Kruhovitý salón

*Ví, že to byla právě tato lady která mu vrazila. Nechtěně, to taky pochopil, protože ta rána byla mířená na toho drzého funkcionáře. Tomu vrazil pak sám. Hned ji složí lichotku a po jejích slovech se zazubí pobaveně. Nechce to už vytahovat. Raději na to nemyslí, aby se zase nerozčílil při pomyšlení na toho zmetka, který je teď aspoň bez práce. Posadí se na pohovku a po jejím odmítnutí pití jen přikývne.* Klidně si ho i pohlaďte, ruku vám vážně neukousne.*Sám Kace podrbe za ušima.* JE to taková přerostlá kočka, je vážně neškodný. *Ujistí jí pro jistotu znovu. Mnoho dívek se jej zprvu leklo, když jej viděli. Ale tato lady nevypadá, že by se jej nějak bála a držela si odstup, což ho těší.* To je mi líto. Jak se vaši sestru pokoušela zachránit? *Zeptá e zvědavě* Tedy.. pokud o tom nechcete mluvit, chápu to a nutit vás nebudu. *Ujistí ji hned. Nechce, aby se tu rozbrečela. Není moc dobrý v uklidňování rozrušených dívek. Potřese nad tím hlavou.* Klid. Já se na vás za to nezlobím. Vím, že jste mířila na něj a ne na mě. Nevyčítám to vám. Jen si zkrátka budu muset dávat pořádný pozor, abych vám nedal důvod k tomu praštit mě. *Uchechtne se.* Sice to bude asi docela netypická pochvala nebo spíše kompliment, ale ránu máte vážně dobrou.* Pokývne uznale hlavou.* Měla byste zkusit box. Pokud se tedy nestanete královnou.*Řekne.* Když jsme už u toho. Proč si myslíte, že byste byla lepší královna, než ostatní dívky? A ani nezkoušejte říct, e si to nemyslíte. *To jak o sobě mluví o jejich povaze dost řekne, proto chce znát odpověď.*

*Podívá se znovu na lva.* Vážně mužů? *Zeptá se a zvedne se že sedačky. Přejde k němu a nechá ho očuchat její ruku.* To je neobvyklý mazlíček. *Řekne a pohladí si ho. Je až neuvěřitelně hebký.* Moje inteligentní sestřička se ráda koukala na seriál s mořskými pannami. Jednou se rozhodla, že půjde k moři a taky zkusí být mořská panna. Bohužel byla jest emoce malá a neuměla plavat. A vybrala si takové divné místo, mezi skálami. Mamka tam při ní skočila, jenže vlny jí srazily na jedenu z těch skal a omráčil. Pak se utopila. Já mezitím běžela pro tátu. Bylo mi 7 a s plaváním jsem na tom nebyla o moc líp. Sestru ještě zachránili, ale matka to nepřežila. *Znovu pohladí Kace. Uklidňuje jí to.* To je v pohodě. Už jsem se s tím naučila žít. *Pokrčí rameny a vrátí se zpět na svoje misto.* Opravdu? *Zasměje se.* Aspoň něčím jsem na vás zapůsobila. *Přejde si prsty po zlatém kroužku v nose.* No. Popravdě jsem nečekala, že to dotáhnu až takhle daleko, takže jsem nad tím až tolik nepřemýšlela. *Řekne a zároveň přemýšlí, co by řekla.* Ale myslím si, že na rozdíl od vás tady mám blíž k ostatním lidem. Viděla jsem věci, které by Vám při projížďce městem neukázali. Taky mi často říkají, že jsem vůdčí typ člověka. Mysleli to jako urážku, ale pro královnu se to myslím hodí. *Zčervenají jí tváře. Připadá jí divné vychvalovat sama sebe.*

Můžete. *Přitaká. Vážně jí nic neudělá a nemá se čeho se bát. Je krotký jako nějaký pes. Řekl by kočka, vzhledem k tomu, že je to kočkovitá šelma, ale psi jsou podle něj prostě lepší mazlíčci, více stálí a takový je i jeho tygr. Když slyší o tom, že její máma je mu to líto. Nedovede si představit, že by měl být bez té své. Má ji rád, sice by to nahlas nepřiznal a už není nějak malý, aby s na akcích schovával za jejími sukněmi, ale stejně..* To je.. mi moc líto. Muselo to být hrozný. *Obzvláště, když přišla o matku tak malá. Nebylo by to lehké ani v pozdějším věku, ale zrovna v sedmi letech.. Když se mu začne omlouvat za tu ránu v letadle řekne jí, že jí to nevyčítá, což je pravda. Ví, že to bylo mířeno na toho zmetka funkcionáře a ne na něj. A aspoň jí pochválí dobrou ránu.* Opravdu. *Přitaká a usměje se na ni pobaveně.* Jsme teprve na začátku Selekce. Podle mě to dotáhnete ještě dále a možná i na samotný konec. *Pokrčí rameny. Je těžké to teď říci, všechny je teď ví teprve podruhé. V letadle si je zběžně prolétl pohledem, takže těžko říct, jestli se to dá vůbec počítat. Mluvil jen s jednou lady. A pak vlastně s druhou v neděli, když šel z ošetřovny.* To určitě hodí. *Přitaká.* Chcete se mě taky na něco zeptat? Pokud ano, klidně můžete. *Tohle je jeho poslední schůzka a upřímně? Je už trochu utahany a jeho mozek nefunguje po tom celém dni na sto procent. Většinou otázky vymýšlí jen on a byl by rád, kdyby mu dívka s rozprouděním konverzace trochu pomohla.*

To nemusí. Vážně. Bylo to hrozný tak první rok, ale táta byl úžasný. Tak nějak jsem z toho vyrostla. *Pokračování rameny a zasměje se, aby se uvolnila.* Možná mi trochu chybí, že tu nebyl nikdo, kdo by mě navlékl do směšných růžových šatů pro princeznu, ale ona se na mě dívá. A to mi stačí. *Znovu přejede prsty korouzek v nose.* Uvidíme. Přeci vás nemůžu nutit vzít si mě, protože si myslím, že jsem pro vás dokonalá. *Radši se nezmíní, že už jako malá vždycky chtěla být královna. Kdo by taky nechtěl?* Taky jsem Vám chtěla poděkovat za květinu. Je nádherná, mám ji v pokoji ve váze. *Řekne* Asi to bude klasika, ale co rád děláte ve volném čase? *Zeptá se se zájmem. Tohle jí rozhodně zajímá. Vždyť má všechno.* A jak se k Vám dostal vás tygr? *Zeptá se ještě jednou a podívá se znovu na zmíněné zvíře.* /Jak může být taková šelma tak klidná? /

*Přikývne. Stejně mu to líto je, protože to muselo být vážně hrozné, vyrůstat bez matky.* Váš otec musí být úžasný muž, když vás dokázal takhle skvěle vychovat. *Lady se mu zdá dobře vychovaná. I přes to, že mu jednu vrazila, ano. To přece nebylo mířené na něj a ten funkcionář by si to zasloužil.*Určitě se na vás dívá, je to váš strážný anděl a zcela jistě je na vás pyšná za to, jak jste to zvládla a za to jaká jste. *Lady se mu zdá velice milá. I přes to, kolik bolesti zažila. Většinou to tak ale je. Ti nejlepší lidé mají nejvíce jizev.* To ne no. *Uchechtne se.* Nemáte zač, jsem rád, že se vám líbí. V květinách se moc nevyznám, ale každé z vás účastnic jsem ji vybral sám podle toho jak se mi k vám hodila. *Jeho postup vybírání květin byl zajímavý. Hodnotit jak se která květina k dívce hodí podle vzhledu.. To jen tak někdo nedělá. Jenže nevěděl jak je vybrat jinak.* No.. rád jezdím na motorkách, mám jednu v garáži. Jinak posiluji a nebo hraji na kytaru. Vzhledem k tomu, že moje matka je bývalá zpěvačka asi by byl hřích, kdybych na nic nehrál. *Usměje se. Jeho máma předtím než se dostal do Selekce byla docela známá a to nejen v Illey ale i jinde po světě.* Pytláci mu zabili matku, tak měl jít do Zoo, která je ve městě. Jenže ta i ho nemohla vzít, zrovna měla plno a tak se dostal ke mě. Vždycky se mi tygři líbili. Vychoval jsem ho od doby, co byl tak dva měsíce starý, asi ani to ne. Nedokázali přesně určit jak byl starý. *Vysvětlí jí jak se k němu dostal Kace. Pak se zvedne, protože jejich čas právě vypršel.* Je mi to líto, lady, ale pro dnešek se musíme rozloučit. *Vezme ji za ruku a na její hřbet ji lehce políbí.* Doufám, že se brzy uvidíme. Hezký večer. *Rozloučí se s ní a jakmile odejde, sedne si do křesla. Dneska měl asi nejvíce schůzek a je rád, že je to za ním. Mnohem více se těší an jednotlivá randě. Ty budou tak třikrát týdne, takže bude mít i čas pro sebe a rodinu v dalších dnech. Nebude toho prostě tolik.*

To je. *Přikývne* Doufám, že jí dělám radost. Že není zklamaná. *Povzdechne si. Právě že sebe před princem udělala chudáčka.* Moc se mi líbí. Trefil jste se. *Neodpustí si ještě jednou pochválit.* Aaa, princ patří mezi všeuměly. *Zasměje se. Tihle lidé jí fascinují. Dovedou všechno na co sáhnou. Wow.* To je smutné. *Přikývne a taky se zvedne.* Samozřejmě. Máte určitě lepší věci na práci, než se snažit seznámit s hromadou dívek které už nikdy nemusíte vidět. *Zavtipkuje* Možná spánek? *Věnuje mu poslední úsměv.* I Vám princi. Nashledanou. *Rozloučí se a vydá se do své komnaty. Když z ní služebná dostane šaty, lehne si v něčem pohodlnějším do postele s knížkou. Její mysl pořád bloudí k tomu celému večeru, takže znovu s nepořízenou zaklapne knížku a usne.*

*Dneska je první dívkou se kterou se má setkat lady Avery Sedí na jedné ze dvou pohovek, které odděluje stolek plný občerstvení. Jsou zde například jednohubky, bonbony, se kterými měl už jednu sázku během schůzek.*/Jestlipak se tato holka taky nechá vyprovokovat?/*Na sobě má fialový oblek, který ladí k jeho monoklu. Mezitím, co čeká drbe Kace a jakmile dívka přesně na čas, za což je rád, vejde do salonku, zvedne se. Věnuje jí neupřímný, nacvičený úsměv. Cvičil ho dost let, takže působí upřímně.* Dobrý den lady. Musím říct, že vám to dnes skutečně sluší. *Řekne jí, když ji sjede pohledem a následně kývne k pohovkám.* Posadíme se? *Navrhne a sám si sedne na jednu z pohovek. Počká, než se dívka také posadí naproti němu, než znovu promluví.* Klidně si něco vezmete. Mohu vám nalít něco k pití? Je tu džus a voda. *Navrhne. Pak si uvědomí, že jí nepředstavil svého mazlíčka, kterého si už asi stihla všimnout. Leží vedle pohovky, na které sedí on. Přehlédla by ho jedině, kdyby byla slepá.* Tohle je Kace, tygr, kterého chovám už pár let. Je krotký, nemusíte se jej bát. *Klidně by si ho mohla i pohladit a Kace by jí nic neudělal. Opře se do pohovky a nespouští pohled z dívky.* Tak prosím.. Řekněte mi něco o sobě. Ideálně něco, co jsem se nemohl dozvědět ve vaší přihlášce. *Snad nemůže být tak nudná, aby se celý její život dal vypsat na ten malý papír.*

*Měla moc práce s novým kamarádem, než aby pozorně poslouchala princova slova, proto začala rozhovor sama, aniž by přemýšlela nad jeho otázkami* ,, Máte opravdu velmi dobrý vkus na domácí mazlíčky. Já si jako malá často chodila hrát za papouškem své tety, ale sama jsem nikdy zvíře nevlastnila, otec má alergii na peří a chlupy. "*nakloní se, aby znovu přejela po páteři mohutného zvířete.* ,, Abych byla upřímná, připomíná mi mého učitele hudby. Jeho tvář byla tvaru tygra velmi podobná a bílá barva byla také velmi častá v jeho šatníku, jelikož jde o velmi jemnou barvu a jemnost byla u hraní na violoncello rozhodující. Řekněte, Vy na něco hrajete? Co Vás baví? Jistě máte víc koníčků, než starání se o zajímavého mazla a dvoření dívkám, pokud je ovšem Selekce Vaším svobodným rozhodnutím. "

* Když se tu objeví lady, na kterou čeká přivítá ji a řekne jí o Kacovi, který ji očividně zajímá více, než on sám. Je rád, že se jí líbí, protože chce manželku, která se ho nebude bát, ale ignorovat jeho otázky se mu zdá trochu neslušné. Raději nad tím jen potřese hlavou a nechá to být. Dneska nemá chuť na nějaké dohadování se a to je jediné štěstí této lady. Věčných hádek má dost ve své rodině.*Děkuju, jsem rád, že si s ním rozumíte. *Řekne a na její slova přikývne. Napije e své whisky, kterou tu má připravenou. Nad jejím přirovnání Kace k jejímu učiteli se uchechtne.* To, že by ho bral někdo takhle jsem ještě tedy neslyšel. *Přizná jí.* Hraju na kytaru. Moje matka byla před tím, než se stala královnou zpěvačka. Takže by byl skoro zločin, kdybych na nic nehrál. *Není to tak, že by ho ale máma nutila na něco hrát. Byla ráda, že se o hudbu její děti taky zajímají, ale nikdy by je do ní nenutila.* Jinak jezdím na motorkách a tak. *Pokrčí rameny. Nerad o sobě něco říká.* No, Selekce není úplně dobrovolná věc pro mě. Necítím se na to, že bych si měl najít manželku. *Má na to dle svého názoru dost času. Ale na durhou stranu.. chápe, že je to nutnost.* Řekněte lady.. Proč si myslíte, že byste právě vy byla tou nejlepší královnou? A nechci slyšet odpověď, že si to nemyslíte ani nic podobného. *Nehledá si manželku jen pro sebe, ale i královnu pro Illeu. A to jak se o sobě všechny dívky vyjadřovaly mu taky řeklo něco o jejich osobnosti.*

,, To závisí na tom, jestli si královský pár, tedy Vy a vybraná dívka, budete rozumět. Takže pokud si my dva budeme rozumět, budu si rozumět i s královstvím. Velmi špatně se vládne, když člověk nemá oporu v druhém. Tedy aspoň myslím. Ale učím se velmi rychle, myslím, že by mi taková hodnost problémy nedělala. Jsem v pevných rukou od narození, do role bych se vžila snadno. Jsem tu, protože tohle je velká šance pro každou z nás. Jak už pro samotné účastnice, tak pro naše rodiny. I když myslím, že jen hlupák uzavře sňatek s někým, kdo mu není nijak blízký. Moje rodina na tom nikdy nebyla tak špatně, aby mi šlo o postavení. " *prudce se nadechne, když konečně dokončí svůj proslov* ,, Omlouvám se, mám toho hodně co říct a nad touhle otázkou jsem také dlouho přemýšlela. Jestli chci být, nebo nechci královnou. Tahle otázka byla velmi čekaná a měla jsem čas nad tím uvažovat." *začíná se obávat, jestli nemluví moc, jenže když už se k tomu mohla vyjádřit, tak aspoň pořádně* ,, Pokud jde o kytaru, i můj tatínek hrával, než potkal matku a hudby se kvůli ní vzdal. Hrát jsem ho slyšela zřídka, ale byl v tom velmi dobrý. Matka byla také zpěvačkou, avšak poslední léta jsem rodiče moc neviděla. "

*Zeptá se jí na tu stejnou otázku na jakou se zeptal všech dívek, se kterými se již setkal a zvědavě poslouchá její odpověď.*  V tom máte určitě pravdu. S dívkou se kterou se ožením si chci rozumět. Nemusí to být nutně láska.. *O tu naopak upřímně nestojí, má pocit, že jen všechno komplikuje.* Ale třeba nějaké přátelství. Pak by to myslím mohlo jít docela dobře a snadno. *Na její další slova jen přikývne, ale moc s nimi nesouhlasí. Pokud si pamatuje dobře, tato lady je druhá, takže o peníze nemá nouzi a kvůli rodině by tu ani nýt nemusela. Proto by tu spíše měli být dívky z nižších rodin, aby pro ně získali peníze, no ne? * V pořádku, nevadí mi, že jste to více rozvedla, právě naopak, je to dobře. *A nebylo to až tak dlouhé. Některé dívky mu toho řekly i více. Ale tohle mu bohatě stlačilo a byl s její odpovědí víceméně spokojený.* Proč se kvůli vaší matce vzdal hudby? *Zeptá se, protože tohle vůbec nechápe.* To, že se nevídáte s rodiči je mi líto. *Řekne to spíše ze zdvořilosti. Aspoň jsou naživu. Některé dívky tu ztratili někoho z rodičů, což je podle něj horší. Vzhledem k tomu co říkala spolu asi nemají ani dobrý vztah.*

*Nechápe větu, kde princ naráží na přátelství. Je mu jasné, že s budoucí královnou má mít i potomky? Jaká dívka by chtěla jen přátelství, pokud by jí nešlo o hodnost? Vždyť to je hloupost. Chvíli přemýšlí, jestli se má na to ještě zeptat, ale nakonec polkne a usměje se* ,, Aby se zalíbil rodičům matky. Řekněme, že moje rodina je hodně na peníze a nejsem na to úplně hrdá." *zamyslí se, na co v rodině je vlastně hrdá* ,, Nedá mi to, musím se Vás zeptat. K tomu co jste říkal na začátku, čekáte, že na čisté přátelství některá přistoupí? Chápu, že Selekce není tak úplně svobodné rozhodnutí, avšak...aspoň k jedné přece hlubší city nakonec mít musíte. Je to pravděpodobné, mezi tolika dívkami se některá najít musí." *Ačkoliv je to od ní velmi troufalé, ráda by znala odpověď. Nejde jí do hlavy, proč hrát divadlo, když vlastně vůbec o nic nejde. Pokud má princ takové představy o budoucím životě, může se ho zeptat narovinu. *

*Nepotřebuje manželku, kterou bude milovat, ale chtěl by s ní být zadobře a aspoň se přátelit. O lásku nestojí. Poznal už většinu dívek tady a podle něj by si jej klidně pár z nich vzalo jen s vidinou přátelství. On nemusí nikoho milovat, aby si s ním užil v posteli a pak měl teda dítě.* Aha.. *Chápavě přikývne, když je mu vysvětleno, proč se její otec vzdal hudby.* Jsem si jistý, ž některá ano. Poznal jsme vás prakticky všechny a je jasné, že některé tu jsou jen kvůli koruně, ta je pro ně hlavní. Ty by si mne vzaly i bez přátelství. *Pokrčí rameny.* Znáte ostatní lady? Podle mě ne všechny, já skoro ano. Nemůžete tedy vědět jak to vidí ony. /Nemluvě o tom, že se sem měly přihlásit, protože si mě chtějí vzít. Polovina je tu jen pro peníze, další polovina je tu kvůli sázce nebo z donucení, fakt skvělý../ Pokud některá dívka ode ě bude chtít city, dokážu je velice dobře předstírat, lady. Nebojte, já si v Selekci poradím. *Menší divadýlko tom, jak je před svatbou zamilovaný by uhrát zvládl, no ne? Stoupne si a pomůže se zvednout i lady Avery.* Bohužel, náš dnešní spolčený čas je u konce. Rád jsem vás poznal, lady. Hezký zbytek dne. *Lehce ji políbí na hřbet ruky a počká,, než odejde. Poté se posadí a dopije whisky, která mu byla ve skleničce.*

*Byl rád že předevčírem kdy se odehrál útok na palác službu neměl. Neprozradil se a ještě spokojeně využil toho že se všichni nahnali do úkrytů a ošetřoven k nějaké té špionáži. Dneska schytal na hlídání asi tu nejlepší místnost jakou si mohl jako strážce přát. Byl jí kruhovitý salon kde většinu času nikdo nebyl, stačil tu jeden strážce a nikdo z nadřízených tuhle část nekontroloval. Takže si tu mohl klidně spát a nikdo by na to ani v nejmenším nepřišel. Jediné co mu ve spaní tak nějak překáželo byly těžké černé vysoké boty, které byli jako součást uniformy povinné, ikdyž tahat je na nohou celý den byl spíše očistec. Myšlenky mu bloudili sem a tam.* /Jak dlouho tu budu muset ještě nenápadně špionážit? Všiml by si někdo toho kdybych někomu z těch snobů podřízl krk./ *Zabíjet uměl možná dokonale, ale potřeboval aby nebyli žádní svědci. Při útokách to bylo jednodušší. Všichni chytli paniku a to že je někdo po smrti se zjistilo až po útoku.*

*Všechnu práci v komnatě měla hotovou a její otec měl naštěstí nějaké jednání, takže se mohla vykrást ven a vydat se někam jinam trochu odreagovat. V ruce má tlustý slovník španělštiny spolu s učebnicí a sešitem. Studium jazyků miluje a i když jí otec odepřel vzdělávání se, snaží se o nějakou tu samouku při učení se novým jazykům. Plynule už mluví pěti i s její mateřtinou a ze španělštiny by ráda udělala další. Po ní má v plánu se naučit dánštinu, která jí od pohledu přijde dost podobná němčině, kterou už umí, takže to by snad mohlo být jednodušší. Na sobě má světle zelené šaty po kolena a ve stejné barvě i balerýny. Podpatky ve volném čase moc nenosí, protože nevidí smysl v tom se takhle dobrovolně týrat. Stačí jí to na akcích, na které jí otec pustí. Dojde do kruhovitého salonu, kde to má docela ráda a vevnitř se trochu zarazí, když tam někoho uvidí.* Dobrý den, teda ahoj, teda dobrý den. *Zakoktá se trochu.* Pardon, že ruším. *Omluví se rychle, ale pak se jí blýskne v očích poznání, když jí dojde, že je to ten strážce, se kterým se seznámila poslední den na horách.*

*Byl rád že na něj vyšlo hlídání v salonku kam nikdo nechodil a nemusel se tvářit že hlídá. Nikdo ho nepozoroval, ani nerušil když si jen tak procházel po místnosti a přemýšlel, nebo koukal co tu vlastně všechno je. Nečekal že sem v tuhle dobu někdo zavítá. Většina obyvatel paláce byla rozptýlená v komnatách, zahradách, nebo se vydali někam do města než aby šli do prázdného salonku. Proto se i otočí když uslyší kroky. Zprvu si myslí že to je nějaká služebná co sem šla uklidit, ale nakonec uvidí dívku, kterou viděl poslední den na horách.* Ahoj. No mě rozhodně nerušíš. Já tu akorát hlídám místnost, kde nikdo není a většinou sem nikdo nechodí. *Řekne s poloviční ironií v hlase. Z téhle místnosti se ani nedalo nic moc ukrást, kromě cenných ozdůbek. Nebyl tu žádný tajný vchod, nic. To už zkoušel. V podstatě takový jeden z mnoha salonku, které byli k ničemu.* /Místo hromady salonku mohli postavit něco užitečného./ Koukám že tu zapadám mezi zbytkem strážců, když si mě nepamatuješ. *Pozasměje se a dojde pár kroků ke zdi, přeci jenom pořád měl hlídat. Mezi strážci spíš v´trochu vyčníval zrzavými vlasy a pihy po celém těle.*

*Dojde do salonku, kde narazí na jednoho ze strážců a zaraženě ze sebe vykoktá pozdrav. Byla zvyklá na to být většinou sama a když ne sama, tak ve společnosti otce, se kterým si moc konverzace taky neužila, pokud se nepočítají urážky, výčitky, řvaní, nadávání rozkazy a občasné bití.* Asi jsem výjimka potvrzující pravidlo. *Uchechtne se trochu nervózně a přejede salonek pohledem. Zná ho dost dobře, protože se sem uklízí docela často. Strážce jí přijde povědomý, ale trvá jí ho zařadit. Povede se jí to těsně před jeho slovy. Pak už zrudne jako rajče nad svou neschopností.* Omlouvám se. Trvalo mi tě zařadit. *Člověk by řekl, že při počtů lidí, se kterými se denně baví, si bude tohoto človíčka pamatovat, ale ona se v tom naopak nesnažila hledat nic na čem by měla lpět. Akorát to hrozilo bolestí. Bylo jí jasné, že ona jen tak nějaké přátele nebo dokonce lásku nepozná. To by její otec nedovolil. A sama má pocit, že si to nezaslouží. Otcovy výčitky už tak trochu přijala za své a smrt své matky bere jako svou vinu.* Jak ses vůbec měl od doby, co jsme se neviděli? *Snaží se aspoň o nějakou konverzaci, aby jen tak divně nemlčeli a u toho se na něj pousměje.*

*Byl celkem společenský typ člověka. Teda ne že by rád chodil na nějaké plesy či večírky. Spíš dával přednost nějaké té konverzaci, barům, obyčejnému sezení u táboráku či nějaké obyčejné aktivity. Taky se nevyžíval v tom stát v naleštěné uniformě v paláci. Stokrát raději by měl na sobě obyčejnou koženou bundu, triko, džíny a tenisky. Jeho myšlenky mu přetrhne až příchod dívky, kterou už jednou viděl, ani se jí nedivil, když si hned nevybavila kdo je on. Nakonec strážců a bylo v paláci tolik.* /Taky vypadáme v těch uniformách jako figurky na šachovnici. Nic originálnějšího vymyslet nemohli./ Komu by to netrvalo, když je tu stovky strážců a všichni oblečení jako přes kopýrák. *Poušklíbne se. Nesnášel tuhle uniformu.* /Možná kdyby strážci nenosili uniformy nebylo by tak lehké jich třetinu postřílet. Takhle si jich člověk všimne na kilometr daleko./ Nemůžu říct že nějak úžasně. Připadá mi že se tu nějak množí ti hosté ze zahraničí a s tím souvisí i víc směn než normálně. *Pokaždé hlídal komnatu jiného hosta, či selekčnic a poslouchat všechno fakt nemusel.* Ještě ke všemu se to nezdá, ale stěny jsou tu tenké a slyšet všechno není žádná radost. /Nebo aspoň ne pro mě./ Ale nijak extrémně si nestěžuju. Aspoň nemusím brát směny na akce. Většina strážců si touží zatančit s nějakou dívkou ze selekce.*Bylo to vlastně úsměvné že i obyčejné holky byl najednou zájem.* Ale já tu mluvím jenom o sobě. *Podívá se na její knihu.* Španělština. Je to těžké? *On sám uměl anglicky a tak nějak dal dohromady něco francouzsky. Nikdy ale jazyky nepotřeboval.*

Ale i tak..jsi jediný strážce, se kterým jsem se bavila a mělo mi to dojít. *Pokrčí mírně rameny, když dál pokračuje ve svalování viny na sebe za to, že ho hned nepoznala.* To je asi pravda. Ale už jenom pár týdnů a zase by se všechno mělo vrátit do normálu. *Neví moc konkrétně, jak na tom Selekce je, ale asi všichni ví o tom rozsudku, který proběhl. A zaslechla i něco o vyřazování, takže vzhledem k tomu, že se počet dívek snížil, tak snad to nebude trvat nějak hodně dlouho, než si princ vybere manželku. Pak sice proběhne obrovská svatba, ale po ní všichni odjedou a měl by tu být větší klid.* Nemáš rád tanec? A nebo čistě jenom ty holky ze Selekce? *Zeptá se ho s menším pobaveným úsměvem, když slyší jeho slova o směnách na akcích.* Nevadí mi to. U mě není moc o čem mluvit. *Přizná a sjede pohledem ke knize ve svých rukou.* Teprve s ní začínám, ale není to nejtěžší jazyk, co jsem se učila. *Přizná.* Zajímají tě jazyky?

*Společnost oné dívky mu nijak nevadila a to že ho hned nepoznala taky ne. V paláci byla hromada lidí a bylo možné že i po několika měsících služby narazí na někoho koho ještě v životě neviděl. Každý se pohyboval jinde a lidé se tu zvládli dokonale míjet. On jakožto strážce byl na očích, stejně jako nějaká komorná, nebo číšník, ale pak tu byla spousta lidí, kteří se starali o chod paláce a byli téměř neviditelní.* V to doufám. Asi by to nemělo trvat věčně, ikdyž kdo ví. *Taky něco věděl, ale kombinace drbů, kousků rozhovorů, nebo věrohodných zpráv byla ve výsledku nic.* Nemusím akce a tančit taky pořádně neumím. *Pokrčí rameny. Vždycky tak nějak myslel že by se peníze dali využít lépe než na nějaké akce a placení selekce.* U každého je tak nějak o čem mluvit. *Ikdyž si to druzí často nemysleli. U něj bylo o čem mluvit. Minimálně hodinová diskuze by bylo téma co vlastně doopravdy dělá v paláci.* Kolik jich umíš? *Zeptá se napůl zvědavě. Ne že by se on k nějaké značnější výuce jazyků někdy dostal, ale proč by se nezajímal.* To se nedá říct. Já se k tomu nikdy nedostal.*Ostatně sedmý si taky vydělávali rukama na co u nich byli jazyky.*

Určitě to nebude trvat věčně. To král nedovolí. Za chvíli by se mělo jít do Elity a tam už to většinou prý nabývá spád. Ani bych se nedivila, kdyby princi byla vítězka jasná už teď. *Pokrčí rameny. Možná sama s nikým jen tak nekonverzovala, ale uměla dobře poslouchat. A díky svému otci i znala královskou rodinu, před kterou se její otec vždy proměnil na milujícího tatínka.* Je to jednoduchý. Vlastně jenom opakuješ ty samý kroky a posloucháš hudbu. Mohla bych tě to někdy naučit, kdybys chtěl.*Nabídne mu s milým úsměvem na tváři.* Na některých lidech nic zajímavého není. A když už třeba je, mají zakázáno o tom mluvit. *Oponuje mu potichu se sklopeným pohledem, protože to byl její příklad.* Pět, když počítám i angličtinu. Ze španělštiny bych ráda udělala šestej. *Přizná popravdě, kolik jazyků ovládá.* Jo, aha. Promiň. *Nedošlo jí, z jaké kasty pocházel.* Můžu tě něco naučit, jestli chceš. Neříkám, že jsem nějaká dobrá učitelka, ale stejně se asi nedostanu do situace, kde bych ten jazyk využila, tak by to učení se aspoň k něčemu bylo. *Pokrčí rameny. Otec jezdil do zahraničí výhradně sám a jí nechával tady. Sváděl to na její nevolnosti z cestování, či celkový špatně zdravotní stav, i když pravý důvod byl ten, že se bál, aby mu neudělala ostudu.*

*Selekce mu byla celkem jedno. Samozřejmě že asi nikdo nestál o to aby si princ vybral nějakou nánu co bude akorát vysávat státní pokladnu, ale zrovna tohle nemohl nikdo ovlivnit. Výběr byl čistě na něm. Vlastně on sám selekci nijak nezkoumal. Podle něj si prostě člověk nemohl za pár měsíců určit někoho s kým si bude jistý že chce strávit celý život, ale co mohl on vědět. Pár vztahů měl, ale nikdy to nebylo nějak extra vážné.* Opakuješ kroky a posloucháš hudbu. Mě se to zdálo vždycky hrozně komplikované. *Nad její nabídkou se pousmál.* Neříkám že by se mi to nehodila. /Asi ty směny věčně prohazovat nedokážu. Už teď začíná být všem podezřelí že se vykrucuju ze všech směn na těch šaškárních akcích./ *Nebyl ten typ člověka co by dobrovolně tančil, ale teď bude brzo asi muset.* Každý jednou i přes všechny zákazy promluví. *Tak to bylo. Jednou prostě poslušnost přepere vzdor.* Šestej? *Vykulí oči.* /Jak si to zvládne pamatovat./ Nepletou se ti už dohromady? *Jemu by se rozhodně pletli a udělal by z nich jednu velkou splácaninu.* Co ty víš třeba jednou procestuješ svět a zatímco ty budeš umět šest jazyků. Já budu ztracený za hranicemi. *Pozasměje se.*

Není to komplikované vážně. Klidně to můžeme zkusit rovnou. Mám v mobilu nějakou hudbu. *Pokrčí rameny a jemně se na něj zazubí. Neodváží se naplno uvolnit a to ani když jí nedal žádný důvod se ho nějak bát. Zvyk je ale železná košile a ona se po zkušenostech se svým otcem nedokáže jen tak vtipkovat s kdekým. Ale nabídnou někomu pomoc, to v ní bylo nějak zakódované a nemohla to ovlivnit. Když jí řekne, že každý i přes zákaz někdy promluví, tak sklopí pohled a trochu nervózně si přitiskne knížky blíž k tělu. Bojí se toho, co nastane, až někdy promluví a sama doufá, že to nikdy nenastane, protože si neumí představit, co bude následovat.* Vždycky se objeví nějaká výjimka potvrzující pravidlo. *Promluví potichu a pokrčí lehce jedním ramenem.* Jo, šestej. *Potvrdí mu s pokýváním hlavy a pousměje se, když vidí jeho údiv.* Ne, to ne. Na každém najdu vždycky něco specifického a učím se vždy jen jeden a ne několik naráz, takže je snazší si to zapamatovat. *Přizná.* Nebudeš určitě ztracený. *Uklidní ho.* A moje cestování... to je komplikované. *Povzdychne si potichu.*

*Párkrát možná tančil, ale ne že by nějak trénoval, nebo se tomu věnoval. Kroky se mu pletli dohromady a živá hudba mu spíš všechno ještě komplikovala a u některých písní se mu tam vůbec nehodila. Navíc jeho učili kromě praktických věcí a nějakého toho vzdělání spíše střílet ze zbraní, házet nože a podobně. Zrovna tancovat ho nikdo neučil.* Jestli nemáš nic jiného na práci. Nerad bych tě zdržoval. *Pousměje se. Ví že on sám se uměl uvolnit docela rychle, ale přesto část jeho mozku byla vždycky připravená zasáhnout. Byli lidi, kterým věřil a na zbytek se díval jako na polo důvěryhodné zdroje. Zatím mu připadala neškodná a nevinná na to aby začala diskutovat o politice nebo tak. Či se mu snažit něco namluvit.* A výjimku může nahradit jiná výjimka. /Každý jednou promluví./ *Nad počtem jazyků akorát vykulí oči. On sám je nikdy moc nepotřeboval.* No zajímavé. Učit se jich několik naráz by asi nezvládl nikdo. /Teda možná nějaký intelektuál./ Jednou se hodně lidí někam podívá a většina překážek se dá překonat. /Zvlášť když je člověk druhý a ne sedmý./ *On si taky spoustu věcí musel vybojovat.*

Kdybys mě tím zdržoval, tak ti to ani nenabízím, přece. *Namítne se širokým pobaveným úsměvem. Nedávala plané sliby a ani nabídky, které nebyla schopna zrealizovat.* Může, ale taky nemusí. /A nesmí. Prostě ne. To se nemůže stát. Stačí jedno špatný slovo, o kterym by se táta dozvěděl a zabije mě... nebo ze mě udělá osmou a nechá mě na ulici./ *Jejímu otci ke všemu stačilo prakticky jen lusknout prsty a zatahat za ty správné nitky. Bála se, že to může kdykoliv přijít, aniž by se ona sama nějak prokecla, nebo udělala něco špatného. Stačilo, aby přestala být užitečná.* To máš pravdu. *Pokýve hlavou, protože si neumí představit někoho, kdo by se zvládl učit více jazyků navíc.* Každý máme jiné okolnosti. *Pokrčí neurčitě rameny a odloží knížky na stůl, aby měla volné ruce.* Připraven na lekci tance? *Udělá pár kroků směrem k němu, ale zároveň bez jeho odpovědi a svolení nenarušuje jeho osobní prostor.*