Kruhovitý salón

*Ne že by si nějak zásadně potrpěl na povrchních řečičkách, ale on sám občas mluvil víc než by měl. Když se rozkecal už to jelo. na druhou stranu byli chvíle kdy nepronesl ani slovo a z jeho výrazu člověk vyčetl vše.* Promiň občas moc mluvím. *Pousměje se a odrhne si pramen vlasů z očí.* /To se bude tancovat v těch těžkých botech, co vypadají jako holinky./ *Přenesl myšlenky ke svým botám a pak se opět vrátil zpět ke konverzaci.* Zdá se že na tomhle se neshodneme.*Poušklíbne se.* /Ne vždy se všichni na všem shodnou. Od vaření až po vedení země./ *Ostatně rebely v paláci nemusela většina lidí.* Od okolností se odvíjí překážky.*On sám jich měl hodně za sebou a hodně před sebou. Nikdy nebyl moc dítětem štěstěny. Když k němu udělá pár kroků dojde on k ní. Nikdy nebyl moc ostýchavý. To si mohli dovolit druzí a ne sedmý.* Tak jak je to taneční držení? *Podívá se na ní a je mu jasné že tímhle by měl asi začít.* /A to tancování nenávidím a plesy s ním. Aspoň to bude vypadat že mám stejné záliby jako ostatní./

Neomlouvej se, to je v pořádku. Já zase nejsem moc zvyklá na to s někým mluvit, takže to aspoň kompenzuješ a není takový ticho. *Usměje se na něj mile a zároveň i trochu pobaveně.* Už to tak asi bude. *Pokrčí mírně rameny. Na to, že se její názory neshodují většinou s názory ostatních je zvyklá. Vždycky byla taková černá ovce, která se na svět dívala jinak než ostatní. Věřila na šťastné konce a na ten svůj trpělivě čekala. Mnoho lidí si myslelo, že je to tím, v jaké kastě je celý život, ale pravda je taková, že i když sice v paláci žije, jedná se s ní jako s šestou, takže se na svět rozhodně nedívá nijak naivně.* To ano. *Dá mu za pravdu po slovech o okolnostech a překážkách a pak přejde o něco blíž k němu.* Narovnej se v zádech. Jednu ruku mi dej okolo pasu a tou druhou chytni mojí. Loket drž v úrovni ramene. Obličejem se mi budeš dívat přes rameno, nebudeme stát přímo naproti sobě. *Sama se postaví do základní taneční pozice, aby po něm bylo lehčí jí napodobit a chytnout jí.* Teď půjdeš pravou nohou dopředu na první dobu, na druhou přeneseš váhu na levou a na třetí nohu přisuneš a zase přeneseš váhu a tak pořád dokola. *Vysvětlí mu a sama kroky předvede.*

*Byl schopný mluvit klidně hodiny a nezavřít pusu. Měnit témata a hádat se s někým zda je to co tvrdí pravda, nebo lež. Byl zvyklý mluvit a i to byl další z milion důvodů, proč práce strážce není to pravé ořechové pro něj. Tady musel akorát stát a poslouchat co lidi okolo něj říkají, nebo dělají. Málokdo si ho všiml. Strážce možná byl brán jako samozřejmost v paláci, ale nikdo už se nezajímal co jsou doopravdy zač. Na její lekci tance nakonec kývne a ví že se mu to bude jednou hodit. Poslechne si jak má stát a narovná se. Na muže byl celkem průměrně vysoký, ale vyrýsované svaly mu na výšce tak nějak přidávalo.* Dobře. *Položí jí ruce tam kam má a pozoruje kroky.* Nevypadá to zas tak složitě. Zatím. /Tohle bude ještě sranda./ Takže pravá, levá. *Zopakuje si pořadí noh a zkusí základní kroky.*

*Výškový rozdíl mezi nimi je docela dost velký, zvlášť, když se narovná, takže musí zaklonit hlavu, aby mu viděla do obličeje a nemluvila někam do jeho hrudníku. To jí nepřišlo moc slušné. Samozřejmě si ale i při tý vší slušnosti nezapomněla všimnout i jeho svalů, které teď byly vidět ještě daleko více. Radši se zase rychle začne soustředit na kroky, aby potlačila červeň vsakující se do jejích tváří a následně mu je i předvede.* Složitější to moc nebude. Pak jenom při otočkách ty kroky uděláš jakoby bokem, abysme se oba dva otočili, ale jinak celou písničku prakticky děláš tohle. A máš to i jednodušší. Jdeš popředu, takže aspoň vidíš kam. Proto vede vždycky chlap ženu. Ale tady máme dost prostoru, tak klidně povedu já. *Pokrčí jedním ramenem a v mobilu najde správou písničku, kterou pustí.* Slyšíš v tom ty doby? Raz, dva, tři, raz, dva, tři, raz, dva, tři. *Odpočítá mu to párkrát do rytmu a zase se postaví do taneční pozice.* Můžeme? *Čeká na jeho souhlas, než na další první dobu vykročí.*

*Ne že by někdy byl nějaký sexy symbol nebo něco takového, ale nějaké ty pohledy žen na něm občas přistáli. Tak nějak si zvládnul nevšimnout toho že měla sklony k tomu se červenat. Spíše se soustředil na to aby nezamotal všechny kroky do sebe a neušlapal jí nohy, jelikož věděl že by to bravurně a dokonale zvládnul. Nebyl ten typ muže co by tančil po plesech a chodil po piknicích. Zkrátka to že se narodil jako sedmý se na něm podepsalo a tuhle kastu mu možná smazali, ale roky které v ní odžil už mu nikdo neodmaže.* Otočka. To bude složitější. *Pousměje se a kouká kolik je v salonku místa.* Myslím že můžeš vést ty abychom nenabourali do nějaké vázy. *Pousměje se. Přeci jenom tu vázu by nezaplatil ani kdyby sloužil jako strážce dalších 200 let. A po tom rozhodně netoužil. Soustředí se na kroky a snaží se i vnímat hudbu.* Myslím že spíš slyším jenom hudbu. Na tohle jsem nikdy nebyl moc zdatný. *Nedalo by se říct že byl nějak hudebně nadaný. Vlastně ani nikdy nebyl na koncertě.* Snad jo. *Usměje se a doufá že jeho lekci tance neodnesou její nohy, nebo nějaká váza.* Kdybych ti šlápnul na nohu tak se omlouvám.

Jsou to pořád stejný kroky, jenom do boku. A chvíli budeme zkoušet jenom ty základní. Až si v nich budeš jistej, začne ti to připadat jako nuda a na otočku se budeš těšit. *Pronese pobaveným tónem hlasu, protože je pravda, že ty tři kroky nezabaví snad nikoho na tak dlouho. Člověku to pak připadá tak monotónní, že se těší, až přijde něco dalšího nebo dokonce skončí písnička a začne jiný tanec.* Zkus vnímat jak se to opakuje. Ten rytmus. Na každou první dobu se ozvou činely, slyšíš? *Na chvíli se odmlčí, aby si toho mohl všimnout.* Ty úseky jsou pořád stejně dlouhý, i když je to jenom podklad a hudba nad tim se trochu mění a třeba nabírá na intenzitě, tenhle rytmus bude pořád stejný. *Vysvětlí.* V pohodě. Tak špatnej určitě nebudeš. *Pousměje se na něj povzbudivě a ještě mu lehce stiskne ruku, aby ho povzbudila. Rty pak jen naznačí počítání "raz, dva, tři" a na další raz už vykročí v rytmu hudby spolu s ním v krocích, které mu předtím ukazovala.*

*Nebyl si jistý jestli se měl na otočku úplně těšit, nebo ne, ale patřilo to k tanci a on se potřeboval naučit alespoň jeden nebo dva tance. Neplánoval ze sebe dělat nějakého tanečního mistra.* Zatím jsem pořád ve fázi kdy si musím v hlavě připomínat , která noha jde první. *Řekne upřímně s menším úsměvem a v hlavě se začíná chytat na kroky a rovnat si jejich pořadí tak jak je správné.* /Takže levá, pravá, levá, pravá./ *Zkouší se zaposlouchat do hudby na chvíli vypustit z hlavy svojí ostražitost.* Jo činely rozpoznám. *Snaží se nějak pochytit jak jde dál rytmus a jak se opakuje.* /Nemůže to být nic komplikovaného./ Takže taková nekonečná smyčka a stačí pochytit začátek. Že? *Podívá se na ní a hudba se mu line hlavou.* /Raz, dva, tři./ *Začíná se pomalu chytat.* Zrovna v tanci a hudbě moc nevyniká. *Vyznal se spíše ve zbraních, nějaké té politice, zabíjení a špehování. Měl hold jiné dovednosti. A vyrůstal v jiném světě.* Dobře tohle mi začíná zatím jít. Máš pravdu že ten základ není nijak složitý.

*Pobaveně jí zacukají koutky rtů, když jí řekne, v jaké je fázi se nachází.* Neboj se a uvolni se. *Poradí mu a pak ho navede, jak se v hudbě o něco lépe orientovat a rozpoznávat jednotlivé doby. Zrovna tahle písnička pro to byla ideální., protože každá první doba byla "označena" lehkým zvukem činelů, který si stačilo jenom uvědomit a podle něj se řídit.* Přesně tak. Zároveň, když se ztratíš, tak se podle toho hned zorientuješ. *Pokýve hlavou a na rtech se jí objeví široký úsměv, když vidí, jak se chytil. Pak už s ním začne tančit. Ona sama zná skladbu dost dobře, takže si ani moc počítat nemusí a zároveň ho zvládne dobře vést. Když pak vidí, že mu to jde, sama ho trochu natočí, aby mohl kroky provést do boku a udělali tak společnou otočku. Kdyby mu o tom řekla, akorát by znervózněl.* Vidíš a už to umíš i s otočkou. *Zazubí se na něj. Úsměv jí ale hned opustí, když zvuky hudby přeruší její vyzváněcí tón. Je jí hned jasné, kdo jí volá a jméno na obrazovce to potvrdí. Nemůže jen tak hovor od toce ignorovat, takže se na Edgara omluvně podívá a telefon zvedne. Hned si ho musí trochu oddálit od ucha kvůli tomu, jak na ní otec začne řvát.* Dobře. Hned tam budu. *Odpoví rychle a po vytípnutí hovoru se podívá na svého tanečního partnera.* Moc se omlouvám, musím jít. Ale když na sebe někdy zase narazíme, ráda tě naučim víc. *Slíbí mu rychle, zatímco míří k východu z místnosti, odkud se pak rozeběhne do otcovy komnaty, protože hádá, že i to mu bude připadat jako pomalý příchod. A v tu chvíli jí ani nedojde, že si v salonu nechala učebnici, sešit a i španělský slovník.*

*Už se začíná orientovat v hudbě a krocích. Něco tomu jeho "tancování" sice pořád ještě chybí, ale aspoň se začínal chytat a nevypadalo to zas tak úplně příšerně. Snaží se sice uvolnit, ale na svojí pozici kdy byl připravený pořád k tomu jakkoliv zasáhnou, vystřelit, nebo cokoliv jiného. Zvykl si na to a prostě jen tak nešlo mu vypustit všechno z hlavy, ikdyž malinko se uvolnil a nebyl tak v pozoru jako obvykle. Možná že to bylo přítomností té dívky a možná i něčím jiným.* To je výhoda, jelikož si myslím že se ještě párkrát ztratím. Aspoň někdo myslel na lidi, kteří neumí tančit. *Pousměje se a orientuje se podle zvuků oněch činelů. Bylo to pro něj nejjednodušší. Ví že by měl vést spíše on jí, ale je rád že zvládá kroky a že ho vede ona. Trochu ho vykolejí ta otočka a kdyby mu o tom řekla asi by začal zmatkovat. Takhle mu nezbývá nic jiného než ji udělat.* Ty si mi o tom neřekla schválně vid. *Podívá se na ní s hravým úšklebkem na jeho pihovaté tváři. Všechnu tu atmosféru vyruší až zvonící mobil a jeho to vrátí do reality a uvědomí si že má vlastně službu.* V pořádku. Myslím že já se mám ještě hodně co učit. * Pousměje se na ní.* Přeju hodně štěstí v učení šestého jazyka. *Ušklíbne se a poté co mu skončí služba si všimne jejího slovníku. Sebere ho a vezme si ho k sobě.* /Tak se asi nebude mít z čeho učit./

*Dnešním dnem mu začínají schůzky s účastnicemi. Ne, že by se na to vyloženě těšil a nemohl se dočkat, ale zase úplně nevyšiluje a nebere to jako to nejhorší, co ho kdy mohlo potkat. Na všechno se snaž nahlížet skrz logiku, matiku a uklidňující rovnice. Buďto to vyjde a budou si rozumět a nebo zjistí, že si prostě nerozumí. Žádné jiné možnosti snad ani neexistují. Buď to bude nulová shoda a nebo to vyjde na jedničku.* /Jedinej problém je, že nulu a jedničku dělí dalších nekonečno čísel./ *Běží mu hlavou jediná pochybnost. Protože co když výsledek vyjde 0,5? Od táty dostal na uklidnění skleničku whiskey a sám měl několik hrnků svého oblíbeného nápoje - kávy. Teď už sedí v kruhovitém salonku v jednom z křesel. Jsou tu jen dvě naproti sobě, jedno z nich pro účastnici a jedno pro něj. Zbytek se vyklidil, aby salon působil více útulněji. Vedle křesel je dlouhý stůl, na kterém je spousta občerstvení. Sladké, slané, všelijaké nápoje. Alkohol ale chybí. To, jak moc ho má která účastnice ráda, zjistí někdy v budoucnu, momentálně na to stejně není moc času. Na každou z nich má jenom chvíli. Nervózně si zamne rukávy saka, které na sobě má. Má na sobě světle modrý oblek, tmavě modrou vestu a v podobné barvě i kravatu. Nevadí mu oblékat se formálně, k jeho postavení to patří. Ještě si rychle kousne koláčku, protože sladké miluje a uklidňuje ho a čeká na příchod první z dívek, dle papírů lady Monday.*

*Pomalu jde směrem k salonku. Jak zjistí, že je vlastně první dívka, která se má s korunním princem setkat, přepadla ji nervozita, protože třeba princ bude mít nějaká očekávání, která mu potom zkazí tím, jak vypadá anebo jaká je, a dá tím ostatním výhodu. Třeba bude na začátku takový zamlklý, divný nebo tak, a tak může jenom doufat, že si s ním sedne a nebude to taková ta divná konverzace, jenom aby řeč nestála. Dostala nádherné šaty, kdy se málem rozbrečela, když je poprvé uviděla. Mají áčkovou sukni ke kolenům a ačkoli to vypadá, že šaty jsou bez ramínek a končí srdcovým výstřihem, průsvitná fialová látka ještě obtahujejejí rukávy a kus hrudi tak, aby měla výstřih rovný a trochu odhalená ramena. V lodičkách si je celkem nejistá, i když v nich sem tam musí pracovat, když dělá číšnici, protože to vypadá elegantněji, hlavně když jsou nějaké akce a oni potřebují ten fancy ohoz, ale jinak je nikdy moc nenosila. Proto i jde pomalu, jako by se rozhodovala, jestli se zabije nebo ne. Jakmile vejde do sálu a opravdu před sebou uvidí korunního prince v životní velikosti, má co dělat, aby před ním neomdlela. Nikdy nebyla nějaká ta holka, která z prince jde do kolen při každé příležitosti, ale ještě nikdy neměla šanci poznat někoho tak významného nebo tak tváří v tvář. Je to pro ni šílené, jak se tohle všechno najednou semlelo, a ona skoro zapomene jít dál. Rychle se tedy rozejde, div že si při jednom nášlapu nevyvrkne kotník, a jakmile stojí kousek od prince, lehce se mu ukloní. Udělat hlubší úklonu, nejspíš mu leží u nohou po rozhodně ne elegatnním pádu.* Zdravím, vaše královská výsosti. *Pozdraví ho s mírným úsměvem. Snaží se, aby se jí hlas netřásl, ale celkově tenhle moment je pro ni docela složitý na zvládnutí. Dovede si představit, jak by se tu její sestry zbláznily, kdyby byly na jejím místě. Její mladší sestra Marybeth ho obdivovala.* Jak se máte? *Zeptá se ho, jako by to byl její kamarád, a nervózně si upraví sukni, jako kdyby tu někde foukalo a jí mělo co nevidět vykouknout spodní prádlo.* /Sakra, když budu dělat, že mi to tu vůbec není nepříjemný a že tu málem nechcípnu trémou, strachem anebo se někde neztrapním, tak to zvládnu, ne? Klid... Děláš to pro Sinclaira. No dobře, i pro sebe, ale brácha je hlavní, jo? Bože, chraň mě, ať to tu nepokazím./

*Sedí v salonu a čeká na první dívku, která má přijít. Ta se hned během chvíle objeví ve dveřích. Mile se na ní usměje, jak je jeho zvykem a vstane jako projev gentlemanství. Už se jí chystá zachytit, když vidí, jak jde zbrkle, protože počítá s tím, že to do něj napálí a nerad by hned při první schůzce řešit zlomenou nohu. I když první pomoc zvládá výborně.* Dobrý den. *Nakloní se trochu v náznaku slušné úklony a rukou pokyne ke křeslu naproti tomu jeho.* Prosím, posaďte se. Hádám, že podpatky úplně pohodlné nebudou. *Minimálně jeho sestry si na to vždycky stěžují, ale on tu není od toho, aby s ní mluvil o své rodině.* Vcelku dobře. Ještě jsem plný energie. Počítám, že večer už takhle živý nebudu. *Zhodnotí pobaveně. Na nic si nehraje a snaží se být co nejvíc uvolněný. Přitom počítá s tím, že je z těch holek více nervózní jak ony z něj.* Jak se máte vy? *Oplatí jí otázku.* Klidně si berte cokoliv z občerstvení. *Nabídne jí ještě.* Co mi o sobě povíte? *Začne s jednoduchou otázkou díky které o ní doufá zjistí více.*

*Když jí korunní princ pokyne, aby se usadila, jen se usměje, přikývne a opatrně si sedne. Díky tomu, že pracuje jako sekretářka, musí mít oblečení, aby odpovídalo standardům firmy, stejně jako její chování, když přijde někdo z vedení zkontrolovat její práci, tak v usednutí v šatech neudělá jedinou chybu a i když možná vypadá to sednutí si s nohama trochu bokem, aby jí nebyla vidět sukně, trochu nepohodlně a divně, když do té polohy i usedá, je to pro ni přirozené jako dýchání.* Věřte mi, že jsem zažila i horší. Když si někdo v restauraci, kde pracuju, objedná nějakou akci s přesně stanoveným dresscodem, musela jsem chodit v podobných botách i bez podpatku. Balancovat se sklenicemi na špičkách je opravdu složitá činnost. *Uchechtne se, když si na tu akci vzpomene. Nepracovala tam ani měsíc, když se to stalo, a protože většina lidí byla nemocná, musela se o to postarat i ona jako nováček. Sice většinu času byla u baru, ale to jí nebránilo se pořádně ztrapnit. jednou se tam málem natáhla, když šla uklízet stůl. A pak se jen uchechtne.* To čekáte, že vás všechny vyždímají dotazy o vašem životě, nebo že vám dojdou otázky? *Zeptá se ho celkem pobaveně.* /Sousřeď se na familiérnost. Snaž se být přátelská, nebo přestaneš být sebevědomá. Hlavně měj na všechno odpověď./ Upřímně? Po tom, jak jsem sem napochodovala jak tučňák, bych nejradši zalezla do kanálů. Jen doufám, že tu nebyl žádný vlezlý fotograf. *Zasměje se. Nedovedla by si představit, jak by musela chodit kanály, kdyby ji takhle někdo vyfotil. Radši z toho udělala legraci, ale nijak vesele se ohledně toho necítila. A když jí nabídne občerstvení, natáhne se pro kuličku hroznového vína, kterou si strčí do pusy, načež si vezme i jednu sušenku a talířek, aby tady nedrobila.* No, jsem z docela početné rodiny, mám šest sourozenců a je mezi námi docela dost vysoký věkový rozdíl. A čtyři z nich jsou dvojčata, takže dva páry dvojčat a tři jednotlivci. *Vyjmenovává, jak to jde všechno za sebou, a pak se jen mírně usměje.* Moc zajímavého podle mě na mně není, většinu dne pracuju, protože jsem zatím jediná z dětí, kdo tam může pracovat. Teda ještě moje mladší sestra Marybeth, ale snažím se ji udržet, aby chodila do školy. *Vysvětluje mu, a když jí dojde sestřino jméno, uchechtne se a sáhne po malinké kabelce, kterou má u sebe* To mi připomnělo. Zní to teď děsně trapně, ale moje sestra byla šíleně nadšená, když jsem zjistila, že jsem opravdu jedna z těch vybraných, a chtěla, abych vám tohle dala. Sama nevím, co v tom je, tak se omlouvám předem, pokud to bude něco divného. *Lehce nervózně se zasměje a z kabelky vytáhne malou obálku nadepsanou "korunní princ", kterou mu podá. Pak se znovu narovná a pokračuje.* Mám ráda svou rodinu a miluju historii. Nemám čas se jí ovšem věnovat, proto to moc lidí neví. A když myslím miluju, tak by o mně asi normální člověk řekl, že jsem posedlá, ale to je tím, že miluju číst, co bylo, a jaký je to vlastně zázrak, když se děje to všechno, co teď je. Často to tak možná nevypadá, ale tohle, celkově život, je to nejhezčí, co nás mohlo potkat.

To věřím. Tady vám naštěstí nikdo nějak moc skleniček házet do rukou nebude. *Zasměje se nad tím, jak by to vypadalo, kdyby to byla jedna z prvních věcí, které by účastnicím udělal.* No... Spíš, že mi dojdou otázky. *Přizná pobaveně. Měl nějaký seznam otázek, většině účastnic hodlal položit ty stejné a podle jejich odpovědi rozvíjet konverzaci, ale i tenhle automat může večer vypnout potom, kolik holek ho čeká. Netuší, jak si zapamatuje, která konkrétně mu říkala co.* Aspoň jste byla originální, i to se počítá. A nebojte, tady žádní fotografové nejsou. Za dveřma bych si ale už dával pozor. *Odpoví jí upřímně. Kdo ví, kolik se jich dostalo do paláce, Selekce pro ně byla senzace, kterou si nenechají ujít, ale postaral se o to, aby tyhle schůzky byly kompletně soukromé. Poslouchá, co mu říká o své rodině, i když o ní samotné mu to neprozradí moc.* Mám čtyři sourozence, takže se do toho vcelku dokážu žít. *Pokýve hlavou.* /A pátého na cestě./ *Ohledně matčina těhotenství ale veřejnost neinformovali a on nehodlá rozproudit nějaké kolo drbů, které by pak museli vyvracet nebo potvrzovat. Je tu spousta rizik, která matku ohrožují.* Pracujete jako sekretářka, pamatuji si to dobře? *Není si moc jistý. Přeci jen, dívek je spousta.* To je v pořádku, neomlouvejte se. *Potřese hlavou a s úsměvem si od ní vezme obálku.* Otevřu si to večer. *Nechce teď přerušovat konverzaci, chce zjistit co nejvíc o Monday samotné, to je dnešní cíl.* Historie je určitě důležitá. Člověk se musí poučit z chyb a to nejen vlastních, ale i těch, které lidi dělali v minulosti a poznamenali dějiny. *Pokýve hlavou.* Proč jste se přihlásila do Selekce? *Zajímá se a doufá, že mu dívka odpoví popravdě.*

*Zasměje se taky, ale ne proto, že jí ta poznámka přišla nějak vtipná, ale proto, že jí jeho smích přišel nakažlivý, a když zmíní strach z nedostatku otázek, jen přikývne.* Když vám dojdou otázky, máte aspoň jisto, že si s ní nemáte co říct, ne? Není vztah i o tom, abyste měli furt co na srdci? *Zeptá se ho na jeho odpověď a pak jen lehce pokrčí ramínky, než si ukousne sušenku. Nejradši by si ji nechala fakt na dlouho, ale ví, že tady bude mít sladkého dostatek, tak se nemá proč upejpat. To by se líbilo jejím sestrám. A pak jen souhlasně přikývne.* Dobře, budu se mít na pozoru, radši tedy, jinak tu budete mít ještě víc fotografů, aby psali rádoby vtipné články o účastnici, která ani neumí chodit. *Uchechtne se. Snaží se vystupovat bezstarostně, ale zároveň i vážně, aby si náhodou nemyslel, že je nějaká blbá. A pak jen souhlasně přikývne, když začne mluvit o své rodině. A když zmíní její povolání, jen pokrčí rameny.* No, pracuju dvě práce, teda většinou. Hlavně pracuju v kanceláři, ale pak jsem si vzala ještě brigádu, abychom měli víc peněz. *Pokrčí rameny a tím to tak nějak chce složit ze stolu, protože mu přijde divné, že by o tom měla takhle mluvit hned a nepřímo mu přiznat, že nemají peníze, ale pak pokračuje.* Akorát práce sekretářky je celkem nudná, takže o tom není moc co vyprávět. *Lehce nuceně se zasměje, rpotože stále ještě neví, jaks e má chovat, a pak jenom přikývne.* Dobře. *Souhlasí a pak znovu přikývne.* Právě, to mě na historii baví. Hlavně když si vezmete, že nic, co je dnes, by se vlastně nestalo z toho, co bylo v minulosti, pokud to dává smysl. *A když jí řekne tu osudnou otázku, na chvíli se zarazí a položí si talířek do klína. Sice jej má furt v ruce, ale má ho v klíně.* No, těch důvodů je víc, to budu upřímná. Hlavně mě ukecala moje mladší sestra, protože se hlásila taky, tak chtěla, abych šla s ní. A i já sama jsem určitou částí sebe chtěla, tak jsem aspoň měla důvod. Nechci, aby to znělo nějak divně, ale tohle mě prostě lákalo, byla jsem zvědavá, jak to tady vlastně vypadá, chodí, a tak podobně. *Poslední věc řekne jen v tichosti a sklopí pohled do klína. Pak se znovu narovná a pokračuje.* A pak tu je i pár důvodů, které zní možná trochu sobecky a vůči vám na sto procent hnusně. Kdybych byla vybrána, což se nakonec stalo, tak mi byl zajištěn vstup do třetí kasty. Což znamená víc peněz, co bych mohla získat pro svou rodinu. Můj nejmladší bratr se narodil postižený a my zatím sháníme každou korunu, abychom mu zařídili potřebnou péči. *Řekne mu nakonec.*

To zní vcelku rozumně. *Pokýve hlavou, protože v tom má pravdu. Až na to, že on hodlá dát dívkám více šancí. Teď jsou oni v novém prostředí a on se s nimi musí setkat hned za sebou. Oba dva jsou ovlivnění spoustou dojmů, které působí na jejich chování a konverzaci. To si zase nastudoval ve své přípravě na Selekci vzhledem k biologii a psychice. Hlavní pro něj je teď něco o nich zjistit a pak bude přikládat největší váhu normálním delším schůzkám, na které je v průběhu příštích týdnů bude zvát. To snad budou oba už uvolněnější.* Hádám, že ne všechny dívky budou umět chodit na podpatcích, tak si s tím nedělejte tolik starosti. Nikdo není dokonalý. *Pokrčí rameny. Nehodlá mluvit o ostatních účastnicích, když nejsou přítomné, tohle je jediná zmínka, kterou si dovolí.* To je od vás velmi obětavé. *Zareaguje na to, že má dvě práce. Dokazuje to, že je pro ní rodina doopravdy důležitá.* Ano, dává. Člověk by tak rád kolikrát napravil chyby lidí v minulosti, aby se měli lépe, ale změnil by toho pak tolik.. Svět by bez těch chyb vypadal úplně jinak. *To ho na tom nejvíce fascinovalo. Ne historie samotná, ale ta vědecká a filozofická podstata věci. Poslouchá její důvody, proč se sem přihlásila a u toho kýve hlavou.* Nežádali jste o příspěvky? Pro tyhle případy je zavedený program, palác se snaží podobným rodinám pomáhat jak to jde. *Často se stalo, že postižené děti umírali, protože se o ně rodiče nemohli nebo rovnou odmítli starat. Byl program, kde si lidé mohli zažádat o peníze, pokud se jim postižené dítě narodilo.* Jsem moc rád, že jste byla upřímná, toho si vážím. *Usměje se na ní, než se zvedne na nohy.* A je mi líto, ale náš čas vypršel a já musím na schůzku s další dívkou, která jde po vás. Moc rád jsem vás poznal. Mějte se hezky a kdybyste potřebovala s čímkoliv pomoct, nebojte se obrátit na služebnictvo nebo přímo na mě. *Řekne jí mile, než jí chytne za ruku, na jejíž hřbet jí jako gentleman lehce políbí a vydá se ze salonu ven, aby mohl dojít do vedlejšího, kde má schůzku s další dívkou a tento se mohl připravit na další setkání.*

*Znovu přikývne, když jí řekne, aby si z nepovedené chůze na podpatcích nedělala hlavu. nedělala si ji zase tolik, ale teď, jak to říká, si připadá jak nějaká fňukna. A pak jen okolo historie znovu souhlasí.* Přesně tak, ale vezměte si že kdybyste nějaké chyby z minulosti napravil, budoucnost by se vyvíjela úplně jinak. To mě vždycky fascinuje. Takové to "kdyby se lidé zachovali jinak." *Vysvětlí mu a když začne mluvit o přídavcích na podobné případy, jen pokrčí rameny.* Tím, že jsme malá provincie, počítá se, že budeme mít málo takových případů. Jak to ale vypadá, okolo věku mého bratra se narodilo více dětí s podobnou nutností finanční pomoci, takže jsme byli odmítnuti. *Vysvětlí mu. Je jí celkem nepohodlné mluvit o jejich finanční situaci, ale co se tak dá dělat, musí mu to říct, jestli má být nějak upřímná.* Děkuju. *Řekne mu s upřímným úsměvem, když ukončí jejich setkání, a postaví se. Když jí políbí ruku, mírně se usměje, pokloní se a pak se na něj zase podívá.* Ráda jsem vás poznala, vaše královská výsosti. *Řekne mu a následně pomalým krokem opustí salonek.*

*Dnešním dnem mu začínali schůzky s účastnicemi. Ne, že by se na to vyloženě těšil a nemohl se dočkat, ale zase úplně nevyšiluje a nebere to jako to nejhorší, co ho kdy mohlo potkat. Na všechno se snaž nahlížet skrz logiku, matiku a uklidňující rovnice. Buďto to vyjde a budou si rozumět a nebo zjistí, že si prostě nerozumí. Žádné jiné možnosti snad ani neexistují. Buď to bude nulová shoda a nebo to vyjde na jedničku.* /Jedinej problém je, že nulu a jedničku dělí dalších nekonečno čísel./ *Běží mu hlavou jediná pochybnost. Protože co když výsledek vyjde 0,5? Od táty dostal na uklidnění skleničku whiskey a sám měl několik hrnků svého oblíbeného nápoje - kávy. Teď už sedí v kruhovitém salonku v jednom z křesel. Jsou tu jen dvě naproti sobě, jedno z nich pro účastnici a jedno pro něj. Zbytek se vyklidil, aby salon působil více útulněji. Vedle křesel je dlouhý stůl, na kterém je spousta občerstvení. Sladké, slané, všelijaké nápoje. Alkohol ale chybí. To, jak moc ho má která účastnice ráda, zjistí někdy v budoucnu, momentálně na to stejně není moc času. Na každou z nich má jenom chvíli. Nervózně si zamne rukávy saka, které na sobě má. Má na sobě světle modrý oblek, tmavě modrou vestu a v podobné barvě i kravatu. Nevadí mu oblékat se formálně, k jeho postavení to patří. Ještě si rychle kousne koláčku, protože sladké miluje a uklidňuje ho a čeká na příchod další z dívek, dle papírů lady Jackie.*

*Dnes měla mít první setkání s princem Aronem. Nevěděla co od něho má čekat. Jistěže jeho obličej viděla v televizi a na obálce IW či v něm, ale to jaký byl uvnitř vědět nemohla. Nadechla se a vstoupila do salonku. Místnost sama o sobě byla krásná, ale věnovala pozornosti jednomu objektu v ní. Tedy vlastně princovi. Udělala úklonu, tak jak jí to řekli že jí má udělat.* Dobrý den vaše výsosti. *Jemně se pousmála. Nepůsobila sice úplně křehce se 181 cm do výšky, zrzavými vlasy a obyčejem plným pih, ale na postavě bylo vidět že je z té šesté kasty a na nějaké výživné jídlo nebyli peníze. Posadila se do křesla naproti němu.* Jsem Jackie, ale to už víte. *Pousměje se.* Jenom jsem se vám chtěla představit sama. Přijde mi to takové lepší než kdybych přišla a neřekla vám ani jak se jmenuju. *Pousměje se. Takhle byla prostě vychovaná.* Předpokládám že otázky pokládáte vy? *Podívá se na něj. Musel uznat že hezký byl, ale co se skrývalo za tvářičkou nevěděla.*

*S úsměvem se podívá na dívku, která vejde dovnitř a postaví se na nohy, aby splnil svou roli dokonalého gentlemana.* Dobrý den, lady. *Pozdraví jí a usměje se nad tím, že se mu sama představí a sama od sebe se posadí do křesla. To udělala jako první a přijde mu to ... uvolněné. Hned má pocit, že vedle téhle lady se může o něco více uvolnit, i když ona sama z některých náznaků působila nervózně. Dokázal to ale pochopit. Všechno tohle je pro dívky nové a on se jim nediví. Běžný život a život v paláci je obrovská změna.* Ano, to vím. Jste první, která se sama představila. Aspoň mám jistotu, že jsem si vás zapamatoval správně. *Zhodnotí pobaveně. Paměť má sice výbornou, ale ohledně dívek si nikdy není jistý, jestli si je pamatuje správně.* Jednu rád položím. Jak se dneska máte? Ale pokud sama máte otázky, sem s nimi. *Vyzve ji. I ony by měly poznat jeho a pokud nějakou zajímavou konverzaci rozproudí sama, určitě tím uleví jeho mozkovým buňkám a jemu to ani v nejmenším nebude vadit.*

*Je jí jasné že se bude nějak chovat. Byl to taky princ a ne šestý ze Zuni. Ikdyž ona zatím s muži nikam nechodila. Vždycky si vystačila se svým nejlepším kamarádem Tommym a když už měla věk na to, aby se rozhlížela po nějakém partnerovi její matka onemocněla a nebyl čas na to si někde užívat. Ted na tohle nechtěla myslet. Potřebovala nejenom peníze na léčbu matky, ale i pauzu od mimina spánku a několikahodinových směn.* Neměla bych vám za zlé kdybyste si hned nevzpomněl na jméno. Sice nevím jakou máte paměť na jména, ale 35 jmen je docela dost. *Pousmála se. Ona sama paměť měla. Nemohla si jako služebná všechno někam zapisovat. Na to neměla čas a, když řídila taxík taky nebyl čas lovit v navigaci kudy má jet.* Tak dobře jsem se vyspala a dobrý spánek je většinou základ dobrého dne a v kombinaci s dobrou snídaní je to aspoň pro mě recept na skvělý den. *Usměje se. Dostatek spánku a velkou snídani neměla dlouho. Nepotřebovala nějaké extra služby. Tohle jí stačilo.* A jak se máte vy? *Zeptá se mírným úsměvem na oplátku. Zeptala by se ho na selekci, ale to jí nepřišlo dobré když se ho na ní ptá každý.* Máte nějaký zájem co vás baví víc než všechno ostatní? *Položí jednoduchou otázku.*

To je pravda. Ale stejně se snažím. Je to to nejmenší, co pro vás zatím můžu udělat. *Pokrčí rameny. Teprve tady z těch schůzek a z těch následujících si slibuje, že si o nich zapamatuje více. Ne, že by se každé chtěl nezapomenutelně zapsat do života, ale chtěl jim ho pomoci nějak zlepšit. Chtěl zjistit, co patří mezi jejich každodenní problémy a co je trápí a snažit se to nějak vyřešit, pokud to je v jeho moci.* To je pravda. Co dobrého jste si dneska dala? *Zajímá se o její chutě. On sám si liboval ve sladkém a zajímá ho, co má radši dívka před ním. Jako vždy bylo v nabídce spousta různých jídel.* Celý den mi dělají společnost nádherné ženy, o kterých se toho snažím zapamatovat co nejvíc a vybrat si z nich manželku, takže.... řekněme že je to něco, co se jen tak nezažije. *Zkonstatuje nakonec lehce pobaveně. Snaží se na to koukat s humorem a optimismem, když o tom mluví s někým jiným. To, že on sám má pochybnosti a vidí to i pesimisticky je druhá věc.* Vlastně ano, spousta lidí to nechápe, ale miluji celkově vědy. Matematika, chemie, biologie, psychologie, fyzika... Když je ve věcech řád, jaký jim dává věda, hned se dá všechno pochopit. Rád se učím nové věci, zajímám se i o jazyky a politiku. *Vyjmenuje toho docela dost. Většinou to byly dívky, které o sobě mluvili a on se ke svým koníčkům ani nedostal, takže teď s nějakým tajnůstařením nešetří.* Co baví vás? *Zeptá se jí.*

*Nevěděla jak on vnímá celou selekci a nechtěla vyzvídat. Pro ní to byla zatím jenom šance jak zaplatit léčbu její mamince a možnost toho, aby mohla dělat to co jí baví. Jako šestá nikde studovat nemohla a selekce jí povýšila do třetí kasty, kde se tomuhle mohla věnovat. Samozřejmě že jako každá dívka měla v hlavě nějaké tajné přání být princeznou, ale na to nemyslela. Vždyť princeznou mohla být když byla šťastná a to mohla být klidně i s žebrákem.* Pomerančový džus neodolala jsem těm čokoládovým muffinům. *Tiše se pozasměje. Jako šestá se ke sladkému nijak moc nedostala tak využila příležitosti. To že spráskala tak tři už si nechala pro sbe.* Mám ráda sladké, ale co je to je. *Nemohla si hold nějak vyskakovat a poroučet co bude jíst a nebude.* V tom máte pravdu. Většina lidí něco takového nezažije. Teda pokud se nepřihlásí do nějaké reality show. *Zavtipkuje. Nemyslela si že by selekci bral jako nejlepší co o mohlo potkat. Zeptá se ho radši na nějaké zájmy. Nechtěla aby mluvila jenom ona. Přeci měla právo vědět něco o něm.* Zajímavé zájmy. Sice nemám asi tak moc znalostí jako vy, ale moje matka byla třetí. *Tady bylo důležité slovo byla.* Takže mě to díky ní táhlo od mala k matematice a fyzice. Biologie tak leda v praxi. O psychologii toho moc nevím a jazyky na ty nebyl tak nějak čas. *Řekne upřímně. Neměla hold extra vzdělání.* Jinak kromě toho mám ráda květina, snad všechny a jejich pěstování. *Poví mu nějaké své zájmy.*

V tom případě doporučuju zkusit i borůvkové. Je v nich i trocha čokolády, ale spolu s těmi borůvkami to chutná skvěle. *Ukáže na stole směrem k talířku, kde jsou právě zmíněné muffiny.* Nabídněte si klidně cokoliv, na co máte chuť. *Pobídne jí s milým úsměvem.* Taky miluji sladké. *Sdělí o sobě ještě jednu informaci, než se zaposlouchá do informací o ní, které mu prozradí.* Co přihlásí... Ale v mé roli je jenom jedna osoba za dvacet nebo třicet let. *Zasměje se.* Byla? *Zajímá se o více podrobností.* Kdybyste si mohla vybrat jenom jeden obor... Jaký byste studovala? *Ptá se jí dál.* A byla byste ochotná se přesměrovat na roli královny a opustit tohle učení se? Protože na to při tom titulu není prakticky žádný čas. *Položí otázku, jejíž odpověď ho zajímá o něco více. Přeci jen nemá si tady vybrat jen manželku, ale i budoucí královnu a tento ohled hodlá zohlednit dost.* V tom případě určitě navštivte náš skleník, bude se vám líbit. *Usměje se na ní.* Kdybyste cokoliv potřebovala, řekněte služebnictvu a nebo se obraťte rovnou na mě. Rádi vám se vším pomůžeme. Doufám, že si to tady užijete, jak jen to půjde. Ale já už se budu muset rozloučit a běžet na další schůzku, nemáme více času. *Zvedne se s omluvným výrazem a ještě k ní dojde, aby jí políbil na hřbet ruky, jak se to ve společnosti dělá.* Rád jsem vás poznal, Jackie, mějte se. *Rozloučí se s ní a vydá se do vedlejšího salonu, kde má další schůzku.*