Velký Taneční sál

*Vcupita i s kosikem cukrovych srdicek do salu a zastavuje se cestou u par lidi, kterym nabidne, aby si vzali cukrove srdicko a potom se dostane ke trunum, kde je jeji braska Sawyer a hned jakmile jej pozdravi ukaze mu kosik s bonbonky a naidne mu, aby si vzal a dokonce mu da i par tipu na dobre bonbonky a kdyz si vezme cerveny usmeje se.* Ten je nejlepsi! *Nadsene ji zasviti ocka a kyz slysi, ze taky neco dostane, polozi kosicek na zem a zacne poskakovat a tleskat.* Darecek? Juuuu *Kouka se na Sawyera, jako by byl snad Santa a jakmSawyera obejme a potom uz slysi hlas svoji mamky a tak se nadsene otoci, aby ji rekla, ze bude mit vlasky, jako ona, ale zustane na ni koukat s otevrenou pusou.* Mamí! Ja ile ma darek v rukou, polozi jej na trun tatky a zacne se do nej dostavat a jakmile uvidi, co vsechno dostala, otevre ousu a hned do ruky vezme barvu na vlasy.* T-to je na vlasy? *Potom vypiskne.* Budu vypaat, jako Mamka! Dekuju děkuju děkuju! *Hned obejme Sawyera s nadsenim a potom slysi has svoi mamky a hnes se na ni nadsene otoci, aby ji rekla, ze bude mit vlasky jako ona, ale zustane na ni koukat s otevrenou pusou.* Mami! Ty mas jine vlasky! vypiskne a kouka se na maminy vlasy a jakmile si mamka sedne, stale na ni kouka.* Vypadas jako Ariel.

*Po její poznámce a připomenutí maškarního plesu se zasměje.* Tak já ti pak v komnatě ten outfit znovu předvedu, co ty na to? *Mrkne na ní s úsměvem a pak připomene, že poslední svátky, které spolu trávili opravdu nedopadly dobře. Vážně doufá, že dnešek už se nestihne pokazit.* /Technicky zbývá do konce dne 45 minut, to tolik neni, ne?/ *Proběhne mu hlavou.* To jsem rád. Ale to nejlepší tě teprve čeká. *Zazubí se na ní a pak dojdou do sálu a on se jí zeptá, jestli si nechce něco dát. Zároveň jí varuje před svou sestrou, kterou tady zahlídne.* Ne, to je marný. Buď bude chtít spát zase u nás nebo u mámy s tátou. *Pokrčí rameny a pak si všimne jak přichází jeho máma a s nadzviženým obočím zůstane koukat na její vlasy.* Moje máma je .. zrzavá... A já dneska nic nepil, takže se mi to asi nezdá. *Vypadne z něj.*

*Když mu Edelynne nabídne bonbonek, díky jejímu doporučenímu si vezme ten červený a uzná, že je vážně dobrý. Sám pro ni má dáreček, jako pro každého ze své rodiny.*/Jasperovi ho pro jistotu jen pošlu../*Rodičům jako dárek poslal už jejich oblíbené víno a tady jim ještě dá zájezd, který pro ně vybral. Budou sami v hotelu, kde si odpočinou, přímo u moře s velkým bazénem. Budou bydlet v bungalovu, ze kterého rovnou půjde jít do toho bazénu a můžeš z něj taky vyjít přímo na pláž.*/Zaslouží si pořádně si odpočinout./*Nicméně Edelynne podá dárek, který pro ni vybral, velké balení gumídků, sprej na vlasy, který vydrží vždycky jeden až tři dny. Více ne přilbu. Přikývne.*Ano je, ale je to jen na kratší dobu. Abys to měla na dlouho, jako máma, jsi ještě malá. Ale aspoň něco, ne? A kdyžtak ti někdy zase tu barvu koupím.*Slíbí jí. Obejme ji nazpět s úsměvem.*Nemáš zač.*Řekne. Rád ji vidí takhle nadšenou. Uslyší mámu a tak se na ni otočí. Chce ji pozdravit, ale zvládne na ni jen zírat s pootevřenou pusou.*Mami.. wau.*Řekne pořád v šoku, ale pak se usměje.*Páni, moc ti to sluší, vážně. Už to viděl táta? Doufám, že ne, chci vidět jeho šokovaný výraz. Ale moc ti to takhle sluší.*Podívá se na Edelynne.*Jestli chceš být jako máma, mohu tu barvu vyměnit.*A než něco řekneš..*Zase se podívá na mámu.*Tak klid, je to jen jednodenní až třídenní. Ujišťoval jsem se o tom.*Ujistí jí, že to Edelynne nevydrží třeba měsíc.*

*Řekne, že jemu to dneska taky sluší, ale prostě na ten maškarní ples to nemá. Usměje se na něj.*Tak to se už těším.*Řekne a lehce si skousne ret. Ona si to užívá už teď, což mu taky řekne. Usměje se a dále to nekomentuje. Jí se to zdá už teď perfektní a není snad nic, co by dnešek dokázalo ještě zlepšit. Když dojdou do sálu, řekne, že z pití a ani z občerstvení nic nechce. Pak se podívá na nejmladší princeznu. Tušé, že to zase přežene s koláčky a bude chtít být u nich a nebo u jejích rodičů.*Jsem zvědavá, jestli to budou dělat i naše děti.*Usměje se. Pořád nedovede uvěřit tomu, že budou mít dvojčata. Všimne si i královny, která přišla a musí zamrkat, aby se ujistila, že vidí správně.*Páni..*Vydechne.*/Celkem velká změna./*Co si pamatuje, vždycky měla fialové vlasy, takže ji to dost překvapilo, očividně stejně jako Jaspera.*Ale podle mě jí to sluší.*Řekne.*Jako... omládla. To dělá ta změna. Tahle barva se k ní vážně hodí.*Vidí, jak je z toho v šoku a uchechtne se.*Jsi v pohodě? Neodpadneš mi tady za chvilku z toho šoku?

*Dojde do plesového sálu, kde s úsměvem kýve na pozdravy lidí, z nichž většina na ní překvapeně kouká. Ani se není čemu divit. Vždyť posledních cca 23 let měla vlasy permanentně fialové. Dojde k trůnům, kde pozdraví Sawyera a Edelynne a pak si sedne na trůn a sleduje jejich překvapené reakce.* Ano, mám. *Přikývne po Edelynnině vypísknutí a pak se pousměje.* To abych si pořídila ocas a odstěhovala se k bazénu. *Zasměje se a koukne se na Sawyera.* Díky, zlato. A ne, ještě to neviděl. Měl dneska nějakou práci. *Pousměje se a pak s nadzvednutým obočím přeskakuje pohledem mezi nimi a tím sprejem, který drží Edelynne v rukou. Nakonec si řekne, že tři dny nejsou až zas taková hrůza.* Dobře, když to vydrží jenom tři dny, ale nastříkáme ti to do vlasů tak, aby se ti to stihlo vymýt před další akcí. *Stanoví podmínku.*

*Slíbí jí, že v komnatě jí pak po plese připomene svůj kostým z maškarního a zablýskne se mu v očích, když vidí jak si skousla ret. Dojdou spolu do sálu a pak jí upozorní, aby si vzala něco sladkého, pokud na to má chuť, dříve, než se k tomu dostane Edelynne.* Jestli budou po mě, tak jo. Já to totiž dělal taky. *Zasměje se a pak ho smích přejde, když si všimne své mámy a jejích vlasů. Hodně ho to překvapí, protože celý jeho život měla vlasy fialové a teď jsou najednou zrzavé. To není změna o odstín, kterou by sotva postřehl.* Vypadá úplně jinak. *Poznamená a pak se vzpamatuje a potřese hlavou.* Neopadnu. Každopádně, jestli ty plánuješ podobnou změnu, oznam mi to prosím dopředu. *Pronese pobaveně.* A vzhledem k tomu, že se nemůžu dočkat tvojí reakce, tak myslím, že je pravý čas, kdy ti chci předat dárky. *Oznámí s úsměvem a pak spolu s ní ruku v ruce odejde trochu stranou k jednomu stolu, kde je obrovský balíček zabalený ve tvaru srdce, který obsahuje dopis, rodičovská trička pro oba, vlastnoručně vyráběnou krabičku s fotkami a klíčenku.* Do toho. *Pobídne jí k rozbalování a napjatě čeká na její reakci.* /Co když se jí to nebude líbit?/

*Po tom co se stalo, netušila jestli vůbec na nějaký ples má jít, né že by se jí to nelíbilo, právě naopak. Dlouhou dobu jen stojí před postelí a kouká na šaty, které tam jsou položené. Byly krásné červené barvy, možná né úplně té křičící červené, ale tenhle odstín byl pro ni perfektní. Jenže v tom její oči zavadí o obrovského medvěda hned vedle. Skousne si spodní ret a pohled zase přesune na šaty. Je hrozně váhavá, než se konečně rozhodne převléknout do nich. Jen v ten moment se objeví komorné, které jakoby tušily, že se tak rozhodne. Vzaly si na starost její vlasy, líčení i nehty. Trvalo to vlastně kratší dobu než čekala, možná proto jak je ples blízko. Když je kompletně připravená, vydá se znovu do velkého sálu. Kráčí pomalu a opatrně, nechtěla by si něco udělat, pádem. Při vstupu do místnosti, jí oči padnou kolem dokola, než se zastaví u trůnů s královskou rodinou, nerozhodne se jít blíž. Vypadá to, že se skvěle baví a navíc netušila, jestli vůbec smí. Proto zamíří ke stolu s občerstvením, kde se také zastaví.*

*Plesy vždy měla ráda, ale tenhle možná jednou bude něčím vyjímečný pro ni samotnou.  Oblékla se do šatů v červené barvě jak je stanoveno, červenou má ráda, takže jí vůbec nevadí. Rozejde se ze své komnaty, je nervoznější než obvykle, za těch několik dní se v jejím osobním životě událo, tolika důležitých věcí. Jakoby čekala na nejhorší, jenže ten pocit opadne při vstupu do sálu. Překvapením se nestačí divit, jak je to tu nádherné. Občas nevěří tomu co vidí, vážně krásné. Rozhodne se zamířit někam, kde je víc lidí. Jistě, královské zná a ty se nehodí rušit. Možná by mohla zajít aspoň pozdravit Charity a Jaspera. Proto se taky rozhodne a zamíří k těm dvěma zamilovaným. Zastaví se u nich v momentě, kdy Jasper zrovna dává dárečky. Vykulí oči nad tím vším a zadívá se na oba.*Přišla jsem vás pozdravit, ale jak to tak vidím, nebudu rušit.*Zamumlá s rozpačitým úsměvem, nejspíš by si prohrábla i vlasy, nemít je svázané a zapletené.*

*Řekne, že doufá, že jejich děti nebudou stejně jako Edelynne a nepřecpou se sladkým na každé akce. Pak se zasměje.*/Geny Schreave, přecpávání se sladkým, tvrdohlavost.. Čím dál lepší./*Tuší, že jestli přežijí dospívání jejich dětí, přežijí snad už všechno. Podívá se na královnu, která změnila svou barvu vlasů. Podle ní vypadá vážně dobře, jako by omládla, rozzářila se díky tomu. Usmívá se. Vidí reakci Jaspera a začne se docela obávat, že to tady s ním sekne. Uchechtne se.*To ti neslíbím lásko. Už jen kvůli tomu tvému šokovanému výrazu. Vypadáš tak vtipně. /Někdy bych se obarvit mohla./*Pomyslí si. Ale v nejbližší době to asi nebude. Když zmíní dárek usměje se. Těší se na něj a sama mu ten, který má pro něj dá taky. Nechá se dovést ke stolu, kde vidí balíček, po jeho pobídnutí se dá do jeho rozbalování. Prvně vytáhne dvě trička, musí se zasmát.*No, plavat umí očividně dobře.*Na tváři má pobavený úsměv, když si vzpomene na jejich hovor v ZOO. Otevře krabičku a zamilovaně se na něj podívá.*To je nádhera.*Řekne a prohlédne si ty fotky.*/Muselo mu to dát dost práce./*Pak klíčenku, díky čemuž se pobaveně uchechtne.*Myslíš, že tímhle to dohadování skončí? Tak snadno tě vyhrát nenechám.*Následně otevře dopis, který si i přečte.*Je to nádherné.*Řekne docela dojatě a Jaspera obejme a pak ho i políbí.*Miluju tě.*Řekne mu. Všimne si, komorné, která přinesla dárek od ní pro Jaspera a vezme si jej od ní.*Tady máš něco ty ode mě, snad se ti to bude líbit, tak jako mě dárek od tebe.*Koupila mu hodinky, na kterých je na zadní straně napsaný nápis, který sama vymyslela. Pak ozdobená sklenice, ve kterých je 365 důvodů, proč ho miluje s tím, že mu to vydrží rok, další mu dá příští. A pak ještě čepice s nápisem Daddy, tu si nemohla odpustit. Když k nim přijde Vic, usměje se na ni.*Ahoj Vic.*Pozdraví ji.*To je v pohodě. *Ujistí ji.*Doufám, že ti můj bratr taky něco dal. Občas má tak trochu dlouhý vedení a trvá, než mu věci dojdou, takže na to mohl zapomenout, je takový. Když tak na něj nalétnu, neboj.*Ujistí ji, že případně uspořádá nálet na bratra do jeho pracovny, kde ho zprdne za to, že jí nic nedal.*

*valentýnského plesu se nechtěla účastnit. Valentýn nikdy moc neslavila a tento rok už vůbec neměla v plánu ho slavit. Je to pro ní den jako každý jiný. Nicméně když ji přišlo pozvání od Mionela bylo jí trapné odmítnout. Na rychlo s komornymi vybrala červené šaty s odhalenými rameny a sladili k tomu zlaté doplňky. Vlasy má zamotané do složitějšího drdolu než normálně a líčení má taky silnější. Poslední chvilky před tím, než pro ní dojde Mionel sedí před zrcadlem a dodělává poslední úpravy. Své komorné poslala pryč a to ticho ji vyhovuje. Když se ozve zaklepání na dveře její komnaty, naposledy se zkontroluje v zrcadle a pak už otevře dveře* Ahoj.*pozdraví Mionela a sjede ho pohledem* Páni..vyfiknul ses.* odmlčí se* Ale na prince Krasoně to nemá.*řekne s rošťáckym úšklebkem*

Jsem rád, že tě bavím, ale jestli nechceš, abych dostal infarkt a děti vyrůstaly bez otce, tak mě upozorni předem. *Uchechtne se a následně už jí odvede k dárkům, které pro ní má a s úsměvem sleduje, jak je rozbaluje.* Jo, jsou to mistři. *Zazubí se na ní, když okomentuje to tričko a pak se usměje, když vidí, jak se na něj podívala, když otevřela tu krabičku.* Ty jsi nádherná. *Opáčí a sleduje, jak bere do ruky klíčenku.* Budeš muset. Já jsem totiž dost tvdohlavej. *Zazubí se na ní a pak jí obejme nazpátek a opětuje jí i objetí.* Já tebe taky. *Usměje se na ní a dá se do rozbalování dárků od ní. Nejdříve rozbalí hodinky a všimne si i toho nápisu, který tam je. Zamilovaně se na ní usměje.* Budeš ta poslední, to ti přísahám. *Rozbalí i čepici, nad kterou se pobaveně usměje a rovnou si jí nasadí na hlavu a pak rozbalí i krabičku.* To jsi vážně sepsala 365 lístečků? *Zeptá se jí překvapeně a pak jí políbí.* Děkuju, lásko. *Položí dárky na stůl a řekne jedné komorné, aby to odnesla všechno do jejich komnaty. Čepici si stále nechává na hlavě.* Ahoj. *Pozdraví Vic a usměje se po slovech Charity, když si představí, jak nalítne ke svému bratrovi a začne na něj řvát.*

*Dneska jde po nějaké době na ples, oblečený v červeném obleku. Těší se, protože ví, že tam bude i Vic. Vlastně tam jde jenom kvůli ní. A možná taky trochu protože chce vidět svojí sestru a to, jak se k ní chová Jasper. Nevěří mu a nejspíš mu dlouho věřit nebude.* /Ještě jednou jí ublíží a zabiju ho./ *Tohle mu běží hlavou poslední dobou dost často. V ruce má kytici červených růží, které chce dát Vic. Jenom doufám že princátko na jeho sestru nezapomnělo. Dojde do sálu akorát ve chvíli, kdy uvidí, jak si Charity s Jasperem rozbalujou dárky.* /Dobrý, tak nezapomněl. Aspoň něco./ *Jeho nenávist k němu to ale netlumí ani náhodou. Dojde k nim a obejme Vic okolo pasu.* Ahoj, krásko. *Pozdraví jí a natiskne rty na její spánek.* Sluší ti to. *Pochválí její nádherné šaty a pak jí s úsměvem podá kytici.* Hezký Valentýn. *Popřeje jí a koukne na Jaspera a Charity. Jeho sjede nedůvěřivým pohledem a na Charity se usměje.* Vám taky.

*Neváhala jít na ples, na většině velkých událostí se snaží být, jen protože je to důležité k společenskému postavení. Vlastně je to její skoro jediná povinnost, proto si nijak nestěžuje, že tam musí být. Taky se jednalo o období se úplně vyhne výuce a to se jí strašně moc zamlouvá. Na plese jen překvapeně obdivuje výzdobu, než se rozhodne zamířit za Charity a Jasperem. Oběma věnuje milý úsměv a přikývne.*Ahoj.*Zamumlá k nim na oplátku než se otočí na Char. Několikrát zamrká a zarazí se.*Ale on mi přece nic dávat nemusí..*Poví rozhodně, ale to už se za ní Jonas objeví a obejme. Opatrně se k němu přitulí a zády se o něj opře. Usměje se na něj, když vezme do ruky kytici, skousne si spodní ret.* Děkuji.*Zašeptá k němu a přičichne si k růžím, voněly krásně.*Už jsem říkala i Charity, že jsi mi nic dávat nemusel.*Poznamená o něco rozpačitěji, nečekala že jí něco dá. Stačilo by, kdyby tu pro ni jednoduše byl.*

*Uchechtne se.*No, tak tě asi předem varuju, ale neřeknu ti na jakou barvu budu mít ty vlasy obarvené, aspoň něco..*Usměje se na něj jako andílek. Pak otevře od něj dárek k Valentýnovi, který se jí skutečně moc líbí. Hlavně ta ručně vyráběná krabička, ví, že mu to muselo dát práci. Trička se jí zdají vtipná a dopis je přímo nádherný. Už se vidí, jak si jej bude pročítat pořád a pořád dokola. Obejme jej a pak jej i políbí.*Klidně se o tom s tebou budu dohadovat dále.*Řekne ještě k té klíčence, protože ho přece nenechá tak snadno vyhrát. Následně mu předá dárek, který pro něj má připravený ona. Doufá, že se mu bude líbit. Usměje se na něj, když jí ujistí, že bude poslední a její úsměv se ještě více rozšíří, když si dá čepici na hlavu.*Ano, sepsala. Přesně na rok ti to vydrží a příští rok na Valentýna dostaneš další.*Slíbí mu.*Nemáš zač, drahý.*Řekne a pak se otočí na Vic, která se k nim připojí. Zeptá se jí, jestli jí dal něco Jonas, jinak na něj nalítne do komnaty.*Měl by, má štěstí, že tě má.*Řekne jí. Když její bratr přijde, popravdě neví, jak se má chovat a nebo vůbec tvářit.*Ahoj.*Pozdraví jej trochu rozpačitě.*/Můžu zdrhnout? Skok z okna bych asi nepřežila, to nic.. /*Začne vymýšlet, jak se odtud dostat. Vidí, jak sjel Jaspera nedůvěřivým pohledem a povzdechne si. Tohle ji nebaví.*Díky.*Poděkuje.*

*Po jejích slovech překvapeně vykulí oči.* Cože? To myslíš vážně? *Nedokáže si Charity představit s jinou barvou vlasů než s černou. Takhle mu přijde naprosto dokonalá. Pak už jí sleduje, jak rozbaluje dárky a potřese pobaveně hlavou.* Tak až v komnatě, co ty na to? *Navrhne s úsměvem a pak už si rozbalí dárky od ní a překvapeně kouká na tu krabičku se strašně moc papírky. Neumí si představit, jak dlouho to musela vyrábět.* Tak to jsem zvědavý, cos všechno vymyslela. *Řekne než jí políbí a následně se otočí na Vic, která se k nim přidá. Už jenom pro dobro Jonase doufá, že nezapomněl na Valentýna.* /My o vlku.../ *Proběhne mu hlavou, když se u nich Jonas objeví, ale od toho, aby to řekl nahlas ho odradí jeho výraz, který mu věnuje.* Ahoj. *Pozdraví ho a radši sklopí pohled. Pak ho zvedne ve chvíli, kdy ho Jonas sjíždí nedůvěřivým pohledem.* Jsi jeden z těch, kterým jsem se ještě za svoje chování neomluvil, takže bych to měl asi napravit. *Pronese.* Promiň, jak jsem se zachoval. Neublížil jsem jen Charity a své rodině, ale taky tobě. A ano, vím, že omluva to nedokáže zpravit, ale tvojí sestru vážně miluju a už jí neublížím. *Řekne mu přesvědčeným hlasem.* Šťastného Valentýna. *Pousměje se jak na něj tak na Vic a podívá se na Charity.* Smím prosit? *Nepotřebuje strávit další chvíle v přítomnosti jejího bratra.*

*Dojde na ples, kde hned zamíří za Vic, kterou obejme okolo pasu a políbí rychle na spánek a přitulí si jí k sobě. Není nadšený z toho, že ocitl ve společnosti Jaspera, ale svou sestru rád vidí. Dá Vic květiny a usměje se na ní.* Není za co. *Po jejích dalších slovech potřese hlavou.* Nemusel, ale chtěl. *Namítne a pak jí popřeje krásného Valentýna a koukne se i na Charity a Jaspera, kterým popřeje také. Jaspera nezapomene sjet nedůvěřivým pohledem. Po jeho slovech přikývne.* To máš pravdu. Tvoje omluva nic nezpraví. Ještě jednou jí zlomíš srdce a jsi mrtvej. *Varuje ho a z jeho hlasu je slyšet, že to myslí doopravdy vážně. Pak se podívá na Charity a jeho pohled je daleko jemnější.* Rád tě vidím. A ... gratuluju k dítěti. Z toho salonu jsi vystřelila dřív, než jsem ti to stihl říct. Neměla jsi se tam proč omlouvat. A nemysli si opak, prosím. Jsi moje sestra a já tě mám rád, ať se stane cokoli. *Pousměje se na ní.*

*Na slova Char, o tom že její bratr má štěstí nic neříká. Ona si nepřipadá jako něčí štěstí, jo dokáže někoho rozveselit ve spoustě situací. Jen co jí obejmul, se na její tváři objevil úsměv. Jen co si však všimne jeho pohledu na Jaspera, sama se nad tím zamračí.*Mluvili jsme o tom, že pokud je tvá sestra šťastná, měl bys mu dát šanci.*Namítne tiše na jeho slova a povzdychne si, tohle každopádně hezké nebylo. Nezamlouvá se jí to ani trochu. Jen souhlasně přikývne ke gratulaci.*Také gratuluji a nepřejez se tou čokoládou.*Mrkne na Charity s milým úsměvem, na ni nemá důvod se mračit. Jednoduše ustoupí od Jonase. Po tomhle se jednoduše cítí moc smutně, jednoduše si k sobě tiskne květiny než potom požádá jednu komornou, aby jí je odnesla do pokoje.*

*Zasměje se.*Nevím, možná? Neboj, rozhodně bych nešla do fialové nebo tak, to by se ke mě asi jen nehodilo.. Spíše tmavě hnědá možná někdy.*Pokrčí rameny.*Ale teď rozhodně ne, třeba za pár let.*Ujistí jej. Řekne, že se s ním o tom, kdo miluje koho více bude klidně dohadovat v komnatě.*Jo, až v komnatě.*Souhlasí s ním. Když otevře její dárek zvědavě čeká na jeho reakci. Usměje se když vidí, že je z toho nadšený. Ulevilo se jí, bála se, že by se mu to skutečně nemuselo líbit. Když se k nim přidá Vi, usměje se, ale úsměv jí trochu zamrzne na rtech, když přijde i Jonas. Nemluvila s ním od té doby, co jeho i Tobiase potkala v salonku. Stiskne Jasperovi ruku, když se omluví i jemu. Ví, že se cítí hrozně a chce ho povzbudit a říct u tak, že je tady s ním.*Já tě taky miluju.*Řekne a s šťastným úsměvem se dívá na Jaspera. Podívá se zase na Jonase.*Já tebe taky.*Moc jí bratr chyběl.*Díky a ne k dítěti, ale dětem, budou to dvojčata. Poinformuje ho.*Já tebe taky Jonasi.*Řekne a obejme ho.*A prosím, zkus mu dát šanci, kvůli mě.*Zašeptá tak, aby to slyšel jen on. Pak se odtáhne a zase přejde k Jasperovi a přikývne.*Zatančím si moc ráda.*Řekne.*Šťastného Valentýna.*Popřeje ještě svému bratrovi a Vic. Uchechtne se.*Nic neslibuji.*Řekne rovnou své kamarádce. Poté spolu s Jasperem odejde s ním na parket, kde se postaví do základní taneční pozice a když začne hrát hudba, začnou tančit.*Neboj, to se nějak poddá.*Ujistí ho.*Musí vidět, že sem s tebou šťastná a jsem si jistá, že za chvilku ho přejde ta nálada, kdy tě chce uškrtit.

*Na akci neví, jestli má vůbec jít. Přeci jen by to byla první na kterou by šla a co si budeme. Pořád se všeho bojí. Zvlášť když se může stát cokoliv. Ale komorné ji nakonec tak nějak dokopou. Jako vždy když má nějaké pochybnosti a teď je docela za ně ráda. Na sobě má jak jinak než červené šaty a vlasy sčesané do jednoduchého účesu. Ani ty kytky ve vlasech ji nechybí. Když po chvilce dojde do sálu, nervózně se ohlédne kolem. Z těch lidí jí je nevolno a pomalu se začne třást.* /Ještě můžeš utéct. Nic ti v tom nebrání./ *Nakonec ale bohy donutí jít dál. Nervózně se ohlédne kolem a na tváři přece jen vykouzlí menší úsměv. Pár zrzavých vlasů si nechá spadnout do obličeje, jakoby jí chránili před tolika lidmi. Nakonec se odlepí i od zdi a dojde až ke stolu s jídlem a vezme si nějaký barevný košíček a zakousne se do něj.*

*Nevedel jestli se to smi, ale stejne to udelal, poslal pozvani na ples vkazem samotne Merliah. Sam ji tu obalku podstrcil pode dvermi a doufal, ze prijme, kdyz mu prisla kladna odpoved byl stestim bez sebe. Na sobe ma cerny oblek s cervenym motylkem a vlasy ma ucesane. V ruce nese jedu ruzi, ktrea je vsak ruzova. Zastavi se pred dvermi proncezniny komnaty a nervozne se nadechne a vydechne, nez zaklepe.* /Kdyby nechtela mohla me odbyt zt v tom vzkazu../ *Jakmile mi Merliah otevre, chvili jen omamene kouka a potom zatrese hlavou. Ahoj. *Odkasle si.* D dekujity jsi... nadherna Mer. *Rekne upromne a posmeje se.* Nechapu, ze se ti ten Krason libil. *Pokrci ramenem a potom ji poda ruzi.* Ta je pro tebe, ale krasou te nepredci. V krase te dnes nikdo nepreci. *Skousne si spodni ret a potom ji nabidne rame.* Muzeme jit? *Pousmeje se* /Jak nadherna dnes jsi ma muzo. Zdroj meho zivota... Drahikam../ *Jakmile se chytne jeho nabizeneho rame vyda se s ni do dalu, kde uz je sposta osu. Pohledem prejede misto, kde jsou kralovske truny a pohled mu pasne na Sawyera a hned koukne na Merliu.*

*Dneska se rozhodl jít na ples jen kvůli Kasey, kterou teda doufal, že tam uvidí. Od té doby od majáku ji moc neviděl a neviděl, ale přesto ještě zašel do města koupit nějaký ty kytky a doufá, že mu je neomlátí o hlavu. I když je dost nerad, žr na sobě musí mít společenské oblečení, které by si nejraději na místě strhnul a radši by možná šel nahý. V té kytyci má ještě schovanou krabičku s řetízkem. On ji stále milune a ještě vic potim, co by nebýt ji skončil někde v bezvědomí a předrogovaný. V davu lidí vyhledá Kasey, ale tentokrát k ni nepřijde zezadu jako vždy, teď je opatrný, protože by byl vážně nerad kdyby mu dala pěstí. Když už je u ní blíž, upřímně se na ni usměje.* Ahoj, lásko. *Zamumlá nervózně a sjede ji pohledem.* Neuvěřitelně ti to sluší. Jako vždy. *Přikývne s úsměvem a předá ji kytici i s krabičkou v ní.* Neodpustil jsem si menší dárek. *Uchechtne se a stále se na ni dívá zamilovaným pohledem.*

*Je ve sve pracovne, kde predstira, ze se venuje praci. Komorne mu sem donesli oblek a on se prevlekl do cernebo obleku, bile ksile s dlouhym rukavem a cervenou kravatou. Vlasy si ucesal na dtranu a potom, co dostal potvrzeno, ze jeho manzelka se jiz nachazi v sale zhluboka se nadechne. Pouzije kolinskou o ktere vi, ze Brikssi voni nejlepe a potom ze stolu vezme dve rude ruze a zlatou truhlicku.* /Prosim at to vse vyjde jak ma./ *Je z toho trochu nervozni a vyjde na chodbu, kde na nej jiz ceka dvacet sluhu, kteri na sobe maji take obleky. Pousmeje se na ne.* Vy jdete predemnou, dobre? Ja vejdu jako posledni. *Rekne jim a pohledem zkontrroluje, zda je vse jak ma byt a potom se vydaji vsichni ke dverim salu, kde jeste chvili cekaji a potom na jeho pokyn se v sale lehce setmi a do salu tak vejde prvni slucha a v jeho ruce je puget rudych ruzi, kterych je dvanact. Prijde k trunum a pokloni se hlavne Brikssi se slovy, ze tenhle dar ji posila jeji manzel a puget ji da do ruky a posloni se a odejde a sotva prvni opousti sal nasleduje jej druhy a takhle to pokracuje dal a dal. Pugery jsou pokladany k jejim niham. Dvacet pugetu ve kterych je dvanact rudych ruzi. Skryty nakukuje do salu a sleduje reakci sve zeny s jemnym usmevem na rtech., dokud i dvacary sluha neodlozi svuj puget k noham kralovny a potom si upravi sako a kravatu a jakmile jej miji posledni sluha je na rade on, aby vesel. Bejde tedy s usmevem na tvari a s hlavou hrde vstycenou. V jedne ruce ma sve rude ruze a v druhe zlatou truhlici. Spokojene sleduje vyraz sve zeny a jakmile e pred truny, zastavi se pod schody.* Ahoj milacku. *Usmeje se na ni a koukne se kolem sebe na ostatni se usmeje a pohledem prejede i sve deti tedy Sawyera a Edelynne a potom se koukne do oci sve zeny.* V kazdem z techto dvaceti pugetu je dvanact rudych ruzi. Dvanat ruzi znaci kazdicky mesic ode, co jsme spolu stravili a dvacet techto pugetu pak dvacet uzasnych let, co te mam po svem boku. *Vyspetli a koukne na dve ruze ve sve ruce.* Ja nesu jen dve, coz znaci, ze za sebou mame od tohohle oku dva mesice a kazdy mesic dostanes jednu ruzi. *Pousmeje se a doszane se tak, aby se natahl a dve ruze sve zene podal a usmeje se na ni.* Verim, ze spolu budeme jeste dalsich dvacet let lasko, protoze az s tebou jsem opravdu zacal zit a diky tobe jsem takovy jaky jsem i kdyz uznavam, ze to se mnou nemas nekdy jednoduche a ja ti chci podekovat za tu neskutecnou trpelivost, kterou se mnou za ta leta mas. Miluji te a budu ti to dokazovat do konce sveho zivota. *Potom si sslekne na jedno koleno a jeden schod, ktery je vys nez ten na terem stoji a natahne ruku s truhlici a pomalu ji otevre. V truhlici se nachazi nausnice, nahrdelnik a psten. Vse je z bileho zlata a kazdy z techto sperrku ma na sobe cerny diamant.* I tak je to stale malo za to vse, co jsi mi dla. Daa jsi mi lasku, nadherne ctyri deti a i tak citim, ze je to malo, ale moje laska ktobe je tejna, jako tehdy, kdyz jsem si uvedomil, ze to ty jsi kralovnou meho srdce. Miluji te Levandulko a nikdy tomu nebude jinak. *Rekne urimne a diva se sve zene do oci a potom se zarazi. a zakrouti hlavou.* Pockat... ty uz nejsi levandulka. Más rude vlasy?...Jak.... *Mluvi zmatene.* /Neikala nahodou, ze se svych fialovych vlasu nikdy nevzda?/ *Potom se usmeje.* Cervena nebo fialova... stale jsi to ty a to je pro mne to nejdulezitejsi. *Ceka zda k nemu jeho zena pristoupí, protoze pochybuje, ze by se k ni nedostal aniz by nejake z kvetin neznicil.* /To bych byl nerad./

*Postává u oken a rozhlíží se po lidech, jestli někde neuvidí Bastiena. Možná si nepamatuje, že do něj byla zamilovaná, ale i tak jí na něm záleží a má ho ráda, což je možná trochu divné, ale přisuzuje to citům, které k němu nejspíše chovala a ty v ní prostě někde jsou a takhle se projevují. Proto u taky pořídila dárek, jezdeckou helmu a sama mu napsala přáníčko. Pekla sušenky pro svou rodinu, dělá to vždycky, aby jim je dala k dárečkům a taky dala do ozdobné krabičky i jemu. Když ho uvidí, usměje se na něj.*Ahoj.*Trochu zčervená po tom, jak ji osloví. Vezme si od něj kytici a rozzáří se. V očích má potěšené jiskřičky.*Děkuju.*Přičichne si ke kytici.*Nádherně voní.*Řekne a pak si všimne i menší krabičky, kterou hned zvědavě otevře a uvidí v ní řetízek. S úsměvem po něm přejede prsty.*Páni, je nádherný.*Vážně se jí moc líbí. Opatrně ho vyndá z krabičky.*Pomůžeš mi s ním prosím?*Zeptá se jej, jestli jí ho pomůže zapnout.*Mimochodem, taky pro tebe něco mám.*Podá mu taky menší dáreček, který si pro něj připravila a je zvědavá, co na to řekne.*

*Docela ho překvapí, když ho Charity rovnou varuje před infarktem. Nedovede si jí představit s obarvenými vlasy.* Dobře. *Přikývne nakonec, když mu řekne, že rozhodně ne teď, ale až třeba za pár let. Pak se domluví se o tom, kdo koho miluje víc, se pohádají v komnatě a následně je u nich už i Vic a později také Jonas, kterému se po jeho nedůvěřivém pohledu omluví za své chování. Oplatí Charity stisk ruky a pak se na ní pousměje. Po Jonasově reakci přikývne. Něco podobného čekal. Sám by takhle reagoval, kdyby byl v jeho pozici a někdo opakovaně ublížil Lie.* Chápu. *Přikývne.* Už jí neublížím, slibuju. *Podívá se na něj vážným výrazem a sleduje, jak ho Charity objímá. Pak jí vyzve k tanci a odejde s ní na parket, kde začnou tančit.* Kdybych byl v jeho kůži, asi bych se zabil už dávno. Takže počítám s tím, že to nějakou dobu zabere. Asi tak jako s Liou. *Povzdychne si a pak se v sále najednou setmí. Nejdřív se lekne, že rebelové opět útočí na palác, takže ztuhne uprostřed pohybu a přestane tančit a pak si všimne vcházejícího sluhy s pugétem, který jde k jeho mámě.* /To nemohl tý práce nechat aspoň na Valentýna?/ *Zamračí se, když mu dojde, že květiny budou od táty. Pak ale vchází další a další sluhové, které postupně přestane počítat a nakonec i táta. S nadzviženým obočím ho sleduje a pak se nahne k Charity.* Tak jo, v porovnání s tímhle jsou moje dárky nejspíš nic, ale vynahradím ti to příští rok, co ty na to? *Pošeptá jí do ucha.*

*Stiskne Jasperovi ruku, aby ho podpořila a usměje se, když ten stisk oplatí. Doufá, že mu Jonas dá šanci, aspoň kvůli ní, o což ho i požádá, když ho obejme Pak spolu s ním odejde na parket, aby si mohli zatančit. Zároveň mu řekne, že její bratr určitě za chvilku nebude chtít jeho smrt, sama v to teda doufá.*Musí vidět, že jsem s ním šťastná./Lia určitě taky roztaje.*Řekne povzbudivě. Když se v sále setmí, zamrzne na místě, prvně se lekne, že útočí rebelové a v duchu si představuje, jak zabijí někoho, na kom jí záleží. Srdce má sevřené, dokud teda neuvidí prvního muže s růží, který jde ke královně, poté se jí uleví. Sleduje, jak přichází další a další muži s kyticemi a nakonec vejde i král.*/To je romantický.. Ale menší varování ohledně těch světel by se hodilo./*Potřese lehce hlavou a podívá se na Jaspera.*Tvoje dárky jsou úžasné lásko a já nic takhle velkýho nepotřebuji a ani nechci. *Usměje se.*Navíc, když zhasla světla, málem jsem chytila infarkt, že útočí rebelové.. tohle mi aspoň ty svými dárky nezpůsobuješ.*Uchechtne se a natáhne se k němu, aby jej mohla políbit.*