni spadne k jejímu boku.* Chceš to mezi náma ukončit? *Zeptá se potichu. Nedivila by se, kdyby aspoň část toho času, so bude doma se rozhodl strávit v blízkosti některé dívky, se kterou si začal psát tady, v Illey. Musí si přece najít manželku.*

*Nad tím se trochu provinile ale klukovsky usměje.* Možná. Ale na snídani do postele ani výpomoc ve sprše sis nestěžovala. *Trochu ho štve, že nedokáže navodit uvolněnou atmosféru jako obvykle, ale má v hlavě dost starostí. Při jejích slovech zkusí povolit ramena a zatváří se trochu skepticky.* Netvářím se zas tak zasmušile. *Lehce pozvedne koutky, když se jeho výraz snaží napodobit. Čerpá z její přítomnosti útěchu, dokud to jde.* To je pravda. Byli nejlepší kamarádi po dlouhá léta. Tak dlouho, že ji bral jako součást svého života a bylo těžké představit si, že by to mělo být jinak. Zvlášť když toužil po něčem mnohem víc než jen přátelství. Přizná se, co ho trápí a jen přikývne. Nedokáže lépe reagovat na její konejšivá slova. Mají v sobě jistou pravdu, jeho matka má tu nejlepší péči, ale zároveň nikdo nemohl zaručit, ze bude v pořádku. Vděčně po ní koukne, když sama nabídne, že se bude Kam věnovat. Bylo mu zatěžko tu svou sestru nechávat samotnou. Zvlášť když věděl, jak je důvěřivá, co když se dostane do potíží? Co když ji při útoku taky raní? Možná s Kam nejsou nerozluční sourozenci, ale pořád jim na sobě dost záleží.* Trochu se rozčilovala, že taky nemůže domů, ale chápe, že by tu jeden měl zůstat. Nedá to asi moc najevo, ale určitě bude ráda, když se za ní stavíš. *Zhodnotí to. Pak už ale nedokáže snést její dotek. Lia to pochopí dost rychle a on musí zatnou čelist. Narovná se a sevře v rukou okraj zábradlí tak silně, až ho to bolí.* Mám na vybranou? *To asi Lie ještě tak jasně nedošlo a jemu se to nechtělo říkat, ale očividně musí.* Když se to pokazí, zůstanu v Africe dýl, Selekce může mezitím skončit a já slíbil, že se po ní ožením. A pokud... kdyby to snad máma nezvládla, musím nastoupit na trůn. A i když se vrátím včas... /Jakou to má budoucnost?/ *Dívá se do dálky. Město se rozsvítilo, jak přišla tma, jindy by to byla dechberoucí podívaná.* /Zaslouží si alespoň trochu upřímnosti./ Ale ne... Kdybych to bylo jen na mě, a na ničem jiném nesešlo, tak to ukončit nechci. *Přizná a konečně se na ni zvládne zadívat, bohužel stále trochu zasmušile, jak mu předtím říkala.* Neměli jsme dost času. *Poví jí upřímně.* /Celý život by nebyl dost času./ *Ale chtít trochu víc snad mohl, ne? Bylo nefér, že i v tomhle stál osud proti němu. Nehodlal kvůli tomu plakat, ani si stěžovat, takový nebyl. Půjde a splní své povinnosti. Bylo to jen s Liou, kdy si přál, aby se mohl někdy řídit i jen svým vlastním srdcem.*

No.. Tak to mi tolik nevadilo. Spíše vůbec ne. *Uzná a pobaveně se usměje. Naopak by brala, aby si do konce života dávali společnou snídani v posteli a večer společnou sprchu.*Ale jo tváříš. *Trvá na svém a jeh obličej se snaží předvést za účelem ho přesvědčit a taky rozesmát. Ráda by, kdyby se usmál více, ale i to nadzvednutí koutků jí bude muset stačit. Navíc vidí, že ho skutečně něco vážného trápí a to člověku prostě do smíchu poté není. Když zjistí, o co jde, povzdechne si. Je to zarytý optimista, tak věří, že se z toho jeho matka brzy dostane a bude v pořádku, o čemž se snaží přesvědčit i jeho, jenže je moc tvrdohlavý. Mrzí jí, že kvůli tomu musí odjet, ale chápe to. Jeho táta potřebuje pomoct a on si určitě taky přeje mámu vidět. Kam tu zůstává a ona tuší, že z toho bude taky špatná, stejně jako její bratr. Viděla se s ní asi jen jednou, ale i tak o ni má strach a nabídne se, že za ní zajde. Je to to nejmenší, co pro ni může udělat. Navíc jí nebude vadit, když si s ní znovu popovídá.* Stavím se za ní a když tak ti napíšu jak to zvládá. *Určitě si zavolají, ale snad je jasné ji oběma, že před ním by Kam spíše dělala jakože nic, aby mu nepřidělávala více starostí. Lepší možnost prokouknout jak na tom skutečně je bude mít ona. Když od ní odstoupí, pochopí, co tohle vlastně znamená. Doufala, že když se ještě vrátí, mohli by chvilku pokračovat. Nebyla připravená na to nechat ho jít teď.*/Jednou by to stejně přišlo./ *Přece ji nemiluje, jen ji chtěl do postele. A ona mu řekla to samé.*/Hlavně nesmí poznat jak moc mě to raní../*Není zrovna dobrá ve lhaní, to že dokázala předstírat, že je jí Daren jedno tak dlouho byl zázrak, ale teď to bude těžší. Okusila jaké by to bylo být s ním a chce více.* Aaron ještě nemá přímo favoritky.. Bude to trvat, stihneš se vrátit. *Řekne přesvědčeně. Nedívá se na něj, sedla si zpět na místo, kde seděla předtím než sem přišel a dívá se do zahrad.* Já taky ne. *Zašeptá. Nechce to ukončit, chce si ho ukrást pro sebe, už navždycky být s ním. Vlastně ji dost překvapuje, že to nechce ukončit on. Nebo spíše teď.*/Musím být v posteli lepší než jsem myslela../

*Nad tím mu přeci jen trochu škubnou koutky.* Tak vidíš. /Mělo to svý pro i proti, no ne?/ Ne-e. *Zavrtí hlavou, ale tentokrát se mu v očích blýskne pobavení. Útěcha od Lii trochu pomáhá, ale momentálně se nedokáže úplně odpoutat od starostí.* Dobře. *Možná se Lie podaří z ní něco vypáčit. Kam se moc často nesvěřovala, když ji něco trápilo, to měli společné. Nechce to mezi nimi ukončit, ale ví, o kolik společného času jim tohle sebere. Jak by mohli pokračovat v tom, jak to mezi nimi bylo?* Hmm... *Vydechne. Narozdíl od ní tenhle optimismus nesdílel. Stojí ho hodně přesvědčení, aby jí přiznal, že to skončit nechce. A když mu odpoví to samé, něco v jeho hrudi se bolestně sevře. Co když měl vážně naději? Co když by ji dokázal přesvědčit? Sesbírá odvahu a přejde zpět k ní.* Pojeď se mnou. *Dostane ze sebe. Je to hloupá prosba. Měla tu své povinnosti. A nevypadalo by to dobře, vzhledem k tomu, že se měl brzo ženit. Nehledě na to, že by při tom všem, co se bude v Africe dít, na ni neměl mnoho času. Ale i tak to zkusil. Natáhl ruku, aby ji pohladil po tváři. Nebylo to racionální, to věděl, ale bylo únavné předstírat. Už to nedokázal, dělat, že nestojí o to, aby s ním byla, co nejvíc to jde.*

Jo-o. *Zazubí se na něj. Hodlá si stát za svým, protože takhle se vážně tvářil. Je ráda, že mu dokázala aspoň částečně vykouzlit na rtech úsměv. Slíbí mu, že až odjede staví se za jeho sestrou. Tu musí tohle taky mrzet a určitě se o svou mámu bojí. Chápe, proč se tam Daren vrací, opravdu ano, ale to neznamená, že jí z toho není do breku, protože to znamená, že to mezi nimi skončí. Věděla, že to jednou přijde, má ji rád, ale nemiluje ji. Jsou jen kamarádi, sice se spolu vyspali, ale aspoň pro něj to určitě nic více neznamenalo, nebo aspoň to pro něj neznamenalo tolik, co pro ni. V hrudi ji zahřeje, když jí řekne, že ani on to nechce ukončovat. A to nechápe vlastně ani proč. V posteli by mohl mít každou, na kterou by se usmál tím svým oslnivým úsměvem, který vídala tolik let a který jí pokaždé stejně dokázal roztřást kolena.* Dobře. *Řekne možná až trochu moc zbrkle a v duchu si za to hned vynadá.* Teda.. Pokud myslíš, že je to vzhledem k tomu všemu vhodné tak pojedu ráda. Klině ti i nějak pomůžu s prací, abys mohl být více se svými rodiči. *Skousne si spodní ret. Když ji pohladí po tváři, položí svou ruku na tu jeho, aby si ji u sebe udržela o chvilku déle. Jeho dotek je pro ni jako droga. Čím více dostane, tím více chce.*

*Už jen potřese hlavou. Částečně rezignací a částečně z nevěřícnosti, že z něj dokázala vydolovat alespoň špetku pobavení i za takové situace. Odjezd mu dost překazil plány. Po dlouhé době si doopravdy dovolil doufat, že by mezi ním a Liou mohlo vzniknout něco víc. Věděl, že do toho šla jen kvůli tomu, že ho fyzicky chtěla stejně jako on ji, ale vždyť spolu tak skvěle fungovali. Ať už v posteli nebo mimo ni. Copak si to neuvědomuje? Anebo to stále považovala za kamarádství? Byl z toho zoufalý. Jestli teď odjede, ztratí šanci ji donutit se do něj zamilovat. I když donutit znělo hrozně násilně. Kéž by jen věděla, že pro něj není nikdo víc dokonalý, a že i on by ji určitě udělal šťastnou. I proto z něj vypadne nabídka ohledně Afriky. Ví, že je to iracionální, ale chce to aspoň zkusit. Co ho překvapí, je její rychlá a kladná reakce.* Vážně? *V očích se mu promítne jiná emoce, temnější, žádostivější, když k ní přistoupí.* Je to absolutně nevhodné. *Ujistí ji, když ji pohladí po tváři. Druhou ruku jí však položí na stehno a prsty přejede po koleni, než sklouzne k citlivější vnitřní straně a stoupá výše.* Zvládnu to. *Nechce, aby tam jela mu pomáhat. Chce ji mít u sebe, protože je to pro něj těžké období. A protože ji miluje a nechce, aby je po několik týdnů dělily stovky a tisíce kilometrů.* Ale myslím, že poprvé v životě je mi to fuk. *Vždycky si zakládal na tom, jak ho lidé vidí a ona to věděla. Ale teď mu to bylo doopravdy jedno. Vezme ji za pas, aby ji přitáhl ke kraji a nakloní se k ní. Políbí ji kousek pod uchem, rty dále laská linii krku, zatímco dlaněmi ji svírá na boku i na stehně, jak si zabraňuje si ji přitáhnout blíž.* Jsem rád, že pojedeš. *Vydechne. Víc než to. Byla to jediná věc, díky které se v posledních hodinách cítil o něco málo líp, a ne že se vnitřně dusí pod návaly emocí a úzkosti.*

*Když jí nabídne, ať jede do Afriky s ním, pomalu ho nenechá ani domluvit než vykřikne, že s ním klidně a ráda pojede. Je to šance s ním být ještě o chvilku déle a třeba mu i pomoct s prací a tak, což udělá moc ráda. Ví, že už tak toho bude mít moc a jí nic neudělá, pokud jí dá pár papírů.* Ano. Pojedu s tebou ráda.. aspoň spolu strávíme více času. *Usměje se na něj. Sice má své povinnosti i v Illey, ale není to nic, co by nedokázala udělat z dálky. Teď jsou zde taky hosté ze zahraničí, kteří ve své zemi hrají větší roli, například Daren a povinnosti zvládá. Jen se bojí, aby to nepůsobilo tolik nevhodně. On si přece jen má najít manželku a stát se králem a ona si s ním přijde do Afriky, když je jeho matka nemocná.. */Klidně, není to jakože od ní chceme na smrtelný posteli získat požehnání k sňatku../*Ona to ví, ale co si lidi vymyslí../*Drby jsou občas šílené, stejně jak o jejím bratranci tvrdili, že je gay. Přisune se k němu blíže, jako by ho pobízela, aby pokračoval a dále se jí dotýkal.* Já vím, ale stejně. Když tam budu, nezabije mě, pokud udělám pár papírů, třeba ne tolik důležitých. Nechci tě v tom nechat. *Pohladí ho po tváři. Má o něj strach a jde to jednoduše vyčíst z jejího výrazu. Pobaveně se usměje a odtáhne se.* Cože? Ukaž. *Položí mu ruku na čelo.* Nevypadá to, že bys měl horečku. Takže jediné vysvětlení prčo to říkáš je, že tě unesli mimozemšťané a teď tě ovládají. *Řekne se zcela vážným výrazem na tváři, ale pak se zasměje.* Díky tomuhle se ale cítím velice výjimečná. *Řekne a ochotně zakloní hlavu, aby měl lepší přístup k jejímu krk. Potichu vzdychne.*Já taky. Jsem ráda, že jsi mi to nabídl. *Usměje se na něj.*/ Aspoň spolu budeme mot strávit více času... O chvilku./

*To, jak ochotně souhlasí, ho trochu překvapí, ale ne nemile. Už u nich byla na návštěvě, takže to pro ni nebude novinka, ale okolnosti jsou přeci jen... Trochu jiné než obvykle. Všichni počítají s tím, že se bude brzy ženit a on s seboz přivede Liu... Ale drby mu jsou pro jednou jedno. Vlastně by mu možná i vyhovovalo, kdyby si lidi začali šuškat, že se budou brát. Jenže se bál, co to udělá s její reputací. Spojenectví s Illeou by sice nebylo na škodu, ale ona nebyla v královské rodině až tak významná, nehledě na to, že mezi Afrikou a Illeou byla ještě díky válkám stará nevraživost. Pro některé tak jejich možný sňatek bude důvodem k pomluvám a on nechce, aby se kvůli tomu Lia cítila zle nebo provinile.* Budeš mít vlastní práci. *Oponuje jí. Když se k němu přisune, rád jí lehce oddálí nohy od sebe, aby se mezi ně mohl dostat a přistoupit k ní blíž.* Můžeš mi pomoc s odreagováním. *Téměř nepatrně se pousmějepousměje, zvlášť když dělá, že mu měří teplotu.* Těsně vedle, mám v hlavě jednu vážně hezkou brunetku, která zdárně ignoruje fakt, že mám chuť ji si to s ní rozdat přímo na terase, kde nás může kdokoliv vidět. Mohla bys tudíž říct, že se chovám jinak kvůli tomu, ze po tobě blázním. *Zašeptá jí do ucha a jemně skouskne lalůček. Byla jeho jediným rozptýlením, světlým bodem v téhle mizérii a to, že s ním pojede do Afriky, je pro něj jako náplast na zranění.* Nemáš ani ponětí, jak moc. *Zamumlá jí do kůže na krku, kterou posévá polibky. Vnímá, jak se její tep zrychluje. Při dalších slovech stiskne její bok o něco pevněji.* /Já taky./ Říkala jsi, že už to nebolí? *Zeptá se a prsty něžně přejede po jejím břiše. Byl poslední dny vážně opatrný, takže spolu nespali, ale teď by se v ní nejraději ztratil.* Protože pokud ne, měli bychom se vypařit. *Poví jí, zatímco ústy směřuje níže do jejího dekoltu. Pochybuje, ze by vážně chtěla, aby je mohl někdo načapat. A zatraceně, i on by měl být zodpovědný jenže kolem ní tak nějak zásady lítají z okna.*

Ale nebudu jí mít ani zdaleka tolik, co ty. Takže když si pár papírů vezmu od tebe, budu v pořádku. Aspoň pak spolu budeme moct strávit více času, teda až se vždycky stavíš u rodičů. *Ty jsou přednější a ona to ví. Nechce si ho pro sebe uzurpovat. Nebo možná chce, nejraději by ho měla jen ro sebe a to už navždycky, ale nejde to. Ochotně od sebe oddálí nohy.* Hmm.. A jak? *Hraje si na hloupou.* Můžeme si vzít třeba víno, podívat se na nějaký film, který stejně nebudeme vnímat a jen si povídat.. A poté.. *Škádlivě se k němu nakloní a políbí ho.* Pak budeme unavení a půjdeme spát. *Zamrká jako naprostý andílek s šibalským úsměvem na tváři. Když slyší, že mu je jedno, co si budou ostatní myslet, změří mu raději teplotu, protože tohle slyšet od Darena? On se hodně zajímá, co ostatní říkají, kvůli jeho titulu. Chce působit dobře, což je z části taky jeho povinnost jako korunního prince.* Po mě? Vždyť já nic nedělám, jsem nevinnost sama. *Vůbec se k němu přece neposunula a rukou následně nezajela pod jeho košili. Jak by mohla? Vzdychne, když pokračuje v líbání jejího krku, který schválně zaklonila, aby k němu měl lepší přístup.* Nebolí. Už pár dní ne. *Možná při trochu větší námaze, sportovat by dlouho nezvládla, ale ví, že kdyby mu řekla tohle, dneska by nic nebylo, maximálně by ji uspokojil ústy, což bylo příjemné, ne že ne, ale nebylo to ono. Chce více.*/Však si to můžeme rozdat tady../ Jako by jsi mi četl myšlenky. *Odtáhne se od něj a postaví se. Trochu si poupraví tričko.* Takže vztyk. A jdeme. *Zavelí jako generál. Poté si ale ještě stoupne na špičky, aby si ukradla polibek, následně ho vezme za ruku a táhne do komnaty.*

*Stejně se nad tím nepatrně zamračí.* Je to moje práce, určitě ji zvládnu a ty budeš moct odpočívat, anebo se věnovat té své. *Bude ho muset ještě přemluvit, anebo mu potají krást papíry na vyplnění, protože jinak jí ke své práci jen tak nepustí. Nebyl workoholik, to ne, ale rád si své povinnosti plnil sám a důkladně. Měl pak přehled a dobrý pocit z toho, ze vše zvládá tak, jak se to od něj očekává. I proto měl sebevědomí ohledně toho, že bude dobrý král, už v zásadě uměl vše, co potřeboval. Dle jeho rodičů mu chyběla jen žena, která by stála po jeho boku. Tou hrou na hloupou ho neošálí, místo toho trpělivě mlčí, a když se nahne pro polibek, škádlivě sevře její spodní ret mezi zuby lehce potáhne.* Abych tě vážně nevzal za slovo a večer jsme nešli jen spát. *Oplatí jí provokaci. Určitě by vedle ní zvládl i jen spát, ale mnohem milejší mu bude, když se budou věnovat trochu jiným činnostem.* Na tobě, Lio, nic nevinného není. *Povzdechne si a slastně přimhouří víčka, když se její ruka vydá pod lem košile a mapuje svaly na jeho břiše.* Díky bohu. *Uzná. Zatraceně ji chtěl, když ho takhle provokovala, a ačkoliv ho nikdy nepřestane bavit ji sledovat, když ji uspokojoval prsty nebo ústy, taky toužil po něčem víc.* Myšlenky ani tak ne... *Usměje se tím svůdným klukovským úsměvem, který naznačuje jisté podlé úmysly. Četl spíše z jejího těla. To, jak zrychlený měla tep, mělký dech a že se k němu tak ochotně tiskla.* /Vztyk už ani netřeba./ *Pomyslí si pobaveně. Díky jejím reakcím začínal mít v kalhotách dost těsno. Nakloní se k ní pro opětování polibku a následně ji více než rád následuje dovnitř, protože nyní doopravdy zoufale potřeboval její útěchu a blízkost. Nedal to najevo zas tak moc, kromě trochy zasmušilosti, ale věděl, že Lia moc dobře ví, jak mizerně mu ve skutečnosti je, ačkoliv to pečlivě skrývá.*