Dámský salón

Neboj, zase tak špatně na to nejsem. *Odvětí ji. Občas jela do zahraničí místo mamky, když toho měla hodně, nebo se na to necítila, a díky tomu poznala pár nových lidí jako například holandského prince. Pokud se nemýlí, psal ji, že se přijede do Illei podívat na selekci, ale za jakým důvodem, to jí neřekl.* Náhodou, háčkování je super a háčkované věci vypadají hodně dobře. A vem si, jakou radost z toho můžeš mít, až vytvoříš třeba čepičku pro to malé, nebo tak. Navíc věci ohledně motorky jsou opravdu těžké a neměla bys tahat až tak těžké věci. Nejen kvůli dítěti, ale i kvůli sobě. *Nechtěla by vidět Chris se skříplými zády, jak se někde hrbí a naříká, jak se pořádně nemůže hnout. Ji stačí jen skřípnutá lopatka a její nálada klesá na naprosté minimum, dokud to nerozhýbe.* Je to od nich hezký a snad to opravdu vyjde. Tedy, pokud jejich nápadníci nebudou na zabití. To bych holkám nepřála ani ze srandy. *Tohle byla pravda. Sice úplně láskou neholdovala, ale ostatním jí přála. Každý si zaslouží vlastní štěstí, zvláště, když ho jindy moc neměli.* To rozhodně, ale lituju první, kterou pozve k sobě do pokoje. Uvidí všechny ty výpočty a studie… Se ho lekne a uteče, pokud to nebude myslet vážně… Nebo… Možná právě kvůli tomu? *Zamyslí se nad tím a zašklebí se. Selekce začne brzy, v podstatě za pár dní, a je si jistá, že se díky Bee dostane do centra dění. Navíc, kdo jiný by jí krotil v těch jejích výmyslech, než ona.* Uvidíme, jak to mezi námi dopadne, ale já osobně bych nebyla proti, kdybychom se zase začali bavit. Nemusí to být jako dřív, jen prostě, je unavující se vyhýbat člověku, se kterým žiješ. *To musí uznat všichni. Stále na sebe narážet a dělat, že se neznáte. To je omezující i na hlavu. Práci pak zkoumá důkladně, ale rychle, jak je u ní zvykem, takže to zase tak dlouho netrvá, jak by mohlo. Navíc, má o nějakou tu práci méně, když už zařídila vše okolo aukce.* Já jsem pro každou špatnost. *Přitaká, ještě jednou urovná papíry, pak i šaty jak vstane a spolu s Chris se vydá směr kuchyň. Popravdě, hlad má obrovský a tak ji tato nabídka přišla vhod.*

*Na dnes si svolala čajový dýchánek s účastnicemi. Původně to vnímala jako skvělý nápad, ale po včerejšku už jí to tak nepřipadá. Bolest hlavy naštěstí ustoupila, ačkoliv žaludek měla po kocovině pořád jako na vodě. Žádné omdlévání se však nekonalo, a ona doufala, že zase nějakou dobu se žádné konat nebude. Nechtěla, aby její rodina zatím něco věděla. A trocha makaupu, klasický nacvičený úsměv a tadá, nikdo by nepoznal, jak bídně na tom byla. V tomhle už byla fakt dobrá. Na sobě má delší černé šaty pod kolena stažené stříbrným páskem v pase. Na nohou jak je doma zvykem, svoje oblíbené martensky, vlasy stažené v módně chaotickém drdolu a kolem krku řetízek, který dostala do sestry k narozeninám. V salonu je samozřejmě dřív. Ještě se zde motá pár služebných, které měly na starost občerstvení. Samozřejmě tu byl ale čaj pro všechny. Teplý i studený, její oblíbený japonský zelený a taky ovocný pro ty, kdo čaji moc neholdovaly. A spousta drobného jídla, převážně sladké, ale i nějaké jednohubky apod. Posadí se na gauč. Nijak způsobně, jelikož se rozvalí bokem a nohy přehodí přes opěradlo a čeká na účastnice. Konečně bude mít možnost si je trochu proklepnout. A taky uvidí, kolik z nich bude mít tu odvahu přijít.*

*Dneska se koná čaj s princeznou Beatrice. Dlouho váhala nad tím, jestli má přijít nebo ne, ale nakonec se rozhodla zde zastavit. Když si už dělá princezna práci s tím přichystáním toho a tak, je to slušnost. Navíc doufá, že zde nebude sama a tudíž se bude princezna soustředit hlavně na jiné, zajímavější dívky. Sedne si prostě někam mimo a bude dělat, že tam není. Dresscode byl libovolný, ale ona si i přes to vzala šaty. Jsou světle modré, takže dělají krásný kontrast vzhledem k jejím šatům. Nejsou nijak přehnaně zdobené, jen v pase mají pásek ze stříbrných květin. o podobného stylu má i náušnice. Oční stíny jen jemné, jako ostatně vždycky. Vlasy má jen tak volně, splývají jí po zádech ve vlnách. Pro jednou si nevzala boty na vysokém podpatku, ale obyčejné baleríny. Jde do dámského salonku přesně na čas, bylo by neslušné přijít pozdě a ona nechce vypadat nějak špatně. Zhluboka se nadechne a na tvář nasadí menší úsměv, který ale nedokáže skrýt její lehčí nervozitu.*/Jsem zvědavá, co si na nás vymyslí dneska./*Princeznu potkala už v letadle, kde jim dala učebnici matematiky, jelikož tu miluje její bratr a ona mu chce v Selekci očividně pomoc.. Má vážně strach, co by ji mohlo napadnout dneska.* /Dá nám každé svatební šaty a vybere tu, které to sluší nejvíce a pak ji odtáhne i s princem do kostela?/*Jakmile uvidí princeznu, udělá pukrle, které poctivě trénovala.*Dobrý večer, Výsosti.

*Na dýchánek se rozhodla jít v trochu jasnějších barvách, takže jde v žlutých volných šatech s ramínky na pažích, širší sukní pod kolena,, žlutými balerínkami a vlasy rozpuštěnými s malou kytičkou z vlasů na týlu. Makeup má opravdu jemný, skoro žádný, jen pro zvýraznění. Trochu se na akci bojí, přeci jen už v letadle na princeznu Beatrice neudělala dobrý první dojem a má za to, že si to bude pamatovat i dnes. Přesto se rozhodla tuto akci jít a využít to k omluvě, což asi měla udělat o něco dříve, ale zase se nechtěla vnucovat. Snad tam potká nějakou známou tvář. Pomalu vyjde z pokoje, v dámském salónku ještě neměla tu možnost být, ale hádá, že je nádherný a příjemný. A doufá, že se nic nestane, co by mělo celou atmosféru toho místa narušit.* /Možná bych si dnes měla promluvit s někým novým. S Rio to docela vyšlo a mít tu více kamarádů nebude na škodu./ *Zamyslí se nad tím, ale jak se zná, stejně skončí u jistoty. Když dojde do salonku, je tam jako druhá spolu s Purity na kterou se usměje. A trochu ji překvapí, jak princezna sedí. Není to zhnusení, ale opravdové překvapení, že chvíli otálí s poklonou.* Dobré odpoledne, Vaše Výsosti. *Udělá vzorné pukrle a posadí se kousek šikmo od ní. Zhluboka se nadechne a podívá se na své spojené ruce.* Chtěla bych se omluvit za to letadlo. A ještě jednou poděkovat za tu knihu. *Spíše to šeptne, ale slyšet to je.*

*Miluje čaj a společná různá posezení, proto se rozhodne na dnešní menší akci dorazit, protože chce i poznat princeznu a další účastnice blíže, k čemuž bude dnes docela dost dobrá příležitost. Oblékne si modré volné mom jeans s vysokým pasem, bílý top který nemá nijak výrazný výstřih a ramínka má o něco širší. Přes top má přehozený a rozeplý béžový svetřík, který ji končí u pasu. Jako šperky si zvolí jednoduché zlaté kroužkové náušnice, které nejsou nijak velké a působí decentně. Na krk si připne zlatý náhrdelník s přívěskem srdíčka, který jí dal kdysi její bývalý přítel. Vůbec nechápe, proč ho stále nosí, když je přeci dávno po všem, každopádně ho nemůže nechat jen, aby se na něj prášilo. Líčení zvolí jemné, řasy si zvýrazní řasenkou a u očí si prakticky zvýrazní jen jejich koutek stínem, rty si zbarví světle růžovou, ne moc výraznou rtěnkou. Vlasy si navlní a nad levým uchem si je zlatou sponkou i sepne. Ještě se nazuje do obyčejných bílých tenisek a konečně se rozejde do salónku, naštěstí přijde včas.* Dobrý den, Vaše Výsosti. *Usměje se mile a ukloní se, když uvidí princeznu v salónku již sedět.* Ahoj. *Pozdraví ještě s menším úsměvem Artemis a Purity, účastnice, které dorazily ještě před ní. *

*Do Selekce se přihlásila, aby si odpočala od její práce, jenže zjistila, že až tolik se od nějakého trénování nemůže odtrhnout, takže je pořád v tělocvičně. Byla tam i dneska, docela dost dlouho, protože ztratila pojem o čase, chtěla hned jak přijde do komnaty si sednou k malování, jenže komorné ji upozornili na akci s princeznou, na což taky zapomněla, ale samozřejmě dělala, že na ni nezapomněla a že je vzorná účastnice. Rychle si hodila sprchu, vlasy á ještě trošku vlhké, ale nejde to tolik poznat. Má je volně rozpuštěné, lehce kudrnaté a padají jí na ramena. Na sebe si vzala uplou černou  sukni, pár centimetrů nad koleno, tílko a košili. Když dojde do salonku, doufá, že tam není až tolik pozdě, protože ví, že asi nějaké zpždění má. Vtrhne s tam malinkým úsměvem na rtech, aby se neřeklo.* Dobrý den výsosti. Olouvám se za zpoždění, trochu jsem se zdržela v tělocvičně. *Přizná se upřízně a pak se otočí na dívky ze selekce.* Ahoj *Pozdraví je a vydá se sednout.* /Beztak z nás budee tahat, jestli se nám líbí, proč by jinak toto dělala./

*Dnes měl být dýchánek s princeznou či cosi na čem v životě nebyla a neznala to. Jako šestá si takových akcích nikdy neužila a vlastně tenhle svět šlechty ani neznala. Nebyla na ní vidět nějaká nervozita. Snažila se být prostě jenom milá a usmívat se. Řídila se tím co jí kdysi řekla její maminka. "Když budeš milá na lidi nikdy jim nebudeš vadit a nebudou tě odnikud vyhazovat." Pro život šesté to bylo celkem důležité, jako třetí si toho mohla dovolit vice ale ne v paláci mezi královskou rodinou. Posadila se na pohovku někam kousek od princezny a blízko ostatním účastnicím.* /To zvládnu./ Dobrý den vaše výsosti. *Pozdravila princeznu.*

*Dívky se začínají trousit. Nejraději by těm statečným zatleskala. Sice neměla v plánu žádné výstřednosti, ale tušila, že ji pověst předchází a ze svých sourozenců byla nejvíc svérázná. Na všechny dívky se usmívá, ačkoliv to působí trochu, jako by věděla něco, co ony ne a byla s tím nadmíru spokojená.* Poprosím Beatrice. Ode všech. To kdybych vám někdy měla vyhrožovat, tak ať se pohádáme hezky osobně, s vykáním to prostě není ono. *Překříží si nohy v kotnících.* Jen žertuju. Teda pokud samozřejmě nemáte v úmyslu bráchovi zlomit srdce. To by byla jiná. Ale to bych se nehádala, jsem spíš od rány. A novináři by si smlsli na takové story, jak se princezna porvala s účastnicí! *Působí nadšeně, skoro jako by ji lákalo to vyzkoušet.* Ale ne s tebou, s tebou bych se neprala. *Ukáže na Lyonesse.* To bych dostala slušně přes hubu. Jsi ta zápasnice ne? Nebo tvoje sestra? Přiznám se, že se mi pletete. *Pokrčí rameny a pohledem jukne na Artemis.* Nah, chápu to, taky když se vidím v zrcadle, občas přijdu o řeč ohromením, budiž ti odpuštěno. *Mrkne na ni.* /Žádný flirtování, tyhle jsou Aaronovy. Aspoň prozatím./ *Některé by fakt stály za hřích. Přelétne je všechny pohledem a povzdechne si.* Možná mám trochu drsný humor, ale vážně vás nejdu zabít, takže se můžete uvolnit, a taky třeba napít nebo najíst, protože vyhazovat by to byla škoda. /I když služebnictvo by si to stejně rozebralo./ *Což je dobře, plýtvání jídlem považuje za příšernou věc. Zároveň však zobne jenom jednohubku, protože má žaludek stále jako na vodě a chuť k jídlu v zásadě neexistuje. Teplý čaj sice trochu klidní občasné křeče, ale žádná sláva.* Ale jsem zvědavá. Proč jste se vůbec do téhle komedie přihlásily? Hádám že jen kvůli Aaronovým břišákům to nebylo. I když bych se asi nedivila, když je člověk na tyhle věci. *Ona ne. Ona ocenila spíš výhled do výstřihu. Ale každý měl to svoje.*

*Dojde do salonku jako jedna z prvních a i když je nervózní z princezny, je tomu ráda. Lepší, než kdyby ses sem přitrousila jako jedna z posledních dívek a poté působila špatně. Nechce vyhrát princovo srdce, ale to neznamená, že musí působit jakože si neváží toho, že tu vůbec je, ne? Sedne si na jednu z pohovek, která není přímo u princezny a usměje se na přivítanou na Artemis. S ní se docela dlouho neviděla, asi jí brzy napíše, jestli se třeba nechce sejít. Postupně pozdraví všechny dívky, které sem přijdou a na tváři si pořád drží statečný úsměv. Prvně to působí docela neviněn a v klidu, teda do doby, než začne princezna mluvit. Když zmíní rvačku, pohledem vyhledá okno, které tu je.*/Jen škoda, že nejsme přímo v přízemí.. Tady bych se už asi zabila a to tu rovnou můžu zůstat, to mám aspoň nějakou naději na přežití.. Sice minimální, ale přece jen nějakou. /*Vezme si šálek ledového čaje a napije se. Naštěstí na ni přímo nikdo nepromluvil, takže dělání toho, že tam není jde skvěle, dokud se tedy princezna nezeptá, proč se vůbec do Selekce přihlásily. Princ ví pravý důvod toho, proč zde je, ale že by se jí to chtělo přiznat takhle přede všemi? Kdyby měla možnost si s princeznou promluvit spíše o samotě, božskou by kápla, i když by se cítila docela trapně a špatně, do teď si to stejně vyčítá.. Ale když je tu dalších tolik dívek, raději neřekne úplnou pravdu.* No.. U mě to byla nejspíše zvědavost z toho jaký doopravdy je váš, tedy tvůj bratr.. *Opraví se z vykání na tykán jak je o to předtím požádala.* Každá jsme o něm slyšela třeba z novin, z televize, ale je jasné, že média neříkají úplnou pravdu. A i když jsem s ním mluvila jen jednou, připadal mi moc milý. Navíc, kdybych nepodala přihlášku, asi bych si vždycky říkala, co by kdyby. *Odpoví jí a lehce pokrčí rameny. Není to úplná lež, hlavně se přihlásila kvůli rodině, ale na jednu stranu ji to i skutečně zajímalo.*

*Tohle od princezny nečekala ani omylem. Zřejmě měla moc naivní představy o tom jaká královská rodina ve skutečnosti. Člověk je znal jako figurky z televize, illeagramu a obálek časopisů a nevěděl jací jsou ve skutečnosti a ona je teď všechny teprve poznávala.* /Víc by se hodila do nějakého filmu o drsných ženách než do paláce./ *Řekne si pro sebe, ale nahlas svůj názor nevysloví.* /Jo drsnější smysl pro humor teda máš./ *Služebná jí nalila zelený čaj. Jiný vlastně ani nepila a vzala si nějakou jednohubku. Byla skromná a nikdy stejně nebyly peníze na nějakou hostinu. Když je člověk zvyklý jíst málo jí málo ikdyž má před sebou hostinu.* Břišáky nejsou k zahození a zas tak tolik mužů je nemá. * Odpoví princezně s mírným úsměvem a úšklebkem. Nechtěla jí říkat skutečný důvod proč se sem přihlásila. Měli by jí všichni i za zlatokopku a to zrovna nechtěla.* Proč si nezkusit zasoutěžit o něco lepšího než o pohár, nebo medaili. *Poušklíbne se a zase se přepne na tu milou a usměvavou Jackie.*

*na to setkání sice míří trochu pozdě, protože se zdržela v lese, ale důležitý je, že tam jde. I když kdo by si všiml jedné chybějící mezi tolika ostatními? Snad nikdo. Na sebe si hodila tmavě modré šaty s trochu větším výstřihem a ve stejné barvě i lodičky. Vlasy má na jedné straně seplé sponkami, protože nic moc s její délkou udělat nejde. Doplňky i líčení má jemné, nechtěla to nějak přehánět. Sice je to setkání s princeznou, ale ona na tituly moc nehledí, takže jí je dost jedno, jestli je vhodně oblečená nebo ne. Jde celkem rychle, aby tam byla co nejdříve, když už vyrazila tak pozdě, takže přijde trochu udýchaná a hned vysmekne pukrle.* Dobrý den, Vaše výsosti. Omlouvám se za zpoždění. *Pousměje se a všimne si Lyonesse, takže zamíří za ní. Skoro jí během celé Selekce ani neviděla.* Ahoj, kde vězíš celý dny? Je to jak kdybys tu ani nebyla. *uchechtne se.* Zmeškala jsem něco? *předpokládá že tak maximálně nudu.* No.. kromě těch břišáků taky jen tak, abych zkusila něco novýho. *odpoví princezně a pokrčí rameny. Nechce se jí moc vykládat o tom, že netuší, jak se sem dostala ani jak vyplnila přihlášku, proto že nebyla při smyslech. Alespoň to o těch břišácích je pravda.*

*upřímně vůbec se jí sem nechtělo. To je taky důvod, proč jde tak pozdě. Už několikrát na podobných akcích obsluhovala jako služebnám takže ví, že většinou začínají alespoň hodinu po plánovaném začátku, protože nikdo nikdy nejde na čas. Takhle si to naplánovala i ona a jestli přijde později… co už. Jak se nedávno dozvěděla, Aaronava rodina stejně už ví, co mezi nimi bylo a je, takže to asi bude úplně jedno. Na sobě má červené šaty, které mají zdobený vrch. Lodičky má taktéž v červené barvě a stejně tak i výraznou rtěnku. Oční stíny má však už jen jemnější. Vlasy si nechala rozpuštěné, má je jen navlněné a doplňky jen maličké. Do salonu dojde asi jako poslední, takže se alespoň omluvně pousměje.* Dobrý večer, Vaše výsosti. *udělá pukrle, ale na princeznu se podívá jen letmo, jinak se schválně vyhýbá jejímu pohledu. Posadí se na jednu pohovku trochu stranou. Celou selekci si přijde nepatřičně, jako páté kolo u vozu a momentálně se ten pocit jenom zhoršil.* Přihlásil mě bratr. *odpoví tišeji a popravdě. Sama od sebe by do toho nikdy nešla.*

*Nakonec se zkrátka někam posadí a začne se rozhlížet po salónku, avšak když jim princezna řekne, aby jí tykaly a říkaly jménem, spokojeně se usměje, načež se i její poznámce zasměje.* Je pravda, že s vykáním to úplné ono není, na tykání to nemá, ale s vykáním to musí být občas také sranda. *Zacukají ji koutky. Sama se s někým sice nijak nepohádala, ale jen ta představa, jak se někdo s někým hádá, přičemž si vykají.. Už jen v té představě to zní komicky.* Já jsem jinak Feyre. *Představí se s pousmáním, přijde ji správné se také představit, jelikož princezna Beatrice tomu tak udělala také, ačkoliv každá účastnice nejspíše znala její jméno. Nevěděla, jestli princezna studovala nějak jména účastnic, ale zkrátka ji to přišlo jako slušnost. Když se zmíní o nějaké zápasnici, krátce se na dívku podívá, aby si zapamatovala alespoň tu její tvář a povolání, jelikož s vědomostmi okolo účastnic je na tom celkem bídně, zatím si povídala pouze s Monday v letadle. Po pobídnutí, že se opravdu můžou něčeho napít, nebo se do něčeho zakousnout, se natáhne po hrníčku s černým čajem, dá si do něj kostku cukru a ještě si do něj z menšího džbánku naleje mléko. Miluje si dělat čaj po "anglicku", jak to říkala její mamka. Proto ji velmi potěšilo, když tu zahlédla i to mléko. Hrníček si přitáhne k sobě a lehce z něj upije, než zvedne pohled, jakmile uslyší, že se je princezna na něco ptá.* Abych byla upřímná, chtěla jsem poznat nové lidi, s někým se spřátelit a chtěla jsem prince poznat z jeho pravé stránky, mimo média. Ale vlastně v tom hraje i důvod, že jsem chtěla pomoci rodině. *Přeci jen je ze šesté kasty, její mladší bráška má určitě postižení a její mamce nedávají vůbec dobrý plat, vzhledem k jejímu zaměstnání a jejich kastě. To i ona dostávala větší výplatu, než její mamka.*

*Je moc ráda, že co přijde do salónku, jako první uvidí Purity, se kterou se neviděla věky. Opravdu moc ji její tvář chyběla. Ale nedokáže zakrýt jisté malé zděšení z toho, že princezna to bere jako opravdový holčičí pokec a podle toho se chová. Ne jako normální formalitu. Je z toho o něco nervóznější. Posadí se kousek šikmo na pohovku, blíže k Purity, ale ne zase tak daleko od princezny, aby se mohla v klidu omluvit. Hned poté dojdou i ostatní dívky, které mile pozdraví. Dvě z nich zná a psala si s nimi, takže je ráda, že se s nimi má tu čest potkat i normálně.* Děkuju. *Žbrptne směrem k princezně a zrudne jako rajče, takže raději sklopí pohled. To je celá ona. Kdyby měla být nějaké zvíře, byla by pštros nebo želva. Prostě něco, co se vždy schová, když se cítí být v nebezpečí. Poté, co princezna zmíní rvačku, nenápadně si poposedne blíže k Purity, jako by u ní byla více v bezpečí, než u princezny.* /Zlomit jeho srdce? Proč by to nějaká z nás dělala?/ *Stává se to často, to ano, ale proč by to nějaká dělala? To jí nejde do hlavy. Koutkem oka hledí na Purity a poslouchá, co říká k tomu, proč jsou v selekci a chápe, proč nechce říct úplnou pravdu. Je to logické, ale ona sama si na upřímnosti zakládá, ať to říká komukoliv důležitému. Poté zabloudila pohledem k Jackie a trochu znervózní, zda to má říkat. A pak se jen podívá na zbylé dívky, co dorazí trochu později. Jednou z nich je Alyana, se kterou si psala, ale přijde ji skleslá.* Mně přihlásila sestra, abych si našla kamarády. *Podívá se na všechny skrz řasy. Proč to neříct upřímně a navíc, třeba si díky tomu nějaké ty kamarády udělá.*

*Dojde trošku později, ale když vidí, že tady nesjou všechny účastnice, jen nad tím v duchu mávne rukou a kašle na to, že pozdě přišla, i tak se ale omluví. Pak si prohlédne dívky a nad těma musí povytáhnout obočí, přijde ji vtipné, jak jsou všehny slušně oblečené a ona je v uplé sukni, tílku s hlubokým výstřihem a košili má jen aby se neřeklo* /Prostě nepatřím mezi ty slušný, odmítám chodit nančančaná v princeznovských šatách./ *Pak pobaveně poslouchá prineznu, přičemž když ukáže na ni, pobaveně povytáhne obočí.* Jsem to já, zápasnice. Ale tebe bych šetřila, možná. To by asi záleželo na situaci. *Uchechtne se a má co dělat aby neprotočila očima nad tím, že je to zas daší člověk, co si jí plete s její sestrou. Jsou dvojčata, jsou. Ale nejsou si toik podobné, chtěla by, aby si ji lidé nepletli, mít vlastní identidu, aniiž by ji někdo stále omylem střídal za identidu její sestry by bylo fajn.* /Ajo, Chals tady není./ Já se přihlásila jen abych zkusila něco jinýho, než na o jsem zvyklá, protože můj každej den byl úplně stejnej. A kdo by odolal ttěm břišákům? *Pokrčí rameny su uchechtnutím. To, že zjistila, že se ji těžko od toho zvyknutého řádu ve dne zvyká a že potřebuje pořád něco dělat, jinak propadne záchvatu vzteku, je maličky a nepodstatný detail. Pak uvidí svou sestru, na kterou se lehce pousměje.* Ahoj. V tělocvičně a komnatě většinu času *Uchechtne se a pak se ušklíbne.* Jakto, že jdeš tak pozdě? Buď jsi po kocovině nebo jsi se někde zasekla s někým strážcem. *Pronese k ní pobaveně šeptem, načež se natáhne pro čaj, ze kterého se napije.*

*Protočí očima, když si některé poposednou anebo uhýbají očima.* Hele, já se ptám ze zvědavosti, jo? Nejdu to někde roztrubovat, ale Selekce je prostě... tradice, ale celkem hloupá. Tak mě zajímá, proč to za to někomu stojí. Peníze jsou rozhodně fajn, někdo chce popularitu, někdo asi hledá oddech od svého normálního života? Já nevím. Proto se ptám. *Pokrčí rameny a odpije zeleného čaje. Zahledí se na Purity.* Je to nerd každým coulem, a workoholik, ale je zatraceně oddaný všemu, co dělá. *Pokrčí rameny.* Nejen práci, ale i rodině, rozdal by se. *Poví upřímně. Není tu jen od toho, aby holky stresovala, chce jim vlastně pomoc. Přeje Aaronovi štěstí a doufá, že ho najde s jednou z nich. Navíc ji pak bude vídat v paláci, tudíž je zároveň chce trochu poznat.* Jo, to asi jo, ale za tenhle tým já nekopu. *Zaškubou jí koutky nad poznámkou Jackie, která mimochodem byla vzhledově naprosto k sežrání. Blondýnky měla nejraději, ale zrzky vždycky sváděly k hrám.* /Selekce není jen hra./ *Pomyslí si. Aaronovi jde o hodně. Dojdou ještě další účastnice, též je poprosí o tykání. Zaujme ji na chvíli Al. Samozřejmě už ví, o koho jde. Ale nemá potřebu to tady vytahovat, takový mrcha fakt není.* Upřímnost, no jo. Mě brácha jednou přihlásil do pěvecké soutěže, když jsem se jako malá ještě moc styděla a já se mu odvděčila tím, že jsem napsala píseň o tom, že je můj bráška podrazák. Týden se mnou nemluvil, ne že bych se divila. *Uměla být urážlivá, a když byla malá, bylo to o to výraznější. Na Feyre se zazubí.* Ale vážně to jde, jednou jsem na poradě jednoho rádce poslala do háje se slovy: Se vší úctou, pane, ale jste zabedněný osel. *Přizná se bez rozpaků. Zdá se, že přátelství a “zkusit něco nového”, to motivovalo hodně lidí. Ale přišlo jí to vcelku logické. Jen netušila, zda by jen kvůli něčemu takovému zahodila soukromí. Ale to už nebyla její věc. Zaculí se, když Artemis zčervená a nejraději by na ni mrkla, ale tomu nutkání odolá.* /Ruce pryč, ruce pryč./ *Opakuje si v duchu. Odfrkne si nad Lyon, jak si ji v duchu překřtila.* Dělám judo a kickbox, možná to není tak cool, ale rozhodně bych nechtěla šetřit. Když už, tak ať mám pořádnýho monokla, abych na titulní straně pak vypadala fakt drsně. *Navrhne ochotně.* /Já, je to chlap a ahaaa, můj bratr, tfujky./ No, podle toho, kolik z vás reagovalo na ty břišáky, doufám, že za sebou máte sexuální výchovu, zrovna jsem se stala tetou, zase, a začínám si připadat stará, tak by bylo fajn, kdyby Aaronova vyvolená chvíli počkala, no fakt. *Dodá ještě tak nějak pro všechny, jelikož kdo ví. Alyanna těhotná nebyla, takže Aaron byl snad dbalý, anebo ona zodpovědná, ale člověk nikdy neví.* Mimochodem bude brácha brzo slavit narozeniny, v červnu, takže si ještě měsíc užívám, že jsme stejně staří, takže kdybyste zavařily mozkové závity, a něco mu daly, bylo by to super, protože on si o nic neřekne, a nejspíš taky bude tak zabraný v práci, že zapomene, že slaví, no fakt, a to o tom ví celá země. Možná bychom mu mohli udělat letos nějakou překvápko párty, oficiální oslavy stejně nemá rád. *Navrhne. Možná se některá holka chytí a vážně s ní bude chtít něco naplánovat, ona by si nestěžovala. Takové věci ji baví.*

*V tmavo-zelených šatách pomaly kráčala do Dámskeho salónu, kde sa mali všetky dievčatá zo Selekcie stretnúť s princeznou Beatrice, na čo sa veľmi tešila. Svoju fenku však pre istotu nechala v komnate, na čo si začala už aj pomaly zvykať, i keď stále mala na ňu tendenciu skákať alebo jej brániť v prechode cez dvere. Len čo tam vošla, zistila, že už tam niektoré dievčatá sú. Len čo si vytipovala, ktorá by mohla byť princezná Beatrice hlboko sa uklonila, aby tak ukázala, že to ovláda a je hodná postu potenciálnej budúcej kráľovnej.* Želám Vám krásny deň Výsosť. *Povie po chvíli, pričom sa poobzerá po ostatných dievčatách, ktoré už našťastie pozná po mene, i keď sa ešte nerozprávala so všetkými v miestnosti. Nájde si miesto na sedenie, kde sa aj usadí s mierne pokrčenými kolenami, ktoré natočí do ľavej strany ako správna dáma. Milo sa usmeje na všetky zúčastnené dievčatá a čaká, čo sa bude na tomto večierku diať.*

*hned jak přijde, zamíří za svou sestrou, protože už s ní nějakou tu dobu nemluvila a i když tady to není úplně to pravé ořechové, je to lepší jak nic.* To musí být nuda. Děláš občas i něco jinýho? Měla bys, Někam vyrazíme spolu. *nejraději by do města, ale to bohužel asi nepůjde. Snad se nějak zabaví i v paláci.* A co oboje? *uchechtne se.* Ne, byla jsem jen v lese, potřebovala jsem někde, kde je čistý vzduch a plno místa. Je hrozné tu být zavřená, takže většinu času trávím venku, i když tam jsem teoreticky taky zavřená, protože nesmíme do města, ale lepší jak nic. *od toho, co byla přes dva roky zavřená na jednom místě, si opravdu hodně zakládá na svobodě a tady? Tady jí má minimum. Což je pro ní dost náročné.* Ale teda neříkám, že tam sem tam neprošel strážce, který by za to stál. *doplní a uchechtne se. Takové choutky má skoro pořád a jen těžko se tomu odolává.* Takový striptýz by byl jako narozeninový dárek fajn. *prohodí tiše k Lye, aby je hlavně neslyšela Beatrice. Už jednou se jí povedlo Aarona svléknout do půl těla, takže jí zase nemusí mít úplně všichni za takového maniaka. I když jím tak trochu je.* Párty by byla fajn, takové uvolnění po všech těch plesech. *Souhlasí s princeznou. Párty nikdy neodmítne a už začíná mít dost velký absťák vzhledem k tomu, že doma byla na někde pořád.*

*Nechce se tu veřejně poznávat, že je zde kvůli penězům a vyšší kastě, navíc pravda je i taková, že byla zvědavá na to jaký princ je ve skutečnosti. Tomu, co píší média nemůže člověk na sto procent věřit. I když prince viděla jen jednou, připadal jí velice milý, toho je důkazem i to, že ji zde nechal, i když mu přiznala hned, že tu není přímo kvůli němu. Za to mu bude asi nadosmrti vděčná.* Tomu věřím, působil na mně tak. *Usměje se na princeznu Beatrice. Navíc ona má na lidi docela dobrý čich, takže něco takového čekala. Poslouchá jak se baví i s ostatními dívkami a při zmínce o břišácích sama zrudne jako rajče a odvrátí kvůli tomu pohled. Stejně ji můžou ostatní vidět, ale aspoň ona neuvidí je, jak se na ni dívají. */Bože proč já.. To okno se najednou nezdá jako tak hrozný nápad./* Všimne si ale díky tomu dívky, která přišla se zpožděním y připadá jí docela smutná. Lehce se zamračí a rozhodne se na ni promluvit.* Ahoj.. Jsi v pořádku? *Zeptá se jí potichu, aby nerušila ostatních..* Ty jsi Alyana, nemýlím se? Já jsem Purity, ráda tě poznává,. *Usměje se na ni mile. Tohle je krok z její komfortní zóny, protože z cizích lidí bývá nervózní a většinou to nebývá ona, kdo zahajuje konverzace, ale stejně jako stydlivost má v povaze i starostlivost o druhé a připadá jí, že se Alyana něčím trápí.* Pomůžeš mi a poradíš, kterou učebnici fyziky a matematiky ještě ve sbírce nemá? *Zeptá se s úsměvem Neatrice.* Něco mu určitě dám a pokud budeš potřebovat pomoc s přichystáním oslavy, pomohu ráda, nechci se tu jen flákat. *Připadá si špatně, že si jen tak užívá a s ničím nepomáhá. Několikrát se tedy stavila v zahradách, kde pomáhala zahradníkům třeba s vázáním květin do váz a tak, ale to netrvalo dlouho a není to pořádná práce, pro ni spíše koníček.. Je zkrátka zvyklá dělat více. *

*vyhýbá se pohledu princezny Beatrice. Přijde si tu nepatřičně a zvláštně, kort navíc když ví, že právě Beatrice všechno ví. Posadí se trochu dál od všech a rovnou odpoví Beatrice na otázku. Nedá jí to a nehledně na to, jak se cítí, se jí na tváři objeví pobavený úsměv, když slyší její historku.* O tom jsem nikdy neslyšela. Ale asi si to zasloužil, takže nakonec to bylo stejný pro obě strany. *Trochu jí ta první věta ujela, ani s i to pořádně neuvědomila, ale vážně jí štve, že jí o tomhle nikdy Aaron neřekl. A to slyšela plno historek.* Ahoj… no jo, jsem. *odpoví jí trošku zmateně. Překvapilo jí, že na ni promluvila.* Jsem Alyana a taky tě ráda poznávám. *vynutí ze sebe úsměv. Purity. O té mluvil Aaron. A má pocit, že po ní jede. Snaží se nedat najevo žárlivost, ale upřímně… je to dost náročný úkol. Kort když jí vidí takhle z blízka a vidí, jak je hezká. Když se pak začne mluvit o narozeninách, zabodne pohled po země. Dárek už má vybraný hodně dlouho.* Pokud oslavu nebo párty, bylo by fajn něco menšího, třeba jen přímo pro Selekci a bez nějakých velkých cavyků. Možná tak s nějakým společným překvapením, ale jak to bude něco velkýho, tak by spíše co nejdříve utekl. *zapojí se taky do konverzace, aby se neřeklo a natáhne se po jednom šálku čaji, z kterého se napije. Je jí jasné, jak by Aaron reagoval na nějakou obrovskou oslavu a doufá, že to je jasné všem a není tu pak za nějakou vševědoucí.*

*Tak nějak se cítí trochu ztracená a když ji uteče Puri za Alyannou, jen se na obě usměje a trochu se zavrtí, moc neví, co má dělat, nebo s kým se může nebo nemůže bavit. Ale když už se takto holky rozdělily do dvojic, jedna z mála volných je právě princezna a no, ne že by si chtěla nějak šplhnout, ale když už poznala Daphne, proč to nezkusit i z Beatrice, i když jsou každá z úplně jiného těsta.* Já nad jednou věcí přemýšlela, ale nemyslím si, že to bude dobrý nápad mu dávat. /Navíc jsem se ještě nezeptala, zda je dobré to vůbec darovat, aby to nemělo spíše opačný účinek a prince to nenaštvalo. Ale už ho má připravený a kdyby to nevyšlo, je tu ještě možnost si to nechat pro sebe.* Vy… Tedy ty pro něj něco máš? *Zeptá se slušně a opět sklopí pohled. Na plánování akcí dobrá nebyla, protože sama na žádné nebyla a neví, co od nich čekat.* No, na plánování úplně nejsem, ale ráda s něčím pomohu, pokud bude s čím. Třeba s občerstvením, nebo výzdobou. *Ruční práce jsou její a pokud by jí někdo jasně řekl, co udělat, udělá to.*

Občas zajdu ven pro mě to nuda není. *Uchechtne se a pak se pousměje. BYlo by fjn kdyby si se svou sestrou mohla někam vyjít jako sestry, když tohle nikdy nedělaly, ani nemohly.* Tady si můžeme zajít maximálně k bazénu, do kuchyně a tak. Do města nás asi těžko pustí. *Protočí nad tím očima, nechápe, proč do města nemůžou, ale tak porušovat to nehodlá.* To tady radši neříkej, jinak princova sestra tě něčím zbije. Nemáme mu lámat srdíčko. Ale to, že je tady rizko, že on zlooí srdce nějaké holce asi nikoho úplně už nezajímá. *Uchechtne se. Ona ten případ rozhodně nebude, aspoň doufá.* To by ses vážně ode mě nechala zlátit? Mě by bylo blbý vyrát nad princeznou. *Odpoví Beatrice pobaveně.* Striptýz jako, že bychom ho dělaly my nebo on nám? *Zeptá se potichu své sestry.* Párty zní dobře. Dost dobře. *Přidá se s menším úsměvem.* Třeba i stím překvapením. Taky se budu snažit být nápomocná. *Pokrčí rameny.*

*Princezna odpovídala celkem rychle a všem a tak nepostřehla všechna její slova a poznámky. Jen tak potichu se pozasmála nad pěveckou soutěží a skládání písně o jejím bratrovi. Další co postřehla bylo že princezna doufala že měla sexuální výchovu, aby nebyla nějaká z nich hned po svatbě těhotná. Ona sama do školy sice nechodila, ale blbá nebyla a rozhodně nebyla naivní a nemyslela si že když si bude jenom dávat pozor tak to znamená že nebude těhotná. Zrovna k tomuhle tématu se nijak moc nevyjádřila. Na děti měla ještě čas a klidně by si ještě tak tři roky počkala. Všimla si i dívky, která si vedle ní sedla.* Ahoj. *Pozdravila jí.* Ocení nějakou oslavu? *Zeptala se princezny.* Jestli jo tak ráda s nějakou přípravou pomůžu. *Pousmála se.* Teda pokud po mě nebude chtít zpívá. To by bylo spíš za trest pro všechny. *Zavtipkuje.*

*Zadívá se na Kailani, která došla později, ale pokrčí nad tím rameny.* Beatrice, prosím, kdybys vyhrála, budu tě tu strašit dost možná do konce života, tak nechci moc formalit. *Je trochu náročné, udržovat pozornost s tolika děvčaty na jednom místě. Snažila se věnovat všem, byla zvyklá. Ale upřímně se jí ulevilo, když si začaly povídat i holky mezi sebou. Tohle nebyl výslech ani skupinová terapie, prostě je jen chtěla trochu poznat, vidět na vlastní oči, aby měla později ponětí, o kom Aaron mluví. Ale narozeniny vážně bude mít a ona pro něj plánovala menší oslavu. Nazvala to sice párty, ale to jen protože by šlo o neformální večírek a takhle se dost možná víc lidí chytí. Na poznámku Purity se musí zasmát.* Zatraceně. To bude problém. Víš ty, kolik on toho přečetl? Na knihy už jsem rezignovala. *Odfrkne si pobaveně.* To bude fajn, nepůjde o nic náročnýho, nějak to naplánovat, a pak dát dohromady ten večírek, jasně, člověk to může nechat na služebnictvu, ale to pak není osobní a prostě to není ono. Když to nachystáme, bude to sám o sobě takový dárek, ne? *Poví zamyšleně a dopije svůj čaj. Alyanně se možná pověnuje trochu více, ale může jí někdo vyčítat, že je zvědavá?* Zasloužil Řekla jsem mu, že nejsem připravená a nechci tam, ale on si myslel, že to jen hraju. Měla jsem pocit, že se na tom pódiu pozvracím, bylo mi devět! Ale ta písnička pomohla, stálo to za to. *Spokojeně se uculí, když si na to vzpomene.* Né, nic velkého. Ani by to nemělo být o něm, ironicky, bude spíš rád, že se využila příležitost, aby se bavili ostatní, místo toho, aby mu všichni chodili jen gratulovat a byli u toho novináři a tak, prostě jen oslava, všichni zahučí všechno nejlepší, a pak budeme předstírat, že jsme si nevšimly, že se po dvou hodinách vypařil dokončit práci na další den. *Protočí očima. Znala svého bráchu. Nikdy by mu nenaplánovala obrovskou oslavu. Zvědavě se zadívá na Artemis, byla tak tichá, že ji upřímně překvapilo, když ji sama oslovila.* A co to je? *Zeptá se jí se zájmem.* Tak nějak, ještě to není zařízený. *Zaškubou jí koutky. Ale měla nápad, jen ho zrealizovat.* Jasně, můžeš pak klidně i pomoc všechno nachystat, bude sranda. *Navrhne jí, snad se tak dívka nebude bát zapojit.* Jsi vždycky takhle nesmělá? Já fakt nekoušu. A Aaron taky ne... teda, možná jo, ale o jeho sexuálním životě fakt nepotřebuju vědět všechno. *Neodolá tomu ji trochu vyvést z míry. Lyon jí celkem sedne do noty, s ničím se očividně moc nepárá.* Darovala bych ti na oplátku taky nějakou modřinu, aby ses nemusela cítit tak špatně. *Navrhne jí ochotně.* Super, nakonec to bude holčičí párty a Aaron si bude jen v rohu rozbalovat dárky. *Uchechtne se. Na Jackie kývne.* Ocení, když to nebude moc pompézní. *Možná spíš ocení to, že si na něj takhle vzpomněly, než párty samotnou, ale i to se počítá.* To já klidně zpívat budu, ale karaoke night bych z toho asi nedělala. *Uzná pobaveně. V tu chvíli si ale všimne, že s některými dívkami je něco špatně.* Co se děje? *Zamračí se, v hlase se jí odrazí starost.* Do háje. Nikdo už na nic nasahejte! *Trochu zvýší hlas, ale paniku zatím drží pod kontrolou.* /Zatraceně!/ Stráže! Potřebujeme doktora! *Dva stáli hned u dveří a na křik vběhli dovnitř.* Na ošetřovnu, ihned. *Zavelí teď už klidněji, ale ostře.* Neste je, pokud je to třeba. Potřebuje někdo pomoc? To bude dobrý. Hlavně žádnou paniku. Komu není zle, ať se stejně vydá na ošetřovnu pro kontrolu, jestli někdo otrávil jeden čaj, mohli i něco jiného. *Některé jedy určitě mohly mít pomalejší nástup.* /Zatraceně!/ *Nenáviděla rebely a v zásadě nepochybovala, že jsou za tohle zodpovědní oni. Ale jak dostali někoho tak daleko do paláce?!* Okamžitě uvědomte krále, prověřte všechny v kuchyni, služebnictvo, které mělo přístup sem do salonu, lidi, co se mohli dostat k pití a jídlu. *Pověří jednoho z dalších strážců, kteří se připojili.* /Tohle je katastrofa./ *A to ještě nedávno se sestrou žertovala, že by holkám dala něco do pití, aby byla sranda. Myslela tím ale spíš alkohol a ne jed.*