Malý salónek

*Povzdechne si.*Dobře no.. Ale budu chodit s tebou. *Pokusí se ji přesvědčit aspoň k tomuto, protože to, že by měla chodit sama se mu moc nelíbí a strážci, kteří by chodili s ní by u ní asi neprošli a poslala by ho s nimi do háje. Navrhne, že mohou zajít na nějaký ten kurz pro budoucí rodiče. Bude lepší, když budou vědět co a jak, dají jim tam určitě dobré typy a informace. * Jasně, rád. Třeba mi tam dají nějaký rady, abych věděl, jak tě uklidnit až tě bude rozčilovat moje hlasité dýchání. *Trochu ji popíchne kvůli těm jejím náladám a pobaveně se usmívá.*Ale já chci. *Rád pro ni něco dělá.*Dva papíry. *Uchechtne se Je tvrdý vyjednavač. Trochu se přepočítá v tom v jakém je Angel vlastně měsíci .* Až ten prcek půjde do první třídy, půjdu s ním, na matematiku. *Asi to vážně potřebuje. Podívá se na snímek z ultrazvuku a aby byl klid uzná, že to není brambora a ani rozinka, ale myslí si v duchu svoje.*Jasně..

Dobře. *Souhlasí s jeho přítomností u různých procházek. S ním jí to bude i daleko víc bavit, než kdyby byla jenom sama. Maximálně by se pokusila občas vytáhnout nějakého sourozence, ale pochybuje, že by s ní Jace nebo Justice na nějakou procházku šli.* Tvoje dýchání je docela v pohodě. Spíš mě občas rozčiluje, co vypouštíš z pusy, když se mnou nesouhlasíš a tak. *Usměje se na něj jako neviňátko. Stále ale popírá to, že jsou u ní těhotenské nálady v plném proudu. Ona určitě patří mezi ty výjimky, které těhotenské nálady vůbec nepostihnou.* Vážně nemusíš nic velkýho vymýšlet. Mě bohatě stačí, když na mě myslíš, jsi se mnou nebo mi třeba doneseš ty palačinky. Jsem šťastná s tebou ne díky nějakým velkým gestům. *Ujistí ho s úsměvem.* Pět. *Snaží se to zvýšit a u toho ho probodává pohledem, protože celé tohle jí přijde jako jedna velká nespravedlnost.* Takže u úkolů z matiky budeme sedět všichni tři. Vy dva se budete snažit dopídit k výsledku a já vám to pak zkotroluju. Jsem na tebe zvědavá, až se dostane ke zlomkům nebo odmocninám. *Poznamená pobaveně a pak mu vysvětlí, že na ultrazvuku není žádná brambora ani rozinka.* Je tu docela nuda.. Nechceš jít zkusit udělat ty vafle? *Zeptá se ho, protože sama bude radši pobíhat po kuchyni, než tady jenom sedět všem na očích.*

*Aby mohla chodit ven stanoví si podmínku, že bude chodit s ní. Klidně by k ní dal i strážce, ale pochybuje, že s tím by souhlasila. Nechtěla je ani s sebou do Polska, kde by bylo logičtější, kdyby je měla. Uchechtne se.* S tím bohužel nic neudělám. Myslím to všechno pro tvoje dobro. *Usměje se na ni.* Palačinky ti budu nosit klidně každý den do konce života a s tebou budu co nejvíce budu moci. Ale chci pro tebe občas udělat i něco většího. *Pokrčí rameny.*Tři. Ber nebo nech být. /Ráno budu muset vždycky popadnout všechnu práci a někam utéct a vrátit se, až o bude hotový../ Matiku jsem nikdy neměl rád.. Zlomy ještě šli, ale odmocniny už mě fakt nebavili. Ale myslím, že budu rád, když zvládnu odečítat, sčítat, násobit a dělit. To mi postačí. *Usměje se pobaveně. Uzná, že jejich dítě nevypadá jako rozinka, ale v duchu si pořád myslí svoje.*Můžeme klidně jít. *Stoupne si a pomůže na nohy i jí. Ukradne si rychle ještě jeden polibek, než ji chytne za ruku a vydá se s ní směrem ke kuchyni.*

Dalším z moha salónků, která se v paláci nachází je malý salónek. Je menší a útulnější na rozdíl od společenského salónku, dámského salónku, nebo kruhového salónu. Místnost je lazená do světlých barev a tak není divu, že i nábytek je lazen do světlých barev. Salónek je sice malý, ale o to více klidněji a útulněji působí.

*Ačkoli dorazil do paláce již před několika dny, ještě neměl moc možností hovořit s jinými hosty. Tedy, “neměl moc možností”, on byl tím, kdo ty možnosti nevytvářel a spíše je zažehnával. Neměl vůbec náladu vést hloupé politické řeči a usmívat se na všechny jako falešné sluníčko, které by nejraději spálilo vše v dosahu. Proto se rozhodl ani neúčastnit uvítacího večírku. Je to neslušné, nepřijít na akci hostitelů, kteří mu budou poskytovat pohostinství? Dost pravděpodobně ano, ale jemu přišla lákavější společnost whiskey a nějaké staré knihy, kterou objevil v šuplíku ve své komnatě. Ke své nelibosti po chvíli zjistil, že se jedná o nekvalitní romantickou slátaninu, takže zbytek večera strávil tím, že v pohodlí křesla trhal knihu na malé kousky a házel jí do zapáleného krbu. Kupodivu i sledování plamenů bylo mnohem zábavnější než její předvídatelné zápletky a sladké románky. Nebylo to moc často, kdy vyšel ze své komnaty, ale teď se, snad už z nudy, rozhodl projít po paláci a bloumat dlouhými chodbami, dokud neobjeví něco zajímavého. S rukama zastrčenýma v kapsách svých společenských kalhot se lehce houpavým krokem vydal skrz spletitý labyrint, kterým pro něj neznámé prostory budovy byly. Sem tam se zadíval na nějaký zajímavý obraz a jednou se mu jen tak tak podařilo schovat na nedaleké toalety, když zaslechl přibližující se kroky. Nakonec se rozhodl, že chodby jsou až moc otevřeným prostorem a vkročil do první otevřené místnosti, na kterou narazil. Rozprostřel se před ním salónek béžové barvy. Byl příhodně malý, což znamenalo ještě menší šanci návštěvníků. Laurentij vkročil dovnitř a lehce přejel rukou po hrubé látce pohovky. Obešel celou místnost a analyzoval vše kolem ve snaze najít tajnou skrýš alkoholu.* /V každém salónku přeci něco takového je, ne?/ *Minimálně u něj doma byly takové skrýše běžné. Nemuseli se tak návštěvníci starat o to, kde je kuchyně nebo nějaký sklípek a mohli nerušeně započít konverzaci. Doufal, že Illea v tomto ohledu není pozadu.*

*Přijela do Illey s určitým zpožděním. Promeškala kvůli tomu uvítací večírek, ale vůbec jí to nevadí. Na tyhle velké společenské události stejně nebyla. Stačila jí krátká audience u krále a šla si s klidem hledět svého. Po dlouhé době byla prvním členem africké královské rodiny v Illey. Její otec byl prudce proti tomu, aby sem jela, ale ona chtěla dát jasně najevo, jakým způsobem chce svou zemi vést, jakmile převezme vládu a obnova starých obchodních i politických pout byla jedním z jejích cílů. Vyrazila tudíž i navzdory nesouhlasu svého otce, avšak s podporou svého strýce, která pro ni znamenala stokrát více. S žádným dalším zahraničním hostem se ještě nepotkala, avšak stihla již z okna obdivovat výcvik strážným. A že to byl pohled. Také už stihla o samotě prozkoumat část pozemků, venku se cítila lépe než zavřená v paláci, přestože zdejší podnebí bylo chladnější, než byla zvyklá a vždy jí brzy začala být zima navzdory teplému oblečení. Dnes večer však neměla na procházení náladu a čtyři známé stěny její komnaty ji začínaly štvát. Popadla tudíž skicák a vyrazila najít nějaký nový a neokoukaný úkryt. Nakonec zakotvila v jednom z mnoha salonků v paláci, popadla jednu z dek a rozložila si ji za krbem. Při vstupu do místnosti na ni nešlo vidět, což jí navzdory otevřenému prostoru dávalo pocit soukromí. Na sobě měla tmavě červené šaty s odhalenými zády a hlubokým výstřihem. Nohy si pohodlně natáhla směrem ke krbu, balerínky zkopnula na zem. Vlasy jí volně spadaly na ramena a chvílemi i do tváře, když se soustředěně mračila do skicáku. Téměř by si ani nevšimla, že někdo přišel, zatímco si spokojeně hověla ve svém rožku. Až když k její mysli přeci jen pronikl zvuk kroků, líně zvedla pohled. Do místnosti si to nakráčel štíhlý a nepříliš vysoký brunet. Až na výšku by však mohl vystoupit z modelingového katalogu. Rádoby nenuceně rozházené vlasy, sebevědomý postoj, ostré rysy tváře. Téměř nespokojeně zkroutila rty.* To vážně každý chlap v tomhle paláci vypadá jako model nebo gigolo? *Zeptá se nahlas bez toho, aniž by pozdravila. Bez rozpaků si ho znovu prohlédne a pokroutí hlavou.* I když proč ne. Akorát jsem sháněla někoho, kdo by mi pózoval na portrét. *Těžko říct, zda žertovala, uměla pronášet vtipy s kamennou tváří. Zároveň nepoužívala filtr mezi mozkem a pusou, čímž lidi často rozčilovala. Ne, že by ji zajímal, zda ji má někdo v oblibě.* S kým mám tu čest? *Zeptala se klidně způsobem, který ukazoval, že je zvyklá na své otázky dostávat okamžité odpovědi.*

*Dosud si nebyl jistý, co od své návštěvy v Illey očekával. Možná trochu klidu? Rusko bylo teď tím posledním místem, kde se právě chtěl nacházet. Obzvlášť palác, to už by se raději schoval na Sibiři, tam by ho snad nikdo neobtěžoval. Už neměl náladu na neustálé hovory s rodiči, novináře, které neskutečně zajímali jeho pocity a ani sestru, která se rozhodla přijet do Illey s ním. S tím se nakonec smířil, protože to ještě přeci neznamenalo, že spolu musí komunikovat. Ačkoli neměl v plánu s nikým hovořit, stejně byl oblečený společensky, byl na to už tak zvyklý, hlavně v prostředí paláce. Měl na sobě černé společenské kalhoty, které každou chvíli sloužily jako skrýš pro jeho ruce a jednoduchou bílou košili s ledabyle rozepnutými horními knoflíky, čímž se odhaloval tenký zlatý řetízek. Jeho jediným úkolem v daném momentu bylo najít nějaký alkohol, který by se mohl ukrývat v salónku. Zrovna, když otevřel dřevěnou skříňku, zaslechl za sebou dívčí hlas a lehce sebou trhl načež prudkým pohybem zabouchl dvířka zpět a místností se rozlehlo hlasité prásknutí. Jak si mohl nevšimnout, že v místnosti není sám? Zhluboka se nadechl, než se otočil k dívce, kterou vnímal trochu jako vetřelce svého klidu.* Nejsem si jistý, jestli to brát jako kompliment.* Okomentoval lehce drzou větu, kterou k němu pronesla. Pořádně si ji prohlédl. Přišlo mu ironické, že zrovna ona si ztěžuje na vzhled ostatních lidí v paláci, když by sama mohla rovnou nakráčet na molo. A stále, ačkoli nemohl říct, že by byl zrovna v dobrém stavu, v něm zůstala špetka slušnosti a nepřirovnával dívky z paláce ke striptérkám. Vlastně ho svým vzhledem lehce zaujala, byla přesný opak Ruských dívek, které vídal celý život. Místo toho, aby obdivoval její vzhled, jí ale jen vrátil nespokojený výraz, když si uvědomil, že salónek nemá pro sebe. Při její další větě na ní jen zkoumavě pohleděl a roztáhl poraženecky ruce.* Jestli tě baví kreslit utrpení druhých, tak si posluž. *V momentu zoufalství si ani neuvědomil, že použil neformální oslovení, bez svolení druhého účastníka konverzace. Nečekal na její reakci a odebral se zpět ke skříňkám v naději, že tam přeci jenom bude schovaná láhev. Chvíli bylo ticho a ozývalo se jen jemné ťukání dřeva, když postupně otevíral jedna dvířka za druhými. Možná by i na přítomnost dívky zapomněl, kdyby se po krátké pauze neozvala. Dal si ještě notnou chvíli na hledání, než odpověděl. Zabouchl poslední skřínku a s lehkým ironickým úsměvem zamířil na pohovku.* Jsem Laurentij a tohle prosím pěkně, * zakroutil v ruce poloprázdnou láhví průhledné tekutiny, *je to jediné, co jsem našel v tomhletom zpropadeném salónku* posadil se a zklamaně odložil láhev na nedaleký stůl. Byla to jakási, jemu naprosto neznámá, značka vodky, což nebylo dobré znamení, protože k jiným, než ruským značkám nesl lehký odpor. /Tak hluboko, abych se napil, jsem ještě neklesl./ Na jeho obličeji bylo znát zklamání ze špatného nálezu, a tak se zaměřil zpět na dívku, aby odvedl své myšlenky.* A s kým mám tu čest já, smím-li se zeptat? *Pronesl, teď už formálně, zatímco se pohodlně zapřel do sedačky a zvědavě hleděl na neznámou v červených šatech.*

*Sice sem přišla kvůli chvilce soukromí, kterou by nenarušovaly komorné se svými neustálými vlezlými dotazy, ale nemohla říct, že by si hodlala stěžovat, že byla vyrušena. Když už nic jiného, na nového dočasného obyvatele salonku byl příjemný pohled. Svůj úkryt si však vybrala dobře, když ji při zběžném pohledu neodhalil, dokud se neozvala. Ani sebou neškubla, když práskl dveřmi skříňky.* Někdo nemá čisté svědomí? *Pozvedla lehce obočí nad tím, jak se vylekal. V jejím hlase zazníval přízvuk, který s barvou její pleti jasně naznačoval, že místní nebude, což by došlo i idiotovi. * Nejsem si jistá, zda jsem to mínila jako kompliment. *Odvětí nonšalantně a druhou stranou tužky si odhrne pramen vlasů za ucho. Vzhledem k tomu, že seděla zády ke zdi, nemohl vidět její jizvy, ale i kdyby ano, jeho zkoumavý pohled by ji nedonutil se ošít ani o píď. Neměla se přeci za co stydět. Jednu nohu měla v kolenou lehce pokrčenou, šaty díky tomu zůstávaly na jedné straně po koleno, avšak na druhé se vyhrnuly téměř do půlky stehna. To, že se je nerozhodla spravit jasně naznačovalo, že rozpaky u ní rozhodně nehrozí.* Tak to aby sis svlékl košili, bída se má nosit hrdě. *Odpověděla mu ironicky a lehce povýšeně pozvedl bradu, když dala důraz na tykání. Sice nejednala zrovna podle protokolu, ale alespoň neporušila formální oslovování první. Přiložila hrot tužky k papíru a v koutek úst se jí jen nepatrně pozvedl v náznaku jízlivého úsměvu.* /Tak se chová k dámě?/ *Očividně neměla co dělat s džentlemanem, ale na to si vážně nehodlala stěžovat. Se zvyšujícím pobavením ho sledovala hledat.* /Samá voda./ *Veselí na sobě však nedala znát.* Hmm, bývalý ruský miláček médií, tak to jsem poctěna. *Pronesla znovu tím tónem, který jednoho nechal na pochybách, zda to myslí vážně anebo žertuje.* Asi nejsi zrovna notorický alkoholik, že? *Sešpulí zvědavě rty a s určitou nechutí se zvedne a opustí své místo. Přejde však jen pár kroků bosky po chladných dlaždicích ke kupičce dřeva u krbu, postupně odloží několik horních polen a vyloví odtamtud lahev whisky, která je tak ze tří čtvrtin plná. Jen na chvíli mu tím dá výhled na zpola odkrytá záda, ale nezdá se, že by to brala jakkoliv na vědomí.* Nikdo nenechá kvalitní alkohol tam, kde ho může vypít kde kdo. Služebnictvo si jej nenápadně syslí na místech, kde bys ho nečekal. *Za posledních pár let toho zjistila hodně. Místo aby mu ji podala však odšroubuje uzávěr a trochu si lokne. Nepřevaluje tekutinu na jazyku, kde za sebou po chvíli stejně nechá hořkou pachuť, ale raději polkne a spokojeně cítí, jak se jí rozpaluje hrdlo a příjemné teplo se usazuje v žaludku.* Posadí se na gauč, nohy složí bokem a skicák odloží zavřený na stůl i s tužkou.* Čest? S nikým. Jsem každým coulem pro všechno nečestné. *Odfrkne si a pohodlně se opře o opěradlo pohovky. Hladký semišový povrch ji příjemně hladí na kůži, až nad tím spokojeně zkroutí palce na nohou a zaboří chodidla do měkké látky.* Idrissa. *Představí se podobně neformálně jako on. Záleží, zda má přehled ohledně světové politické scény, aby mu to něco řeklo.*

*Raději ani nechtěl vědět, jak na dívku působí. Dříve by přemýšlel nad každým pohybem a slovem, který by k ní pronesl, choval by se jako pravý gentleman, tak ho lidé znali dřív, tak se dříve prezentoval. Ani nikdy neměl tak moc blízko k alkoholu a za poslední dva měsíce toho vypil více než za celý život. Možná by se jeho chování dalo považovat za slabost, ale momentálně jediný nápad, který zněl dobře bylo zapití smutku alkoholem. A bylo mu jedno, co mu na to řeknou ostatní. Jejího dodatku k poznámce o jeho vzhledu si nevšímal, přirovnala ho k gigolovi a ačkoli proti této práci jako takové ani lidem, kteří ji vykonávali nic neměl, byl to malý útok na jeho ego a možná i kvůli momentální špatné náladě si to vzal lehce osobně. Neměl náladu na vtipkování, a to aby si z něj teď někdo utahoval by byla poslední kapka. Soustředil se tedy raději na hledání tekutiny, po které teď tak toužil. Ale jako by si i skříňky z něj utahovaly, protože to, co objevil mu tedy náladu zaručeně nezvedlo. Naopak znechuceně pokrčil nos nad představou chuti průhledného nápoje, ale i tak si ho odnesl s sebou na pohovku.* Myslím, že stačí jeden člověk, který tu pohoršuje místnost. *Pronesl zpět k dívce a letmým pohledem přejel přes její odhalenou nohu až po překvapivě vyzývavý výstřih na poměry paláce. Nevšímal si toho, jestli si dívka všimne, že jeho oči putovaly po celém jejím těle, nakonec, to ona si vybrala tyhle šaty, nemůže vinit jeho. Nakonec se jí podíval do očí a posadil se na pohovku. Láhev raději odložil na stůl, protože nechtěl v ruce držet to zklamání.* Naopak, média mě teď zbožňují více než kdy jindy, mohu se těšit obrovské pozornosti. *Pronesl to s tak velkou ironií a zatrpklostí, že by si každý novinář, který to zaslechl, dvakrát rozmyslel, jestli ho teď chce jít požádat o rozhovor. Bylo na něm znát, jak moc z toho už byl unavený a poraženecky si prohrábl vlasy, zatímco sjel z pohovky k zemi, takže teď byl v jakémsi pololehu. Na chvilku zavřel oči, jako by se snad chystal tady a teď usnout a lehkým zamručením potvrdil dívčinu posměšnou poznámku. Když uslyšel, že se dívka zvedá ze svého místa donutilo ho to zvědavě otevřít jedno oko, aby viděl, co se chystá udělat. První věc, které si všimnul bylo, že šaty měly nejen dost odhalený výstřih, ale skoro celá dívčina záda mu teď byla pár sekund na odiv. Ihned potom zaznamenal dlouhé jizvy, které se táhly po odkryté kůži a překvapeně k ní natočil hlavu. Netušil, kde se jí mohlo něco takového stát, ale to, že je dávala tolik na odiv v něm probudilo překvapivý obdiv k jejímu sebevědomí a síle. Na chviličku si skoro připadal špatně, že on ty svoje jizvy, které byli ale jen na srdci, léčil alkoholem. To ho ale rychle opustilo, když ho ze zamyšlení vytrhl dívčin hlas a on jen lehce zatřásl hlavou a podíval se na ní. V očích se mu rázem objevily jiskřičky, když si všiml nalezeného pokladu v dívčině ruce. Ta se ale očividně rozhodla ho trápit, protože si láhev ukořistila pro sebe a on tak jen pozoroval, jak se napila zlatavé tekutiny.* /Jak krutá asi dívka může být?/ *Pomyslel si trochu teatrálně, když zklamaně odtrhnul oči od láhve whiskey.* Hmm, Idrissa, netušil jsem, že zde potkám někoho z tak vzdálených krajin. *S Afrikou ještě nikdy nic nevyjednával, jejich země od sebe byly daleko, a tak nějak se o sebe nezajímali, nedivil se proto, že jí nepoznal podle vzhledu.* Jsou v Africe všichni tak chamtivý? *Zeptal se po chvíli, když se mu stále nedostávalo vytouženého alkoholu. Doufal, že si dívka nehodlá nechat celou láhev pro sebe, ale nevěděl, co od ní má čekat. Místo toho, aby čekal na její reakci si vzal do ruky nejbližší polštář a neměl na práci nic lepšího než postupně tahat za nitky a párat tmavě hnědou látku.*

/Ten má tedy náladu./ *Nejspíše černější než její oči a to už bylo co říct. Jako malá je často zkoumala zrcadle. Když totiž bylo šero, sotva šlo rozeznat, kde začínají zorničky. Matka vždycky říkala, že jsou její oči znepokojivé, příliš hluboké, jako dívat se do hlubin moře a nevědět, co se v nich nachází, a zároveň ploché, protože se v nich více než v jiných odrážel odraz těch, co do nich hleděly. Sama na nich však měla nejraději právě to, jak snadno její klidný a nezdolný pohled dokázal ostatní vyvádět z míry. Z jeho poznámky si nic nedělá. Šaty jsou její, přivezla si je z Afriky. Lehká látka ji netížila ani pod přímým a nemilosrdným sluncem, když si je doma oblékla. Na zdejší poměry byly možná až příliš vyzývavé, jenže ona nebyla zdejší, ani se nesnažila žít podle jejich tradic a poměrů. Přestože i doma svou volbou oblečení pohoršovala, ukazovat tolik kůže u nich nebylo tolik pohoršující jako zde.* Jsem si jistá, že tahle místnost zažila už horší věci. *Jednalo se přeci jen o místnost, která byla tak akorát z očí a zároveň všem přístupná. Dokázala si představit, že sloužila k příležitostným večírkům, opileckým večerům anebo tajným schůzkám milenců.* Pokud Vás však pohoršuji, vždycky můžete zavřít oči. *V jejích očích se naproti tomu vyzývavě zablýsklo.* Jsem si dost jistá, že existuje více druhů pozornosti. *Odpoví mu neurčitě. Jistěže četla o jeho potížích, dávala si pozor, co se ve světě děje a zrovna jeho příběh vyvolal celosvětový skandál. Něco jako nevěra či dokonce rozvod v královské rodině? To bylo pro tisk jako druhé Vánoce. Musel vědět, že když si odmítne s manželkou nadále hrát na šťastnou rodinu, rozpoutá se mediální peklo. Moc s ním nesoucítila, jednalo se o jeho volbu. A upřímně nebyla člověk, který by se pitval v problémech jiných, na to jí většina lidí byla až moc ukradená. I proto tohle téma nijak více nerozebírala. Na rozdíl od něj měla již zkušenosti s triky služebnictva a zvládla tak ukořistit lahev kvalitní whisky. Posadila se s ní na gauč, dobře si vědoma jeho zklamaného pohledu.* Pravda, není to tak, že by se sem kvůli Selekci sjela minimálně polovina členů královských rodů z celého světa, že? *Nadhodí, sarkasmus z jejího jazyka splyne přirozeně. Ukazováčkem krouží po otevřeném hrdle lahve a konečně se rozhoduje reagovat na jeho chtivý pohled.* Vidíš snad něco, co bys chtěl? *Zeptala se schválně dvojsmyslně, na jejích rtech vytanul líný svůdný úsměv.* Ne. Ale hodně z nás jsme chytří. Když něco chceme, vezmeme si to a podělíme se jen za výhodných podmínek. Proto jsme velmoc. *Informuje ho ochotně. Už jen z lítosti nad nebohým polštářem, na němž si očividně vybíjí svou frustraci se mu rozhodne přednést návrh.* Tahle lahve za tvou košili. Pořád potřebuju inspiraci pro své skici. Je to dobrý obchod. Ty svou košili dostaneš zpět, zatímco já tu whisky už nikdy neuvidím. *Počíná si trochu rozverně, ale pro jednou si to může dovolit. Odjezd do Illey měl přeci jen i své světlé stránky, vzhledem k tomu, že jí ubylo práce a zároveň polevil tlak na její postavení ze strany otce, vlády a médií. Mohla si tak dovolit popustit uzdu své hravé stránce, přestože bylo stále těžké odhadnout její záměry. Měla ve zvyku jednat přímo, prakticky, bez zbytečných cavyků. Z jejího odstupu byl však znát jistý chlad. Ačkoliv by se dalo říct, že s ním flirtoval, bylo to propočítané, ani trochu podobné marnivým dívkám, které se zlily do němoty, aby se následně s chichotáním obmotaly jako krajta kolem prvního atraktivního chlapa.*

*Divil se, že se s dívkou ještě baví, i když mu částečně lezla na nervy. Možná v ní viděl chvilkové rozptýlení nebo mu jen chyběla něčí společnost, ačkoli si to nechtěl přiznat. Dříve byl velmi společenským člověkem, který dokázal bavit všelijaké hosty. Byl takovým motýlem, který přelétal z jedné skupinky hostů na druhou a všude za sebou nechával rozhovor, po kterém si naklonil posluchače a získával lidi na svou stranu. Být dobrým řečníkem byla jedna z nejdůležitějších věcí, které se od malička učil, protože slova jsou často větší a účinnější než násilí a zbraně. Ačkoli i ty mu nebyli nijak neznámé, musel přeci vědět, jak se ochránit, protože označení prince mu dalo na hruď velký červený terč. * Nepochybně. * Poznamenal k dívce a ušklíbl se nad představou toho, k čemu by asi taková místnost sloužila, věděl, jak to na mnohých večírcích chodí, ačkoli on sám toho nikdy nebyl moc velkým příznivcem, bylo mu vcelku jedno, jak se po dlouhých večerech baví ostatní. Svojí volbou šatů mu na chviličku připomněla jeho sestru, která už měla pár takových výstřelků za sebou, když zrovna měla náladu naštvat rodiče a pohoršit lidi kolem sebe. Protřel si oči, aby vyhnal myšlenky na svou rodinu z hlavy, teď nechtěl myslet na nic. Její poznámce se jen lehce uchechtl. Možná nebude muset dlouho čekat, cítil se dost unavený, přes noc toho moc nenaspal. Pohodlná pohovka se najednou zdála jako velmi příhodné místo na odpočinek. Možná by skutečně usnul, kdyby dívka opět nepromluvila. Zvedl se tedy zpět do sedu a narovnal se, aby ho jeho poloha méně ponoukala ke spánku. Touha po odpočinku ale jako by se najednou vypařila, když dívka usedla zpět na pohovku s láhví v ruce. Bylo mu jasné, že jeho toužebný pohled se nedal přehlédnout, ale whiskey byla jeho nejoblíbenějším alkoholickým nápojem, nemohla čekat, že něčemu takovému by zvládl odolat.* Nevím, co bude větší maškara. Namlouvání prince nebo politické zápletky? * Selekce mu přišla vcelku směšná sama o sobě a v žádném případě nezáviděl Illejskému princi. Na druhou stranu, ale musel uznat, že je to celkem chytrý tah, jak dát obyvatelům Illey pocit jakéhosi bližšího vztahu ke královské rodině. Tak jako tak ho ale její průběh absolutně nezajímal. O to vtipnější budou šlechtici, kteří se kolem sebe budou proplétat jako přechytračené lišky a provádět slovní bitvy, zatímco se budou smát jako nejlepší přátelé. Neměl jim to ale za zlé, ještě před dvěma měsíci by stál na stejném místě s ještě větším úsměvem.* Vlastně jo, ale nevypadá to, jako by ses chtěla dělit. *Navázal na její provokaci a jasně pohledem naznačil k medově zbarvenému nápoji. Rozhodl se její flirtování utnout hned na začátku, teď na to neměl náladu, ale možná by mu pomohla jedna skleněná láhev. Přemýšlel, co pro ni znamenají výhodné podmínky teď, ale když pronesla svůj návrh, jen se na ní s lehkým překvapením podíval a s krátkým zasmáním odhodil polštář na druhou stranu pohovky. Zapřel se lokty o kolena a podíval se dívce zpříma do jejích temných očí.* /Ta tedy umí být neodbytná./ *Chvíli jí jen pozoroval a využil moment na přemýšlení. Nakonec k ní jen natáhl levou ruku.* Dobře, ale nejdřív se na to musím napít.* Svolil konečně na její návrh. Nakonec, bylo mu to celkem jedno, Idri by se možná i divila, kolikrát mu na sociální sítě přišly fotky jeho portrétů, které byly občas i polonahé. A přeci jenom, byl i celkem zvědavý, jak dobře umí dívka kreslit, ale ta nejdůležitější věc, která ho přesvědčila, byl alkohol. S jednou rukou položenou na knoflíku košile a druhou vyčkávající na lahodný nápoj, seděl ledabyle na pohovce, zatímco se nemohl dočkat hořké chuti nápoje a následného uvolněného pocitu.*

*Odfrkne si a pohlédne na něj, obočí stále lehce pozvednuté, jako snad nemohla uvěřit všem těm negativním vibracím, které z něj vyzařovaly.* Co ten pohrdlivý tón? *Zeptala se zvídavě.* Snad ne vysoké morální zábrany? Anebo závist? *Věděla, že dokázala být neskutečný provokatér. Málokdo s ní dokázal vyjít i díky tomu. Na druhou stranu uměla uhodit na citlivé struny, které jí o lidech hodně prozradili. Díky tomu s ní mohl málokdo manipulovat, což bylo něco, co jí vyhovovalo. Sama prožívala poměrně divoké období, přestože by to nebylo zrovna tak, že by každý večer vymetala bary, to ji nikdy nebavilo. Měla ráda ten pocit, který jí to přinášelo. Každým úletem si připomínala vlastní tělo a svou kontrolu nad ním a nad vlastními rozhodnutími. Mělo to na ni podobný účinek jako prášky na spaní, přestože dávku téhle závislosti potřebovala mnohem více zřídka. Každý se se svou minulostí vypořádával jinak. On očividně utápěl zklamání, vztek a zlomené srdce na dně lahve. Bylo to snad o něco noblesnější? Pochybovala. Sama uměla být pokrytec, rozeznala tudíž zárodky takového přístupu i u ostatních. I když nevěřila tomu, že by mu záleželo na tom, co dělají ostatní, nejspíš byl teď prostě zahořklý proti všemu a všem. To dovedla pochopit.* /Dobrá otázka./ Obojí. *Zhodnotila to nakonec.* Pochybuji, že by mělo něco navrch, asi jen záleží, co čeho bude jeden víc zapletený. *Poznamená. Sama se přeci jen hodlá trochu účastnit společenského dění. Chce poznat ostatní zahraniční hosty a doufá, že by možná s princem mohla domluvit budoucí spolupráce a projekty, na nichž by chtěla zapracovat, vzhledem k více než chladným vztahům mezi Illeou a Afrikou.* Killjoy. *Zhodnotí to typickým anglickým výrazem, jež pochytila, když utnul jakýkoliv náznak dvojsmyslné konverzace.* Taky nechci. Ale umím být velkorysá. *Pokrčí rameny.* /Záleží na nabídce./ *Jeho pohledu neuhýbá, nepatřila k plachým děvčátkům, které klopí pohledy, ani před sexy princátkem.* Mám se vzdát svého trumfu? A důvěřovat ti? *Povzdechne si a zavrtí hlavou.* Je protentokrát, snad umíš držet dohodu. *Podá mu lahev whisky, sama tenhle alkohol stejně tolik nemusí. Celkově jí většina alkoholu přišla příliš hořká. Snad jen sladké červené víno či drahé šampaňské mohlo doopravdy potěšit její chuťové buňky. Předala mu lahev a sledovala ho, jak si pořádně odpil. Dala mu chvíli, čekala, jak se rozhodne. Vlastně nečekala, že by to doopravdy udělal a reagoval na výzvu v jejích očích. Začínala ho mít za suchara, který je příliš povznesený na takovou nevinnou zábavu. Bez pohnutí sledovala, jak rozepíná košili, avšak očima následovala každý jeho pohyb. Očividně se nějak udržoval fit, protože navzdory tomu, že byl štíhlý, měl vyrýsované svaly, tak akorát, aby to nepůsobilo přehnaně nebo rušivě. Část jí si dokázala přestavit následovat ty linie prsty, zkoumat veškeré záhyby jako živoucí umělecké dílo. Jen rozpálená pokožka a bříška jejích prstů, které by si zapamatovaly každý tah, jež by přenesla na plátno, nejen do hrubých skic. Uvědomila si, že se jí v tváři objevilo až příliš zájmu a v duchu se napomenula. Nijak to nekomentovala, jen se natáhla pro skicák, její výraz znovu kontrolovaný, když začala zkušeně črtat jednoduchými ale precizními tahy, kdyby si to náhodou rozmyslel. Možná by to až mohlo ranit mužské ego, jak klidně reagovala po vší té provokaci, ale byla už taková. Vydolovat z ní pořádnou reakci chtělo něco více, její temperament byl ukrytý pod ochrannou krustou.* Pomáhá ten alkohol doopravdy? Myslím tím, není to spíš tak trochu rozhodnutí pro stagnaci? Člověka nikam neposune utápět žal v alkoholu. Ne, že bych to odsuzovala. Sic alkohol problémy neřeší, tak voda taky ne. *Ona se svým démonům naučila čelit jinak. Možná ne správně, ale dovolilo jí to se někam posunout a nebýt otrokem vlastní bolesti. Bylo zvláštní vidět někoho, kdo je tam, kde tehdy ona a reaguje úplně jinak. Ne, že by srovnávala jejich situace, ale utrpení neznalo srovnání. Prostě bylo, nijak větší a nijak menší, vždy stejně neústupné. Něco o tom věděla.*

*Nesouhlasně si překřížil ruce na prsou a zamračil se nad její provokací. To mu tak ještě zbývalo, jako by si z něj nedělali dost hlupáka doma, ani tady to není jiné.* /Co jiného jsi čekal?/ *Ale představa toho, že by sem na večírku zatáhl nějakou dívku se mu protivila. Nikdy nic takového nedělal a přišlo mu až vtipně naivní, že dával váhu na romantické doteky a jen tak někoho si k sobě nepouštěl. Očividně to tak není, žádná romantika ani oddanost, jen vášeň bez výčitek. Nedokázal si představit, že by k sobě někoho pustil, na druhou stranu by ale přesně to nejraději udělal. Snad proto, že mu zkušenosti daly nový pohled na intimnosti, které už nebyly ani tak otázkou citů jako fyzické potřeby. Každý ty potřeby má, ani on nebyl vyjímkou, přesto k sobě ale nikoho dosud nedokázal pustit. Bylo to jako otevírat hojící se rány. Raději proto nic neřekl, nehodlal se tu začít bránit, že to by nikdy neudělal, ačkoli to byla pravda. Napadlo ho, kolik takových zkušeností má asi Idri, když o tom tak svobodně hovořila. Nedivil by se, kdyby se jí muži vrhali k nohám, otázka však byla, jakby zareagovala ona. Navzdory svým provokacím působila lehce chladným dojmem, zajímalo ho, jestli to mělo nějaký důvod. Třeba jen neměla ráda, když v ní lidé mohli číst jako v otevřené knize.* Jedno vím jistě. * Řekl, zatímco souhlasně kýval hlavou.* Nechtěl bych teď být na princově místě. Princezna na něj ale působila jako schopný člověk, který sem jistě nepřijel jen za zábavou. Nakonec, v politice se celkem vyznal a sám věděl, že vztahy Illey a Afriky jsou asi tak dobré, jako ty s mezi Illeou a Ruskem. Nad její anglickou poznámkou jen protočil oči, přišlo mu to trochu zvláštní, slyšet takový výraz vycházet z jejích úst.* Velkorysá jen když ti to něco přinese, to už jsem pochopil. *Ohodnotil její chování, a nakonec přerušil oční kontakt. Nikdy neviděl nikoho s tam tmavýma a tajemnýma očima. Ačkoli by si to nepřiznal, nevěděl, jak dlouho by její upřený pohled ještě zvládl. Přišlo mu zvláštní, že z tak zbarvených očí přeci jen vyzařoval chlad a klid, i když normálně by si při takovém popisu představil oči modré. Všechny myšlenky ho ale opustily, když mu podala skleněnou lahev. S jemným úsměvem si jí převzal a bez přemýšlení se pořádně napil nahořklého nápoje. V břiše se mu rozlil známý hřejivý pocit a Laurentij se konečně spokojeně usmál. Podíval se na trpělivě vyčkávající dívku a po dalším rychlém loku si skutečně začal svlékat košili. Neměl se taky vůbec za co stydět, naopak. Dával si na své tělu záležet a hodiny strávené lezením po horách se jistě projevili na jeho vzhledu. Pomalým pohybem sundal košili a přehnutou jí odložil na stůl, přičemž mu zvědavost nedala a podíval se, jestli zahlédne jakoukoli reakci ze strany dívky. Nebyla moc znatelná, ale nepřehlédl chvilkové zaváhání, které mu vneslo samolibý úsměv na tvář.* /Vidíš snad něco, co se ti líbí?/ *Pomyslel si posměšně v duchu, ale nahlas nic nevyslovil. Pohodlně se usadil zpět naproti princezně a spokojeně popíjel whiskey. Párkrát pohledem zabloudil k jejímu obličeji, ale už marně hledal nějakou známku emocí a po chvíli se napomenul, že mu na tom vlastně trošku záleželo. Možná kvůli alkoholu nebo lehkému zklamání z nedostatku reakcí se rozhodl k malé provokaci.* Měl bych na sebe to pití vylít, abych se ti hezky leskl? *Pronesl s lehkou ironií a naklonil láhev tak, že se mu tekutina skoro rozlila po hrudi. Celá situace se mu zdála trochu komická a představoval si, jak by to asi dopadlo, kdyby do salónku teď někdo vstoupil. Dívka se ale zdála velmi soustředěná a zkušenými pohyby ruky črtala na papír. Laurentij se tedy rozhodl užít chvíli ticha a jen upíjel whiskey a zaujatě si prohlížel princeznu při práci.*

/Někdo se nám urazil./ *Zabroukala si spokojeně v duchu. Už jen mlčením jí dával za pravdu, alespoň tak to ona brala. Ne, že by se divila. Nevěděla o něm moc, jen že je z dvojčat, pokud se nepletla on je starší a tudíž následník trůnu. Oženil se z lásky, chvíli prožíval pohádku, a pak padl, když se ukázalo, že jeho žena mu zahýbala a dítě, které měli, vlastně vůbec nebylo jeho. Dokázala si představit, že to pro romantickou dušičku musela být osudová rána. Nakonec ji to ale upřímně příliš nezajímalo. Však on se z toho dostane. Anebo skončí jako alkoholik. Sama pokrčila rameny.* Není to zrovna příjemná záležitost, ale v zásadě by za to mohl být rád. Spousta manželství se v královských rodinách ještě stále domlouvá. On dostane 35 možností, aby našel ženu, která ho bude štvát nejméně. Lepší než mít možnost jednu. *Chápala, proč se kolem Selekce dělal takový humbuk. Jednalo se o chytrý politický tah, zaměstnat mysl poddaných, odvést jejich pozornost od problémů. Plus ten kouzelný námět o tom, že se kdokoliv může stát princeznou? Rozkošně nadějné. Přišlo jí, že princ mohl dopadnout mnohem hůř.* Jen ten mediální cirkus kolem toho musí být peklo. *Uznala. Jenže na něco takového by měl být člen královské rodiny zvyklý. Pojem soukromí si musí už v dětství vyškrtnout ze slovníku. Sama doufala, že i při Selekci si najde princ nějaký čas na státnické záležitosti. Nevinně zamrkala, i když jí to sotva mohl někdo věřit.* Řekněme, že jsem obchodnice. *Zhodnotí to poměrně milým slovem. Je lepší než manipulátor nebo vyděračka. Bylo zvláštní, jak dokázala udržet oční kontakt, stále stejný výraz, ani nemrkla. Byla to její nejoblíbenější zbraň. Rozhodla se zariskovat, jelikož jí na výsledku pořádně nezáleželo a předala mu lahev. Udusila překvapení nad jeho ochotou dodržet úmluvu a jen na chvíli dovolila svým myšlenkám se toulat. Brzy však dostala své myšlenky a spolu s nimi i svůj výraz pod kontrolu a pustila se do skici. Měla v tom už praxi, nebylo to poprvé, co kreslila figuru, ale bylo vzácné, aby měla opravdový živý model a vychutnávala si, jak jí pod rukou na papíře rozkvétaly ty správné linky, jež se napojovaly přesně tím způsobem, jaký potřebovala. Dnes jí to šlo a byla se svou prací poměrně spokojená, což byla málokdy. Jako snad každý umělec byla jindy ke své práci spíše kritická. Zarazila ji jeho poznámka, nedala si ani vteřinu na rozmyšlenou. Lauren by si měl uvědomit, že provokovat někoho, kdo poví, co mu přijde na mysl, se nevyplácí. Takoví lidé už se dávno nestydí za to, co z nich občas vypadne.* A předpokládá se potom, že to olíznu jako v lechtivém románu? *Zeptá se a v jejím drobném pousmání se objeví cosi lehce podlého.* A já měla přitom vždycky za to, že když muž přijde o košili, je to následně žena, která skončí mokrá. *Pronesla bez ostychu a doufala, že mu z té přímé narážky zaskočí. Zasloužil by si to. Nebylo radno se s ní pouštět do křížku. Navíc její provokace neměly vždy slovní ráz. Asi jako když znovu v předstíraném nezájmu sklopila pohled ke skicáku a tvářila se, že se jí z představy toho, jak polibky a jazykem putuje po jeho hrudi níže až k tomu známému V, které se od boků svažovalo pod lem černých kalhot, přeci jen trochu nezvedl tep. Stejně jako předstírala, že když si přehodila nohu přes nohu, nevšimla si, že se jí lem sukně povyhrnul neslušně vysoko. Předstírání zvládala. Jak by taky ne, vždyť se naučila předstírat, že ji nebolí srdce tak dobře, až uvěřila, že možná ani žádné nemá.*

*Trošku litoval toho, že započal rozhovor o Selekci, protože i když si to nechtěl přiznat, rozhovory týkající se manželství byly stále celkem účinným útokem na obranou bariéru, kterou se snažil postavit kolem svých myšlenek. Kdyby ho teď viděl starý Laurentij, jistě by ho už dávno profackoval, nebo by jen nevěřícně hleděl na tu trosku před ním. Byl si jistý, že pohled na něj byl dosti politováníhodný, ale momentálně neměl zájem ani dostatečnou vůli s tím něco dělat. Nejlepší možnost pro něj teď byla snaha zapomenout, že kdy něco takového jako manželství patřilo do jeho minulosti. Navenek se ale jeho vnitřní boj projevoval pouze zatnutím prstů do paží, které měl zkřížené na hrudi. Souhlasně pokýval hlavou nad dívčiným úsudkem.* Předpokládám, že v tomhle máš pravdu. * Odpověděl krátce a víc už se k tomu nechtěl vyjadřovat. /Která ho bude štvát nejméně./ Odfrkl si v duchu. Krásný život šlechticů, když manželství má tak vysoké standarty. Byl naštvaný sám na sebe, že kdy věřil něčemu jinému. Doufal jen, že korunní princ je silnější než on a už přijal to, že pro dívky je mnohem lákavější titul a bohatství než jeho osoba, která byla schovaná ve stínu těchto věcí.* Stejně nakonec nikoho k životu nepotřebuje. *Poznamenal potichu a nevěděl, jestli stále mluví o princi nebo jen přesvědčuje sám sebe. Záleželo na tom?* Novináři se sem slétnou jako supy na hostinu.* Doplnil ještě. Víc říkat nemusel, princezna měla jistě své zkušenosti s médii a v tomto ohledu panovalo mezi vyššími vrstvami jakési tiché porozumění. Člověk si zvykne, když od narození nezná nic jiného. Někdy mu připadalo, že noviny rozumí jeho životu víc než on sám, tak sebevědomě autoři usuzovali jeho myšlenky nebo příběhy k náhodným fotkám od paparazzi.* Spíš ďáblův advokát.* Okomentoval, zatímco prsty poklepával na opěradlo béžové pohovky, zaměstnával si tak ruce při pohledu na lahev alkoholu. Její pohled moc dlouho nevydržel, ale maličko si to vynahradil jejím nepatrným zadrhnutím, když si skutečně svlékl košili. Byla to ale jediná reakce, které se mu dostalo, protože dál by princezna mohla soupeřit s ledovou sochou o to, kdo dá dřív najevo emoce. Myslel si, že to nechá jen tak být, ale nedalo mu to a pronesl provokativní větu. Kdyby věděl, co se stane potom, dvakrát by si svoje slova rozmyslel. Dívka očividně nebyla nijak vázaná studem a ostychem, neboť odpověď pronesla skoro ledabyle s nezájmem. Na Laurentije však měla stokrát větší dopad. Zrovna se chystal napít hořkého nápoje, když uslyšel první větu. Ta mu zabránila polknout a s lehkým údivem pohlédl na princeznu, přičemž měl tváře lehce vypoulené, ze snahy udržet kapalinu uvnitř. To ona ale nepřehlédla a rázem se jí na obličeji objevilo podlé pousmání, kterým mu dala jasně najevo převahu ve slovních hříčkách. Bylo ale pozdě aby litoval, protože Idri ještě nebyla u konce a zasadila poslední ránu, po které se mu samovolně z úst vytlačil vzduch. On se na poslední chvíli pokusil zabránit tomu, aby se kapalina rozletěla po celé místnosti, ale výsledkem bylo, že se mu whiskey skutečně rozlila jen po jeho hrudi, stejně jako si z toho dělal srandu.* /Karma v prvním podání./ *Zhluboka párkrát zakašlal, odložil whiskey na stůl a místo ní si vzal košili. Trochu naštvaně vstal z pohovky a začal se otírat vrchním dílem svého oblečení, zatímco si potichu zamumlal pár ruských nadávek. Když se konečně usušil, dovolil si ohlédnou zpět na Idri, což si ale hned rozmyslel a otočil se zase zpět, takže se jen trochu zamotal na místě a stejně jí postřehl jenom jako šmouhu. Pak ho něco napadlo, podíval se na krb, ale k jeho zklamání byl vyhaslý. Tentokrát řekl jen jednu ruskou nadávku, ale za to nahlas. Nakonec se zaměřil na košili, vzal jí za límec a párkrát protřepal, načež si jí nasadil. Košile se mu hned na několika mokrých místech nalepila na tělo, ale on se to rozhodl ignorovat. Přešel ke stolu, aniž by princezně věnoval další pohled, a zhluboka se naposledy napil whiskey, kterou pak odložil ze svého dosahu na znamení toho, že už pít nebude. Pomalu vydechl, aby se uklidnil a opět se usadil na pohovku.* Řekl bych, že jsi první žena, které se povedl opak. *Zhodnotil situaci, jako by o nic nešlo a on před chvílí nechodil po místnosti jako lev připravený k útoku.*

To předpokládáš správně. *Byla si tou pravdou dost jistá. Nehleděla na to, zda je to správné po morální rovině, že si půlka členů královské rodiny nemůže normálně vybrat partnery k životu, ale patřilo to k tomuhle stylz života. Princ měl alespoň nějakou šanci najít někoho, s kým by společný život nemusel být utrpení. Všimla si, že zamumlal ještě něco, ale nezaslechla ho to. Možná to ano nebylo určené pro její uši, proto to neřešila.* Bohužel. *Povzdechla si. V tomhle snad všichni drželi basu. Novináři jsou noční můra, ale na jejich vtíravé chování si člověk musel prostě zvyknout. Nad jeho zhodnocením se téměř pyšně začepýřila a nonšalantně mykla rameny.* Taky možnost. *Uznala spokojeně. Muselo se mu nechat, že měl talent volit správná slova tak, aby situaci vystihl a zároveň neurazil. Typické chování někoho, kdo byl vychováván v souladu s etiketou. Přestože sama tuhle situaci začala, nemohla ho jednoduše nechat vyhrát tím, že by si z ní utahoval. Proto se rozhodla mu jeho záměry zkazit. Pobavilo jí, když se při první větě zasekl, oči překvapeně vytřeštěné. Teprve ale pak zasadila rozhodující ránu. Nečekala však zrovna takovou reakci. Nestihla zabránit tomu, aby jí z hrdla unikl překvapivý zvuk smíchu. Sic jen krátce, než si přitiskla předloktí před ústa, aby ten zrádný výbuch zadusila. Nebyla zvyklá se smát. Naposledy se nahlas zasmála u komedie, na níž se dívala sama před pár měsíci. Na veřejnosti se sotva usmála, a i tak se jednalo o propočítané pozvednutí rtů, nikoliv znak radosti či veselí. To, že se mu povedlo ji rozesmát bylo vzácnější, než by možná čekal a na chvíli ji rozhořčilo, že se nechala překvapit. Stále však musela skrývat cukající koutky, i když už ruku svěsila a kontrolovala se. Trochu jí pomohlo, když se začal otírat košilí, hra svalů na jeho rukou a zádech byla poutavější, než by mu byla ochotna přiznat. Rusky sice neuměla, ale dokázala si představit, že slovo, které mu z úst vylétlo, nebylo nic slušného.* /No podívejme, pan slušný má i stinné stránky./ *Byla se sebou nad míru spokojená. Když si košilí zase oblékl, byla plná mokrých fleků. Upřímně si myslela, že by bylo lepší, kdyby se do komnaty vrátil bez košile, než takhle, ale byla to jeho volba. Pokřiveně se usmívala, nohou zvesela komíhala ve vzduchu, když si zase sedl. Při jeho slovech přimhouřila oči.* /Nepoučil ses?/ No opravdu. A ani jsem se na to nemusela svlékat. *Prohlásila líným nezaujatým tónem, na prst si natočila pramínek vlasů, s kterým si hrála. Z celého jejího postoje vyzařovala uvolněnost, narozdíl od jeho napětí.* Ale musím uznat, že ačkoliv mi párkrát bylo řečeno, že má pusa umí zázraky, nikdy se to nevztahovalo k tak bizarní situaci. *Neodpustila si další jasně dvojsmyslnou poznámku a skousla si ret. Odolala touze na něj provokativně mrknout.* Člověk by z té reakce soudil, že na podobné řeči nejsi zvyklý. Jak se to jen říká? V posteli gentleman? Žádná peprná mluva, jen něha a nejlépe zhasnutá světla. *Nebylo divu, že jí její slova často dostávala do problémů. Doopravdy nevěděla, kdy přestat. Na druhou stranu se člověk nikdy nemusel bát toho, že by na něj něco hrála, aby se člověku zalíbila. Nebyla taková. Zvedla se a vzala skicák. V jejích pohybech bylo cosi kočičího, nejen ladnost, ale hlavně zvláštní tichost, s kterou našlapovala. Sic byla bosa, zvládla by to stejně nehlučně i na vysokých podpatcích. Bylo to pro ni typické a mnohdy se jí to osvědčilo při lovu se strýcem. Kriticky zhodnotila skicu. Stihla ho načtrtnout jen hrubě. S povzdechem vytrhla ten kus papíru a zastavila se před ním. Bez zájmu mu ho hodila do klína.* Na památku. *Pronesla, možná trochu s posměchem, ale měla pocit, že si to zaslouží.* Mimochodem mám slabost spíše pro červené víno. I když ho preferuji podávané že sklenice, přestože tvé způsoby mají něco do sebe.

*Málem se mu z úst ozvalo lehké odfrknutí, když měla princezna potřebu ještě přitvrdit k tomu, že skutečně říká pravdu, nakonec se ale ovládl a místo toho se napil ze sklenice s medově zbarvenou tekutinou, která se pomalu vyprazdňovala. Ani si nevšiml, že toho vypil už tolik, rozhovor s dívkou ho zaměstnal více než čekal. Původně ani neměl v plánu s nikým hovořit, náhoda ale měla jiné plány. Když zmínil pojmenování, které by jí dal, nadmula se Idri jako páv, kterému bylo řečeno, že je nejkrásnější na světě. Ačkoli to nemyslel jako pochvalu, její ego si to očividně vyložilo jinak. Očividně měla velmi specifická stanovení pro věci, které ji potěšili ze strany druhých lidí. A stejně specifické měla i reakce, nejen naprosto bez ostychu ale tak nečekané, že Laurentij nebyl schopný kontrolovat svou reakci. To nakonec skončilo tak, že se mu vyplnila jeho slova a skutečně tu teď seděl na pohovce politý nápojem, skoro jako ze špatné reklamy, která používala polonahé muže na přilákání pozornosti. Najednou pocítil, že se v něm objevil vztek, který klíčil možná z alkoholu nebo situace, do které se teď dostal, protože musel vypadat jako naprostý hlupák. Tyhle dvě věci se už určitě dobře nemísily s jeho špatnou náladou, a tak jen vstal a začal přecházet po místnosti, zatímco se snažil tu spoušť uklidit. Z pusy mu mezitím vylétlo několik nadávek, ale to ho v tu chvíli vůbec netrápilo, navíc jim dívka stejně nemohla rozumět. Čeho si ale i přes svůj krátkodobý výbuch emocí povšiml byl krátký smích, který se k němu od dívky ozval. Jindy by ho možná potěšil nebo by se zamyslel nad tím, že zní roztomile, teď to bylo ale stejné jako lít benzín do ohně.* Vtipné.* poznamenal si, ačkoli tomu slovu skoro nebylo rozumět, protože po tolika ruských nadávkách ho překrýval hrubý přízvuk, Nedivil by se tedy, kdyby si ho princezna vyložila jen jako další neslušné slovo. Když si byl jistý, že teď s mokrou košilí nic moc neudělá, navlékl si jí zpět na sebe a nevnímal lehce nepříjemný pocit lepící se látky. Nejen, že neměl náladu tu teď sedět polonahý, ale také to byla taková jeho malá pomsta, jak dívce trochu vrátit, že ho tak vyvedla z míry. Na její další slova už byl trochu lépe připravený, ačkoli se neubránil lehkému zaseknutí, kvůli kterému odpověděl trochu později a snížil tím efektivitu svých slov.* To jsi ani nemusela, tvé šaty jsou dostatečně odhalující i bez toho, abys jim pomohla. *Zahleděl na lem jejích šatů, který byl až nebezpečně vysoko, jako by snad chtěl potvrdit svá slova. Dívka ale i přes to, že předešlé poznámky skoro neunesl zašla dál, takže jen poraženecky zapřel hlavu o opěradlo a zahleděl se do stropu, zatímco si pomalými pohyby větral košili v marné snaze jí usušit.* Vaším služebníkem.* Vydechl jen nakonec a více její větu nekomentoval. Přišla na něj opilecká ospalost a cítil, že se mu začala klížit víčka a pohyb rukou byl čím dál pomalejší.* Hmm, zhasnutá světla a trocha něhy teď nezní vůbec špatně.* Zamumlal potichu, zatímco klížil oči před jasným světlem stropního světla. Propadal se čím dál více do hlubin bezvědomí a přísahal by, že se strop nad ním točí dokola. V tom ucítil, že mu něco spadlo do klína. Líně se zvedl a vzal do ruky kus papíru, který mu dívka darovala, aniž by reagoval na její slova. Viděl tam načrtnutou svou podobu a potichu výtvor pochválil, dívka však nemohla rozumět, protože větu pronesl ve svém rodném jazyce. Když se otočil k autorce díla, podivil se její výšce, řekl by, že mohla být skoro stejně vysoká jako on. Vzhledem k tomu, že teď seděl, zatímco ona na něj shlížela ze stoje, pociťoval z ní jistou vnitřní sílu a nečekaný respekt.* Škoda, že nemám skicák jako ty, abych si to mohl někam zapsat. *Zasmál se zlehka. Cítil, že dnes v sobě měl více alkoholu, než pro něj bylo zdrávo a rozhodl se projít po místnosti, aby se trochu rozpohyboval a neusnul tu. Rychlým pohybem se zvedl z pohovky a postavil se, ale objevila se okamžitá reakce v podobě motající se hlavy, která ho donutila opřít se o nejbližší pevný bod. Tím byla v tomto případě právě princezna. Opřel se jí o rameno, zatímco se zhluboka nadechl a volnou rukou si protřel oči, protože se mu před nimi objevovaly mžitky.*

*Možná měla jiné morální standardy než většina lidí, ale bylo jí to všeho všudy úplně šumák. I proto si jeho slova vyložila jako lichotku. Mnohem lepší, než kdyby hodnotil její vzhled, na svou nesnesitelnou povahu byla mnohem pyšnější, tu si musela vypěstovat. Nečekala, co svými slovy způsoby a překvapení způsobilo, že nedokázala zadržet krátký výbuch smíchu, zvlášť při jeho klení v rodném jazyce a naštvaném výrazu. Jak podivné bylo slyšet svůj vlastní smích po tak dlouhé době. Rozhodně se jí však nelíbilo, že ujela zrovna před ním. Neměla ve zvyku se smát na veřejnosti. Ale zase při tom, kolik pil, by si možná ráno ani nemusel většinu pamatovat, což ji trochu uklidnilo. Měla dojem, že zaslechla něco anglicky, ale ruský přízvuk byl kvůli tomu všemu nadávání tak patrný, že mu nerozuměla. Zdála se se sebou nadmíru spokojená, ani jeho další slova ji nevyvedly z míry. Zadívala se spolu s ním na své nohy a pokrčila rameny. Viděla dívky, co nosili kraťásky, které jim odhalovaly polovinu pozadí, v zásadě byla oblečená ještě slušně.* Pokud takovou reakci vyvolá jen trocha odhalené kůže, do jak velké patálie by ses zamotal, kdybych se doopravdy svlékla? *Nadhodila a hrála si s lemem šatů, jako by snad doopravdy uvažovala, že si je přetáhne přes hlavu a vyzkouší zmíněný experiment v praxi.* Měla bych to brát doslovně? *Nadhodila nevinně, zvědavá, zda ho to zalarmuje. Zdálo se však, že alkohol udělal své. Ruský princ očividně nebyl zvyklý tolik popíjet a jeho tělo to nezvládalo. Bylo upřímně smutné vidět ho v troskách. Jeho žena musela v jeho životě očividně udělat pořádnou paseku. Nelitovala ho, rozhodl se přeci sám, jak se vším naloží, ale přešla ji touha si s ním hrát.* Očividně. *Vydechla a zvedla se, aby přešla k něm a dala mu nedokončenou kresbu, jež jí na nic stejně nebude. Neměla ráda věci, jež nebyly dotažené do konce. Znovu nevěděla, co říká, rusky se nikdy neučila. Možná něco posměšného, ale to jí mohlo být jedno, šlo jen o skicu. Kdyby viděl její plátna a rozhodl se je kritizovat, to by ji mohlo ranit. Proto nikomu své opravdové výtvory, jenž za něco stály, neukazovala.* Můžeš doufat, že to do rána zapomeneš a ušetříš tak svou pýchu rány. *Prohlásila suše a zavrtěla hlavou. Už by se sbírala k odchodu, když se nečekaně zvedl a rozhodl se ji využít jako opěrku, která zabrání jeho srážce s podlahou. Zakymácela se a musela ho chytit v pase.* Sakra, si těžší než vypadáš. *Byl snad jen o kousek vyšší než ona, což ji stavělo do nepříjemné pozice, protože si vzájemně mohli přímo hledět do tváře. Díky bohu, že si potřeboval promnout oči a snad tak nepostřehl její chvilkové překvapení nad nečekanou blízkostí. Srdce se jí nedobrovolně rozbušilo o něco rychleji, šlo však o samovolný jev v reakci na nečekanou intimitu.* Pokud nemůžeš jít, měl bys to zalomit tady na gauči, já ti rozhodně chůvu dělat nebudu. *Prohlásila chladně, tentokrát z ní bylo znát jisté napětí. V jiné situaci by mu zahákla prsty za lem kalhot a přitáhla si ho k sobě, teď naopak z jeho boků přejela dlaněmi na pevné svaly na břiše a trochu ho od sebe odstrčila. Nikoliv prudce, ještě by se mu znovu zamotala hlava, spadl by a rozbil si hlavu a ona by ho musela ošetřovat. Jen rázně dala najevo, že mezi nimi chce nějaký odstup. Neměla ráda takové nečekané situace.* Jestli hledáš něhu, jdi to zkusit u své postele, jistě na tebe čeká. *Prohlásila a doufala, že ji pustí. Sice se jí dotýkal na rameni, kde měla široké ramínko šatů a tudíž dost látky, aby se odhalené kůže dotýkal jen minimálně, přesto neměla ráda tenhle typ nevyžádaných doteků, k nimž nedala souhlas. Způsobovaly ono automatické napětí ve svalech a dolovaly z jejího hrdla ledový tón.*

*Naprosto nepovedená reakce na její provokování a následné ztrapnění v něm zvedly vlnu hněvu, na kterou nebyl připravený. Ve snaze se trochu zklidnit začal chodit dokolečka po pokoji, zatímco si utíral mokré břicho, na kterém se rozlil lepkavý alkoholový nápoj. Nepřemýšlel nad tím, že poté nebude mít co na sebe a místo toho se mu z úst pouze řinuly nadávky. V tom ale do jeho uší vnikl dívčin smích, který ho v daném okamžiku řezal jako nabroušený nůž. Normálně by ho možná potěšilo, že se mu podařilo jí rozesmát, ale teď jen naštvaně protřepal košilí a nasadil si jí zpět, zatímco si to namířil zpět k pohovce, na kterou se pohodlně usadil. Cítil jak jeho tělo tvrdě dopadlo na její povrch, když nedokázal udržel rovnováhu, ale nedělal si s tím starosti, jen si užíval pocit pevného povrchu, který ho aspoň trochu stabilizoval.* Apokalyptické.* Dostal ze sebe první slovo, které ho napadlo. Spokojeně se vyvalil na pohovku a zíral do zářivého světla, které ho plně oslepovalo. On ale neměl dost energie, aby si zastínil oči, tak jen pokračoval v ničení svých očí. Na její další poznámku už nezvládl zareagovat jinak než tichým a trhaným smíchem, který se na chvilku změnil v kašel, pravděpodobně z nepřirozené polohy jeho hlavy při smíchu. Když se konečně začal otřásat, protřel si oběma rukama obličej. Možná by ho bývalo někdy štvalo, v jakém stavu se tu teď nachází, ale alkohol a nově získané postavení k životu stály za svým, a tak mu bylo upřímně jedno, co si o něm bude princezna další den myslet. Lehce zmateně vzal do ruky papír, na kterém se nacházela hrubě načrtnutá jeho podobizna. Musel uznat, že Idri buď skutečně měla umělecké nadání nebo na něj hrál jen účinek alkoholu, kdy celý svět kolem něj byl růžový a krásný. I tak ale zamumlal pár pochvalných slov. Nebyl plně při smyslech, takže častěji hovořil rusky a v jeho angličtině se více projevoval hrubší přízvuk, protože neměl sílu si na to dávat pozor. Když se dozvěděl, že se mu papíru ani tužky nedostane, jen nad tím mávl rukou. Možná si ráno skutečně nebude nic pamatovat, záleží na tom? Najednou pocítil velkou únavu, ale nehodlal usnout na gauči v salónku. Rozhodl se tedy, že se pokusí trochu rozchodit a rozpohybovat svoje tělo. Rychlým pohybem se postavil, ale ihned pocítil, že udělal chybu. Naštěstí poblíž stála Idri a on se tak stihl opřít o její rameno. Ucítil, že ho chytila za boky, díky čemuž sebou automaticky trochu cukl z jejího dosahu, ale nebylo mu to marné, navíc ho tím nejspíš zachránila před pádem. Měl v plánu počkat, než mu zmizí mžitky před očima, ale tón jejího hlasu ho překvapil a trochu probral z omamného stavu. Donutilo ho to se na ní podívat a až teď si překvapeně uvědomil, jak blízko u sebe jejich obličeje jsou. Chvilku jí jako v transu hleděl do černých očí a když mu přejela přes boky na břicho zatřásly se mu rty, jako by mu byla zima, což u něj byl velmi neobvyklý jev. Jeho tělo si daný dotek vyložilo špatně, a i když byl sotva letmý, probudil v něm milión pocitů naráz. Nemohl se pohnout až konečně opět promluvila. Prudce zamrkal očima a okamžitě jí pustil, načež začal zmateně couvat.* Omlouvám se, já...* Zamumlal potichu, ale přerušilo ho, když stehny naboural do hrany stolu. Málem ztratil rovnováhu, ale stihl se na poslední chvíli rukama opřít o pevnou desku. Zhluboka oddechoval a snažil se uklidnit svoje myšlenky. Jednou rukou si zajel do vlasů, za které se následně trochu zatahal s nadějí, že by mohl svou mysl přesměrovat na fyzickou bolest, ale nepomohlo mu to. Nakonec se rozhodl vydat od stolu pryč a myslel si, že by možná mohl i opustit salónek. U dveří se mu ale opět zamotala hlava a on se opřel zády o stěnu, po které následně sjel až na podlahu. Chvíli jen nehnutě seděl a pak ucítil, že ho něco tlačí do ruky. Zjistil, že po celou dobu svíral v jedné ruce výkres, který byl teď v politováníhodném stavu.* Já ho zničil. *Řekl nevěřícně a hleděl na kuličku ve své dlani.*

*Lauren byl očividně totálně mimo. A když se smál, zakuckal se a ona na chvíli dostala strach, že se reálně zadusí.* /Lidé, co neumí pít, by neměli pít vůbec./ *Pomyslí si znechuceně. Necítí za tou myšlenkou žádné výčitky. On sám se rozhodl řešit tuhle situaci takhle, a přestože dovedla pochopit jeho bolest, tak následky jí rozhodně nemusely být sympatické. Rozhodla se proto odejít, i když mu na rozloučenou ještě darovala onu zbytečnou nedokončenou skicu. Dostalo se jí za to dokonce pár slov, které snad byly i komplimenty. Těžko říct, neustále přecházel z ruštiny do angličtiny, až se to celé popletlo dohromady. Nakonec bude lepší, když celý večer zapomene, protože ona mu rozhodne svůj skicák do rukou nedá. Měla tak i obrázky, které nikomu ukazovat nechtěla. A své soukromí si uměla hlídat. Nečekala však jeho nenadálé zvednutí z pohovky, ani to, že ji využije jako opěrný sloup. Neví, co ji naštvalo více, zda to, že jí takhle nevítaně vtrhnul do osobního prostoru, anebo to, jak před jejím dotekem ucukl ve chvíli, kdy se jen snažila pojistit, že ani jeden z nich neskončí na podlaze. I proto promluvila tak chladně. Byl blízko, až příliš, jejich nosy se téměř dotýkaly, když k ní vzhlédl. Přejela dlaněmi na jeho břicho jen aby ho odstrčila. Proto ji zarazilo, když se mu na chvíli v očích mihla povědomá emoce. Touha. Chtíč. Obrnila se vůči pocitu, který to v ní vyvolala, ignorovala horko, které jí putovalo tělem až k podbřišku. Místo toho mu věnovala další chladná slova a lehce ho odstrčila. Konečně pochopil a odstoupil od ní, přestože se málem při tomhle manévru přerazil o stůl. Obezřetně ho sledovala, jako kobru v poušti, o níž si není jistá, že znovu nezaútočí. Nakonec se však uvolnila.* Jsi opilý. *Dořekla za něj. Pozorovala ho, jak se zády ke stěně svezl na zem a zadíval se na zmuchlaný výkres. Povzdechla si.* Je to jen kus papíru. Ale zdá se, že svým přístupem brzy zničíš hlavně sebe. *Pověděla mu a vydala se kolem něj. Vážně to zkusila. Těžce. Jenže se v ní ozvala jiskřička lítosti. Zastavila u něj a sehnula se k němu. Rty mu jemně zavadila o lícní kost.* Někoho pošlu. *Zašeptala a narovnala se.* Dobrou noc, Laurentiji. *Popřála mu, přestože předpokládala, že ji spíš stráví nad záchodovou mísou. Prvního sloužícího potkala za rohem a vysvětlila mu velice ve zkratce situaci, načež ho poslala, aby princi pomohl do komnaty. Víc udělat nehodlala. Její přívětivost měla své meze.*

*Nevnímal své okolí a byl jen vděčný za to, že se mu podařil dojí ke dveřím. Bohužel tam jeho kolébavá výprava skončila a on se po stěně svezl na studenou podlahu. Tělo měl jako v jednom ohni, takže ho to nijak netrápilo, dokonce na chvilku popřemýšlel, že by se mohl o dlaždice ochladit, pak tu myšlenku ale zahodil. Momentálně nevěřil svému tělu, že by bylo schopné se z takové polohy opět postavit. A on plánoval dojít do své postele. Když uslyšel, co k němu poznamenala dívka ve chvíli, kdy litoval zmuchlaného výkresu, jen silně vydechl.*/Jako by mi na tom záleželo./*Momentálně ho mnohem více mrzelo v jakém stavu se nachází výkres, než to, že se skoro válí na podlaze a blíží se k otravě alkoholem. Možná neměl pít, do salónku už tak přišel opilý, protože ve své komnatě také měl malou sbírku alkoholu. Na druhou stranu, ačkoli ho bolela hlava a nemohl skoro ovládat své tělo, užíval si pocit otupělosti. Byla to vždy vítaná změna a jeden z důvodů, proč se schyloval k alkoholu, nemusel se tak stavět svým dotěrným myšlenkám. Měl zavřené oči, takže si nevšiml, že k němu dívka přistoupila. Jen jako z dálky poslouchal její slova.*/ Někoho pošle?/* Možná opravdu byl v horším stavu, než si dokázal přiznat. Ani nezaznamenal, že se k němu dívka přiblížila, jen dál nehnutě seděl a vynakládal veškeré úsilí na to, aby rozuměl jejím slovům. Když mu popřála dobrou noc, téměř neslyšně jí to oplatil ruskou variantou. Nevěděl, jak dlouho byl v salónku, než ucítil ruce, které mu pomohli se zvednout. Když otevřel oči, zaznamenal, že mu nějaký muž pomáhá do jeho komnaty a on se jen snažil spolupracovat. Cesta palácem trvala věčnost a zároveň utekla jako voda. Když se ocitl ve svých komnatách, spadl na postel a stále ve své polité košili tvrdě usnul.*

*V Illey je první den, protože kvůli jistým komplikacím musel přijet později. Největší a jedinou komplikací byl samozřejmě jeho otec, který se ze všech sil snažil, aby nikam neodletěl a zůstal doma v Rakousku. Dal mu několik práce, kterou naštěstí splnil, ale nechal ji splněnou u sebe na stole a sbalil se, načež odletěl, protože věděl, že kdyby mu tu práci v podobě listů ukázal z očí do očí, dal by mu další práci a tak by se pryč vůbec nedostal. Každopádně den před odletem mu stihl věnovat několik ran, proto má na tváři proráhlý šrám, od lícní kosti až ke kořeni nosu. Bude z něj další jizva, protože ta rána si možná zasloužila stahovací stehy, jenže on se nenechal ošetřit. Jizvy mu jsou jedno, beztak jich už má jak na těle, tak na duši dost. Každopádně má ještě nehezkou podlitinu pod okem, která mu začne nejspíše blednout až za pár dnů. Podlitiny má i na těle, ale ty má naštěstí skryté - někdy přeci jen má jeho otec trochu rozumu na to, aby jednal nenápadně. Každopádně teď jde oblečený v černém triku a v černých džínech do malého salónku, s papíry v jedné ruce a se sklenkou whiskey v druhé ruce. V salónku se posadí na pohovku a položí si před sebe papíry, načež usrkne ze sklenky, už v komnatě se nějakého alkoholu napil, protože věděl, že tohle papírování bude stát za to. Otec mu totiž poslal práci i s výhružným dopisem, který se on snažil ignorovat. Každopádně se dá tedy do plnění papírů a jen doufá, že pod menším vlivem alkoholu nebude psát až takové kraviny.*

*Dnešek si vynahradila na procházku po paláci. Kdo ví, jak dlouho tady bude moci pobýt, takže chce ze své návštěvy tady vytěžit maximum. Třeba princ pošle domů jako první ty dívky, které políbil a to by jí nedávalo moc času. Vzhledem k tomu, že studuje a miluje architekturu je pro ní palác něčím naprosto úžasným a nemohla se ho dočkat. I teď, když prochází chodbami, oči jí svítí nadšením jako malému dítěti, kterému někdo slíbil darovat jeho vysněnou hračku. Svítící oči ještě podporují zrzavé vlasy lemující obličej a nadšený úsměv. Na sobě má světle zelené šaty po kolena, protože si nedovolí tu nosit kalhoty, ale radši zvolila balerýny. Je schopná se přizabít i v teniskách, natož v podpatcích. A přesně to se jí povede i teď. Zakopne o vlastní nohu a během vyrovnávání rovnováhy se chce opřít o jedny dveře. Omylem ale loktem zavadí o dveře, takže se dveře otevřou a ona vpadne do místnosti jako velká voda. Nakonec to ale vyrovná a do ničeho nenaboří. Jakmile je schopná zase rovně stát, rozhlédne se okolo sebe a pohled jí padne na nějakého muže sedícího na pohovce.* Promiňte. Nějak jsem zakopla o vlastní nohu. To se mi stává dost běžně. No a když jsem se to snažila vyrovnat, abych nespadla, nějak se mi podařilo vrazit sem. Snad vás nijak moc nerušim. I když tim, jak melu asi jo, takže bych měla nejspíš zmlknout. *Odtuší sama a provinile se pousměje. Takhle se zapovídá většinou, když otevře pusu. Pak se zaměří na obličej dotyčného a trochu ztuhne překvapením, když vidí tu ránu a modřinu.* /To se tady každý pere?/ *Hned si vzpomene na korunního prince, který má okolo oka také momentálně modřinu. Hned se ale vzpamatuje, aby na něj tolik nečuměla.* Jste v pořádku? *Zeptá se starostlivě.*

*Už dnes mu bylo jednou narušeno soukromí, když potkal ve starých uličkách paláce jakousi dívku, která se mu zdála dost zvláštní. I přesto, jak nepříjemný byl, mu vše odkývala. Takovéhle lidi nemusí, ti, kteří vše pouze odkývou, nevzdorují.. On takový dříve býval taky, vlastně je i takový trochu teď, proto to možná nemá rád. Párkrát se s otcem vážně popral, ale většinou ho nechává, protože ví, že je to poté ještě horší. Teď tedy sedí v malým salónku, oblečen celý v černé a řeší různé papíry, přičemž popijí whiskey. Doufá, že ho tady už nikdo nevyruší. Je to tu menší, ale za to útulné, což mu hraje do karet. Nejvíce mu hraje však do karet to, že je zde sám. Alespoň na chvíli, než zaslechne za sebou nějaký rachot a poté mu pohled spočine na drobné dívce se zrzavými vlasy v zelených šatech. Nejdříve je mírně překvapený, ale poté se podívá před sebe a jemně protočí oči v sloup.* Když musíš nosit ty hrozný jehly, tak se ani nedivím, že jsi zakopla. *Pronese a pohledem si ji sjede až k nohám, načež pozvedne obočí.* Och, jenže ty je nemáš. Jak jsi tedy v tomhle mohla zakopnout, moc nechápu, ale budiž. *Použije do hlasu svůj sarkastický tón, který je mu celkem typický, protože jinak jeho hlas nemá žádnou barvu. Jen chladnou, neurčitou. Každopádně se neobtěžuje s tím, aby dívce vykal. Určitě je o něco mladší, než on, proto mu to přijde zbytečné, ačkoliv je to asi slušnost. Ale stačí mu vědět, že určitě není zdejší princezna, tudíž to nijak více neřeší. Pohled od ní přesune ke své sklence, z které opět upije, ale poté se málem zakucká, když zaslechne otázku, kterou mu položila. Nikdo se ho neptal, zdali je v pořádku. Nikdo, jen jeho mamka. Před svým blízkým kamarádem vše skrýval a jeho otec by byl raději, kdyby nebyl vůbec.* /Sakra, já jsem takový sobecký idiot. Nechal jsem ji tam s tím hajzlem, jen, abych se měl lépe../ *Pomyslí si, načež se podívá zpátky na dívku, teď ji ale pohlédne intenzivně přímo do očí, svým modrým, chladným a nic neříkajícím pohledem. Do očí mu jemně spadnou jeho špinavě blonďaté vlasy, které má věčně rozcuchané.* Proč bych neměl být v pohodě? *Optá se jí, zvědav, jestli opravdu zmíní jeho rány. Každopádně, i když to nedal najevo.. Potěšilo ho to. Potěšilo ho, že se na to vůbec někdo odhodlal zeptat. Nejraději by odpověděl, že zdaleka v pořádku není, ale tohle není v jeho krvi. Nikoho si nepustí k tělu tak blízko, aby věděl vše, co cítí.*

*Omylem se jí podaří vpadnout do jakéhosi salonku a jakmile tu uvidí někoho nad papíry, rychle se začne omlouvat, přičemž se klasicky zapovídá. Když slyší jehlách, jenom se pobaveně pousměje a sama sjede pohledem ke svým nohám, které jsou obuté v balerýnách.* Jsem dost nešikovná. Věčně někde padam a zakopávám. I na rovině v teniskách. Podpatky jsou pro mě jako mučící nástroj. *Pronese pobaveně ignorujíc jeho sarkastický tón. Zaregistrovala ho, k emocím a pocitům ostatních je hodně vnímavá, ale rozhodla se na něj nebrat ohledy. Protože kdyby brala, asi by se stáhla a radši odešla. Ale ona vidí, že není úplně v pohodě. Už jenom z toho, jak sedí je vidět určitě napětí, takže se radši pokusí mu zlepšit maličko náladu vtípkem na svou osobu, jak je pro ní typické. Pak už se zeptá, jestli je v pořádku. Neunikne jí jeho reakce, nad kterou lehce nakloní hlavu na stranu a sjede ho zkoumavým pohledem. Oplatí mu upřený pohled a skoro ani nemrkne, natož aby o milimetr očima uhnula. Chce mu dokázat, že se opravdu zajímá a jeho chladné chování jí jen tak neodradí. Když někdo potřebuje pomoct, pomůže mu. Bez ohledu na tvrdou masku, kterou nosí na obličeji a kterou se snaží bránit před okolním světem. V takovém případě to trvá sice o něco déle, ale ona se jen tak nevzdá.* Jsi celý ztuhlý. Ramena máš zvedlý, což je většinou znakem napětí a stresu. Celkově působíš, že nejsi v pořádku. Snažíš se působit co nejvíc nepřístupně, aby sis moc lidí nepustil k sobě, co? Lidi co to dělají většinou trpí nejvíc... A sice jsi tenhle týden už druhý tady s modřinou na obličeji, ale jsem si jistá, že ani to není úplně normální. Ta rána nevypadá moc dobře. Bolí to hodně? Teda... Promiň za to tykání. Asi bych vám měla vykat, co? Ještě si na všechno tady zvykam. *Omluví se mu hned s menším provinilým úsměvem a dál sleduje jeho reakci a čeká, jestli se dozví něco dalšího.*