Kruhovitý salón

To doufám, že mi to neuděláte nějak extra jednoduché. Každopádně vítěz budu já. *Zazubí se na ní a pak se zasměje.* Na mě se moc pravidla Selekce ale nevztahují. To by moc fér nebylo, nemyslíte? *Zeptá se jí pobaveně.* Takže .. máte jiný návrh? *Zeptá se jí, protože chce zjistit, jak velká je její představivost a kolik toho je schopná vymyslet.* Vymýšlíte si je, nebo vám vždycky někdo stojí jako vzor? *Zajímá se dál, protože její povolání je rozhodně zajímavé a chtěl by o něm vědět daleko víc.* To mi asi věříte daleko víc, jak ostatní. /A jak já sám sobě./ *Dopoví v duchu, ale nedovolí si to přiznat nahlas, protože to by jí odhalil až moc a na to si netroufne.* Rozhodně nejste žádným zklamáním. /Ne tak, jako já./ Jste skvělá osoba. Aspoň já tedy rozhodně nejsem zklamaný z toho, že jsem vás mohl poznat. *Pousměje se na ní, protože zrovna ona patří mezi ty nejmilejší a nejpohodovější dívky, které zde zatím poznal.* To jsem rád, že v mou romantickou stránku tak věříte. *Zasměje se a pak se letmo pousměje.* Tak ... to máme společný. *Přizná a sleduje jí, zatímco ona sklopí pohled.*

To se ještě uvidí. *Mrkne na něj a potom našpulí rty a nakloní hlavu na bok.* Tak vy budete muset dodržovat pravidla prince? *Pokrčí rameny a pokračuje dál.* Když jste říkal, že rád porušujete pravidla, tak to bych mohla mít vyhratý. *Zazubí se na něj.* Jak kdy. Někdy mám vzor a někdy si to vymýšlím. Ale vzory jsou lepší. Takže kdybyste někdy chtěl. *Uchechtne se a potom se na něj usměje.* Tak někdy neuškodí když vam někdo věří. *Pousměje se na něj a pak se docela překvapeně na něj koukne.* Děkuji, ale taky jste jediný který si to myslí. *Pokrčí rameny a poté se zasměje.* Tak ještě jsem ji nemohla posoudit, tak věřím v to nejlepší. *Zazubí se na něj a pak se na něj posmutněle usměje.* Třeba tady své štěstí najdete. *Pousměje se na něj zatímco pohled konečně zvedne a pohledne na něj.*

*Když zmíní, že by měl dodržovat pravidla prince, trochu mu úsměv pohasne.* To, proč já rád porušuji pravidla, má svůj důvod, lady. *Poškrábe se na zátylku a přemýšlí, jak z toho teď vybruslit. Vždycky porušoval pravidla proto, aby způsobil nějaké pozdvižení a pozornost médií se soustředila hlavně na něj. Ví, jak jeho sourozencům vadí pozornost reportérů, hlavně Camille, proto před dvěma lety utekla, a chce je od toho uchránit co nejvíc to jde.* Co třeba... že vlastně nebudete důvod mi říkat ne? Až se potkáme příště, vlastně zjistíte, že žádný pravidlo o tom, že mi nesmíte říkat ne, není potřeba. Nezeptám se vás na nic, na co byste mohla ne odpovědět. *Navrhne, co ho teď rychle napadne.* A vy byste chtěla? Udělat mojí sochu? *Usměje se pobaveně.* To stejné platí pro vás. *Mrkne na ní a pak zavrtí hlavou.* Určitě se najde ještě aspoň jeden člověk. *Ujistí jí a pak přikývne.* Třeba. A třeba budete moje štěstí zrovna vy. *Pokrčí letmo rameny. Dívka se mu zdá doopravdy milá.* Moc rád jsem vás poznal o něco lépe a těším se na naší večeři. *Vstane z křesla.* Ale pro dnešek náš čas bohužel vypršel. Mějte se krásně. *Rozloučí se s ní a vyprovodí jí pohledem. Pak už se podívá na dívku, která přijde jako další.* Dobrý den, lady. Jak se máte? *Zeptá se jí s úsměvem a pokyne jí ke křeslu naproti tomu jeho. Sám se posadí do svého.* Něco málo jste mi o sobě prozradila už v letadle. Co dalšího mi o sobě řeknete? *Zeptá se jí s úsměvem.* Pokud se chcete na něco zeptat vy mě, vůbec se nebojte. Stejně jako se nebojte si cokoliv vzít z občerstvení. *Kývne hlavou ke stolu vedle nich, který je plný všelijakého jídla a pití. Sám se natáhne pro sklenici s vodou, protože během předešlých schůzek mu přeci jen docela vyschlo v krku.*

*Kazy vidí, jak mu úsměv pohasne, pohled zabodne do země a omluvně se usměje.* Promiňte, nechtěla jsem říct něco... Nevhodného? Ale mluvím dřív než myslím. *Pokrčí rameny a pak přikývne.* To by šlo. Ale stejně to vyhraju. *Zazubí se na něj a pak se usměje.* Klidně. Každý model, dobrý model. *Uchechtne se a pak se potichu zasměje.* Mí sourozenci. Maximálně. Dokud jim to ta furie nenakecá do hlav. *Zašklebí se a pak se na něj pousměje.* Mate tady i jiné dívky, které jsou rozhodně lepší než já. Ale kdo ví. *Usměje se na něj a pak přikývne.* Já také, večeře v mučírně bude určitě skvělá. Nashledanou, výsosti. *Zasměje a pak se ukloní a s úsměvem na tváři odejde.*

*Dneska má mít první schůzku s prince, i když se s ním potkala v letadle a něco málo mu o sobě řekla. Ráno se probudila celkem brzo, protože nemohla spát a byla nervózní. Běhen dne ale nervozita celkem klesla, možná je to i proto, že o ní už něco ví. S výběrem šatů ji pomohli, protože ona si nebyla jistá, co by si na sebe měla vzít. Nakonec si oblekla světle modré šaty dlouhé pod kolena, k tomu lodičky stejné barvy. Černé vlasy má rozpuštěné a pár pramenů má vzadu svázáné.  Ke kruhovému salonku ji cestu museli popsat komorné, protože jinak by asi bloudila po paláci a přišla by pozdě. Když přijde před dveře, upraví si šaty a vejde dovnitř. Princ ji pozdraví a ona udělá menší pukrle a odpoví mu.* Dobré odpoledne, Vaše Výsosti *Usměje se na něj a posadí se na křeslo naproti němu.* Mám se dobře, i když to odpoví asi každý i přesto, že to není pravda. *Zasměje se* A vy? *Chvilku počká, a pak mu odpoví na další otázku.* Tak už víte, co patří mezi mé koníčky. Mám dva sourozence, oba jsou mladší. Bratr se narodil, když mi bylo patnáct a od té doby se o něj starám většinou jen já. Se sestrou vycházíme dobře. A pracovala jsem jako pekařka. *Usměje se na něj. Když si princ vezme vodu, podívá se na stůl a vezme si hrnek s čajem. trochu se napije, a pak se ho zeptá.* Asi se Vás na to ptá každá, ale mě by to také zajímalo, pokud se máme seznámit. Co patří mezi vaše koníčky?  A jak vnímáte Selekci? Věříte, že si tu někoho najdete? *usměje se a podívá se na něj*

*Pozdraví nově příchozí dívku a automaticky se jí zeptá, jak se má, stejně jako předchozích dívek. Trochu si už připadá jako robot, ale je teprve uprostřed týdne.* Mám se výborně, děkuji. *Odpoví jí, i když neupřímně, ale to se v jeho výrazu obličeje nedá poznat a krátce dívku sjede pohledem.* Oba mladší? Takže budete nejspíš starostlivý typ člověka, že? Máte všeobecně ráda děti? *Zeptá se jí se zájmem v očích. Po jejích otázkách se pohodlněji opře do opěradla židle.* Mezi mé koníčky patří hra na bubny a nebo různé sporty jako třeba box, šerm, nebo třeba obyčejný běh. Selekci ... *Chvíli přemýšlí, jak se vyjádřit správně.* Vnímám jako příležitost najít spřízněnou duši. A doufám, že jí tu doopravdy najdu. /Jak z učebnice.../ *Ušklíbne se nad tím v duchu.* Jakou nejšílenější věc jste kdy udělala? *Zeptá se jí na další otázku.*

*Jeho odpověď, na otázku jak se má, ji nepřekvapí. Jak už zmínila, myslí si, že tak odpoví každý.* Starostlivá jsem vlastně nejspíš jen k mému bratrovi. *zasměje se* Malé děti moc nemusím, ale to samozřejmě neplatí u všech. Když nemají hloupé otázky, tak se s nimi i dobře bavím. /Hloupých otázek jsem už zažila od bratra tolik. Možná to je kvůli tomu/Někdy mi přijdou prostě moc otravné. *Podívá se do hrnku na čaj, jako by byl zajímavý. usměje se a hned se podívá zpět na něj.* Sporty? Tak o já maximálně občas běhám. A samozřejmě jezdím na koni. *Dodá, a pak ho dál poslouchá.* Já ani nevím. Když mi bylo dvanáct let, tak jsme se se sestrou celkem hodně pohádali. Ale to byla spíše taková dětská hádka. Ale já, jako malá holka, jsem ji pomalovala všechny stěny pokoje různými barvami. Sestra strašně vyváděla. /Ale ty stěny pak vypadaly celkem pěkně/ *Zasměje se při vzpomínce na všechny ty barvy./ Pak jsem to teda musela pomáhat smývat. Ale to je celkem dávno.

*Zeptá se jí na to, jestli je starostlivý typ člověka a jestli má ráda děti a po její odpovědi pokýve hlavou.* Tak to vám radím se vyhýbat osmiletému synu jednoho našeho rádce. ten posouvá otravné otázky na novou úroveň. *Zasměje se. Párkrát s ním měl tu čest a měl vždycky chuť si omlátit hlavu o zeď.* Chtěla byste se někdy podívat do našich stájí a zajezdit si? *Zeptá se jí.* Klidně vás tam někdy můžu vzít a ukázat vám to. *Nabídne jí s milým úsměvem. Musí vymyslet, kam kterou dívku pozvat na druhou schůzku a takhle by si mohl odškrtnout další jméno ze seznamu, pro který už nemusí nic vymýšlet.* Takže se ve vás skrývá malá umělkyně. *Zhodnotí pobaveně.* Rozhodně je to originální odplata. S váma se radši hádat nebudu. *Zasměje se.* Kdy naposledy jste se cítila naprosto šťastná? Tak, že všechno zapadalo do sebe. *Zeptá se jí na další otázku, kterou pokládá všem účastnicím.*

*Řekne mu, že nemá ráda otravné otázky. Když zmíní syna rádce odpoví.* Tak to abych se teda vyhýbala všem dětem. *Zasměje se* Tak hrozné to být nemůže. Už jsem pár takových dětí potkala. *Když jí nabídne prohlídku stájí a možnost si zajezdit na koni, její úsměv se ještě rozšíří.* To by bylo úžasné. Jsem zvědavá, jak to ta vypadá. /A kolik tam budou mít koní/ *Znovu se napije čaje a prázdný hrnek položí na stůl.* Umělkyně určitě ne. Nikomu se to nelíbilo, jenom moje dvanáctileté já to ocenilo. *I když potom to dalších pár dnů litovala, protože dostat to s té stěny bylo hrozné.* Tak Vaše stěny by samozřejmě zůstaly původní barvy. *Pobaveně se zasměje* Ale ne, byla jsem o dost mladší, teď by to fakt neudělala. /Byla bych blázen./A vy jste někdy udělal něco hodně šíleného? *Zeptá se ho na to samé, a potom mu odpoví na další otázku. Naposledy šťastná? Možná těsně před tím, než umřela mamka. *Vzpomene si na ni a usměje se, aby naznačila, že na ní vzpomíná ráda.* Byla těhotná a já se smířila s tím, že budeme mít dalšího člena rodiny. Ale poslední dobou jsem spokojená. S rodinou vycházím dobře. Starost mi přidělává jenom brácha.

Já moc v kontaktu s dětmi nejsem, ale tenhle je opravdu na nové úrovni otravnosti. *Zasměje se.* Jsou obrovské, takže si určitě vyberete koně podle libosti. Máme plno různých plemen. *Usměje se na ní a pak se pobaveně usmívá, když si představí, jak malovala stěny sestřina pokoje.* Aspoň někdo. *Pokrčí pobaveně rameny.* Nebojte, nepočítám s tím, že tu budete běhat s pastelkama v rukách a kreslit nám po stěnách. To by vám asi služebnictvo nepoděkovalo. *Uchechtne se nad tou představou a pak se jí zeptá na další otázku. Po její odpovědi mu úsměv trochu pohasne.* To je mi líto. *Řekne hned a pak se pousměje.* Aspoň, že tak. /To máš štěstí, který já nemam./ Jak vám jí přidělává? Je to průšvihář? *Odhadne, čím by jí tak mohl přidělávat starosti.*

*Představí si různé plemena koní a usměje se. Když zmíní představu. jak ona běhá po paláci s pastelkami v rukou, taky se zasměje.* Tak to bych spíš letěla z paláce rychlostí blesku. *Řekne pobaveně. Odpoví mu na jeho otázku a když ji řekne, že mu je to líto, hned zareaguje.* To je v pohodě. Průšvihář? Ani náhodou. /Tak si ho ani nedokážu představit/ *Zavrtí hlavou, a pak mu to stručně vysvětlí.* On je strašně tichý. Vlastně se baví většinou jenom se mnou. Nevíme, čím by to mohlo být. Taky jsem kvůli tomu váhala, jestli se přihlásím do Selekce. Ale jinak je v pohodě. A mám pocit, že je to i lepší než dřív. *Vybaví si ho, co asi dělá teď. Díky jho vlastnosti si k němu vytvořila mnohem větší pouto než ostatní.* Třeba se to zlepší, když tam nejsem. *Pokrčí rameny a řekne to, v co doufá a potom se ho ze zajímavosti zeptá* vy vycházíte dobře se sourozenci?

To zase ne. Mám rád porušování pravidel. *Zazubí se na ní.* Takže bych si vás tu nechal a byl zvědavý, s čím přijdete příště. *Mrkne na ní a pak se zeptá na jejího bratra. Po jejím vysvětlení přikývne.* Aha, chápu. Jsem rád, že je to lepší. A stejně tak jsem rád, že jste se přihlásila a já vás mohl poznat. *Usměje se na ní a když se zeptá na jeho sourozence, poškrábe se na zátylku a trochu mu úsměv zmizí z tváře.* S mými sourozenci je to... složité. Ale vycházíme spolu vcelku dobře. *Připíše si na seznam další lež, kterou tento týden vyslovil a pak vstane z křesla.* Rád jsem vás poznal, ale bohužel náš čas už vypršel. Budu se těšit na příští shledání. Mějte se krásně. *Rozloučí se s ní a pak už jí vyprovodí pohledem a počká na příchod další dívky. Jakmile přijde, mile se na ní usměje.* Dobrý den, lady. Jak se máte? *Zeptá se jí automaticky a pokyne i jí hlavou, aby se posadila do křesla naproti tomu jeho. Sám se usadí do toho svého.* Copak mi o sobě prozradíte? *Zeptá se jí a nechá jí tak volnou ruku v tom, co mu o sobě říci.* Pokud se na něco chcete zeptat vy mě, nebojte se. A stejně tak se nebojte vzít si cokoliv z občerstvení. *Kývne hlavou ke stolu vedle nich, na kterém je všelijaké jídlo a pití.*

*Usměje se na něj a pozorně ho poslouchá. Když mu zmizí úsměv z tváře, není si jistá, jestli to je pravda, ale nic neříká. Poté co princ domluví, tak se postaví.* Já jsem taky ráda, že jsem se přihlásila a mohla jsem vás poznat. *Přijde ji milý a celkem se těší na další setkání.* Na shledanou Vaše Výsosti. Vy také. *Usměje se a odejde ze salónu. Se schůzkou je spokojená, protože prince více poznala. Hned zamíří zpátky do své komnaty.*

*Když uslyšela vyzvaní že má jít do místnosti vydala se svým sebevědomím krokem. Na prince se lehce pousmala. Nedavala nijak najevo že by se jí podlamovali kolena když ho vidí, nebo že by na něj zamilovaně koukala. Byl to pouze slušný úsměv který dával najevo že se umí chovat. *Hezký den vaše vísosti. * Udělala menší pukrle a sedla si na sedačku. Podívala se na něj.*Jinak se jmenuju April. *Dodala.Byl docela hezký ovšem mužů je spousta. Ona rozhodně nebyla ten typ dívky co padne každému do náruče do par milích slovech. /Jestli mě bude chtít bude se muset snažit./ O mě. *Ušklíbne se a poté mu něco prozradí. *Dělám motivačního kouče. Takže až bude ztrácet k něčemu motivaci můžu vám s tím rychle pomoct. *Tiše se zasměje a pak si vezme jahodu ze stolu. Přemýšlí nad otázkou co by mu položila. Určitě to nebude nějaká normální otázka.* Máte rád auta nebo motorky. Nebo dáváte přednost nějaké párty? *Položí svou otázku a poušklíbne se na prince jehož jméno bylo dost neobvyklé.*

*Pousměje se na nově příchozí dívku, která by měla být pro dnešní den poslední a pozdraví jí.* Navrhujete tykání? *Zeptá se s menším pobaveným úsměvem, když mu hned řekne, jak se jmenuje. Samozřejmě, že to ví, ale schválně dívkám říkal "lady" a čekal, která ho jako první opraví a která jako první navrhne tykání. Jemu to přišlo rozhodně daleko lepší a osobitější tykání, jenom chtěl vědět, která z těch dívek je natolik odvážná, aby to samotnému princi navrhla první.* /Pozdě, motivaci už jsem za ty roky dávno ztratil./ *Proběhne mu hlavou, ale navenek se pořád usmívá.* Dobře, až taková situace nastane, hned si vás nechám zavolat. *Přikývne.* Párty, nebo auto, nebo motorka? *Nadzvedne obočí, protože je to zvláštní výběr. Měla rozhodně zajímavé otázky.* Rozhodně motorka. /Na té se dá ujet hodně daleko a je to ještě k tomu adrenalin./

*Když princ navrhl týkání nebyla vůbec proti. Samozřejmě že by dřív nebo později navrhla tykaní. Měla na to kuráže dost a rozhodně se nebála.* Pokud to bude v souladu s pravidli etikety tak mi rozhodně nevadí týkání Waytte. *Ušklíbne se a poslechne si odpověď na svojí prvotní otázku. Nezdálo se jí že by ho její nabídka nějak zaujala a tak to nechá plavat. Pochybuje o tom že princ nějakou motivaci k selekci má. Ona by jí asi v jeho situaci taky neměla. */Motorka, zajímavá volba./ *Pomyslí si a pak se pousměje.* Osobně upřednostnuji auta ale motorka není špatná volba. *Pousměje se a pak se rozhodne mu dát prostor na nějakou otázku k ní.* Máte nějakou zajímavou otázku na mě. *Ušklíbne se a podívá se na něj.* /Schválně jestli se na něco zeptá/

Tykání by většinou měla nabízet žena, takže to v souladu s etiketou rozhodně je, April. *Usměje se na ní a v jeho očích si právě získala opravdu dost plusových bodů. Z možností, které mu dá na výběr, si vybere motorku, protože motorky jednoduše miluje vzhledem k tomu adrenalinu z rychlé jízdy a možnosti rychle zmizet co nejdál. Právě motorka byla jeho společníkem při útěku z paláce.* To by se vám mohla líbit naše garáž, kde máme plno zajímavých aut. Jsou ta staré výstavní kousky, ale i ty nejnovější modely. *Navrhne místo v paláci, které by se jí mohlo líbit.* Co nejšílenějšího jste kdy udělala? *Zeptá se jí na stejnou otázku jako ostatních účastnic.* A máte kromě motivace ostatních ještě nějaké jiné koníčky? *Zajímá se dál.*

*Zaujme jí garáž. Nejradši by tam zamířila hned, prověřit jaké tam mají kousky. Určitě by jí zajímali spíš ty novější kousky, nebyla žádný sběratel starých kousků nebyla. Na motorce uměla jezdit ale auta byla pro ní lepší.* Tak myslím že bych si tam určitě našla co obdivování. *Pousměje se a v hlavě má své auto na které si vydělala brigádami, zabralo jí to skoro rok ale stálo to za to.* Mám radši ty novější modely. *Poušklíbne se a jeho otázka jí nijak nepřekvapí. Přemýšlela co mu poví. Měla spoustu pestrých zážitků, hlavně ze svojí puberty. Ta byla dost pestrá. * Nejbláznivější věc. *Dělá chvíli zamyšlenou a po chvíli odpoví.* Blázniví nápad byl jít sem ale nebyla to nejbláznivější věc. Zmlátila jsem chlapa, šla jsem studovat automatizační technologie, pár těch blbovin bylo. *Usměje se nad vzpomínkami.*

*Vidí, jak jí zmíněná garáž nadchla a odškrtne si další jméno ze seznamu dívek, pro které musí vymyslet místo na druhé setkání.* Někdy vás tam vezmu a ukážu vám to. *Slíbí jí s úsměvem.* To já taky. Ta sbírka veteránů patří spíše mému otci, ten se do nich docela zamiloval. *Pokrčí letmo rameny, protože on ve starých autech nikdy nedokázal vidět to jejich "kouzlo" a krásu.* Zmlátila jsi chlapa? *Nadzvedne překvapeně obočí.* To bych si měl asi dávat bacha. *Zasměje se.* A ohledně bláznivého nápadu zvaného Selekce. Lituješ ho nebo jsi ráda, že jsi sem šla? *Zeptá se jí zvědavě.* Jak si se vůbec dostala k autům a koučování? *Zeptá se jí.*

*Pravda že starší generace měla ráda starší věci ale dál už tohle téma nerozvádí.* /No každý má nějakého otce./ Myslí si v hlavě. Zasměje se nad tim jak se diví nad její vzpomínkou o zmlácení chlapa.* To bych doporučila. Každá žena má svojí temnou stránku. *Ušklíbne se. /Zmlátim i tebe jestli se opovažíš mi něco udělat. / Proběhne jí hlavou a na jejím výrazu není nic vidět a zažene svojí myšlenky. Jestli na to dojde tak to bude v celku zajímavé. Nebyla si jistá jestli toho lituje, vlastně se ani sama nepřihlásila. Přihlásil jí její svěřenec a její kamarád. Tohle mu ale nehodlala zatím říct.* To ještě uvidím jestli toho budu litovat. *Poušklíbne se a zaměří svůj mozek na jeho otázky. Všechno okolo koučovaní byla spíš souhra velkých náhod ale čim by se jinak živila? Šla by dělat programátora, šla by na univerzitu, šla by studovat biochemii?* Auta mám ráda už od dětství, takže k tomu vedla jednoduchá cesta a koučovaní byla spíš souhra náhod. *Malinko pokrčí rameny.* V 15 mi kamarádka řekla že potřebuje zhubnout a potřebuje někoho kdo jí bude motivovat. Tak jsem to zkusila a kupodivu mi to šlo, takhle jsem si vydělávala ke škole na auto. Pak jsem po škole jela chvíli cestovat no a v jedné firmě v Itálii jsem si našla práci na koučování sportovců. *Řekne a zatím si nechává pro sebe co za firmu to je. Hodně lidí vědělo kde pracuje ale jemu to zatím neřekne. /Není dobré všechno vyžvanit na první schůzce./

A některé jich mají víc. *Doplní, aniž by se nad svými slovy zamyslel a tak nějak tím naráží na ženskou část své rodiny.* Tak v tom případě doufám, že toho litovat nebudeš. /A stejně tak doufám, že nebudu litovat já./ *Proběhne mu hlavou, protože mu došlo, že dívka sedící naproti němu rozhodně nebude takový andílek, za jakého se vydává. Pak se zajímá o to, jak se ke svému povolání dostala. Nezná nikoho, kdo by se tím živil, teda teď kromě ní.* To je zajímavé. Baví tě to, nebo jsi někdy uvažovala o tom, že bys dělala něco jiného? *Zeptá se jí a pak zatěká pohledem k hodinám a dojde mu, že jejich čas vypršel.* Obávám se, že náš čas je u konce a vzhledem k tomu, že jsi poslední... Můžu tě doprovodit do komnaty? *Nabídne jí, zatímco vstává ze svého křesla.* Rád jsem tě poznal, budu se těšit na naší návštěvu garáže. Dobrou noc. *Rozloučí se s ní pak u dveří do její komnaty s milým úsměvem a s tím se otočí a vydá se do své komnaty, kde opět padne do postele a s bolestí hlavy, která je přehlcená informacemi o všech dívkách, se kterými se už setkal a nervozitou z nadcházejících dvou dnů.*

*Nad jeho poznámku o ženách se jenom ušklíbne, ona se svojí hubenou postavou, blond vlasy a zelenými oči možná vypadala jako anděl ale nikdy neskrývala to že není taková jak vypadá. Neměla potřebu dělat ze sebe svatouška. Pochybovala o tom že princ Wyatt bude bůhví jaký anděl a romantik. /Všichni chlapy jsou stejní a hlavní je si vybrat toho co je nejmenší hajzl./ Proběhne jí hlavou. Moudro které si vymyslela a asi se jím bude řídit.* No takže na otázku bude odpověď někdy příště. *Pousměje se , zvedne se a nechá se doprovodit do komnaty. Kráčí si svým sebevědomím krokem. /Nebojujou tu ženy o prince, bojuje tu on o ně./ Takhle podle ní selekce byla a nikdo ji to nevymluví.* Budu se těšit. *Ušklíbne se a zavře dveře. Jen co uslyšela že odešel, popadla mobil a šla si zavolat. Potřebovala pokec se svým nejlepším kamarádem, který byl na muže a byla s ním daleko větší zábava než s kýmkoliv jiným. Uvidí jak dlouho tu zůstane a zda se o ní bude Wyatt prát nebo to bude jiná. To vše se uvidí.

*Má pocit, že den ode dne jsou ty schůzky horší. To, že jsou náročnější, s tím počítal. Přeci jen je dost unavený, protože každý den přijme bezpočet nových informací o dívkách a nemá už moc náladu se seznamovat pořád s nějakýma novýma holkama. Jenže ty holky jsou na tom očividně úplně stejně, protože zatímco první den schůzky probáhaly vcelku dobře, v úterý už byl označen na nespolehlivého ignoranta a prakticky vraha a ve středu tu měl jedno velké vyznání platonické lásky, se kterým absolutně netuší, co bude dělat. Jenom ví, že tu dívku nemůže vyřadit hned, protože reportéři by zareagovali jako psy, kterým někdo hodí kost. Teď už od pozornosti médií nechce chránit jen svou rodinu co to jde, ale i účastnice Selekce. Přece jen ty holky si to nezaslouží. Jenom kvůli týhle stupidní soutěži musely opustit své domovy a rodiny a odjel do týhle zlatý klece. Teď už ale míří zpátky na bojiště, aneb kruhovitého salonu, na sobě má černý oblek, černou kravatu a bílou košili a snaží se vzpomínky na předešlé schůzky vytěsnit z hlavy a soustředit se jen na to, co ho čeká.* /Třeba budou dneska v pohodě./ *Uklidňuje se v duchu a pak pohledem zkontroluje salon, jestli je vše připraveno a jakmile se ujistí, že je, nechá služebnictvo, aby dovnitř pustilo první dívku.* Dobrý den, lady. Jak se máte? *Zeptá se jí a pokyne ke křeslu naproti tomu jeho, aby se posadila. Sám se posadí do toho svého.* Copak mi o sobě prozradíte? *Zeptá se jí a dá jí tak volnou ruku v tom, aby mu řekla cokoliv jen ona chce.* Jestli máte nějaké otázky vy na mě, klidně se ptejte a nemusíte se ani bát vzít si cokoliv z občerstvení. *Kývne ke stolu vedle nich, který je plný všelijakého jídla a pití.*

*dneska se poprvé uvidí v princem a že by z toho skákala radostí do stropu se říct nedá. Nejraději by se po cestě do kruhovitého salónku nenápadně ztratila a odešla z paláce. I když ví, že to by jí asi jen tak neprošlo a navíc by tak přišla o peníze, které dostává za to, že tady trčí a to nechce. Potřebuje je. Na sobě má tmavě modré šaty, které mají vzadu prodlouženou sukni. Vlasy má rozpuštěné a přední pramínky seplé vzadu. Líčení i doplňky má jemné. Na nohou má lodičky, také v tmavě modré, a má co dělat, aby se uhlídala a hned co vyjde z komnaty jich nevyzula. Má pocit, že tyhle boty by se dali používat jako mučící nástroj. Když jí služebná pustí dovnitř salónku, v rychlosti si ho prohlédne. Pak ji pohled padne na prince.* /Dneska žádné fyzické násilí, ano? Nemůže tě vyhodit už teď./ Dobrý den, Vaše Veličenstvo.*udělá pukrle.* Asi tak jako vždy, jak se máte vy? /Co na něm všichni vidí?/ *potlačí ušklíbnutí a posadí se na jedno z křesel.* Jmenuji se Ayleen Jade Whitley, jsem Sedmá a pocházím z Wawerly. /To by ale vědět mohl./ Dělám automechaničku. *neví, co víc mu říct. Přeci jen by o ní tohle vědět měl.* Jak si zvykáte na to, že pod vaší zlatou střechou teď žije několik cizinců? To nemáte strach, že Vás tu některá třeba napadne, nebo podpálí palác? *řekne vážným tónem a nakloní hlavu na stranu*

*Pozdraví přicházející dívku a potlačí ušklíbnutí po oslovení, které použije.* /Výsosti... Veličenstvo je táta a toho tu fakt nevidim./ *Jenom doufá, že ho jeho otec nepoctil návštěvou a teď za ním nestojí, každopádně nevypadá to, že by dívka pohledem skenovala někoho za ním, takže se uklidní.* Dobře, děkuji. *Odpoví jí s menším úsměvem, i když to rozhodně není nijak upřímná odpověď.* /Teď už třetí./ *Proběhne mu hlavou, když mu prakticky odříká svůj životopis a přesně ty informace, jaké o ní dostal. Trochu doufal, že se rozpovídá o svých koníčcích, životě, nebo něčem, čeho se bude moct chytit a pokračovat v rozhovoru.* Jak jste dostala zrovna o opravování aut? *Zajímá se, protože to je spíše mužská záležitost a po její otázce se zasměje.* Upřímně, po předchozích setkáních jsem pochopil, že některé z dívek bych radši moc vytáčet neměl, jinak to odnesu. A díky těmto schůzkám už pro mě takové cizinky nejste. *Pokrčí letmo rameny.* Jakou nejšílenější věc jste kdy udělala? *Zeptá se jí zvědavě na jednu z otázek, které pokládá všem dívkám.*