Kruhovitý salón

*když dojde do salonku prince pozdraví a to, že popletla oslovení si ani neuvědomí. Pak mu odpoví na otázku, jak se má a zeptá se ho na to samé. Pak se usadí do křesla a přemýšlí nad tím, co na něm ostatní holky vidí. Pak mu o sobě řekne to, co už by on vědět měl. Nezachází nijak do detailů, protože se nerada baví o svém osobním životu.* Hledala jsem nějakou práci, kde bych si vydělala dost na to, abych mohla zaplatit matce aspoň nějakého doktora a zbylo nám něco i na jídlo a účty. Není to zrovna něco, co bych dělala ráda, ale nemám na výběr.*řekne popravdě a pokrčí rameny. Pak se ho zeptá, jestli se nebojí, že ho třeba některá z dívek napadne, nebo zaútočí na palác. Přeci jen je ani nezná.* Ale neznáte nás. Víte jen to, co se o nás píše a co Vám řekneme. Takže teoreticky pro Vás stále cizinky jsme. *stojí si za svým. Po jeho další otázce chvíli přemýšlí a snaží se přijít na něco, za co ji nebude moct nějak moc potrestat.* Jednou jsem se tak opila a sjela, že jsem o sobě nevěděla. Na druhý den ráno jsem se vzbudila s tímhle. *ukáže mu své tetování na vnitřní straně pravého zápěstí. Je to měsíc s nápisem Moonchild. Pak má ještě další dvě tetování, ale ty nejsou tak viditelné.* Nevim jak jsem k tomu přišla, ani kdo a jak to dělal. *pokrčí rameny. Kdyby byla tenkrát při sobě, rozhodně by tohle nedovolila, protože se jí to tetování nelíbí. Tohle asi není ta nejšílenější věc, kterou kdy udělala, ale patří k těm šílenějším.* Jakou nejšílenější věc jste udělal Vy? *zeptá se ho na to samé a čeká, co z něj vypadne.*

*Zeptá se jí, jak se k té práci dostala a po její odpovědi přikývne.* A kdybyste si mohla vybrat jakoukoli práci, jaká by to byla? *Zeptá se jí s tím, že by mu to mohlo napovědět, co vlastně dívku před ním baví a jaká je její osobnost.* Ale je to vzájemné. Vy o mě víte stejné nic jako já o vás. To, co se o mě píše v Illea News také nemusí být pravda. *Pokrčí nad tím rameny.* A já mám okolo sebe plno stráží, kteří jsou připraveni mě ochránit proti případné teroristce. *Usměje se pobaveně a pak se jí zeptá na nejšílenější věc, jakou kdy udělala.* Člověk v opilosti dělá opravdu spoustu blbostí. *Zasměje se.* Bylo jich spousta. Jednou jsem se opil a spetl jsem si dámské záchody s pánskými. A bohužel i pisoár s umyvadly. Pak tam přišla ještě ke všemu skupinka nějakých holek, ale ty byly opilý snad ještě víc. *Uchechtne se a potřese nad tím pobaveně hlavou.* Kdy naposledy jste byla naprosto šťastná? Tak, že jste měla pocit, že vše zapadá do sebe? *Položí jí další otázku z těch, na které se ptá všech.*

.*popíše mu, jak se dostala ke své práci a pak pokrčí rameny.* Asi něčím z Páté kasty, například uměním.*to by jí bavilo hodně. I když už by to nemělo tolik adrenalinu, jako když v noci dělá Graffity na domy Druhých a Třetích. Doufá, že se dostane k nějakému spreji i tady a před tím, než odjede trochu upraví třeba nějaký obraz královské rodiny.* Já ale neříkám, že Vás znám. To Vy říkáte, že už pro Vás takové cizinky nejsme a při tom o nás nevíte o moc víc, než my o Vás. *ušklíbne se a čeká, jestli bude ještě něco princ namítat. Ten pocit, když vyhraje hádku miluje, takže udělá vše pro to, aby poslední slovo nakonec měla ona.* Samozřejmě že máte. Na co taky riskovat svůj krk, když můžete riskovat krk druhých, co? *řekne s vážným výrazem a potlačí uchechtnutí. Pak mu řekne, jakou nejšílenější věc udělala a následně se ho zeptá na to samé.* Chudák holky. /Kdo ví, co s nimi pak udělal./ *pomyslí si a hned ji napadne několik scénářů, co se poté dělo.* Bylo mi asi 9. S rodiči jsme se byli projít ven. Byla to obyčejná procházka, nic víc, ale bylo to naposledy, co jsem měla pocit, že je všechno v pořádku a jsem šťastná. Pak už šlo všechno z kopce.*na chvíli sklopí pohled. Pár měsíců na to začal její otec prodávat a užívat jak drogy, tak alkohol. Zadlužili se tak u několika lidí a později otce zavřeli a následně ho přeložili z věznice ve Wawerly sem do Královské věznice.* Kdy jste se tak naposledy cítil Vy? Teda pokud je to tady v tomhle baráku vůbec možný. *ušklíbne se.*

Takže tíhnete k umění? Spíše hudba nebo třeba malování? *Zajímá se dál, jaký druh umění je jejímu srdci bližší.* Nejste pro mne už takové cizinky, ale uznávám, že toho o vás spoustu nevím. Člověk častokrát neví vše ani o své vlastní rodině. *Pokrčí letmo rameny a pochopí, že právě mluví s podobně hádavým člověkem, jako je on sám. Po její další otázce ohledně riskování krku nadzvedne obočí.* Myslíte si, že nejsem schopný riskovat svůj krk? *Zeptá se jí a pak se pohodlněji opře o opěradlo gauče.* Uvědomujete si, lady, že zaměstnáváním strážců pomáháme i chudším rodinám? A pak také, že se celý život připravuji na vedení této země a že pokud se někomu podaří zabít mě a mojí rodinu nebude mít tahle země žádného krále? Nebo snad víte o někom, kdo by byl připravený k vládnutí? *Zeptá se jí a je opravdu zvědavý na to, co mu teď řekne.* Doufám, že si to díky tomu alkoholu nepamatují. *Uchechtne se a pak jí poslouchá a přikyvuje.* Chcete o tom mluvit? *Zeptá se jí se staženým obočím, když skončí u toho, že to šlo z kopce.* Jste jedna z mála, která nepředpokládá, že díky životu v paláci se tak cítím pořád. *Pousměje se na ní.* Upřímně? Nevzpomínám si, kdy jsem se tam cítil naposledy. Jestli to vůbec někdy nastalo. *Pokrčí rameny.*

Malování, hudba mi nikdy nic neříkala. *odpoví mu na otázku, a pak už se začnou dohadovat ohledně toho, jak moc se znají.* Ani o lidech, kteří pro nás znamenají vše, nemůžeme vědět každý detail. *řekne především proto, že prostě musí mít poslední slovo. Pak řekne, že by nebyl schopný riskovat svůj vlastní krk a ušklíbne se.* Ano, přesně to si myslím. Máte tady na každém rohu stráže. Na všechno máte lidi. Úklid, jídlo, ochrana, úprava vzhledu, nedivila bych se, kdyby Vás i umývali. Na tohle všechno, a mnohem víc, máte lidi, kteří to udělají za Vás. A vy pak jen sedíte a hledáte chyby. *odpoví mu popravdě na otázku.* To, že takhle pomáháte i chudším není až taková pravda. Když muž od rodiny odejde, ztratíte tak hlavního živitele. Přijdete tak o výdělek jednoho člověka a i když to tak asi nevypadá, i to je hodně. Lidi v nižších kastách i nemůžou dovolit, aby přišli o byť jen jediný plat. Kord rodiny s více dětmi. *mluví z vlastní zkušenosti.* Těch stráží tady máte nespočet. Palác je nepřetržitě hlídaný. Jsou zde úkryty. Opravdu si myslíte, že Vás mohou jen tak zabít? *nakloní hlavu na stranu. Pak si vyslechne jeho nejšílenější věc, kterou udělal.* To byste nepochopil. Musel byste to zažít, abyste věděl, co to znamená přijít o pocit štěstí a jistoty, že vše bude v pořádku. *pak se ho zeptá, kdy se takhle cítil on.* Žit si jako prase v žitě neznamená, že jste zde šťastný? Máte vše, na co si vzpomenete a i tak říkáte, že nevíte, kdy jste se cítil naposledy šťastný? *povytáhne obočí.* Rodinný věci?

*Přikývne, když mu řekne, že by se chtěla věnovat spíše malování a pak se pousměje, když mu prakticky potvrdí, že musí mít poslední slovo.* Jak jsem řekl. *Poznamená s menším pobaveným úsměvem, protože i on je příznivcem toho mít vždy poslední slovo a s některými lidmi by klidně diskutoval do omdlení.* Hledám chyby? *Nadzvedne překvapeně obočí.* To jste se dozvěděla kde, že na ostatních hledám pouze chyby? A můžu vás ujistit, že mýt se zvládám sám a stejně tak zvládnu i uvařit. *Ujistí jí a pak jí dál poslouchá a obočí má pořád vysunuté nahoru. Trochu se předkloní a lokty se opře o kolena.* Nepřijdou o žádný plat. Naopak. Lidé, kteří jsou zaměstnaní v paláci mají dost vysoké platy právě proto, aby tak mohli pomoci svým rodinám. Obzvlášť pak strážci, kteří tady riskují kolikrát své životy a často jsou to synové dost chudých rodičů. Takhle je to zařízené. Žádná rodina nepřijde o plat živitele. Jakmile člen jejich domácnosti pracuje v paláci, polepší si. *Řekne jí, jak to je, protože často se na poradách rozebírá velikost platu strážců a ostatních zaměstnanců.* Kdysi se jim podařilo zabít jednu princeznu během útoku, často se jim povede někoho unést a mučí ho. Díky rebelům zemřela i moje babička, protože doktoři nemohli pořádně pracovat na výzkumu na její záchranu. /A ta nemoc je dědičná a může jí mít kdokoliv z mé rodiny./ *Tohoto se docela bojí, protože neví, co by v té situaci dělal.* Takže ano, je tady šance, že můžou mě, nebo kohokoliv z mé rodiny, zabít. *Zatne zuby, protože to, jak to ona zlehčuje se mu rozhodně nelíbí.* To byste nepochopila. Musela byste to zažít, abyste věděla, že peníze neznamenají vše. A hlavně neznamenají štěstí. *Zopakuje tak nějak její slova, která mu řekla před chvílí ona.* Nepřidělávejte si starosti. *Usměje se na ní mile, ale ten úsměv je dosti falešný.* Bohužel už nám čas vypršel, ale rád jsem vás poznal, lady. Mějte se krásně. *Rozloučí se s ní a vstane z křesla. Vyprovodí jí pohledem a jakmile přijde další dívka, mile se na ní usměje. Než přišla, snažil se co nejvíce uklidnit.* Dobrý den, lady. Jak se máte? *Zeptá se jí a pokyne jí ke křeslu naproti tomu jeho, aby se posadila. Sám se usadí do toho svého.* /Po tomhle týdnu budou ty křesla muset vyměnit, jak budou prosezený./ Copak mi o sobě prozradíte? *Zeptá se jí a dá jí tak volnou ruku v tom, aby mu prozradila to, co sama chce a co sama shledává zajímavým.* Pokud máte vy nějaké otázky na mě, klidně se zeptejte a nemusíte se ani bát si cokoliv vzít z občerstvení. *Usměje se na ní a kývne hlavou ke stolu vedle nich, který je plný všelijakého jídla a pití.*

A já následně potvrdila. /Poslední slovo mít nebudeš, princátko.*řekne s náznakem pobavení. Poslední slovo bude mít ona a udělá pro to vše.* Stačí se na Vás jen podívat. Je to do očí bijící. *odpoví mu na otázku, kde přišla na to, že ve všem hledá jen chyby.* Dobře, o plat možná nepřijdou, ale to není vše. Matka zůstane sama doma s dětmi. Musí se starat jak o ně, tak o domácnost. Vydělávat a platit daně. A myslíte si, že ty platy co tady strážci dostanou pošlou vždy domů? Ne, takhle to tam venku, za zdmi paláce nechodí. Vy nemáte nejmenší tušení, jak většina lidí v Ilee trpí, zatímco Vy si tady žijete spokojený život. *řekne a propálí ho pohledem.* Šance, ne jistota. Lidi pro Vás riskují svůj vlastní život, a ne vždy to přežijí. Rodiny pak přicházejí o milovaného člena jen kvůli Vám.*potřese hlavou* Pro Vás peníze důležité asi nejsou, ale pro nás ano. Jak jinak máme platit daně a dluhy? Jak máme přežít, když nemáme prostředky na to, koupit si jídlo? Když někdo něco ukradne, potrestáte ho. Ale napadlo Vás někdy, že krade, protože nemá na výběr? Protože jinak jeho rodina padne hlady? *z jejího hlasu je dost poznat, jak ji tahle nespravedlnost v Illey vytáčí.* Nebojte, tím bych si starosti nepřidělala. *usměje se na něj stejně jako on na ní. Milý úsměv to ale opravdu není.* Také jsem Vás ráda viděla a opravdu se těším, až se shledáme příště. *řekne a v jejím hlase je znát pořádná dávka ironie.* Nashledanou.*zvedne se z křesla a zamíří ke dveřím. Takhle vytočená už dlouho nebyla*

* Byla z toho nervozní že má prince poznat více, stačilo by mi to v letadla ale tak co už, Aspoň se o něm dozvím více věcí než to že se jmenuje Wyatt a je princ. Na sebe si vzala černé šaty pod kolena a černě podpatky, k tomu si udělala lokny na vlasy a nějaké jemnější líčení./ Doufám že neřeknu nějakou blbost, abych ak nebyla vyřazena hned / * Nad tou myšlenkou se pozastaví a  vymýšlí jak by to asi nějak tak vypadalo. Po nějaké době co ten salon hledá ho konečně najde.* Dobré ráno, vaše výsosti * / Noo..spíš pro mě dobré ráno, vsadím se že on už vstával tak v 5 ráno / * Sedne si do křesla a na jeho otázku jak se má, docela rychle odpoví* Mám se fajn, a co vy? Myslím že jste už dost unavený, když vám tu chodí účastnice každou chvíli. * Pobaveně se zasměje* Noo..prozradím vám o sobě že jsem vyrůstala bez otce, můj otec zemřel když jsem se měla narodit, takže jsem ho nikdy osobně nepotkala jen mi o něm vyprávěla mamka s babičkou. * Její usměv po chvíli pohasl, ale měla úsměv na tváři aby si o ní nemyslel cosi..* / Doufám že se na první schůzce nerozbrečím.. / * pokračuje v prozrazování o sobě* Takže, jsem ze čtvrté kasty nemám žádné sourozence, i když jsem už od mala se chtěla starat o děti. * pousměje se * A co vy? myslím že vám to tu říká většina účastnic... * Zahledí se do jeho očí a čeká na jeho odpověd..*

*Pousměje se, když mu popřeje dobré ráno, protože jemu přijde, že už musí být brzo večer s tím, jak je unavený a s tím, jakou diskuzi právě absolvoval s předešlou účastnicí.* Je to docela náročné, to ano. Ale nic co by se nedalo zvládnout. *Pokrčí letmo rameny a pak si poslechne její slova a trochu mu úsměv povadne, když slyší o tom, že nikdy nepoznala svého otce. Přijde mu, že více jak polovina dívek má jen jednoho rodiče.* To je mi líto. *Řekne jí upřímně.* Máte ráda děti celkově nebo jen pokud by šlo o vaše sourozence? *Zeptá se jí zvědavě.* Každá účastnice je ... jiná a vyslechl jsem si toho už opravdu spoustu.* /Třeba, že jsem nespolehlivej ignorant, prase v žitě, vrah, rozmazlenec a mnoho dalšího./ *Povzdychne si v duchu.* V letadle jste zmínila, že ráda jezdíte na koni. Chtěla byste se někdy podívat do našich stájí? Mohl bych vám je někdy ukázat. *Nabídne jí s úsměvem.* Jakou nejšílenější věc jste kdy udělala? *Zeptá se jí na jednu z otázek, které pokládá všem účastnicím.*

* Když jí princ odpoví že je mu to líto, nejradši by ho objala ale jak ví tak asi nemůže, když se zmíní o dětech tak jí zase naskočí usměv na tváři* Ehm...když řeknu že celkově stane se něco ? * Pobaveně se zasměje* Ale samozřejmě kdybych měla nějakého sourozence , tak spíš sourozence ale žádné nemám takže celkově...A co vy máte rád děti nebo máte nějaké jiné sourozence? Zatím jsem se potkala jen s Camille. A upřímně si nemyslím že jste takový jak o vás říkají v televizi nebo v novinách../což toho bylo/ * prožene se jí hlavou* Tak vy si mě pamatujete z letadla, jo?* / Byla na krátkou dobu polichocena/ * když řekne jestli se nechci podívat do stájí, byla dost překvapena* To by jste udělal? Pokud ano tak jasně že ano.. / Hlavně že tam budete se mnou / * pousměje se nad tou myšlenkou* Co jsem udělala nejšílenější, asi že jsem se přihlásila do selekce* pobaveně řekne* A co vy jste udělal nejšílenějšího? * čeká na jeho odpověd?...*

*Zasměje se po její otázce a potřese hlavou.* Kromě Camille mám ještě další tři, celkem nás je pět. /Že zrovna potkala tu, která tu za posledních 5 let strávila nejmíň času a nenávidí mě ze všech nejvíc./ A děti celkově...netrávím s nimi prakticky žádný čas, ale mám je docela rád. *Pousměje se na ní.* Vážně? A jaký podle vás jsem? *Zeptá se jí a povytáhne obočí, protože po poslední schůzce, kde si o něm dívka myslela snad ještě něco horšího, než co o něm média říkají.* Jistěže udělal. *Přitaká s úsměvem nad její nadšenou reakcí.* Dobrá, tak jsme domluveni. Někdy vás tam vezmu. *Slíbí jí a pak se uchechtne, když za nejšílenější věc označí přihlášení se do Selekce.* A doufám, že té šílenosti nelitujete. *Opáčí.* Asi...Že jsem se Selekcí souhlasil. A že jsem těsně před ní zmizel na pár dnů z paláce. *Pokrčí rameny.* Kdy naposledy jste byla naprosto šťastná? Tak, že jste měla pocit, že vše zapadá do sebe. *Zeptá se jí na další z otázek, na které se ptá všech účastnic.*

Ahaaa, dobře *aspoň něco dalšího vím o něm* Ano, podle mě jste sympatický, pohledný, hodný.. Ale tak nemůžu říkat, ještě jsem vás více nepoznala ale z mého názoru zatím vypadáte takhle.* usměje se na něj* Když řekne že by to pro mě udělal, přikývne* Dobře jsme domluveni, budu čekat. * Pokrčí rameny* Jistě že nelituji, jinak bych tu nebyla, ale už jako malá jsem snila, že se přihlásím do selekce a najdu si prince, v tu dobu jsem se dívala na pohádky o princeznách takže možná díky tomu * pobaveně se uchechtne * Upřímně já...jsem asi nikdy nebyla naprosto šťastná, vždycky se přihodila nějaká věc která mi to zkazila. A co vy?, vy jste byl někdy naprosto šťastny? * Povytáhne obočí, a čeká na jeho odpověd, která jí hodně zajímala...*

*Poslechne si, co si o něm myslí a během toho se pousměje.* Doufám, že během příštích týdnů vaše očekávání nezklamu. *Mrkne na ní.* Co my víme? Třeba z tohohle vyjdete jako budoucí královna a moje manželka. *Pokrčí letmo rameny, protože to tak klidně dopadnout mohlo.* Jestli ano, tak si na to nevzpomínám. *Odpoví jí upřímně na její otázku. Zvlášť během posledních pár dnů pochybuje o tom, že pocit štěstí je doopravdy skutečná věc a že jí někdy bude moct cítit.* Kdybyste si mohla vybrat, co byste ráda v životě dělala? *Zeptá se jí a nakloní přitom hlavu mírně na stranu.*

To určitě nezklamete, jsem si tím jistá. * A na tváři se jí udělal usměv, když řekl že by mohla být budoucí královna nebo dokonce i jeho manželka* Třeba ano..I když je tu spoustu krásnějších a sympatičtějších dívek než jsem já../ Nemyslím si že bych byla ze všech nejlepší, abych byla královna nebo jeho manželka..Ale tak kdo ví.. / Kdybych si měla vybrat co bych v životě ráda dělala tak asi nic.. Byla bych šťastná kdybych měla milujícího manžela a svojí rodinu..* Pousměje se a ze stolu si vezme jahodu, kterou i později sní* A co byste vy v životě rád dělal? * podívá se mu do očí..*

Nehledám nejkrásnější dívku v zemi. Hledám dobrou královnu a manželku. A tou může být každá dívka. *Pokrčí letmo rameny, protože tak to je a on rozhodně nekoukal na to, jak která dívka vypadá.* /No dobře, trochu mě zajímá, jaký kozy a zadek má která, ale to královnu nedělá./ *Uzná v duchu.* Kolik byste chtěla dětí? *Zeptá se jí, když zmíní, že by chtěla rodinu a když se ho zeptá, co by rád v životě dělal on, pokrčí letmo rameny.* Vlastně ani nevím. Svůj život mám naplánovaný už od doby, co moje matka zjistila, že je těhotná a nezměním to, takže asi nemá moc cenu, abych nad tím nějak často přemýšlel. Asi nejspíš ... by mě bavilo studovat architekturu. *Odpoví jí nakonec a pak zaletí pohledem k hodinám a postaví se z křesla.* Je mi líto, ale náš čas již vypršel. Rád jsem vás poznal a těším se na příště. Mějte se krásně. *Rozloučí se s ní a pohledem jí vyprovodí z místnosti. Pak už počká na příchod další dívky.* Dobrý den, lady. Jak se máte? *Zeptá se jí, stejně jako ostatních a pokyne jí, aby se posadila do křesla naproti tomu jeho. Sám se usadí do svého.* Co mi o sobě prozradíte? *Zeptá se jí a čeká, co mu o sobě všechno řekne sama od sebe.* Jestli se chcete na něco zeptat vy mě, nemusíte se toho bát. *Usměje se na ní.* A ani se nemusíte bát vzít si cokoliv z občerstvení. *Kývne hlavou ke stolu vedle nich, kde je všelijaké jídlo a pití a sám si vezme sklenici ledového čaje, ze které se napije, protože za ty všechny schůzky během dneška už mu docela vyschlo v krku.*

Ehmm.. 2 děti * Už to měla takhle naplánované roky že by chtěla jen 2 děti..a konečně se jí na to někdo zeptal* když jí řekne že náš čas vypršel přikývne* Taky jsem vás ráda poznala* usměje se * a jde do své komnatě kde si v duchu říká, že ani nemusela mít strach, a taky nemusela být nervozní..* / Byl hodný a milí.. těším se na další setkání./ * Lehne si do postele a tam jen zírá do stropu*

*Dneškem měla poznat korunního prince Wyatta, není z toho nervozní, možná ani nechápe proč by měla být. Vždyť i princ je jenom člověk, jako každý jiný. Ohledně šatů měla pro komorné jasnou podmínku a to, aby nebyly šaty příliš vulgární a nic zásadního neodhalovaly. Přesně to se jim povedlo, horní část opticky zmenšovala její hrudník, který se mohl zdát o něco menší. Sukně tak schovávala celou spodní část a ona v nich mohla působit normálně, obyčejně a elegantně zároveň. Vlasy si nechala zaplést, líčení si nechala dát jen jednoduché. Ještě se jich mile zeptala kde se nachází salonek. Zamířila tam, nejprve se rozhodla rozhlédnout po místnosti, než pohledem našla samotného prince, kterému věnovala úsměv.*Vaše Výsosti.*Pronesla s dalším pousmátím.*Mám se upřímně fajn, sice je palác tolik jiný než můj domov, ale zvykám si. Aspoň částečně, ale beru jako plus pohodlnou postel ve své komnatě.*Poví s klidem a podívá se na křeslo, s tím že zavrtí hlavou.*Pokud nevadí, postojím...připadám si tak o něco volněji, než kostrbatě sedět v křesle. Jako již několik dívek přede mnou.*Vysvětlí mu s klidem a pokývne hlavou, s tím že se na moment otočí a zadívá se z okna.*Všimla jsem si, že každé místo v paláci má úžasní výhled.*Poznamená s úsměvem a kývne hlavou.*Záleží na tom, co by vás mohlo zajímat.*Uculí se nad jeho otázkou a zvědavě nakloní hlavu na stranu, než začne mluvit.* Jsem jedináček, s milující rodinou, většinou. Mluvím spoustu cizích jazykům a i když bych ráda cestovala, nikdy to moc nevyšlo. Jako dítě jsem měla spoustu kamarádů, i když jsem byla v podstatě neviditelná. V pubertě se to změnilo na to, že se mi dívky začaly smát a muži svlékat očima. Selekcí, jsem  minimálně posměchům utekla, jenže mužské oči jsou všude. *Pokrčí nad tím rameny a prohrábne si pár pramenů svých vlasů, než se po jeho vyzvání rozhodne vzít do ruky jednu sklenici vody a napít se z ní.* Můj život se změnil, přidala jsem víc pohybu a tak vůbec, aby mé tělo zůstalo zpevněné. Od malinka mi zůstalo plavání a karate, byla jsem nejmladší z našeho družstvo, když jsem získala černý pásek. *Usměje se nad tou vzpomínkou a pokývne.*Teď jsou všechny pohyby obtížnější díky tomu jak vypadám.*Ušklíbne se nad tím, sice všechny pozice, údery a další věci zvládne, ale dlouho se neúčastnila žádné ze soutěží.*Dále spoustu času trávím se svojí klisnou, kterou mám od dětství a se vším důležitým se jí svěřuju. Umí dobře naslouchat, akorát jsme nevymysleli, jestli by šla nějak přepravit sem do paláce.*Nakloní nad tím hlavu a pokývne.*  Před třemi lety jsem začala střílet z luku a budou to asi 4 měsíce co se snažím boxovat, moc mi to nejde. Ale uvolňuje mi to myšlenky.*Je si jistá, že by měla přestat mluvit, ale netušila co přesně chce princ slyšet.* Moje mamka, dělá ty nejlepší košíčky a cupcaky, co jsem kdy jedla, jako dítě jsem jí je často ujídala v procesu výrobu.*Dovypráví mu všechno, co jí v  tuto chvíli zrovna napadlo. Je si jistá, že jí přitom nechybí na tváři upřímný úsměv.*

Jsem rád, že vám naše postele připadají pohodlné. *Pousměje se na ní a pak přikývne. On sám má dosti ztuhlé tělo po týdnu plném sezení.* To je v pořádku. Také mi nevadí stát. *Ujistí jí a po jejích slovech o výhledu přikývne.* Ano, to má. Nejlepší je ze střechy. Někdy vás tam můžu vzít, pokud byste chtěla. *Nabídne jí s úsměvem.* Záleží na tom, co všechno chcete prozradit. *Pokrčí rameny a pak se zaposlouchá do jejích slov, který je opravdu spoustu. Když tak mluví o jejím těle samozřejmě jí nezapomene také sjet rychlým pohledem a uzná, že nejhůř nevypadá.* Box je skvělý sport, patří mezi mé koníčky. Můžeme to spolu někdy v budoucnu zkusit. *Pokrčí rameny, protože by rád někdy zkusil boxovat s někým dalším a jestli se tomu ona věnuje, proč ne?* Takže hádám, že pohyb a sport máte ráda, že? *Nakloní hlavu mírně na stranu a upije ze sklenice ledového čaje, zatímco čeká na její odpověď.*

Ano to skutečně připadají.*Pousměje se nad tím souhlasně a je ráda, že i jemu stát nevadí.*Věřím, že za ten týden jste v křesle musel vysedět důlek, ne?*Zazubí se nad tím pobaveně a mrkne na něj. Jistě, že to myslí jako žert, ale popravdě by se nedivila, kdyby tomu tak opravdu bylo. Překvapeně po jeho slovech zamrká.*Máte tu přístup na střechu?*Její úsměv se snad ještě nadšeněji rozšíří a přikývne.*Ráda se tam s vámi zajdu podívat.*Řekne k jeho slovům klidně a potom, už začne tedy povídat o sobě. Přesně tak jak chtěl a sice si není jistá, co má říct, radši těch informací použije víc. Všimne si i na sobě jeho pohledu, ale na to nic neříká. Není taková, že by někoho okřikla.*Můžeme to vyzkoušet, ale myslím, že vám nebudu rovnocenným protivníkem.*Poznamená a znovu si odpije ze sklenici, než k němu zvedne modré oči a věnuje mu svůj pohled a další úsměv.*Je pravda, že jsem měla důvod se mu začít věnovat víc. Ale ničím mi nevadí, cítím se potom volná a pohyb mě dokáže uklidnit.*Usměje se na něj.Potom sama nakloní hlavu na stranu.* Děláte kromě boxu, i něco jiného? Teda, myslím když máte volný čas. Jistě toho máte jako budoucí panovník hodně.

Jo, skoro jo a to týden ještě nekončí. Až všechny schůzky skončí, ty křesla se budou muset vyměnit. *Zasměje se a pak jí nabídne ukázku střechy.* Ano, je tam minibar a nádherný výhled na město. Zvlášť večer, když je osvětlené. *Pousměje se.* Dobře, tak jsme domluvení. Někdy vás tam vezmu. *Slíbí jí a pak už si poslechne všechno, co mu o sobě řekne.* Tak můžete být něco jako žačka. Můžu vám ukázat nějaký nový chvaty nebo uhýbný manévry. Ale samozřejmě vás do toho nenutím. *Ujistí jí hned s úsměvem.* To je krásné, že ho takhle vnímáte. Mám to dost podobně. *Usměje se na ní a odloží na stůl prázdnou skleničku od ledového čaje.* To opravdu mám, ale když už si najdu volný čas, tak buď hraju na bubny, sportuji a nebo někam vyjedu na své motorce. *Vyjmenuje jí své koníčky.* Vy se kromě sportu a své klisny věnujete ještě něčemu ve volnu? *Zajímá se.*

Každý nábytek se jednoho dne opotřebuje.*Zazubí se nad tím, jo něco podobného jako výměnu křesílek čekala. Přece jen je jich hromada, a když každá do jedné musí sedět v jednom křesle. To nezní zrovna dvakrát nejlíp, akorát  už potom nebudou tolik pohodlná jako na začátku. Takže je jejich výměna logická.*Když o tom takhle mluvíte, zní to opravdu kouzelně.*Poznamená k jeho slovům a s úsměvem, ráda příjme jeho pozvání, když nějaký den dorazí. Koneckonců, proč by taky ne. Když jí po dovyprávění  nabídne, že může být její učitel v boxu, překvapení jí to.*Budu ráda, když mě naučíte něco nového. Může se mi to hodit.*Poví k němu a skousne si spodní ret, skutečně jí připadá, že je jeho úsměv skoro nakažlivý, ale ona mu ho oplácí, protože se to děje samo.*Skutečně?*Vyhrne překvapeně a zamrká nad tím, je zajímavé, že by možná i jen něco malého měli stejně. Minimálně je to od něj rozhodně milé, to mu musí nechá. Stejně jako on, i ona odloží prázdnou skleničku na stůl. Potom si vyslechne jeho koníčky a pokývne nad nimi.*Motorka zní nebezpečně.*Řekne jen tak a podívá se z okna ven, než se k němu s pohledem vrátí.*Pokud se počítá každodenní meditace jako koníček. Zrovna moc volného času nemám, kvůli věcem do školy.*Odpoví mu a možná její hlas trochu posmutní, ona by ráda dělala víc věcí, jen není jednoduše čas.*

*Na její slova o nábytku už jen pokýve hlavou, protože podle něj už není co dalšího k tomu říct. Má pravdu.* Je to opravdu kouzelné. Bude se vám to líbit. *Usměje se na ní, když se baví o výletu na střechu a pak už jí nabídne, že jí něco málo naučí v boxu.* Rád vás něco naučím. *Usměje se na ní, i když spíše bude radši, když její postavu uvidí v nějakých uplých legínách nebo sportovních kraťasech, ale výuka boxu by mu mohla taky jít.* Ano. Často, když se potřebuju uklidnit, tak si k tomu vyberu právě sport. *Přikývne a pousměje se nad tím, jak je z toho překvapená. I když trochu nechápe její nadšení z toho, že mají společnou lásku ke sportu.* Záleží na řidiči. Někdy to nebezpečné být může. *Pokrčí rameny. Samozřejmě, že občas jel doopravdy rychle, ale většinou se snažil být řidičem neohrožujícím sebe ani ostatní.* Co konkrétně studujete? *Zeptá se jí a všimne si, jak její hlas posmutněl.* Tady v paláci určitě budete mít plno volného času a budete si moct vyzkoušet spousty nových koníčků. *Ujistí jí s úsměvem.*

Věřím vám, že ano.*Přisvědčí s milým úsměvem. Těší se, až se společně na střechu podívají, protože se jí ten nápad tolik libí. Sice od něj nečekala něco svým způsobem takhle romantického, ale nestěžuje si. Princ se k ní celou dobu chová mile a slušně. *Určitě to bude minimálně zábavné, když se vám to nepovede.*Uculí se nad tím a pokývne lehce hlavou. Je jí jasné, že bude muset mít sportovní oblečení, ale jinak to nejde, aby jí bylo pohodlně. V šatech jí box jistě nikdo nedovolí, mohla by si tím taky ublížit a to nechce. Ráda slyší, že se sportem uklidňuje stejně jako i ona. Přece sám toho musel mít nad hlavu a nijak víc se tomu nediví.* V tom případě doufám, že při vaší jízdě nikdo k úhoně nepřišel.*Poví s žertem a s pobavenými jiskřičkami v modrých očích na něj mrkne.*Studuju cizí jazyky, konkrétně španělštinu, francouzštinu, ruštinu a v poslední řadě latinu. Předměty mám rozdělené do několika kategorii, každý z nich se učí v jiném jazyce, pak jsou tu speciální předměty a tak dále.*Mávne nad tím rukou.*Je toho skutečně mnoho, a já jsem ráda, že si od toho můžu aspoň na nějaký čas odpočinou.*Odpoví mu a také vysvětlí jak to má ohledně školy. Každý z těch jazyků je rozdílný a v hlavě kvůli tomu má kolik větší zmatek, než by ráda.*Určitě tady najdu něco čím bych se mohla zabavit.

Minimálně vás pobavím. *Zasměje se a poškrábe se na zátylku.* Nebojte, lady. Nikdo. Já jsem bezpečný řidič. *Ujistí jí s úsměvem. Nabídl by jí, že jí sveze, ale vzhledem k tomu, že už spolu mají domluvený večer na střeše a lekci boxu, nechce moc předbíhat. S ostatními dívkami měl sotva domluvené místo na příští setkání. Pak si poslechne o její škole a během toho přikyvuje.* To zní zajímavě. Určitě budete hodně sečtilá. A také máte výhodu, pokud se někdy v budoucnu rozhodnete cestovat. *Usměje se na ní.* Jsem zvědavý, co si získá vaše srdce. *Mrkne na ní a pohledem zaletí k hodinám.* Je mi líto, ale náš čas vypršel. Rád jsem vás poznal, lady. Těším se, až se uvidíme příště. *Rozloučí se s ní.* Mějte se krásně. *Popřeje jí a vyprovodí jí pohledem. Než přijde další účastnice, vypije sklenici vody a pak počká na příchod další dívky.* Dobrý den, lady. Jak se máte? *Zeptá se jí, když dorazí a pokyne hlavou ke křeslu naproti tomu jeho, aby se posadila. Sám se usadí do toho svého.* Copak mi o sobě prozradíte? *Zeptá se jí a nechá jí tak volnost v tom, aby mu řekla to, co sama chce.* Jestli máte nějaké otázky vy na mě, nebojte se zeptat a stejně tak si vezme klidně cokoliv z občerstvení. *Usměje se na ní a kývne hlavou ke stolu vedle nich, který je plný všelijakého jídla a pití.*

A to přece není na škodu, zábava musí být.*Zazubí se nad tím souhlasně a zakýve nad tím hlavou.*Snad někdy budete mít možnost, mě o tom přesvědčit.*Mrkne na něj a pousměje se. Uvědomuje si sice, že jen tak to nebude,  jelikož mají domluveno mnohé. Ale věří, že by si chvilku najít dokázal, kdyby setkání třeba obsahovalo právě jen projížďku na motorce. Než mu vysvětlí, jaká je její situace ve škole, a pousměje se nad tím.*Určitě mám v plánu cestovat, pokud se mi ta možnost naskytne.*Potvrdí mu s úsměvem.*To já také.*Skousne si spodní ret a podívá se stejným směrem jako on, k hodinám.*Také jsem vás ráda poznala a těším se, až se uvidíme.*Pronese na rozloučenou.*I vám přeji krásný zbytek dne.*Věnuje mu ještě poslední úsměv a rozejde se směrem ze salonku zpátky do své komnaty, kde za sebou zavře dveře a rozhodne se padnou na postel.*