Prosklený salón

*Jakmile ji pochválí, koukne de na své šaty a zase na něj a přikývne.* Děkuji. Tobě taky. *Zazubí se na prince a sedne si, poté požada o čistou vodu a děkovně se na něj usměje.* Tak snad, když tak se to pozná. *Taky se pobaveně usměje a nakonec si vezme a málem vyvalí oči ven, když zjistí, jak je to dobré.* Tak otrávené to snad není. *Uchechtne se a pak se dá do vyprávění o její práci.* Nemusí. Vlastně mám macechu, ale tu radši dělám,bže neznám. *Ušklíbne se při pomyšlení na ni a zas pokračuje.* Pomáhám kde můžu a jsem ráda, když můžu pomáhat. *Pomáhání komukoliv druhému má na srdíčku na prvním místě a dělá to jen kvůli tomu, že chce by se měli všichni stejně dobře.* Vážně? *Udiveně zamrká, ale poté zavrtí hlavou.* To po vás nemůžu přece chtít. *Zamumlá a do tváře se jí nahrne horko.* /Mně se take po nich stýská, ale můžu tohle vůbec přijmout? To snad ani přijmout nejde!/ *Pořád na něj udiveně kouká, ale pohled radši dá k zemi, aby neviděl jakbse červená.*

*Usměje se na ní.*Díky.*Podá jí vodu a když ochutná jako první dívka ze selekce něco z občerstvení, ujistí ji, že to otrávené jím není. Pak je rád, že jí chutná a sám si vezme menší chlebíček, protože už má trochu hlad za tu dobu, co tu sedí a mluví s jednou dívku za druhou. Pak se zeptá na její práci, která ho skutečně zaujala a dívka si u něj i díky ní získala větší sympatie.*Aha.. je to jako macecha z Popelky?*Vybaví se mu hnedka tahle pohádka.*Jestli sis přivezla myšky jako domácí mazlíčky, nevadí, ale ať ti neutečou.*Dělá si z toho legraci, aby ji případně odvedl od negativních myšlenek. Řekne, že dětem, kterým se po ní určitě stýská, může poslat pozdrav a on zařídí i menší finanční příspěvek.*Vážně.*přikývne.*Ale můžeš. Palác často přispívá, tak přispěje na tohle.*Pokrčí rameny.*Pak mi nechej poslat přesný název a adresu toho dětského domova ai spolu s nějákým tvým pozdravem, jsem si jistý, že dětem to udělá radost.*Řekne přesvědčeně. Všimne si, že jejich čas je u konce.*Ještě se zeptám na poslední otázku.. Co si o mě myslíš?*Nakloní zvědavě hlavu na stranu. Pak si stoupne, vezme ji za ruku a lehce ji na ni políbí.*Pro dnešek se již musíme bohužel rozloučit, ale určitě se brzy uvidíme. Brzy nashledanou.

*Z vody se napije a tím trochu zažene i sucho v krku ze stresu, které měla celou dobu z tohohle setkání. Ochutná i něco z občerstvení a zjistí, že je to výborné. Za tu dobu, co tady je už stihla ochutnat už docela dost jídla, ale stále je překvapená z te chuti.* Přesně tak, jako macecha z popelky, dokonce má i jednu dceru. *Pokrčí rameny, ale stále má na tváři menší úsměv. Ten ona nikdy nesundává, i kdyby se mělo dít cokoliv. A když ho na ni neuvidíte, je to dost vážná situace.* Dobře, mám je zatím v menší klícce, tak je budu pouštět jen v pokoji. *Zazubí se na něj a když nabídne finanční příspěvek dětskému domovu, který neskutečně miluje jako děti v něm, napřed ji je blbé to přijmout, ale pak nakonec přikývne.* Moc děkuji, děti budou určitě moc rády. *Na tváři má teď ten nejšťastnější úsměv, co dokáže vyloudit a je na sto procent upřímný. Jakmile se ji zeptá na další otázku, na chvilku se zamyslí.* Upřímně? V tom letadle jsem si jako první myslela, že jsi nějaká projekce, že mezitím sedíš tady v paláci. Pak že si nás třeba chceš jen získat, uplatit tak na začátek. Ale teď to musím vzít vše zpět, protože se mi zdáš sympatický a milý. *Zazubí se na něj a taky vstane, malinkobse zaculí a pomalu se vydá ke dveřím.* Těším se, až vás uvidím příště. A moc děkuji. *když už je u dveří, ještě se otočí.* Nashle, princi. *Ukloní se a s úsměvem vyrazí ven. Ještě se zastaví, vydechne a pomalým krokem, aby nespadla se vydá do ssvého pokoje.* /Nečekala jsem, že se tak rozpovídám. To normálně nedělám! Sle je to id něj milé. Ale vážně nechce jen dokázat, žeho to zajímá, zatímco je to lež? doufám, že ne. Chtěla bych mu věřit./

*Dneska má ještě dodatečná setkání s účastnicemi. Je jich jen pár, za což je rád. Chce to mít za sebou, aby je všechny mohl pozvat na soukromé schůzky a potom ty, se kterými si nebude rozumět vyřadit. Na sobě má modrý oblek, který ladí k jeho očím. Vlasy má sčesané na jednu stranu, aby na hlavě neměl jak říká jeho máma "vrabčí hnízdo." Por něj i pro dívky je v proskleném salonu nachystané menší občerstvení. On všechno zkontroluje, když přijde do místnosti a poté už jen čeká na první dívku. Když se dveře otevřou, usměje se na ni.*Dobré dopoledne lady.*Pozdraví ji s menším úsměvem, který se tam moc snaží udržet.*Prosím, posaďte se.*Vyzve dívku a sám si sedne na pohovku, naproti té její, aby si hleděli při hovoru přímo do očí.*Nebudeme si spolu tykat? Určitě to tak bude více pohodlnější.*Nabídne jí tykání.*Tak mi o sobě něco řekni.*Vyzve ji.*Kdyby ses chtěla i ty mě na něco řekla, klidně se mě zeptej.*Vyzve ji.*

*Zvedne pohled k princovi, když vejde dovnitř, a ještě víc si stáhne rukávy k zápěstí* ,,Omlouvám se za zpoždění," *zašeptá, neboť se zpozdila o dvě minuty, pak polkne a podívá se ven z okna. Na ten nádherný výhled* /Stačilo by rozbít okno, vyskočit a letět. Být konečně volná. Utéct z dnešního světa...pryč. Ne! Ne. Takhle nesmím myslet!/ *propne za tělem své prsty a pak je proplete, načež se posadí naproti princi.* /Je opravdu tak vysoký, jak říkala mamka. Nebo já jsem tak malá, jak na to poukazoval bulvár. Myslím, že už napsal i o mé minulosti, protože na mě je směřováno více lítostivých pohledů než normálně. Nebo třeba přihláška byla uveřejněna a všichni o mně vědí to nejhorší. Prošla jsem si znásilněním a trpím synestézií. Jsem jenom prťavá holka/ ,,Také vás zdravím, princi." *oplatí mu úsměv a zvedne k němu pohled i hlavu, aby mu viděla do očí. Tady jí ani podpatky nepomohou* /Co...cože? Tykání? Princ nás chce mít asi blízko při těle a asi si rychle najít princeznu a nás vyhodit. Nebo ne. Třeba je jenom mega přátelský. Co já vím../ *Jenom zmateně zamrká, ale přikývne a začne přemýšlet nad tím, co mu říct, aby ho zaujala* /Co mám říct, aby mě ihned nevyhodil a já se tu mohla skrýt před světem?/ ,,Jmenuji Ginevra, rodiče mě pojmenovali podle Ginevry Weasley z Harryho Pottera, neboť jsem po mamce zrzavá a věří, že budu stejně nebojácná jako ona a najdu si taky osobu, kterou budu z celého srdce milovat. Nutno dodat, že oba tuto sérii milovali a milují. Nemyslím si však, že jsem nějak splnila jejich očekávání," *povzdechne si a spojí ruce v klíně. Pak si nevědomky zaryje nehty do dlaní, protože do dělá v poslední době pořád* ,,Studuji pediatrii, tedy teď mám přerušené studium, ale chtěla bych ji dostudovat. Poté bych se buď chtěla dát na dráhu profesorky nebo lékařky, láká mě totiž obojí. Třeba to půjde skloubit dohromady..." *vydechne do prázdnoty a ticha místnosti* ,,Připadám si oproti ostatním dívkám hrozně hubeně a vedle některých si připadám tlustě. Mám strach o některé z nich. Je sice hezké, že chtějí být hubené, ale některé se už asi pohybují v podváze...já je tu nechci pomlouvat!" *vyhrkne ihned a sklopí pohled* ,,Jen jsem si prošla obdobím, kdy jsem si prošla anorexií...a mám strach o jejich psychické i fyzické zdraví. Měly by některé začít jíst." *poznamená* ,,Tedy pokud nejevíte o anorektičky zájem...to pak nebudu nic namítat a odeberu se domů," *podívá se na něho, pak ale nechá pohled na výhledu* ,,Tedy nejevíš," *odkašle si a nedokáže odtrhnout pohled od okna* ,,Mám ojedinělou poruchu...synestézií. Věřím, že tušíš, co to znamená, ale jenom pro všechny případy. Různé noty se mi zjevují v barvách. Proto tak miluji hudbu a hru na housle," *po chvilce k němu obrátí pohled* ,,Já...nejsem zajímavá a je téma, o kterém se nerada bavím. Nejspíš toho je plný bulvár, ale když o tom tématu mluvím, rozpláču se," *zašeptá, neboť ji opustí hlas a oči se jí zaplní slzami, ty se jí však jako normálně podaří zamrkat, takže se jí o tváři skutálí jenom jedna malinká* /Jsem tak slabá, proč jsem tak slabá? Co tu dělám? Co tu vlastně dělám? Jak jsem se tady mohla ocitnou? Jsem příšerná, ubrečená, ničeho jsem nedosáhla a mám se ucházet o jeho ruku?/ *myšlenky se na ní znova nahrnou a ona jenom trhne hlavou, jakoby se nic neděla a zachytí se jeho spásné nabídky na otázky* ,,Proč ti můžeme tykat? Neříkej mi, že jsem jediná, které je to...není mi to nepříjemné, jen tam pořád chci strkat to vykání. Taky jde asi o to, že jsem nevěřila, že to dotáhnu takhle daleko...na tykání s princem," *nervózně se zasměje a snaží se sama sebe uklidnit* ,,Schováš mě tu před světem, který mě rozbil?" *zašeptá bezmyšlenkovitě a zamrká* /Ne, to jsem neřekla, že ne? Prosím, že jsem to slyšela jenom já?/ *čeká, zda princ bude reagovat a pokud ano, tak jak. Celá se napne a neví kam s pohledem*

*Usměje se, když přijde další dívka, se kterou se má dneska setkat.*V pořádku, není potřeba se omlouvat.*Ujistí ji. Vidí že se zpozdia asi jen o dvě minuty, to podle něj nic není. Nabídne jí tykání, jako ostatním dívkám. On se tak bude cítit lépe, než kdyby mu vykali, přece jen jsou stejně staří a on si mezi nimi musí najít manželku a přece jí nebude pak vykat. Když souhlasí, pousměje se na ni a posadí se na pohovku naproti ní.*To je zajímavé.*Usměje se, když vysvětlí původ svého jména.*Takže ti nebude vadit, kdybych ti říkal Ginny? Klidně ti budu říkat i Ginevro, kdyby ano.*Ujistí ji.*Proč bys neměla ta očekávání splnit?*Zeptá se jí s nadzvednutým obočím.*Nemáš důvod, proč se cítit špatně vedle některých dívek. Jsi krásná stejně jako ony. *Pak chápavě přikývne.*Upřímně si u některých z vás taky říkám, že vypadáte jako byste měly podváhu.*Svěří se jí.* Neboj, chápu, jak to myslíš.*Ujistí ji, když řekne, že nechce pomlouvat.*To je mi líto.*Řekne, když zjistí, že si ona prošla anorexií.*Doufám, že se to nějak zlepší... Máme tu velice dobrá jídla, zákuska a tak. Snad jim to pomůže./A stejně tak tobě./Já nesoudím lidi podle toho, jak vypadají, takže neboj, kvůli tomuhle tě domů nepošlu.*Ujistí ji.*Chci vás všechny prvně poznat, jaké jste a jestli máme něco společného, pak se rozhodnu, se kterou z vás si dovedu představit společnou budoucnost a se kterou ne.*Pokrčí rameny.*Díky za vysvětlení.. Nevěděl jsem, co to znamená.*Pousměje se. Je rád, že zjistí něco nového.*Doufám, že mi někdy zahraješ na housle.*Řekne s menším úsměvem.*Každý člověk je sám o sobě zajímavý.*Řekne jí.*Ty určitě nejsi výjimka.*Usměje se na ni mile.*Jaké téma?*Zeptá se rychle.*Teda promiň. Nemusíš mi to říkat.*Zamyslí se. Nepamatuje si, že by se něco zlého o ní někde dočetl.*jsi v pořádku?*Zeptá se jí starostlivě. Natáhne se pro krabici kapesníčků a podá jí ji. Nad její otázkou se pousměje.*Nabízím to každé z vás. Nechci, abyste byly v mí přítomnosti nervózní a chci si s vámi vybudovat přátelský vztah, pokud to bude možné a jak doufám, u některé z vás to pak přeroste i v něco víc.*Vysvětlí jí, proč jim nabízí tykání.*Jak tě svět rozbil?

,,Je mi popravdě jedno, jak mi budeš říkat," *sebere jeden kapesníček, který začne mnout mezi prsty*,,Ginevra mi vždy připadalo hrozně...profesorské. Ginny je takové přátelské. Otevřenější. Nemám strach, že bych s tím jménem budila až moc dojmů a očekávání," *nechápu, jak to dokázala, ale uvolněně pustí ruce z klína podél těla. Kapesník zmačká a schová ho do pravé dlaně*,,Protože je spustu lepších lidí, kteří si zaslouží to dotáhnout na mé místo," *pokrčí rameny, jako by to byla skutečnost* /jsi krásná stejně jako ony? Zní...zní to jako lichotka, ale nemyslí si. Jen je na mě milý. Jsem totiž stejně krásná jako ony. Zapadám mezi ně. Určitě zde již seděla dívka, která byla krásnější než ony. Tedy my. Určitě ji jenom takhle prázdně nelichotil.../ *přesto však její tvář nabere rudých odstínů. Donutí se usmát. Ví i latinské názvy svalů, které ji donutí se usmát, aby to vypadalo opravdě, protože chce, aby byl šťastný, že ona vypadá šťastně* /to je až moc lichocení sama sobě.../ *zakousne se do ní další bolestivá myšlenka*,,Chci si s nimi promluvit. Tedy s těmi, které se při společných jídlech budou zdráhat jíst. Chci jim pomoct. Mají právo na to být zdravé," *vydechne svoji myšlenku jen tak mimoděk, že ani nečeká na princovu odpověď. Při uklidnění, že nepoletí ihned při vstupu, se trochu nahrbí, což je jeden z dalších znaků jejího uklidnění a uvolnění* /Chce najít osoby, které s nim mají něco společného a zda si s nimi dokáže představit budoucnost...pokud si se mnou dokáže představit budoucnost, bude první. I když je to nepravděpodobné. Nevěřím tomu. A pokud tu zůstanu, chci se na to zeptat/,,Mohu ti popřát asi jenom hodně štěstí, protože představit si budoucnost po pár větách se soutěžící mi připadá šílené. Ale asi jsi dostal rady, jak si vybrat v útisku skoro až dokonalých žen," *ví, že by se ráda zasmála, ale nedokáže to, a tak jenom rozšíří svůj úsměv na tváři*,,Takže mi chce říct, že tu poučuji prince?" *pozvedne obočí a teď se jí konečně z hrdla vydere pravý šťastný smích, který tak dlouho skrývala*,,Jistěže vám ráda jednou zahraji. Jinak bych to nezmiňovala," *pokrčí rameny*,,Jistě, jistě, asi máš pravdu," *odkýve mu to, protože už pořádně nevnímá* /nádech, výdech, věděla jsi, že tenhle okamžik přijde/,,Téma, o kterém se nechci moc bavit, je stejná jako tvoje otázka. Vyrostla jsem jako jedináček a naučila se být sama. Miluji samotu a všechno s tím spojené. Nebudu ti lhát. V patnácti jsem však...šla později večer parkem...a myslí, že je ti je jasné, co se stalo." /znova slyším ty me nechutné vzdychy, které slyším v každé noční můře/,,Nezískala jsem nikdy zpět tu vyrovnanost před tím. A nikdy jsem se nezbavila pocitu, že jsem za to mohla. Přihlásila jsem se do Selekce, protože lásku znám jenom z knih. A taky se tu mohu schovat před vším, co mi tu noc připomíná." *vydechne trhaně*,,Pochopím však, když nebudeš chtít čekat na chvíli, kdy ti začnu plně důvěřovat a nebudu nervózní při všem, co by stálo...za naším...případným sblížením."

Tak ti budu říkat Ginny.*Zazubí se na ni. Podá jí kapesníček a pozorně ji sleduje. Pak se zeptá, proč by neměla splnit očekávání a lehce se zamračí.*Tohle neříkej Ginny. Každá dívka, včetně tebe je něčím zajímavá a jedinečná. Zasloužíš si tu sedět.*Řekne. I kdyby se s ním o tomhle dále dohadovala, on si bude stát za svým. Řekne jí, že je krásná stejně jako ostatní dívky, je to pravda. Všechny dívky v Selekci jsou podle něj krásné. Pka se baví o jídle a jak některé dívky vypadaají, jako by skoro nejedly, což je věc, která jej taky napadla.*Ano. To mají.*Vážně doufá, že se dívky pořádně nají aspoň v paláci.*Každou z vás pozvu teprve na soukromou schůzkucpak až si to rozmyslím se rozhodnu, kdo půjde domů jako první.. Nějak to musím rozhodnout.*Pokrčí rameny.*Díky, doufám, že neudělám nějakou hloupost a dívku, se kterou bych mohl být šťastný nepošlu hned domů..*Toho se bojí asi nejvíce. Že má nějak extra očekávání, že to mezi nimi na prvním rande zajiskří./Nebuď naivní.. Pravděpodobně si prostě vezmeš holku, o které budeš vědět, že je nejlepší možnost pro Illeu./*Nikdy nebyl zamilovaný a neví, co očekávat. Jeho mladší bratr už zamilovaný je a vypadá to, že se hodně změnil, když porovnáme to, jak se choval a jak se chová teď.*/Taky se tak moc změním? A co když se změnit nechci?/*Na tyhle otázky ani sám nezná pořádně odpověď.*Možná?*Odpoví jí pobaveně otázkou.*Tobě.. Zahraji.*Opraví ji a uchechtne se.*To jsem vážně rád.*Řekne upřímně. Těší se, až ji uslyší hrát. Pak se zarazí.*/Ehm.. Oni ji znásilnili?/*Dojde mu.*Aha.. Ehm. Víš, všechny dívky v Selekci my měly být panny.*Řekne jí.*Bylo to i v přihlášce. Jestli se někdo dozví, že jsi tam lhala, což jsi očividně musela, mohla bys mít problémy.*Řekne tiše.*Tohle raději nikomu nezmiňuj, dobře? /Nebudu ji kvůli tomu trestat, ale musel bych. Pravidla jsou pravidla. A nevím, jestli bych se z toho dokázal nějak vyvléct, i když bych chtěl. Nemůže za to./*Pomyslí si. Ale zase ví, že by neměla v přihlášce lhát.*Jo, to je v pohodě. Já to chápu a je mi líto, že sis musela něčím takovým projít.*Řekne upřímně.*Neboj, pokud bych se do tebe zamiloval a ty do mě, určitě bych na tebe netlačil.*Ujistí ji.*/Jak se zdá Selekce nebude zase taková sranda.. Nevypadá, že by se se mnou chtěla některá z nich vyspat./*Všimne si, že je jejich času u konce a stoupne si.*Moc rád jsem tě dneska poznal Ginny. Ale bohužel, náš čas vypršel. Těším se na další setkání.*Usměje se na ni, vezme opatrně její ruku, aby se nějak nevylekala a lehce ji políbí na její hřbet. Pak počká, než dívka odejde a sedne si znovu na pohovku.*

*Zrovna se vrací z poslední porady. Má konečně pro dnešek volno a cítí se maximálně tak na postel. Ale i přesto se rozhodne jít ještě do Proskleného salonku, vlastně ani neví proč. Je tu i menší minibar, ze kterého vytáhne whiskey a hnedka si nalije jednu sklenku. Sedne si na pohovku naproti tomu výhledu na město a jen ho pozoruje.*/Teď rozhoduju o životě všech lidí, kteří tam žijí.. Kteří žijí v celé Illey.. Jen já, protože rodiče jsou pořád v kómatu.. Nejsem na to připravený. Přece se musí ještě probrat. Nemůžou prostě.. zemřít. To ne./*Tyhle myšlenky má v hlavě neustále. Nevěří si ve vládnutí a má strach, že udělá a nebo už udělal nějakou chybu a skončí to katastrofou. Co je rád je, že mu hodně pomáhá Jasper. Předtím se spolu moc nebmluvili a když ano, hádali se, ale teď se oba změnili a on si nedovede představit, že by to bez bratra zvládl.*

*Jde jednou z mnoha chdeb palace a na sobe ma jednoduche saty pod kolena, bez raminek, ktere maji svetle modrou barvu. Sve dlouhe fialove vlasy ma ropustene a jen, aby ji nepadala ofina do tvare, ma ji sepnutou stribrnou sponkou, kde jsou male svetle modre kainky. Na noho ma boty na nizzsim pdpatku, ktere jsou stejne barvy, jako saty a jeji jemne ocni stiny na tom nejsou s barevnosti jinak. Na rty si nanesla jen tenkou vrstvu lesku. Obijma se rukama, kdyz kraci chodbou a vi, ze kousek od ni jsou dvere, ktere vedou do proskleneho salonku. Chodbou rychle projde, protoze je am sero, coz ji znervoznuje. Orevere dvere a jen vejde dovnitr, aby vedela, ze je tam svetlo a hned se otoci zelem ke dverim a zavre za sebou a vydechne. Uklidni ji, kdyz vi, ze se tam sviti. Otoci se do mistnosti celem a trhne ssebou, jakmile na jednom z kresel spatri sedet Sawyera.* Pardon... *Pipne.* Ja jen... Nevedela jsem, ze zde budete. *Zaklopi pohled.* Jiste toho mate za cely den dost a chcete byt sam a ta jsem sem proste tak vpasla a ani jsem se neujisila, ze zde nikdo neni, nez jsem sem vletela a ja se omlovam.* Chytne zase kliku.* Krasny vecer, Vysosti. *Otoci se zase ke dverim celem.* /Kdyby tohle videl otec zbil by mne, ze pred nim radeji utikam a nevyuziju situace./

*Sedí sám v Proskleném salonu a dívá se na město před sebou. Pořád myslí na tu zodpovědnost, kterou teď má a teré se upřímně dost bojí. Je ve všem nejistý a nejraději by zdrhnul, ale nechce to nechat na bratrovi. Ten by ho za to asi uškrtil. Navíc pro jednoho člověka je to moc. Myšlenka se kterou si pohrával před Selekcí, že by mohl vládnout sám, se mu teď zdá úplně nemožná. Nezaslechne otevírání dveří, ale probere ho z transu povědomí hlas. Trhne hlavou směrem odkud ho slyší a spatří jednu dívku ze Selekce, Keiru.*To je v pořádku.*Pousměje se. Vidí na ní, že je nervózní a snaží se působit co nejvíce mile, jak to dělal na jejich prvním setkání. Nechce, aby se ho bála.*/Nabídl jsem jí tykání? Určitě ano. Asi zapomněla./*Proběhne mu hlavou.*Klidně mi tykej.*Vyzve ji znovu, i když se ji je jistý, že už to udělal když se potkali poprvé.*Vážně se nic neděje, nevadí mi to.*Ujistí ji. Když se otočí a chce odejít, vstane a třebaže to nemůže vidět zavrtí hlavou.*Nemusíš odcházet.. Já budu rád, když zůstaneš. Teda pokud chceš, nebudu tě k tomu nijak nutit.*Dodá. Nechce, aby si myslela, že to byl snad rozkaz nebo tak něco.*Nedáš is něco k pití?*Zeptá se jí připravený jí nalét něco do druhé sklenice, která leží na stolku vedle minibaru.*

*Rychle projde tmavou chodbou a modli se, aby se za dvermi proskleneho salonku svitilo, jinak je odhodlana smatrat po zdech dokud nenajde vypinac. Citi, jak ji bije srdce a zacinaji se ji trast ruce a jakmile vejde do mistnosti a jedine, co vnima je svertlo, otoci se celem ke dverim, zavre je a vydechne ulevou.* /Proc se bojim? Tady na me nemuze... Ne... ne... On ne, ale muze mi ublizit kdokolivjiny... treba se sem dostane nejaky rebel a .../ *Zatrese se znechucenim a potom se otoci celem do mistnosti a citi, jak se jeji tep zase dava do normalu, ale cukne ssebou, kdy spatri na jednom z kteresylek sedet prince.* /A jeste vyrusuju prince Sawyera... boze jsem tak nemozna! Mela jsem se ujistit, ze jsem tady sama, ale ne! ja sem vletim a narazim na nej./ *Pine serem k nemu omluvu a sklopi pohled.* /Chtel byt jiste sam a ja mu tady takhle vlitla./ Poslechne si jeho slova koukne na nej skrze rasy.* Ja jsem zapomnela, ze si tykame.. Omlovam se. *rekne a potom uz mu jen chrli slova a ani nevi jestli davaji smysl nebo ne.* Ja jen nechci otravovat. Chces si jise odpocinout po narocnem dni a byt chvilku sam. *Doda a potom uz je celem ke dverim a hysta se odejit a hyta za kliku. Hlavou ji bei , jak je zbabela, ze utika, ale po jeho dalsich slovech necha jen ruku na klice a kouka se na bile natrene dvere.* Ja... bych chtela.. *Rekne nakonec a zse se k nemu otoci celem a pomalu jde smerem k nemu a zastavi se nekolik kroku pred nim.* Ja chci... ale pokud bych ti nejak lezla na nervy, nebo bys opravdu chtel byt sam... rekni. *Rekne mu a siva se na nej a kdyz se ji zepta jestli si da neco k piti kyvne hlavou.* Cervene vino, pokud to nebude problem. *Rekne a kdyz jde Sawyer k minibaru protahne sena jednu pohovku, na kterou se posadi a potom jen tise sleduje Sawyera a jakmile ji sklenicku poda, bezme ji do ruky a kdyz se jeji pesty dotknou lehce tech jeho, zrudne a snazi se uklidnit busici srdce.* /Klid... nic to neni... neublizi mi.../ *Podekuje mu a napije se.* Asi se te nemusim ptat, jaky jsi mel den, ale momentalne mne nenapada lepsi otazka, takze jaky jsi mel den? *Zepta se ho a jemne se usmeje.*

*Nevadí mu, že je tu s ním Keira. Její přítomnost je vítaná. Navíc s ní neměl moc šanci mluvit a jak je z něj nervózní se mu taky nelíbí. Jako by se ho bála. On jí přece nic neudělá. A pokud se ho bojí, chce jí dokázat, že vážně nemá čeho. Řekne jí, že ho nevyrušuje a pak nabídne tykání, i když se je jistý, že jí to už nabízel a dívka prostě jen zapomněla, což se stává. Pousměje se na ni.*V pořádku.*Ujistí ji. Mnoho účastnic mu vyká a musí jim říct, že si přece tykají. Je to pro ně určitě nezvyk a on to chápe. Řekne jí, že ho neruší a že může klidně zůstat, on bude jen rád, ale zase nechce, aby se dívka cítila nucená tu s ním být. Takže jí řekne, že i může odejít.*Kdybych chtěl být úplně sám, šel bych rovnou do své komnaty. Takhle jsem nějak doufal, že se s někým potkám.*Usměje se na ni znovu. Je rád, že se rozhodně zůstat.*Určitě mi na nervy nepolezeš.*Je o tom přesvědčený. Zeptá se jí, jestli chce něco k pití. On sám má na stole položenou skleničku whiskey, skoro ještě plnou. Nalije jí červené víno a pak jí ho i podá. Sedne si vedle ní na pohovku, ale přesto v uctivé vzdálenosti, aby ji nějak neomezoval anebo jí nebyla ta blízkost nepříjemná, to nechce. Je rád, že začne rozhovor a nad její otázkou lehce pokrčí rameny.*Vlastně jako všechny ostatní. Práce, schůzka, práce.. Nic moc zajímavého.*Řekne a podívá se na ni.*Co ty? Určitě tvůj den byl zajímavější jak ten můj.*Napije se své whiskey.*Keiro.. chci se tě na něco zeptat.*Začne opatrně.*Víš, bratr mi po útoku řekl jednu věc.. Prý našel nejdu dívku, jak si chce vzít život. Neřekl mi její jméno, jen to, že se pokusila se zabít. Prý poznám o koho jde. Přemýšlel jsem nad tím hodně, protože mě to trápí, nechci, aby se některé z vás něco stalo. Už tak si dost vyčítám ten útok./Josephine pořád drží rebelové u sebe../*Vzpomene si na další dívku, která se od rebelů ještě nevrátila. Nadechne se.*Mám dva tipy, které z vás by to mohly být. S tou druhou dívkou jsem ještě nemluvil. Ale mým druhým tipem jsi ty. Neber to zle, ale chováš ze zvláštně. Jako by ses bála mě, ostatních.. Tak mi prosím řekni upřímně, jestli můj bratr myslel tebe.*Podívá se na ni s prosbou v očích. Pokud mu to potvrdí, bude se snažit zjistit důvod, proč to udělala a pomoci jí. Když ne, obrátí se na Khione, která je jeho druhý tip. Tyto dvě dívky se podle něj ze všech chovají nejvíce zvláštně.*

*Kouka se na prince a posloucha jeho slova a malinko se nad jeho slovy pousmje.* Takze jsi sem sel vlastne se zamerem? Ze si s nekym popovodas? *Zajima se a potom nakonec souhlasi s tim, ze zustane a jde k nemu a rekne mu kde kdyby jej jakoliv obtezovala, tak at ji to rekne a ona odejde a necha jej o ssamte. Rekne mu, ze si da vino a sedne si na sedycku a potom si od nej sklenku vezme a sklopi pohled, podekuje mu a napije se a nakonec se jej zeot, jak se mel a posloucha jeho odpoved.* Musi to byt tezke. Dosal jsi se do tehle pozice tak nahle a zvladat jak sve povinnsti a do toho jeste schazet se s nami. Divim se, ze nemas hlavu jako balon a nelevitujes tady u stropu. Obdivuju te, jak to zvladas, coz znaci, ze budes jednou skvelym kralem az nastane cas. *Pousmeje se a mysli to vazne. Az nastane cas a on bde pripraven se svou nastavajici po boku ujmout se vlady, bude se mit Illea dobre, protoze on bude dobrym kralem stejne tak, jako je jeho tata.* Diva se mna nej a i kdyz mu tyka chova k nemu uctu stejne jako k jeho roicum. Kralovskou rodinu si bude vzdy vazit a ctit jejich slova. Kyz se ji Sawyer zepta jestli se ji muze na neco zeptat, kyvne hlavou a anpije se vina. Diva se na nej a kdyz slysi, co rekne, chvili na nej kouka, jako by zamrzla na miste.* /Nebudu mu lhat.. nezaslouzi si to./ To... jsem byla ja... *Reknea diva se vsude mozne jen ne na nej.* Ja ti nechci ublizvat.. Neznam te tak moc, ale ctim si te a ty si nezslouzis, abych to popirala. *Rekne a ke konci ji preskakuje hlas a tak si odkasle.* Ja v tehle Selekci ani nemela byt. *Vydechne, odlozi sklenku na stul a zacne si pohravat se svymi prsty na rukou.* Dostala jsem se sem je diky tomu, ze muj otec podplatil doktora, aby napsal, ze.....* Polkne./ .. Proste, abych se sem mohla dostat tak, jak zadala pravidla. *Mluvi, jako by mela v krku seknuty knedlk a vice se od nej odsune az k okraji sedacky.* Nemam zde, co pohledavat a jen jsem vzala sanci jine divce na to zde byt. *Koukne se nekam mimo.* On mne donutil, abych sem sla a ja se tehle myslenky chytila, protoze palac je mistem, kam monsrum nemuze. *Rekne a koukne se z jednoho z oken.* Jedine misto, kde nademnou nema monstrum preahu. *Zasepta.* I kdyz, jako by zde byl.. V kazde tmave casti palace mam strach, ze se mu povede se sem dostat... *Roztrese se.* I kdyz jsem dospela a muzu z domova odejit, monstrum mne nenecha... *trese se ji spodni ret a rychle mrka.* Ja jsem te chtela poznat. Opravdu chtela. *Rekne tise a koukne na nej se slzama v ocich.* Ale jen bych ti ublizvala, Sawyere a ty.. *Protre si hrbetem ruky tvar.* Pusobis tak strasne mile a chovas se ke me opravdu mile a o to vic mne mrzi, ze dnesnim dnem uz te nemudu moci poznat bliz. *Rekne a oblicej si schova do dlani.* Ja jsem nechtela podvadet, ale on mi nedal jinou moznist.... tri roky... tri riky.. *Opakuje tise.* Diky nemu nejsem vhodnou volbou pro tebe a pro nikoho jineho, protoze jsem.. * Vzlykne.* Tak odporna... Diky nemu se bojim verit a duverovat...*otoci se k nemu bokem a oblicej ma stale v dlanich.* Netvor mi vzal vse... Nenavidim ho. *Rekne a potom zvedne pohled z dlani.* Diky nemu se mnou nemuzes byt ty. *Zasepta.* Krome nej nemam nikoho... Nikoho ke komu bych utekla jen aby na me nesahal tema nechutnyma rukama a nedyhal na me ten alkoholovy pach noc , co noc.. Takhle e normalni otec nechova. *Rekne znechucene a koukne uslzenyma ocima na Sawyera.* Omlouvam se. *Vstane.* Zbalim se a hned zmizim z palace. *Otira si oci.* Ja... veci mam zbalene porad, takze odejdu hned a nebudes me tady muset trper. *Rekne.* Nesnesla bych, kdyby ses na mne ted musel denodenne divat se znechucenym pohledem. *Rekne.* I kdyz ted te vidim podruhe a mela jsem moznos teponat... Omlouvam se. *Rekne a obejde maly stolek.* Preji ti stesti, Sawyere. Vim, ze najdes tu, ktera si te zasloui pravem a bude te upimne milovat. *Rekne mu uprimne, kdyz se zsatavi uprostred mistnosti.* Kdyby mi neudelal otec ze zicota peklo, snazila bych se o to, abych tou divkou byla ja, protoze vim, ze uz je diky tve laskavosi, usmevu a ocim, pripomonajici nejledoejsi ocean bych se do tebe zamilovat dokazala, ale ty bys trpel.. a to nechci. *Sklopi hlavu.*

*Přikývne.*Jo, asi jsem tak nějak doufal, že někoho potkám. Kdybych o to skutečně nestál, šel bych k sobě a nebo někam jinam, kde je klid a nikdo tam nechodí. Takových míst je tady v paláci celkem hodně.*Pokrčí rameny. Podá jí skelničku s vínem a sedne si vedle ní. Sám se napije ze své skleničky plné whiskey. Pak se podívá na ni. Její slova ho neskutečně potěší.*Díky, vážím si toho.*Řekne.*A jo, je to celkem těžký, přizná.*Hlavně kvůli rodičům, pořád mám strach, jestli se proberou nebo..*Nedokončí tu větu. Nedokáže to. Pak se opatrně zeptá, jestli jí nemůže položit jednu otázku. Po jejím souhlasu ještě chvilku zvažuje slova. Pak se jí na to konečně zeptá a upřímně je zvědavý, co mu odpoví. A taky se trochu bojí její odpovědi. Neví, co ho čeká. Když potvrdí, že to byla ona, povzdechne si a chce se hnedka zeptat, proč to chtěla udělat, co ji k tomu přimělo, ale dívka se sama rozmluví. Lehce se zamračí, když uslyší, že její otec podplatil doktora.*/Je nějak nemocná a zamlčela to?/*Napadne ho prvně jen tohle. Pak se mu v hlavě něco sepne a on pochopí, co myslí tím, že tu být neměla a proč svého otce nazývá monstrum. Sevře dlaně v pěst. Je naštvaný na jejího otce. Nejraději by ho hned nechal přivést do paláce a nechal ho popravit Není naštvaný na ni. Ona nemůže za to, že má za otce nechutné monstrum.*/Nedotkne se jí. Nedovolím to./*Je rozhodnutý jí ochránit a jejího otce dostat přinejmenším do vězení, když už ne pod šibenici. Nic neříká a nechá ji mluvit. Sám si to musí nechat chvilku všechno proležet hlavou. Nechce před ní začít úplně soptit, i když teď má vážně chuť hodit tou skleničkou s whiskey naproti zdi. Nechápe, jak to její otec mohl udělat. Když chce odejít, zavrtí hlavou. Přejde k ní a stoupne si před ni.*Nikam nepůjdeš Keiro.*Řekne.*Je mi líto, že ti otec udělal něco takového.*Vydechne.*Ještě dneska ho nechám zavřít do vězení. Nedovolím, aby ti ublížil, to ti slibuju. Už nikdy se tě nedotkne.*Odmlčí se.*Nejsi mi nijak nechutná, necítím k tobě nenávist a ani nic podobného. Nemůžeš za nic z toho, co ti to monstrum udělalo. *Zavrtí hlavou.*Rád bych, abys zůstala v Selekci. Máš stejnou šanci na výhru jako ostatní. Možná se od sebe po čase zamilujeme a ty tu zůstaneš a kdyby se to nestalo, můžeš se vrátit domů, zajistím ti prostředky, aby ses mohla postavit na vlastní nohy a měla ses dobře, to ti slibuju. Nebo můžeš jet kamkoliv jinam. Do jiné provincie, nebo klidně i jiného státu, kam bys chtěla. Zařídím ti bydlení a i práci jakou bys chtěla všude. Klidně bys mohla zůstat i tady v paláci, jako dvorní dáma nebo sekretářka.Cokoliv budeš z toho chtít ti zařídím. *Chvilku mlčí.*Popravdě tak trochu nevím, co s tvým otcem..*Přizná.*Mohl bych ho nechat ve vězení a musel by chodit na povinné práce. Napadla mě i poprava.*Podívá se na ni nejistě. Tohle chce nechat na ní.*Nicméně od tebe chci slíbit jednu věc.*Řekne.*Chci, abys mi slíbila, že se nikdy nepokusíš se zase zabít, jasný?*Zeptá se jí a pousměje se.*Máš toho ještě tolik co před sebou. Kolik míst musíš vidět, exotická jídla co ochutnat. Musíš se zamilovat ať už do mě nebo do někoho jiného. *Znovu se na dívku pousměje.*

*Poslechne si jeho slova a jemne se pousmeje.* To je pravda. Kdybys touzil po samote, nesel by jsi sem, kde se muze kdykoliv kdokoliv objevit. *Ukaze s usmevem na sebe a nakonec jej poprosi o sklenku cerveneho vina a sedne si na pohodlnou sedacku a s podekovanim si vezme od Sawyera sklenicku a potom mu rekne, ze jej obdivuje, ze vse tak zvlada i kdyz to pro nej musi byt narocne.* /Hlavne diky tomu faktu, ze se kral s kralovnou jeste neprobrali./ *kdyz od nej slysi sloa prave o jeho rodicich, zadiva se na nej a kdyz nedokonci vetu chapave mu polozi ruku na rameno a zakrouti hlavou.*Ne. Oni to zvladnou, dobre? na tohle ani nemysli. *Snazi se jej povzbudit.* Jsou silni a zvladnou to. Jeste dlouho tady s tebou a s tvymi ouroenci budou a budete stastni. *Hlasi jeho rameno.* Kdyby sis chtel o cemkoliv promluvit, jsem tady pro tebe, dobre?.*Potom da ruku bokem a kyvne na jeho slova jestli se ji muze na neco zeptat. Kdyz se konecne dozvi, co Sawyer chte vedet, chvili na nej jen kouka a potom mu proste a jednoduse rekne, ze ta divka, kerou nasel jeho bratr pri pokudu o sebevrazdu, byla skutecne ona, protoze si Sawyera cti a jemu nemuze a ani nechce lhat, protoze sio skutecne nezaslouzi. Rekne mu nakonec vse i o tom, coo ji donutilo k tomuhle inu a skoro se mu tam zhrouti. Vi, ze tohle je konec jeji cesty v Selekci a Sawyer ji nyni vylouci. Mrzi ji, ze jej nestihla poznat blize, ale je rada i jen za to, ze s nim vubec mohla aspon mluvit. ekne mu vse a hlavne vse o tom, co ji provadi uz tri roky jeji otec, ktery je pro ni jen nechutnym monstrem.* /Nejhorsi je, ze s tim nemuzu nic delat...Nemam kam jit, komu se vypovidat. Skoncim z druhe nekde mei odpadliky./ *Breci a vse ze sebe dostane a nakonec jen vstane a rekne Sawyerovi, ze ma veci uz sbalene a ze hned opusti prostory palace a nasledne uz jde dal azastavi se uprostred mistnosti a rekne mu, ze kdyby na tom nebyla tak spatne, zeby bojovala o jeho srdce stejne, jako ostatni dívky. Chysta se pokracovat v chuzi, ale v ceste ji stoji Sawyer na ktereho se nedokaze ani podivat, dokud neuslysi jeho slova. Zvedne k nemu pohled.* /Chce si mne tady nechat? I potom vsem?/ Sawyere.. ja nevim , co na tohle mam rict. *Rekne tise a koka se na nej.* Neskutecne sitoho vazim. *Zasepta a setre si dlzy krbetem ruky.* Nevim jestli dokazu, aby jsi se do mne zamiloval, ale vim, ze ty .. * /Odmlci se a sklopi hlavu.* I kdyz s tebou prakticky mluvim po duhe mi dokazujes , ze prave diky tomu, jak mily a vstricny ke me jsi se zapisujes do meho srdce, do ktereho se bojim pustit kohokoliv. *Zvedne k nemu pohled.* Tobe to jde tak snadno.. *snazi se pousmat.* Vyslechl jsi si mne sejne, jako tvuj bratr a ver mi, ze mam pocit. *Vzlykne.* Jako by mi z hudo spadl obrovsky balvan jen proto, ze jsi si me vyslechl a neodsuzujes mne za to *Rekne uprimne a po slovech ohledne jejiho otce zakroti hlavou.* Pokud do toho mohu mluvit.. chtela bych, aby byl ve vezeni do doby tribunalu. *Rekne a podiva seSawyerovi do oci.* I kdybych se do Tribunalu nedostala, rady bych bych byla jednim z prihlizejicich. *Eekne mu, co by si prala.* Ctela bych byt u toho az zazni jeho rozsudek. *Rekne a potom si poslechne jeho dalsi slova a jemne se pousmeje.* Pokud by bylo mozne po opusteni Selekce zustat zde v palaci, rada bych zde zustala, protoze ja se do toho domu nemuu vratit. *Zatrese hlavou.* /To bych radeji skoncila pos mostem, nez se tam vratit./ *Potom si poslechne, co od nej chce slibit a usmeje se, poprve za celou dobu uprimne a zvedne ruku.* Slibuju, ze se nebudu pokoiuset zabit. *Rekne a mysli to opravdu uprimne. Udela par kroku k Sawyerovi a vahave zvedne ruce a sleduje jej.* Mohla bych te obejmout? Prosim? *Zepta se jej, protoze nechce udelat neco, co by mu mohlo vadit.*

*Přikývne. Souhlasí s ní. Podle něj už není nic potřeba k tomuhle dodávat, takže už na to nic neříká a nechá to být. Pka souhlasí s tím, že je to těžký, hlavně kvůli jeho rodičům, o kterési dělá velké starosti. Když se ho snaží uklidnit, pousměje se nad tím. Je rád, že se trochu více otevírá, protože mu připadalo, že je skutečně hodně odtažitá.*Díky. *Pousměje se na ni. Je jí vděčný za to, jak se mu snaží pomoci. To doufám.*Vydechne. Ví, že jsou jeho rodiče silní, ale bojí se, že ne moc. Přikývne.*To stejné platí i pro tebe jasný? Kdyby se něco dělo, přijdi za mnou, kdykoliv. Vždycky si na tebe udělám čas, když bude potřeba.*Je tu pro ni stejně jak ona pro něj. Pro všechny dívky tu chce být. Když zjistí, že ta dívka, která se pokusila zabít je ona. začne si vyčítat, že ji k tomu dohnal on, ale jak zjistil, byl to její otec. A už tři roky jí takhle ubližuje. Nesnáší ho a to ho ani nezná a ani ho znát nepotřebuje. Nechá ho uvrhnout od vězení v tom mu nikdo nedokáže zabránit. Nejraději by ho nechal popravit. Když řekne, že má sbaleno a hnedka odjede, zastoupí jí cestu, aby nemohla projít. Nechce, aby odešla. Nepustí jí zpět k tomu monstru, které si říká její otec. Nikdo si nezaslouží, aby žil takhle a zvlášť ne Keira, která je moc milá a starostlivá. Zaslouží si dobrý domov a to ten její dosavadní rozhodně není. Ale on jí ho zařídí, i kdyby si jí na konci Selekce nevybral za manželku. Klidně jí zařídí bydlení a práci kdekoliv na světě a nebo i tady v paláci. Nabídne jí, že může zůstat a doufá, že s tím bude souhlasit. Vidí její slzy, když řekne, že si toho váží a rád by je setřel, ale nechce jí nijak ublížit svým dotekem. Nemá potřebu ji ještě nějak vyděsit a donutit ji, aby se bála ještě jeho.*Nevím, jestli se do tebe zamiluji, nechci ti nic slibovat, ale dost možné to je. Máš stejnou šanci jako ostatní. A kdybych si vybral někoho jiného, budu s tebou rád aspoň kamarád.*Pousměje se na ni a doufá, že to přijme stejně jak jeho předchozí nabídku.*Neodsuzuju.*Řekne jemně a trochu natáhne ruru, aby ji pohladil po paži.*Nevadí ti to?*Ujišťuje se. Vážně nechce, aby se ho nějak začala bát kvůli pohlazení, o které třeba nestála. Proto na ni jde opatrně.*Do Tribunálu? To ti můžu zaručit. Ve vězení zůstane už navždycky. Nebudu riskovat, že by někomu zase ublížil. A hlavně ne tobě./Bude tam a odpyká si všechno, co jí udělal./Takže chceš, aby ho dívky na Tribunálu odsoudily.*Přikývne chápavě.*Uvidíme, třeba tam budeš, nepodceňuj se. A kdyby se tak stalo, můžeš ho sama odsoudit, ale kdybys o to nestála, klidně mi řekni, nemusíš to dělat. Pka se když tak domluvíme, dobře?*To je ještě daleko a řešit to teď je to dost předčasné.*Budeš u toho.*Slíbí jí.*Budu rád, když zůstaneš. Jestli ne jako moje manželka tak jako třeba dvorní dáma, jako vyslankyně, to bys mohla hodně cestovat, vychovatelka dětí.. *Pokrčí rameny.*Cokoliv bys chtěla.*Chce, aby mu za to něco slíbila a to je to, aby se už nepokoušela se už zabít. Když mu to odpřísáhne, pousměje se.*Děkuju.*Vydechne úlevně. Pak přikývne.*Můžeš mě obejmout. Taky bych tě rád obejmul, ale nechci aby ti to bylo nějak nepříjemné.*Chce ji utěšit. Přejde blíže k ní a opatrně ji obejme.*V pohodě?*Ujišťuje se.*

*Jeho životný cieľ by sa dal teraz pomenovať jednou vetou - vyhýbať sa svojej rodine a každému kto ho aspoň trochu pozná. Zahrabal sa v dokumentoch a vo svojej šialenej honbe za povýšením, pretože on je tak trochu stále presvedčený, že ak ho dostane, všetko sa na dobré obráti. Otec prestane mlátiť Charity a ich rodina sa zas vráti do paláca. A všetko zas bude také, ako pred tým. Lenže potom sa všetko začínalo pomaly, ale iste srať. Najskôr Char skončila na ošetrovni a deň strávila v kóme. A ako sa to on dozvedel? Od nejakej neznámej sestričky, ktorá mu oznámila, že život jeho sestry je v ohrození. A čo bolo ešte horšie? On sa za ňou ani nedokázal ísť pozrieť. Zahrabal sa do papierov a nevystrčil z nich nos. Prečo? Pretože sa vinil za to, že ju postrelili. Nebol tam, aby ju mohol nejako odstrčiť. Nebol tam, aby mohol dostať guľku namiesto nej. Bol zahrabaný v papieroch. A potom ju uniesli. Jeho malú sestru, za ktorú by položil život. A kde bol? Zahrabaný v papieroch. A preto sa rozhodol, že je pre svoju rodinu a kamarátov neschopný. Že ho nikto nepotrebuje. Všetkých sklamal a na všetkých sa vysral, hoci všetko, čo robil, robil pre druhých. A to ho doviedlo k mimoriadne zaujímavej novej záľube, ktorej holdoval aj jeho otec - k alkoholu. Začal hneď v celku rýchlo. Jednou fľaškou, ktorú stiahol asi pred dvomi dňami. A potom prišla opica. Bolo mu to však jedno. Hlavne, že všetka tá posratá vina zmizla aspoň na jeden deň. Dnes drží fľašu whisky v ruke zas. Mieri na miesto, na ktoré podľa neho nikto iný nepôjde - do presklenného salóna. Sadne si tam na gauč. Teda, skôr sa naň zvalí, pretože si z fľaše stihol odpiť už po ceste. Napije sa zas a fľašku položí niekam vedľa seba. Myšlienky mu v hlave lietajú ako bláznivé a on ich nemôže umlčať. Preto si chytí hlavu do dlaní a v miernom predklone tam sedí ako kôpka nešťastia. Ako brat, ktorý zlyhal. Ako brat, ktorému skoro zabili sestru preto, lebo sa o ňu nedokázal postarať.*

*Dneska ráno strávil ještě s Vic, se kterou si povídal. To, co k ní cítí si uvědomil nedávno. A jak ona správně poznamenala, s Tobiasem to nebude vůbec lehké, až se to dozví. Právě proto se ho dneska vydal hledat. A hned na to má v plánu jít za Charity, o které se dozvěděl, že už je zpátky. Bohužel je zpátky i s tím hajzlem, kterému prý všechno odpustila. Nesnáší Jaspera a nejradši by ho od své sestry sám vlastnoručně odtáhl. Důkazem je také jeho převázaná ruka, která je následkem jeho včerejšího dostaveníčka s kmenem stromu. Od služebných na chodbách zjistil, že jeho bratr mířil do části paláce, kde se nacházejí různé salony, které teď po jednom obchází. Konečně na něj narazí a to v proskleném salonu. Bohužel Tobias rozhodně není ve stavu, v jakém ho očekával.* Ty si ze mě musíš dělat srandu, že jo? *Zeptá se ho, když si všimne flašky, kterou si rovnou vezme do ruky a protočí očima, když si přečte etiketu. Položí jí na stolek trochu dál od něj, aby dohlédl na to, že už pít nebude.* Hele, brácho, chlastem nic nevyřešíš. Myslel jsem, že to už víš potom, co jsi vyrůstal v naší rodině. *Připomene jim jejich otce.*

*Na sobě má modré džíny a bílou mikinu. Možná je dost paranoidní, vždyť je teprve v pátém týdnu, jak zjistila, ale podle ní už jde trochu vidět břicho a nechce to hned roztrubovat. Možná to není pravda, možná ano, protože ona vždycky byla dost hubená a gram navíc na ní byl znát. Ještě se od té doby, co se s Jasperem vrátili neviděla s bratry a to chce teď napravit. Prvně jde do pracovny Tobiase, který tam není a nikdo ani neví, kam šel. Tak jde za Jonasem, ale ani on není v pracovně k nalezení. Jedna služebná ji ale navede směrem k Prosklenému salonu. V ruce nese papírovou igelitku, ve které jsou dva menší šedé balíčky ovázané bílou mašlí, které chce právě dát bratrům. Neví, jak na to zareagují a má i popravdě strach, ale musí jim to říct.*/Stejně se se mnou ani nebaví.. Asi mě už odepsali a nezáleží jim na mě. Tobias se mnou nemluví už od toho prvního útoku a Jonas.. S tím jsem taky dlouho nemluvila./*Proběhne jí hlavou. Když stojí před dveřmi, které vedou do salonu, nervózně se nadechne a na chvilku zavře oči. Uslyší známé hlasy.*/Jsou tam, oba dva../*Nakonec otevře pomalu dveře a vejde dovnitř.*Ahoj.*Pozdraví je, aby na sebe upoutala pozornost.*

*Aké je najlepšie riešenie na to, že všetkých okolo seba sklamal a odohnal? Fľaška alkoholu, ktorá mu začala robiť spoločnosť odvtedy, čo sa dozvedel, čo sa stalo Char. Možno to mal nejako vyriešiť. Ísť do ghetta na vlastnú päsť a dostať ju odtiaľ. On sa namiesto toho zahrabal do papierov, pretože to bolo jednoduchšie. Rovnako ako bolo jednoduchšie sa opiť, aby teraz nemusel prežiť konfrontáciu s Charity po tom, ako sa vrátila. Lenže osud má zlý zmysel pre humor. Len si tak posedáva v preslennom salóne ako kôpka nešťastia, keď zrazu otvoria dvere. Nenamáha sa zdvíhať hlavu. Asi na to nemá energiu. Možno ani chuť. Lenže potom začuje známy hlas.* /A, sakra.:./ *Pomyslí si v momente presvedčený, že si tú hlavu nechá v rukách zaborenú už navždy, pretože pozrieť sa bratovi do očí a vidieť to sklamanie, to veru nedokáže. On si uvedomuje, že sa teraz správa ako kópia svojho otca. Len pracuje, nestará sa o rodinu a teraz začal holdovať aj alkoholu. Ale je nutné podotknúť, že sa za to začína nenávidieť. Nakoniec sa však naňho pozrie.* Jasné. Toto je vtip storočia. *Poznamená hlasom bez nálady a zas rýchlo od Jonasa odvráti pohľad, dívajúc sa na tú fľašu, čo stojí na stole. Po jeho slovách si len dlho povzdychne a vôbec netuší, čo by mal povedať.* Ja viem, že sa správam ako on. Ja to, sakra, viem, tak mi to nemusíš pripomínať. *Poznamená unaveným hlasom. Vlastne aj unavene vyzerá. Kruhy pod očami, papierová pokožka, ktorá tiež naznačuje nedostatok spánku. Chce niečo dodať, ale potom začuje ďalší hlas. V tom momente zamrzne. Ak si myslel, že už tá situácia pred tým bola hrozná, teraz sa to ešte viac prehĺbilo.* Char? *Pomaly otočí hlavu smerom k Charity. Díva sa na ňu ako na ducha. Skúma každý jej centimeter s úprimnou starosťou, hľadajúc modriny alebo hocičo, čo jej tí magori spravili. A potom to všetko naňho dopadne. Sila toho ako ich sklamal. Mal byť starším bratom, ktorý mal oboch ťahať zo sračiek. Namiesto toho je z neho zúfalec. Nevie, čo má povedať. Vlastná vina ho drtí tak, že je jednoducho nemý.*

*Po delším hledání najde svého bratra v proskleném salonu. Bohužel ho najde v hodně rozdílném stavu, než čekal. Konkrétně s flaškou chlastu. Jako kdyby se vrátil o pár let zpátky, kdy takhle nacházel otce. Přejde k němu a flašku položí dál od něho. Posadí se do křesla vedle něho a pak potřese hlavou.* Ani jeden z nás se nesmějeme, takže bych bral radši jinej vtip. *Poznamená vážně a pak mu připomene jejich otec. Po jeho reakci zvedne ruce do vzduchu na znamení, že se vzdává.* Promiň. Asi jsem to neměl říkat. *Uzná.* Z jakých konkrétních důvodů piješ? *Zeptá se ho ve snaze mu pomoct to ze sebe vypovídat.* Tobe... *Vydechne.* Proč jsi nepřišel? Proč si prostě nechceš nechat od nikoho pomoct? Jsi moje rodina, nepřidělával bys mi starosti. *Podívá se na něj starostlivě.* Kdy jsi naposledy spal? *Zeptá se ho a pak trhne hlavou k dalšímu příchozímu do místnosti. Když uvidí Charity živou, zdravou a v pořádku, spadne mu ze srdce obrovský kámen.* Charity. *Zvedne se a rychle k ní dojde, aby jí mohl obejmout.* Ani netušíš, jak jsem se o tebe bál. *Zamumlá jí do vlasů a pak jí pustí a ještě jednou jí přejede pohledem.* Jsi v pořádku? *Zeptá se jí pro jistotu, že by si něčeho nevšiml a pak se koukne na Tobiase a potichu si povzdychne. Vůbec neví, co má teď dělat.*

*Vejde do místnosti, kde uvidí i dva své bratry. Je dost nervózní z jejich reakce, i když tuší, jaká bude. Stejně se s n í předtím moc nebavili a jí se zdálo, že se jí vyhýbali, takže teď asi nebudou moc nadšení, že se vrátila. Když oba dva vysloví její jméno přikývne, jako by je ujišťovala, že je to skutečně ona a ne nějáký duch. Oplatí objetí Jonasovi.*Jsem v pořádku. *Odtáhne se. Nervózně polkne a přejede pohledem z jednoho na druhého.*Já se vám chci omluvit.*Vydechne.*Vím, že jsem vám přidělala dost starostí a že po tom všem se ke mě asi nechcete asi ani hlásit, udělala jsem i dost blbostí.*Pousměje se a cítí slzy ve svých očích.*/Jasper blbost ale není./A-a je mi to vážně lítost. Mám vás ráda a ch-chápu, že jsem pro vás asi taky jen zklamáním.*Řekne a nervózně polkne. Má co dělat, aby se nerozbrečela.*Pochopím, když se mnou nebudete chtít mluvit. A nebojte, vaše místa v paláci vám zůstanou./To se určitě dá nějak zařídit. A když požádám Jaspera třeba i konečně to povýšení Tobiase. Na to mu nejvíce záleží./*Podívá se na Tobiase. Ví, jak jemu na tom záleží.*T-tohle je pro vás. Asi vás to ani nezajímá. *Hlesne a dá na stoleček papírovou tašku, ve které jsou trička pro ně. Pro každého jedno. Sklopí pohled.*Omlouvám se.*Řekne zase a pak se otočí a vyběhne z místnosti. Míří přímo do komnaty, kterou sdílí s Jasperem. Stydí se být před nimi a myslí, že oni o ni stejně ani nestojí.*/Tobias se mi úplně vyhýbá... Jsem pro něj zklamáním stejně jak pro otce. A Jonas je prostě jen více slušnější, ale cítí to asi stejně./*Takhle to ona pochopila.*

*Dnešok mu pripadá ako by nočná mora prestala byť len snom, ale zrazu vystúpila do reality a začala sa odohrávať v priamom prenose. Nejde o tom, že stretol Jonasa. Ide o to v akej situácii stretol Jonasa. Ide o to, koho presne v tejto chvíli pripomína. On si to uvedomuje a neznáša preto každú svoju časticu. Preto má pohľad zabodnutý niekam do neznáma a slová brata pije. Každá ďalšia jeho otázka len mu len pridáva pocit viny, čo je v celku prekvapivé, pretože si myslel, že sa už horšie cítiť nedokáže. Ignoruje slová o vtipe, to, ako ho prirovná k jeho otcovi, aj to z akých dôvodov začal piť.* Ja som ten najstarší. Mám tu byť ja pre vás. Mám vás chrániť. Starať sa o vás. Ste moja zodpovednosť. Namiesto toho som dovolil, aby ju uniesli a teba sa som vymazal zo svojho života. *Objasní mu nakoniec, čo sa mu preháňa hlavou a až potom sa naňho pozrie. Oči má desivo prázdne. Možno až bez života. Tak, ako to mávajú zlomení ľudia.* Robil som to všetko pre ňu, vieš? Tá práca. Myslel som si, že keď ma povýšia, tak sa jej otec už ani nedotkne. Lenže namiesto toho, Char, bola v kóme a v rukách tých odporných rebelov. Zlyhal som na plnej čiare. *Potom si však uvedomí, čo robí. Sebecky zahlcuje problémami mladšieho brata. Lenže veľmi sa za to viniť nedokáže, pretože sa zrazu pred nimi ukáže Charity. V tom momente čas zamrzne. Nevedel, že sa vrátila z ghetta. Myslel si, že je stále tam. Ale ona je zdravá v poriadku. Všetky tie emócie v jeho vnútri sú tak silné, že sa nedokáže ani len pohnúť a len sa na ňu díva. Mieša sa tam úľava, láska, strach, nezodpovedané otázky, ale aj vina. Obrovská vina, ktorá by pokojne do vrchu naplnila aj Mariánsku priekopu. A vráťme sa k tej nočnej more… Tá sa dostáva ešte reálnejšie kontúry hneď po tom, ako začne pred ním plakať a ospravedlňovať sa. V momente sa zdvihne a prejde k nej.* Char… mne je to miesto ukradnuté. Jediná vec, na ktorej záleží, že si späť. Že si zdravá. Všetko ostatné je nepodstatné. Nie si sklamanie. Preboha, to by som si nikdy o tebe nemyslel. Nech by si spravila čokoľvek vždy budeš moja malá sestrička, pre ktorú by som spravil čokoľvek. Ale to ja som ťa sklamal, Char. Nebol som tam, keď si ma potrebovala. Všetko je to moja vina. Prepáč. Ty mne prepáč. /Sklamanie som akurát tak ja./ *Povie jej to, ale nie je si istý, či ho vôbec počula, keďže v polovici jeho slov zdrhla a nechala tam nejakú tašku. Chvíľu sa len meravo díva na rám dverí. * Som tak strašne kolosálny debil. *Povie jednu zo svojich myšlienok naraz a prejde k taške. Sú tam tričká. Jedno vytiahne.* Pre najlepšieho strýka? Čože? *V momente sa otočí na mladšieho brata, ktorého začne vnímať až teraz.* Jonas, ty budeš mať dieťa? *Pýta sa ho, pretože je v absolútnom šoku a mozog sa mu úplne zavaril.*

*Zeptá se ho, proč za ní nepřišel a pak si povzdychne.* Tobe, je jedno, kdo je starší a kdo mladší. Jsme rodina. A ta si má pomáhat bez ohledu na věk. Staráme se o sebe navzájem. *Namítne a pak polkne, když vidí jeho mrtvé oči.* Nezklamal jsi. To není pravda. Prostě jsi teď jenom na dně. Můžeš se z něj ale zase odrazit. Můžeš tu pro ní být zase. *Snaží se ho přesvědčit, že to, co si myslí, je špatně, i když moc dobře ví, že jeho bratr je snad ta nejtvrdohlavější osoba na světě. Pak už se ale v místnosti objeví Charity. Hned k ní přejde a objeme jí. Ze srdce mu spadne obrovský kámen. Když se jim pak začne omlouvat, nechápavě se zamračí.* Cože? Charity ty se nemáš za co omlouvat. Jsi naše sestra, vždycky se k tobě budeme hlásit. *Nechápe, jak může pořád být s tím debilem, ale asi mu nezbývá nic jiného než doufat, že teď už to neposere a on nebude muset Charity znovu utěšovat.* O místo mi nejde, Char. *Namítne a nechápavě sleduje tašku, kterou položí na stůl.* Neomlouvej se. *Řekne jí vážně a pak sleduje, jak vyběhne z místnosti.* Charity! Vrať se! *Zavolá za ní a vyběhne na chodbu. Jenže tam jí nikde nevidí. Vrátí se zpátky do salonu a zavrtí hlavou.* Není to tvoje vina. Proč máte oba tak otravnej talent se ze všeho obviňovat? *Zeptá se nahlas a pak sleduje svého bratra, jak vytáhne z tašky tričko. Přečte si nápis a absolutně to nechápe. Po Tobiasově otázce vykulí oči.* Co? Ne! Ne! Já... s Vic jsme byli v jedný posteli, ale jenom jsme spolu spali. Teda! Spali jako spali. Ne spali jako spali. Prostě.. Nic nebylo. Jenom jsem dohlídl, aby se pořádně vyspala. Spali jsme vedle sebe. Rozhodně neni možný, aby se mnou byla těhotná. Jakože... Někdy v budoucnu by mi to asi nevadilo, ale teď.. Navíc jsem to nejdřív chtěl probrat s tebou, protože vím, jak ti na ní záleží a ani ona se mnou nechce být dokud se nevyjádříš ty, ale prostě... Ne, strejdou nebudeš. Zatim. A Charity nebude tetou. *Dostane ze sebe prakticky na jeden nádech a pak se musí vydýchat jako po olympijském běhu, protože vyprodukovat tohle na jeden nádech byl opravdu výkon. Pořád se mu hlavou honí smysl toho trička.* Počkat. *Zastaví se uprostřed kroku a znovu se podívá na tričko a na dveře, kterými Charity odešla.* To si ze mě děláš prdel... *Zamumlá si sám pro sebe a pak přejde k té tašce a vytáhne z ní druhé tričko, které se týká toho, že budou strejdové.* To Charity bude mít dítě! *Oznámí svému bratrovi, protože pochopil, že dneska nemá moc rychlé vedení.* /Ten idiot Jasper! To snad neni možný!/ *Zaúpí v duchu.*