Velký Taneční sál

*Po dobu, co v paláci pracovala, už potkala mnoho různých lidí s nespočtem různých názorů na tyhle velké akce. Ale zrovna u něj by čekala, že ho takové akce budou bavit. Ačkoliv, když nad tím tak přemýšlela, jestli opravdu Andreas utíkal tak často do barů, tak ho takové akce asi opravdu nebavili.* /Ale mohl by se tak minimálně tvářit./ *Říkala si, že je tu pár lidí, kteří by se zvládli lépe přetvařovat. Nepovažovala teď však za nějak podstatné to řešit.* "Něco na tom bude, občas sem tam někdo udělá nějaký skandál, ale nikdy nic velkého. Třeba na sebe budeme mít v nějakém místním štěstí," *rychlým pohledem zkontroluje čas.* "Navíc, s ohledem na to, že zítra nastupuji až k večeru, tak bych si po této akci mohla udělat výlet do města," *usmívá se. Kdyby to nebyl korunní princ, možná by ho vyzvala později k tanci, ale nechtěla problémy. Musí se v paláci udržet, jinak by byla Austinovi a bratrům jako rebelka úplně k ničemu. I při těchto myšlenkách se však usmívala na Andrease. Jeho společnost nebyla vlastně ani nějak špatná.*

Jsem rád, že jsem alespoň k něčemu užitečný. *Prohodí sarkasticky. Vlastně musel pochválit v duchu Easta za nervy, když tu právě řešili jeho vraždu. Zadívá se na něj, když se ozve.* V otázce své vraždy nemáš žádná práva. *Vyvede ho z omylu, ale poprvé mu věnuje alespoň náznak úsměvu.* No, jak já za to zapomeň? Já na to nezadělal. *Zvedne ruce v obraně, v očích mu pobaveně jiskří, když oba upozorňuje na zjevnou skutečnost.* Maminka Livia zní taky divně, aby bylo jasno. *Ušklíbne se. Asi si oba dva budou muset na tyhle tituly zvyknout.* /Alespoň že já to nebudu slýchat tak často. U ní to bude jen “mami, mami, mami!” od chvíle, co se to naučí mluvit./ Oh, když je dítě nemocné, anebo mu třeba rostou zouby? *Rádoby soucitně na Liv pohlédne.* /Tak to bude Easton dělat všechno./ *Doufá, že je ten chlap připraven na roli otce 24/7, Liv mu ze začátku asi doopravdy moc nepomůže. Protočí očima nad jejím konstatováním ohledně nehtů. Zašklebí se, když začne mluvit o vlastních bradavkách, sice snese hodně, ale pořád je to jeho sestra a některé věci nepotřebuje vědět, na to si je ještě představovat. Livia vždy jako detektor zaregistrovala jeho postranní pohled, a tak pokrčí rameny. Stejně má v plánu se za Nyneve vydat, tudíž by si všimla.* Stejně to brzy zjistíš, tak proč bych ti to měl říkat? *Pozvedne obočí a zamítavě semkne rty. A rozhodně jí nehodlal Nyv představovat. Leda by ji měl v plánu odehnat, a to zatím nehrozí.* A vy se vlastně určitě zvládnete zabavit sami. Mimochodem neměl bys jí lichotit až tolik, už tak si na vzhledu až moc zakládá. *Zavrtí hlavou.* Rád jsem tě poznal. Ale moje výhružky platí. *Je rád, že vše proběhlo v klidu.* A teď když mě omluvíte... mám něco na práci. *Pohlédne výmluvně na Liv.* /Spíše někoho. Ale všechno hezky postupně./ *Zamíří směrem, kam měl pocit, že viděl jít Nyv a po chvíli ji pohledem doopravdy najde. Rozhodným krokem k ní zamíří a přeměří si ji pohledem.* /Snaží se mi způsobit infarkt?/ *Ten výstřih rozhodně nepovažoval za decetní.* Krásný večer, mon chéri. *Usměje se pomalu a natáhne se pro její ruku, na jejíž hřbet umístí políbek.* Sluší ti to. Až moc. Vlastně se divím, že už nejsi obklopená hloučkem mužů, co by si uzurpovali tvou pozornost. /Ale nekoukali ti přitom do očí./ *Což se jemu zatím daří dobře, přeci jen bude mít na obdivování více času později.*

*Vydá se za lady Honey, kterou najde u stolu s občerstvením. Usměje se, když se na něj otočí.* Nerozmyslel. A musím říct, že vám to dnes moc sluší. *Sjede ji pohledem a zastaví se u jejího obličeje.* A zdá se, že vám u nás i chutná, že? *Zeptá se pobaveně.*Máte v koutku čokoládu. Nabídl bych, že vám ji dám pryč.. Ale jsou tu lidé. *Moc by se nehodilo, kdyby ji tu políbil jak tak nějak nazančuje.* Uklidňuje mě představa, že bych měl na Ošetřovně vaši milou společnost, lady. *Nabídne jí rámě a odvede ji na taneční parket. Počká, než začne hrát hudba a poté lady začne vést. Není tak hrozný tanečník jak o sobě tvrdil, ale sláva to taky není.* Jak se zdá, ještě žijeme. Vsadil bych se, že jsem už předčil jak vaše tak očekávání i všech ostatních. *Podívá se na lidi, kteří na ně zírají.*

*Jakmile zaslechne vedle sebe hlas prince, tak se otočí a věnuje princi lehký úsměv, který je i překvapený.* To se divím. Máte alespoň nějaké ty chrániče na ty prsty, jak jsem vám říkala? *Zazubí se, načež se usměje.* Vám taky, děkuju. *Lichotku mu zase vrátí, když si jej také prohlédne, jako on jí. Vypadá to i, že mu monokl začíná blednout.* Oh, ano, chutná. Miluji čokoládu. *Uzná, navíc tak dobrou čokoládu, jako je tady, ještě vážně nejedla. Není divu vzhledem k této provincii.. Poté jen trošku vykulí oči, když jí řekne, že má v koutku čokoládu. Tváře ji naberou o trošku červenější odstín, než normálně mají, proto doufá, že si toho princ nevšiml. Čokoládu si tedy z koutku olízne.* I tak doufejte, že tam neskončíte.. Pošlapané špičky nebudou nic příjemného. *Pobaveně se usměje a přijme jeho rámě, načež se nechá odvést na parket a poté se nechá i v tanci vést, ale i tak se jí stává, že přešlapuje. Dvakrát se i dotkne špiček princových bot, ale vždy stihne dát rychle nohy dál, aby opravdu prince nepošlapala.* Zatím. Ale není to nic hrozného, tedy, je to lepší, než jsem čekala vzhledem k tomu, jak moc jste se podceňoval. *Zazubí se, načež se otočí směrem k lidem, kteří se na ně dívají.* Asi čekají na to, kdy vám opravdu ty špičky pošlapu. *Zasměje se, ale smích ji rychle přejde, když zaslechne povyk lidí a poté i výstřely. Nasucho polkne a její tvář nabere bledý odstín, jako kdyby ji pomalovali křídou.* /Ne, ne. Rebelové ne./ *Její mamka útok rebelů nepřežila, proto z nich má panickou hrůzu. Třese se jen, když na ně pomyslí, proto její tělo je teď ve velkém třesu.* Musíte jít do bezpečí, abyste byl v pořádku. *Dostane ze sebe, než ucítí palčivou bolest, která ji vede ze stehna a která ji donutí zalapat po dechu. Ohlédne se na svou nohu a dojde ji, že je postřelená, tudíž se rychle opře o stůl vedle nich.*

Já si svoje city k tobě uvědomila teda dříve jak ty. Už poprvé, co jsme si psali jsem ti naznačovala dost. *Pamatuje si to. Tehdy se ptal, jak pozná, že je do někoho zamilovaný a ona mu toho dost řekla. A nebrala to jen tak, co slyšela ale i z vlastní zkušenosti z toho co už tehdy cítila k němu. Ale nemyslela si, že by jí to mohl kdy opětovat.* Ehm.. možná? *Kdyby ho viděla líbat se s někým jiným, žárlila by vážně hodně, ale to nahlas přece jen tak nemůže přiznat.* Ne, vážně, žádné tajné dvojče ani nikdo jiný není. *Není si vědoma toho, že by byla znovu těhotná a nebo někde porodila dvě děti, například u Xaveira a nebo Aideen.*/I když o jedno dítě navíc jsme mít mohli./*Proběhne jí hlavou a snaží se zachovat klidnou tvář, aby nebylo poznat na co myslí. Zrovna třeba Jace by to poznat mohl, zná ji a to, že o jejich dítě přišla ji trápí už přes dvacet let. Byla těhotná během Selekce, ale rebelové ji postřelili do břicha..* Ale pár jich tam je. *Stojí si za svým. I ona má šediny, ale není to vidět, protože se taky barví. Když Xavier zahájí ples, sleduje ho jak jde k nějaké dívce, kterou odvede i na taneční parket a usmívá se.* Pro jistotu by to bylo asi vhodné. *Uzná s úsměvem. Ten jí ale moc dlouho nevydrží, protože uslyší nějaké rány, střelbu. Dojde jí o co jde.*Musíme pryč, rychle. *Podívá se na Jace. Xaviera už na taneční ploše nevidí, ale všimne si Aideen.* Musíme pro ni.. *Podívá se na Jace. Než se ale tam stihne rozeběhnout, chytnou ji strážní.* Pusťte mě! *Zakřičí. Chce jít za svým manželem, kterého nikde už ani nevidí a za svými dětmi. Ale i když je královna, oni ji neposlouchají a vedou do úkrytu.* /Sakra, sakra.. Prosím ať jsou v pořádku./

*Zatím postává sama stranou od všech a dívá se zvědavě po sále. Líbí se jí tu. Akce má docela ráda, i když je většinou z většího množství lidí nervózní. Naštěstí jí nikdo moc nevěnuje pozornost. Je to obyčejná služebná. Nemá tu rodinu, ti pozvaní nebyli a pochybuje, že by to zrovna její bratry zajímalo. Oni nejsou jako ona. Ani moc přátel tu nemá. Žádnýho otravného snoubence jako spousta princezen.. Najednou se u ní ale objeví Lucien, díky čemuž se úsměv na její tváři ještě více rozšíří.* Krásný večer i tobě. *Nechá ho políbit jí ruku, což způsobí, že teď její tváře mají barvu jako její šaty.* Děkuju. No.. pro moc lidí nejsem nijak zajímavá. *Pokrčí rameny. On je asi jediný, kdo se s ní baví a z části pořád nechápe proč. Je tu mnoho lépe postavených dívek, které by určitě daly vše za jeho pozornost. Ale nedalo by e říct, že jí vadí, že se zajímá o ni. Otevře pusu, aby něco řekla, ale uslyší nějaký hluk. Podívá se ke vchodovým dveřím a zarazí se, když se tu objeví rebelové.* P-pojď. Kousek odtud je úkryt, musíme do něj. *Zatáhne ho za rukáv, aby se vydal běžet za ní. * Musíme rovně a za roh.. Za ostatníma. *Zakřičí na něj. Vidí ho vedle sebe, ale moc se na něj nedívá. Najednou jí někdo chytne a zacpe jí pusu. Než se naděje má na hlavě pytel a ten někdo ji nese neznámo kam.*

*Moc se jí na akci nechtělo, ale nakonec se rozhodne tam přece  jen jít. Na sobě má šaty, které mají hluboký výstřih a jsou uplejší  vyzývavé. Vlasy má jenoduše spletené a makeup spíše odměřený. Na akci doufá, že bude Card, takže seji uleví, když ho tam vážně objeví. Hned mu ze zadu zase skočí kolem krku, jako i minule. Hlavu si položí na jeho rameno a na tváři má úsměv.* Zase jsi tu jen kvůli mě? *Zeptá se ho s usměvem na rtech, ale spíše šeptá, když je hned u jeho ucha. Pak si stoupne před něj a zazubí se a něj.* Doufám, že zas budeš u mě v komnatě, samotné mi je tam smutno. *Našpulí na oko uraženě rty. Už by chtěla říct něco dalšího, jenže to se ozvou rány a výstřely a ona strne, jelikož si uvědomí, že je útok. Strachy popadne Carda za ruku a začne ho tahat pryč k úkrytům. Jenže to ucítí prudkou a ostrou bolest v paži, kde ji zasáhla kulka. Sevře rty a snaží se nedávat bolest na jevo a pokračuje v útěku do úkrytu.*

Souhlasím výjimečně s Lucem. *Zazubí se na Easta. Někdy bylo fakt těžké zůstat v přítomností jí a Luciena déle jak pár minut, což mu teď vlastně docela dobře ukázali. Občas to s nimi v jedné místnosti nedávala ani Astrid a to měla celoživotní trénink.* /Kde ta vůbec je?/ *Napadne jí a rozhlédne se, jestli neuvidí svou sestru. Měla v plánu jí co nejdříve říct o novinkách o tom, že má švagra a bude tetou. A vzhledem k její dnešní absenci jí plánuje napsat.* To ale neznamená, že mě můžeš takhle děsit. *Zamračí se nespokojeně.* Taky že budu vypadat jako mrož. *Odfrkne si nespokojeně, když si představí sebe s těhotenským břichem.* Maminka Livia zní dokonale. *Brání se pobaveně, i když tomu sama nijak nevěří. Když slyší připomínku o baterkách v dítěti, uchechtne se a praští Easta do paže.* Fajn. Tak já ti hodim flašku a ty se o to postaráš. *Navrhne bojový plán a u toho se zazubí jako neviňátko.* Počkej… Ono se to nerodí se zubama? *Nakrčí zmateně obočí, protože tenhle detail je pro ní nový a když chovala Taysu zrovna existenci zubů nezkoumala.* No… Prostě taková jsem. *Pokrčí lehce rameny a radši uhne pohledem, když konverzace přejde na její přehnanou starostlivost o svůj vzhled. Má k ní důvod, ale nechce to rozebírat tady před oběma naráz.* Faajn. Já si jí holt najdu sama a kdyžtak jí napíšu, když už mám zakázáno se k ní přiblížit. *Protočí očima, protože hádá, že to zas takový problém nebude. Stačí se poptat správných lidí, kteří milují drby a bude to vědět hned.* Něco nebo někoho? *Popíchne pobaveně Luciena a nechá ho odejít. Mezitím se otočí na Easta.* Super, přežili jste oba. Teď jsem zralá na panáka. *Uchechtne se. Jako kdyby jí chtěl osud dokázat, že dnešek ještě ani zdaleka nekončí, ozvou se výstřely a pár výbuchů.* No do prdele. *Rozhlédne se okolo sebe po té spoušti. Na chvíli ztvrdne na místě, čehož využije jeden z rebelů, kterému se podaří jí chytnout a v rychlosti říznout přes celé předklotí. Sama si v šoku ani nevšimne, co se s ním pak stane, jestli ho dostane nějaký strážce nebo co, ale když je volná, popadne Easta za ruku.* Musíme pryč. *Problém ale je, že sama se tu moc nevyzná a neví, kam má běžet.*

Frederek
*Je ve svém pokoji a čte si. Pak se ozve rána a on okamžitě stojí na nohou a běží ven z pokoje.* Zůstaň. *Zakřičí ještě na svého vlka a už míří za hlasitými ránami. Proběhne okolo posledního rohu s vědomím, že dneska si z někoho udělá boxovací pytel. Popadne prvního rebela, který mu stojí v cestě a praští s ním o zem.* /Paráda./ *Slyší krupnuti a spokojeně se usměje. Potom se rozeběhne do sálu pomoct ostatním.*

Určitě se tomu nevyhneme, tudíž si plížení určitě minimálně jednou vyzkoušíme. *Ujistí ji se smíchem. * /A pak tě budou mít kolegové ještě za většího blba./ *Upřímně, ale i to ho netrápí. Prostě ve společnosti Simone se cítí naprosto bezstarostně, jako kdyby ho nic kromě jí, nezajímalo. Poté se jí zeptá, kdy se má miminko dostat na svět, když uvidí, jak se ozývá z jejího bříška.* To už uteče rychle. *S úsměvem pokýve hlavou. Neví proč, ale vlastně se dost těší, až toho prcka uvidí. Dojde se Simone k nejbližšímu stolu s občerstvením, z kterého začne ujídat i on.* Přeháníš. *Široce se usměje, když Simone znovu pochválí jeho včerejší práci. Všimne si čokolády, kterou má v koutku. Chvíli se jí na rty jen dívá, jenže neodolá a políbí ji, čímž ji ze rtů čokoládu zlíbá. Poté se ale rychle odtáhne, když zaslechne velké rány. Okamžitě strhne Simone za sebe a vytáhne zbraň, načež se rozhlédne po rebelech. Vždy, když má jistotu, že netrefí někoho jiného, tak vystřelí směrem k jejich nohám.* Musíš pryč Sim. Nesmí se ti nic stát, nesmí. *Nad ničem nepřemýšlí a i když je Sim těhotná, zvedne ji do náruče, jako kdyby nic nevážila a rozběhne se pryč, zastaví se na chvíli až tehdy, kdy mu ramenem projede ostrá bolest. Nijak to nekomenfuje, nechce děsit Sim ještě více. Proto i skrz kulku v rameni zatne zuby a běží dál, kde bude Sim v bezpečí. I když si snaží vše potlačit, i tak mu z úst vyjde zakňučení, kvůli bolesti.*

Tak můžeš být natvrdlá v jiných ohledech. *pokrčí pobaveně rameny. Jemu sice trvalo, než si přiznal, co k Misty cítí a pak mu taky trvalo přiznat to jí, ale natvrdlost přeci není jen v těchhle ohledech.* Tak vidíš, se nediv, že jsem žárlil.*protočí očima a potřese hlavou. Pak ujistí Xaviera, že žádného tajného sourozence nemá. To by jemu ani Aideen neudělal. I když ví, že ještě jednoho sourozence mít mohli.* Ale nesjou vidět, takže neexistujííí. *protáhne to a prohrábne si vlasy, jak kdyby tím mohl nějak ty šediny odstranit. Pak už Xavier zahájí ples a když zamíří za nějakou dívkou, usoudí, že asi nebude od věci se připravit na hlučnou noc. Jenže tou hlučnou nocí nemyslel úplně výstřely a výbuchy, které se během chvilky ozvou. Útokú už zažil tolik že mu hned dojde, o co se jedná. Chce se zvednout a odvést Misty a své děti do úkrtyu, ale nohou mu projede ostrá bolest, takže se hned skácí zpět na trůn. Pak už ale nic nevidí, protože mu někdo něco přetáhl přes hlavu.* Uteč! *stihne ještě zakřičet, než ho něco udeří do hlavy a on ztratí vědomí. Poté už ho jen odvlečou pryč ze sálu.*

*Na dnešní akci se nemohl dočkat. Své matce pomáhal útok plánovat stejně jako většinu a myslí si, že vymysleli geniální plán, který všem královským pořádně pocuchá nervy. Hlavně korunnímu princátku, kterému mají dnes večer zmizet oba rodiče. Sám je mezi skupinou rebelů oblečených v uniformách strážců a snaží se vypadat co nejuvěřitelněji, jako kdyby skutečně dohlížel na klidný průběh plesu. Zaznamená pokyn od své matky, takže vytáhne zbraň a vyrazí mezi lidi. Jeho úkolem je zdecimovat královnu. V nastalém zmatku ale ani nevnímá, v čí společnosti se ta ženská nachází, prostě jí popadne a přehodí jí pytel přes hlavu. Věří, že o její společnost se postarají ostatní rebelové z jeho skupiny a on bude moci královnu naložit bezpečně do auta. Doteď mu nedochází, že neunesl královnu, ale nějakou holku, která jí je až moc podobná.*

*Jakmile uslyšela střelbu, srdeční tep se jí neuvěřitelně zrychlil. Nezkameněla však ani na okamžik. Tohle byla úplně jiná situace, než na které byla zvyklá, ale nezačala ječet a utíkat. V hlavě si srovnala, že je to jako kdyby při flambování chytla utěrka. Musí to zvládnout. Nic jiného jí nezbývá.* "Musíme zmizet, rychle," *zakřičela na Gret, aby jí přes ten všudypřítomný chaos slyšela. Ani nečekala na její odpověď, vzala jí za ruku. V jejích gestech i hlase byla jasná nesmlouvavost. Táhla za sebou druhou účastníci směrem k úkrytu. Nebo tedy tam, kde měl být. Modlila se, aby jí kulky minuly. Překvapivě měla štěstí. Nohy měla od davu pošlapané, zřejmě bude mít několik modřin, když do ní někdo cestou vrazil, ale jinak je v pořádku.

*Naposledy se ohlédne za Liv a odolá touze jí ukázat prostředníček. Konečně má čas jít za Nyveve, najít ji mu zabere jen chvíli. Všimne si, že se začervená, když ji políbí na ruku a spokojeně se usměje.* Pro většinu možná, ne, ale to jsou hlupáci. Pro mě rozhodně zajímavá jsi. *Ujistí ji s drobným úsměvem. Liv si myslí, že se mu dostala pod kůži. Možná trochu. Rád s ní trávil čas a dnes mu bylo upřímně jedno, jestli tím spustí další vlnu drbů. Nakonec k tomu však ani nedostanou příležitost.* /Rebelové./ *Zatne zuby, najednou je všude spousta křiku a hluku. Přesto zaslechne Nyneve.* Dobře. *Nedostanou se ale daleko. Z nějakého důvodu jeden z rebelů skočí po Nyneve a dá jí pytel přes hlavu. Bez přemýšlení se mu v tom pokusí zabránit, ale objeví se další rebel. Tak tak uhne jeho ráně, spíše díky instinktu a praxi v boxu. Vyrazí mu z ruky zbraň, než na něj stihne vystřelit a pravou popadne ho za druhou ruku, přičemž se stočí kolem jeho boku, aby mu ji zkroutil za zády a nakopl ho zezadu do kolene tak, až slyšel něco zapraštět. Než však stihl cokoliv jiného, dostal ránu do spánku, která ho okamžitě omráčila. Nakopnutí do žeber už pak sotva vnímal, oslnivá bolest se mu zabodla do mysli, dokud všechno nezčernalo. Nikdo si ho nevšímal, možná mysleli, že to schytal. K sobě přijde stejně až za nějakou dobu na ošetřovně.*

Sakra, na ty jsem zapomněl. *Zanadává a zatváří se předstíraně vyděšeně. Ještě prohodí, že jí to sluší a když mu lichotku oplatí, taky jí poděkuje. Ale všimne si čokolády v jejím koutku u rtů, tak ji na to upozorní. Kdyby nebyli v sále plném lidí, klidně by jí pomohl tím, že by ji políbil a pak by tam ta čokoláda už nebyla, ale neví, jak moc by se to dívce teď líbilo.* Teď vám to sluší teprve více. *Zazubí e na ni, protože dívka nabere červený odstín a tak vypadá docela roztomile.*/Fakt.. roztomile? Xaviere prober se, ty holky tu jsou týden. S takovým tempem za dva týdny stojíš u oltáře./ Doufám, doufám. *Přisvědčí s pobaveným úsměvem. Dívku odvede na parket, kde s ní pomalu do rytmu hudby začne tančit.* Dneska máte štěstí, nějak mi to jde. *Uchechtne se a pokračuje v tanci. To netrvá moc dlouho, protože se najednou ozvou výstřely. * Do prdele. *Zanadává nahlas.* Spíše musíte být v pořádku vy.. *Podívá se na ni a všimne si, jak se dívka zatvářila.. Pohled u sjede na její nohu. V duchu zanadává ještě více a vezme dívku do náruče.* Odnesu vás do bezpečí, nebojte.. *Ještě než vyrazí podívá se ke trůnům, kde byli jeho rodiče, ale teď už tam nejsou.*/Snad jsou v pohodě../*Kdyby nenesl lady, vydal by se je hledat, ale teď se rozběhne směrem k úkrytu.*

*Znuděně stojí na akci a protože ani nikde nevidí Ricky, už se chystá to otočit k východu, i když má trošku strach. I když nemá akce ráda, většinou je nevynechává.. Poté však už se mu někdo pověsí kolem krku, proto tu osobu hned obejme, protože hned pozná, že je to Ricky. S úsměvem si položí hlavu na tu její.* Jen a pouze kvůli tobě. *Věnuje ji úsměv, když se odtáhne, načež se mu jemně rozzáří oči, kvůli její otázce.* Nikde nejsem raději, jak u tebe, takže.. Stačí ti to jako odpověď? *Zvedne s úsměvem obočí, než si všimne toho povyku. Vyndá si rychle z pouzdra, který nosí na krku neustále nůž, kdyby někdo šel proti nim. I když patří k těm lidem, nedovolí, aby bylo Ricky ublíženo. Poté si však všimne toho, jak sebou Ricky cukne a pro jeho zděšení zjistí, že je postřelená.* Ricky! *Zvedne ji opatrně a zároveň rychle do náruče.* Promiň, promiň. *Začne se jí omlouvat, protože jí měl ochránit. Letmo ji políbí na čelo a rychle se rozběhne do úkrytu.* Budeš v pořádku, ano? Budeš v pořádku. *Neví, zdali tím uklidňuje více sebe, nebo jí. Každopádně mu po tváři začnou téct slzy. Teď je nedokáže zastavit, když ví, že je v ohrožení osoba, na které mu jako jediné záleží. Nemůže ztratit i jí. Normálně by mu útok nevadil, kdyby byla Ricky v pořádku.*

*Ve společnosti Diany mu není tak špatně. Celkem ho konverzace s ní bavila. * /Aspoň se neudím tak moc jak bych předpokládal/ *Nejradši by utekl někam do baru a zalezl někam s drinkem, nebo nějakou společností.* Uvidíme zda tu nějaké drama bude. *Podívá se na ní a on ví že už má na dnešní večer program. Její poznámku na to jít do baru už nějak nepochytil, jelikož se mu zdálo že tu něco nehraje* Neslyšíte něco? *Zeptá se když uslyší výstřely a než se stačí vzpamatovat dojde mu co to je.* Myslím že jsem si o to drama právě řekl. *Podívá se na ní a jeho pohled stane na královský pár, který už má pytle na hlavě.* Hádám že vy si poradíte takže já asi půjdu.*Sundá si sako aby se mu lépe běželo a směřuje davem k úkrytu tak nenápadně jak to jen jde. Nesmí panikařit. A tváří se že tam není.* /To bude v pohodě./

To mi pak řekni, vezmu si něco černýho a nechám nám zahrát znělku z Jamese Bonda. *Zasměje se a pak mu řekne, za jak dlouho by se měl prcek narodit.* Jo, to jo. Už se ho nemůžu dočkat. Jsem hlavně zvědavá, jestli to bude kluk nebo holka. Už mám konečně i jména. Když to bude holčička, tak Eira. A když kluk, tak Rafe. *Vzhledem k tomu, jak dlouho jí trvalo ta jména vybrat je spokojená a nadšená z toho, že už to konečně má a umírá zvědavostí, jestli to bude holka nebo kluk.* Nepřeháním. *Ujistí ho a pak si všimne jeho pohledu a mírně nadzvedne obočí. Po celém těle se jí rozlije příjemné teplo, jakmile se jeho rty setkají s těmi jejími. Je jí jasné, že tahle chvíle nebude trvat napořád, ale narušení přijde děsně rychle a ne úplně hezkým způsobem. Polekaně sebou škubne a hned si obejme břicho, protože pro ní je hlavní její miminko a pak také bezpečí Ryana.* Musíš jít se mnou. *Nenechá ho tady i když je strážce a nejspíš od něj očekávají, že bude bojovat s rebely. Nemůže ho ztratit. Břichem se jí rozlije bolest podobná kontrakcím během falešného porodu, který prodělala a ona stáhne obočí. Ani se nenaděje a už je v náručí Ryana.* Neblbni, jsem těžká. *Vydechne do jeho ramene, i když jí břicho pořád bolí. Zaregistruje jeho zakňučení a vzhledem k tomu, že nejhorší nával bolesti akorát pomine, rychle začne vrtět hlavou.* Pusť mě. Jsme dost daleko. Nemůžeš mě nést. *Vykroutí se z jeho náručí, protože už jsou stejně na chodbě a největší vřava panuje v sále za nimi.* Budeš v pořádku. V úkrytu se o tebe postarají. *Ujišťuje ho i přes svojí bolest a už po svých se s ním vydá co nejrychleji do úkrytu.*

*Nevadí ji, že sedí na zemi, vůbec ji to nepřijde divné. Na co se tím zabývat, když má jídlo a je spokojená.* Takže to máš něco jako třeba poník z MY little pony, ne? A ještě nějaká verze WInxek! *Nadšeně se na ni zazubí a nevinně zavrtí hlavou.* Já jsem hodná, já to nikomu neřeknu. V6dycky držím tajemství. Teda dokud se to tajemství netýká toho, že mi třeba utekly žížaly. *Nakrčí nosánek a pak se ze země vyškrábe a ujistí, že tu samam nebude, protože teď má ji. A ona dokáže být velké klíště. Když uslyší její jméno, hlavu nakloní na bok.* Chrisie. Phina. Phinie. Chrisa. *Vypadne z ní nějaké její verze jejího jména, jelikož by to nebyla ona, kdyby ta jména úplně zkomolila ve snaze udělat nějakou přezdívku.Špinavé ruce vyřeší tak, že to nevinně utře do nějakého chlápka a vůbec ji to nevadí. Ona je spokojená i když neví, jestli ten chlápek bude taky.* Vy jste v Selekci! No a nechcete pomoct? Jakože s princem? Třeba bych mu mohla dát do postele žížaly a vy byst mohla stát před komnatou a zachránit ho. *Nevinně na ni zamrká nadšenýma očkama.* Jo, vypadáte jako princezna. Nádherná princezna. *Zazubí se na ní a po jejích slovech přikývne trochu naštvaně, ale hned se zas rozzáří.* Fluttershy Rarity! *Pochlubí se se jménem její kočky a prstíkem ukáže na nějaké vanilkové košíčky a hned si je začne cpát do pusy, jenže to se sálem ronense nějaký kravál, který ji vyděsí. Vystrašeně se koukne na Chris.* Co se děje? *Vypískne a rukama si zadělá uši, protože je to na ni velký rámus. jednou ručkou ji potom chytí a dá se do běhu, když vidí, že ostatní běží taky. Jenže e docela nemotorná a jak je vyděšená neví co se děje, blbě došlápne a zakopne, čímž si nohu zkroutí tak, že ji to vytryskne slzy do očí.* Au. *Vypískne a tentokrát se ze země začne zvedat, ale kulhá, protože ji došlápnutí na nohu bolí.*

*Naoko uraženě si odfrkne, když mu ani nedovolí si vybrat jak chce být pohřbený.* Podle mě nezní ani jedno až tak hrozně. Ani strejda Lucien a ani maminka Livia. *Pokrčí rameny. Sám se docela začal těšit, až mu bude jeho dítě říkat "táta East". No, bude říkat spíše jen "táta" ale to je jedno.* Nebudeš vypadat jako mrož. *Namítne na slov Livii.* Budeš roztomilej tučňák. *Zazubí se na ni. Tak ji nazval už předtím a jen doufá, že teď nesebere tác právě procházejícímu číšníkovi a on neodstane jim po hlavě. Potřese hlavou. *Ne.. se zubama se to vážně nerodí. A nevím, kdy jim rostou. Taysa má ani ne dva měsíce a ještě nic, takže.. *Pokrčí rameny. Většinu věcí o miminkách ví právě díky své neteři. Bratr ho informuje o nových věcech ohledně Taysy.*/Ale Thony už zuby má, takže asi před prvním rokem zuby rostou./ *Proběhne mu hlavou, když si vzpomene na Thonyho, který je v jejich rodině jen krátce, ale všechny si okolo sebe už získal, i jeho. Konečně jsou počty ženských a mužských v jejich rodině více vyrovnané. I když pořád žádná sláva.*/Třeba ten prcek, co čeká Liv kluk bude./*I kdyby ne, stejně by ho měl rád.* Stejně bys byla krásná i v pytli od brambor. *Pokrčí rameny.*/Chudák holka../*Nechce si ani představovat jak takový výslech od Livie musí vypadat. Lucienovi kývne na rozloučenou a když odejde, trochu se hned uvolní.* Já taky. Ale narozdíll od tebe si ho mohu dát.*Uchechtne se, ale k baru se s ní nevydá. Nebude ji provokovat. Najednou se tu ozvou výstřely a jeho někdo bodně do nohy, zaskučí a až pak si všine, že jeden rebel vzal i Liv. Zapomene na bolest a přitáhne si ji blíže k sobě.*Budeš v pohodě.. Pojď. *Řekne se zaťatými zuby. Noha ho bolí jako čert, ale teď to ignoruje a snaží se Liv dostat do bezpečí.*

*Sotva uslyšela první hluk, byla jako na trní. Už sotva věnovala pozornost Andreasovi.* "Jasně, hlavně už zmizte," *křikne na něj. Je rozzlobená, že jí o tom nikdo neřekl, to by si dávala víc pozor, vedle koho se držet. Cítí, jak jí cosi slabě škráblo na rameni, ale nevnímala to. Něco se v ní pralo, aby ihned šla na pomoc rebelům, protože by klidně mezi nimi mohli být její bratři. Pamatovala si však Austinova slova. Nesmí se prozradil. Zpoza šatů vytáhla krátkou dýku a snažila se nahnat co nejvíce hostů směrem ven. Cestou srazila k zemi jednoho z rebelů a asi mu tím zlomila nos. Ale taky ho mohl zabít, což neudělala. Krytí je krytí ale své lidi kvůli tomu zabíjet nemůže. Očkem stále pokukovala, jestli se rebelům podařilo dostat královský pár, když zjistila, že všechno vychází podle plánu, měla co dělat, aby udržela vážný výraz. Neměla u sebe jinou zbraň než tu dýku, takže nemohla střílet jako ostatní. Zvedala postřelené hosty a snažila se je dostat z dosahu střelby.

Rozhodně spíše jako Winx. *Zasměje se.* Tak to velice děkuji, věděla jsem, že je na Vás spolehnutí, princezno. *Ujistí ji. Je jí jedno, že komolí její jméno, hlavně že nepoužívá celou verzi.* Myslím, že bych ho před žížalama nezvládla zachránit. *Odpoví záporně.* /SPíše bych se mu smála./ Děkuji, nikoliv však tak krásná jako vy. *Mrkla na ni. Příjemný večer naruší střelba a drobné exploze.* /Co to.../ *Byli před rebeli varování, ale že tak snadno a tak brzy proniknou až do paláce?! Bez rozmýšlení vezme May z ruku a trhne jí k zemi.* Zůstaň u mě. *V jejím hlase není panika, zatím ne. Přikrčená za stolem se no nejrychleji pokouší dostat ke dveřím, doufá, že v chaosu tvoří s May malý cíl, navíc příliš nedůežitý.* /Notak./ *Téměř zakopne o muže ležícího na zemi. Nejspíše schytal zbloudilou kulku. Přitáhne si May k sobě.* Nedívej se. *Teď už jí v hlase zaznívá úzkost. Skopne z nohou boty, přičemž málem vykřikne, když ji kdosi popadne za ruku, ale jde buď o strážce mimo službu anebo prostě někoho, kdo nezažívá útok poprvé.* /Do úkrytu?/ *Raději nepřemýšlí a následuje ostatní.* Zvládneš utíkat? Drž se blízko. *Starat se o May jí pomáhá nepropadat panice. Pak však dívka zakopne.* /Sakra!/ *Zděšeně pohlédne na její kotník.* To zvládneme, jen se mě pevně drž, hlavně se drž. *Mumlá roztržitě a zvedá si dívenku do náruče. Není nejlehčí, ale pro jednou může být ráda za to, že sportuje a posiluje. Navíc ji na nohou drží adrenalin. Když s ostatními opouští sál, občas v chaosu a tlačenici schytá loktem, bosou nohou šlápne na rozbité nádobí ze převrženého stolu, přičemž jí do očí vrhknou slzy a klopýtne. May sevře v náručí pevněji.* /Teď ne./ *Ignoruje bolest, co se dá, přestože teď klopýtá a její postup se zpomalí. Naštěstí se však s May dostanou mimo sál a ona se nechá nasměrovat do úkrytu. V tom chaosu vůbec nestihla postřehnout, jak jsou na tom ostatní. Má jediné štěstí, že neschytala kulku.*

*Poslechne si princovu řeč, ikdyž slova jdou jedním uchem tam a druhým ven. Vlastně ani neví co kdo říká. Ta atmosféra jí ubíjela. Cali se s ní moc bavit asi nechtěla.* /Co tady dělá tak nespolečenská dívka?/ *Možná ona se chtěla bavit a rýpnout si do někoho, ale Cali byla dost odolná.* To nemůžeš vědět. *Odsekne hlavou a než si stihne doposlechnout všechna slova o tom jak Cali nemá ráda společnost uslyší výstřeli.* /Rebelové?/ Napadne jí možná až moc pozdě, jelikož zrovna na ní dopadne jedna z kulek a zasekne se až v jejím zápěstí.* /Sakra co mám dělat?/ *V tu chvíli kdy vidí kulku ve své ruce se jí začne dělat špatně a má co dělat, aby stála na nohou.* Nevíš kde je ten úkryt? *Zeptá se Cali a už míří směrem ven ze sálu jak to jen jde. Pohled na vlastní ránu jí dobře nedělá.* /Proč jsem si dnes vzala podpatky?/ /Lituje svých jehel, díky kterým je běh opravdu náročný.*

*Když ale najednou zaslechne střelbu, rychle se podívá na Faith. Jakmile si všimne jejího zápěstí, sykne a když chce dívka vyběhnout ze sálu, instinktivně skočí ke zdi a Faith stáhne s sebou.* Ne ne ne ne ne. *Na rebely nemá dobré vzpomínky, protože jejího otce stáli kariéru a jen doufala, že její máma zrovna nebude muset v dalších dnech do práce.* Ani se nehni. *Zašeptá směrem k Faith najednou naprosto chladně, jako by věděla, co má dělat, a drží dívku tak, aby ji rebelové neviděli. Její bázlivý pohled je ten tam, protože teď musí být silná. Přitom se ale třese jako ratlík. Když si ale uvědomí, že to může vypadat, jako by patřila k rebelům, rychle se na dívku v červených šatech otočí.* Moje máma dělá v armádě, mého tátu takhle vážně zranili, měla bych vědět, jak nás z toho dostat. *Zamumlá a na chvíli zavře oči, které se jí naplní slzami. Vlastně nemá ani tucha, co má dělat, protože jí to vždycky přišlo jako ztráta času.* Nemáme zbraň a ani jak se chránit, musíme být co nejnenápadnější. *Mumlá polohlasem a podívá se na jeden tác, kousek od kterého přistály.* Ani se nehni. *Zamumlá znovu a rychle se pro něj natáhne, než jí ho vtiskne do rukou.* Vezmi si to jako štít, musíme se někam dostat. *Mezitím bere jeden z takových těch tenčích ubrusů na ubrusech a snaží se co nejrychleji, aby nebyla vidět, ale zároveň co nejlépe schovaná. Bez zeptání popadne dívčinu ruku a začne jí to vázat, aby nekrvácela. Poté se rychle začne vyzouvat ze svých bot a Faith nakáže, aby dělala to samé. Zatímco ale sleduje Faith, očividně nevnímá okolí, protože až když zaslechne kousek od sebe výstřel, podívá se a uvidí letět kulku jejich směrem. Protože letí přímo na Faith, rychle dívku v rámci možností odstrčí. Bohužel tak ale dostane plnou parou kousek pod krk. Svalí se na zem jak dlouhá, jak široká, najednou nemůže pohnout končetinami.* Uteč. *Zamumlá na Faith v slzách, zatímco očekává, že ji nějaký rebel dorazí.*