Venkovní terasa

*Dojde na terasu, kde začne psát. Ve své komnatě měla pocit, že je až moc na ráně, kdyby chtěl její bratr přednést nějakou přednášku tentokrát osobně a taky to byl malý prostor, ve kterém akorát myslela na svého snoubence a na to, co všechno spolu na horách prožili. Doteď na to vzpomínala s úsměvem. Na terase se posadí do jednoho z křesel a pokračuje ve psaní příběhu, který rozepsala celou zpátky z hor do Midstonu a už je skoro na konci sešitu a to znamená i celého příběhu. Tuší, že dneska ho dopíše. A nebo ne, když se pak vedle ní ozve hlas jejího snoubence. Dokud na ní nepromluvil, ani si nevšimla, že tu je, jak byla zabraná do postav v příběhu. Trochu sebou cukne a přes půlku stránky udělá omylem propiskou čáru, nad kterou nespokojeně mlaskne.* Ahoj. *Pozdraví ho nakonec nazpátek a krátce k němu zvedne pohled a odhrne si trochu vlasy, aby na něj viděla.* Nemáš se za co omlouvat. Je tvoje věc, co tam přidáš. *Pokrčí nakonec rameny.* Ale no.. Promiň. *Omluví se i přes to, co právě teď řekla i ona a radši uhne pohledem zpátky k bloku, kde hypnotizuje písmena.*

*Je rád, že se ta hádka na Illeagramu pak prostě utnula a začali se tam dohadovat další. On aspoň měl plno času na to se trochu vynervovat. Vzhledem k tomu, že by ve městě, nemohl se nikde vymlátit. Nebo apoň ne v tělocvičně. Takže si zašel aspoň do baru. Ale opít se nechtěl, proto si vzal jen dve skleničky whiskey. Teď když dojde k terase a uvidí tam svou snubenku, docela dost znervozní. Sedne si nervozně kousek od ní a radši se věnuje cigaretě.* Není to tak úplně moje věc... Jsi moje snoubenka. 4ekáš naše dítě... *Zamumlá a následně překvapeně zvedne pohled.* Neomlouvej se. *Pokrčí rameny a zkusí se trošku usmát.* Ty tvoje fotky mě docela zaskočili... Sice to říkám nerad... *Povzdechne si, udělá dramatickou odmlku a pak pokračuje.* Ale asi jsem prostě žátlil. Pak jsem a začal dávat ty fotky s holkama, což už je dávno minulost... *ZAse se odmlčí, ale teď už nic nedořekne, jen típne cigaertu.*

*Řekne mu, ať se jí neomlouvá, protože si myslí, že nemá nejmenší právo mu do toho nějak zasahovat. I když by popravdě nějaké to právo chtěla, protože dívat se na jeho fotky a vědět, že na něj teď koukají všichni a že se třeba plno holkám líbí je něco šíleného.* To nic neznamená. Je to tvůj profil, tvoje fotky a i tvůj koníček. Dělej si co chceš. *Namítne potichu. Pamatuje si, jak jí říkal, že nejen, že rád fotí celkově, ale taky rád fotí i sebe. Což je z těch fotek docela dost zřejmé. Během jeho dramatické pauzy zaklepne blok, který zastrčí do mezery mezi její stehno a opěrku křesla a přitáhne si kolena k bradě, aby je mohla obejmout. Zavání to rozhovorem o citech, což nesnáší, takže se aspoň pokusí vcucnout do křesla. I když se jí to nepovede a on pokračuje dál.* Žárlil? *Nadzvedne mírně obočí a krátce sklopí pohled ke svým kolenům.* Ty fotky byly starý skoro rok. Jeden..úlet a snaha dát se dohromady po tom všem. *Přizná a o něco víc zhluboka se nadechne.* Prostě... mi asi trochu vadilo, že na tebe takhle můžou koukat i ostatní. *Není pro ní jednoduché to říct a je to na jejím výrazu i tónu řeči slyšet. Ale hádá, že si zaslouží znát pravdu. I když sama to žárlivostí nenazývá.*

Jenže já nechci, abys kvůli tomu byla smtná nebo tak něco.. Nebo naštvaná. *Pokrčí rameny a potichu si povzdechne a trochu zoufale si rukama porhábne kudrnaté vlasy. Po očku ji sleduje a dyž vidí, jak si kolena přitáhne k sobě, má nutkání jít k ní, sednou si vedle ní, obejmout ji. Tak jak když byl napolsed u ní a ona mu usnula na klíně, když ji ojíal kole hrudi. Takhle se mu líbilo sedět a spát. Nakonec se tomu neubrání zvedne se a přejde k ní, přičemž si před ní dřepne a vezme ji za ruku.* Jo žárlil. Sice jste vážně byly roztomilý, ale žárlil jsem, že se tě dotýal někdo jinej než já, i když netuším proč. *Následně chápavě přikkývne a po jjíech slovech se mu na tváři vyloud úsměv.* Tak ať si koukaj, ale fotky je jediný co uvidí. Klidně u každé fotky budu psát "Jen pro mou snoubenku Cheryl" nebo "Majitel: Cheryl" *Pobaveně se na ni usměje a po ruce ji lehce pohladí. To s tím, že neuvidí nic jiného než fotky je pravda, jelikož od té doby, kdy spal s CHery, tak s nikým jiným nespal. Nechtěl.*

Jsem v pohodě, vážně. *Nechce mu nijak moc zasahovat do života. Stačí, že z něj udělala otce a budou se muset vzít. Nechce ale, aby si svůj život podřizoval jí. Navíc ona sama se nějakým citům brání, takže s ní lásku jako trám nezažije. Akorát bude nešťastný. Takže mu chce nechat tolik volnosti, kolik to jen půjde. Je to jeho koníček a ona mu to nechce narušovat. Jí by se taky nelíbilo, kdyby jí zakazoval psát. Překvapí jí, když se objeví před ní a chytne jí za ruku. Koukne mu do očí a trochu se pousměje, když jí řekne, že s tou holkou byly roztomilý.* Roztomilý? Náhodou jsme byly zabijácký kombo. *Namítne pobaveně, ale vlastně jí hrozně moc potěší, že taky žárlil.* To nemusíš. *Zavrtí hlavou, když slyší, co ke všem fotkám klidně bude psát. Vážně ho nechce nějak omezovat. I když jí ta nabídka vykouzlí úsměv na tváři. Mírně mu ruku stiskne, když jí po ní pohladí.* Sedni si normálně, budou tě bolet záda. *Pronese nakonec trochu starostlivě, protože tuší, že když před ní takhle sedí, tak to asi moc pohodlný nebude.*

Fakt? *Zeptá se ji s povytaženým obočím a zkoumavě se na ni koukne. Cher má rád, sice se to nedá považoat za lásku, protže sá neví, co to vlastně znamená a jak se u toho člověk cítí, ale záleží mu na ni, žárlí a má ji rád. Ale kdyby mu někdo řekl, že se zamiloval, tak mu vydloubne oči.* Kdekoliv si ty, tak to je zabijácký kombo. *Zasměje se a zavrtí nad ní hlavou. Poznal, že to není žádný andílek a hádá, že zabijácký kombo bylo zabijácký hlavně kvůli ní.* Nemusím, ale chci takže až tam příště budu dávat nějakou fotku, už at by byla nahá nebo normální, tak tam napíšu, že patřím tobě, takže ať se na mě ani nikdo nedívá. *Zazubí se na ni a po jejích starostlivých slovec se pousměje vtsane, zvedne ji, sedne si tam kde seděla a ji si položí na klín.* Lepší? *Usměje se na ni a nevinně na ni zamrká.*

Jo, fakt. *Lhaní o tom, jak se cítí má nacvičené už dostatečně. To bude také nejspíše důvod, proč nikdo z její rodiny a vlastně nikdo celkově kromě Javiera nemá ponětí o jejím předešlém vztahu a o tom, proč se skutečně tehdy vrátila domů tak zbitá. A nemá v plánu to dál rozšiřovat a zasvěcovat někoho dalšího. I proto si dává ještě větší pozor na ukazování emocí, protože Javier v ní probouzí něco, co už hrozně dlouho nezažila. Jestli vůbec někdy.* To je pravda. *Uzná a pobaveně se zasměje. Není žádný andílek, i když je to vlastně maska, kterou si před světem nasadila, aby ukázala, jak nezávislá a dospělá je.* Tak dobře. *Uchechtne se nakonec při jeho výmyslu, co k další fotce napíše, i když pochybuje o tom, že si na to vážně vzpomene a doopravdy to tam napíše. Pak mu starostlivě řekne, aby se posadil normálně, protože má starost o jeho záda a překvapeně vyjekne, když najednou skončí na jeho klíně.* Jo, pokud jsou tvoje záda spokojený. *Ona by spokojenější být nemohla, protože pohodlnější pohovku najde těžko.* Byla jsem u doktorky. Mam těhotenství oficiálně potvrzený. Přesně za týden máme přijít na první ultrazvuk. *Poinformuje ho a schválně použije množné číslo, protože ví, že tam chtěl jít taky.*

*KDyž se ho snaží ujistit o to, že je v pohodě, jen nad tí přejde s povytaženým obočím. Nechce na ni naléhat, kdyby chtěla, řekne mu to. Možná. * Já má vždycky pravdu. *Odfrkne si pobaveně a nevinně pokrčí rameny. Potěší ho, když si vzpomene na jeho záda a má o něj starot, i kdyžto nahlas neřekne, jen svtane, vezme si ji do náruče a posadí si ji do klína.* Moje záda jsou spokojeně spokojený. *Zazubí se na ni a pohladí ji na tváři. Jakmile uslyší o tom těhotenství, usměje se a položí ji lehce ruku na břicho, jako by snad už mohl to dítě cítit.* Už se těším, až tu fazoli uvidím. *Zazubí se na ni a pak si až všimne jejího sešitu.* Nechtěla bys mi někdy přečíst něco z toho, co píšeš? Já už ti můj obrázek ukázal. Třeba někdy na dobrou nooc. *Udělá na ni psí oči a prosebně našpulí rty.*

Vždycky rozhodně ne, fjols. *Opraví ho se smíchem a potřese nad jeho egem hlavou. Ještě snad nepoznala někoho, kdo by si tolik věřil. Asi kromě Mika, který si o sobě myslel, že jí může udělat cokoliv a cokoliv po ní chtít. Zeptá se na jeho záda, když si jí posadí do klína, protože jí to dělá starosti a nechce, aby ho to bolelo. Navíc ví, jak ho to trápí, takže nechce tu bolest zhoršovat.* Dobře. Ale kdyby náhodou něco, tak řekni. *Sjede ho pohledem, během kterého starostlivě stáhne obočí. Spokojeně se usměje, když jí pohladí po tváři a pak mu řekne o kontrole u doktorky, která její těhotenství oficiálně potvrdila.* Fazole je dobrý jméno. *Uchechtne se nakonec a opatrně položí svojí ruku na tu jeho připravená kdykoliv ucuknout, kdyby mu to nějak vadilo. Znervózní, když se jí zeptá na její příběhy. Ale ví, že má pravdu. On jí svou kresbu a předtím i fotky ukázal a teď je na řadě ona se s něčím podělit.* Chceš na dobrou noc něco, co má sto stran? *Zeptá se pobaveně a vezme sešit do ruky. Váhavě se podívá na desky.* Chybí mi posledních par stránek. Až to dopíšu, dam ti to. *Rozhodne nakonec a pousměje se na něj.*

Ale jo, vždycky, Chica Loca. *Zasměje se a nevinně se zaculí. Nemá až takový ego, spíše je to taková zábrana před světem, aby na něho nikdo nemohl, nikdo ho nemohl zranit, tak si kolem sebe vystavě zeď z ega.* Jasný, řeknu, neboj. *Pokýve hlavou, i když ho udivuje, že ji nedochází, že něco tom, že ho něco bolí by mi nikdy nahlas nepřiznal, ani jí. Potom už jejich dítě pojmenuje Fazole a nadšeně se zazubí.* Že jo? Takže vidíš? Nemusime se ani strachovat s tím, že neáme žádný jméno. Bude to prostě Fazole Martinelli. Prostřední jméno se doplnění až se bude vědět, jestli je to holka nebo kluk. *Pronese na oko vážně, ale i tak mu začnou pobaveně škubat koutky úst a v očích má pobavené jiskřičky. Když mu položí ruku na ruku, pousměje se a ruku otočí tak, aby si s ní propletl prsty.* Jo, bych se probudil a ještě bys mi předčítala. *Zasměje se a pak se na ni zase upřímně usměje.* Už se těším. *I tohle poví upřímně, protože se vážně těší až to bude číst.*

Nejsem blázniváá. *Zasměje se, když jí nazve tou španělskou přezdívkou, kterou jí na horách věnoval. Ale popravdě se jí ta přezdívka vlastně líbí. Přijde jí to jako krásná a roztomilá přezdívka, takže vždycky, když to slyší, tak jí zazáří trochu oči a na tváři se jí objeví potutelný úsměv.* Fazole Martinelli, jo? Co když si budu chtít nechat svoje příjmení a budu chtít, aby se jmenoval po mě? *Popíchne ho pobaveně, i když to chtít nebude. Ráda bude mít v budoucnu jeho příjmení.* A Fazole bude pracovní název, dokud nebudeme znát pohlaví. Pak se uvidí. Chtěl bys ho znát už během čtvrnáctýho týdnu, kdy to má být poprvé vidět a nebo se budeš chtít nechat překvapit do porodu? *Zeptá se ho zvědavě.* Ne, to by ses probudil a já spala s obličejem na dvacátý stránce. *Opraví jeho odhad.* Netěš se tolik, akorát budeš zklamaný. Nepíšu zas tak dobře. *Potřese nad ním hlavou.*

Eres mi tonto. El tonto más hermoso. *Usměje se na ni skoro až od uch k uchu. Když ona na něj mluví dánsky, přece on by nemohl nechat jeho rodný jazyk jen tak ladem.* Jo... Tak by to byla Fazole Nielsen. Ale vzledem k tomu, že budeš královna, měla bys mít moje příjmení. *Zamumlá na oko uraženě, i když kdyby chtěla, příjmení jí samozřejmě nechal. Kldině by kvůi ní i přejmenoval jeho rod, ale vzhledem k tomu, že by byly dva rody se stejným jménem, bylo by to pak docela složitý.* To mi je docela jedno, ja budeš chtít ty. *Pokrčí rameny s úsměvem na rtech.* To bych byl radši, kdybys usula, to je pravda. *Uchechtne se a na její slova jen stáhne obočí.* Určitě je to skvělý. *Pokrčí rameny a myslí to naprosto vážně.*

*Zmateně nakrčí obočí, když na ní vychrlí plno španělských slov.* Cože? *Vypadne z ní nakonec, protože je jí jasný, že sama to nerozluští. A ráda by věděla, co jí to řekl, aby věděla, jestli se má nebo nemá urazit.* Klid, jenom jsem si z tebe dělala srandu. Fazole bude Martinelli. *Uklidní ho. Rozhodne se ho trochu potrápit a schválně nezmíní sebe, ale ani moc nepočítá s tím, že by si toho vážně všimnul.* Ptam se, protože chci znát tvůj názor. Ne slyšet, že je ti to jedno. *Protočí nad ním očima.* Chci se podřídit tobě. I když bych asi byla docela dost zvědavá. *Přizná. I jenom to, že se mu chce dobrovolně podřídit znamená, jak moc jí na něm začalo záležet, aniž by si to sama uvědomovala. Potom, čím si prošla, je pro ní těžké nebýt pořád v kontrole a ve vedení.* Pak budu mít optisknutej inkoust na čele. *Uchechtne se.* Ale až mě někdy naštveš, tak ti popíšu ruku, až budeš spát, nějakýma blbostma. *Zazubí se na něj jako naprostý andílek.* Nebyla bych si tím být tebou tak jistá. Snažím se, ale zas tak dobrý to neni. *Namítne.* Ukázal bys mi zase někdy, co jsi nakreslil? *Zeptá se ho zvědavě.*

Ale nicm najdi si to ve slovníku. *Zazubí se na ni, ale nakonec ji to přece jen řekne v nějaké té zkratce.* No... Znamená to něco že jsi můj blázen. Můj krásnej blázen. *Zazubí se na ni znovu a po jejich slovech nespokojeně stáhne obočí a našpulí rty jak uraženě dítě.* Všichni budeme Martinelli. Ty budeš Nielsen Martinelli. *Pronese nakonec nějaký ten kompromis.* Jsem zvědavý. *Řekne nakonec když ví, že by to nemělo cenu říkat něco, že mu to je jedno.* Takže si to klidně můžeme nechat říct hned jak to půjde. Ale fazole to bude i tak. *Pronese pobaveně a tvrdohlavě, přičemž se stále usmívá.* Kdybys mi popsala ruku, tak to použiju jako návrh na tetování. *Pronese prostě a stáhne zamyšleně obočí, aby dal najevo, že nad takovým tetováním vážně přemýšlí. A vážně přemýšlí. Líbilo by se mu to. Kdyby to bylo v Dánštině, tak by se mu to líbilo možná ještě víc.* Určitě je. *Stojí si stále za svým. Pak se trošku zasekne a poskrabe se na zátylku.* Ale jo... Pokud ti nebude vadit, že na polovině jsi ty. *Zamumlá potichu a pohled odvrátí pryč.*

Do tý doby zapomenu, co jsi to vlastně říkal. *Namítne, protože než se ke slovníku dostane, tak už bude mít v hlavě prázdno. Když jí to pak opravdu přeloží, spokojeně se usměje a její úsměv se ještě víc rozšíří, když slyší, co to vlastně předtím řekl. Hrozně se jí líbí, že jí nazval svojí.* Taky jsi můj blázen, fjols. *Zaculí se na něj a pak ho trochu popíchne tím, že sama neřekne to, že bude Martinelli. A jeho reakce je naprosto dokonalá. Prstem ho šťouchne do našpulených rtů a zasměje se.* Nechci být Nielsen Martinelli. *Zavrtí hlavou.* Chci být jenom Martinelli. *Dodá potom s úsměvem.* Dobře, tak to bude fazole. *Uchechtne se. Překvapí jí, když pak řekne, že to, co by mu napsala na ruku, by použil jako návrh tetování.* Vážně? *Nadzvedne obočí a očima jí problesknou šibalské jiskřičky.* Vyhrň si rukáv. *Vezme propisku, kterou si sama rozepíše na své dlani, aby to nijak nezkazila a pak začne psát na jeho ruku úhledným písmem. "Jeg elsker dig. Jeg vil ikke have kontrol. Jeg vil have dig. Du er universets centrum. Du er min sol på regnfulde dage. Og min sky i de alt for solrige. Du bliver en god far, min dyrt fjols. - jeres Chica Loca". Vše to srovná do několika řádků a spokojeně se usměje, když si to po sobě přečte.* Ale slib mi, že si to nepřeložíš, dokud ti neřeknu. *Podívá se na něj vážným pohledem, protože nechce, aby obsah těch slov pochopil příliš brzo. Chce u toho být, sama mu to přeložit a vidět jeho reakci.* Ale klidně si to smyj. *Pokrčí pak rameny, protože mu nechce nařizovat, aby si to vážně nechal vytetovat a pochopila by, kdyby si nechtěl vytetovat něco, co ani neví, co znamená.* Tys... tys namaloval mě? *Zeptá se ho zaskočeně. Ale nevadí jí to. Naopak se jí celým tělem rozlije příjemné teplo díky tomu, jak jí to potěší. Líbne ho rychle na tvář a opře se o jeho rameno.* Nikdo mě ještě nenamaloval. Jakože.. dobrovolně. Jednou mě maloval rodinný malíř kvůli portrétu do paláce v Dánsku. Ale jinak nikdo. *Vysvětlí své nadšení. Zdálo se jí to skutečně hrozně milé.*

To bys neudělala, co řeknu ja se jen tak nezapomene. *Usměje se na ni a po jejich slovech o tom, že je i on její blázen se upřímně usměje.* Sice nejsem blázen, ale tvůj jsem. *Pokýve hlavou a pak ho překvapí i její další slova.* To jsem rád. *Zazubí se, ale pak rychle pokračuje.* Ale kdyby sis vážně chtěla nechat jméno, tak můžeš, zařídím to. *Pronese s menším, vážným úsměvem na tváři. Nechce ji brát nci z rodiny. Na její rozkaz si vyhrne rukáv a nadšeně sleduje jak mu píše něco na ruku, ale zmateně u toho krčí obočí, protože jediné co rozumí je to: "Chica Loca", jelikož je to v jeho rodném jazyce.* Slibuju. *Zasalutuje s vážným pohledem a pak zase stáhne obočí.* Nesmyju si to. Nechám si to tam, nebudu si to umývat. *Pokrčí rameny a stále to myslí naprosto vážně.* /A pak si to nechám vytetovat. Hned jak půjdu zase do města./ Jo... Už jak jsme ti posílal to co jsem kreslil... Tu holku s čajem, tak jsem se inspiroval tebou. *Přizná ji potichu a nakonec se mu na tváři objeví pobavený úsměv. Když ho líbne, na tváři se mu rozlije spokojený úsměv šťastného člověka.* No vidíš... A já tě kreslím pořád nebo aspoň něco, co je spojené s tebou nebo tebou inspirováno. *Poví upřímně, ale už se netváří sklíčeně, že ji to bude vadit, ale nadšeně, že je z toho nadšená ona. Potom se ale starostlivě zamračí a vezme ji ruce do těch svých.* Měla bys odpočívat. Sice tady neni zima jako na horách, ale neměla bys být tak dlouho venku. Takže tě klidně dovnitř odnesu, když budu muset. *Zasměje se.* A samozřejmě s tebou v komnatě zůstanu. *Dodá ještě, aby ji trochu přesvědčil, ze by měla jít odpočívat.*

No to ne, ale když mluvíš řečí, který nerozumím, tak je hrozně těžký si zapamatovat, který slova jsi v jakým pořadí říkal. A navíc nevim, jak se to píše, abych to ve slovníku našla. *Vysvětlí pobaveně.* Ale jo, jsi blázen. *Dohaduje se s ním a u toho se zasměje.* Klid. Já vím. Ale já vážně chci tvoje příjmení. Sám jsi teď říkal, že jsem tvoje. To si mě nechceš přivlastnit i příjmením? *Zazubí se na něj pobaveně. Chce se jmenovat stejně jako on. Pro někoho je to možná banalita, ale ona s ním chce být spojená i takhle jménem. Pak už mu řekne, aby si vyhrnul rukáv a začne mu tak psát prakticky vyznání lásky, aniž by to on vůbec věděl.* Ale jestli se ti to nelíbí, tak to tam nemusíš mít. Nechci ti to nějak nařizovat, nebo tě ovládat. *Potřese hlavou a pak jí potěší, když slyší, že jí několikrát nakreslil.* Vážně? *Zeptá se překvapeně, protože tam ze sebe neviděla tehdy nic.* Ale ta holka na obrázku byla daleko krásnější jak já. Takže ze mě tě inspiroval.... ten hrníček? *Zeptá se ho pobaveně.* Nikam mě neponeseš. Nechci, aby tě bolely záda a mám svoje nohy. A naštěstí ještě nemám břicho, takže i zvednout se dovedu sama. *Uchechtne se a na důkaz svých slov se postaví bez problému na nohy.* Tak proti tomu nic nenamítám. *Zazubí se na něj, když slyší, že s ní zůstane v komnatě.* Jdeme? *Nabídne mu ruku, aby mohla pomoct se zvednout, i když nepochybuje o tom, že by to zvládl sám. Propisku si zastrčí za ucho spolu s vlasy a do ruky si vezme blok. Pak se spolu s ním vydá k sobě do komnaty.*

To mi připomíná, že jsem se chtěl začít učit Dánsky... Ale naučil jsem se jen ahoj. *Uchechtne se a zavrtí sám nad sebou hlavou. Umí španělsky, anglicky, trochu francouzsky, ale tohle je pro něj složitý jazyk.* Chci si té přivlastnit co nejvíc to půjde, takže se tě chci přívlastnit i příjmením, to je jasný. *Uchechtne se, přičemž si jednou rukou prohrábne vlasy.* Nic mi nenařizuješ, vážně. Dělám to dobrovolně. *Ujistí ji, načež ji políbí u toho na čelo.* Nebyla hezčí. Tvou krásu mi nejde úplně nakreslit na papír. Jsi moc krásna a i když tě nakreslím, stejně tě to tolil nevystihuje. *Přizná se a pak se zase zasměje.* Nojo pořád. Ale záda mě neboli. *Usměje se na ni, přičemž přijme jeho ruku a vstane, pak ji za tu ruku a pokýve hlavou.* Ale ještě se stavím pro Diega, jestli ti to nevadí. Jinak mě pak ten pes sežere. *Uchechtne se a nakonec se s ní vydá pryč.*

*Pripadá mu to ako detská hra - s niekým sa stretnúť, len aby dokázal, že dokáže preniesť vetu bez sarkazmu a urážky. Samozrejme, že to dokáže! Ale urobiť to preto, aby potom dotyčná stiahla účet z gay zoznamky s jeho reálnymi osobnými údajmi? To je skrátka pritiahnuté za vlasy. Už ho však celkom nebaví, že mu po nociach volajú neznáme čísla a pýtajú sa ho, koľko centimetrov má pýcha írskeho národa. Alebo to, ako musel otcovi vysvetľovať, že svoju orientáciu netají a domov si nedovedie namiesto nevesty ženícha - to sa pokúša vytlačiť z hlavy už úplne. Cíti sa ako na strednej. Ako by mal 14 rokov a nejaké dievča by sa mu chcelo pomstiť za to, že jej nepochválil jej nový melír pripomínajúci žuvačku alebo urazil jej obľúbeného popového idola. Do tejto prekérnej situácie ho však nedostala žiadna hormónami pobláznená 14-ročná stredoškoláčka, ale africká princezná. To je najväčší vtip z toho všetkého. Len asi jemu sa nezdá vtipný. Vlastne je to ako z nejakej komédie. Najskôr nabúranie auta, katastrofická cesta v odťahovke a potom toto! Možno by bolo najmúdrejšie sa zmieriť s tým, že jeho tvár a odhalená hruď bude zdobiť zoznamku už naveky vekov a vyskakovať na zúfalých mužov hľadajúcich lásku alebo aj niečo iné. Kam mu už jasne dokázala, že sa pred ničím nezastaví a jej kreativita nepozná medze. Stretnutie s ňou naozaj može skončiť všeliako. Jeho nahými fotkami putujúcimi po internete, zlomenou končatinou, vybitými zubami alebo dokonca jeho smrťou. Je tu však jeden malý háčik - on neznáša prehru. Ak by zbabelo utiekol a dovolil, aby jej umelecké dielo zostalo visieť na internete, stal by sa z neho zbabelec, čo sa bojí stretnutia s inou osobou. A to nepripustí. I keď si myslí, že táto žena by bola schopná zrovnať palác so zemou a výjsť z toho bez skriveného vlásku, tak jej predvčerom poslal správu, v ktorej sa s ňou dohodol, že či by sa s ním nechcela stretnúť v záhradách. Práve preto teraz postáva, nedočkavo pohupujúc sa na pätách, pred východom z paláca. Má na sebe len obyčajnú bielu košeľu s vyhrnutými rukávmi a nohavice. Oči mu neustále behajú k východu z paláca. Netuší, prečo si ženy vždy musia dávať na čas a prečo on bol taký blázon, že sem dokonca prišiel skôr. Pozrie sa aj na hodinky - ešte stále 5 minút. Povzdychne si a zas sa netrpezlivo zhúpne na pätách. Uvažuje nad tým, že sa vydá do paláca a rovno drahej Kam pôjde zaklopať na dvere. Možno je ešte ponorená vo vani v bielych bublinkách a so žltou kačičkou a nechá ho tu vystáť dieru do zeme. Zľahka potočí hlavou zo strany na stranu, aby vyhnal túto predstavu z hlavy. Pozrie sa na malý balíček, čo drží v ruke. Pripravil si pre ňu darček. Chybou však bolo, že ho balil sám. Z toho dôvodu balíček ukrytý v bielomodrom baliacom papieri vyzerá, ako by ho zabalilo dieťa v škôlke.* /Predsa len si to mal strčiť do darčekovej tašky./ *Pomyslí si, keď sa na ten skvost díva. Na čo sa vôbec s niečím takýmto obťažoval? Je to totižto stratégia, ako ju prinútiť ten profil zmazať. Ak by teda nezabral jeho prirodzený šarm. Určite sa jej nechce dostať pod kožu alebo získať si jej obdiv. Toto stretnutie je posledné, čo jej kedy venuje a potom si každý z nich môže kráčať do západu slnka iným smerom.*

*Někdo by mohl říct, že je její jednání dětinské, ale vlastně nečekala, že to zajde až sem. A ačkoliv své pocity zkoumala horem dolem, pořád nepřicházely žádné výčitky svědomí, jen pobavení a spokojenost nad tím, jak Marcus reagoval. Nebyla zlý člověk, ale poměrně snadno se urazila a její reakcí nikdy nebylo jen ticho a nevraživé pohledy. Dokázala se pohádat a hlavně vymyslet kreativní pomstu, která donutila daného člověka si dvakrát rozmyslet, zda ji chce opětovně urazit či naštvat. Marcus to nyní pocítil na vlastní kůži, ale stejně pochybovala, že by si z toho vzal ponaučení. I tak byla na jejich setkání zvědavá. Jak dlouho mu vydrží se k ní chovat hezky? No, ona si rozhodně na nic hrát nebude. Domluví se s ním na dnešní den, a když Marcus vybere zahrady, zkusí upéct něco dobrého. Byla to její oblíbená zábava, dokázala se v kuchyni zašít hodiny. Vždycky někomu z rodiny upekla k narozeninám dort, udělala si z toho takovou malou tradici. Hádala, že kdyby neměla být princeznou, nejraději by studovala na kuchařku nebo cukrářku, případně obojí. Není tak divu, že se v kuchyni trochu pozapomene. Vytvoří jahodové košíčky z mandlovo-máslového těsta a lehký jahodovo-limetkovým krémem. Dá si celkem práci i se zdobení, a když se konečně podívá na hodiny, zjistí, že má být za deset minut někde jinde.* Do háje! *Zanadává si a opatrně položí zákusky do piknikového košíku a popadne lahev limonády, než téměř vyběhne z kuchyně, jako by jí za patami hořelo. Což není pravda, byla si vcelku jistá, že troubu vypla. U východu zastaví, pokusí si srovnat vlasy, většina jich naštěstí zůstala v jednoduchém culíku. Na sobě má obyčejné riflové kraťásky, za své dlouhé nohy se přeci jen nemusela stydět. K tomu má tričko s třičtvrtečním rukávem vínové barvy. Na nohou černé sandálky a kromě drobných peckových náušnic oželela šperky. Stejně tak i líčení, malovala se převážně jen když plánovala jít mezi lidi a zrovna kvůli Marcusovi necítí nutkání se předvádět. Když si však uvědomí, že si omylem nechala zástěru, rychle ji sundá a pohodí na stolek v chodbě, ještě než vyjde z paláce.* /Odsud podsud./ *Marcuse uvidí téměř okamžitě a neudělá mu tu radost, aby se ušklíbla, místo toho se pro ni typicky zeširoka usmívá, nevědoma si toho, že jí na tváři zůstala šmouha od mouky.* Krásné neubručené odpoledne, pane, jak se vám daří? *Zeptá se téměř zdvořile a pozvedne obočí. Už na tohle by očekávala sarkastickou smeč, ale zajímá ji, zda si Marcus pamatuje podmínky jejich dohody a bude se snažit to alespoň chvíli vydržet bez urážlivých komentářů. Jeho účet na seznamce už pozastavila od té chvíle, kdy se domluvili na schůzce. Je teď sice neviditelný, ale pořád ho má v záloze, kdyby se náhodou dnes choval zase příšerně. Byla však připravená mu dát druhou šanci. Lidé často nejsou takoví, jací se na první pohled zdají a ona byla upřímně zvídavý člověk. Tak nějak ji jeho odstup fascinoval. Byla to samo o sobě výzva k tomu zkusit najít cestu za ty obranné hranice.* Co kdybychom si nejdřív někam sedli? Zařídila jsem nám něco na zub. *Navrhne mu ochotně a ignoruje fakt toho, že mu to dnes sluší. Protože si všimla. Ale bude rozhodně dělat, že ne.*

/Existuje vôbec osoba, ktorá sa vyžíva v čakaní?/ *Takéto úvahy mu lietajú mysľou, keď sa pozoruje stenu paláca, ako by bolo filmové plátno a bežalo na ňom práve Fast and Furious. Už zistil, že táto strana má 24 okien. Tie sa dajú ďalej rozdeliť na tie dvojokenicové a na tie, chúdence, čo svoj pár nikdy nedostali. Ďalej pred ním zostáva dôležité rozhodnutie - či sa pustiť do počítania chrličov alebo dverí... no, v tejto veľmi lákavej činnosti mu zabráni hlas. Trochu sebou mykne - ako by sa práve prebral zo zlého sna. Vlastne... to sa mu úplne nepodarilo. Dnešok naozaj môže dopadnúť katastrofálne. Skôr asi záleží na tom, na aký stupeň sa to Kam podarí vyšvihnúť. Dúfa, naozaj dúfa, že to bude 5 a nižšie čísla. Veď tentokrát do neho nemá, čím vraziť. Pochybuje o tom, že africkým princeznám požičiavajú kosačky na trávu. Od chrliča v tvare levej hlavy sa pozrie na Kam, pri čom ju prebehne pohľadom. Možno by mohol nejako okomentovať jej "civilné oblečenie". Nevie si ju však predstaviť navlečenú v niečom formálnom - v dlhých plesových šatách alebo v inej róbe. Ale rozhodne jeho očiam nevadí sa na ňu dívať takto - jej oblečenie totižto zakrýva menej pokožky, ako by to robil outfit do spoločnosti.* Princezná. *Osloví ju skoro až formálne a vysekne takú poklonu, že by sa za ňu nemusel hanbiť ani rytier okrúhleho stolu. Možno je to ironické gesto a možno len prejav hravosti, ktorá mu je ale poriadne cudzia, čo nás vracia k možnosti jeden. Už si zistil, čo je zač. Nejako musel, keďže Kam sa nejako odmietala vypariť z jeho života a namiesto toho mu zakladala účty na randiacich aplikáciách. Narovná sa a zadíva sa jej do tváre.* V skutku nádherný deň. Už som si myslel, že ho celý strávim vo svojej spoločnosti. *Mohol by pokračovať slovami o mape. Že ak trpí nedostatkom priestorovej orientácie, čo spôsobuje to, že sa stráca, rod Schreave bude určite zhovievavý a jednu jej prepožičia. Namiesto toho si všimne bielu šmuhu lemujúce jej líce. Už-už k nej naťahuje ruku, aby jej jej šmuhu zotrel, ale tento pohyb zakryje tým, že si rukou nakoniec prehrabne vlasy a na ňu sa zazubí.* /Takže drogy? To by mnohé vysvetľovalo./ *Túto poznámku tiež utopí, skôr ako mu vykĺzne z úst. Nebolo by to podľa pravidiel. Navyše mu nepripomína princeznú z drogového podsvetia, ale skôr dievča, čo by prerazilo úspešnou kariérou v cirkuse. Tiež jej odmieta o jej bielej ozdobe niečo prezradiť. Oveľa lepšie sa mu bude na ňu usmievať, ak to zachová ako malé tajomstvo.* Dnes ti to rozhodne pristane. Máš nový účes? Líčenie? *Poznamená celkom úprimne, pri čom hlavu nakloní mierne do strany. Napadá mu 1000 a jeden spôsob, akým by si z nej mohol robiť dobrý deň. Podáva skoro až nadľudský výkon v tom, že si ich necháva pre seba. Na jej návrh prikývne.* Neboj, mal som to v pláne. *Dnešné stretnutie si premyslel,. Rád totižto udalosti drží vo vlastných rukách a nič nenecháva na náhodu. Kam je ale tou nevyspytateľnou časticou chaosu, čo mu jeho detailne prepracovaný plán môže jedným zakopnutím odhodiť do smetí. Doslova.* Ale pred tým... na zakopanie vojnovej sekery a aby si si užila sladkú chvíľu. /A na odstránenie nechcených vecí z internetu./ *Natiahne k nej ruku s jeho zabaleným výtvorom. Podáva jej ho však pyšne, ako by ho balil elf zamestnaný v službách Santa Clausa. Vo vnútri sa skrýva balenie jahôd v čokoláde a je poriadne veľké. Nie je to žiadny produkt zo sex shopu súvisiaci so zväzovaním alebo spôsobom ako ju umlčať. Nevedel, čo presne jej dať. Nepozná ju, ale sladkým sa nedá nič pokaziť, nie? Hlavne si pamätá, ako naposledy znásilnila pravú kávu a namiesto toho si do žíl naliala cukor v tekutej forme. Potom už ale kývne hlavou k schodom, čo sú neďaleko a stáčajú sa kamsi dohora. Presnejšie na vonkajšiu terasu.*  Môžeme ísť tam, ak mi sľúbiš, že sa z tej strechy nepokúsiš zhodiť. /Bol by to totižto veľmi chabý pokus o vraždu. Je to len niekoľko metrov a výsledkom by bola tak maximálne zlomenina./ *Nechá ju ísť prvú, pri čom sa on vydá za ňou. Na stole tam stoja dva poháre, fľaška vína, džús a niečo slané, čo v celku dobre dopĺňa chuť tých nápojov.* Sviečky a sláčikové kvarteto si môžeme nechať na tretie stretnutie. *Poznamená s náznakom humoru, keď aj on vybehne po schodoch. Táto časť plánu spočíva v tom, že ak bude mať on plné ústa, je menšia šanca na to, že z nich vypustí niečo, čo by africká princezná považovala za neslušné a zas by vyfasoval označenie hulváta. V živote by to nepriznal, ale to oslovenie sa dostalo cez jeho zábrany a dotklo sa ho. Hneď prejde k stolíku.* Čo si dáš? Víno? Alebo sa radšej v mojej spoločnosti bojíš piť? *Pýta sa jej s ľahko nadvihnutým obočím. Počká, kým mu odpovie a medzitým hlavou hodí k balíčku,  čo priniesla ona.* Čo to vlastne máš? Dá sa to použiť na únik, ak by si dostala zajačie úmysly? *Z nejakého dôvodu sa mu v mysli vybaví obraz Snehulienky a Zlej kráľovnej, čo by mu podala otrávené jablko. Nikdy si nemyslel, že by sa dokázal vcítiť do najkrajšieho dievčaťa z celého kráľovstva.*

*Je na sebe poměrně hrdá, že nedošla pozdě. Většinou si dost zakládá na dochvilnosti, ale chodí na čas, nikoliv půl hodinu předem, aby se pak nudila. To považuje za zbytečné. Občas se však při nějaké činnosti dovede zapomenout. Jednou promeškala výroční ples kvůli tomu, že strávila tři dny ve skalách a úplně zapomněla, co je za den. Okamžitě si všimne Marcuse. Ono s jeho postavou hráče ragby si ho jde jen těžko nevšímat. Mohla by chodit kousek za ním a využívat ho jako přírodní stínění proti slunci. Na rozdíl od ní je oblečen formálněji. Ona si v soukromí na společenské oblečení moc nepotrpí, to je spíše záležitost jejího bratra. Oblékala se slušně a elegantně, ale nebála se sáhnout po džínách a teniskách, když se jí zachtělo. Navíc se vedle něj nedokázala cítit špatně s vědomím toho, že v těchto šortkách má výjimečně hezký zadek. A to se počítá. Jen tiše pozvedne obočí nad tím oslovením. Ale nestěžuje si, jelikož to taky mohlo být “ty, co mě straších v nejhorších nočních můrách” anebo prostě “náno pitomá”. Takže zatím se dle všeho Marcus snaží! Vydržel to o již o celou minutu dýl.* Ale oba dva tušíme, že moje společnost je příjemně osvěžující, že? *Podotkne pobaveně. Nemůže mu zazlívat, že ji nechce vidět. Ale možná by se měl naučit neohrnovat nos nad olivovou ratolestí. Ona se snažila s ním vztahy napravit, i když nemusela. Jasně, šla na to trochu od lesa, když ho nejdříve vytočila tou seznamkou, ale ne každý měl nadání na sociální interakce. On sám by v tomhle oboru taky měl co vylepšovat. Zmateně zamrká, na vteřinu měla dojem, že k ní natahuje ruku, ale následně si vjede prsty do vlasů, tak to nechává být. Podezřívavě si ho prohlédne při tom komplimentu a rozpačitě si vlasy uhladí. Jeho lichotka má totiž opačný efekt, donutí ji pochybovat, že vypadá dobře.* /A není to jedno?/ *Znovu si připomněla, že se mu přeci nepotřebovala zalíbit. Ne po fyzické stránce. Chtěla jen zakopat válečnou sekeru a zjistit, zda je vážně takový bručoun i v normální dny.* Nejsem nalíčená. *Odpoví proto prostě a pokrčí rameny. O skvrně od mouky stále neví, tudíž jeho narážku nechápe. Navrhne, že by si někam sedli, přeci jen má s sebou v košíku ty zákusky. Překvapeně se zadívá na to, co jí ukazuje. Nemůže se zarazit, zaškubou jí koutky.* /Ty vážně stojíš o to, abych tu aplikaci smazala./ Jak pozorné. *Rozverný pohled a pozvednutí koutků jasně dokazují, že ví dost dobře, jak se přemáhá. A že se na tom dobře baví.* Děkuju. *Poví ale.* Taky jsem upekla něco na chuť. Vlastně jsem skoro přišla pozdě, vzhledem k tomu, že jsem se do toho zabrala. Můj bratr vždycky říká, že mám tendenci se věcem věnovat na sto procent, a pak přestanu vnímat svět okolo, takže by kolem mě mohla nastat apokalypsa a já to bude vesele ignorovat, což má asi pravdu. *Projeví se její typická ukecanost, kdy věci rozvádí do detailů, aniž by to bylo nutné.* Ale možná je trochu zaujatý, nepřiblíží se ke mně, když vařím od té doby, co jsem mu sežehla obočí, když mu bylo třináct. *Pokrčí rameny. Což nebyla tak úplně její vina.* Jo, to by šlo. A nepokusím se tě shodit! Nebylo by to efektivní. Možná kdybychom byli výš? Ale všechno to papírování ohledně vraždy, to za to prostě nestojí. Tolik práce bych věnovala leda svému úhlavnímu nepříteli, a tak daleko zatím nejsi. *Uklidní ho. Zarazí se, když jsou na terase. Rozhlédne se kolem. Tentokrát už neodolá a rozesměje se. Upřímně a od srdce.* Ale no tak... Já myslela, že je to přátelské setkání. A tys tu nachystal takovou romantickou atmosféru? *Pohlédne na něj pobaveně, když pak zmíní, že chybí svíčky a orchestr.* Aha, na třetí setkání, takže bude další? Já věděla, že se ti líbím. *Dobírá si ho a přejde k němu o něco blíž.* Teď se ode mě očekává políbení na tvář jako poděkování? *Pokračuje provokativně, ale nakonec projde kolem něj a usadí se na pohovku.* Proč bych se měla bát pít? *Nechápe. V tomhle ohledu je celkem naivní. Nikdy neměla pocit, že by alkohol v tomhle ohledu oslaboval její zábrany, ale většinou nepila s žádným mužem mezi čtyřma očima.* Víno, prosím. *Přikývne tudíž.* Haha. *Protočí očima. Odtáhne hadru, aby se podíval na košíčky sám.* Tadá. *Je na ně vcelku pyšná, což vyzrazuje ten výraz hrdé matky.* A než se zeptáš, ne, nejsou otrávené. Jed je zbraň pro slečinky. A nikdy bych nezkazila dobré jídlo. *Odfrkne si a na důkaz si jeden rovnou vezme a ukousne si.* /Ah, jsem génius./ *Jsou přesně tak dobré, jak si představovala. Limetkovo-jahodový krém je lehký, ne tolik sladký a těsto se rozplývá na jazyku. Skopne sandálky z chodidel a nohy si složí bokem na sedadle, zatímco si ho zvědavě prohlíží. Trochu ji štve, že nedokáže pochopit, co se mu hodí hlavou, ale o to lákavější je pro ni to zjistit. Vezme si od něj sklenku.* Hmm, a na co budeme připíjet? Na smrt seznamovacím aplikacím? Na zakopání oné válečné sekery? Na rychlou práci autoservisu? *Nadhodí pár možností, než jí opětovně zaškubou koutky.* Na “třetí setkání”?

*Dnešnému stretnutiu sa chcel vyhnúť, ale nemohol. Existovalo toľko skvelých a oveľa viac lákavých možností, ako stráviť odpoludnie namiesto doťahovania sa s osobou, ktorá mu založila profil na zoznamovacej aplikácii a urobila z neho submisívneho kocúrika, čo hľadá svojho pána. Už si ale zvykol na to, že život sa nezvykne odvíjať tak, ako by človek želal. Niekedy musí presedieť neskutočne nudné stretnutie so spráchnivenými diplomatmi, sledovať ich otvárajúce sa ústa so zubnými náhradami a preberať donekonečna sa opakujúce témy. Možno, ale naozaj len možno, bolo stretnutie s Kam lepším variantom, ako by na nejakej schôdzke uvažoval nad tým, ktorému z diplomatov vypadne umelý chrup ako prvý. No jedna vec pre neho zostáva záhadou. Prečo pred ním, sakra, máva bielou vlajkou? Dúfa, že nakoniec zaplatí za opravu jej auta? Že ho okúzli, on sa pridá do jej osobného fanclubu a bude sa jej hádzať k nohám? Inak si to nevie vysvetliť. Jeho myseľ mu neponúka žiadne racionálne vysvetlenie. Síce by stále jej mozgovú aktivitu neohodnotil vysokým číslom, predpokladá, že obaja pochopili, že ich prvé stretnutie prebehlo katastrofálne. Žiadna láska na prvý pohľad, kamarátstvo alebo dokonca ani len vzájomná sympatia. Iba zničené autá, doťahovačné poznámky, pády, úrážky a nepohodlná cesta v odťahovke. Prečo si to teda africká princezná chce zopakovať, je pre neho skrátka nevysvetliteľné. No i tak teraz stojí v kráľovských záhradách, dusiac v sebe sarkastické poznámky na jej adresu, ktoré by mohli zmariť jeho nádej na to, že profil na zoznamovacej aplikácii prestane existovať. Istý pocit zadosťučinenia sa mu rozleje v hrudi, keď si všimne bielu škvrnu na líci Kam. Jej existenciu ale pred princeznou zatají. Je to detinské? Možno, ale zároveň to jemu trošku nahrá do karát. Potom jej do ruky vtlačí darček zabalený v pokrkvanom baliacom papieri. Všimne si, že aj ona si niečo pripravila, čo ho prekvapí, ale nedá to najavo. Len podozrievo spraží košík pohľadom, ako by sa snažil započuť tikot časovanej bomby a čakal, že čoskoro exploduje. Z úvah o jeho smrti ho vytiahnú slová Kam. Čuduj sa svete, nenasleduje drzý úškrn, ale pobavený úsmev, pri čom krátko zaletí očami k jej tvári.* Musela byť radosť s tebou vyrastať. Členoia rodiny dostávali takéto úpravy vzhľadu pravidelne? *Pýta sa s mierne nadvihnutým obočím, pri čom už ale vykročí k terase, kde pre nich pripravil menšie občerstvenie.  Prichystať sa totižto vylučovalo väčšinu scenárov, pri ktorých by mu mohla spôsobiť nejaké zranenie alebo ho zniesť zo sveta. Neodpustí si ale menšiu rýpavú poznámku o tom, že by mu mohla pomôcť s jeho posledným pádom z vonkajšej terasy. Jej sled myšlienok sa však v niečom podobá tomu jeho.* Prepáč, teda, že som ťa nevzal do najvyššej veže illejského paláca, Kam. Odtiaľ by bolo oveľa praktickejšie ma zhodiť. *Tam naozaj ísť nechcel, pretože niektorí ľudia sú takí blázni, že ak by v jednej vete počuli princ a veža, automaticky by ňom chceli, aby na to miesto vyšplhal a najlepšie po vlasoch dievčaťa, čo by mal zachrániť. A síce výšky zbožňuje a rovnako šplhanie sa na nedostupné miesta, je si istý, že keď by sa dostal doprostred, Kam by sa zrazu rozhodla pre posledný zostrih a jeho by čakal naozaj osudový pád dolu. Po chvíľke už vybehne po schodoch na terasu, pri čom sa pri jej slovách kúsok pousmeje.* Naozaj u teba romantickú atmosféru symbolizuje občerstvenie a fľaška vína? *Pýta sa s mierne nadvihnutým obočím, ako by ju ľutoval, že ju niekto nevzal na večeru v päťhviezdičkovom hoteli Hilton.* Ak by som bol ten typ, čo by naozaj plánoval romantické stretnutia, boli by tu aspoň tie sviečky, sláčikové kvarteto a do vzduchu by sme spoločne vypustili lampión. Len to by si v rukách musela držať niečo oveľa horšie ako moju fotku na Grinderi, aby som bol ochotný podstúpiť niečo podobné. /Len nech si to preboha nevysvetlí ako výzvu./ *Nechápe z akého dôvodu ho zas napadá rozprávka Na vlásku, ale je to jednoducho tak. A po poznámke o bozku nakloní hlavu mierne do boku a kútiky úst sa mu roztiahnu do drzého úsmevu.* A nepreskočili sme už nevinné bozky na líce? /Vďaka tvojej schopnosti spadnúť na to najmenej vhodné miesto?/ *To nahlas už však nepovie. Bolo by to proti pravidlám. Navyše, je mu jasné, že si to Kam domyslí. Napadne mu veľa dôvodov, pre ktoré by sa mala báť piť v jeho spoločnosti. Samozrejme, nie je žiadny dement , čo by zneužil situáciu. Skôr by sa bál o vlastné bezpečie. Veď už naposledy od nej schytal kopanec do slabín.* /A to bolo triezva. Čo bude nasledovať teraz?/ Nemáš na to absolútne žiadny dôvod. *Zazubí sa na ňu, pri čom sa zahrá na jej osobného someliéra a do pohára jej naleje víno, ako si od neho pýtala. Potom padne na sedačku vedľa nej a sám si do pohára naleje červenú tekutinu. Zvyčajne pije niečo tvrdšie ako whisky, škótsku, bourbon a tým pádom zosobňuje stereotyp každého chlapa z Írska, ale dnes prežije aj národný nápoj žabožrútov z Paríža. Síce sa to snažil skryť, zaujímalo ho, čo skrýva v tom košíku. Pri Kam by to mohlo byť naozaj čokoľvek, no sú to len košíčky, ktoré vyzerajú jedlo. Možno očakával niečo, čo by jasne kričalo, že to bolo pripravené v domčeku Baby Jagy. Už otvára ústa, aby sa jej spýtal, či ich otrávila, ale ona ho s tým predbehne. Zareaguje malým úsmevom.* Už si mi povedala, že papierovanie ohľadom vraždy ti za to nestojí. Skôr očakávam, že ma v noci príde zadusiť nájomný vrah, ktorého si najala. *Oznámi jej, čo od nej očakáva a pri tom sa natiahne po jeden z košíkov. Pár sekúnd mu ale jej výtvor sedí v dlani, pri čom si ho prezrie, no nie pre dôvod, ktorý by od neho mohla očakávať.* Ako si vôbec dokázala niečo také upiecť? *On by totižto pripálil aj hrniec s vodou a spôsobil pri tom požiar. V jeho tóne sa dala nájsť aj štipka obdivu. Potom sa už ale do koláča naozaj zakusne, pri čom jeho chuťové poháriky asi práve začnú spievať oslavnú áriu pre Kamino pekárske umenie.* To, čo ti príroda ubrala v schopnosti udržať rovnováhu, ti vrátila v pečení. Sú naozaj perfektné. *Prizná, keď dožuje prvé sústo a venuje jej kompliment zmiešaný s menším podpichnutím. Nič iné od neho ani očakávať nesmie. Znova si z cupcaku odhryzne, pri čom si olízne spodnú peru, aby mu krém nezostal na perách. Nepotrebuje nasledovať príklad Kam so škvrnami na tvári. Vezme si z nej príklad a tiež sa natiahne pre pohár vína.* Pokojne na to všetko. A čo na illejské cesty s lepším značením a lepší odvoz ako je odťahovka?  *Dodá, pri čom sa k nej posunie o niečo bližšie, aby si s ňou mohol priťuknúť pohár a vína sa rovno aj napije. Suchá chuť celkom príjemne zmyje chuť sladkého košíčka.* Tretie stretnutie, Kam? *To bol len blábiol, ktorý omylom vypustil do vzduchu. Ďalšie stretnutie už nebude potrebné. Po dnešku sa ich cesty jednoducho rozíjdu.* Keď to tak často spomínaš, začnem si myslieť, že po mojej spoločnosti naozaj túžiš. A neviem, či to bude pre mňa možné a splniteľné. Potlačiť údajného vnútorného mrzúta ma stojí viac energie, ako by si si myslela. *On si samozrejme mrzutosť nepripúšťa a nevníma ju. Stočí k nej hlavu, pri čom si zas všimne tú biely pás na jej líci.* A keďže sme si pripili na zakopanie vojnovej sekery, tak by si mala vedieť, že si si kúsok kuchyne priniesla so sebou. * V tej chvíli do hry vstúpi karma. Chce si prechytiť pohár do druhej ruky, aby sa k nej mohol načiahnuť a zotrieť jej škvrnu od múky z líca, ale akýmsi zázrakom sa mu pohár vyšmykne z rúk. On sa ho pokúsi niekoľkokrát chytiť. Pripomína pri tom Harryho Pottera, keď sa hnal za Zlatunkou. Skôr tú komickejšiu verziu. Talent Chytača síce má, ale nie je dostatočne rýchly. Dokým pohár chytí za stopku, tak už je polovica červenej tekutiny na jeho košeli. Treba podotknúť, že na snehovo bielej.* Sakra! *Zanadáva a z úst mu pokračuje súvislý prúd naštvatých kliatob, pri čom sa díva na svoju košeľu a mračí sa na červený fľak, ako by mal nejaké superschopnosti. V tomto prípade zázračný odstraňovač škvŕn zabudovaný v očiach, ktorý by si mohla želať každá žienka v domácnosti.* Nemusíš hovoriť, že je to karma. Ja viem, že to tak je. *Vyletí mu z úst, trochu podráždene, popri tom ako poloprázdny pohár pokladá na stôl a bezmyšlienkovite si začne rozopíňať zničenú košeľu, pretože sa mu premočená látka začína lepiť na hruď. Štve ho hlavne to, že dnešnú katastrofu si na seba prichystal sám. Keď už má polovicu gombíkov za sebou, zrazu sa zarazí a pozrie sa na ňu, pretože si práve uvedomil, že sa obnažuje pred princeznou z inej krajiny. I keď je to len Kam.* Prepáč, bude ti vadiť, ak to zo seba zhodím a nechám ju vyschnúť?

*Chvíli na něj asi nepatřičně zírá, když se upřímně pousměje. Nepůsobí to ironicky ani výsměšně, spíše jako jasný náznak nevinného pobavení. Jenže u něj by ji asi překvapilo méně, kdyby mu narostla druhá hlava a začala by prozpěvovat irskou hymnu. Musela však uznat, že ten úsměv mu slušel, působil pak více přístupně, ostré rysy tváře jí najednou nepřipadaly strohé, ale atraktivní...* /Voohaa a tady zastav. Nic atraktivního ani sexy tu není./ *Odfrkne si v duchu a svůj pohled stočí jinam.* Jistěže ne. Teda mámě jsem jednou chtěla uplést cop ve stylu Lociky z té pohádky, jenže jsem jí tam omylem s nějakou kytkou zapletla čmeláka a ona vyšilovala, ze jí bzučí hlava. A bráchovi jsem kromě obočí sežehla i zadek, ale já si prostě neuvědomovala, že ten gril tak vyšlehne a on stál moc blízko no... *Pokrčí rameny.* Ale nevím, zda se přehnaně opálené pozadí počítá jako úprava vzhledu. *Zamyslí se.* /Určitě jo, solárko zdarma./ Ještě si rozmyslím, zda ti to odpustím. *Nakrčí nos rádoby uraženě. Když se ocitnou na terase, musí se smát, ale celkem rychle jí to přejde po jeho kritice.* /A nemělo by?/ *Na moc rande zrovna nebyla a dotyční se asi zas tak nesnažili, většinou šlo opravdu o jídlo a víno a trochu povídání.* Jako bych nic neřekla. *Odbude ho proto jen s lehkým protočením očí, jelikož mu nechce dodávat další materiál na to si ji dobírat. On se to však stejně rozhodne rozvést. Zaujme ji z toho však jediná věta.* Takže nejsi typ na romantiku? *Pozvedne lehce obočí.* Ale ani typ na rychlý blowjob v autě. Co jsi potom za typ? Večerní rande a pravou rukou ve sprše? *Neodolá tomu mu vrátit trochu toho dobírání. Pokračuje i dále, když navrhne pusu na tvář. Znovu musí poděkovat tónu své pleti, které skryje červenání. Nemůže ho však nechat vyhrát.* To je pravda. Ale nemyslím, že bys byl připravený na nejlepší polibek svého života, natož na nejlepší orální sex. Počítala jsem s tím, že když ti dám pusu jen na tvář, nebudeš tak vyšilovat a já znovu neskončím s boulí na hlavě. *Usměje se nevinně a usadí se na pohovce. Jeho poznámku o vínu nechápe, nebyla z těch, co se zpili pod obraz, a tak si nechá v klidu nalít.* Myslíš, že když mi nestojíš za papírování s vraždou, budeš mi stát za hledání nájemného vraha a vyjednávání ohledně přemrštěné ceny za tak jednoduchý úkol jako zabít tě ve spaní, když nejspíš chrápeš tak nahlas, že by k tobě mohl člověk nakráčet s rolničkami na botách? *Škádlí ho, ale pro jednou to myslí přátelsky, záleží na něm, jestli to tak taky vezme. Nabídne mu Koláček a na důkaz toho, že nejsou otrávené se do nich sama pustí. Spokojeně ho sleduje, když po chvíli podezřívavého zkoumání ochutná.* Jednoduše. Těsto, krém, upéct, nazdobit... Asi by ti stejně detailní popis nepomohl, leda bych ti dala recept nebo bych ti to ukázala. *Ale pochybuje, že by s ní šel do kuchyně potom, co mu přiznala, jak jednou bráchovi sežehla obočí, přestože od té doby ušla dlouhou cestu.* Haha, jednoduchý kompliment by tě nezabil, víš? *Převrátí oči v sloup, ale i přes drobnou urážku se stále nadšeně usmívá. Na své pečení byla hrdá. Méně už na to, kolik sladkého takhle snědla, ale vážně se snažila i cvičit, aby příjem kalorií vyvážila, ačkoliv nikdy asi nebude až tak hubená jako všechny ty modelky s ideální štíhlou postavou.* Nevěřila bych, že to řeknu, ale to všechno jsou geniální nápady na přípitek. *Zaškubou jí koutky a přiťukne si s ním a odpije ze sklenky. Lehce trpká ale nasládlá chuť vína ji pohladí po jazyku, dokonale ladí k chuti dezertu, až zvažuje, že by příště mohla víno ke košíčkům podávat automaticky.* Hm? *Zvedne k němu pohled, který dosud zamyšleně upírala do sklenky.* Možná? ... Ještě jsem se nerozhodla, zda za třetí setkání stojíš. *Rozpačitě si poposedne a pokusí se to obrátit ve vtip.* Je pravda, že jako mrzout jsi dost rozčilující a vypadáš staře, tak nějak jako průměrně zachovalý padesátník. *Rýpne si.* Jak jako sebou? *Nechápe a zadívá se na košíčky. Ale on jí kouká na tvář. Sáhne na ni a ulpí jí na prstech bílá šmouha.* Zatraceně. *Okamžitě vezme hadru, kterou měla přehozenou přes košíčky, aby neokoraly tak rychle, a otře si s ní tvář.* Tak to bylo fakt hnusný. *Zaremcá. To to měla na tváři vážně celou dobu? Bavil se na její účet, aniž by to ona sama tušila.* /Idiot./ *Durdí se v duchu, ale než se do něj stihne pustit, jemu samotnému se podaří na sebe vyklopit pohár vína, navíc natolik komickým způsobem, že se z ní smích vyřine dřív, než ho stihne zarazit. Sotva vnímá jeho slova o karmě, potřebuje si stírat slzy smíchu a drží se za břicho, které začíná reálně pobolívat s tím, jak dostává bránice od smíchu zabrat.* Č-červená je tvoje barva. *Trochu lapá po dechu, když se jí podaří onen výbuch veselí trochu zkrotit. Ale co nečeká je, že si začne košili rozepínat. Asi by měla odvrátit pohled, ale možná je to právě šokem, že na něm zůstane očima viset, jako by sledovala napínavý zápas a ne svlékajícího se korunního prince Irska.* /Kaaaam, není na co se dívat!/ *Jenže bylo. Tušila, že bude vypracovaný, ale ach... Zvědavě sklopí pohled o něco níž, zvědavá, zda zahlédne náznaky onoho pověstného V směřujícího k...* /Ježiši DOST!/ *Rychle se od něj trochu odsune a kousne se do rtu, aby útrpně nezasténala nad tím, jakou pitomost tady vyváděla. Očumovala ho jako nadržená třinácka svého idola na koncertě.* /Když mě svlíkneš taky./ *Vzdává to. Nejspíše potřebuje terapie. Něco v ní muselo být v nepořádku. Vždyť ho ani neměla ráda! No a co, že byl sexy a to víno by z něj pravděpodobně chutnalo ještě líp...* /Reálně raději psychiatra./ Ne, v pohodě. *Dostane ze sebe a konečně sebere vnitřní dílu odolat temné straně, a cítíc se jako Luke Skywalker, se na něj odvážně zadívá, přestože je polonahý. Nakonec ji zaujme ale úplně jiná věc. Dvakrát zamrká.* /Hmm.../ *Skousne si ret a potetulně se pousměje. Možná za to mohlo to víno. Anebo touha mu oplatit, co jí provedl s tou moukou. Přisune se k němu zase o něco blíže, než si na pohovku klekne a nakloní se k němu.* Myslím ale, že potřebuješ moje pomoc. *Její úsměv nabere svůdný podtón. Nebyla zase úplně neznalá flirtování. Tohle tričko mělo jen obyčejný kulatý výstřih a neukazovalo zrovna mnoho, ale v tomhle úhlu určitě nejvíc co se z toho dalo vytřískat. Samo o sobě to, že byla téměř na čtyřech bylo provokací, ale právě onen jasný dvojsmysl, co se značil v tom prostém pozvednutí rtů byl nejlepším náznakem. Naklonila se k němu ještě o něco blíž, levou rukou se zapřela o jeho stehno, aby měla stabilitu. Teplý dech ho musel polechtat na uchu, o které se vzápětí téměř otřela rty.* Máš nad ramenem užovku stromovou. *Zašeptala mu do něj pobaveně. Vzápětí se lehce nadzvedla a popadla hada za tlamou tak, aby ji musel mít otevřenou a nemohl ji kousnout. Sice tento had nebyl jedovatý, ale i tak by dost bolelo, kdyby ji ze strachu kousl do ruky, znala to dost dobře od Novy. Světlý had se předtím plazil po větvi stromu, který rostl nad zdí terasy, ale asi neodhadl sílu větve, která se začala pomalu sklánět a had sklouzával směrem k nim na terasu. Všimla si ho však brzo a nemohla si pomoc, ale měla dojem, že se to snad Marcusovi vážně děje naschvál.* Koho jsi zabil, že tě karma takhle nesnáší. *Užovka se jí vyděšeně obmotá kolem ruky, přeci jen je zvyklá svou kořist rdousit.* No tak, maličká. *Odtáhne se od Marcuse a stoupne si na pohovku. Hladí hada po břiše, pomalu ho odplétá od své ruky.* Je vzácnost, že se tady tihle hadi vyskytují. Pochází z Evropy, ale před pár desítky let se hodně rozlezly o do světa. Ale nečekala bych, že budou i tady v Illey. Trochu mi připomínají mého hada, mám užovku černou. U nás má hodně lidí z hadů respekt, našel bys tam ve volné přírodě třeba mambu černou. Ačkoliv je dost jiná než užovky černé, lidé prostě vidí tmavě zbarveného hada a z paniky užovku utlučou, i když ta není na rozdíl od mamby vůbec jedovatá. Jsou to vážně nepochopený stvoření. Jeden z důkazů toho, že nemáš vždycky dát na první dojem. *Povzdechne si, typicky ukecaná jako obvykle. Konečně hada odpáčí a pustí ho na strom. Ucukne, pro jistotu, ale had rychle prchá, jako všichni je totiž plachý a útočí jen když musí. Posadí se zpátky na své místo a stále se lehce usmívá.* Vlastně ty jsi taky takový. Po prvním setkání jsem si myslela, že jsi taková mamba, jedovatý a rozhodně bych tě nechtěla mít nablízku. Ale pak jsem si řekla, že jsem možná neměla pravdu. Třeba jsi tam někde v nitru taky jen užovka, chápeš? *Možná jí to víno trochu stoupalo do hlavy, pila ho přeci jen celkem rychle, i nyní při blábolení postupně odpíjela a nalila si druhou sklenici.* Lidé by měli dávat víc druhých šancí. A nejen jeden druhému, ale taky sami sobě. Dokážeš si představit, o kolik by byl svět lepším místem, kdyby tomu lidi prostě dali šanci? Šílený. Proto ona taky “druhých šancí” dávala milion. Vždycky hledala v lidech to nejlepší, věřila, že za jejich činy vždy něco věří, a ačkoliv jí Marcus ze začátku nebyl vůbec sympatický... Taky v něm muselo být něco víc. A ona byla příliš zvědavá, než aby se to nepokusila najít.*