Malý salónek

*Dneska se koná další akce, na kterou se samozřejmě vydá. Bere svoje povinnosti vážně a byla snad na každé akce, kterou palác od začátku Selekce pořádal. Na sobě má pyžamo, které se skládá z šedých šortek a bílého tílka, na kterém je motýlek. Naštěstí se dneska nemusí trápit lodičkami, ale může mít normálně bílé papuče. Nehty má modré a oční stíny zase růžové, protože v takových barvách je motýlek, kterého má na tílku. Jako náušnice má stříbrné motýlky. Vlasy má v poměrně jednoduchém účesu. Dojde do salónku, kde se dneska koná párty a sedne si do jednoho z křesel. Na klíně má Maeva, kterého si vzala s sebou, protože když odcházela, nechtěl se od ní hnout a jí ho bylo líto.*

*Byl dneska s Angel na ultrazvuku, kde mohli společně vidět něco, co se podobalo spíše bramboře, než dítěti. Ale protože má svůj život rád, nepokoušel její nálady a tohle si nechal pro sebe. Poté ještě musel dodělat papíry a teď se vydal na akci. Jelikož je to pyžamová párty, má obyčejné šedo-černé tepláky a šedé tričko. Občas spí i bez něj, ale hádá, že jít tam jen v teplákách by nebylo moc vhodné. Když dojde od salónu, rozhlédne se po místnosti za jediným účelem, najít svou snoubenku, se kterou by teď rád trávil co nejvíce času. Netrvá dlouho, než ji najde, vydá se ihned k ní a sedne si za ní na zem.*Ahoj lásko. *Rovnou se k ní nakloní, aby jí políbil.* Jak se cítíš? Všechno v pořádku? *Sice se viděli relativně před chvilkou, pořád se jí zeptá jako by od sebe byli celý den.*

*Pořád má na tváři úsměv, snad už celou dobu od toho, co zjistila, že čeká dvojčat, i když je z toho pořád trochu vyděšená, i když už jedny dvojčata ze sebe dostala, pořád s cokoliv může stát nebo je ze sebe nebude moct dostat. Teď na to ale nechce myslet a kazit si náladu. Na sebe si vzala černé tričko, které je bíle batikované a dost velké kvůli jejímu břichu. Taky má na sobě šedé tepláky a vlasy má pořád spletené do dvou copů.* Mám pocit, že ve tvé selekci když byla tahle akce, zrovna i mě odchytla tvoje sestra. *Prohodí k Wyattovi vedle ní , i když si tím na sto procent jistá není, protože se jí ty akce míchají dohromady. Když vejdou do sálu, rozhlédne se kolem sebe a uvidí ANgie, u té je ale její snoubenec, takže se rozhlédne znovu a uvidí Eady.* Nepůjdeme za Eady? *Zeptá se ho a zvědavě čeká a jeho odpověď.*

*V salonku začne se skleničkou džusu okupovat hned jeden z polštářů na zemi a sleduje příchozí, aby měla přehled o tom, kdo se dnešní akce účastní a kdo ne. Je docela zvědavá, jestli dorazí Misty s Jacem a jak pokročili od doby, co s Misty mluvila před pár dny ohledně všech citů a Jacovo natvrdlosti. Jakmile ale uvidí Cassiuse, myšlenky na tenhle páreček vezmou roha a ona se s úsměvem soustředí jenom na něj. Trochu se posune, aby bylo na polštáři místo i pro něj a on nemusel sedět na zemi.* Ahoj, zlato. *Pozdraví ho nazpátek a opětuje mu polibek. Při jeho otázkách se pousměje a pohladí se po vystouplém bříšku.* Ano, všechno stále stejné, jako před těma dvěma hodinama. *Odpoví mu pobaveně, ale i tak v ní jeho otázky akorát podporují přetrvávající dojetí způsobené dnešním ultrazvukem.*

*Sedne si k Angel na zem a hned ji políbí. I když spolu nebyli jen dvě hodiny, chyběla mu a myslel na ni pořád, takže se moc ani nesoustředil na papíry a bude rád, když všude jeho otec nenajde srdíčka s jeho a Angel jmény uvnitř. Zeptá se, jestli je všechno v pořádku a po její odpovědi přikývne. * Nechceš něco přinést? Klidně i z kuchyně. Ale promiň, palačinky jsem nestihl. *Uchechtne se.* Pokud ale budeš mít zájem, až to tu skončí, klidně ti je půjdu udělat. *Ujistí jí. Sedne si blíže k ní a přitáhne si ji k sobě, aby ji mohl objímat jednou rukou. Tu druhou položí na její břicho a pohladí ji tam.*Nemůžu uvěřit, že jsme ho dneska skutečně už viděli. I když vypadal jako nějaký rozinka. /Skutečně tam je./

*I on má na tváři šťastný úsměv stejně jako jeho žena, se kterou jde ruku v ruce do malého salonku. I sem si odmítal sednout na vozík, protože věří, že to jeho nohy zvládnou. Přeci jen si tam určitě někde hned sedne, takže to bude v pohodě a on tam nebude muset projíždět mezi ostatními jako mrzák na vozíčku, který už teď z celé duše nenávidí. Na sobě má obyčejné šedé tepláky a černé triko. Ještě si na sebe hodil mikinu, ale tu má spíše kdyby Pol byla zima, tak aby jí ji mohl dát a zahřát jí.* Pokud si já vzpomínám dobře, tak něco jako večírek v pyžamu se konal ten den, kdy jsme se poprvé potkali v uličkách. *Namítne s pobaveným úsměvem.* Ale nejsem si jistý, jestli potom nebyl ještě jeden, takže je klidně možný, že máš pravdu. *Uzná hned na to, protože momentálně si musí kvůli těhotenským náladám Polaris dávat pozor na úplně všechno, co řekne. Když jsou v salonku a on si všimne Ang, musí se usmát, když vidí, jak je šťastná. Potom přesměruje pohled na Eady, o které se zmíní Polaris a přikývne.* Můžeme. *Rozejde se spolu s ní k Eady a posadí se do křesla vedle toho jejího. Pol si přitom stáhne k sobě na klín.* Jak se máš? *Zeptá se své dcery.*

*Sedí sama v jednom z křesel a na klíně má Maeva, se kterým si hraje a ještě mu dává jednu z jeho sušenek, kterou vzala, když odcházeli z komnaty. Přemýšlí, že by zašla za nějakou účastnicí, ale objeví e u ní její rodiče a když je spatří, na její tváři jde vidět velký úsměv.* Ahoj. Já se mám dobře, co vy? *Všimne si, že táta nemá vozíček.*Bez vozíčku? Vidíš, já říkala, že to bude dobrý. *Zazubí se na něj. Je ráda, že rehabilitace pomáhají.* A co ty mami? Jak dopadlo vyšetření s tím prckem? *Ví, že dneska měli jejího sourozence její rodiče poprvé vidět při prohlídce. Vlastně jim i chtěla později napsat a zeptat se, jestli je všechno v pořádku.* Jace s Justicem se zase někde ulívají.. Beztak na papíry, které by měli vyplnit kreslí zamilovaný srdíčka.

*Oplatí Cassiusovi šťastně polibek a pak mu řekne, že za ty dvě hodiny, co se neviděli, se nic nezměnilo a ona je v pořádku. Jeho starost jí až dojímá, ale podaří se jí malinko zklidnit hormony, takže se dojetím nerozbrečí.* Za to se neomlouvej. Měl jsi práci, já to chápu. Zvládl jsi to všechno, nebo budeš chtít pak ještě pomoct? *Zajímá se, protože už i tak předtím protestovala a chtěla mu pomoct.* Nebo můžeme jít spolu a zkusit ty vafle. Jestli se ti teda nebude chtít spát. Nechci tě okrádat o spánek. *Když si jí k sobě přitáhne s úsměvem se o něj opře a položí svou ruku přes tu jeho.* A divíš se mu? Během pár měsíců se dostane od malinkýho pulce v podobě spermie přes podobu mořskýho koníka až k malýmu človíčkovi. Taky jsi byl taková rozinka. *Zasměje se.* Je to náš malej zázrak. *Usměje se směrem ke svému bříšku.*

Ne, máš pravdu. My byli v uličkách, takže na pyžamovým večírku to nebylo. Takže to bylo na jiným. Patří k těhotenství i zapomínání nebo už vážně stárnu? *Uchechtne se a pobaveně nad tím zavrtí hlavou. Pak se také usměje na Angie, načež si všimne jejich nejmladší dcery a upozorní na ni Wyatta, takže se s ním poté vydá za ní.* Ahoj zlatíčko. *Usměje se na ni a když si ji Wyatt stáhne na klín, ví že nemá ani cenu se s ním dohadovat o tom, že je těžká, takže radši mlčí.* Tatínek je velkej paličák, takže by to rozchodil za jakýkoliv možností *USměje se na ni a po její otázce se koukne na svého manžela.* Vlastně... S prckama. *Opraví ji opatrně.* Budete mít dva sourozence. A jsou v pohodě oba dva. *Usměje se na ni a čeká na její reakci.* A nebo naopak někde s holka,a jestli jsou vážě po tatínkovi? *Zasměje se a pokrčí rameny.*

*Ví, že se viděli asi před dvěma hodinama, ale stejně se jí zeptá, jestli je všechno v pořádku. Ví, že je pořád ještě v rizikové části těhotenství a nechce, aby se jí nebo miminku něco stalo. * Zvládl jsem to všechno. Pro celý zbytek večera a asi i celý zítřek, protože jsem udělal i práci, co jsem měl až na zítra, jsem jenom tvůj. *Udělal to schválně nejen proto, aby mohl být s ní, ale i proto, aby ho nepřesvědčovala pořád o tom, že mu s tím chce jít pomoct, takhle bude klid.* Nebo ty vafle, cokoliv budeš chtít. A já unavený nejsem, v pohodě. Ale pokud ty, klidně je dělat nemusíme. Řekni a v náručí tě odnesu do komnaty. *Přitáhne si k ji k sobě a začne ji hladit po břichu.* Je to zázrak. *Usměje se a pak se uchechtne.* Ty jsi rajčátko, tohle dítě je rozinka a pokud budeme mít v budoucnu ještě další, v což doufám, tak to bude třeba brambora, brambůrek. Tak taky trochu vypadá.

Při předchozích těhotenstvích jsi myslim nezapomínala, ale ono se není čemu divit, když je každý týden minimálně jedna akce a dost často se opakují. Po nějaký době to člověku začne splývat. *Pokrčí rameny s pobaveným úsměvem a pak už se v salonku vydají za Eadlyn, kterou pozdraví a zeptá se jí, jak se má.* Skvěle. *Odpoví jí s úsměvem a pak sjede rychle pohledem ke svým nohám.* Jo, zlepšuje se to. *Pokýve hlavou. Sice ho to docela dost bolí potom, co šel na ošetřovnu, zpátky do komnaty a sem, ale nedává to na sobě znát. Nechce ostatním kazit radost. Pak už sleduje Polaris, která se ujme role oznamovače novinek a pak sleduje reakci Eadlyn.* Už teď krásný po mamince. *Poznamená s úsměvem a líbne Polaris na spánek.* No jasný. V jejich věku byl pro mě tohle příšernej voprus. A ještěže tak. Jinak bych se v těch uličkách nezašil a nepotkal tebe. *Usměje se na ní.* A o srdíčkách mi ani nemluvte. Aspoň si už konečně berou tužku, takže pokud do toho papíru neryjou, dá se to vygumovat. *Poznamená pobaveně.*

Nebylo toho hodně? Klidně bych ti pomohla. A tim, že toho budeš dělat tolik naráz, se mě nezbavíš, ale spíš mi přiděláš starosti. *Nakrčí trochu nespokojeně obočí a našpulí rty, protože jí došlo, o co mu jde, když toho dělá narychlo tolik.* Ale když už teda budeš mít zítra volno....Nechtěl bys někam vyrazit? Viděl jsi vůbec Angeles, když už tu jsi? Mohla bych ti to tu ukázat. *Nabídne mu s úsměvem. Sama už delší dobu nebyla někde venku na výletě a ráda by někam vyrazila. Pokud u toho bude ještě on, tím líp.* Nejsem unavená. Posledních pár dnů mam nějak moc energie. Ale co jsem četla, tak to by v příštim týdnu mělo zase rychle odejít. A v náručí mě nikam neponeseš, jsem těžká. *Uchechtne se a pak položí svou ruku přes tu jeho a usmívá se na své bříško. Aspoň tedy do té doby, než opět slyší tu hroznou přezdívku doplněnou o přezdívky jejich případných dětí. Zamračí se na něj a trochu zrudne, ale tentokrát ne rozpaky.* Nejsem žádný rajče, to miminko nevypadá jako brambora a ty mu tak nebudeš říkat. *Řekne důrazně se zamračením.*

*Usměje se na své rodiče, kteří k ní přijdou. Ráda vidí tátu, jak jde na vlastních nohách. Říkala mu, že se to zlepší. *Jo, to máš asi pravdu. *Uchechtne se, když její máma řekne, že je její táta paličák a jen tak y to nevzdal a rozchodil. Paličatost je věc, která se u nich dědí a většinou je to k vzteku, ale teď je to naopak dobrá věc. Ví, že měla dneska její máma jít na kontrolu s tím prckem a hned se na to zeptá. Ale když ji opraví, zůstane na ni jen zírat a pohledem po chvilce sjede k jejímu břichu. Pak se zase podívá na ně.*Palác lehne popelem.. *Nechápe, jak mohl přežít Justicem s Jacem a další dvojčata?* Tak teď se jen modlit, aby to byli holky a zlatíčka jako já. *Zazubí se.* Ale je fajn, že jsou v pořádku. A táta z toho nedostal infarkt. Jsme zvědavá, jestli ho nedostanou ani ostatní. /Hlavně dvojčata../Tak aspoň něco no. Ale stejně jsou to tvrdohlavý palice, nebo spíše jen Jace. Justice si svoje city aspoň přiznal.

*Potřese hlavou.* Nebylo. Zvládl jsem to za ani ne dvě hodiny, bylo to jen pár papírů a ty musíš odpočívat. *Nechce, aby moc pracovala a stresovala se tím.* Rád s tebou někam zajdu. Asi dvakrát jsem ve městě byl a budu rád, když mi tu uděláš prohlídku. *Usměje se na ni.* Takže od příštího týdne se se mnou nebudeš tolik dohadovat o tom, jestli budeš odpočívat nebo ne, protože z postele ani nevstaneš? No konečně, tak to má být. *Zazubí se na ni.* Klidně můžeš být v posteli u mě v komnatě a já ti budu dělat palačinky a nosit jídlo do postele. Vstaneš jen, když půjdeš do koupelny. *Takhle nějak by si to on představoval, ale není si jistý, jak nadšená z toho bude Angel.*Nejsi těžká, jsi lehká jako pírko. *Položí jí ruku na břicho a pousměj se, když na jeho položí ruku ještě Angel.* Vypadáš jako roztomilé rajčátko, když se červenáš a vypadal trochu jako scvrklá brambora.. Ale neboj, tomuhle budu říkat rozinka. /Mám takový pocit, že mě naše děti budou nenávidět./

Nojo, nojo. Odpočívala jsem dopoledne, takže pohoda, ne? *Pokrčí rameny, protože dneska se jí rozhodně nijak odpočívat nechtělo.* Tak jo. *Usměje se spokojeně, když slyší, že s ní rád zítra někam vyrazí a už teď se na to těší.* To doufám ne. Z postele snad vstanu, ale spousta ženských se cítí jako oživlý mrtvoly bez energie, takže nejspíš nebudu vzhůru do jedenácti a nudit se. *Ale na druhou stranu díky tomu mohla narazit na Misty,se kterou si opravdu ráda popovídala.* Ráda budu u tebe. Aspoň ti budu moct pomoci s prací. *Zazubí se na něj, protože tuší, že tohle nejspíš slyšet nechtěl.* Přeháníš. *Protočí lehce očima, protože ona si rozhodně jako pírko nepřipadá. Momentálně jí přijde, že spíš připomíná kovadlinu. Pak už ale zrudne vzteky a vraždí ho pohledem.* Nevypadam. Jako. Rajčátko. *Rozkouskuje mu to, aby mohla dát na každé slovo patřičný důraz.* A on nevypadal jako brambora. *Brání miminko a u toho se mračí na Cassiuse.* Ani jako rozinka.

Takže už je to beztak stářím. Stáří a těhotenství nejde dokupy. *Postěžuje si a ohrne lehce spodní ret. Ví, že už je stará, už jen deset let a bude jí půl století, takže si vůbec nedokáže představit, jak se zvládne starat o dvojčata, ale doufá, že to nějak dobře dopadne.* Myslí trochu pozitivně, Eady. *Uchechtne se a zavrtí nad ní pobaveně hlavou* Samozřejmě si úplný zlatíčko. Ale pokud by to byly holky, kluci to nerozdýchaj,že nebudou mít koho zaučovat. *Zasměje se a pak se s úsměvem koukne na Wyatta.* PO tatínkovi jsou krásní. *Usměje se ne na ni a pak se zase uchechtne.* Jo, táta byl statečný a dal to bez infakrtu. Takže to ostatní taky zvládnou. *Přitaká a pak se opře o rameno svého manžela a nakloní hlavu na bok, aby na něj trochu viděla.* Když jsem tě tam viděla, myslela jsem, že mě poučíš o tom že mám chodit na kace. *Poví pobaveně a pak nad obouma pobaveně a s láskou protočí očima.* Kdyby vás kluci slyšeli, tak to nedopadne dobře. *Poznamená pobaveně.*

Nejsi stará, lásko. Jsi v nejlepších letech. *Ujistí jí s úsměvem.* Jo... Ty aspoň neuhoříš. *Podpoří s pobaveným úšklebkem domněnku Eady o shoření paláce, protože má podobné očekávání. Jenom doufá, že za to neschytá nějakou ránu od Polaris.* Kluci budou v tu chvíli rozdýchávat vlastní ženy a děti, takže myslim, že na zaučování sourozenců moc času mít nebudou. *Poznamená s pokrčením rameny, protože to tak jednoduše je. Taky plánoval kazit dítě Camille a pak si na to ani nevzpomněl.* Nehádej se se mnou. *Zasměje se a potřese nad ní hlavou.* Já jsem statečnej vždycky. Přeci jen toho mám za sebou už docela dost. *Zazubí si na ní a krátce mu hlavou problesknou vzpomínky na ten útok, kde mu umřel táta, na to období, kdy byla potřeba odvézt vlastní mámu do blázince a na ty dny, které strávil v Africe u kanibalů, kteří si ho chtěli dát jako zákusek. Podobné myšlenky ale zaplaší a snaží se soustředit na to, že teď má zdravou a vcelku spokojenou rodinu, která je pro něj vším.* Já si myslel, že ty o tom budeš poučovat mě. *Přizná se smíchem.* Je to pravda, klidně ti to zítra ukážu.

Ne, měla bys odpočívat pořád. Však víš, že jsi pořád v těch rizikových týdnech, musíš se prostě šetřit ještě více. *Nejradši by ji přivázal k posteli, ale to by mu asi neprošlo. Řekne, že ve městě párkrát byl, ale rád si tam vyrazí s ní.* Však neboj, já tě zabavím. Můžeš si teď připravit třeba seznam oblíbených filmů nebo seriálů, na které se spolu budeme dívat nebo knížek a já ti je budu předčítat. *Usměje se na ni.* Taky tě budu mít rád u sebe. Ale budeš hezky ležet na posteli, žádná práce. *Je jasné, že o tomhle se budou dohadovat dokonce jejího těhotenství.* Nepřeháním. Vždyť jsi strašně drobounká a hubená i teď, když jsi už skoro ve druhým měsíci těhotenství. *Jde to na ní poznat jen minimálně. Řekne jí, že je rajčátko a jejich děti budou rozinka a brambora. Podle toho jejího výrazu by se měl asi zvednout a utíkat, ale on pořád sedí na místě a zubí se na ni.*Dobře drahá, když myslíš../Ale vypadáš./Vypadal, vždyť se koukni na ten obrázek.

*Když uslyší, že to není jeden prcek ale dokonce dva prcci, chvilku to zpracovává a přejíždí pohledem břicho své mámy a oba dva rodiče. Nakonec poznamená, že palác lehne popelem, je pro ni totiž do teď záhadou jak mohl zvládnout vyrůstání Jace s Justicem a teď tu budou další a ještě k tomu děti Jace a Justice a Angel, když přijede na návštěvu? Tohle nemá palác šanci ustát.*Myslím realisticky. *Uchechtne se.* Jo, přesně tak. Kdo ví? Třeba už teď každý z nich zadělal na vlastní dvojčata.. To by teprve bylo. /Díkybohu, že Ang čeká jen jedno../*Kdyby se stalo skutečně tohle, jejich máma čekala dvojčata, Angel taky a Chels s Misty stejně tak.. To by tu najednou bylo osm dětí a nezešedivěl by z toho jen táta, k čemuž má náběh, ale oni všichni společně. Usmívá se, když je pozoruje, jak se dohadují o tom, po kom jsou její dva nenarození sourozenci krásní. Doufá, že jednou to takhle bude mít i ona se svým budoucím manželem.* Zvládl jsi všechno skvěle, tati. *Usměje se na něj. Pochopila, že si vzpomněl na to všechno co musel zažít.. Upřímně ho obdivuje. Neodkáže si představit, že by měla být na jeho místě. Máma v blázinci, táta mrtvý, všechny ty války a další věci..*My nemůžeme za to, že si kreslí srdíčka se jmény těch holek, je pravda, že to dělají. *Pokrčí rameny a uchechtne se.*

Jo, jsem v rizikových týdnech, ale i tak je pohyb dobrý. Všude píšou, že je dobrý i cvičit nějaký ty cviky pro těhotný a že třeba chůze je ideální. Nemůžu furt jenom ležet, vždyť k tomu ani nejsou naše těla naprogramovaný. *Snaží se namítat pomocí logických argumentů, protože ty budou mít snad větší úspěšnost.* Předčítání si užiješ až se ten prcek narodí. Ale na něco bysme mohli koukat. Jaký žánry filmů máš nejradši? *Zajímá se, protože klidně něco vybere, filmů zná spoustu, ale nechce ho unudit k smrti tím, že by vybrala něco, co se mu nebude líbit.* Ale no tak... Aspoň trochu ti přece pomoct můžu, ne? *Našpulí nespokojeně rty, protože by mu opravdu ráda pomohla. Když pak slyší jeho odhad měsíce těhotenství, začne se smát.* Zlato.. Skoro ve druhým měsíci? V pondělí začínám třetí. *Poinformuje ho s pobaveným úsměvem.* Skoro ve druhém jsem byla, když jsem v tobě tehdy přišla ubrečená do komnaty. *Pokrčí rameny a když pak slyší ty přezdívky pro ní a pro to malý, začne ho vraždit pohledem. Pak vytáhne obrázek z ultrazvuku, který má v kapse a rozloží ho tak, aby na něj viděl i on.* Je to malej človíček. Tady má hlavičku a tady tělíčko. Žádná rozinka nebo brambora. *Řekne mu důrazně a doufá, že se s ní už nebude dohadovat.*

Jsem stará, když odnosím ty malý zlatíčka, budu vůbec ráda. S takovou budu za chvíli i šedivět.* Nic hořet nebude, no tak. *Spraží je oba dva pohledem a z velké části za to můžou její nálady.* Vzhledem k tomu, jak jsou v naší rodině dvojčata obvyklý, tak je možný, že kluci budou taky takhle plodní. *Uchechtne se. Když byla těhotná poprvé, nečekala by, že by čekala dvojčata a když si jedny dvojčata odrodila, nečekala by, že bude čekat ještě jedny.* Budu se s tebou hádat. *Zazubi se na něj a po jeho slovech ho pevně chytne za ruku a druhou ho tiše ohladí po tváři a lehce políbí. Stále ji štve, kolik si toho musel protrpět.* Jsi ten nejstatečnější a nejlepší chlap pod Sluncem. *Pousměje se na něj a pak se zase zasměje.* Vždyť ja vám věřím, jen si to neuvědomují. Když byla ještě selekce a já pracovala na jedné soše, byly na ní taky srdíčka. Proto jsme na ničem nemohla pracovat. Obzvlášť kdyby to byli lidi, protože by měli jen tvář tebe, lásko. *Koukne se na Wyatta a zazubí se na něj.*

Dobře, tak budeš chodit kolečka op komnatě.*Svolí tedy nějakému pohybu s pobaveným úsměvem.*/Ale to chození do koupelny jen by nestačilo?/Pokud budeš chtít, můžeme zajít i na nějaký ty těhotenský kurzy nebo co. Kde tě nějaký cviky naučí a tak. *Rád by to pro ni zařídil.*Klidně mu budu předčítat už teď do bříška. Prý se to dělá. *Asi pořídí na Vánoce nějakou dětskou knížku a bude tomu prckovi číst.* Asi všechno. Komedie, horor, akční, fantasy, vyloženě by mi nevadila ani romantika, aspoň bych měl nápady, co uspořádat pro tebe. *Sám by na něco mega úžasnýho ais nepřišel, na tohle je docela dřevo.*Dobře.. jeden papír denně. To by mohlo stačit, ne? Pak mi nejvíce pomůžeš, když budeš hlavně v klidu. Vždycky trnu nad tím, co děláš a jestli jsi v pořádku a když mi slíbíš, že budeš odpočívat, budu klidnější a budu se moci lépe soustředit na práci a ta mi v tom případě půjde lépe od ruky. A čím dřív ji budu mít hotovou, tím dříve budu moci jít udělat palačinky a pak za tebou. *Na ni se vždycky těší nejvíce.*Počkat.. *Zamračí e zmateně a přepočítává ty týdny, pak se sám nad sebou uchechtne.*No jasně.. jsi někde v osmým a měsíc má asi čtyři.. Neumím počítat no. *Zasměje se. Podívá se na fotku jejich dítěte a přikývne. *Jo, máš pravdu. *Uzná, ale jen aby byl klid.*/Vypadá jak jak malá brambora, brambůrka./

Jsi si tim jistá? Co když Ang zase vydá něco péct? *Zeptá se pobaveně Pol po jejím přesvědčeném tvrzení, že nic hořet nebude. Z jejích nálad si nic moc extra nedělá, ale radši jí líbne rychle na tvář, aby si jí udobřil. Když slyší poznámku Eady, že každý z jeho synů už mý možná zaděláno na vlastní dvojčata, nahlas polkne a stočí pohled k Polaris.* Já se stěhuju. Jedu s Eady nebo Ang pryč. *Oznámí jí se strachem v očích, protože i když už se smířil s představou sebe jako dědečka potom, co otěhotněla Angie, ale tolik vnoučat naráz asi nedá. A nebyl by nejspíše jediný, protože tuší, že spolu s ním by se vystěhovali i Justice s Jacem a nechali by palác a děti žít si vlastním životem.* Přeháníte. *Poznamená, když obě dvě začnou mluvit o tom, jak všechno skvěle zvládl a tak dále. On si to rozhodně nemyslí. Mohl udělat spoustu jiných rozhodnutí, kterými mohl v průběhu let zachránit spoustu životů.* Vážně? Nikdy jsi mi žádnou osrdíčkovanou sochu neukázala. *Zeptá se pobaveně a nakonec trochu ohrne smutný ret, protože něco takového by vidět skutečně chtěl.* A řekl bych, že za chvíli nebudeš jediná autorka soch se srdíčky. *Pronese trochu pobaveně, když pohledem zabrousí k Ang a jejímu snoubenci, kteří se sice o něčem právě dohadují, ale i to je podle něj důkaz toho, jak se milujou.*

*Spraží ho nespokojeným pohledem a zavrtí hlavou.* Cassi, no tak. Chci chodit normálně venku. Prostě normální pohyb. Nebudu nikde běhat ani riskovat, víš, že bych ho sama neohrozila a mám o něj strach. Ale procházka na čerstvym vzduchu je pro něj dobrá. *Brání se a když pak slyší o zařízení nějakých kurzech pousměje se a přikývne.* To by bylo skvělý. Chodil bys tam se mnou? *Zeptá se ho, protože na takovýchto kurzech jsou často i nějaké části pro tatínky.* Jo, to jsem taky někde slyšela. *Pousměje se a pohladí se po bříšku.* Já nepotřebuju, abys pro mě něco chystal. *Namítne pobaveně.* Ale vždyť jeden je hrozně málo. No taak. *Snaží se nějak uhájit, aby mohla dělat více práce.* Dobře. *Řekne nakonec, stále trochu nespokojeně, když slyší, že vždycky u práce trne, jestli je v pořádku.* Neumíš. *Zazubí se na něj pobaveně a pak vytáhne fotku z ultrazvuku a důrazně mu popíše, že nevypadá jako žádná brambora nebo rozinka.* Tu máš vždycky. *Usměje se spokojeně, když nakonec souhlasí s tím, že má pravdu a znovu se k němu blíž přitulí, protože už nemá chuť vraždit.*

*Uchechtne se.* Ang v kuchyni je nebezpečná. Divím se, že i po tom, co se tolikrát pokusila něco uvařit, palác skutečně stojí. *Ona sama taky často chodí do kuchyně a zkouší něco vařit nebo přesněji péct. Teď se blíží Vánoce, takže už zkoušela perníčky a další podobné cukroví. Zamrká na mámu jako neviňátko, když vidí, jak je zpražila pohledem a zadržuje pobavený úsměv.* No právě. Si představte vaše dvojčata, dvojčata Jace, dvojčata Justice, štěstí, že Ang čeká jen jedno. Ale i tak by to bylo sedm dětí. *Zasměje se nad výrazem svého táty, kterému jde děs nad tou představou vidět v očích. Usmívá se nad tím, jak se její rodiče dohadují o tom, po kom jsou ty děti krásné. Přijde jí to roztomilé.*Nepřeháníme. Zvládl jsi toho tolik.. Kdybych byla na tvém místě, nedala bych to. *Když jsou děti malé, rodiče jsou pro ně něco jako superhrdinové. Jí je sice skoro osmnáct, ale vnímá je tak oba dva pořád. Nejen táta toho hodně zvládl, ale i její máma.* Vážně? Proč jsi nám to neřekla dřív? Asi žádnou takovou sochu nemáš, co? /Škoda../*Podívá se na Angel. * Jsem ráda, že je konečně šťastná. A musím zajít k ní do ateliéru a po srdíčkách na sochách se odívat.