Venkovní terasa

*Každý človek má istú mieru, ktorú vo svojom živote dokáže zvládnuť a prekonať bez toho, aby sa zrútil. Jeho život bol zo začiatku gombičkou, ale po tom, ako ho Charis podviedla, nasledovala reťazová reakcia, ktorá ho postupne vnútorne rozhlodala a vytvorila z neho trosku. Či už to, ako stratil svoju životnú lásku a ešte tak nepekne - zradou. Nehodou, ktorá mu zobrala zdravie a vďaka, ktorej niekoľko mesiacov nemohol chodiť. Aj to, že už nikdy nebude chodiť bez paličky. Alebo neočakávaná strata jeho rodičov, ktorých zavraždili a dodnes nevie, kto je za to zodpovedný. A akousi čerešničkou na torte - korunovácia v tak mladom veku, že ani nestihol nabrať skúsenosti a naučiť sa, ako zvládnuť vládu nad krajinou a potom zásnuby s človekom, ktorého nikdy nevidel. Vlastne by sa jeho duševný stav dal prirovnať ku kamennej soche, do ktorej neustále udierali kladivom, až sa na jej povrchu začali tvoriť prasklinky. Tie sa neustále zväčšovali, až prerástli do obrovských dier, ktoré už ani čas a pokoj nikdy úplne nezacelia. Napriek tomu nikdy zo seba nerobil chudiatko a ani to nevzdal. Síce sa uzavrel do seba, odstrihol ľudskú spoločnosť a ku všetkým ostatným sa začal, ako korunovaný idiot, nikdy neuvažoval nad tým, že sa jednoducho na všetko vykašle a uľahčí si to svojím odchodom. Namiesto toho kráča ďalej - síce ako stratená existencia, ale stíle je tu. A na to, aby to tu vôbec vydržal potrebuje svoje prostriedky, ako sa udržať pri zmysloch. Či už je to alkohol, cigarety a lieky proti bolesti, ktoré do seba hádže ako gumových macíkov. A rovnako aj pokojné chvíle, keď môže byť len sám so svojimi myšlienkami. Dnes sa mu to bohužiaľ, ale nepodarilo, pretože osud za ním poslal akési otravné dievčisko, ktoré človeku nevie dať pokoj, ani keď mu niekoľkokrát jasne naznačí, aby mu dal pokoj a vydal sa niekam inam. Nejako sa ich téma zvrtne k pobytu v chladnom počasí a k tomu, že jej by vôbec nevadilo, ak by zostal v horúčkách ležať na lôžku.* Myslím si, že v Illey ťa nikto preväzovať k lôžkam nebude. Ale určitá hrozba tu určite je, takže by si si mohla ísť svoju slobodu užívať inam, dokým na rukách nebudeš mať želiezka. *Odporučí jej ešte stále slušne. Správa sa k nej hnusne. Ingoruje ju a ani sa jej neobťažuje venovať pohľad dlhší ako pár sekúnd. Pokúša sa ju odstrašiť, ale zjavne sa mu len podarí ju naštvať a z nejakého záhadného dôvodu tu stále zostáva, aby sa s ním mohla hádať. Potom nadvihne kútiky úst do malého úsmevu.* Myslím, že cigarety budú tým posledným, čo ma odvedie z tohto sveta. /Pravdepodobne ma niekto zastrelí alebo na mňa padne meteorit z vesmíru pri mojom skvelom šťastí./ *Pomyslí si, ale tieto svoje úvahy ani nahlas neprednesie. K jej sklonom samozvaného hrdinu už nezabŕda a jej slová nechá len tak ležať vo vzduchu. A potom povie asi niečo, čím prelomí hrádzu a ona sa pred ním zrazu začne brániť, ako by sa dotkol jej citlivého miesta. Bohužiaľ. Jemu je to ukradnuté.* Mne je jedno, či si alebo nie si naivná. Pokojne si buď aj sebavedomým jednorožcom. Je mi to fuk. *Odvetí a unavene si povzdychne nad týmto stretnutím. A potom sa zas usmeje, ale trpko bez štipky radosti a stočí pohľad smerom k nej.* Nechcem ti kaziť sny, maličká, ale pokiaľ máš niečo s kráľovskou rodinou, tak slobodná nikdy nebudeš. Ale to asi aj vieš, ale ešte si si to nepriznala. *Odvetí jej s pokojom, pretože temperamentná princeznička ho vytočiť nedokáže.* A ja som ťa neprosil, aby si tu so mnou zostávala a viedla rozhovor, takže to, že tu teraz kričíš, je tvoja chyba. *Poznamená a potom sa natiahne po svoju paličku, ktorú má opretú o svoju lavičku. Keď sa ho spýta, čo je vlastne zač a má toho toľko za sebou, pokrčí ramenami.* A nie je to jedno? *Odvetí jej na otázku otázkou, pretože on svoju minulosť a informácie o sebe zo zásady nevyťahuje. To sú vlastne posledné slová, ktoré jej venuje. Potom sa s námahou postaví a keď sa stavia na ľavé kolenu, bolesťou skriví tvár. Ešte sa zohne po svoju fľašku, pretože ju tu nechať nechce. Do úst si vloží ďalšiu cigaretu a krivkajúc sa vydá preč. Niekde vo vnútri je mu ľúto, ako sa k nej správal. Je mu jasné, že si to nezaslúžila. Problém je ale v tom, že ľudia okolo neho majú sklon kapať ako muchy, takže si k sebe nikoho nepúšťa. Ani sa za ňou neobzrie. Ako by ani neexistovala.*

*Konečně se dostane pryč z paláce, což jí popožene k tomu, aby zrychlila.* /Třeba už tam za chvíli budu./ *Několikrát kvůli své zbrklosti zakopne, jednou i spadne, díky čemuž zoufale vykřikne, přestože ví, jak moc špatný nápad to je - tak na sebe pouze upozornila. Venku ji ovane ještě větší chlad a do očí se jí hrnou další a další slzy. Už tam chce být, i když by se nejraději posadila, schovala se do klubíčka a doufala, že ji někdo najde - pokud by to nebyli rebelové.*

*Když na chodbě uvidí dveře ven na terasu, tak se k nim hned rozběhne. Venku se zase na chvilku zastaví, aby se rozhlédla kolem. Až teď ji napadlo, že si mohla s sebou něco i vzít, kdyby třeba náhoou někoho potkala. Na to se ale donutí přestat myslet, a i přesto, že je strašně nervózní a celáse klepe, tak se znovu rozejde. Ovšem nemá tušení, kam by měla jít a tak jde prostě rovně.*

*Chvíli běhá chodbou a už se bojí, že ji někde sejme nějaký rebel a ven se nedostane, ale nakonec s úlevou zjistí, že vyšla nakonec chodby a tam vidí, že bude za chvíli venku a dokonce cítí čerstvý vzduch. Přijde ji to jak scéna vytržená z hororu a přetažená do realného světa jen s tím, že ji tady nehoní nějaký psychopat s motorovou pilou nebo nějaká posedlá ženská, ale rebelové. I když ty by psychopatama nazvala a možná i někým posedlým, jelikož tohle ji nepřijde vůbec normální. Jakmile vyjde z té chodby ven, na chvíli se zastaví, aby se rozhlédla, kde je a když zjistí, že je na terase, srdce ji vyskočí až do krku. Když je na terase, přece hrobka nemůže být daleko.*

*když vyběhne ven, překvapí jí ten chlad, a tak lehce vyjekne, ale hned zase ztichne, aby k sobě nepřilákala pozornost. Rozhlédne se, aby zjisitla, jakým směrem má běžet, ale nakonec stejně nic nevydumá, a tak se prostě někam rozběhne a doufá, že trefí. Snaží se ignorovat to, jak je jíchladno a zmocňuje se jí strach,*

*když vyběhne ven z chodeb, je na jednu stranu ráda, ale zase jí je větší zima. Už netuší, kam že to má jít, takže se prostě někam rozběhne a doufá, že se v zahradách neztratí. Během pobytu v paláci tu tráví dost času, takže spoléhá na to, že to tu dost zná. Během toho, co utíká se snaží být ostražitá, kdyby se k ní náhodou blížil rebel.*

*Z chodby se vyřítí rovnou na terasu, kde se znovu zastaví. Trochu se rozhlédne a hlavně se potřebuje pořádně nadýchat čerstvého vzduchu. Možná si s sebou mohla z komnaty něco vzít, ale to je už teď jedno. Snad nikoho po cestě nepotká. Znovu se rozběhne směrem do zahrad a nepřestává se rozhlížet kolem. V županu ji je strašná zima a občas zakopne, naštěstí nikde nespadne.*

*Jakmile vyběhne na terasu, tam se zastaví, aby zjistila kde je a uvědomila si, kam má běžet teď. Přijde si strašně dezorientovaná a paranoidní, protože má strach, že se za ní někdo každou chvíli vyřítí nebo že ji někdo sleduje. Proto se moc na terase nezdržuje a hned jak se vydýchá, opět se rozeběhne někam pryč, hlavně aby tam nestála nehybně jako sloup.*

*Stojí a snaží se alespoň trochu uklidnit, jelikož s tím, jak kvůli strachu nepravidelně dýchá, by daleko neuběhla. Vyděšeně se ohlíží a nad každým zvukem sebou vyděšeně cukne, jako kdyby na ní opravdu nějaký rebel číhal někde v křoví. Promne si svá studená poškrábaná chodidla a opět se někam rozběhne, směrem k zahradám.*

Terasa, ze které se dá sejít pár schody do zahrad. Je na ní i menší posezení.

*Z toho všeho, co se stalo je pořád dost mimo. Je to přeci jen teprve pět dnů od toho, co se s Eastonem vzali. I když si na to vůbec nepamatuje. Radši tráví většinu času mimo komnatu, kterou teď sdílí s ním. Vždycky pro ní byla její komnata a nebo bruslařský stadion místa, kde si dovolila ukázat svoje emoce, protože tam byla sama. Ale teď nemá ani jedno z těchhle míst a to jí šíleně štve. Snaží se trávit co nejvíc času mimo komnatu, aby tak dodala sobě i Eastonovi čas si to srovnat v hlavě. Uznává ale, že není až tak špatný, jak si nejdříve myslela. Občas se s ním dá i rozumně mluvit a zvládla překonat i svůj strach z dětí, když se seznámila s jeho desetiletou sestrou. Jí samotné se honí v hlavě pořád představa sebe s miminem v náručí. Teď má před sebou ještě asi dva týdny čekání na to, jestli se svým manželem během svatební noci zplodili nebo nezplodili dítě a to je další věc, která jí ubýjí. Nikdy mimino nedržela v rukou a neumí si představit, že by měla být mámou. Vevnitř by to asi nevydržela, takže zamířila dneska ven. Nakonec to zakempovala na terase, kde se posadila na schody a hlavu si opřela o zábradlí. Nepřítomně se dívá před sebe a u toho jednou rukou drbe Otsana, svého bílého ochočeného vlka, mezi ušima, protože se dožaduje pozornosti. Je ráda, že má aspoň jeho. Ví, že má i své sourozence, ale upřímně řečeno je hodně nervózní z toho jim to říct. Potom, co se Astrid svěřila s tím, jak jí nedopadl vztah jí tím nechce nijak kazit náladu a ještě víc podkopávat iluzi, že všechny na tomhle světě čeká šťastný konec a od Luciena očekává, že dostane takový záchvat smíchu, že na místě umřou oba dva.*

*Byl akorát tak čas na to, aby vzal Traitora ven. Ze začátku byl vážně bezradný k tomu, jak se ke štěněti chovat, ale Nyneve mu pomohla uklidnit nervy. Zašel do města do obchodu s potřebami, takže teď má Traitor vše, co potřebuje a on si pořídil tři knihy věnující se výchově psů a chrtům. Když si Traitora pořídil, byl až příliš vyhublý, i na chrta, ale teď začínal nabírat váhu a stalo se z něj až příliš čilé štěně. Mohl slavit úspěch alespoň v tom, že už netrhal na cucky náhodné věci a loužičku uvnitř udělal tenhle týden jen jednou. Vždy, když chtěl na procházku, stepoval u dveří stejně jako před chvíli. Nakonec mu ten malý uzlíček chaosu už tolik nevadil. Nečeká upřímně, že na terase potká zrovna Liv, ale ošklivě se zamračí na jejího ochočeného vlka, před kterým se Traitor vyděšeně nakrčí. Raději vezme štěně do náručí a drbe ho za ušima, aby se uklidnil.* No ahoj. *Pozvedne obočí a prohlédne si ji. Ve tváři má vepsaný výraz tiché mizérie, který je mu celkem známý. On má však své vlastní otázky. Posla na Illeagram zvláštní příspěvek a taky slyšel určité řeči.* Kde máš snoubence? *Zeptal se rovnou, nikdy moc nechodil kolem horké kaše.* Prý spolu trávíte hodně času. /V komnatě například?/ *Mezi služebnictvem se drby šíří rychle.* /Ale nečekal jsem, že by tak lehce podlehla muži, o němž tvrdila, že už mu nedovolí na ni nikdy sáhnout, hmm./ *Ze svého úhlu nemá výhled na její levou ruku, jinak by si to asi spojil rychleji, takhle prostě jen vyzvídá.*

*Nepřítomně sleduje zahrady před sebou a i kdyby okolo proběhli trénující strážci bez triček, asi by si jich nijak moc nevšímala. Což už samo o sobě dost říká o jejím rozpoložení. Posledních pár dnů si připadá spíš jako vlastní duch. Když ale uslyší nějaký hlas, probudí jí to ze zamyšlení a ona trhne hlavou směrem, odkud se hlas ozval. Nahlas polkne, jakmile jí pohled padne na bratra.* Ahoj. *Pozdraví ho a nakrčí obočí, když uvidí nějakou zdeformovanou hubenou kouli chlupů v jeho rukou.* Co je tohle? *Dostane ze sebe otázku a ukáže právě na onu kouli, o kterou se začne zajímat i Otsan, který se zvedne, přeběhne k Lucienovi a zvědavě na něj začne koukat s vyplazeným jazykem.* Manžela. *Opraví jeho dotaz tišším hlasem a skloní u toho pohled k ruce, kde má prstýnek.* Co všechno jsi slyšel? *Zeptá se ho po jeho konstatování a skousne si trochu spodní ret.* /Já to prostě posrala, jak jenom to šlo.../

*Zamračí se na ni nazpět a protektivně si Traitora přitiskne k hrudi, zatímco šedobílé štěně upírá nervózní pohled velkých tmavých očí na vlka, co se Lucienovi plete pod nohama. Vzhledem k tomu, jak dlouho ho Livie má, je na Luciena zvyklý, ale momentálně ho nemůže podrbat tak, jak je zvyklý jindy, má vlastní problém.* To je štěně, Liv, myslel bych, že to poznáš. *Prohlásí líně. Už dlouhou dobu přemýšlel o tom, že si pořídí psa, ale až setkání s Nyneve a nuda, kterou tady zatím v Illei prožívá, ho donutily k činu. A navzdory tomu, jak nesnáší chaos, si na štěně už stihl zvyknout. Naštěstí se jednalo o inteligentního psa. Na rozdíl od Livie. Zarazí ho to slovo, co vypustila z úst. Slyšel drby, ale zrovna v tomhle myslel, že přehání.* Jen že jsi spala v jeho komnatě. A pak ten opilecký post na Illeagramu, ale vážně Liv... že si ho vezmeš... *Už se neudrží a rozesměje se. Chudák Traitora to vyleká a on ho musí položit na zem. Jen doufá, že ho Otsan nechá na pokoji. Nějak nemůže popadnout dech v tom záchvatu smíchu, otře si slzy, které mu vhrkly do očí.* Já jen... že si ho brát nechceš... hah. A taky na tebe nesmí sáhnout... hehehe. *Musí se opřít o jeden ze zdobných sloupků a popadnout dech.* /Tohle není vůbec dobré./ *On to ví, ale přikládá to šoku, do kterého upadl.* Uff... ale vážně Liv, co sis, sakra, myslela? *Dostane ze sebe, když konečně popadne dech. Byl od ní zvyklý na různé šílenosti, ale tohle bylo moc i na ni. Byl to kolosální průser. Nejspíš tak v jeho smíchu měla podíl i hysterie.*

*Trochu se zamračí, když sleduje tu kouli v jeho náručí.* Vypadá....trochu zmuchlaně a divně. Od kdy máš vůbec psa? *Zeptá se trochu zmateně, protože si nevzpomíná, že by ho se psem už viděla nebo slyšela zmínku o tom, že si nějakého pořídil a sama přemýšlí, jak dlouho je vlastně už mimo. Pak už opraví jeho dotaz ohledně snoubence, protože tím už Easton není a vzhlédne k němu, když začne mluvit. Jakmile se její bratr ale rozesměje, zase pohled sklopí a radši k sobě přivolá Otsana, kterého začne drbat a zaboří trochu hlavu do jeho srsti, zatímco čeká, jestli je Lucien udusí nebo se dožije ještě příští hodiny. Mezitím se radši soustředí na rychlé mrkání, aby zahnala nadbytečnou vlhkost očí. Neplánuje se tu rozbrečet, to by se radši zahrabala do země.* Nemyslela jsem, jasný? Já si to doteď nepamatuju a stejně tak on! Oba jsme se ožrali, když jsme na sebe narazili v baru. Nejsem Astrid, abych se vdávala s nadějí na šťastnej konec. *Vychrlí nakonec rychle a nechá Otsana, aby se k ní přitulil ještě blíž.* Už jsi se dosmál? Protože jestli ne, tak že bych se šla projít a vrátila se, až se uklidníš. *Poznamená, protože přesně tohohle se celou dobu bála a co jí na náladě nijak moc nepřidává.*

Je to chrt. *Informuje ji. Ví, že ona je spíš na velké chlupaté psy, či vlky, když už tedy. Angličtí chrti jsou velice štíhlí, krátkosrstí a mají velké oči v jinak úzkém obličeji. Spousta lidí je nemá rádo, protože vypadají... jinak. Ale to je přesně ten důvod, proč pro ně měl vždy slabost. Jednalo se o vysoce inteligentní a věrné psy.* Vzal jsem si ho z útulku asi před týdnem. Někdo ho vyhodil na ulici asi protože se nehodil na výstavy. Má jednu nohu kratší, tak trochu kulhá. *Pokrčil rameny a téměř láskyplně psa podrbal za ušima. Její přiznání ho upřímně rozesměje. Čekal od ní ledacos, možná si v ní měl v plánu utahovat, že si Eastona pustila do postele, ale vzít si ho?* /Takže byla namol, že mě to nepřekvapuje./ *Smích naštěstí pomalu odeznívá. Jen pokroutí hlavou a narovná se, bránice ho od smíchu trochu bolí. Zhluboka se nadechne a zadívá se na ni. Z části je mu jí líto, rád by si sedl vedle ní a nechal ji, aby se mu vybrečela na rameni. Jindy by to udělal. Jenže tentokrát to přepískla.* Omlouvám se, asi to bylo z hysterie, protože jsem nečekal, že bys mohla být tak nebetyčně pitomá. *Zhodnotí to už klidně a založí si ruce na hrudi.* Zlít se s ním pod obraz, a pak se vzít? Je jasný, že jsi nepřemýšlela. Vím, že mozek nezapojuješ často, ale zrovna v tu chvíli se to fakt hodně nehodilo. *Krotil v sobě vztek.* Sakra, Liv, jsi korunní princezna! Vím, že ti na tom asi hovno sejde, ale napadlo tě vůbec na chviličku, co je tohle za průser? *Zatnul prsty do vlastní paže, aby si zabránil zvýšit hlas. Už jen to, že použil nadávku dokazuje, že je naštvaný až až.* Bože, musíme rychle něco vymyslet, než se to rozkřikne. Měla bys zavolat našim. A já dám zatím zprávu tisku, shodíme to na to, že jste se zde potkali kvůli zasnoubení a bláznivě se zamilovali a vzali se z impulsu a touhy po soukromí. *Promne si čelo.* Pořád z toho bude skandál, ale lidí to rozhodně vezmou lépe, než pravdu, nenadělá to tolik škod. *Vždy byl praktický a nyní se musel zaměřit na to, jak dát tuhle situaci do pořádku.* Kolik lidí ví pravdu? *Zeptá se.* /Kolik lidí musím podplatit?/

Ani jméno, co se dá vyslovit to nemá. *Ušklíbne se trochu.* No vidíš, to se k sobě skvěle hodíte. *Zazubí se na něj hraně, i když ví, že to nevypadá moc uvěřitelně, protože jednoduše není v náladě na nějaké pošťuchování. Jako malá si z něj ale dělala srandu, že má jednu nohu kratší než druhou, když už nevěděla co vymyslet a nechtěla nějakou slovní přestřelku prohrát. Když pak slyší jeho smích, zaboří obličej do Otsanovi srsti a snaží se nějak vypnout sluch, aby to nemusela poslouchat. Její náladě to akorát dost silně ubírá.* Hmm. *Zamručí, když slyší o tom, jak je pitomá. Jako kdyby to snad sama nevěděla.* No neříkej. *Ucedí ironicky.* Myslíš, že to sama nevim? *Prskne nazpátek a když pak použije nadávku, trochu sebou cukne, protože zrovna u Luciena na to moc zvyklá není a už vůbec ne, když mluví s ní.* A kdy myslíš? Když jsem byla tak opilá, že jsem si vzala někoho, o kom jsem přísahala, že ho nenávidim a nikdy s nim nebudu šťastná? Že bych se s nim hned potom vyspala a teď trnula jestli jsem těhotná nebo ne? Myslíš, že tohle rozhodnutí bych udělala, kdybych byla aspoň trochu při smyslech? Vim, že je to průser. Možná jsem v tvých očích jenom naprosto blbá blondýna stejně jako v očích všech ostatních, ale tohle si odvodim i sama. *Zatne pevně zuby, aby na něj v odpovědi neřvala a když začne hned vymýšlet, jak to napravit, protočí očima a uchechtne se. Ani si neuvědomuje, že jaksi prozradila další část týkající se její super svatby a to možné těhotenství.* Neobtěžuj se, blbá blondýna se o to už postarala. Rodiče to ví, tisk o tom už ví taky, mají ode mě i rozhovor o tom, jak to s Eastem byla láska na první pohled. Pravdu víš teď jenom ty, naši a Eastova rodina. *Zrovna tohle byla jedna z prvních věcí, které zařídila a spolu s Eastonem vymyslela, protože teď, když už je střízlivá, plně si uvědomuje jakej by to byl průser, kdyby veřejnost znala pravdu.*

Dá se to vyslovit úplně v pohodě, jen ty máš problémy i s normálníma věcma. *Odsekne jí. Dal mu anglické jméno, které znamená zrádce, jelikož má tendenci se lísat ke všem, kteří projeví ochotu ho podrbat. Už při jejím nepřesvědčivém vtipkování pochopí, že se děje něco vážnějšího, než si myslel, ale že až tak ,to pro něj bylo doopravdy překvapení. Smích ho přejde, jakmile poleví šok a on si uvědomí, co všechno to znamená.* Když to víš, tak proč tu sedíš a lituješ se, místo toho, abys něco dělala. *Utrhne se na ní zprudka, ale zatím nezvyšuje hlas. Na oplátku sebou trhne on, když zmíní, že je možná těhotná. Tentokrát už si nemůže pomoc a z úst se mu vyřine celá litanie nadávek a frustrovaně si prohrábne vlasy.* Máš pravdu, očividně si prostě nemohla být při smyslech. Ale víš co? Neomlouvá tě to ani za mák, tvá volba bylo totiž zlít se jako doga, pochybuju, že do tebe někdo lil ten alkohol násilím, anebo že bys o tolika ožraleckých večerech netušila, kde jsou tvoje limity. *Odpoví jí chladně. Zhluboka se nadechne, když z ní konečně vypadne, že učinila alespoň nějaké kroky k tomu, aby ztlumila dopady tohohle skandálu.* Fajn, fajn. *Začne přecházet, aby ulevil tomu sžírajícímu vzteku. Nedokáže se na ni však podívat, a nedokáže ani držet jazyk za zuby.* Bude to takhle pořád, LIv? Uvědomuješ si, co se mohlo stát? Máš být příští královnou a mezitím se chováš jako nezodpovědný rozmazlený fracek. Na těch balkonech si mě vážně na chvíli dostala, začínal jsem si skoro myslet, že jsi přišla k rozumu, ale ne, pořád jsi ve fázi vzdorovitého teenegera, co? *Konečně se na ni zadívá, rty zkroucené znechucením. Má ji rád. Ale momentálně jejím chováním opovrhuje.* Lidé ti potřebují věřit. Potřebují věřit, že v čele jejich země stojí někdo, komu na nich alespoň trochu záleží, kdo jim pomůže, kdo je ochrání. Máš být symbolem stability, Liv. Vím, že ses neprosila o tom být prvorozená, ale nemyslíš, že je čas vyrůst a začít se aspoň trochu chovat jako dospělá, a uvědomit si, jaká můžou mít tvá rozhodnutí dopady? *Stačilo se podívat na Illeu. Jakmile ochabne víra ve vládu, lidé se bouří a může se to táhnout celé generace, stejně jako zde, ovlivnit to nespočet lidí.* Pro tebe existuješ je ty. Ty, pak led, pak ty, pak alkohol, pak ty, pak večírky a sex, pak ty, pak naše rodina, bůh děkuj za to, že jsme alespoň na seznamu, a pak dlouho nic, a nakonec tvoje povinnosti. Ale jen ty, které si plnit musíš, nedej bůh, abys musela dělat něco navíc, nebo jít příkladem. *Jeho rodina ho málokdy viděla vytočeného, většinou si tyhle emoce schovával do ringu.* Je mi tě líto, Liv. Vážně. Ale v tomhle mou podporu mít nebudeš. Zklamala jsi mě. *Unaveně máchne rukou, jako by odháněl tuhle pitomou emoci pryč, jenže to nešlo. Doopravdy ho zklamala. To, jak povýšeně se tvářila, protože přeci už napsala rodičům a dala historku tisku, což víc má dělat? Teď je čas věnovat se její osobní tragédii! Téměř zaskřípal zuby. Takhle ošklivě se s Liv ještě nepohádal.*

*Po jeho slovech jenom protočí očima a pokrčí rameny. Teď má daleko větší starosti než se s ním dohadovat o nějakém psisku. Trhne sebou, když na ní prakticky začne řvát. Chápe, že udělala blbost a z jeho reakce byla nervózní, ale nečekala, že to bude probíhat až takhle. Prakticky ani Luciena nepoznává, protože on byl většinou ten, který zvládal řešit veškeré situace v klidu.* A co mam asi tak dělat? Jít podepsat rozvod? K čemu do prdele, když bych si ho stejně musela za pár měsíců vzít? *Rozhodí rukou a pak pevně zatne zuby a při jeho dalších slovech přikazuje všem slzám, aby zůstaly vevnitř a nedraly se na povrch. Brečet může potom, ale nechce, aby u toho byl kdokoliv další. Bojí se, že by se jí mohl zlomit hlas, takže radši s pohledem upřeným na zem mlčí. Slova "nezodpovědný rozmazlený fracek" se jí zaryjí dost hluboko do paměti jako kdyby jí někam zarazil dýku a už teď ví, že až se večer bude snažit usnout, přesně tyhle slova uslyší pořád dokola. Nedokáže ale zůstat zticha, když slyší prezentaci svých hodnot.* Jo, jasně. Takže podle tebe jste mi všichni úplně jedno. Vlastně ti děkuju, že jsi mi připomněl, že nějakou rodinu mam. Já myslela, že jsi jenom náhodnej kolemjdoucí, co prostě miluje řvaní na lidi okolo. Mě totiž vždycky bylo úplně jedno, co se děje tobě nebo Astrid. Radši jsem se vydala na pařbu a užila si skvělej sex, než abych šla a poslechla si, co trápí Astrid, že jo? A jo, vlastně mam ještě bráchu, nezapomeňme na něj. Na něj bych totiž všechny ty povinnosti, o který jsem se neprosila, mohla hodit. Mohla bych se vzdát titulu a být do konce života šťastná. A bylo by mi přece úplně jedno, že můj brácha tim přejde o svojí svobodu a bude zbytek života připoutanej u papírů. Hlavně že já nebudu muset dělat po zbytek života něco, co absolutně nevim, jak dělat a co jsem nikdy ani dělat neměla, protože všichni doufali, že strejda bude mít děti. Nemusela bych zbytek života strávit s někym, s kym nechci, protože by se mě nikdy domluvenej sňatek netýkal. Proč já se vůbec ještě obtěžuju dýchat a nazývat se belgičankou, když pro svojí rodinu nikdy nehnu prstem, že jo? *Vybouchne už, protože to, co si od něj vyslechla jí ranilo tak moc, jako už dlouho nic. Nemohla očekávat, že bude z její svatby nadšenej, ale nečekala až takovou reakci.* Však neboj, o tvojí podporu se neprosim. *Ucedí a přijde si jako rozbitý kus nějaké hračky, který je dobrý akorát tak na skládku. Nikdy by nečekala, že to řekne, ale momentálně by mnohem radši byla s Eastonem než tady s Lucienem. Ale dál sedí na těch schodech, protože se jí nepodařilo ovládnout slzy a v sedě se sklopenou hlavou to není tolik vidět, jako kdyby vstala a vydala se pryč. Navíc je tady daleko blíže Otsanovi, který jako kdyby se snažil pochopit, co se tady odehrává a ve snaze o její utěšení jí oblízne tvář.*

*Vážně se snaží nezvyšovat hlas, ale jeho slova to ani nevyžadují. Ví, že jsou možná až příliš krutá, jenže ona vyvedla vážně neskutečnou hloupost a zdá se, že jediné, na co myslí, je, jak to ovlivní ji, nikoliv ostatní.* K ničemu to nebude! To je právě to, teď už se dá jen hasit, co už jsi natropila, protože jsi zase jednou nepoužívala mozek. *Odsekl jí. Vážně neměl nálaNedu na její uraženost. Přinese problémy své rodině, protože se neumí ovládat, a ještě hodlá fňukat? Ne, jeho trpělivost byla u konce. Nevěřícně na ni koukne, když se začne ohrazovat kvůli rodině.* S Astrid jsme to pohnojili oba, takže to do toho nepleť. *Oba dva si měli dříve všimnout, že se se sestrou něco děje. Ne přijít na poslední chvíli, kdy se hroutí.* Nehraj si na oběť, Liv. *Unaveně si promne oči.* Moc dobře víš, že jsem ti nabízel, že to převezmu. Chci to? Ne, jistěže ne. Ale jsem ochoten něco obětovat pro štěstí milionu lidí, kteří na mě spoléhají? Ano. Naši rodiče možná nebyli v našem věku ukázkoví, ale vychovávali nás k nějaké zodpovědnosti. To jen ty ses rozhodla tohle slovo vyškrtnout ze slovníku a ohánět se jím jen tehdy, když se ti to hodí. S tím sňatkem se dalo ještě něco dělat, alespoň do doby, než ses s tím kreténem vyspala bez ochrany a vzala si ho pod vlivem alkoholu. Mám tě litovat? A za co? Za tvá vlastní hloupá rozhodnutí? *Pohrdlivě si odfrkne.* Ne, Liv. Život ti možná nedal vše, co sis přála. Ale pokud nevíš, jak být dobrá královna, je tu spousta lidí, co tě rádi podrží a pomůžou ti. Ačkoliv umíš být totálně pitomá, nejsi hloupá, zvládneš se naučit, co je třeba. ALe ty prostě NECHCEŠ. Raději tu budeš brečet nad svým nešťastným osudem a čekat, až tě někdo polituje. *Zamračí se.* Byla bys skvělá královna, víš? Já tomu vždycky věřil, i když si z tebe utahuju. Proto jsem tě vždycky kryl, když ses někam vyplížila. Proto jsem vydíral určité noviny o kompromitující fotky. Proto jsem tenkrát dal přes hubu tomu klukovi, co ti v hokeji podrazil nohy, a proto jsem ti chodil ti chodil fandit na krasobruslení. Protože vím, že toho máš moc, a chci, abys mohla dělat i to, co tě dělá šťastnou. Ale ne na úkor svého postavení a lidu. *Je rozzuřený, ale hádka s Liv ho psychicky vyčerpává a to, že brečí, i když to neukazuje, ho ničí. Nejraději by za ní přišel a objal ji, řekl jí, že to bude dobrý, jako tehdy , když potlačovala slzy, protože si při tom hokeji podvrtla kotník. Zoufale chtěl být její brácha. Jenže teď musel být princ. A ona si musela uvědomit, že se nemůže dál chovat jako malé dítě.* Je čas dospět, Liv. *Povzdechl si.* Nikdo nechce dospět, ale občas už není, kam utíkat. *Protože ona utíkala neustále. K alkoholu, na ledovou plochu, do postele cizím týpkům, s kterými se na chvíli nemusela chovat jako princezna. Nemohl ale tolerovat to, že tím mohla ubližovat i ostatním. Nehodlal se na to dívat, protože jo ničilo zrovna jako ji.* Měla by sis jít odpočinout a přemýšlet. Nebudu tě rušit. *Řekne ještě nakonec nevýrazně a zajde pro Traitora, který seběhl schody do zahrady, aby si mohl ulevit, absolutně ignoroval drama odehrávající se na terase.*

Jo, jasně, já zapomněla, že jsem ten nejhorší člověk chodící po planetě zemi. *Poznamená potichu, když slyší o tom, jak si nemá hrát na oběť.* Nechci po tobě, abys mě litoval. Nikdy jsem to nechtěla. Ale ty nemusíš řvát. *To ale stejně nepomůže a ona dál poslouchá o tom, jak je neschopná.* A co se s tim dalo dělat? Vyvolat válku? Jo, to by fakt pomohlo. Ale mě je to přece jedno. Na naší zemi mi vůbec nezáleží. *Prohodí ironicky. Dál už se nevyjadřuje k tomu, proč se nechce vzdát titulu v jeho prospěch. Ohledně tohohle se už trošku pohádali posledně na balkonech a nemá potřebu to dál rozdmýchávat. To radši bude zbytek života nešťastná ona, než aby byl on.* Řekni mi jednu, stačí jednu, situaci, kdy jsem čekala, až mě někdo polituje a sama si šla za někym pobrečet. *Vyzve ho naštvaně, protože tohle neudělala nikdy. Umí být jakákoliv, ale podobné emoce vždycky držela v sobě, pokud jí někdo neobjevil na nějakém místečku, kde dala citům průchod. Nikdy nechtěla druhým přidělávat starosti tím, že by na ně vylila ty své. Připadala si pak i divně zranitelně. To byl i důvod, proč neměla žádné přátele a byla silně proti tomu si nějaké hledat. Překvapeně se na něj podívá, když slyší o tom vydírání a rvačce, protože o tom neměla nikdy tušení. Ani nevěděla, že její rodina ví o hraní hokeje, protože to se snažila taky držet pod pokličkou.* A nevim, o jaký spoustě lidí mluvíš. Jestli tim myslíš i sebe, tak děkuju, ale zrovna takovouhle podporu, jakou jsi předvedl teď opravdu nepotřebuju. To si s tim radši poradim sama jako to dělam vždycky. Nejsem úplně blbá. I já mam mozek a nejsem malý dítě. Svoje věci si zvládnu vyřešit sama. Jasně, občas něco poseru. Uznávam, že dost často. Ale to my všichni. Možná ty jsi pan dokonalej, ale já jednoduše nejsem. Dělam chyby, ale vždycky se je snažim napravit. *Brání se, protože vždycky se snažila udělat něco pro to, aby svoje chyby napravila. Nikdy od průseru jen tak neodešla a nenechala to na ostatních.* Krasobruslení a hokej jsem nikdy nedělala na úkor lidu. Každej den jsem vždycky nejdřív udělala všechny papíry a vyřešila si své povinnosti a až potom se šla někam bavit. *Namítne. V jejím hlase už není ani naštvání. Všechno to odplulo spolu s první slzou. Zůstala prostě jenom prázdnota a všechny ty výčitky, kterými jí teď Lucien zasypal dost bohatě. Rychle si setře všechny slzy a snaží se být u toho co nejmíň nápadná, protože pořád doufá, že si Lucien jejího breku nevšiml.* Nikam nejdu, aspoň buď tý dobroty a neříkej mi, co mam dělat. To si nech pro toho svýho čokla. *Zamračí, protože v ní přeci jen ještě trocha naštvání a vzdoru zůstala a vrátilo se to zpátky s její klasickou náturou, na jakou u ní může být zvyklý. I když to dost kazí její oteklé oči.*

Liv... *Nadhodí už lehce výhružně, protože přesně o tomhle mluví. Dělá ze sebe oběť tím, jak nenápadně naznačuje, že jí on křivdí, přitom jen říká to, co je očividné. Posrala to a místo toho, aby přijala zodpovědnost jako dospělá, sedí tady fňuká nad tím, jak je k ní život nefér. Protočí očima. Liv přeháněla. Ke zrušení domluvených sňatků docházelo poměrně často, občas to vedlo k vyostření vztahů mezi zeměmi, ale málokdy k něčemu takovému jako byla válka. Většina vládců přeci jen stavěla dobro svého lidu před své ego a kvůli něčemu takovému by na svou zemi bídu nepřivolali. I kdyby ochladly vztahy s Angcií po obchodní a ekonomické straně, Belgie by to zvládla, nebyla sice velmocí, ale udržovala dobré vztahy téměř s každým, určitě by to přestála. Proto stále vnímal její trvání na zasnoubení jako sebemrskačství a rozhodně jí ho teď nehodlal přičíst k dobru. Ušklíbne se.* Pravda, to jsem přehnal, většinou skryješ, že je ti mizerně a jdeš se ožrat, k dobru ti přičítám, že to opileckým sňatkem skončilo až teď. *Odsekl jí.* /Nehledě na nechtěné těhotenství! Sakra to tě mám poplácat, že je super, jaká jsi velká holka, že jsi nešla plakat na rameno mamince?/ *Nechápal, co od něj čekala. Když zmínila, co vše pro něj dělala, naštvalo jej to ještě víc. Sám pro ni za jejími zády dělal dost. Věděl, o její zálibě v hokeji, na rozdíl od ostatních v rodině se ve věcech rýpal, než aby přijal nějakou upravenou realitu. Přesto rodičům nikdy o jejím koníčku neřekl, naopak na ni tajně dohlížel.* Máma, táta, rádci, Astrid, učitelé, a ano, i já. Jsem na tebe naštvaný, ale kdyby sis s něčím nevěděla rady a přišla si pro radu, to si vážně myslíš, že bych tě odmítl? *Tentokrát ranila ona jeho, ačkoliv to nedal najevo. Možná si z ní i Astrid rád utahoval, ale když to potřebovaly, snažil se tam být pro ně. A byl tu pro i teď, ačkoliv ne způsobem, který ona chtěla, jenže prostě potřebovala, aby jí někdo otevřel oči a uvědomila si, že způsob, jakým žije, už prostě není únosný.* Rozhodně nejsem dokonalej. *Udusil vztek a zůstala po něm jen bolestná únava.* A nikdo nečeká, že budeš dokonalá i ty, ale vypadá to, jako bys to všechno dělala natruc, Liv. Ty tvé útěky, opilecké aférky... *Povzdechne si. Zklamání a vina na něj dopadnou více, než očekával. Měl pocit, jako by mu na hrudi ležel balvan a znemožňoval mu pořádně dýchat.* /Papíry a přidělené povinnosti, ale kdy jsi obětovala třeba hokej tomu, abys dobrovolně zašla na jednání rady a poslechla si, kam tvůj budoucí lid chtějí směřovat lidí, které jednou budeš mít na starost?/ *Věděl, jak málo to bylo, protože tam trávil více času, než ona. Všimne si jejích slz, navzdory jejímu přesvědčení ji už párkrát viděl plakat. Rozhodne se to však ignorovat. Její urážka postrádá obvyklou prudkost, a tak ji prostě ignoruje a pískne na Traitora, který mu naštěstí poslušně přiběhne k noze.* Mrzí mě to Liv, opravdu, ale tohle je tvá chyba. A nemusela vůbec nastat, kdyby ses rozhodla chovat trochu zodpovědně. A oba víme, že to není an zdaleka poprvé, co jsi provedla něco takového, i když ne v takovém rozsahu. Nevím, zda si čekala poplácání po rameni s přáním toho, ať jen tak dál pokračuješ, ale takhle to prostě dál nejde. Ale na to musíš přijít ty sama. *Znovu si promnul oči, chtělo se mu řvát, dokud mu neselžou hlasivky, ale nezbylo mu na to sil. Bez snahy o její útěchu, dokonce bez rozloučení a ohlédnutí odešel. Nedokázal se na ni dívat, a tak vytrvale ignoroval jakékoliv výčitky, které ho od prahu dveří lákaly zpět.*

*Radši už jenom mlčí a prostě se sklopeným pohledem poslouchá jeho kárání. Připadá si jako spráskaný pes. Ale daleko hezčí než ten jeho divně poskládanej. Radši si přitáhne kolena k bradě, aby byla co nejmenší a doufá, že se třeba ty schody rozevřou a země jí spolkne. To se ale nejspíše nestane, takže se spokojí s Otsanem, který se k ní lísá a strká jí čumák do obličeje ve snaze zjistit co se děje a utěšit jí.* Ne, nejspíš neodmítl. Měl bys kecy o tom, jak jsem pitomá blondýna, že si neporadim sama, takže bych se na to stejně radši vykašlala a vyřešila si to sama. A nezapomínej, že učitelé mě vždycky nenáviděli a rádci by byli nejradši, kdyby našli způsob, jak se mě zbavit. *Připomene mu. Je to prosté konstatování. Uznává, že si za to může nejspíše částečně i sama, protože prostě tomu být princezna nevěnuje dvacet čtyři hodin denně a není ukázková princezna. Ale nemůže za to, že ve škole jí to nikdy nešlo a tim si učitele znepřátelila.* Chováš se tak. *Pokrčí rameny. Má pocit, že jeho vnímají jako dokonalého prince snad všichni, kdo ho znají.* Jak ovlivňuje to, s kym spim jakej jsem člověk? To je snad nějaká tabulka? Jeden milenec na měsíc - dobrá princezna, deset - špatnej člověk, patnáct - zavrženíhodná osoba? *Nikdy se jí nelíbilo, že by její sexuální život určuje to, jakým je člověkem.* Ne, vlastně jsem čekala pugét a oslavný písně. *Ucedí ironicky a vzhlédne k němu až když si je jistá, že uvidí jenom jeho záda. Jakmile na terase osamotí, zvedne se a než se stihne rozbrečet nahlas, odběhne hluboko do zahrad, kde nehrozí, že by jí někdo objevil.*

*Ani vlastně neví, proč tu fotku sdílela. Nešlo o fotku, která by byla nějak aktuální. Šlo o jeden románek, nebo spíše úlet potom, co se snažila dát nějak dohromady po "rozchodu" s bývalým přítelem. Ale jednoduše jí naštvaly ty fotky Javiera. Vadilo jí, že něco takového sdílel a že to teď může vidět každý. Vždyť spolu přece čekají dítě. Nechal jí na těch horách i kontrolu, trávil s ní spoustu času a pak udělá tohle. Sama by nepřiznala, že je to žárlivost. Použila by nejspíše větu, že jde o princip. Ale ve skutečnosti o tu žárlivost šlo. Jinak by neházela mobilem proti zdi, když asi před dvěma dny sdílel tu jednu fotku a teď neměla rozbitý displej. V komnatě už jí to brzo přestalo bavit, takže popadla sešit a propisku a vydala se ven. Na sobě má obyčejný džínový šortky a černý tílko na tenkých ramínkách. Sice je dvacet tři stupňů a někteří byli schopní v téhle teplotě chodit v mikinách, ale pro ní to bylo vedro. Dojde až na terasu, kde se posadí a nohy si opře o nedaleký stolek, aby si mohla dát sešit na stehna a lépe se jí psalo. Jakmile začne psát, nechá si vlasy spadnout přes ramena podél obličeje tak, aby vytvořily tmavou záclonu mezi ní a celým zbytkem světa a nic jí nerušilo. A taky aby kolemjdoucí neviděli její kruhy pod očima a bělost v obličeji pramenící z ranních nevolností.*

*Rád dává různý fotky na Ilelagram, ale ty s těma holkama dal až poto, co jeho snoubenka sdílela ty fotky s nějakou dívkou, což ho naštvalo. I když se na tom Illeagramu snažil tvářit, že mu to nevadilo, zuří. Šel zovna z města, akže se stavil v baru, kde do sebe kopl dvě kleničky wihksey a teď jde zpátky do paláce. a sobě má bílé tílko, černou kočili a černé džíny, přičemžv ruce drží zapálenou cigaretu. Když dojde do paláce, obejde to tak, aby ještě nemusel do paláce, protože stejně neví co tam. Nejradši by si kresil, ale pokaždé když si k tomu sedne, na mysl u vyběhne jeho snoubenka a to ho stršně rozčiluje. JaKmile dojde k terase, plánuje si tam sednou, ale to ta uvií právě jeho snoubenku. Nervozně přejde k ní a sedne si, načež si popotáhne z cigarety.* Ehm.. ahoj. *Dostane ze sebe a nervozně se na ni koukne.* Promin za ten Illeagram... *Zamumlá a pohle skloní ke svým rukám.*