Venkovní terasa

*je ráda, že se s ní nehádá, protože je stejně tvrdohlavější.* To bude. *Souhlasí s ním a zazubí se na něj. Nemyslí si, že by byla silnější než on, ale chce to zkusit. Potom začne mluvit o tom, jak si myslí, že až tolik moc nemluví, ale pravda je taková, že mluví hodně. Na konci se ho zeptá, co si o tom myslí on.* Konečně to někdo chápe. Ještě to nějak vysvětlit mámě a ostatním a jsem v cajku. *uchechtne se. Celkem ji překvapí, že dělá balet. Neřekla by to do něj.* Aha, podle mě baletu právě adrenalin chybí. Všechno je tam uhlazený a naplánovaný. Ale každej má svůj názor a koníčky, to je samozřejmě v pohodě. Říkal jsi, že máš rád adrenalin? Co byla největší blbost, cos udělal?

*Tému o súboji ukončí po ľahkým úsmevom. Potom ju počúva a povie jej svoj názor na to kolko rozpráva.* No, keď si to zvládla vysvetliť mne tamto zvládneš. *Zasmeje sa a sleduje ju, potom však príde na rad on so svojimi koníčkami. Trochu sa bojí reakcie na to, že tancuje balet no ona to zobrala úplne v pohode. A za to bol rad.* No áno mam, tak skákal som z lietadla. To bolo pre mňa asi najextremnejsie. A co ty? Akú blbosť si urobila ty?

*už se těší, až si porovnají síly v tělocvičně. Nepodceňuje jeho, ale ani sebe, takže nedokáže říct, jak to dopadne. Trochu se rozmluví o tom, jestli hodně mluví a nakonec to ukončí tak, že by to měl vysvětlit její matce. Ta její neustálé mluvení v lásce nemá.* Tam se o to pokouším celej život a nefunguje to. *Uchechtne se a začnou se bavit o koníčcích. Překvapí ji, že dělá balet, ale neodsuzuje ho za to. Zeptá se jej, co je největší blbost, jakou udělal.* skok z letadla je můj velkej sen, ale ještě jsem se k tomu nedostala.*přizná.* Asi skok z útesu, ale byla jsem přivázaná na laně. *Odpoví mu a poté si všimne, že už se začalo stmívat.* Asi už půjdu, zítra mám brzo směnu a musím se trochu prospat.* Řekne a natáhne se pro vodítko, které leží na zemi vedle Bandita a připne mu ho.* Ráda jsem tě poznala, měj se.*rozloučí se s ním a zamíří do své komnaty.*

Neboj, raz sa to podarí. Uvidíš.* Usmeje sa no sám nevie ci tomu verí, taky ľudia sa nemenia.* Ta niekedy vezmem a skočíme spolu. *Zasmeje sa pozrie sa jej do očí.* Jasne nebudem ta zdržovať, ďakujem za milú spoločnosť. *Nadhodí s úsmevom a zohne sa k banditovi.* Ahoj fešák. *Následne sa postaví a pozrie na ňu.* Dúfam, že sa čoskoro stretneme. Zatiaľ sa maj. *Venuje jej úsmev. Potom len sleduje ako odchádza. Po chvíli odíde aj on..*

*Nechápe, co to její sestru popadlo, že chce z ničeho nic zmizet. Ví, že nápad Selekce se jí nelíbil a nebyla spokojená s tím, kolik lidí se teď bude pohybovat po paláci, ale vzhledem k tomu, že pro ní byla Catania z rodiny nejbližší, tak jí to mrzí. Nechce jí bránit, ani jí omezovat, takže se s ní nedohadovala, jako zbytek rodiny. Sama má chuť někam zmizet, ale neví, jestli by jí sestra s sebou chtěla. Je ráda, že se doteď zvládla setkání se snoubencem vyhýbat. Pořád je neuvěřitelně naštvaná za rodiče, že jí zapojili do sňatkový politiky a pošlou jí na druhou stranu zeměkoule. Válku s Polskem šlo podle ní ukončit i jinak, než takhle. Poslední dny trávila hlavně trucováním v komnatě, ale tam už měla pocit, že jí stěny začnou za chvíli padat na hlavu, takže se vydala na kratší noční procházku. Doufá, že nikoho nepotká, vzhledem k tomu, že většina lidí už je schovaných v komnatách a všude je hlavně tma. Na sobě má šedé šortky a kratší černé tričko. Vlasy si nechala rozpuštěné, takže cestou po chodbách se jí houpají na zádech. Nakonec zamíří na venkovní terasu, kde se opře o lokty o zábradlí a zrak upře do zahrad.*

*Pricestoval do Illey len pred pár dňami, ale najradšej by odtiaľto zdrhol hneď. Keď si predstaví, že sa tu niekde premáva jeho snúbenica, tak mu je zrazu na vracanie a nevoľno. Nechce sa ženiť a hlavne si nechce brať niekoho, kto je potomkov vrahov jeho matky. Všetky ženy na svete obdivuje, ale Angeliny, Angelici by sa nechytil ani palicou na zbieranie odpadkov. Preto má v posledných dňoch skvelú náladu a všetkých okolo seba obdarúva neodolateľným zamračeným výrazom. Presne s ním sa vydá aj do záhrad. Svojho mladšieho brata Acela už uložiť spať a po tretej rozprávke, sa konečne dostal von. V tme našťastie jeho zamračený výraz nikto nevidí.* /Iba ak by tu niekto prepadával ľudí s čelovkou na čele./ *Pomyslí si ironicky a len pokladá nohu pred nohu. Má na sebe čiernu košeľu a rifle, takže splýva s tmou. Zrazu si pred sebou všimne nejakú terasu, vydá sa k nej pomalým krokom, pretože si myslí, že tam nájde lavičku a aspoň si zafajčí. Namiesto toho si na terase všimne nejaké dievča a keďže je presne ten typ, čo nikdy nepohrdne ženskou spoločnosťou vydá sa k nej. Už-už sa ide pozrieť do jej tváre, keď si všimne, že zrazu niečo zlietava dole zo strechy a letí smerom k nej.* Pozor neto-... *Chce povedať a odsunúť neznámu preč, ale potom sa pozrie do jej tváre a keďže už videl fotky svojej drahej budúcej ľahko ju spozná.* Ale vlastne nič. Stoj presne tak, kde si. *Poznamená s miernym úškrnom a v duchu dúfa, že jej ten netopier skončí vo vlasoch.* /Plešatá by bola možno ešte viac okúzľujúca./

*Svojí noční procházku přeruší, když dojde na terasu, kde se zastaví a opře se lokty o zábradlí. Sleduje zahrady před sebou a myšlenkami je někde úplně jinde. Přemýšlí nad svou sestrou, zasnoubením, nenávistí k tátovi a spoustou dalších věcí. Po chvilce sklopí pohled k zábradlí a začne prstem dloubat do odlupující se barvy. Z nějakého důvodu jí potěší, když najde takovou nedokonalost v jinak napovrch dokonalém paláci. Občas si připadá, že sem ani nezapadá, protože dělá plno věcí nedokonale a lidsky. Většinou jí nedělá problém ustoupit a nedohadovat se, není tak tvrdohlavá, jako ostatní z její rodiny, ale z nějakého důvodu nedokáže ustoupit a odpustit svým rodičům to zasnoubení. Ze zamyšlení jí najednou vytrhne nějaký hlas, vyplašeně vzhlédne a pak se hned koukne na to, o čem ten člověk chtěl začít mluvit, uvidí jenom černou skvrnu, která na ní letí a na poslední chvíli se jí vyhne a vletí do zahrad. Kam ale pokračuje v letu jí nezajímá, protože první, co jí napadne je, že je to útok rebelů a ten člověk, který na ní promluvil a kterého si nijak neprohlížela, je rebel. Než se stihne sebrat, zbrkle zareaguje, vlepí tomu chlapovi facku a couvne o něj pár kroků. Pak teprve si ale všimne, kdo to je a pozná jeho obličej, čímž se jí oči rozšíří strachem ještě více.* Promiň, sakra, to jsem nechtěla. Lekla jsem se, že jsi rebel. *Vykoktá ze sebe rychle a couvne pomalu ještě o jeden krok.* /Vítej v Illey, snoubenče.../ *Proběhne jí hlavou. Když zjistila, kdo to je, ani jí tolik nemrzí, že mu vrazila, ale zároveň nechce vztahy mezi zeměmi pokazit ještě víc a ví, že on si nejspíš to zasnoubení také nevysnil.*

*Potreboval si vyvetrať hlavu, keďže posledné hodinu strávil tým, že Acelovi čítal rozprávky. Vonku sa totižto môže plne sústrediť na to, ako veľmi nefér je to, že je v Illey a musí sa oženiť s niekým, kto tak veľmi ublížil keho rodine. Preto svojho otca zo srdca nenávidí. Za to, že Poľsko dostal do vojny a že tá vojna spôsobila smrť jeho mamy. A teraz je v tej odpornej krajine a čaká na nejakého Anjela, s ktorým má byť až do konca života.* /Radšej by som doživotne žil s kameňom ako s ňou./ *Povzdychne si a presne taký kameň nakopne. Keď letí, tak si predstavuje, že v skutočnosti letí jeho snúbenica a to na opačný koniec vesmíru, kde ju už nikdy nestretne. Avšak, osud má zvláštny zmysel pre humor, pretože presne ju stretne na terase, na ktorú sa vybral, pretože si tak chcel zafajčiť. Najskôr ju však nespoznal a keďže videl, že na ňu útočí netopier, chcel jej pomôcť. Skôr, ako prehovorí, sa však zasekne a keď si uvedomí, čo to dievča zač, tak ju už pokojne tomu netopierovi aj nechá. Sleduje, ako tá čierna vec preletí niekam preč okolo jej hlavy. Smutne si povzdychne, pretože sa tešil na jej zúfalý výraz pri tom, ako si zviera bude vymotávať z vlasov a on sa jej bude smiať. Čo však nečaká, je rana do líca, ktorá mu tam hneď v zápätí pristane. Inštinktívne si priloží ruku na zranené miesto a zostane na drahú Angel dívať. Usmeje sa štýlom, ako to robí zmija pred tým, než uštipne. Je na ňom vidieť, že nie je naštvatý. Práve naopak. Plánuje pomstu.* To nevadí, láska. Pokiaľ máš problém s vyskakovacou rukou po celé roky ťa budem s radosťou zväzovať. *Prehlási sladko a potom sa natiahne k črepníku (kvetináču), čo stojí na terase a du ruky si naberie hliny. Skôr ako Angel stihne zareagovať, tak jej tú hlinu rozmastí po tvári. Usmeje sa ako anjelik. Už mu chýba len svätožiara.* To je pre tých rebelov. Krytie. S takto nádherne sfarbenou tvárou totižto ani nebudú vedieť, že si illejská princezná. *Žmurkne na ňu a v očiach sa mu zjavia škodoradostné iskričky, ktoré naznačia, že sa dobre baví.*

*Jakmile vedle sebe znenadání uslyší něčí hlas a potom vidí jenom letící černou skvrnu, lekne se, že jde o útok rebelů. Celý život strávila tím, že z nich měla respekt a věděla, že můžou zaútočit kdykoliv a kdokoliv ze služebnictva může patřit mezi ně. Jako desetiletá jednou utíkala z plesu pomaleji a odnesla si to kulkou ve stehnu, po které jí zůstala do dneška dost viditelná jizva. Porto také rovnou původci toho hlasu jako první vrazí facku, jako aspoň nějakou slabší sebeobranu. Jak ale potom zjistí, právě praštila svého snoubence, kterému se hned taky omluví. Když jí nazve láskou, nakrčí obočí a pak na něj se znechucením a i trochou strachu koukne, když slyší o svazování.* /Že si dělal srandu? Božee.... To jako vážně tati a mami?/ *Nervózně polkne a stočí pohled k zemi.* Jestli mě nebudeš takhle děsit, nebude ti končit moje ruka na tváři. *Odpoví mu a potom k němu zase vzhlédne, ale hned jí zase zacloní výhled jeho ruka na jejím obličeji spolu s hlínou.* Zato debila, jako tebe poznají i přes jakýkoliv maskování. *Vyprskne naštvaně a setře si rukou z tváře tolik hlíny, kolik zvládne.* Co to sakra mělo být? Omluvila jsem se ti. I když jsem měla plný právo ti vrazit, když jsi mě tak vyděsil. *Zamračí se na něj.* Laskavě si svoje stupidní mindráky řeš na někom jinym a ne na mě.

*Nikdy necítil potrebu robiť zo seba hrdinu, ale keď vidí, že k nejakému neznámemu dievčaťu letí netopier, tak ju chce upozorniť. Svoje rozhodnutie zmení o 180 stupňov, keď zistí, kto to dievča je. Jeho drahá snúbenica, ktorá keby padala z útesu, nechal by ju spadnúť. A rovnakým spôsobom sa zachová aj teraz, keď nechá netopiera na Angel zaútočiť. Ten bohužiaľ preletí ďalej a on od nej získa naozaj milé prekvapenie v podobe facky, ktorá mu pristane na tvári. Nevytočí ho to, skôr len vyvedie z miery a v momente sa rozhodne, že jej to milé gesto veľmi rád oplatí. Avšak trošku kreatívnejším spôsobom.* Desiť? Ja som ti chcel pomôcť od toho netopiera, to ty si na mňa zaútočila ako by som bol nejaká postava s mačetou zo Scary Movie. *Poznamená a je na ňom vidieť, že si z toho nerobí veľkú hlavu. Potom sa však rozhodne zrealizovať svoj diabolský plán a po tvári jej rozmaže hlinu. Nad jej poznámkou sa zasmeje hlbokým smiechom a je mu úplne ukradnuté, že ho uráža. Hlina na jej tvári pôsobí priam čarovne.* Myslel som si, že je ti ľúto, že jedine moja tvár žiari teraz všetkými farbami a chcel som sa s tebou podeliť. *Odvetí jej s drzým úškrnom, ktorý naznačuje, že sa mu zdá nesmierne zábavné, ako sa paprčí a je nahnevaná. Pobavene sa uškrnie nad tým, že sa vyhovára a zhadzuje tú facku na útok imaginárnych rebelov.* Takže to je v Illey druh vášho pozdravu? Mlátite sa navzájom po hlavách? Už sa nie je čomu čudovať, že ste spomalený národ, keď si denne nazvájom zabíjate mozgové bunky.* Príde s teóriou, ktorá podľa neho na Illejčanov skvele sedí.* Nechcem ti kaziť tvoje naivné predstavy, ale keďže s tebou musím stráviť zbytok života, budeš musieť riešiť moje mindráky do konca života, zlatíčko. /A že to bude život, v ktorom sa aspoň budem dobre baviť, keď ju rozhodí taká kravina, ako je štipka hliny./

Tohle je tvoje představa pomoci? A do hlavy ses cestou kouknul kde? Chtěl jsi pomoc, dokud jsi nezjistil, kdo jsem, co? *Uchechtne se a potřese nad ním nechápavě hlavou. Pak jí na obličeji skončí hlína, což tak akorát ještě zvětší její nenávist k němu.* Tak si tuhle ochotu pro příště strč někam a vytáhni jí před někym, koho to zajímá. *Snaží se dostat hlínu co nejvíce z obličeje, což ale moc nejde, protože by to spíše chtělo vodu a ručník. Když slyší o tom, že je Illea zpomalená a slyší i ten tón, jakým to řekl, zatne zuby a probodne ho nenávistným pohledem.* Mně si klidně urážej, jak chceš, ale mojí zemi si do huby neber, ty jeden idiote. Nevim, co si o sobě myslíš, ani v jakym zapadákově jsi přišel na to, že jsi údajně lepší, jak všichni ostatní, ale Illeu urážet nebudeš. Je to jasný? *Zavrčí na něj a přitom se ho snaží pohledem upálit.* Tak na to zapomeň. Pokud už nepřijdu na to, jak to zasnoubení zrušit, tak budeme manželé na papíře a tím to končí. Stačí, že s tebou budu muset odjet do nějakýho zaprděnýho Polska a mít tvoje příjemní. Žádný tvoje mindráky, ani nálady nebudou můj problém. *Zavrtí hlavou a založí si ruce na hrudi.* A jestli mi řekneš ještě jednou zlatíčko, tak tentokrát neschytáš jenom facku.

*Nad jej slovami sa pobavene zasmeje.* Páni, mohla by si robiť vešticu alebo telepata, pretože ja som sa naozaj moc-moc snažil, aby si na to neprišla. *Zatiahne ironicky, čím vlastne prizná, že by mu to s tým netopierom vôbec, ale vôbec nevadilo. Vlastne ani keby ju zrazil vlak. Alebo keby spadla z útesu. Bolo by mu to jedno alebo by ešte oslavoval. Potom ju ale obdarí nádherným darom v podobe pleťovej masky, ktorú jej dôkladne rozmaže po jej tvári.* Tebe sa tá pleťová maska nepozdáva? Myslel by som si, že vy, ženy, sa proces stárnutia snažíte spomaliť.*Odvetí bez náznaku hnevu alebo podráždenia. Jeho je naozaj ťažké naštvať. Nevadí mu, ak ho niekto ponižuje alebo ho uráža. Skôr ho pobaví úbohosť tej druhej osoby, ktorá sa nevie ovládať. Keď vidí sa rozohní pri obrane jej drahej krajiny, tak sa jej drzo uškrnie do tváre, čím jej naznačí, čo si o tom všetkom v skutočnosti myslí.* Ak sa budeš takto tváriť, zlatíčko, tak ti tá žila, čo ti navrela na čele praskne. A to nechceš, však? *Pokojne by moho povedať, že Illea je pre neho peklom na zemi. Moho by uviesť veľa dôvodov, prečo je Illea preňho stoka, no nič z toho nepovie, pretože on zo seba chudiatku robiť nepotrebuje, namiesto toho nadvihne obočie.* Myslíš krajinu, ktorá prišla o polovicu svojej rozlohy? Krajinu, kde sú ľudia škatuľkovaní pomocou nezmyselných kást? Krajinu, kde nie si princ ženu musí vyberať pomocou súťaže? Krajinu plnú vrahov? *Na moment sa odmlčí, ale nie tak na dlho, aby mu skočila do reči.* Tak prepáč, že som ťa urazil, anjelik, pretože tvoja skostnatená krajina v skutočnosti raj na zemi plný slobody. *Zatiahne sarkastickým tónom, ktorý naznačuje, že Illey by ani nižšiu mienku mať nemohol. A potom nad jej slovami pokrčí ramenami, ako by mu bolo jedno, čo sa s ňou stane.* Ak dôjde k tomu tragickému momentu, že si ťa vezmem, tak ti natiahnem prsteň na ruku a odvtedy sa nemusíme ani vidieť. Pokojne si tu zostaň. Spi si s kým chceš a pokojne sa vyhlás aj za svätú. Mne je to jedno. *Povie na jej slová a stále pokojne, s rozvahou. Keď sa mu ale začne vyhrážať, že ho kopne do jeho citlivých miest, tak sa na ňu široko usmeje.* Ak chceš, tak to sprav, ale práve mi len ukazuješ, že si len nevyspelé decko, čo nedokáže ovládať svoje emócie. Nechceš sa prihlásiť ešte do škôlky? *Odporučí jej, pretože tam sa podľa neho presne podľa jej reakcií hodí.* /Nie je s ňou žiadna zábava, ale čo už.../ *Potom sa ale rozhodne, že jej ukáže prečo jej drahú Illeu nenávidí. Priloží prst k jej hlave a naznačí tým zbraň a stlačenie tej spúšte.* Toto ste spravili mojej mame. Našiel som ju s dierou uprostred čela. Zabili ste ju. Bola nevinná. Nemala sa ako brániť. A vraždili ste aj mojich ľudí. Nie len vojakov, ale nevinných. A to nikdy tvojej rodine neodpustím. /A rovnako svojmu otcovi./ *Vysvetlí jej o krok ustúpi s malým úsmevom na tvári. Jemu zachránili život len tak-tak.

Asi jako se sám ďábel moc moc snaží být dobrý. *Prohlásí se stejnou ironií v hlase, jakou použil i předtím on. Nejradši by mu vyškrábala oči, utrhala končetiny a pak ho nechala někde na skále supům, aby ho sežrali.* A já si myslela, že zrovna ty neházíš všechny do jednoho pytle, když mezi magory naprosto vyčníváš a porovnávat tě s ostatníma by byla tak akorát urážka. *Usměje se na něj rádoby sladce a když jí pak řekne o nějaké smyšlené žíle, probodne ho pohledem.* Aspoň bych si pak nemusela brát tebe. *Poznamená potichu spíše sama pro sebe. Když se pak začne navážet do Illey, vytočí jí to nejvíc ze všeho, co doteď řekl, nebo udělal. Začne Illeu bránit a když ho to nezastaví, jenom ho nechápavě sleduje.* A proč přišla o provincie? Protože, když na tom byla blbě, závistiví idioti, co si chtěli přilepšit na egu, jako Polsko, na ní zaútočili. Kasty mají také svůj smysl, nejsou tady protože bychom občany chtěli týrat. Jejich zrušení by vyvolalo daleko víc zmatku, než panuje teď. A Selekce dodává lidu naději a dokazuje, že i chudá dívka může být dobrou královnou. Což dokazuje moje máma. A ty jsi zase živoucí důkaz toho, že urozenost neznamená vůbec nic a že urozenej člověk je daleko větší ignorant a debil, než někdo chudej. *Začne zvyšovat hlas, protože konverzace s ním jí vytáčí naprosto maximálně.* Fajn. Nápodobně. Tvoje mindráky řešit nebudu. Stačí, že budu muset mít tvoje příjmení a přestěhovat se, protože veřejnost nás bude chtít vidět v Polsku. *Prohrábne si zoufale vlasy.* Jako učitelka? Klidně. Pokud tam na výchovu nepošlou tebe, to bych se radši odstřelila. *Nenechá se jeho poznámkou urazit a bez problému mu jí vrátí. Když k ní najednou přejde, zmateně se na něj podívá a o menší krůček zase couvne, protože i přes všechno z něj má docela strach. Absolutně nechápe, co jí říká.* Cože? Jak můžeš vědět, že to byl někdo z Illey? A i kdyby, opravdu věříš, že by to můj otec přikázal? Nikdy. Celou svojí vládu se snaží všechny války zastavit. Jak můžeš vědět, že nešlo o sólovou akci nějakých vojáků, co neposlouchali instrukce? *Neví, co se tehdy stalo. Slyší o tom poprvé, ale z toho se řekl, nevyrozuměla. že by měl nějaké důkazy. Rozhodně nevěří, že by to naplánoval její táta. To prostě nikdy. Zná ho a ví, jaký je.*

Som rád, že mi prirovnávaš k tak úžasnej bytosti, ako je sám diabol. Vážim si toho. *Dokonca vystrúha aj poklonu, ktorou naznačí, že to všetko myslí ironicky a je mu jej názor ukradnutý. Skôr by mu záležalo na názore nejakého chameleóna, ktorého by stretol uprostred púšte, ako na tom jej. A potom vybuchne do smiechu, pretože ho pobaví, že mu práve vynadá do debilov, čím len potvrdí jeho teóriu o tom, že je len malým deckom, čo sa nenaučilo ovládať svoj hnev.* Nesúdil by som ťa, keby si nebola chodiacim klišé. Takým, akým človek nájde v Illey. Arogantná, horkokrvná a mohol by som pokračovať do nekonečna, zlato, ale boli by sme tu do zajtra. *Pokrčí ramenami, ako by sa jej ospravedlňoval v tom, že ju neuráža ďalej. Ako by po ňom niečo také mohla chcieť. Potom jej s radosťou povie názor na Illeu, pretože on nemá absolútne žiadny problém byť úprimným. Pokiaľ sa teda nejedná o jeho pocity o nich zo zásady nerozpráva.* Áno, môj otec urobil chybu v tom, že sa zamiešal do vojny, ale to nič nemen8 na tom, že Illea je tiež zapadákov v hroznej ekonomickej a politickej situácii. *Súhlasí s ňou, pretože zas nepatrí medzi typy, čo by za každú cenu musel mať pravdu a zas svoju chybu priznať vie.* A čo ak niekto zo siedmej kasty sa chce stať lekárom? Najskôr si strašnou prácou musí zarobiť na to, aby sa dostal do tretej kasty a potom sa až môže stať lekárom. A čo ak je šikovnejší, ako niekto z tretej kasty? Nemá šancu. Zdá sa ti to okej? *Argumentuje, pretože on vzdelanie má a sprostý naozaj nie je.* A Selekcia je niečo, ako keď dáš na zlomeninu náplasť. Placebo efekt. *Odvetí a potom sa mu pery roztiahnu v úškrne.* Debil, ignorant. Máš v tom tvojom krásnom slovníku nejaké krásne pomenovanie? Rád by som si ho vypočul. *Navrhne celý žhavý, čo kreatívne z nej nakoniec vypadne. Ona síce kričí, on je stále pokojný a skôr ho tá situácia dobre baví.* Pokojne si zostaň aj Schreave, zlato. Mne je to ukradnuté. Navyše, moji ľudia budú z illejskej kráľovnej natešení asi ako ja, takže si tu zostaň aj po crlý život. /A na trón po rokoch dosadím Acela. No a čo./ *Keď si to otočí na seba, pousmeje sa.* Nie, ako niekto, kto sa naučí sa ovládať a nebyť časovanou bombou. *Ale potom sa rozhodne, že jej vezme vietor z plachiet a povie jej, čo za úžasný národ sú jej drahí Illejčania. Príde k nej, položí jej prst na čelo a naznačí to, čo urobili jeho mame. Nad tým, ako mu začne odporovať, konečne stratí pohodovú náladu, pretože jeho mama je jeho citlivým bodom.* Pretože som to videl. *Odvetí ostrejšie. Veď kto by dokázal hovoriť pokojne o vražde svojich rodičov?* Mali zabiť mňa. Ale nevyšlo to. Tak zabili ju. Mali kráľovské uniformy. Bola to plánovaná akcia. Jedného vojaka zajali a mučili ho. Všetko priznal. Bol to príkaz z hora. Od tvojho otca. Tak mi prosím nevyhováraj jeden z najhorších okamihov v mojom živote. *Poznamená a v jeho hlase znie naliehavosť.* Ale chápem, že mi nemáš dôvod veriť. Spýtaj sa svojho drahého otecka, ako to bolo a kto je za to zodpovedný.

Tak co takhle se vrátit zpátky do pekla a neotravovat ostatním životy? *Navrhne mu skvělý nápad, za který by ho měla daleko radši, než teď. Když potom vybuchne smíchy, stiskne pevně zuby a potlačí chuť mu vrazit.* Nejsem arogantní. Jenom ti odmítám skočit nadšením okolo krku a chovat se k tobě slušně, když ty se tady celou dobu snažíš tak akorát mě ponížit. *Zavrčí a pak se rozčílí, když jí řekne, jak moc opovrhuje Illeou.* V hrozný ekonomický situaci je kvůli tomu, že když na tom byla hůř, než obvykle, slabší státy, co akorát tak toužili po moci, toho využili. Zrovna Polsko je toho dokonalým příkladem. Stejně tak je to i s politickou situací. Zhoršili to země, jako ta tvoje. *Zvýší naštvaně hlas, protože jestli něco nesnáší a nedokáže v tom ustoupit, tak jsou to debaty, kde někdo hází špínu na Illeu.* Ty vůbec nevíš, jak to tady funguje. Jsou podpůrný programy, který můžou vyhodnotit, jestli na to ten člověk opravdu má a můžou mu pomoci zajistit vyšší kastu. Jednou už kasty zrušené byly a bylo to daleko horší, jak teď. Nežiješ tu a nevládneš tu, tak se do toho nepleť a neurážej nás. *Vjede si rukama do vlasů a mírně se za ně zatahá, protože rozhovor s ním jí dostává na pokraj zoufalosti.* O Selekci nevíš vůbec nic. Během Selekce se procentuálně zvedá nálada občanů o dost. Všichni mají, jak se odreagovat, co sledovat, co probírat, kromě problémů a to jim zvedá náladu. K tomu mají také naději a kdyby tě to zajímalo, tak naděje má na lidskou psychiku obrovský vliv a zabraňuje u lidí zhroucení. *Rozhodí rukama a je zvědavá, co za námitku jí předvede tentokrát. Protože si je téměř jistá tím, že to nenechá jen tak.* Běž se vycpat. *Potřese hlavou nad jeho nafoukaným chováním.* Skvělý... Takže já mam být nástroj k ukončení války, budu si muset vzít takovýho vola a ještě mi hrozí, že jestli přijedu do svého nového "domova", lidi tam mě budou chtít nejspíš zabít. Úžasný. *Při slově "domově" naznačí ve vzduchu uvozovky a pak jenom vydechne a pohled stočí k obloze nad sebou, jako kdyby se chtěla uklidnit pohledem na hvězdy. Jenže to jí zkazí on tím, co jí řekne dál o své matce a o tom, co se jí stalo. Nevěří, že by toho byl její táta schopný, takže jenom potřese hlavou a oči jí zvlhnou slzami.* To...to nemohl nařídit on. On by to neudělal. Nikdy. Vždycky se snažil válku zastavit. Není...není to vrah. *Vykoktá a zavrtí rychle hlavou. Během toho od něj couvne o pár kroků dál.* /To přece neni možný./ Mohlo...mohlo to tak být nasimulovaný... Někdo.. někdo využil války. *Snaží se najít nějaké logické řešení.*

Nie, to mu urobiť nemôžem. Je to môj kamarát a poslal ma sem robiť jeho prácu. Ostatným jednoducho ničím životy, on má potom menej práce a ja sa dobre bavím. Dokonalé priateľstvo, nemyslíš? *Odvetí, ako by naozaj bol diablov najlepší kamarát. Pravdou je, že to úplne nie je výmysel. Je v celku škodoradostnou osobou, ktorú baví dostať inú osobu do patovej situácie a čakať, ako sa z nej zubami nechtami bude snažiť dostať von. A pri tom sa on bude baviť, ako pri pozeraní nejakej komédie. A potom sa už ale dostávajú k tej časti, ktorá vyúsťuje k hádke. On je však stále pokojný a len jej podáva racionálne argumenty, ktorými jej slová vyvracia.* Bola by si radšej, ak by som sa k tebe správal tak, ako to necítim? Ja som len preskočil obdobie pretvárky, kedy by sme sa obaja tvárili, že nám nevadí stráviť zbytok života s tým druhým. Keby bola iná možnosť, ako ukončiť vojnu, spravím to. Rád by som ťa už nikdy znova nestretol. /A v tom sa asi zhodneme./ *Keď vidí jej rozzúrený výraz, tak mu to pripomenie jeho psov, čo si so sebou vzal do Illey.* /Aj ony majú viac sebakontroly ako ona./ A kto môže za tú hroznú ekonomickú situáciu. Rozhodne nie iné krajiny. Iba pandémia, čo zničila skoro celý svet. Lenže iné krajiny majú inteligentných vodcov a tí ich z hroznej ekonomickej situácie dostali svojím rozumom. A vy ste padli na dno. *Obháji si svoju teóriu. Občas vie aj ustúpiť, ale v tomto ohľade ho nepresvedčí. Nech by urobila čokoľvek. A potom v tejto debate pokračujú ďalej. Stále nestráca pokoj. Len sa díva do jej tváre ušpinenej od hliny a počúva jej slová, aby vedel reagovať.* Lenže nie som nevzdelaný dement, ale vašu krajinu a politiku som študoval. Čím je nižšia kasta, tým sa znižuje viac aj vzdelanie, aké dieťa môže dostať. Už od základnej školy. V rannom veku je pre dieťa vývoj a učenie najdôležitejšie. A keď ho dáte Sedmičke menej ako Trojke, tak je jasné, že mozog dieťaťa z Tretej kasty sa rozvinie o niečo viac. Je to chorý, nezmyselný systém, ktorý ničí budúcnosť detí, aj keď usporiadate nejakú zbierku, aby ste im finančne pomohli. *Vyjadrí svoj názor nemilosrdne, chladne a bez zbytočného prikrášľovania a potom sa dostanú k Selekcii.* Zlatíčko, ty nevieš, čo znamená placebo, že? Teraz si to krásne popísala. Nálada ľudí sa síce zlepší a vďaka akejsi reality show zabudnú na svoje problémy. Drží ich to v pokoji a vy nemusíte riešiť väčšie spoločenské problémy, aké už v skutočnosti máte. Dobré riešenie, ktoré len ľuďom zalepí oči pred tým, v akej zvrátenej neslobode žijú. *Dokončí svoj monológ a keď počuje o tom, že ju budú jeho ľudia neznášať, sladko sa usmeje.* Nikam so mnou jazdiť nemusíš. Pokojne si zostaň tu. Ako som povedal, je mi to ukradnuté a ak sa bojíš o život, ja ťa do Poľska ťahať ani nechcem a ani nepotrebujem. A nečuduj sa im. Tvoji ľudia vyzražďovali ich rodiny. Po niečom takom ti asi popularita nevyskočí z nuly na desiatku. Iba v tej zápornej hodnote. *Pokračuje ďalej a je mu naozaj u riti, že by s ním nikam nešla a zostala v Illey skrytá ako zbabelec. A potom jej porozpráva  dôvod, pre ktorý ju neznáša. Každý jej centimeter, každú jednu bunku, ktorú zdedila po vrahoch jeho mamy. Vidí slzy v jej očiach a keďže on je naozaj tvrdý človek s emočným rozsahom čajovej lyžičky, do kolien ho to nedostane. Napriek tomu si vie predstaviť, čo cíti, pretože jeho otec ho takto sklamal tisíc razí. Napriek tomu sa ju rozhodne neutešovať a namiesto toho jej pridá ešte o niečo viac.* Len si plač, never mi a obhajuj ho. Mne je to jedno. Tvoja ľútosť mi matku nevráti. Ale ak máš v sebe aspoň chrbtovú kosť, choď za ním a spýtaj sa ho. *Poradí jej nemilosrdne, dívajúc sa svojimi tmavými očami, do tých jej svetlejších.* A potom s ním skús vybaviť aj to, aby som si ťa brať nemusel. Diki. Uži si zbytok večera. *Potom sa otočí a chce sa vydať preč. Zaváha.* Pokiaľ to nevieš aj nabližší ľudia klamú a zatajú najhoršie, čo keby urobili. Všetci sme skazení. Len sa s tým človek musí vyrovnať a kráčať ďalej. *Povie a tým myslí ju a je otca. A tým, že sú všetci skazení, myslí zas seba. On tiež bol nútený vraždiť illejských vojakov, aby prežil. Preto teraz nedokáže normálne spať a berie na to prášky. Vidí v noci v snoch ich tváre. A je si istý, že illesjký kráľ by videl tvár jeho mamy, ak by ju poznal.*

Na můj styl trochu schizofrenní, ale jak myslíš. Naštěstí tvoji imaginární přátelé nejsou moje nejmenší starost. *Pokrčí bez zájmu rameny a pak se uchechtne, když slyší o tom, že by se k ní choval s přetvářkou, což jí teď přijde doopravdy absurdní.* Nápodobně. *Ujistí ho, že na tomhle se výjimečně shodnou. Sama by válku ukončila jakkoliv jinak, jen ne takhle. Nedokáže si představit, že by ho měla potkat ještě někdy znova. Natož, aby mu měla před plnou katedrálou slíbit věrnost a lásku a pak s ním strávit zbytek života.* Nenavážej se do mýho otce, ty namyšlený hovado! To, čim si prošel on, by jen tak někdo nezvládl. A kdyby měl podporu ostatních zemí a ne jenom závistivce, kteří chtěli naší situace využít, dopadlo by to jinak a Illea by na tom byla daleko líp. *Nesnáší, když se někdo naváží do její země a ještě víc jí dokáže naštvat, když si někdo vezme do pusy členy její rodiny. Ona své rodiče vždycky obdivovala za to, kolik toho zvládli a tenhle názor jí nikdo svými urážkami nevezme.* Úroveň školství se každým rokem o něco zlepšuje. Když porovnáš, jak je to teď a jak to bylo před dvaceti lety, uvidíš, jak velký rozdíl mezitím je. Před sedmdesáti lety nedostávaly nižší kasty žádné vzdělání, protože na to nebyly peníze. A my všichni děláme plno věcí pro to, aby se to zlepšilo. Ale není to jednoduchý, když u toho musí Illea válčit a u toho se vypořádat s rebely, kteří útočí všude po zemi. Nežijeme si v žádný bavlnce, do háje. *Ví, že by bylo moudřejší ustoupit a za normálních okolností by to také udělala, ale v tomhle ustoupit nehodlá, protože nenechá jen tak někoho, aby na Illeu a její rodinu házel špínu.* Nemá jim to zalepit oči, ale dodat naději, že bude líp. A nám to zase poskytne čas, kdy nemusíme řešit kromě rebelů a válek i občanské nepokoje. Během těch tří měsíců, co Selekce trvá, se toho v zemi dá spousta změnit. Takže až Selekce skončí, země na tom bude o dost líp. Bylo to tak vždycky. Není to žádný trik, kdy bysme je využívali, abysme se měli na chvíli líp a měli míň starostí. Naopak. Oni mají míň starostí a my máme větší možnost zlepšit jejich životní úroveň. *Vysvětlí mu to, i když pomalu začíná chápat, že i kdyby si připravila prezentaci, grafy a bodový systém s náhledy do minulosti, on by si beztak našel nějakou další debilní námitku a jejich dohady by neskončily. Když se pak dozví, co údajně udělal její táta jeho rodině, nedokáže tomu uvěřit. Do očí se jí vženou slzy a ona jenom zvládne vrtět hlavou a chabě to popírat.* Zeptam se ho, to se neboj. Určitě to tak nebylo. Určitě se to dá nějak vysvětlit, on by tohle nikdy neudělal. *Zastává se svého otce dál.* Běž někam, Corey. Můj táta není žádnej lhář a vrah. Jsou mezi námi i tací, kteří nejsou zkažení. *Popře jeho slova a když se ujistí, že je skutečně pryč, zhroutí se do křesla, které tady je a slzy z očí nechá volně téct po tvářích. Nedokáže uvěřit, že tohle má být člověk, se kterým má strávit zbytek života.*

*Posledné dni jeho aktivita spočívala len v tom, že si hľadal úkryty, aby sa skryl pred ľudskou spoločnosťou. To, že sa v Illey vyskytla jeho bývala snúbenica, vedel zniesť, ale Charis? Dievča, ktoré mu z hrude vytrhlo srdce a potom ho rozlámalo na márne kosti? Tak bolo naňho priveľa. Síce si z ich rozhovoru priveľa nepamätá, keďže vtedy mal v sebe celú fľašku whisky v kombinácii s liekmi proti bolesti, ale stačí mu, aby vedel, že sa nachádza v tej istej krajine, aby si začal vyhýbať miestam, o ktorých vie, že by ju na nich mohol zastihnúť. Preto sa dnes rozhodol prejsť na odľahlú terasu, ktorá je skrytá niekde v záhradách a dúfa, že všetci sa budú od neho držať minimálne kilometer ďaleko. Spoločnosť mu klasicky robí fľaška alkoholu. Teda, dnes sa neopíja do bezvedomia, ale má ju sebou ako akúsi poistku. Dostane sa až k jednej lavičke, ktorá tam je a posadí  sa na ňu. Paličku si položí vedľa seba a pohľad mu padne na jeho koleno. Približne rok dozadu totižto nabúral na motorke a odniesol si odtiaľ zranenie, ktoré sa mu nikdy neudraví - poškodený kolenný kĺb. Odvtedy vlastne kríva, berie lieky proti bolesti a musí so sebou všade ťahať paličku. Teraz si nohy vystrie pred seba, aby sa mu sedelo pohodlnejšie. Z fľašky nejakého sladkého alkoholu si trochu odpije a tiež ju položí niekam preč. Potom nájde vo vrecku saka zapaľovač s cigaretami.  Jednu si zapáli a priloží si ju k perám. Dym dlhšie podrží v pľúcach a potom ho vyfúkne smerom k oblohe. Cíti, že napätie z neho o kúsok opadá. Je zvláštne, že vec, ktorá mu ničí pľúca, mu dáva chvíle, v ktorých má jediný pocit, že môže dýchať.*

Cass měla na sobě letní šaty, nechtělo se ji mačkat v džínech a kraťasy nemohla najít. Navíc v šatech vypadala jako princezna, kterou taky je. Tohle ji prostě přidávalo na eleganci, vypadala v těch bílých šatech po kolena tak nevinně, že by si nikdo nedokázal představit něco od ní záludného. Neměla náladu už hrát, takže odložila kytaru na svůj pokoj a rozešla se ven. Uviděla ale někoho sedět docela ve špatné náladě na zemi, byla zvědavým člověkem a chtěla každému pomoci, takže nejdříve prvně přemýšlela, zda má vůbec za ním jít. Nakonec se sebrala a došla za ním a koukla na něj. „Vypadáš jakoby jsi měl každou vteřinou umřít.“ Chtěla situaci lehce odlehčit, a tak se tišeji uchechtla a doufala, že nebude kyselý jako prdel, jelikož to uměla hezky oplatit. Zase nebyla takovým svatouškem a uměla se postavit za samu sebe a klidně se i pohádat, když ji někdo štval. Koukla ještě na něj a pousmála se aby věděl, že nepřichází ve zlém úmyslu. Nevěděla jak by on mohl reagovat, nikdy ho tu neviděla, neznala ho a tak nevěděla ani co od něj mohla čekat. To že kouřil nic nebylo, nevadilo ji to a byla zvyklá od jejího skvostného bratra. Prohlédla si okolí a uviděla u něj i flašku nějakého alkoholu, povzdychla si. Zajímalo ji kolik toho už měl v sobě.

*V nádeji sa skryje pred svojou snúbenicou a Charis sa vydá na odľahlú vonkajšiu terasu. Pre človeka, ktorý kríva je to v celku túra, takže mu aj niečo trvá. Je však v celku rád, že si môže na čerstvom vzduchu vyčistiť hlavu. Aj napriek tomu nepatrí medzi tých zúfalcov, ktorí radi v záhradách počúvajú spev vtákov alebo obdivujú jemnosť okvetných lístkov. On okolie skoro vôbec nevníma a keď už áno, tak len na to, aby sa uistil, že oproti nemu nekráča niekto, komu by radšej chcel vyhnúť. Nakoniec skončí na kamennej lavičke na terase, kde si vystrie nohy pred seba a paličku si položí tak, aby na ňu v prípade potreby dočiahol. Spoločnosť mu robí aj nejaký sladkastý alkohol, ktorý mu nechutí, takže sa tej fľaše skoro ani nedotkol. Keď sedí na lavičke, tak si aj zapáli. Cigarety mu pomáhajú si trochu usporiadať si myšlienky a nájsť si chvíľku pokoja. Potom to aj tak vyzerá. Dymí sa okolo neho z komína. V tomto jeho príjemnom pofajčievaní ho vyruší akýsi dievčenský hlas. Najskôr sa zľakne, že je to Charis alebo Stefanie. Preto sa prudko narovná a zabudne na to, že do pľúc vtiahol dym. Preto sa rozkašle, ako by sa dusil. Až potom si uvedomí, čo vlastne povedala. Nad jej poznámkou pokrčí ramenami, ako by o nič nešlo.* A ja som si myslel, že sa môžem prihlásiť do súťaže Miss World. Práve si skazila všetky moje nádeje. *Zatiahne ironickým tónom. Keďže už astmatický záchvat prekonal, znova si potiahne z cigarety a znova sa na ňu pozrie.* A čo tu vlastne robíš? Máš zábavku v tom, že v záhradách vyhľadávaš ľudí, čo majú každú chvíľu zomrieť, aby si im mohla pripomenúť? *Spýta sa jej s mierne nadvihnutým obočím.*

Ona nikdy neměla žádný vážnější vztah...spíš skoro žádný, rodiče si ji střežili jako ve věži a tak neměla nikdy šanci se k někomu dostat. Bavila se jen s děvčaty a když se ji začal líbit nějaký chlapec, tak ho její otec poslal někde na výpravu a nebo mu jednoduše pohrozil smrtí, kdyby mezi nimi něco bylo víc. Měla to s tím těžké, ale čím více ji bylo, tím měla více volnosti. Jednou totiž všechno rodičům musela vše vysvětlit, že už ji je 18 a tak si může dělat co chce. Potom ji už ani nepokusili vybrat snoubence a tedy i budoucího manžela, mohla se sama zamilovat a najít si toho pravého. Někteří tohle štěstí nemělo a tak si toho moc vážila. Zrovna ale na tohle teď nemyslela a šla se projít ven, to ale nesměla vidět někoho na lavičce sedět a tvářit se jako by ho měla čekat další den smrt. Chvilku si rozmýšlela zda tam má doopravdy jít a jestli onen člověk její přítomnost ocení a nebo ne, nakonec sebrala svou odvahu a odešla za ním. Všimla si flašky vedle něj a taky viděla, což nešlo přehlédnout jeho cigaretu, kterou si asi nejspíš moc užíval, jelikož viděla jak spokojeně vdechuje a vydechuje její kouř, který ji moc nevoněl. Uchechtla se když viděla jak se lehce lekl. Poté se lehce zasmála když se cigaretovým kouřem začne dusit. "V pohodě?" Musela se zeptat, jaksi za to mohla ona. Pobaveně se nad jeho ironií ušklíbla. "Bohužel, ale někdo tě zklamat musel." Prohrábla si vlasy a jaksi už byl v pohodě když si zase popotáhl z jeho cigarety. Když se ji zeptal co to dělám tak si lehce povzdychne. "Chtěla jsem ven když vidím to počasí, takže jsem si musela pospíšit aby mi nepršelo na hlavu." Mykla rameny a pak pobaveně protočila očima. "Jo a to taky, hledám takové lidi abych jim to připomenula, možná na to zapomněl a každý tu má svůj čas odchodu, který musí dodržet. Co tu děláš ty?" Zvedla zvědavě obočí a sedla si k němu na lavičku. "Můžu? Já vím že jo, ale prostě ze slušnosti." Uchechtla se.

* V minulosti mal vo svojom živote šťastie. Nezáväzne si užíval svoju mladosť. Mohol sa vyspať s každou, na ktorú sa pozrel alebo sa aspoň zabaviť v noci v bare. Mal na to postavenie, výzor a vedel si od žien držať dostatočný odstup, aby sa nebál, že ublíži ich citom. Nehľadal žiadne záväzky a spoločnú budúcnosť. Nič také nechcel, až dokým nestretol Charis, do ktorej sa bláznivo zamiloval a dokonca bol ochotný sa zmeniť, aby si ju udržal. Lenže tam šťastné obdobie jeho života skončilo. Ona ho podviedla, mal nehodu na motorke, zabili mi rodičov, na hlavu mu padla kráľovská koruna a zasnúbili ho s rakúskou princeznou, ktorá bola tak nevinná, že sa bál, že ju zničí. A presne kvôli tomuto teraz sedí na lavičke v Illey a tvári sa ako kôpka nešťastia. Preto pije a sa z jeho cigarety dymí ako z priemyselného komína. A to je aj dôvod, prečo vôbec nemá chuť na spoločnosť iného človeka. Lenže tá spoločnosť sa z ničoho zjaví a keďže žiadny hlas nečaká, začne sa dusiť. Keď sa jeho záchvat skončí, tak sa neznámu pozrie a snaží sa popadnúť dych. Nad jej slovami len v krátkosti pokrčí ramenami, pretože sa mu nechce odpovedať a nevidí v tom žiadny dôvod. Potom jej odpovie na jej slová typicky - sarkasticky. Odtrhne do nej pohľad, potiahne si z cigarety a vlastne sa jej spýta, či nemá niečo lepšie na práci, ako tu s ním márniť čas. Krátko prikývne.* Myslím, že by si sa radšej mala ísť schovať do paláca. Je zima, môžeš prechladnúť. *Poznamená a tým sa jej vlastne snaží zbaviť. Je na ňom vidieť, že je spokojný s tým, že sa správa ako pustovník. Nad jej slovami nadvihne obočie a zas presunie pohľad hnedých očí k jej tvári.* Môžeš ísť zachranovať niekoho iného. Ja si ešte na svoj čas veľmi rád počkám, takže tvoje hrdinské sklony tu nie sú potrebné. *Odvetí už trochu viac nepríjemne, ako má vo zvyku. Vlastne takto sa rozpráva s každým.* Prišiel som si sem pokecať so záhradnými škriatkami. Sú skvelá spoločnosť. *Keď sa ho spýta, či tu s ním môže zostať, tak si v duchu povzdychne.* Čo si vlastne zač? *Spýta sa jej namiesto odpovede.*

Ona měla v tomhle šerednou smůlu, nikdy nikoho nemohla najít. Jednou tedy ano....ale rodiče ho poslali pryč, protože viděli, že se k sobě jaksi mají a on nebyl zase až tak z dobré královské rodiny a to hlavně vadilo jejím rodičům...ona ho měla ráda....víc než ráda. Teď když už měla volnost, tak neměla nikoho koho by mohla milovat a nebo mohl milovat on ji. Rodiče ji už dali zase na výběr z pár princů...ale ani u jednoho to nebylo to pravé ořechové. Buď si jednoduše nerozuměli, neměli si co říct, nebo jednoduše nepřeskočila ta jiskra, kterou ona hledala. Byli tu pak lidi, co už měli sňatek vyjednaný hned co se narodili, kvůli území, bohatství nebo utužení přátelských vztahů mezi královstvími. Takové kšefty byly nejhorší. Sama někdy měla náladu se toho všeho zdát se a stát se normální holkou, která si mohla dělat co chtěla, jenže to u ni nešlo. Právě proto odjela tady místo bratra, jasně jejímu bratrovi se tady jet nechtěl, ani ji moc ne, ale mohla tady najít někoho, kdo by mohl stát po jejím boku. Koho by mohla mít ráda a nebo dokonce i milovat. Zatím moc úspěch slavit nemohla. Měla v plánu se projít po zahradách, aby to kdyžtak neměla tak daleko od svých komnat, kde by se mohla schovat. Když se tak koukala okolo, tak zahlédla někoho sedět na lavičce. Nevypadal vůbec, že by mu bylo zrovna nějak veselo, možná naopak. Došla k němu, musela se zasmát když se zadusil kouřem z cigaret. Nechala ho popadnout dech. Poslouchala ho a musela se pobaveně ušklíbnut. "Myslím si, že sama rozhodnu kdy je mi zima natolik abych se šla schovat. I kdybych promrzla, tak tu máme doktory...neboj se, řekla bych že jsem byla varována kouřící fabrikou." Uchechtla se potichu. Bylo ji jasné o co se snaží, ale ona se nenechá tak jednoduše odstrčit, nene. Bylo ji jasné, že on bude jeden z těch lidí co jsou radši vlci samotáři, ale jemu to teď neprojde. "Nikoho jsem nepřišla zachraňovat, ani tebe ne. Nemusíš se bát." Ušklíbne se, popravdě ji bylo jedno jestli tady umře za minutu nebo 40 let. Neznala ho. Nelíbil se ji jeho nepříjemný ton, protočila očima a prostě si sedla. "Jo? Tak to ti dneska ten čajový dýchánek s nimi nevyjde, protože oni jsou jaksi dneska pryč. Vzali je na umytí a opravu, tedy jestli myslíš ty ze sádry. Jestli jiné, tak by sis měl zajít k doktorovi s hlavou." Mykne rameny a dala si nohu přeš nohu. Spokojeně se ušklíbla. "Tenhle ton je už lepší abych byla upřímná. Jsem Italská princezna, co sem jela zastoupit svého bratra. Jinak Cassidy Bloodworth….no nevím jestli mě těší vzhledem k tomu, že ti vadí i to že dýchám stejný kyslík, takže to říkat ani nebudu." Uculila se, i ona uměla být pěkně protivná.

*Na pravú lásku neveril, dokým nestretol svojú bývalú priateľku Charis. Tá prevrátila celý jeho život o 180 stupňov. Najskôr z neho urobila lepšieho človeka, ktorý vedel čas stráviť aj inak, ako každý v baroch v náručí s nejakým dievčaťom. Prvýkrát sa zamiloval a myslel si, že našiel svoje šťastie. Potom sa ale všetko pokazilo, keďže ho dobehla realita. Na vlastné oči videl, ako ho Charis podviedla s nejakým neznámym chlapom na plese. Preto prestal veriť na lásku, šťastné konce a stal sa z neho osamelý človek, ktorý by najradšej zbytok svojho života strávil sám so sebou. Lenže pre jeho smolu ho zasnúbili s nejakou rakúskou princeznou, ktorá si podľa jeho názoru len zničí život tým, že jej raz natiahne zlatú obrúčku na prst a navždy ju k sebe pripúta. Ale keďže je írskym kráľom, má aj určité povinnosti, z ktorých sa len tak vyvliecť nemôže. Preto aj pricestoval do Illey a preto aj dnes sedí na lavičke. Jeho pokojné premýšľanie s cigaretou v ruke je narušené akýmsi dievčaťom, ktoré mu skoro spôsobí zástavu srdca. Keď sa prestane dusiť, pokúsi sa ju odtiaľto vyhodiť poznámkou o tom, že jej musí byť zima. To, že je leto a nachádzajú na teplom pobreží nejako ignoruje. Nad jej odpoveďou si v duchu krátko prevráti očami, pretože si uvedomí, že ju nebude ľahké odohnať.* A nezdá sa ti celkom smutné, že by si mala svoje dni v Illey tráviť chorá a na lôžku? *Odvetí jej otázkou a znova si potiahne so svojej cigarety. Vôbec sa na ňu nedíva a zdá sa, že ho viac zaujímajú biele stĺpy terasy, čo stoja kúsok pred nimi. Nad tým, že ho neprišla zachraňovať sa v duchu pousmeje, ale jeho tvár zostáva stále ako vytesaná z kameňa.* Tak to je naozaj úžasné, že netrpíš sklonmi samozvaného hrdinu. *Poznámená s istou dávkou irónie a sarkazmu. Na ten si už od neho musela zvyknúť aj počas párminutovému pobytu, ktorý tu spolu na záhradách zatiaľ spolu strávili. Potom prehodí niečo o záhradných škriatkoch, s ktorými sa dnes mal stretnúť.* To je tragické, že naše stretnutie bolo takto zrušené a ja svojich sadrových kamarátov dnes neuvidím. Normálne mi to láme srdce. *Zatiahne. Keďže mu cigareta už dohorí, hodí ju na zem a opätkom topánky špak zahasí. Natiahne sa po ďalšiu do svojej krabičky a hneď si ju pripáli. Znova si potiahne a až potom sa jej spýta, čo je vlastne zač.* Takže ďalšie naivné dievčatko, čo sa vydalo spoznávať. *Prehlási a krátko k nej obráti hlavu. Prebehne ju nezaujato očami.* Dám ti radu. Vráť sa domov a nevystrkuj päty z paláca, pretože svet je desivé miesto. Ak si to teda nestihla okúsiť na vlastnej koži. *Potom sa zas pozrie niekam pred seba.* Ak odo mňa očakávaš, že sa budem na teba vyškierať ako slniečko na hnoji, tak klopeš na nesprávnych dverách, Cassidy.

Nevěděla jestli něco jako pravá láska existuje a nebo ne. Jestli na to věřila byla otázka druhá. Chtěla na to věřit, ale vždycky tady je ten dojem co ji to kazí. Vidí kolem sebe jak se lidi co se milují navzájem podvádějí, lžou si a nechovají se tak, jak by měli. Byli ji to někdy líto a někdy si myslela, že ji vlastně před tímhle chtěli rodiče uchránit, nemohla jim to mít za zlé, ale proč to nepoznat a nebýt udivený v dospělosti, když si tím mohla projít o několik let dříve a mít to všechno za sebou. Taky nikdy nepoznala někoho do koho by se zamilovala na první pohled, prostě tam nebyla a jiskra, to BUM na které všechny dívky aspoň jednou za život čekají. Rodiče ji aspoň nikoho zatím nedohodli k sňatku, nedokázala by si představit, že by si musela vzít někoho koho nemiluje a musela by s tím žít po celý život...jednoduše by to nebyl život, který si ona vysnila. Nebyla ale zase naivní, věděla že život není jednou velkou šťastnou pohádkou, že život háže lidem klacky pod nohy, nemůže to být tak lehké, opravdu ne...i když někteří by si to přáli, poté by to byla ale nuda. Potom co způsobila nějakému klukovi....říkejte si tomu jak chcete infarkt, tak ji hned otrávil náladu. Byl takovou velkou jednou chodící chmurou a depresí. Všude kde by prošel, by zbylo jenom černo a smutek. Ona se ale rozhodla se s tím pošpásovat. Nenechala se odbýt na první ránu a zůstala tam. Vadila ji lehce jeho arogance, i když sama někdy uměla být pěkně povýšená. Ušklíbla se a koukla na něj. "A nemyslíš si, že bych v tom lůžku zůstala? Ne, mohli by zkusit mě spoutat...marný pokus, to už zkusili doma." Mykne lhostejně rameny. "To je jakobych se zeptala já, jestli ti nevadí umřít dřív kvůli cigaretě...ne nevadí ti to." Uchechtne se k odívá se k nebi. Koukla na něj, asi to nebyl člověk co by dokázal udržet oční kontakt  protočila nad tím lehce očima a nechala to plavat. "Těmihle sklony trpím pokud jde o kočky, ty kočka nejsi....takže jsi v bezpečí." Mykne rameny a zadívala se do zahrad. Protočila opět očima nad jeho dalším proslovem plný ironie. Nemělo cenu na to reagovat. "Nejsem naivní děvčátko, to si nemysli. Jsem tady, protože chci. Ano chci poznat něco nového, proč to ale ze mě dělá naivní? To by mě vážně zajímalo." Zvedla obočí zvědavě a čekala co z něj vypadne. Musela se tomu jen uchechtnout. "Strč si svoje rady s prominutím do prdele, nikdo o ně nestojí a nikdo se na ně ani neptal, takže ticho .Nedělej země malou holku laskavě, nemůžu za to, že tobě se dojebal život a proto tady teď sedíš jako troska co kuří jednu za druhou jako fabrika. Sama určím, jaký je pro mě svět místo... " Jo, i ona uměla vystrčit drápky. Nebyla to žádná milučká holčička. Když měla důvod, tak se dokázala po někom ohnat a solidně ho dořvat. "Tohle nikdo od tebe neočekává a ani nechce..." Povzdychne si a koukne na něj. "Co ty jsi vůbec zač, že máš toho tolik už za tebou a víš jak to chodí, hmm?"