Malý salónek

Možná se tak podle tebe chovám, ale to ještě neznamená, že to tak je. *Usměje se, přičemž i pokrčí rameny.* No, to asi jo.. Jestli tě náhodou nesleduje. *Poví je tak, protože byla veliká náhoda, jak se tam minule objevil, z ničeho nic. Poté se baví o té puse. Samozřejmě, že na to nezapomene, ale aspoň před ní bude dělat, že to dokáže, i když to taková pravda není. Poté se jen dívá, jak vypije snad půlku flašky alkoholu, jakoby nic. To by bylo ještě v pohodě, kdyby poté nešla tancovat. Začalo to v něm tolik vřít, že to snad ani nebylo možné. Ani nevěděl, co přesně od toho zasnoubení čekal, ale tohle rozhodně ne. Dřív, než si to vůbec promyslel, vstal a udeřil toho chlapa, co se tolik lepil na Brikssi. Poté i on jej udeřil jeho a to do nosu. Možná, že uslyšel křupnutí. Ta obrovská bolest ho probrala ze všeho toho adrenalinu, tudíž si stačil dát ruce pod nos, protože tohle nebude málo krve. Poté se podívá na Brikssi.* Počkej, já.. *Doběhne ji a chytí ji za ruku, přičemž si druhou stále drží u nosu.* Fajn, omlouvám se. Já vím, tohle byla blbost. Dost velká blbost, neuvědomil jsem si to.. *Odmlčí se.* Doufám, že ti budou stačit dva týdny plného odpočinku, kdy jedu pryč. /Už vím, že to můžu přijmout./ *Na chvíli spustí i druhou ruku dolů k tělu, ale když si uvědomí, že mu stále teče hodně krve, raději nic víc neřekne a znovu si dá ruku k obličeji. Zakroutí sám nad svým vlastním zklamáním sám ze sebe hlavou a rozejde se na ošetřovně, pryč od ní.*

*Noory si všimne až když do něj narazí. Chytne ji za předloktí, aby neupadla a starostlivě si ji prohlédne. * Taky jsem rád, že jsi v pohodě.*řekne a po chvíli si uvědomí, že stále drží její ruku a tak ji pustí. Neví, proč to dělal a proč by ji nejraději nepouštěl. Jo, líbí se mu a nelhal by, kdyby řekl, že by si jí rád dotáhl do postele, ale přijde mu tak nevinná a s ní se cítí úplně jinak, než s kýmkoliv jiným.* Ale to tys vrazila do mě! *Brání se pobaveně, i když ví, že chyba je na obou stranách. Už ani neví, kde je ta holka, se kterou se bavil. A je mu to jedno.* Aspoň někdo to chápe. Kdybych se přiblížil k baru a spatřila mě sestra, tak už se nikdy nezbavím jejich posměšků. *Uchechtne se a protočí očima.* Vždyť už jsem ti řekl, že jo. Ale ty se toho bojíš, co?*povytáhne jedno obočí a koukne ni.* To doufám. Někdy si spolu někam vyjedeme.*zazubí se na ní.* Chceš něco k pití?

*rozesměje se nad jeho slovy.* Jasně, to je stejně tak velká lež, jako kdybych teď řekla, že se ze mě stává růžový mýval s křídly, který se živí kameny.*protočí očima.* To bylo jen jednou. A náhodou potom to byla skvělá noc. *Pokrčí rameny.* Nesmrdím. Smrdí tu leda ta tvoje opice, která to chytla od tebe. Nebo možná tys to chytil od ní ten smrad. *Brání se a vrátí mu útok. Po jeho dalších slovech povytáhne obočí.* Takže tu něco máš. Takhle to zatajovat svojí starší sestřičce. *Potřese nad ním hlavou.* Co máš?*zeptá se s povytaženým obočím. Doufá, že kolem toho nebude dělat Sam zbytečné caviky, protože jinak na něj kašle a zajde si do své komnaty před tím, než půjde do baru.*

*Narazí do Kadena, který ji následně chytí za předloktí. Normálně by to byl pro ni normální dotek, který by nic neznamenal, ovšem v tuto chvíli ani nechtěla, aby ji pouštěl. Proto mu nic neřekla na to, když ji stále držel. Když poví, že je rád díky tomu, jak je v pořádku, pousměje se. Byla by nesvá, kdyby mu ublížila.* Já vím, že ano. Jen tě trošku popichuji. *Zazubí se, jakoby nic.* Máš tu sestru? *Usměje se, minule se nestihli bavit o tom, zdali mají sourozence, nebo ne.* Ale nebojím, jen se bojím trošku toho, jak se budu chovat. *Zasměje se a zavrtí hlavou.* Určitě a budu se na to těšit. *Usměje se a přikývne.* Doporučil bys mi něco? *Zeptá se jej s úsměvem ohledně pití.*

*dneska mu začínají první schůzky s účastnicemi, což znamená, že bude vlastně skoro celý týden pobíhat mezi malým a proskleným salonem. Netěší se na to. Vůbec. A asi se tomu nikdo ani nediví. Nejraději by si zalezl do své komnaty a dělal, že neexistuje, klidně po celý zbytek jeho života. To ale bohužel nemůže, takže teď sedí na pohovce v malém salonu a na sobě má obyčejný černý oblek. Čeká na první dívku, se kterou se má dneska setkat a přitom pohledem projede celý salonek. Musí se poušklíbnout nad tím, kolik je tu jídla a pití. Přijde mu to všechno přehnané. Jakmile vejde lady Raelynn dovnitř, postaví se a pokusí se o milý úsměv.* Dobré odpoledne, lady Realynn. Jak se máte? *zeptá se jí* Posaďte se. *pokyne jí ke křeslu naproti tomu, kde se posadí on.* Klidně si nabídněte něco s občerstvení. *nabídne ji a opře se pohodlněji do křesla.* Co mi o sobě povíte?

*Že by byla ze setkání s princem nějak nadšená se rozhodně říct nedá. Ale popravdě se trochu těší na jeho výraz, protože zvolila dosti odvážné šaty, které toho spíše více odhalují, než zakrývají. Jsou v rudé barvě a mají výstřih do poloviny břicha a rozparek prakticky až do pasu. Chce se na vlastní oči přesvědčit, jak moc velký děvkař to je. Lodičky má červenočerné a šperky zlaté. Její rtěnka ladí s barvou šatů a oči má nalíčené obyčejnými kouřovkami. V paláci se vyzná skvěle, protože zde byla při spoustě útoků, kde její matka se svou skupinou rebelů pomáhala té druhé, kterou vedli její prarodiče a nyní je vede její strýc. To na sobě ovšem nemůže dát najevo, takže se zaujatým a soustředěným pohledem poslouchá pokyny od komorné, kde má zahnout a do jakých dveří má vejít. Pouští to jedním uchem tam a druhým ven. Nakonec je ušetřena jejich klábosení a může se vydat na cestu. K salonku dorazí na čas a po vyzvání vejde dovnitř. Princi se sotva ukloní, pokud se tomu tak dá vůbec říkat.* No... Musím tu být zavřená s vámi, tak posuďte sám. *Usměje se na něj falešně sladce a pak se posadí do křesla a dá si nohu přes nohu, aby tak vynikl její rozparek odhalující celé stehno.* Otrávil jste to, abyste se nás všech účastnic zbavil? *Zeptá ho s pobaveným úsměvem a pochybovačným pohledem sjede občerstvení, ze kterého si ale nic nevezme.* Jmenuju se Raelynn, je mi 23, jsem z Caroliny, ale pocházím z Angeles, pracuju jako učitelka v mateřské školce. *Začne odříkávat monotónním tónem svůj životopis a nakonec znuděně pokrčí rameny.* Co konkrétního chcete vědět?

*jakmile první dívka, se kterou se má dnes seznámit vejde do salonku, postaví se a pokusí se zakrýt svůj otrávený a znuděný výraz. Už se těší, až se večer dostane někam do baru. Neunikne mu to, co si na sebe Raelynn vzala a pomalu ji projede pohledem. Chvíli spočine na některých partiích, ale snaží se nezdržovat dlouho, aby si Raelynn nestěžovala. I když má z ní pocit, že jí to nevadí.* V tom případě hádám, že se máte báječně. *řekne sebevědomě a uchechtne se, načež se posadí do svého křesla a vyhýbá se pohledu na její odhalené stehno.* Samozřejmě, je to nejjednodušší způsob, jak se vás zbavit. Klidně to rozhlaste po paláci a můžeme pro vás uspořádat hromadný odlet. *řekne naoko nezaujatě, jakoby šlo o normální věc a pokrčí rameny.* Ve mateřské školce? To musí být celkem náročná práce. Děti dokáží být divoké. *řekne a po její další otázce se uchechtne.* /Ta si z toho nic nedělá./ *pomyslí si.* Kdybyste si mohla svobodně vybrat, jak by vypadal váš život? Chtěla byste jinou kastu a zaměstnání atd.? *zeptá se jí s povytaženým obočím.*

*Odpoví mu neurčitě na to, jak se má a když slyší jeho sebevědomou reakci, letmo protočí očima.* Jo, přímo výtečně. *Přikývne, i když z jejích slov je znát, že to vůbec nemyslí vážně a myslí si o něm, jakej je idiot. Pak se posadí do jednoho křesla a tím odhalí své stehno a mírně nadzvedne koutky v pobaveném úsměvu, když vidí, jak se tomu vyhýbá pohledem.* Páni.. Kdo by řekl, že budete takhle laskavý. I odlet nám zařídíte. To bych do vás neřekla. *Uchechtne se a nakloní hlavu mírně na stranu. Pak mu začne znuděně citovat svůj životopis, který i popsala ve své přihlášce sem. Ale hádá, že takový tupec, jako je on, to určitě nečetl. Pokud vůbec tak jednoduchou činnost, jako je čtení, jeho mozek zvládá.* Kolikrát mají daleko více rozumu a IQ, jak dospělý člověk. *Pokrčí rameny.* /Ty jsi toho zářným příkladem.../ *Proběhne jí hlavou.* Jsou to zlatíčka, tu práci miluju. *Odpoví tentokrát upřímně a pak si poslechne jeho otázku a u toho se ušklíbne.* Pocházím z osmé kasty. Do třetí jsem se vypracovala sama vlastním úsilím, abych mohla pracovat právě v té mateřské školce, což byl můj sen. A doufám, že máte v rukávu i lepší otázky, protože touhle moc nezabodujete. Máte převzít vládu v týhle zemi, kde je i v dnešní době moderní forma nevolnictví a vy plánujete ve všech vzbuzovat ještě větší představy o tom, jak by to vypadalo, kdyby byly svobodný? Což nikdy nejspíše nebudou. *Ušklíbne se znechuceně. Jestli si o něm předtím myslela, že je to vůl, tak teď by při použití téhle urážky urazila spíše ty zvířata.*

*pozná na ní, že svá slova myslí ironicky, ale jen s hraným pobavením nadzvedne lehce koutky úst.* /A že prý "najdeš si mezi nimi tu pravou, ne každá jde po koruně". Jasně.. na další schůzku pošlu rodiče a sestry, aby viděli, s čím se potýkám./*pomyslí si a odolá protočením očima.* To je maličkost. *opáčí, protože odlet jim opravdu velmi rád uspořádá. Klidně hned. Nejlépe tak, aby už ani jednu z těch princezniček nemusel nikdy vidět. Pak si vyslechne její životopis. Měl by to sice už vědět, ale všechny přihlášky jen letmo prolétl očima, takže si toho moc nepamatuje.* To může být pravda. /Rozhodně mají více IQ jak rodiče nebo ten, kdo tuhle blbost jménem Selekce vymyslel../ Upřímně, to bych do vás neřekl. *řekne upřímně a sjede ji ještě jedou pohledem. Přijde mu spíše jako ten typ člověka, co děti nesnáší. Po jejich dalších slovech nakloní hlavu mírně na stranu.* Víte, vymyslet téma, o kterém se můžu bavit se všemi dívkami není tak jednoduché. O tom vy ale nic nevíte. A očividně vás unavuje a otravuje tady být, což je oboustranné. Pokud si chcete stěžovat, tak ne mě. Já tuhle šarádu nevymyslel a ani ji nechtěl podstoupit. *sladce se usměje.* Za jakým účelem jste s přihlásila? *položí ji další otázku.* Kdybyste se stala královnou, je tady něco, co byste chtěla změnit? *vyptává se dál a její odpověď na tuhle otázku ho opravdu zajímá.*

/To podříznout ti krk taky./ *Proběhne jí hlavou, když od něj slyší, že zařízení jejich odletu je maličkost. Teď jí štve, že se rozhodla počkat a nevzala si sebou nějakou kudlu rovnou.* /Ještě je šance mu dupnout na krk podpatkem. To by ho taky mohlo zabít../ *Zauvažuje v duchu a musí se pousmát, když si to živě představí.* /Ale bohužel bych to asi na nikoho nemohla svézt. Takže to s nim budu muset přežít.. Sakra../ *Dojde jí, že její plán se zabitím podpatkem má menší chyby a ona by tak skončila nejspíše s oprátkou na krku.* To je pravda. *Přikývne a pak se ušklíbne.* Vy jste zase přesně takový /..idiot../, jako jsem čekala. *Usměje se na něj sladce a pak mu narovinu řekne, co si myslí o jeho pitomé otázce s vysněným životem.* Denně vymýšlím témata na hry a diskuze pro děti, abych rozvíjela jejich komunikační schopnosti. O složitosti toho zase nevíte nic vy. A vzhledem k tomu, jak často se bavíte s holkama, tak nevěřím, že máte v komunikaci s ženským pohlavím problém. *Pokrčí jedním ramenem.* Fajn. Komu si mám stěžovat? *Zeptá se, jako kdyby šlo o stěžování si na vadné zboží z obchoďáku.* Nudila jsem se. *Odpoví bez zájmu a pak se pousměje.* Zrušila bych kasty, poslouchala názory všech lidí a snažila se všem chudým, nemocným a opuštěným pomoci. Vládla bych pro lidi, ne pro sebe. *Odpoví mu bez problémů na jeho dotaz.* Až se stanete králem, co plánujete změnit vy? *Zeptá se ho na podobnou otázku.*

*povytáhne obočí nad tím, když mu řekne, že je přesně takový, jaký čekala.* A jaký tedy jsem? *zeptá se jí se zájmem.* Bavím se s holkama, ze kterých si pak nebudu muset vybrat manželku a královnu Illee. Tohle je úplně jiná situace. A nemůžete to porovnávat ani s dětmi ve školce. /I když všechny ty princezničky se jako děcka chovají./ Mým rodičům, rádcům, komukoliv, kdo s tímhle souhlasil nebo to zařídil. Ale ne mě. Já to taky nechtěl. *pokrčí rameny. Poté si vyslechne její odpověď na to, co by jako královna změnila. Upřímně ani ho moc nepřekvapí to, co mu řekne. Za tu chvilku, co s ní mluvil už pochopil, že tahle dívka má pěkně prořízlou pusu.* Rozhodně se věnovat co nejvíce sociálně slabým rodinám a rodinám v nouzi. Nebo dětem na ulici, v dětských domovech nebo dětem týraným. A také se budu snažit nerozpoutat další válku. *neodolá ušklíbnutí, protože válek už Illea vedla dost. Jen má strach, že za jeho vlády válek akorát přibyde.* Je mi to opravdu líto, ale náš čas již vypršel, lady Realeynn.*řekne a snaží se skrýt ironii v jeho hlase, načež se postaví.* Přeji vám hezký zbytek dne a těším se na další setkání.*rozloučí se s ní a jakmile dívka vyjde z místnosti, sedne si zpět na křeslo a s povzdychem si prohrábne vlasy.* /Jestli budou takové všechny, tak to jídlo prostě otrávim.. to měla dobrej nápad../

Natvrdlý. Minimálně. *Odpoví bez váhání. Vůbec se nepozastavuje nad tím, jestli to takhle říct, nebo ne a jestli ho tím náhodou neurazí. Zeptal se, tak má upřímnou odpověď podanou ještě ke všemu tou nejvíce slušnou formou.* Takže když komunikujete s holkama, které nejsou adeptky na vaší ženu, tak s nimi komunikujete jinak? Jak? Dáváte si míň nebo víc pozor na jazyk? Nebo se s komunikací neobtěžujete a rovnou se s nimi vyspíte, což si s námi nedovolíte? *Nadzvedne obočí a začne si namotávat jeden dred na prst.* Nějaký formulář na oficiální stížnost máte, nebo to můžu říct osobně na plnou hubu? *Pokračuje dál ve zjišťování jak to zde funguje se stížnostmi.* Jak hodláte zjistit, že je nějaký dítě týraný? V devadesáti procentech to člověk pozná jen při hodně blízkém zkoumání a delším pobytu s tím dítětem. Jako třeba když mám takové děti ve školce. To vy z paláce těžko zjistíte. Natož, abyste jim pomohl, když to budou jeho rodiče zapírat. A když se přiznají, zavřete je a dítě bude vlastně sirotek. Takže mu zrovna dvakrát nepomůžete. *Poukáže na menší trhliny v jeho plánu.* Taky mě to hrozně moc mrzí. *Usměje se sladce a ironii v hlase se skrývat ani nesnaží.* Taky si to užijte. A neotravte jich moc. *Uchechtne se a pak se zvedne z křesla a vyjde ze salónku.* /Tohle bude ještě sranda./

*druhé setkání pro něj nebylo až tak hrozné, jako to první. Lady ho dost naštvala. Doufá, že třetí dívka nebude žádný psychopat. Už jde na něm dost vidět, že ho to unavuje a neskrývá to. Sedí v křesle a čeká na dívku a jen tupě zírá do stropu. Jakmile vejde i dívka dovnitř, vstane a pousměje se.* Dobrý večer, lady. Jak se dnes máte? *Zeptá se.* Posaďte se. *pokyne ji ke křeslu naproti a sám se opět posadí.* Nabídněte si něco z občerstvení. *řekne a rukou ukáže na stůl, kde je několik druhů jídla i pití.* Co mi o sobě řeknete?

*dnes má schůzku s princem a nemůže říct, že by nebyla nervozní. Docela je, ale taky se těší a mohla by říct, že jí v žilách koluje adrenalin. A natěšení. Rychle se před salonkem podívá do zrcadla, sama na sebe se usměje, upraví si šaty, vlasy a poté vejde. Dobrý den, výsosti. *Ukloní se a usměje se na něj.* Teď když jsem vás konečně potkala se mi nálada zlepšila. Usěmeje se na něj ještě o něco víc.POté se posadí na dané místo a pohledem sjede občesrtvení.* Kdyžtak později, děkuji. *Děkovně kývne a po jeho otázce pokrčí rameny.* MOje jméno je Nesrin, ale to tuším víte. Studuji žurnalistiku a ještě se přiživuji pracemi v barech a klubech. Ráda tančím, takže tančím i právě tam. *Nedělá ji problém tohle o sobě lidem říkat, takže to řekne i jemu.* Co byste o mně dál chtěl vědět? *Zazubí se na něj a pozorně si ho prohlédne.*

*jakmile vejde lady Nesrin do salonku, postaví se a pozdraví ji.* To jsem rád. *usměje se na ni.*/Fajn, ta vypadá aspoň nadšeně a nevykládá, jak její divadlo krachuje nebo se do mě nenaváží./*pokyne ji, aby si sedla na křeslo naproti tomu jeho a nabídne jí občersvení.* Dobrá. *kývne hlavou.* Žurnalistika je velmi zajímavý obor. *uzná, i když nemá tušení, o co tam jde.* Kdybyste si mohla svobodně vybrat, jak by vypadal váš život? Chtěla byste jiné zaměstnáním kastu, a ta dále? *zeptá se jí na otázku, kterou pokládá všem dívkám.*

*Hned jak vejde dovnitř, pohled jí padne na prince, kterýji hned zaujme. Celý den se na tuhle schůzku těšila, ani sama neví proč, přece jen princ je pořád stejnej člověk jako ona nebo kdokoliv jiný. Jen má nějaký titul a soutěží se o jeho srdce. To ale není až takový rozdíl, ne?* Ani ne, je to takový... Normální? *Pokrčí rameny a jemně se na něj pousměje.* Ne, protože jsem všechno jiné mohlamít, kdyby se mě praví rodiče nevzdali. Tenhle život ám jen díky adoptivním rodičům a jsem za to ráda, takže bych za nic neměnila. Jsem spokojená tam, kde jsem. *POkrčí rameny a na tváři si u toho nechá klidný pohled, ale trochu se uvolní a její úsměv nepůsobí moc hraně a formálně.* Vy by jste chtěl jiný život? *Zeptá se ho zvědavě.*

*lady Nesrin mu přijde jako celkem normální dívka. A doufá, že opravdu bude. Řekne, že žurnalistika je zajímavý obor, i když o něm nemá ani páru.* Přijde mi celkem zajímavý.. baví vás to? *zeptá se a pousměje se.* Aha.. proč se vás rodiče vzdalo, pokud to můžu vědět? *vyptává se dále. Chce o všech dívkách vědět co nejvíce. Nad její otázkou se hraně zamyslí, i když odpověď ví.* Kdybych mohl, tak bych si zvolil jiný život. Neříkám, že bych ho chtěl úplně jiný.. změněný od základu. To ne. Jsou věci, které bych nikdy nevyměnil - třeba rodinu. Ale královský život bych vyměnil. *odpoví ji na otázku a vlastně ho vůbec nezajímá, co si o něm bude lady Nesrin myslet.* Za jakým účelem jste se přihlásila? A je tady něco, co byste jako královna změnila?

*Na žurnalisitiku se přihlásila kvůli tomu, aby její adoptivní rodiče na ni byli pyšní, ale zase není to úplně obor který by ji nudil.* Dá se to, není to nuda a dá se při tom zjsitit docela dost zajmavých věcí. *Pokrčí rameny a usměje se na něj. Po jeho otázce pokrčí rameny a tršoku se ušklíbne.* Byla jsem mimino, nevím proč to udělali. Buď byli v nízké kastě a neměli šanci se o mě postarat nebo mě prostě nechtěli. Kdo ví, třeba to byli nějací... Co já vím... Zloduši? A takhle to pr mě bylo lepší.*NA svá vlastní slova se uchechtne a znovu pokrčí rameny.* Královský život vám nevoní? Nebrte to nějak zle, ale máte vše coc chcete, kdykoliv toho můžete chtít víc. To musí být super ne? *ZAzubí se na něj jako andílek, který by rozhhodně po nečem takovém netoužil. i když to tak sama měla. Žijí v moderním domě, její roče ji dali vše co chtěla. Tím ji trochu rozmazlili, ale to si ona nepřiznává.* Přihlísila jsem se kvůli tomu, aby ch udělala dojem na své rodiče a nějak jim dala vědět, že jsem skvělá dcera audělli dobře, když si mě adotpovali. A svým rpavým naznačit, že o hodně přišli. *Pronese upřímně, i když to zní docela sobecky, je jí to jedno. Je tu pro to, aby se zviditelnila.* A nevím jestli bych něco změnila, možná bych zkusila se věnovala těm lidem, co nemají prostředky se postarat o své děti, aby ty prostředky měli a děti nedávalido domovů. *Objasní mu s měnším úsměvem.*

Vybrala byste si jiný obor? *zeptá se, protože mu nepřijde, že by si to vybrala sama.* aha.. to mě mrzí. Ale vaši adoptivní rodiče vás mají určitě rádi. *řekne.* Mít všechno ale neznamená bát šťastný. Pořád jsou tady kamery.. nemůžete udělat krok bez toho, aby o tom věděla celá Illea. Rodinné vztahy jsou na modu mrazu. Rebelové útočí skoro každý týden. Není to taková pohádka, jak vypadá. *odpoví jí upřímně.* To je vcelku zajímavá motivace se přihlásit. A jsem si jistý, že všem ukážete, co ve vás je. *řekne povzbudivě a mrkne na ni.* Tomu se snažíme samozřejmě také věnovat. Ale bohužel situace v Illee je hodně špatná a opravdu to není jednoduché. *sirotků je opravdu hodně a i dtské domovy se plní velmi rychle. Staví se sice nové, ale vzhledem k tomu, jak na tom Illea momentálně je, nikdo neví, jak dlouho zůstanou nezplněné.* Mrzí mě to, ale náš čas je už u konce, lady. Přeji vám příjemný zbytek večera a těším se na další setkání. *řekne poté, co se postaví z křesla a pohledem ji vyprovodí z místnosti.*

Možná. Spíše nevím. Ale asi ne. Protože bych musela hledat něco, co mě vůbec baví a to by se mi už nechtělo. *Uchechtne se a po jeho slovech pokrčí rameny.* Nemusí vás to mrzet. A jo, mají mě rádi. Takže je neberu jako adoptivní, ale jako své. *Objasní mu, jak to bere ona a pak se i ona trochu o něj zajímá, přece jen nic moc o něm neví a to je tady kvůli němu.* Ale nikde jinde to není lepší. Máte aspoň vše. Někteří nemají nic. *Pokrčí rameny, ale dál už nic na to neříká. Nechce být nějak hnusná, to rozhodně v plánu nemá.* To doufám taky. Ale nebudu se vychloubat jako ta jedna, které jsme si nezapamatovala jméno. To bylo važně přehnané. A váš komentář na to byl skvělý. *Zazubí se na něj a pak přikývne.* Já vím, chápu to. *Pousměje se na něj a po jeho dalších slovech vstane, ukloní se a vydáse ke dveřím.* Ráda jsem vás viděla, výsosti. Mějte se. *Rozloučí se s ní, načež ze salonku odejde.*

*dneska ho čeká druhé kolo prvních schůzek s účastnicemi. Už včera se mu potvrdilo to, že jsou tady všechny kvůli penězům nebo koruně. A rozhodně nechce potkat ty další. Jenže ví, že nemá na výběr a navíc dal slib otci. Proto tedy sedí v modrém obleku na jednom křesle v malém salonku. Pohled zabodává do stěny před ním a snaží se nemyslet na ty princezničky, které žijou v jeho domě. Z nepřítomného hledění do stěny ho vytrhnou otevírající se dveře. Jakmile spatří první dívku, se kterou se má dnes potkat postaví se a pokusí se alespoň nadzvednout koutky úst.* Dobré odpoledne, lady. Jak se dnes máte? *zeptá se jí tak, jako všech.* Posaďte se, prosím. *pokyne jí ke křeslu naproti.* Nabídněte si klidně něco z občerstvení. *kývne hlavou ke stolku mezi nimi, který je plný nejrůznějšího jídla a pití.* Tak co mi o sobě povíte?

* pro první setkání zvolila kombinaci výrazné růžové a stříbrné. Má ráda výrazné věci, bez výrazného oblečení upadáte v zapomnění. No ona už se zvýraznila tím co přidala na ileagram. Což jí nebrání v tom pokračovat. Vydá se do salonku kde se mají setkat. Není nervózní nemá proč, zvládla mnohem horší věci než setkání s mužem. * Dobré odpoledne i vám výsosti* oplatí mu pozdrav s úsměvem. * Víte že naživo jste  ještě hezčí než na fotkách?*posadí se do nabízeného křesla a její už tak krátké šaty ještě o kousek vyhrnou. Nebyl to úplně záměr ale co už. Z občerstvení si vezme sklenku šampaňského a napije se* zaprvé jsem topmodelka a jedna z nejkrásnějších žen na světě, za druhé mám tak akorát vysoké sebevědomí abych se nenechala vydeptat těmi ostatními dívkami a za třetí přišla jsem si pro výhru* mrkne na něj a usměje se jako andílek.* A všechno ostatní co by vás mohlo zajímat je v mé přihlášce*dodá*

*jakmile vejde dívka dovnitř, postaví se a pozdraví ji.* Opravdu? *uchechtne se.*/Prosím, zachraňte mě někdo, prosim, prosím, prosím./*pomyslí si zoufale a posadí se na své křeslo.* No jedna z nejkrásnějších žen určitě jste. /Tu nebude problém dostat do postele. alespoň nějaká výhoda téhle namyšlené princezničky../*pomyslí si.* Tu jsem samozřejmě četl, ale doufal jsem, že byste mi prozradila i něco více. /Velikost podprsenky by šla./*přihlášku sice četl, ale vůbec nevnímal slova, která tam byla. Nezajímá ho to.* Kdybyste si mohla vybrat, jak by vypadal váš život? Změnila byste si kastu nebo zaměstnání atd.? *zeptá se jako všech ostatních dívek.*

* hned jak přijde do salónku zalichotí mu, to je ten nejsnazší způsob jak od mužů dostat to co chcete. Rozhodně se že si nebude hrát na křehkou květinku a tak odpovídá dost sebevědomě.* Děkuji* odpoví mu na to že opravdu krásná je. Moc dobře ví že je krásná ale vždy je hezké to slyšet.* Kdybych vám prozradila všechno hned na začátku nebyla by to zábava.* Napije se a usměje se na něj* neměnila bych nic možná jen to že bych chtěla být první a ne druhá ale nemůžeme mít vše že?* Poznamená* vy by jste na tom svém něco měnil? *Zeptá se ,a i když jí odpověď moc nezajímá tváří se naprosto zaujatě a jako by visela na každém jeho slově a sladce se usmívá*

*souhlasí s tím, že opravdu krásná je, i když se mu honí hlavou jen myšlenky na to, aby ji dostal do postele.* Za krásu se neděkuje. *poví s úsměvem a snaží se zakrýt to, jak mu vadí, jaké má dívka hrozně vysoké sebevědomí. Už jen díky tomu ji nesnáší ještě více, než už ji nesnášel předtím.* To máte pravdu. *uzná neochotně.* Jako druhá máte pořád málo? Někteří lidé mají o hodně míň. Měla byste si vážit toho, že máte střechu nad hlavou a dostatek prostředků na to, abyste měla zabezpečený život. *tahle dívka ho neskutečně vytáčí. Je jedna z těch, kteří toho mají nejvíce a pořád mám málo.* Nějaké drobné změny ano, ale určitě ne vše. *odpoví ji.* Za jakým účelem jste se přihlásila? A co byste jako královna změnila? *Položí ji další otázky, které pokládá všem dívkám.*