Dámský salón

*když dorazí posadí se na jedno z míst. Pak pozdraví Polaris *taky mě moc těší* usměje se a pak se věnuje Tops* ne promiň zapomeň na to. Jsem dneska mimo a asi vidím problémy i tam kde nejsou* usměje se. Pak už naslouchá Camille a Aless. Když se nikdo nemá k tomu aby začal odpovídat začne ona. Postupně jim zodpoví všechny otázky* ano mám pár oblíbenců ale nejradši mám Vincenta van Gogha a jeho hvězdnou noc nebo slunečnice*usměje se* slunečnice jsou mé oblíbené květiny. No ano fylozofie je zajímavá ale přesto mi tam něco chybí. Přijdu si jak by mi něco unikalo a to mi na tom vadí. Můj otec je fylosof. Rozvíjí teorie o vesmíru a lidském býti na tomhle světě. Napsal o tom spousty knih.* pak už mlčí a poslouchá ostatní. Líbí se jí že se Camille ptá na drobnosti. Tu nabídku s ježděním na koních ale asi nevyužije. Ne že by se jich vyloženě bála ale prostě má radši jiná zvířata. Poslouchá Camille a zahřeje jí to u srdce. 
Nesměle se na ni usměje. Líbí se jí že je upřímná. V názoru na katy se s nimi schoduje. Její další otázka je ale složitá. *Já upřímně nevím v systému je určitě spousta mezer ale zatím mi nepřísluší abych se v nich nimrala. Kdo ví třeba jsou tam aby vyvážili něco jiného*pokrčí rameny* ale asi bych se snažila zvýšit životní úroveň nejnižších kast. I když to je spíš jen vznešená myšlenka. Spoustu lidí předemnou  už se toho snažilo dosáhnout...*podívá se na špičky svých bot. Alessia jim další otázkou neulehčila* 
No kdyby ses na tohle zeptala před deseti lety řekla bych okamžitě ano.* Zasměje se* teď ale nevím s velkou mocí přichází velká zodpovědnost* zparoduje nejslavnější větu že Spidermana* a já nevím jestli zvládnu tu tíhu odpovědnosti.* Odpoví zcela po pravdě* no kdybych se stala Wyattovou manželkou, tak bych ho milovala a on mě ne? A neříká se že láska všechno přemůže? To platí i pro obavy z toho že vás někdo kritizuje a bedlivě sleduje a že k tomu máte hromady práce. Ne? Takže kdyby došlo na naší svatbu bylo by mi jedno co si kdo myslí, protože bych byla šťastná a zamilovaná* rychle zamrká*/ bože můj měla bych přestat sledovat ty slaďárny/

*Po včerejšku se každou chvíli budila, jelikož pořád měla před očima toho mrtvýho chlapa a pořád myslela na ty děti, které toho snad moc neviděly. A tak už od brzkého rána prochází z jednoho kouta paláce do druhého, protože stejně nemá co dělat. V ruce drží deníček, do kterého si zapisuje básničky, i když ho nikdy ze soukromí nevytahuje, ale jednou změna neškodí. Na sobě má tmavě fialové šaty a vlasy spletené do dvou co půl. Po chvilce dojde až do dámského salónku, kde se po ujištění, že tam nikdo není, sedne na jednu z pohonem, sundá si lodičky a i nohy si složí pod sebe. Poté otevře deníček, chvíli ním jen listuje, načež si otevře prázdnou stránku a dá se do škrábání textu.*

*Po tom, co se stalo v domově dětí se jí v noci nepodařilo usnout. Jen zírala do stropu. Docela se bojí o ty děti.*/Snad skutečně nic neviděli.. S Polaris jsme jim zakryly výhled./*Celý den se dívá do stropu a přemítá o tom a až teď odpoledne se rozhodla se zvednout a vydat se na procházku. Na sobě má béžové šaty, na nohách baleríny a vlasy jen tak rozpuštěné. Chvilku se prochází v zahradách a až pak zamíří dovnitř. Prochází se chodbami, než narazí dveře které vedou do dámského salonku. Tam hned zapadne. Hned, jak vejde si ale všimne Polaris a zastaví se.*Ahoj.. Ehm. Neruším? Jestli chceš být sama mohu odejít.*Nabídne jí. Nechce, ji rušit.*

*Dneska nedokáže být na jednom místě a ani ve své komnatě, protože tam je to pro ní na uspořádání myšlenek ještě horší než kdekoliv jinde. Proto teď míří do dámského salónku, kde se posadí na pohovce a dá se do psaní něčeho do deníčku. Když uslyší otevírání dveří, mírně protočí očima, ale když zjistí, že je to Destiny, usměje se na ni. S Destiny se jí dobře povídá a i za tu chvíli co spolu dohromady mluvily, si ji docela oblíbila.* Ahoj, v pohodě, nerušíš. *Rychle deníček zaklapne a položí si ho do klína. Poté zase pohled přesměruje na Des.* Jak ti je po tom včerejšku? *Nakloní zvědavě hlavu na bok. I když na to už nechce myslet, stejně ji zajímá, jak na tom je, protože věří, že nikdo tu mrtvolu jen tak z hlavy ne vyžene.*

*Chvilku se prochází v zahradách a pak zamíří do dámského salonku, kde se potká s Polaris. Hned se jí omluví, jestli vyrušuje.*/Měla jsem prvně nakouknout a ne sem hned jen tak vtrhnout./*Sice do dámského salonku může kdokoliv, ale i tak. Nabídne se,že odejde, pokud ji ruší. Přece jen tu byla první. Usměje se na ni, když ji ale ujistí, že ji neruší a zavře za sebou dveře a dojde až k Polaris. Všimne si, že má zuté lodičky a nadzvedne obočí.*Dobrý nápad.*Řekne a pak je taky skopne na zem a sede si do křesla.*Celou noc jsem nespala.. Ten zmetek si to zasloužil, ale i tak. Pohled na jeho mrtvé tělo nebyl zrovna příjemný.. Ale hlavně mám strach o ty děti. Jen doufám, že jsme jim společně skutečně zabránily, aby cokoliv viděly. Nerada bych, aby měly nějáké trauma.*Vydechne. Pak se podívá na ni.*Co ty?*Zeptá se jí taky na oplátku, jak se cítí ona.*

*Na Destiny se pousměje a upřímně ji ujistí, že neruší. Dneska je ráda, že sem přišla, protože by ji i po chvilce už psaní básniček omrzelo a pak by se zas utápěla ve svých myšlenkách a na to nemá náladu. Když vidí, kam se dívá, pokrčí rameny a pak se uchechtne.* Přece se tady nebudeme mačkat v botech, ne? A kamery tady snad nejsou. *Poví pobaveně, přičemž se jí potom zeptá, jak jí potom včerejšku vlastně je.* Jo, nemusel si vybrat zrovna dětský domov, když některé ty děti mají trauma už tak dost. *Povzdechne si a pak pokrčí ramenem. * Jsem na tom stejně, moc jsem toho nenapsala. Tak celý den chodím od jednoho kouta paláce do druhého. *Následně nad tím zavrtí hlavou, jelikož kdo by se o tom včerejšku chtěl déle bavit?* Jak se ti tady vlastně líbí? *Zamumlá první otázku co ji napadne, jelikož ji vážně nenápadně nic lepšího.*

*Je ráda, že Polaris neruší a ani nechce, aby odešla. Popravdě ráda si s někým popovídá a Polaris si oblíbila. Zdá se jí milá. Vydá se k ní a pak si všimne, že je zutá. Prvně nad tím nadzvedne obočí a pak si zuje boty taky a prohodí, že je to dobrý nápad.*Jo, občas mě ty lodičky už taky štvou. Těším se zase na normální tenisky.*Usměje se. Sedne si do křesla a nohy si dá taky na křeslo.*Přesně tak.. Jsou bez rodičů a ještě tohle..*Potřese hlavou. Pak řekne, že se moc nenaspala. Nemohla usnout a jen zírala do stropu.*Já jsem do teď byla zavřen v komnatě a až před chvilkou si vyšla do zahrad a když jsem přišla sem, rovnou jsem sem zapadla, jak sis všimla no..*Uchechtne se.*V paláci? To.. kde asi jinde, že jo.*Pobaveně se sama nad sebou usměje.*Je tu krásně. Skutečně. Navíc mi přijde, že tu mají všechno. Nádherné stáje, skvělou tělocvičnu, hudební salonek, nádherné zahrady, kde je klid. Lázně, i soukromou pláž a i kino. Upřímně, až odjedu, bude mi to všechno docela chybět. Ale zároveň se i těším domů. Už toho tu mám i dost plný zuby a vím, že sem nepatřím.*Svěří se jí.*Co ty? Jak se ti tu líbí?*Zeptá se jí taky.*A.. co ty a Wyatt? Viděla jsem, jak jste se na sebe občas dívali. Neber to tak, že chci vyzvídat.. Jestli nechceš, klidně mi nic neříkej.

*Na Destiny se usměje a pak pohled přesune na své tuto lodičky a pak na ty její.* Jo, nechápu, proč nemůžeme nosit aspoň nějaký... Co já vím? Formální botasky? Proti podpatkům nic nemám, ale moje nohy už pomalu protestují. *Pobaveně se zašklebí a poté když se baví o těch dětech, povzdechne si a za ucho si dá pramínek vlasů, co se jí ocitl v obličeji.* Ale tak v zahradách je aspoň klid, ne? *Povytáhne obočí a pak se jí zeptá, jak se jí tady líbí, jelikož nic jiného jí nenápadně. Po její odpovědi se pobaveně uchechtne a přikývne.* Jo, v paláci. *S menším úsměvem na tváři jí poslouchá, ale zastaví se u toho posledního, co řekne. * Proč si myslíš, že sem nepatříš? Já si myslím, že sem patříš víc než dost. Náhodou vypadáš jako někdo, kdo je rozený pro to být třeba princeznou. *Pokrčí rameny a pak se rozhledne kolem sebe.* Je to tady nádherný. Sice někdy až moc, ale tak dá se to. *Potichu se zasměje, přičemž se po její další otázce se zarazí a potichu si povzdychne. * Ta otázka je častější, než pozdrav nebo když se tě někdo ptá, jak se máš. *Zamumlá potichu, ale nakonec usoudí, že když na to odpoví aspoň trošku vyhýbavě, nic se nestane.* Jak jsme se na sebe dívali? *Povytábne zvědavě obočí. Povzdechne si a do pohovky se více opře.* Já nevím, přijde mi to zvláštní, protože sama nevím, co vlastně cítím a bojím se toho, co by ty pocity vlastně mohly být. *Pokrčí rameny, přičemž si lehne na záda a pohled upře do stropu.*

*Uchechtne se.*Formální botasky? Proč to jen do teď nikdo nevymyslel? Myslím si, že by tady byly oblíbené. Někdy bychom to měly navrhnout.*Řekne jí zcela vážně.*Jo, já taky ne. Jsem na ně zvyklá, ale nosit je nonstop, každý den je už docela nepříjemný.*Uzná. Její nohy jsou zvyklé, že je dost zatěžuje, je přece baletka. Ale tohle je i na ni docela dost. *Jo, to je. Proto jsem šla dovnitř a sem.. Chtěla jsem spíše než mít klid si s někým promluvit, abych se zaměstnala a nemyslel na tem včerejšek..*Když se jí zeptá, jak se jí tu líbí, odpoví jí popravdě. Bude jí to tu i chybět. Všechno to, co tu může dělat, pláž, kino, stáje.. Ale hlavně ty lidi. Alessia jí bude chybět, Polaris taky, protože se jí s ní dobře povídá. A dokonce i Wyatt, kterého si taky dost oblíbila a má ho ráda.*Nemyslím si, že bych kdy byla dobrou princeznou. Všechna ta etiketa a tak mě začíná dost štvát, i nošení šatů, podpatky..*Pokrčí rameny.*Tohle není pro mě. Já chci cestovat, tančit, ne být zavřená v téhle... zlaté kleci. Sice je to krásná klec s tím vším, ale pořád klec. *Zeptá se jí na tu stejnou věc, jak se v paláci má a pak ještě, co je mezi ní a Wyttem. Ale hned ji ujistí, že pokud je jí to nepříjemné, nemusí odpovídat na tuhle otázku.*Jo.. promiň, asi se tě ptá skutečně dost lidí.*Prohrábne si vlasy.*Já nevím.. Připadá mi, že se na tebe díval jinak jak na ostatní účastnice, třeba na akcích.*Pokrčí rmeny.*A už jen ty příspěvky na Illeagramu. Taky to něco vypovídá.*Poslouchá ji a přitom se lehce usmívá.* Podle mě to cítí stejně i Wyatt. Ale taky se toho bojí. Však ho znáš. V mnoha věcech si je nejistý a dost se bojí, aby něco nepokazil a tak.

Protože nám chcou zničit nohy. Zničí nnám nohy, nemáš šanci utéct. A pak tady budeš strašit do skonání světa. *Poví vážným hlasem, ale moc jí to nejde, jelikož ji začnou škubat koutky.* Navrhneme jim to. Určitě se nějaký formální botasty najdou, když ne... Tak je budou muset vymyslet. *Pousměje se a doprovodí to uchechtnutím.* Kdyby teď někdo přišel, nedivila bych se, kdyby nás sjel za to, jak tady sedíme ještě k tomu bez bot. *Zašklebí se na své bboty na zemi a pak zase pohled přesune na Destiny.* Přesně proto jsem ráda, že jsi sem přišla. *Usměje se na ni a následně přikývne.* To máš asi pravdu. A když víš, co chceš dělat v budoucnu, tak nemáš co řesit. *Usměje se na ní a po její další otázce se zatváří trochu nejistě. Někomu by strašně ráda řekla, co se stalo ten večer, ale není si jistá tím to někomu říct. Ne že by Destiny nedůvěřovala, docela jí důvěřuje, ale prostě si tím není jistá.* V pohodě. Až tak moc ne, ještě se to zvládnout dá. *Zasměje se, přičemž povytáhne obočí a rukou si podepře havu, aby na Des lépe viděla.* A nebo za mnou bylo třea nějaké jeho oblíbené jídlo a díval se na to jídlo. *Zazubí se na ni, přičemž ji věnuje i mrknutí, kterým jakoby naznačuje, že tyhle celé její domněnky vyřešila.* Jako třeba ten, po kterém jsem měla tu šanci poznat snad celou jeho rodinnu? *Zeptá se ji pobaveně. Po jejích dalších slovech pokýve hlavou s menším psměvem na tváři.* Jo, máš prvadu. Tohle všechno mi přijde strašně složitý. *Zamumlá a zase se hlavo opře tak, aby sledovala strop.*

*Rozesměje ji to, co Polaris řekne.*To asi abychom neutekly Wyattovi. Si to nějak chtěli pojistit.*Přidá se ale poté, co zase popadne dech a přestane se smát, s taky vážným hlasem.*Jo, to zní jako skvělý nápad.*Uchechtne se.*Kdyby se tu někdo objevil a viděl, jak jsme tu bez bot, už by na nás připravili gilotinu snad. *Asi by se tomu nedivila. Největší přestupek, jakého se mohly dopustit..*A já jsem ráda, že jsem na tebe narazila. S tebou se dost dobře povídá.*Řekne upřímně. Ráda s ní tráví čas. Pak jí vysvětlí, proč si myslí, že se sem nehodí. Ani tu moc být nechce. nedovede si představit, že by tu měla být už navždycky a stát se královnou.*Právě. Baletkou sice nemohu být věčně, ale pár roků ještě mám. A pak si buď otevřu školu baletu, nebo něco takovýho a nebo jsem přemýšlela, že bych zkusila zpěv. Ještě asi mám dost času na rozmyšlenou.*Usměje se, Neví, jak se její život bude ubírat dále. Zeptá se Polaris na to, jak to má s Wyattema ujistí ji, že jí nemusí odpovídat, pokud nechce. A následně se jí i omluví, asi ji dost lidí zpovídá kvůli tomu všemu.*Lepší výmluvu sis nemohla vymyslet.*Řekne pobaveně.*Jo, to jsem sledovala a upřímně jsem byla ráda, že nejsem na tvém místě. Když ti naspal i král.*Uchechtne se.*Mluvila jsi někdy s Alessiou? Jestli ne, taky se máš na co těšit. Ta mi vyprávěla, jak by prý byly roztomilé moje a Wyattovi děti. Takže budeš poslouchat taky určitě něco takového.*Podle ní to Wyatt vidí stejně. Že si tím není jistý a bojí se, aby něco nepokazil.*Jsme si jistá, že se to mezi vámi nějak brzy ujasní. Podle mě by vám to spolu i slyšelo. A za tohle mě prosím tě neudus polštářem .

A záhada vyřešena. Potomhle objevu nám ty botasky neschválí. *Zasměje se také a pobaveně nad tím zavrtí hlavou. Potom se na ni zazubí a pokrčí rameny.* Pro pohodlí svých noh to risknu. I kdybych měla jít klidně na tu gilotinu, hlavně ať mám pro nohy pohodlí. *Pobaveně se ušklíbne a poté se na Des mile usměje.* Díky, s tebou taky. *Mrkne na ni na a obdivně po jejích slovech povytáhne obočí.* Tak to spoj do jednoho. Uč balet a do toho se věnuj zpěvu. *Pokrčí rameny a stále neskrývá pohled plný obidvu. Obdivuje ji za to, že ví, co chce dělat v budoucnu a že to má vše tolik naplánované. Následně povytáhne na oko nechápavě obočí a ofrkne si.* Jaká výmluva? Tak se díval na pití, ne na jídlo no. *Protočí očima a nad tou vzpomínkou, kdy ji napsal i král jen zavrtí hlavou.* Fakt jsem čekala, že mi začnou psát i ti co jsou mrtví, protože bych se tomu tady vůbec nedivila. *Uchechtne se a po jejích slovech zase mírně protočí očima.* Byla by to i pravda. A říkala to tobě, což znamená, že mě to třeba už říkat nebude, protože fandí tobě. *Zazubí se na ni, přičemž potom po ní sekne pohledem a chvíli se zase jen kouká do strou. Poté se prudce posadí a následně si vezme do ruky polštář, který po ní hodí a do ruky si vezme další jako štít, případně další munici.* Dusit tě nebudu, ale polštářů po tobě můžu hodit dost. *Pokrčí rameny a i když se snaží mluvit vážně, nevydrží to a rozesměje se.*

*Zasměje se nad tím a pak řekne, že kdyby si něco takového skutečně vzaly, asi by je odsoudili na smrt gilotinou, jak to ak v paláci vypadá. Nedivila by se tomu. Řekne jí, že je taky ráda, že se s ní potkala. Ráda s Polaris tráví čas, zdá se jí milá a i vtipná. Třeba teď ji dokonale rozveselila a to předtím myslela na ten včerejšek a její myšlenky nebyly zrovna růžové. Řekne jí, co plánuje po Selekci. Nevěří, že vyhraje. Wyatta nemiluje a vidí, že on se zajímá o Polaris, za což je ráda. Bude šťastná, pokud budou spolu a šťastní.*To by šlo. I když řídit školu baletu bude těžký a do toho zpívat.. Ledaže bych si založila školu jen všeobecně pro umění. Zpěv, tanec a malování.. To by šlo.*Pokýve hlavou.*No.. kdo ví, co bude za týden, docela předbíhám.*Uchechtne se. Když se z toho Polaris snaží vymluvit, že spíše než na ni díval se n Wyatt na jídlo poznamená, že to je docela chabá výmluva a ona mohla vymyslet něco lepšího.*Jasně.. Na jídlo.*Souhlasí ironicky. Když se pod fotkou Wyatt a jednou začala bavit i Schreave rodina o Polaris, byla ráda, že není v její kůži.*Já asi taky ne. Přijde mi, že je tady všechno možný. Za chvilku ti nějáká prateta Wyatta, co žila před sto lety bude říkat,jak budete mít s Wyattem roztomilý děti.*Uchechtne se.*Spíše si dělala jen legraci, dost jasně jsem jí vysvětlila už předtím, že o Wyatta nemám zájem, i když se mi zdá milý.*Pokrčí rameny.*A i kdyby by mi fandila, co na tom? To Wyatt se musí zamilovat.*Mrkne na ni. Ona zase fandí Polaris. Když po ní Polaris hodí polštář, zasměje se a vezme ho ze země a hodí ho na ni zpátky.*To já taky.

*Nejradši by chodila po paláci v chlupatých bačkorách, ale tuší, že by to bylo ještě horší, než kdyby si na nohy vzala botasky. Pak se na Des usměje, jelikož je ráda, že sem přišla a ona tak tady nemusela být sama, protože i psaní by ji za chvíli omrzelo.* No vidíš. A máš co dělat do budoucna. *Uchechtne se a násedně nad ní protočí očima.* Nepředbíháš, jenom plánuješ. To předbíhání není. *Pokrčí s úsměvem na tváři rameny a potom už začnou řešit i ji Wyatta, protože věří, že by se ji stejně zeptaa příště, kdyby ji dneska neodpověděla.* Na jídlo, na pití, na někoho jiného. *Pokrčí rameny, jako by to snad mělo být úplně, ale úplně jasné.* Jo, to bych mě fakt nepřekvapilo. Beztak se jeho praprapra příbuzní v horbce dohadují, kdo z nás vyhraje a sází se. *Zašklebí se jen té představě a následně povytáhne obočí.* Neříkej mi, že tě ani trochu neláká? Ani trošku nepřitahuje, nezajímá? *Zamzžiká na ni obočím, protože se tu konverzaci taky snaží otočit jiným směrem, aby se nebavily pořád jen o ní. Pak jen zamručí a začne radši po ní házet polštáře, což je taky záživná aktivita.* Dobře, teď kdyby vážně někdo přišel, asi by to nás poslal do blázince. *Zamumlá poaveně a polštáře dá radši stranou, aby jí to nelákalo to po ní házet dál.*

*Uchechtne se.*Pravda.. Aspoň vím, co bych ráda jednou dělala. *Přikývne.*Ale kdo ví, co se stane a třeba pak přilnu k něčemu úplně jinému.*Je to dost možné. Přece jen lidi názory mění docela často. Dohaduje se s ní, jestli se Wyatt díval na ani a nebo na jídlo. Jí je jasné, že na ni a nechápe, prčo má taková problém si přiznat, že se u asi líbí.*Ne tebe...*Protočí očima.*Říkej si co chceš. Ale až tě budu sledovat jak jdeš k oltáři, kde čeká Wyatt, budeš vědět, že já to říkala.*Zazubí se na ni.*Přesně tak. "Hele, vsadím svou nohu, že vyhraje Polaris" "Mně by se hodila, prohrál jsem tu svou v sázce při minulé Selekci, to beru!"*Řekne příklad, jak to vypadá v rodinné hrobce Schreave. *Wyatt se i zdá milý, vtipný, starostlivý.. I docela hezký a dobře se mi s ním povídá. Ale on je zakoukaný do tebe a já ho spíše vnímám jako kamaráda. Navíc jak jsem řekla, nedovedu si představit, že bych měla v paláci zůstat a královnou být nechci. Takže to nechme být.*Poprosí jí. Když po ní Polaris hodí polštář, musí jí to platit a pak se zasměje.*Do blázince? Vždyť už v paláci jsme.

A za to tě obdivuji. Jednou budeš světově proslulá baletko-učitelko-zpěvačka a já budu ráda, že se s někým takovým znám. *Zazubí se na ni, přičemž na ni i s úsměvem mrkne. Poté ji radši jen poslouchá, ale když začne mmluvit o oltáři, vykulí oči a zaskurhá.* No ták, co máte všichni s těmi svatbami? *Nevěřícně zavrtí hlavou a při pohedu na ty všechny polštáře má chuť všechny po ní hodit a jeden ji narvat do pusy, aby už nemohla mluvit. Jakmile začne mluvit o sázce mrtvol, nevydrží to a rozesměje se.* Jo, přesně takhle to tam probíhá. A na domluvu si potřesou rukou zase svýho prapra dědy. *Uchechtne se pobaveně, přičemž nad tím musí i pobaveně zavrtět hlavou. Poté když začne popisovat Wyatta, na tváři se ji vyloudí menší úsměv.* Stejně nechápu, proč si tíím tak jistá. *Zaumlá, ae i když by to neřekla nahas, chtěla by, aby měla pravdu.* Dobře. *Přikývne a místo toho na ni radši začne házet polštáře.* Palác je největší blázinec ze všech, třeba by nás odvezli do klidnějšího. *Pokrčí pobaveně rameny a schválně se rozhlédne kolem.* Doslova zlatý blázinec.

*Zasměje se.*Takhle za sebou to zní až děsivě.*Představa, že by se měla starat o to všechno se jí zdá až děsivá.*/A pak mám být královna a starat se o lidi.. O celou zemi./*Je ráda, že tohle nebude její problém.*Jendou dojde na má slova.*Zazubí se na ni, když si stěžuje na svatby, o kterých všichni mají mluvit. Když si představí všechny ty bývalé krále a královny v rodinné hrobce, jak se sázejí o vítězku Selekce, hned jí dá jeden příklad a sama se zasměje.*Přesně tak to určitě je.*Řekne s vážným výrazem na tváři. Řekne, že s Wyattem rozhodně nebude. I když jí připadá milý, vtipný a i hezký.. Tak připadá polovině holek v Illey. Ona by jejich "vztah" popsala jako chabé přátelství. Tolik se zase neznají.*Protože do něj nejsem zamilovaná a on ne do mě.*Uchechtne se.*Líbíš se mu ty a já jsem za to moc ráda. Vy byste spolu byli roztomilý a ty by jsi byla i dobrou královnou. Viděla jsem, jak jsi se včera starala o ty děti. Šlo ti hlavně o jejich bezpečí, myslíš prvně na druhé a pak na sebe, očividně. A to je rozhodně vlastnost, která by neměla královně chybět.*Usměje se na ni. Taky po ní hodí polštář a když řekne, že kdyby je někdo viděl, poslal by je do blázince odvětví, že už v jednom jsou. Házíme po sobě polštáře, ležíme na pohovkách, bosy a probíráme, jak si jedna z nás vezme prince.. Podle mě by nás tu nechali.*Uchechtne se.*Zlatý blázen je pro palác lepší název.

Nezní to děsivě. Zní to reálně.*Pokrčí rameny a když začne mluvit o oltáři, radši za boří obličej do polštáře a jen zamručí v odpověď. Myslí si, že na plánování svateb je ještě brzo, když si ani ona sama není jistá tím, co cítí.* Určitě jo. Beztak jo, však se přece mrtvoly nebudou nudit. *Za šklebí se pobaveně a pak ji jen poslouchá a snaží se na ni nedívat vražedným pohledem.* Nemá cenu jakkoliv odporovat, že? Ty seš o ty děti starala taky, tu vlastnost máš taky. *Pokrčí rameny a následně se pobaveně usměje a přikývne.* Jo, asi by si nás tady nechali no. Zapadáme sem, víceméně. *Uchechtne se, přičemž vstane a omluvně se na ni podívá. * Promiň, asi už půjdu. Zkusím se ještě prospat, teď už to třeba půjde. Díky za pokec. Měj se, Des.*Zamává ji ještě, načež se vydá ke dveřím a hned potom až ke své komnatě.*

*Mluví o tom, jak až jednou půjde Polaris k oltáři, kde bude čekat Wyatt, ať pamatuje, že on to říkala. Pak spolu vytvoří konspirační teorii toho, co dělaji předchozí Schreave, v hrobce. Jak se sázejí o svoje nohy, kdo bude vítězka Selekce. Pak jí řekne, proč si myslí, že by byla dobrou volbou pro Wyatta.*Jo, ale na mě se Wyyatt nedívá, jak na tebe a já na něj ne, jak ty./Dává to smysl, že?/*Pokrčí nad tím rameny. Hodí po ní taky polštář, nenechá Polaris jen tak. A když druhá dívka zadoufá, že by je z tohohle blázince odvezli do jiného, pochybuje o tom. Spíše by je nechal s těmi nejtěžšími případy, takže tady v paláci.*Jo.*Uchechtne se.*V pohodě, taky bych měla jít*Uzná a začne si nazouvat boty. Bosky se jí moc jít nechce.*Dobrou nos a taky díky.*Ještě na ní zamává a pak si stoupne a taky se vydá do komnaty. Doufá, že teď už jí půjde usnout lépe a pořád jen nebude zírat celou noc do stropu.*

Sem mají přístup jen dámy. Na povolení královny, či princezny, nebo jiné nejvýše postavené dámě je zde povolen přístup i mužům. Vše je zde laděné tak, aby se to líbilo hlavně právě ženám.

*Christophine ji dneska požádala o schůzku a ona souhlasila. Ví, že byly před tím, než ztratila paměť kamarádky, pořád si to nepamatuje, ale jelikož v Illey zůstane i poté, co se ostatní hosté vrátí domů, jelikož si má vzít Wallace, bylo by fajn tu mít kamarádky, takže by si je měla začít dělat. Na sebe si vzala obyčejné bílé džíny a zelené tričko. Nalíčená je jen lehce, vždyť se ani nikam nechystá a v uších má minimalistické náušnice. Vlasy si nechala jen tak rozpuštěné. Komorná jí navede do dámského salonku, kde je zatím sama, ale jelikož jde docela s předstihem, nediví se. Sedne si do jednoho z křesel a na mobilu začne projíždět Illeygram.*

*Ačkoliv si něco o ztrátě paměti nastudovala, tak trochu doufala, že by si Kel přeci jen mohla vzpomenout, přestože taková krátkodobá paměť se často ani nevrátí, stejně jako například vzpomínky z dětství. Bylo jí Kel hrozně líto, přijít takhle o velkou část života. A jelikož teď bylo jisté, že Chris v paláci zůstane, a Kel možná taky, pokud si vezme Wallyho, rozhodla se to risknout a promluvit si s ní. Poslala jí vzkaz, zda by se s ní sešla v salonku. Zamíří tam tak akorát na čas, na sobě má obyčejné džíny a bílé tričko s krátkým rukávem. Na ruce se jí skví zásnubní prsten, ale je to jediný šperk, co má momentálně na sobě. Vlasy si nechala rozpuštěné. Je přinejlepším nervóznínervózní. Vlastně ani neví, jak jejich rozhovor začít. Když vejde, Kelaya už tu je, a tak se na ni drobně usměje a pokývne jí.* Ahoj, teda, pokud ti můžu tykat? *Zvedne to do otázky. Přišlo by jí zvláštní Kel vykat po tom všem, co spolu prožily.* Moc děkuji, že sis na mě udělala čas a na tohle setkání, asi to musí být divný, nejspíš si na mě vůbec nepamatuješ a tak... *Zhluboka se nadechne, aby přestala blábolit.* Ale seznámily jsme se tady v paláci, když jsem přijela do Selekce. Hrozně moc jsi mi pomohla, když jsem ještě byla nervózní a úplně mimo. *Přizná se.* A chybí mi moje kamarádka. A jelikož tu bude zůstávat.... Říkám si, že možná bychom mohly začít znovu. Přísahám, že nejsem velký suchar a mám slabost pro dobré víno, takže je to nabídka za všechny peníze. *Usměje se rozpačitě. Je úleva vidět ji takhle v pořádku a na nohou. Při tom útoku o ni měla úděsný strach.*

*Cítí se jako malé ztracené štěně. Potkává lidi, kteří jí znají, ale ona si je nevybavuje. Nepamatuje si ani vlastní rodinu. Nedávno ji překvapil fakt, že má sestru, která se s ní chtěla seznámit. Přišla jí milá, ale prvně se musí vzpamatovat z tohohle všeho, než do svého života pustí nové lidi. Proto přijala pozvání Christophine.. Jak se zdá, znaly se dost dobře a byly přítelkyně. Třeba jí v její přítomnosti nějaká vzpomínka naskočí.* Ahoj.. jo, klidně můžeš. *Pousměje se na ni. Sedí na pohovce v tureckém sedu a trochu se jen posune, aby měla více místa, třebaže by se sem i tak vešlo pět dalších lidí, kdyby seděla na místě.* Není zač.. Z toho co jsem pochopila jsme byly kamarádky, takže doufám, že si ve tvé přítomnosti třeba na něco vzpomenu. A neboj, tohle setkání pro mě není o nic divnější, než když si jdu jen do kuchyně a pět lidí mě zastaví a klábosí o tom jak jsme se seznámili a já přitom ani nevím, jak se jmenují, protože se nepředstaví. *Taky je divný, že po tolika měsících, co zjistila bude tu už skoro čtyři měsíce, si zase nepamatuje, kde co v paláci je, takže i na tu cestu do kuchyně se musí ptát.* Ohledně Selekce.. gratuluji k vítězství. Na tom Tribunálu jsem byla, zvládla jsi to skvěle a s princem vypadáte šťastní. *Přeje jim to.* Ráda začnu znovu. *Přikývne s úsměvem.*

*Trochu se jí uleví. Vykat jí by bylo hrozně zvláštní.* Skvěle. *Vydechne si a přijme pozvání, aby si sedla na pohovku. Kel se zdá být hrozně... Milá. To je trochu nezvyk. Bývalá Kel už by určitě vymyslela nějakou škádlivou nebo sarkastickou poznámku.* Ah, to byly, ale neznaly jsme se tak dlouho. *Přizná se. Proto za ní tenkrát poslala Wallyho. Doufala, že někdo, ke komu se váže tak dlouhá historie a tolik silných vzpomínek, jí pomůže paměť oživit, ale očividně se tak nestalo. Byla ale ráda, že jí Wally nelhal ohledně jejich minulosti, jinak by ho asi šla spráskat holí.* Musí to být hrozně matoucí. *Přikývne. Dá si záležet, aby to neznělo přehnaně soucitně, věřila by, že toho by na místě Kel měla plné zuby. Ona se teď sice nepředstavila, ale podepsala vzkaz, snad se to počítá.* /Ale mohlo tě to napadnout./ *Vyčiní si v duchu.* Děkuji. *Přece jen se usměje. Tribunál jí v duchu pořád trochu trápí, ale nedává to najevo, ani před Xavierem. Vždycky se snažila být spravedlivá, právě proto jí přišlo, že neměla právo odsoudit onoho muže, jelikož na takový rozsudek neměla dost zkušeností. Jenže tradice byla tradice. A ona se přes to přenese. Plánování svatby jí v tom celkem pomáhá, je toho tolik co zařídit.* V tom případě... *Natáhne k ní ruku.* Jsem Chris. Částečný workoholik, jsem absolutně závislá na kávě, špatně snáším alkohol a občas věci až moc promýšlím. Jo, a těší mě. *Představí se jí. Mrzí ji, že Kel nebude moct mít na svatbě, původně ji chtěla jako svědka, ale nehodlá ji tomu vystavit, hlavně když ji Kel momentálně ani nezná. Je ale vděčná, že mají alespoň příležitost začít znovu.* Víš, vlastně jsi to byla ty, kdo mě přesvědčil, abych dala Xavierovi šanci. *Pousměje se při té vzpomínce.*